9001–9060 z 143334 Autoři
Jana Arcimovičová (5)
Mgr. Jana Arcimovičová se narodila 14.5.1958 v Benešově. Vyrůstala v Sedlčanech, kde maturovala na gymnáziu. V roce 1982 absolvovala Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. V současné době žije v Kosově Hoře. Zabývá se alternativními metodami léčby, především fytoterapií a tradiční čínskou medicínou. Publikuje v časopisech zaměřených na zdravý životní styl. Je autorkou knih Léčíme se přírodními antibiotiky , Léčíme se cibulí , Potraviny a byliny ke snížení cholesterolu , Čínská medicína pod pokličkou a spoluautorkou knih Vůně čaje , Čokoláda pokrm bohů a Rostlinné omamné drogy .
Více od autora
Ján Zima (7)
Narozen 14. 8. 1952, zemřel 26. 3. 2019 v Brně. Profesor, RNDr., DrSc., biolog, systematický zoolog, terénní i vědecký pracovník, věnoval se studiu obratlovců, hlavně savců, jejich fylogenezi, ekologii, biodiverzitě, vysokoškolský profesor na Univerzitě Karlově a Masarykově univerzitě, bývalý ředitel Ústavu biologie obratlovců AV ČR, autor a spoluautor odborných monografií, článků a vysokoškolských učebnic.
Více od autora
Jan Závada (6)
Nar. 10. 12. 1933 v Praze. RNDr., biolog, virolog a onkolog. Zabývá se nádorovými viry.
Více od autora
Jan Vojáček (4)
Narozen 28. 12. 1981. MUDr., lékař zabývající se preventivní a funkční medicínou, výživou . V letech 2006/2007 prvoligový fotbalista za Sigmu Olomouc.
Více od autora
Jan Šmejkal (6)
Jan Smejkal je český mezinárodní šachový velmistr, trojnásobný mistr republiky z let 1973, 1979 a 1986. Nejvyšší ELO 2615 bodů dosáhl v lednu roku 1976. V sedmdesátých letech 20. století patřil mezi světovou šachovou elitu. Mezinárodním mistrem se stal roku 1970, titul mezinárodního velmistra roku 1972. Vyhrál celou řadu mezinárodních turnajů, např. v Polanica-Zdróji roku 1970 a 1972, v Palma de Mallorce 1972, v Barceloně 1973, v Novém Sadu 1976, v Bělehradu, ve Vršaci a v Lipsku 1977, ve Varšavě a v Trenčianských Teplicích 1979 a Baden-Badenu 1985. Hrál ve třech mezipásmových turnajích mistrovství světa: 1973 , 1976 a 1979 . V letech 1968-1994 reprezentoval republiku na deseti šachových olympiádách a byl společně s Janem Ambrožem, Vlastimilem Jansou, Vlastimilem Hortem a dnes slovenskými hráči Ľubomírem Ftáčnikem a Jánem Plachetkou členem družstva, které na šachové olympádě roku 1982 v Lucernu skončilo na druhém místě.
Více od autora
Jan Rypka (4)
Jan Rypka byl český orientalista, profesor turecké a novoperské literatury a překladatel z turečtiny a perštiny. Rypka byl jedním z prvních 34 jmenovaných členů pražského Orientálního ústavu . V roce 1934 se v Teheránu zúčastnil jako oficiální host oslav tisíciletého výročí narození perského básníka Firdausího. Jan Rypka se narodil v rodině drobného živnostníka. Jako dítě dostal sbírku pohádek Tisíc a jedna noc, o níž se později vyjádřil, že v něm „poprvé rozezněla ,rezonanční tóny’ dřímající v jeho nitru ,vdechnuté tam tajemnými silami’“. Po maturitě v rodné Kroměříži se zapsal ke studiu orientalistiky na Vídeňské univerzitě, kde v roce 1910 získal doktorát filozofie z oboru islámských jazyků . Po dokončení vysokoškolských studií se Rypka začal věnovat drobným překladům orientálních textů. Brzy toho však zanechal, protože získal výhodnější místo ve vídeňské dvorní a univerzitní knihtiskárně. V roce 1920, po vzniku Československa, se Rypka přestěhoval do Prahy. Zde se plně věnoval orientalistice. Na krátký čas vstoupil i do státní služby, když byl následujícího roku jmenován na místo knihovníka na Ministerstvu školství a národní osvěty. V létě roku 1921 obdržel stipendium na studijní cestu do Cařihradu. V tomto starobylém městě, kde strávil téměř jeden a půl roku, se mu naskytla spousta příležitostí blíže poznat a pochopit Orient. Svoje poznatky pak shromáždil v knize o Turecku. Po svém návratu začal Rypka opět pracovat na Ministerstvu školství a národní osvěty a pustil se do habilitační práce – rozboru poezie tureckého básníka Sábita, kterou v roce 1924 úspěšně obhájil. V roce 1927 byl jmenován mimořádným a v roce 1930 řádným profesorem Karlovy univerzity. Ve 30. letech se Jan Rybka zaměřil na perskou poezii. Ústřední postavou jeho vědeckého zájmu se stal perský básník Nizámí Gandževí. Dal...
