Všichni Autoři a témata

Jiří Hochman (9)

Jiří Hochman - narozen 3. 6. 1926 v Plzni, zemřel 12. 2. 2012 v Palm Coast . Novinář, publicista, redaktor, od roku 1974 v emigraci. V roce 1948 dostudoval obchodní akademii v Praze, v letech 1950–54 redaktor Obrany lidu, 1955–68 redaktor Rudého práva, 1968–69 redaktor Reportéra. Působil také jako zahraniční zpravodaj v různých zemích. Po roce 1969 manuální zaměstnání, v roce 1974 odešel do USA, kde přednášel publicistiku. Autor publicistických knih a cestopisů Zápisky z Berlína , Patria o muerte , Svítání nad Džebely ad. V exilu mu vyšly dva romány parodující poměry a události v komunistickém Československu Kronika místodržení v Čechách a Český happening . Sepsal také vzpomínky Alexandra Dubčeka Naděje umírá poslední .

Jiří Haussmann (7)

V době svého narození byl jeho otec soudce a později se stal ministrem spravedlnosti. Po absolvování malostranského gymnázia musel v roce 1917 narukovat. Roku 1920 nastoupil praxi u okresního soudu v Praze, na Malé Straně. Roku 1922 úspěšně ukončil právnická studia na Karlově univerzitě. Ještě téhož roku onemocněl tuberkulózou a rok poté zemřel. Psal epigramy, verše, povídky a uveřejňoval je v časopisech Česká demokracie, Český socialista, Šibeničky a Nebojsa. Napsal i několik písniček pro kabaret Červená sedma. Protirakouské verše uveřejňoval pod pseudonymy Georges, Georges Jegor nebo Dalmanites. Zastával levicové postoje, kritizoval raný kapitalismus. Jeho nejlepší práce Velkovýroba cnosti patří do science fiction, byla upravena jako rozhlasová hra a roku 1964 i zfilmována. Řada jeho prací se dočkala několika vydání, jedna z povídek byla zahrnuta na antologie Fantastický dekameron v roce 1987.

Jiří Fotr (6)

Narozen 1967. Publikace z oblasti počítačové grafiky.

Jiří Felix (8)

Narozen 21.2.1931 v Praze. PhDr., CSc., asistent katedry romanistiky, romanista se specializací na rumunštinu, práce z oboru.

Jiří David (9)

Prof. PaeDr. Jiří David, syn učitele výtvarné výchovy Josefa Davida, studoval výtvarnou pedagogiku na Pedagogické fakultě UK a postgraduálně estetiku na FF UK v Praze. Po ukončení studia pracoval v Liberci v letech 1955-1962 v oboru experimentální zájmové činnosti s dětmi a vyučoval na tamním Pedagogickém institutu, od roku 1965 pak na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. Jako vědecký aspirant absolvoval stáž v oboru výtvarné výchovy na školách všech stupňů ve státě New York v USA a účastnil se jako delegát ČSSR 19.světového kongresu INSEA v new Yorku, přednášel též na Columbia University N.Y. jako "foreign expert for art education." Po návratu z USA v roce 1969 následovala výpověď z politických důvodů a dvacetileté období perzekuce. Zaměstnání čerpače hydrogeologického průzkumu však umožňovala studium, vědeckou práci i publikační činnost . V maringotce Stavební geologie na více než devadesáti lokalitách severního, západního a jižního pohraničí Čech vznikla převážná část odborných textů do roku 1989. Teprve sametová revoluce umožnila návrat k původnímu povolání, nejprve na PF v hradci Králové, pak na PFUJEP v Ústí nad Labem, kde autor působí doposud jako profesor estetiky a školitel- examinátor doktorandského studia. Prof. David vydal monografie Oči dokořán , Vladimír Komárek , Vánoční motivy v českém výtvarném umění , Výtvarná výchova jako smyslový a duchovní fenomén , Vladimír Komárek , Václav Černý, buddha, dandy a umění akvarelu ve Slatiňanech . Dále vyšlo kolem 80 statí v odborných časopisech i jako předmluvy či doslovy odborných publikací nebo referáty na sympósiích a kongresech pořádaných v ČR i v zahraničí, otištěných ve sbornících těchto akcí. Zemřel 6.6.2014.

Jindřich Klůfa (8)

RNDr. doc. Jindřich Klůfa , matematik, práce z oboru.

Jessa Hastings (9)

Jens Peter Jacobsen (7)

Jens Peter Jacobsen byl dánský naturalistický spisovatel, básník a přírodovědec - botanik. Ovlivnil řadu dalších básníků a spisovatelů, například Rainera Maria Rilkeho a Franze Kafku. Jeho dílem byli ovlivněni i mnozí čeští básníci, například Josef Svatopluk Machar, Fráňa Šrámek a František Xaver Šalda . Studoval botaniku a do dánštiny přeložil některá díla Darwinova: O původu druhů O původu člověka . Sám napsal pojednání v Darwinovském duchu Om Desmidiaceerne, za které byl poctěn zlatou universitní medailí. Po propuknutí tuberkulózy cestoval do jižní Evropy a věnoval se již pouze literatuře. První díla – povídky Mogens a Et skud i taagen otiskl v měsíčníku Nyt Dansk Maanedsskrift. Jeho básně, povídky i romány měly velký ohlas a ovlivnily mnoho dalších autorů. Nemoci podlehl ve věku 38 let.

Jen Green (6)

Britská spisovatelka a editorka, autorka populárně-naučných publikací o přírodě, vědě a biologii člověka.

Jefferson Airplane (8)

Jefferson Airplane byla americká rocková skupina založená v roce 1965 v San Franciscu. Jako průkopník psychedelického rockového hnutí byla Jefferson Airplane jednou z nejvýraznějších kapel sanfranciské scény na přelomu 60. a 70. let 20. století. Klasickou sestavu skupiny tvořili Marty Balin, Paul Kantner, Grace Slick, Jorma Kaukonen, Jack Casady a Spencer Dryden. Významného komerčního i kritického úspěchu dosáhli s albem "Surrealistic Pillow" z roku 1967, na kterém se objevily hity jako "Somebody to Love" a "White Rabbit". Hudba kapely byla známá svými vokálními harmoniemi a politickými texty, jak se ukázalo na jejich albu "Volunteers" z roku 1969. Během své kariéry se nadále hudebně vyvíjeli a zažili různé změny v sestavě. Jefferson Airplane Jejich vliv přesáhl rámec hudby; stali se symbolem éry kontrakultury. V roce 1996 byli uvedeni do Rock and Rollové síně slávy.

Jean-Christophe Rufin (5)

Jean-Christophe Rufin, hlavní profesí lékař, je čelnou osobností humanitárního hnutí a působil jako diplomat . Roku 2008 byl zvolen do Académie Française, nejprestižnější francouzské instituce s fixním počtem čtyřiceti členů. Jako spisovatel obdržel mj. v roce 1997 Goncourtovu cenu za prvotinu a v roce 2001 „plnoprávnou“ Goncourtovu cenu , v roce 1997 Prix Méditerranée ad. Je autorem devíti románů a sedmi esejistických knih.

Jean Webster (4)

Vlastním jménem Alice Jane Chandler Webster. Narodila se24. července ve Fredonii . Její matka Annie Moffet Webster byla neteří Marka Twaina a její otec Charles Luther Webster jeho vydavatelem. Jean Webster byla nejstarším dítětem svých rodičů.

Jean Merrien (2)