Více od autora
Jan Rous (5)
Jan Rous byl národopisným pracovníkem, prvním kronikářem obce Bystřička a kronikářem obce Jablůnka. Jan Rous se narodil v Libkovicích pod Řípem. Po obecné škole a roudnickém gymnáziu studoval evangelický učitelský ústav v Čáslavi. Po působení na několika školách byl v roce 1901 přeložen na Valašsko. Po vyučování ve Lhotě u Vsetína a Jasence se v roce usadil 1908 v Bystřičce. Nejprve vedl školní kroniku, v letech 1921–1931 kroniku obecní, které vtiskl osobitý ráz. Kronika byla pro své vysoké kvality často oceňována. Působil také jako knihovník a vzdělavatel v místní organizaci Sokola a jako důvěrník Přípravného komitétu pro zvelebení Valašska. Zastával místo předsedy okresní učitelské jednoty, byl členem okresního školního výboru a na stáří i ředitelem vsetínského muzejního spolku. Stal se zakladatel vlastivědného sborníku Naše Valašsko, spolu s Františkem Táborským a Josefem Válkem. Přispíval do mnoha periodik, mimo jiné do Učitelských listů a Lidových novin. Zasloužil se o objevení lokality, na které ležela zaniklá obec Svojanov. Do kroniky začlenil řadu pověstí, pořekadel a dalšího etnografického materiálu, který získal z vyprávění řady pamětníků. Po svém penzionování se přestěhoval do Jablůnky, kde v letech 1930–1945 působil opět jako kronikář. Jeho syn Zdeněk Rous padl jako letecký důstojník na počátku druhé světové války.
Více od autora
Jan Rokyta (9)
Jan Rokyta byl český hudebník-multiinstrumentalista a rozhlasový redaktor. Od roku 1955 působil jako externí pracovník Československého rozhlasu Ostrava, kde se se svými zkušenými kolegy Věrou Šejvlovou, Jaromírem Dadákem a Dr. Ivo Stolaříkem se věnoval terénním záznamům autentických lidových projevů v etnografických oblastech Valašska a Horných Kysuc. Při studiu hornické průmyslové školy působil příležitostně jako cimbalista v kapele Vsacká Pětka, během pozdějšího studia na Vysoké škole báňské působil v Cimbálové muzice VŠB. v roce 1958 patřil mezi zakládající členy Cimbálové muziky Technik, jíž byl po celou dobu její existence také uměleckým vedoucím, cimbalistou a kontrabasistou. V letech 1970 až 1980 působil multiinstrumentalista a hudební upravovatel v souboru Pražských madrigalistů, se kterým koncertoval ve většině zemí Evropy, Kanadě a USA. V letech 1980-1998 byl hudebním redaktorem Československého a později Českého rozhlasu v Ostravě, kde se spolu se svým kolegou Dr. Jaromírem Gelnarem podílel na systematickém mapování folklorních těles a sólistů z tehdejšího Severomoravského kraje. V období let 1970-1996 upravoval lidové písně rozhlasové natáčení Cimbálové muziky Technik, která v této etapě působila jako dvorní folklorní těleso Československého rozhlasu Ostrava. K nejvýznamnějším počinům rozhlasové prvovýroby patří nahrávky s valašskými zpěváky Jarmilou Šulákovou a Josefem Lažou. Jan Rokyta a jeho CM Technik ovšem spolupracovali s celou řadou dalších lidových zpěváků, k těm nejvýznamnějším patří Naděžda Vahalíková, sestry Žabkovy, Martin Hrbáč, Luboš Holý, Dušan Holý, Pavel Jurkovič, Václav Harnoš, Martin Zálešák nebo Pavel Ptáček. Jan Rokyta se podílel na přípravě několika hudebních festivalů: byl členem programové rady Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice , připravoval pořady pro Rožnovské slavnosti, Hudecké dny Slávka Volavého a Fest...
Více od autora
Jan Pokorný (9)
Autor počítačové literatury, překlady odborné literatury z angličtiny.
Více od autora
Jan Petrus (9)
Narozen 18.12.1890 ve Vsetíně, zemřel 14.1.1968 v Praze. PhDr., pedagog, beletrista, autor knih pro děti a mládež, příspěvky do četných literárních a denních časopisů.
Více od autora
Jan Petránek (4)
Jan Petránek je český novinář, komentátor, literát a disident. Před pražským jarem 1968 působil v Československém rozhlase. Pro své proreformní vystupování v letech 1968 a 1969 však byl nucen za normalizace manuálně pracovat. Stal se signatářem Charty 77 a přispíval do samizdatových Lidových novin. Novinářské práci se věnuje i po odchodu do důchodu roku 1993.