Jean Merrien, vlastním jménem René de la Poix de Fréminville byl francouzský mořeplavec a spisovatel převážně historických románů s námořní tematikou. Pocházel z rodiny se šlechtickými kořeny. Byl nejmladším synem početné rodiny inženýra Charlese de la Poix de Fréminville a Rachel Sylvestre de Sacy. Od mládí se zajímal o literaturu a hlavně o moře a vše, co s ním souviselo. Mládí prožil v Clohars-Carnoët v Bretani, kde už jako chlapec měl svou první loďku a rybařil. Vojenskou službu nastoupil u námořnictva. V roce 1931 se oženil s Françoise Hannebicque, která pocházela z jiné větve stejné rodiny, jako on. Brzy po svatbě se jim narodil syn Hervé. Během 2. světové války se setkal v Cherbourgu s Gisèle Verschuere, dcerou nakladatele. Spolu se usadili v Rennes a založili tam nakladatelství Libraire de Bretagne. Během bombardování města bylo nakladatelství zničeno. Od října do prosince roku 1940 byl šéfredaktorem L'Heure Bretonne, novin Bretaňské národní strany . V roce 1941 se stal členem L'Institut celtique de Bretagne. Ve druhém manželství s Gisèle Verschuere se narodily tři děti, dva synové, Gwénolé a Gildas a dcera Marine. Od roku 1948 žila rodina v Nantes, v roce 1964 přesídlila do Švýcarska. Zemřel 7. června 1972, ve věku 67 let, ve Fribourgu ve Švýcarsku. Je méně známé, že byl také autorem více než 80 děl literatury pro děti a mládež. Pod pseudonymy René Madec a Christophe Paulin psal detektivní romány s prvky sci-fi, jejichž hlavní postavou je abbé Garrec . Byl též autorem mnoha článků uveřejněných v časopise Neptunia, vydávaném Národním muzeem námořnictví v Paříži. Hlavním tématem jeho románů je ale moře a lidé, kteří mu zasvětili své životy. Po prvních dílech La mort jeune , Abandons de postes , Bord à bord a Le Refus , napsal dobrodružné romány o cestách po moři L'Homme de la mer (19...

Jaroslava Potměšilová (5)

Český varhaník, narozen 1. září 1936 v Praze.

Jaroslava Pavlíčková (6)

Dietní sestra, spoluautorka populárně naučných publikacích o léčbě a prevenci nejčastějších chorob.

Jaroslava Blažková (8)

Jaroslava Blažková byla slovenská spisovatelka-prozaička, publicistka a autorka knih pro děti a mládež. Dětství prožila střídavě v Česku a na Slovensku, od roku 1948 žila v Bratislavě. Vzdělání získávala nejprve na gymnáziu v Bratislavě, později začala dálkově studovat na filozofické fakultě Univerzity Komenského, ale studia v roce 1954 zanechala. Již v době studií na gymnáziu začala pracovat v Československém rozhlasu, později pracovala v redakci deníku Smena, odkud byla v roce 1956 propuštěna z politických důvodů. Poté pracovala jako dělnice v zahradnictví, od roku 1959 se věnovala profesionálně literatuře. Od roku 1968 žila v Kanadě, kam emigrovala s rodinou, a vlastní literární tvorbě se věnovala již jen sporadicky. Za tvorbu pro děti obdržela cenu UNESCO H. Ch. Andersena. Největší část její literární tvorby pochází z období před emigrací; po roce 1989 jsou vydávány již jen reedice jejích starších děl. V tomto období byla jednou z nejoblíbenějších autorek, nicméně také se o jejích dílech nejvíce diskutovalo. Její díla se nacházejí na pomezí vysoké a populární literatury, jsou příznačná svým osobitým humorem a sentimentem. Ve svých dílech se zaobírala problémy dospívající mládeže, které podávala velmi expresívním jazykem, s ironií a sebeironií vypravěčky. V literatuře pro děti se věnovala umělecko-naučným dílům, ve kterých poutavou formou podávala např. poznatky o přírodě. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jaroslava Blažková na slovenské Wikipedii.

Jaroslav Zhouf (8)

doc. RNDr. Jaroslav Zhouf, Ph. D. Docent Katedry aplikované matematiky Fakulty informačních technologií Českého vysokého učení technického v Praze

Jaroslav Vojta (5)

Narozen 27.12.1888 v Kutné Hoře, zemřel 20.4.1970 v Praze. Herec, memoáry, anekdoty.

Jaroslav Vinař (5)

Narozen 25.8.1921 v Semíni. RNDr., geograf, autor map.

Jaroslav Valenta (5)

Narozen 27. 10. 1930 v Kryrech u Podbořan, zemřel 23. 2. 2004 v Praze. PhDr., CSc., profesor obecných dějin, práce z oboru moderních evropských dějin, zejména polských, též překladatel.