Více od autora
Jan Martinec (5)
Jan Martinec byl český dramatik, publicista, prozaik a překladatel, autor reportáží a knih pro děti a mládež. Jan Martinec pocházel z pražské obchodní německo-židovské rodiny. Roku 1934 maturoval na německém klasickém gymnáziu a do roku 1937 byl činný jako herec a režisér u německého a pak u českého kočovného divadla a posléze u pražského lidového divadla Uranie. Do roku 1939 působil rovněž v proletářském ochotnickém divadelnictví a v Hnutí českých a německých antifašistických divadelníků. V říjnu roku 1939 emigroval do Palestiny, kde pracoval jako dělník. V červenci roku 1942 vstoupil do československé armády v zahraničí, sloužil v Palestině a Velké Británii a bojoval u Tobrúku a Dunkerque. Po návratu do Československa pracoval v různých funkcích v oboru divadelnictví kromě let 1952–1955, kdy byl z politicko-antisemitských důvodů přesunut do závodního časopisu ČKD Sokolovo a poté do časopisu Spolku přátel žehu. Od roku 1966 byl ve svobodném povolání, po těžkém úrazu v roce 1968 mu byl přiznán invalidní důchod. Svou literární činnost začal Martinec v letech 1944–1945 psaním reportáží a glos do exilových a vojenských periodik. Po válce publikoval reportáže, stati, divadelní glosy a povídky v různých novinách a časopisech. Psal rozhlasové hry pro mládež, divadelní hry zejména s brannou a politickou tematikou a prózy založené na jeho zážitcích z exilu a zahraničního vojenského odboje. Zabýval se rovněž sbíráním a adaptacemi židovských anekdot. Jako divadelní publicista se orientoval především na problematiku estrádního divadla a nových dramatických forem. Podle reportážní knihy německého novináře Güntera Wallraffa napsal společně s Bedřichem Pilným scénář k televizní inscenaci Odhalení jednoho spiknutí ...
Více od autora
Jan Malát (7)
Jan Malát byl hudební skladatel, pedagog a teoretik, sběratel a upravovatel lidových písní. Vystudoval varhanní školu v Praze a svou hudební a učitelskou dráhu začínal v Novém Bydžově. Sepsal teoretickou i praktickou školu hry na housle a klavír. Po dokončení varhanické školy v Praze se Jan Malát vrátil zpět na Novobydžovsko. Na Chlapecké hlavní škole v Novém Bydžově učil v letech 1863 až 1866. Zpíval v místním pěveckém spolku, hrál na koncertech na klavír i housle. „V Novém Bydžově mě měli rádi, vážili si mne jako učitele a hudebníka,“ píše Malát, „a přec jsem koncem ledna 1866 opustil dosavadní místo, abych nastoupil jako definitivní učitel při dívčí hlavní škole v Hořicích.“ Malát po třech letech Nový Bydžov opustil. Téměř desetileté působení v Hořicích bylo plné tvůrčích sil. Jako jedna z prvních skladeb tohoto období byla ouverturu pro malý orchestr. Pro hořické ochotníky píše scénickou hudbu k Tylovým Kutnohorským havířům a dále píše sbory, písně a skladby pro klavír. Po osmi letech v Hořicích se oženil s Aninkou Petrovou. Roku 1876 se Malátovi trvale usadili v Praze na Smíchově. Jan Malát napsal i několik oper: Kromě toho je autorem velkého množství písní, sborů a komorních skladeb pro housle, klavír a harmonium.
Více od autora
Jan Machoň (7)
Jan Machoň byl český a československý spisovatel, literární kritik, novinář, politik Československé strany socialistické a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění v letech 1971-1981. Jan Machoň se narodil v Červené Lhotě u Třebíče do rodiny drobných rolníků. Roku 1937 dokončil měšťanskou školu v Okříškách. Ve studiu pokračoval na Státním reálném gymnasiu v Třebíči, které zakončil roku 1943 maturitou. Za okupace působil v ilegálním kulturním spolku Vysočina, kde roku 1943 uveřejnil básnickou sbírku Úlomky porculánu. Po válce vstoupil do Čs. sociální demokracie. Od roku 1945 do roku 1952 působil jako kulturní redaktor v brněnské redakci Svobodných novin. Přispíval do časopisů Dnešek a List Sdružení moravských spisovatelů. Po zrušení Lidových novin pracoval v Jihlavě jako metodik krajské knihovny a věnoval se studiu regionální historie. Vrcholem jeho literárního díla jsou historické romány Vyděděnci a Život pro živé odehrávající se v době vlády krále Václava IV. a jeho konfliktů s bratrem uherským králem Zikmundem a bratrancem moravským markrabětem Joštem. Roku 1954 nastoupil jako redaktor v listu Svobodné slovo v Brně. Mezi lety 1970 až 1981 působil jako šéfredaktor Svobodného slova v Praze. Za normalizace zaměstnal řadu novinářů propuštěných z jiných redakcí. Novinář Jiří Hodač na něj vzpomínal s tím, že „Šéfredaktor Svobodného slova Jan Machoň byl možná kontroverzní, ale nade mnou někdy držel ruku. Dokázal například spolknout, že jsem nepodepsal tzv. antichartu...“ Ve volbách roku 1971 zasedl do Sněmovny lidu . Mandát získal i ve volbách roku 1976 . Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1981. ...
Více od autora
Jan Kříž (9)
Narozen 15. 6. 1935 v Praze. PhDr., historik a teoretik umění, kritik, kurátor výstav a vysokoškolský učitel.