Jaroslav Tichý (4)

František Jaroslav Rypáček, pseudonymem též Prokop Hoděta, Světimír Smutenský a Jaroslav Tichý byl český středoškolský pedagog, literární historik, básník a spisovatel v oblasti moravské vlastivědy. Svoji pedagogickou dráhu spojil s prvním českým gymnáziem v Brně a gymnáziem třebíčským . Ve sporu o rukopisy stál na straně obhajovatelů jejich pravosti. Množství článků publikoval v Časopise Matice moravské, podepsán je i pod vydáváním Vlastivědy moravské. Vydal také celé znění třebíčských kronik od Eliáše Střelky Náchodského a Jana Suchenia Novobydžovského. Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.

Jaroslav Řasa (9)

Spisy z oboru nástrojářství a strojírenské technologie.

Jaroslav Průcha (6)

Jaroslav Průcha byl český herec, režisér, příležitostný dramatik a divadelní organizátor. Vyučil se lakýrníkem, avšak pracoval jako zámečník ve Škodových závodech v Plzni. Po několika peripetiích v ochotnických spolcích, válečném divadle během vojenské služby za první světové války, několika angažmá u kočovných divadelních společností, neúspěšném pokusu založit vlastní divadelní společnost, angažmá v různých oblastních divadlech , které pak na jeho počest společně s divadlem v Mladé Boleslavi neslo jeho jméno), krátkém působení v Osvobozeném divadle, v Olomouci a  v brněnském Národním divadle , nakonec zakotvil po nabídce K. H. Hilara v roce 1931 v pražském Národním divadle. Zde působil až do roku 1958, kdy v důsledku těžkého onemocnění musel přestat hrát, členem Národního divadla byl až do své smrti. V letech 1944 až 1945, kdy Národní divadlo kvůli nacistickému zákazu nehrálo, se pokoušel i o vlastní dramatickou tvorbu, dále zde také působil jako režisér. Vzhledem ke svému levicovému smýšlení a své tehdejší politické angažovanosti působil v Národním divadle i jako šéf činohry a dále také jako hlavní režisér. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat. Dne 21. prosince 1928 se v Pardubicích oženil s Amalií Kubicovou , členkou činohry v Pardubicích, se kterou měl syna Jiřího , v roce 1949, se však rozvedli, pak se oženil podruhé s jistou paní Bělou . Jednalo se o výrazného a dosti typického představitele výrazných charakterních postav, často hrál prosté a moudré chlapíky pocházející z lidu. Ve filmu hrál od roku 1928 téměř do smrti....

Jaroslav Pavlíček (3)

Jaroslav Pavlíček je český polárník, cestovatel a spisovatel. Zaměřuje se na praktické aspekty přežití člověka v divočině a harmonické soužití člověka s přírodou. V 60. letech dvacátého století, během oteplení pražského jara, studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor koreanistika. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 z fakulty odešel do Vysokých Tater, kde pracoval dalších deset let jako nosič na Téryho chatě s nákladem 65 kilogramů na zádech při každém výstupu. Tady získal fyzickou zdatnost pro své další záměry. V roce 1980 byl členem polské expedice na Mount Everest, která dosáhla vrcholu jako vůbec první výprava v zimě. Následně se svým kolegou dvakrát přešel Aljašku, pokaždé za 20 dnů. Posléze přešel s polárníky Vladimírem Weignerem a Miroslavem Jakešem Grónsko. Cesta trvala 41 dní neočekávaně těžkého pochodu a další dva dny plavby na moři. Pavlíček má zásadu používat osvědčenou výbavu, která by neměla být příliš sofistikovaná. Jednoduché je podle něj spolehlivější než moderní a složité. Na svých výpravách s sebou nenosí žádnou navigaci GPS či spojení s civilizovaným světem pomocí vysílačky. Vždy je odkázán jen sám na sebe a na své spolucestovatele s heslem: „Kdo chce jít, jde!“ Pavlíčkovy čtyřdenní kurzy přežití moře–řeka–ledovec zahrnovaly cestu na ledovec Dachstein, poté k moři do Terstu a sjíždění a brodění divokou horskou řekou. V roce 1987 se poprvé vydal do Antarktidy hledat místo pro českou základnu na polské školní lodi Antoni Garnuszewski společně s Janem Pávkem. Zajímalo ho pásmo kolem polárního kruhu a po složitém čtyřměsíčním hledání zvolil za místo pro stanici odledněnou oázu na Nelsonově ostrově v souostroví Jižní Shetlandy. Nalézá se v subantarktickém pásmu, lokalita je chráněná před mořem i větrem, dobře přístupná, vzdálená tři sta metrů od oblázkové pláže pokojné zátoky Frantz Bay. Jaroslav Pavlíček se bránil označit tuto zá...

Jaroslav Nešpor (7)

Slovenský autor průvodců.

Jaroslav Němec (6)

Narozen 25. 4. 1932 v Dolním Němčí, zemřel 17. 3. 2012 v Olomouci. Biskupský vikář pro svatořečení, monsignor, profesor církevních dějin, papežský prelát. Monografie Dolní Němčí: od historie k současnosti.

Jaroslav Mostecký (9)

Jaroslav Mostecký byl český autor SF a fantasy. Žil v Šumperku, kde také v roce 1983 vystudoval SPŠ strojní. Pak pracoval jako montér. Aktivně se zapojil do vedení Moravské lacrossové ligy.. Byl významnou postavou fandomu v Šumperku, ; pravidelně publikoval v časopise Pevnost. Jako jeden z mála českých žánrových autorů vstoupil do Obce spisovatelů. Byl ženatý a pracoval ve státní správě. V prosinci 2020 podlehl nemoci covid-19. Od začátku 90. let publikoval povídky a postupně získal řadu žánrových ocenění: Cena Karla Čapka v kategorii krátká povídka Kaple má okna klenutá a v kategorii povídka Plachty z rudé perleti a Jsem jenom veš, odpustkáři ; vítězství v soutěži O nejlepší fantasy s povídkami Sbohem, jezero a Oči pro Dračí panenku ; ceny Akademie science fiction, fantasy a hororu pro nejlepší povídky za Květen, stejně jako loni , Sekyry na Viole a Anděl posledního soudu . Později se přeorientoval na romány, které jsou čtenářsky velmi úspěšné; Prokletí přízračných hřebců navíc získalo cenu ASFFH pro nejlepší domácí román. Jeho dílo se vyznačuje akcí, krutým prostředím a drsným a strhujícím dějem. Typické jsou prudké zvraty v osudech hrdinů a jejich špatný konec . U ranějších povídek byl rovněž pozorovatelný stereotyp „sympatický, ale při bližším pohledu ne doopravdy kladný drsňák ve vágně postkatastrofickém prostředí se dostane do potíží a překoná je pouze za cenu obětování jednoho ze svých mála zbývajících morálních principů nebo náhodných společníků“. Mosteckého knihy jsou charakteristické též svým filosofickým, respektive světonázorovým založením. Některými čtenáři byla jeho díla kritizována jako zaujatá proti ženám (až na výjimky neobsahují kladnou...

Jaroslav Lugs (3)

Narozen 17.9. 1901 v Praze, zemřel 6.2. 1980 v Říčanech. Pracovník Vojenského vědeckého útvaru - hisltorik zbraní, publicista. Práce v oboru české bibliografie a vojenské techniky.

Jaroslav Klofáč (9)

Jaroslav Klofáč byl v profesorem sociologie a autorem řady vědeckých prací. V 70. letech 20. století mu byla zakázána pedagogická i publicistická činnost.

Jaroslav Kletečka (8)

Ing. Jaroslav Kletečka po studiích na SPŠS a VUT Brno působí jako technolog v podniku ŽĎAS. Od roku 1983 vyučuje na VOŠ a SPŠ ve Žďáře nad Sázavou předměty zaměřené na oblast technické dokumentace a počítačovou podporu konstruování. Je rovněž vedoucí střediska Autodesk Training Center, později Autodesk Academia, a autorem učebnic a článků mapujících tvorbu technické dokumentace a problematiku počítačového navrhování s využitím 2D a 3D aplikací. Od roku 1994 úzce spolupracuje s firmami v oblasti počítačové podpory předvýrobních etap. Je autorem vzdělávacího modulu CAD projektu SIPVZ