Více od autora
Jan Kristofori (7)
Jan Kristofori – 23. března 2004 Praha) byl malíř, galerista a grafik. J. Kristofori se narodil v Mukačevě, nejvýchodnější části Československa, kde pohromadě žili nejen Maďaři a Češi, ale i Židé a Rusíni. Jeho otec pracoval na panství hraběte Thuna jako strojník ve mlýně, zde celá rodina i žila. Přesun do Čech roku 1938 se neshledal s úspěchem a Kristoforiovi se usadili v Maďarském Miskolci. Mezi léty 1941 až 1944 absolvoval Jan gymnázium a následně se stal studentem Uměleckoprůmyslové školy. Roku 1945 se Kristoforiovi připojili k repatriantům z Rumunska a Řecka a společně s nimi odcestovali do Čech. Zde se usadili v Přísečnici nedaleko Kadaně na malém statku. Rodina Kristoforiova nebyla jedinými cizinci, jež se v Přísečnici usadila. Jan se na české škole počal učit češtině a tehdy začal pracovat, jako výtvarník, pro reklamní agenturu AMA ve Vejprtech. Jeho otec chtěl, aby po něm převzal statek v Přísečnici a po ukončení školní docházky, v roce 1948, jej přemlouval, aby pokračoval ve studiu a to na střední zemědělské škole v Kadani. Jan se ovšem přihlásil do školy v Klášterci nad Ohří. Na teoretickou výuku dojížděl do Kadaně a v Klášterci trávil čas na internátě. Komunistický režim donutil Kristoforiovi opustit statek a přestěhovat se do Kadaně-Prunéřova. Zde počal Janův otec pracovat v uhelné šachtě. Jan byl vyloučen ze školy i z internátu. Nedostalo se mu žádného zaměstnání, a proto se odstěhoval do Semil. V Semilech začal spolupracovat s ochotnickým divadlem. K Výročí Tomáše G. Masaryka, prvního čsl. prezidenta, připravil s několika příteli letáky s provokativními úvahami o komunismu, kterými oblepili celé město. Roku 1952 byl Kristofori odsouzen k desetiletému vězení . Během sedmiletého vězení a práce v komunistických lágrech se Jan věnoval kreslení. Tyto kresby byly v roce 1993 vydány pod názvem „Motáky“. S...
Více od autora
Jan Kosek (8)
Jan Košek byl český fotbalový útočník. S fotbalem začínal jako chlapec v letenském kroužku Victoria a roku 1900 mu bylo dopřáno nastoupit proti druhému týmu vinohradské ČAFC. Tehdy o něm Národní listy napsaly: „za letenský kroužek Victoria hráli někteří členové prvního mužstva, z nichž zvláště panu Koškovi podařilo se míč třikráte prohnati goalem vinohradské ČAFC…”. Hrával i za akademické gymnázium, poté za letenský kroužek Union Letná, aby pak roku 1903 zakotvil pevně ve Slavii. Byl vynikajícím střelcem a duší i velitelem týmu a uměl mužstvo vyhecovat a strhnout k mimořádnému výkonu. Jeho specialitou bylo jednak střílet góly velkou silou přímo z voleje nebo střely z jeho kopaček končily v síti poté, co řítící se Košek napaloval míč v přímém běhu, protože uměl vždy neuvěřitelnou silou přesně zasáhnout těžiště balonu. Krátký čas hrál i za AC Spartu . V roce 1905 byl opět ve Slavii. Vrcholnou formu měl v roce 1906, kdy v Praze prohráli i angličtí profesionálové ze Southamptonu 0:4, když tři branky dal sám tento vynikající střelec. K jeho slávě patrně trochu pomohly v té době ne tak kvalitní obrany, ale přesto mu jeho fotbalové umění lze jen těžko upřít. V roce 1911 vedl českou reprezentaci jako kapitán v amatérském mistrovství Evropy, hrál mj. ve vítězném finále v Roubaix Čechy – Anglie 2:1. Do konce roku 1913 sehrál celkem 296 zápasů a nastřílel 804 branky. Byl výborným sprinterem, v roce 1905 zaběhl 100 m v obdivuhodném čase 11 sekund. Závodní činnosti zanechal předčasně a předčasně také zemřel. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.
Více od autora
Jan Kolouch (7)
Ing., publikace z oboru strojírenství, strojírenské technologie. Činný v letech 1981-2001.
Více od autora
Jan Kolář (7)
Narozen 1.3.1948 v Kladně. Hudební publicista, rozhlasový pracovník a dramatik, redaktor.
Více od autora
Jan Kilián (10)
Jan Kilian je český lékař a vysokoškolský pedagog. Dětství prožil v Březnici, kde navštěvoval obecnou školu. Od roku 1944 studoval na příbramském gymnáziu, na němž maturoval v roce 1952. Po maturitě vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni. Po promoci na lékařské fakultě v Plzni v roce 1957 pracoval nejprve jako vedoucí lékař v Bechyni, poté od roku 1964 působí bez přerušení na stomatologické klinice Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Plzni. Hlavními obory jeho zájmu jsou dětské zubní lékařství, preventivní zubní lékařství a forenzní stomatologie. V roce 1973 získal vědeckou hodnost kandidáta lékařských věd , v roce 1987 vědeckou hodnost doktora lékařských věd . V roce 1979 habilitoval a v roce 1990 byl jmenován profesorem pro obor stomatologie. V letech 1990–1997 vykonával funkci proděkana pro stomatologický směr, kulturní a sociální záležitosti a statutárního zástupce děkana. V roce 1997 byl jmenován do funkce přednosty stomatologické kliniky LF UK v Plzni a Fakultní nemocnice v Plzni. Kliniku vedl do roku 2000. Více než 25 let spolupracoval na antropologicko-lékařském výzkumu historických osobností českých dějin s prof. MUDr. Emanuelem Vlčkem, DrSc. a Národním muzeem v Praze. Publikoval přes 100 odborných a vědeckých prací.
Více od autora
Jan Kameníček (7)
Jan Kameníček je český spisovatel, dramatik a malíř. Vystudoval Střední průmyslovou školu stavební, poté studoval na Pražské konzervatoři obor violoncello. Po ukončení studia pracoval rok v Československém rozhlase. Od roku 1980 je ve svobodném povolání. Literární historik František Kautman jej označil za pokračovatele Franze Kafky, respektive za spisovatele kafkovského typu. Jan Kameníček se narodil do rodiny s výrazným technickým a uměleckým zaměřením. Zatímco jeho osobnost tíhla k múzickému odkazu příbuzných ze strany jeho matky, rodiči byl nucen ke studiu technických oborů, blízkých aktivitám příbuzných ze strany jeho otce. Hru na violoncello vystudoval až po absolvování střední průmyslové školy. Po krátkém profesionálním hraní se začal věnovat výhradně psané tvorbě. Zpočátku se věnoval životopisným povídkám z hudebního prostředí. Pozdější texty mají výrazně kafkovský charakter. Vedle své spisovatelské činnosti také maluje abstraktní obrazy, ilustroval i některé své knihy. Psal životopisné povídky a rozhlasové hry, mj. Třináct krásných let , Zrání , Interview , Variace na Paganiniho téma , Kontrapunkty , Z mého života , Hodiny u Bachů , Podzim v Novém světě aj. Pro televizi napsal spolu se svým dlouholetým spoluautorem Svatoslavem Gosmanem televizní hudební scénáře, mj. Obrazy z dějin české hudby nebo balet Alenka v říši divů. Začal publikovat časopisecky, první rukopisy vycházely samizdatově. V oficiální knižní tvorbě debutoval Jan Kameníček roku 1988 knihou Rekviem za kantora Bacha. Ve svých prvních knihách Kameníček přirozeně pokračoval v rozvíjení námětů, které předtím připravoval pro rozhlas a televizi. Brzy se však začal stále více věnovat otázkám lidské existence nebo přímo existencialismu. Už v roce 1990 a pak opakovaně i později český literární historik František Kautman označil Jana Kameníčka za v jistém smyslu následovníka Franze Kafky, respektive za spisovatele kafkov...
Více od autora
Jan Josef Těšitel (10)
Narozen 10. 5. 1876 v Dolní Krupé u Havlíčkova Brodu, zemřel v roce 1960. Zahradník, botanik, autor zahradní literatury a slovníků, působil jako učitel zahradnických škol.
Více od autora
Jan John (8)
Středoškolský učitel a popularizátor přírodních věd. Jan John se narodil v Žimuticích u Týna nad Vltavou 13. června 1850. Střední školu studoval na gymnáziu v Českých Budějovicích a potom studoval filozofii v Praze. Po studiích nastoupil jako profesor na c.k. reálku v Praze na Starém městě, kde vyučoval až do roku 1905. V roce 1906 nastoupil jako ředitel na c.k. reálce v Táboře. Později byl profesorem c.k. českého ústavu ku vzdělávání učitelů v Soběslavi. V roce 1916 ho jmenovali c.k. vládním radou. Již během svého studia získával John vědomosti a zkušenosti u profesora Antonína Friče v zoologickém oddělení Českého muzea. Od roku 1873 John již vedl Klub přírodovědecký v Praze. Jako pedagog se věnoval přírodopisu a to hlavně botanice a entomologii, kde se soustředil především na motýly, tak aby své poznatky mohl využít ku prospěchu školství a svojí pedagogické práci. Od roku 1897 začal publikovat svá přírodopisná díla u nakladatele I. L. Kobera. Zvláště oblíbené byly jeho Rostlinopis z roku 1897 a Atlas motýlů střední Evropy z roku 1900. Jan John zemřel 28. března 1920 v Táboře. Dílo : Jan John - Atlas motýlů Jan John: "Rostlinopis: Vlastnosti a soustavný popis rostlin se zvláštním zřetelem k výjevům životním", I. L. Kober, 1897 Jan John: "Přírodopisný atlas rostlin", 2 svazky, I. L. Kober, 1899 Jan John: "Atlas motýlů střední Evropy", I. L. Kober, 1900 Jan John: "Přírodopis hub: s četnými barevnými, umělecky věrně podle přírody provedenými obrazy nejhojněji se vyskytujících jedlých, podezřelých i jedovatých hub", I. L. Kober, 1907
Více od autora
Ján Johanides (7)
Narodil sa 18. augusta 1934 v Dolnom Kubíne v rodine obchodníka. Základnú školu a gymnázium vychodil v rodnom meste, potom študoval históriu, dejiny umenia a estetiku na FF UK v Bratislave, no v treťom ročníku ho z politických dôvodov vylúčili. Krátko pracoval ako podnikový psychológ v závode Tesla v Nižnej na Orave, ako referent na Zväze slovenských spisovateľov v Bratislave, ako osvetový pracovník Mestského domu kultúry a osvety v Bratislave a v 80. rokoch ako odborný pracovník Ústavu umeleckej kritiky a divadelnej dokumentácie. Prevažne sa však venoval literárnej tvorbe. Od roku 1972 žil v Šali. Nebol nikdy členom komunistickej strany a ani žiadnej politickej strany alebo hnutia. Zomrel v Šali 5. júna 2008. Po časopiseckej príprave, najmä na stránkach mesačníka Mladá tvorba, knižne debutoval zbierkou poviedok Súkromie , odmenenou Cenou vydavateľstva Slovenský spisovateľ za debut, v ktorej pátra po príčinách osamelosti, úzkosti a strachu hlboko v podvedomí človeka, aby tak našiel pozitívne východisko pre jeho ďalší život. Že to však nie je jednoduché, potvrdila autorova druhá kniha Podstata kameňolomu , ktorá svojou kompozičnou stavbou tvarovo rôznorodých próz posúva príbeh až na hranicu absurdnosti, čo v živote môže niekedy znamenať jediné východisko z komplikovanej situácie. Podobné úsilie badať i v novele Nie , v ktorej autor konštruktívne využil aj surrealistické výrazové prostriedky. Po zákaze publikovania krátko po sebe vydal dve novely zo súčasnosti - Nepriznané vrany a Balada o vkladnej knižke . Prvá je tematicky spojená s problematikou znečisťovania životného prostredia, zaznieva tu kritika amorálnosti zatajovania skutočnej pravdy o životnom prostredí. Druhá novela je kritickou sondou do konzumného spôsobu života a výsmechom narastajúceho malomeštiactva vo všetkých generačných vrstvách našej spoločnosti. V historickom románe Marek koniar a uhorský pápež si po námet zašiel na...