Jaroslav Jelínek (5)

Jaroslav Jelínek byl novinář. V období mezi dvěma světovými válkami pracoval jako parlamentní zpravodaj slovenských Robotnických novin a plzeňské Nové doby. V letech 1924 až 1938 působil jako redaktor Nové svobody a také jako spolupracovník Práva lidu a deníku Československá republika. Vystupoval jako publicistický mluvčí tradiční sociální demokracie, zejména jejího národně orientovaného proudu. Mezi jeho přátele patřili: Gustav Habrman, František Soukup, Rudolf Bechyně, Antonín Hampl, Ivan Dérer a další. Jaroslav Jelínek propagoval česko – slovenskou vzájemnost, angažoval se jako osvětový a kulturní pracovník a aktivista Dělnické akademie. Od roku 1930 byl tajemníkem Sboru pro zřízení druhého Národního divadla. To on inicioval vydání osmidílných Dějin Národního divadla . Brzy po 15. březnu 1939 založil historik dr. František Bauer novinářskou odbojovou skupinu . V této ilegální skupině jej zastupoval spisovatel Vladimír Sís. Skupina byla napojena na Politické ústředí . a ÚVOD. Nejužšími členy této novinářské odbojové skupiny byli a Jaroslava Jelínka také Václav König, Antonín Pešl, Rostislav Korčák, Josef Řezníček z Olomouce a také sociálnědemokratický politik – redaktor Bohumil Laušman. Spolu s historikem dr. Františkem Bauerem; redaktorem České tiskové kanceláře a překladatelem z ruštiny Václavem Königem; českým novinářem a publicistou Antonínem Pešlem a novinářem Dr. Miloslavem Kohákem přispíval Jaroslav Jelínek do ilegálního časopisu Český kurýr. Časopis byl vydáván odbojovou skupinou vedenou Rostislavem Korčákem a Ing. Miroslavem Satranem. Na sklonku druhé světové války – v době od března 1945 do května 1945 byl Jaroslav Jelínek vězněn v Praze na Pankráci. Věznění i válku sice přežil, ale po půl roce od jejího skončení zemřel v Praze v lednu 1946 na rakovinu. Torzo jeho mem...

Jaroslav Hausman (5)

Narozen 27. 4. 1907 v Praze, zemřel 21.12.1976 v Kostelci nad Černými lesy. Ing., motoristický publicista, redaktor motoristického časopisu, spisy z oboru.

Jaroslav Hanzlíček (10)

Ing., učitel technických předmětů, práce z oboru technického kreslení a mechanické technologie.

Jaroslav Dufka (8)

Ing. Jaroslav Dufka je autorem 17 knih z oboru TZB, z nich 10 na téma vytápění. Dříve učil na SPŠ žáky-učně v učebním oboru Instalatér a studenty v maturitním oboru MIEZ. V současnosti je v důchodu. Je členem redakční rady časopisu Topenářství Instalace.

Jaroslav Drobník (2)

Narozen 20. 12. 1929 v Praze, zemřel 30. 8. 2012. Prof., RNDr., DrSc., biofyzik, propagátor biotechnologií a především geneticky modifikovaných organismů. Autor prací z oboru.

Jaroslav Cholevík (5)

Autor technických motoristických příruček.

Jaroslav Černý (7)

Narozen 1966. Programátor, práce z oboru výpočetní techniky.

Jaroslav Benada (6)

Narozen 13. 3. 1928 v Mikulčicích, zemřel 2. 2. 2022 v Kroměříži. Doc., Ing., Dr., CSc., výzkumný pracovník, autor prací z oboru agronomie, fytopatologie a ochrany rostlin.

Jaromír Paclt (6)

Narozen 24.2.1927 v Hradci Králové, zemřel 11.11.1994 v Praze. PhDr., muzikolog, autor publikací z oboru.