Více od autora
Jan Hlubek (8)
Narozen 1994 v Ostravě. Spisovatel, publicista, popularizátor vědy a ufoskeptik též zaměřený na archeologii, paleontologii, kosmologii a filozofii.
Více od autora
Jan Czech (7)
PhDr. Jan Czech, CSc. - psychoterapie, duchovní život, umění. *24. 2. 1951 v Praze, dramatik, publicista, další. Po střední všeobecně vzdělávací škole v Praze pracoval jako sazeč ve Středočeských tiskárnách. V l. 1974–1978 vystudoval dálkově na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obory filosofie a divadelní věda. Po krátkém působení v Československém rozhlasu přešel na interní vědeckou aspiranturu na FF UK a po jejím ukončení nastoupil do Československého rozhlasu jako dramaturg zábavy, později v oddělení divadelních her pro děti a mládež, kde pracoval až do listopadu 1989. Zároveň působil jako externí redaktor čtrnáctideníku Scéna, předseda komise teorie a kritiky Svazu českých dramatických umělců a přednášel teorii rozhlasu na katedře divadelní a filmové vědy na FF UK. V prosinci 1989 byl jmenován ředitelem Československého rozhlasu . V r. 1991 byl spoluzakladatelem a ředitelem jedné z prvních soukromých rozhlasových stanic u nás, Rádia Golem, kde působil až do roku 1996. Současně byl v l. 1993–1997 dramaturgem zábavných pořadů TV Nova a v r. 1999 byl šéfredaktorem České nezávislé televizní společnosti. V l. 1999–2002 vedl Sanatorium pro neurózy ve Veselé u Pelhřimova, v r. 2002 otevřel v Praze Centrum psychoterapeutických služeb. Publikoval v revui Dramatické umění , čtrnáctidenících Scéna, Divadelní noviny, v revui Komik a v odborných psychologických časopisech Psychologie dnes a Konfrontace. Knižně vydal teoretické studie O rozhlasové hře , Filozofie dramatu , Znění ticha – filosofické eseje o umění , Nostalgie umění a Psychoterapie a víra . V 80. letech napsal pro Československý rozhlas řadu rozhlasových her, dramatizací a adaptací (např. Fráňa Šrámek – Stříbrný vítr, Platon – Obrana Sokrato...
Více od autora
Jan Čipera (7)
Narozen 3. 5. 1942 v Benešově u Prahy, zemřel 17. 11. 2020 v Praze. Profesor Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, spisy a překlady z oboru chemie.
Více od autora
Jan Cigánek (6)
V Databázi národních autorit NK ČR naleznete o Janu Cigánkovi tento biografický záznam: Cigánek, Jan, 1930-2004. Narozen 2.3.1930 ve Vrbici, zemřel 18.2.2004. PhDr., CSc., docent katedry estetiky, práce o literatuře a umění, eseje. Provenience CZ. Zdroj informace: Obrys-Kmen 2004 - rok úmrtí, PNP-LA
Více od autora
Jan Bárta (6)
Narozen 11. 6. 1956 v Ústí nad Orlicí. Malíř, grafik, ilustrátor, spisovatel, novinář a redaktor. Od roku 2004 ředitel humanitární organizace ADRA.
Více od autora
James Reed Ferguson (6)
Narozen 10. 1. 1906 v Praze, zemřel 14. 10. 1962 tamtéž. Novinář, autor dobrodružných románů.
Více od autora
James Martin (6)
James Martin SJ je jezuitský kňaz, redaktor kultúrnej rubriky jezuitského časopisu America, ktorý vychádza v USA, a autor početných kníh, vrátane My Life with the Saints , ktorú časopis Publishers Weekly označil za jednu z najlepších kníh v roku 2006. Páter Martin je častým komentátorom v amerických i zahraničných médiách, medzi inými v New York Times, The Wall Street Journal, The Boston Globe, History Channel, BBC a Rádio Vatikán. Pred vstupom k jezuitom v roku 1988 vyštudoval Wharton School of Business.
Více od autora
James Luceno (6)
Luconovy romány vynikají propracovaným politickým pozadím a rafinovanými intrikami. Díky tomu bývají některé jeho knihy z cyklu Star Wars označovány za politické thrillery. Luceno byl blízkým přítelem zesnulého spisovatele Briana Daleyho, se kterým spolupracoval na knižní sérii Robotech .
Více od autora
James Grady (5)
James Grady je americký spisovatel dobrodružných románů, scenárista a novinář. Jeho nejznámějším dílem je špionážní příběh Šest dnů Kondora, později zfilmovaný jako Tři dny Kondora s Robertem Redfordem v hlavní roli. James Grady vystudoval žurnalistiku na montanské státní univerzitě. Ve svých 24 letech prodal své první dílo, Šest dní Kondora. V letech 1973–1974 působil jako asistent montanského senátora Lee Metcalfa, v té době napsal román Shadow of the Condor. Později více než čtyři roky pracoval jako investigativní reportér pro Jacka Andersona. Je držitelem několika ocenění, mimo jiné francouzské Grand Prix du Roman Noir či italské Medaile Raymonda Chandlera . Také byl nominován na Edgar Award a Montanská univerzita mu předala ocenění Outstanding Alumni Award. Žije s manželkou Bonnie na předměstí Washingtonu, D. C., mají spolu dvě děti – Nathana a Rachel .
Více od autora
J. Suzanne Frank (5)
vystudovala žurnalistiku a historii. Během četných pobytů v Egyptě dospěla k rozhodnutí, že napíše román o jednom z nejzajímavějších období dějin této země. Sama říká, že se nechala inspirovat několika autory, kteří také propadli kouzlu starověkých civilizací, ale zároveň chtěla svůj příběh něčím ozvláštnit. Výsledkem byla prvotina Odrazy v Nilu , která se setkala s velkým ohlasem čtenářů i literární kritiky. Dnes je Suzanne Frank autorkou čtyř historických románů, jež zavádějí čtenáře do dávno zašlých věků, opředených řadou legend a mýtů.
Více od autora
J Wolf (2)
Více od autora
Ivo Telec (7)
Ivo Telec je český právník, odborník na právo duševního vlastnictví. Zabývá se též souvisejícím právem proti nekalé soutěži a osobnostním právem. Kromě toho i právem spolkovým a nadačním a právem veřejné prospěšnosti. V letech 1978–1982 vystudoval Právnickou fakultu tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně , kde roku 1983 získal titul doktora práv. V akademické sféře působí od roku 1991. Roku 1992 mu Vědecké kolegium věd o státu a právu Československé akademie věd v Praze udělilo vědeckou hodnost kandidáta právních věd na základě práce Právo výkonných umělců v agenturní a ochranné praxi. Roku 1996 se na Masarykově univerzitě habilitoval v občanském právu prací Vybrané kapitoly z českého autorského práva a roku 2003 získal i profesuru pro obor občanské právo. Od roku 2004 je vedoucím katedry občanského práva a pracovního práva na Právnické fakultě Univerzity Palackého, vyučuje také na Ústavu soudního inženýrství VUT v Brně, na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v Brně a na Fakulte práva Paneurópské vysoké školy. V roce 1998 obdržel Cenu rektora Masarykovy univerzity za vynikající tvůrčí čin – dílo Autorský zákon, Komentář. Kromě toho působí i v právní praxi, v 80. letech 20. století několik let jako státní notář a úředník, dále jako soudní znalec a od roku 1990 jako advokát. Působil také jako člen pracovní komise Legislativní rady vlády pro občanské právo a zastupoval Česko ve Vysoké skupině autorskoprávních odborníků Komise Evropských společenství a stále je mezinárodním rozhodcem ve sporech o doménová jména .cz, dříve též .eu. Ivo Telec byl rovněž členem rozkladové komise Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze i lektorem České advokátní komory v oboru autorského práva. Profesor Telec patří mezi spoluautory českého autorského zákona z roku 2000, působil i v rekodifikační komisi pro nový občanský zákoník z roku 2012. Vyhlášen byl Právníkem roku 2006 v k...
Více od autora
Ivan Sokol (6)
Ivan Sokol byl vynikající varhaník známý svou interpretací klasické varhanní hudby, zejména děl Johanna Sebastiana Bacha. Jeho vystoupení se často vyznačovala hlubokým porozuměním historickému kontextu hraných skladeb, což se odráželo ve výběru nástrojů a stylu hry. Sokolův přínos klasické hudbě zahrnuje nejen jeho nahrávky, ale také jeho vliv jako učitele a mentora dalších začínajících varhaníků. Jeho mistrovství ve hře na varhany bylo oceněno různými nahrávkami a veřejnými vystoupeními, které ukazují jeho technickou zdatnost a muzikálnost.
Více od autora
Ivan Pilný (5)
Ivan Pilný je český politik a podnikatel v oboru informačních technologií, od května do prosince 2017 ministr financí ČR v Sobotkově vládě, v letech 2013 až 2017 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, od roku 2018 zastupitel hlavního města Prahy, v letech 2018 až 2019 náměstek ministryně průmyslu a obchodu ČR, bývalý člen hnutí ANO 2011. V letech 1965 až 1972 vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze, získal titul Ing. v oboru technická kybernetika. Poté pracoval v různých státních podnicích, které se zabývaly počítači, nejdříve ve Výzkumném ústavu matematických strojů, později v Družstevním podniku výpočetní techniky. V něm byl hardwarovým a softwarovým inženýrem, následně pak manažerem. Nebyl členem KSČ. Od roku 1990 podnikal. V roce 1992 se stal ředitelem nově založené české pobočky společnosti Microsoft, ve které v letech 1994 až 1998 působil také jako jednatel. Následně působil jako prezident Sdružení pro informační společnost. V letech 2000 až 2001 řídil Český Telecom z pozice předsedy představenstva, následně se stal generálním ředitelem alternativního operátora – společnosti eTel . Od roku 1992 také soukromě podniká – je či byl společníkem ve firmách L.R.Trade s.r.o.; Agilitas s.r.o.; ANGELart s.r.o. či BREAK2WIN s.r.o. Působí také jako konzultant. Od roku 2003 byl rovněž prezidentem Tuesday Business Network. V roce 2005 založil obecně prospěšnou společnost Pracujme chytřeji a je členem její dozorčí rady. Napsal řadu knih a blogů, širší veřejnosti je známý také z televizního pořadu Den D. Ivan Pilný je ženatý a má čtyři děti . Řadu let žije v rodinném domě v obci Nová Ves pod Pleší na Příbramsku, trvalý pobyt má však stále hlášený v Praze. V roce 2009 spoluzakládal politickou stranu Občané.cz a byl jejím místopředsedou. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2010 za ni kandidoval v Praz...
Více od autora
Ivan Nový (8)
Prof. Ing. Ivan Nový, CSc. Je profesorem Vysoké školy ekonomické pro obor podniková ekonomika a management. Od roku 1992 je vedoucím katedry psychologie a sociologie řízení na Fakultě podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze. V odborné práci se zaměřuje na problematiku sociologických a sociálně-psychologických aspektů podnikového řízení s důrazem na oblast vedení lidí, podnikové kultury a interkulturního managementu. V mezinárodní pedagogické a vědecko-výzkumné spolupráci se orientuje na německy mluvící teritoria. Spolupracuje s řadou zahraničních výzkumných a vzdělávacích zařízení, např. s univerzitami v Regensburgu, Drážďanech, Braunschweigu a Vídni. Velmi významná je také jeho poradenská činnost pro známé a velké mezinárodní i české firmy.
Více od autora
Ivan Mackerle (5)
Ivan Mackerle byl český záhadolog, kryptozoolog, dobrodruh, cestovatel a spisovatel. Se svými kamarády a později i se svým synem podnikl na vlastní náklady několik výprav za záhadami do celého světa – např. do Mongolska, Austrálie, Jižní Ameriky, na Sibiř atd. Stal se známým zejména svým pátráním po mytickém mongolském písečném červu známém jako Olgoj Chorchoj. Byl synem automobilového konstruktéra Julia Mackerleho a synovcem architekta Jaroslava Mackerleho. Narodil se 12. března 1942 v Plzni. V dětství často měnil bydliště tak, jak jeho otec měnil zaměstnavatele. Ve třech letech se přestěhovali do Prahy, v pěti do Kopřivnice a v šestnácti zpět do Prahy. V dětství četl dobrodružné knihy Jaroslava Foglara a časopisy Vpřed a Junák. Po vzoru Rychlých šípů založil s kamarády klub „Svorná šestka“. O záhady se zajímal již od mladého věku, zaujal ho zejména mytický pouštní červ Olgoj Chorchoj, o kterém se dozvěděl z příběhu ruského paleontologa a autora sci-fi literatury Ivana Jefremova. Ovlivnilo ho též dílo amerického průkopníka „záhadologie“ Charlese Forta. Později ho začala zajímat i zoologie a elektronika. V Praze vystudoval Fakultu strojní ČVUT, specializaci automobily. Ve 20 letech se oženil s Ivonou Paličkovou a narodil se jim syn Danny. Po skončení školy pracoval jako konstruktér a pak jako řídící pracovník Generálního ředitelství automobilů. Ve volném čase se zabýval záhadami a nevysvětlenými jevy, které zpočátku jen studoval a archivoval a později je začal sám aktivně luštit. V roce 1977 získal povolení vycestovat do Skotska k jezeru Loch Ness pátrat po tzv. Lochnesské nestvůře. Tam se setkal i s dalším badatelem Robertem Rinesem, jehož použití podvodní fotografie a ultrazvuku ho zaujalo. Se svým tehdejším kolegou Michalem Brumlíkem začal zkoumat tehdy utajované případy poltergeistů v Československu, různé zprávy o podivných úkazech a údajné strašidelné jevy na hradech a zámcích. V letech 1980–199...
Více od autora
Ivan Gariš (6)
Narozen 7. 5. 1923 v Jihlavě, zemřel 20. 5. 1996 v Praze. Filmový scénárista, prozaik, básník. V 50. letech 20. stol. působil jako vysoký funkcionář Státní bezpečnosti.
Více od autora