Jaromír Kohlíček (5)

Jaromír Kohlíček byl český politik, člen Komunistické strany Čech a Moravy, v letech 1998 až 2004 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, v letech 2004 až 2014 a opět v letech 2016 až 2019 poslanec Evropského parlamentu. V roce 2018 se stal signatářem levicové platformy Restart, v roce 2020 byl krátce zastupitelem Ústeckého kraje. Vystudoval obor sklo na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze . V letech 1976–1995 pracoval v řadě funkcí v podniku Sklo Union Teplice, kde zastával pozice sklář-technik, ředitel závodu, technický ředitel podniku a vedoucí obchodně-technických služeb. V letech 1995–1998 byl ředitelem ocelárny. Jaromír Kohlíček byl ženatý a měl čtyři děti. Zemřel po dlouhé těžké nemoci 6. prosince 2020 ve věku 67 let. V senátních volbách roku 1996 neúspěšně kandidoval do horní komory parlamentu za senátní obvod č. 32 – Teplice. Získal 18 % hlasů a nepostoupil do 2. kola. Ve volbách v roce 1998 byl zvolen do poslanecké sněmovny za KSČM . V letech 1998–2004 byl členem sněmovního zahraničního výboru pro evropskou integraci, kromě toho v letech 2002–2004 i členem výboru pro evropskou integraci jako jeho místopředseda. Mandát poslance obhájil ve volbách v roce 2002. Na mandát rezignoval v červenci 2004. V komunálních volbách roku 1998, komunálních volbách roku 2002, komunálních volbách roku 2006, komunálních volbách roku 2010, komunálních volbách roku 2014 a komunálních volbách roku 2018 byl za KSČM zvolen do zastupitelstva města Teplice. Ve volbách roku 2004 byl pak zvolen za Českou republiku do Evropského parlamentu, kde působil ve výboru pro dopravu a turistiku a náhradníkem byl ve výboru pro zahraniční věci. Svůj mandát obhájil ve volbách roku 2009 a byl zařazen do Výbor pro dopravu a cestovní ruch. Byl členem frakce Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice. Ve volbách d...

Jaromír Hrabovský (6)

Narozen 1933. MUDr., CSc., chirurg, práce z oboru a příručky první pomoci.

Jaromír Červenka (11)

Výstavář a designér. Zabývá se literární tvorbou pro děti a fotografií. Autor cestopisu.

Jarmila Turnovská (3)

Jarmila Turnovská byla česká scenáristka a dramaturgyně ČST, rozená Šnejdárková. Vystudovala dramaturgii na DAMU, ještě před jejím dokončením nastoupila do televize. Společně s režisérkou Vlastou Janečkovou, se kterou spolupracovala také na několika pohádkách, napsala scénář k seriálu Kamarádi. Jako dramaturgyně je podepsána pod řadou inscenací a seriálů ČST. Byla též členkou správní rady Nadačního fondu pro českou filmovou a televizní tvorbu. Její matka byla herečka Jarmila Bechyňová-Šnejdárková , děda byl politik Rudolf Bechyně. Dcera Magdaléna Turnovská je scenáristka .

Jarmila Marešová (4)

Narozena 18.2.1953 v Praze. Ilustrátorka, volná grafika, malba.

Jarmila Hásková (6)

Jarmila Hašková byla česká novinářka, prozaička, autorka humoristických povídek, románů a knih pro děti a mládež, manželka Jaroslava Haška. O manželovi napsala vzpomínkovou črtu.

Jana Tomášková (6)

Narozena 19.2.1916. MUDr., dermatoložka, publikace z oboru kosmetiky, překlad z němčiny.

Jana Štěpánková (3)

Jana Štěpánková byla česká herečka, dcera herce Zdeňka Štěpánka a herečky Eleny Hálkové, po matce též pravnučka českého básníka Vítězslava Hálka a sestra novinářky Kateřiny Nešlehové, po otci též sestra herců Petra Štěpánka a Martina Štěpánka. Začínala jakožto epizodní ochotnice po boku svého slavného otce. Po studiích na DAMU odstartovala její profesionální herecká dráha v pardubickém Východočeském divadle, kde působila celkem šest let. V roce 1959 se stalo jejím domovským divadlem pražské libeňské Divadlo S. K. Neumanna, kde působila až do roku 1972. Od roku 1972 až do roku 2000 byla členkou souboru Divadla na Vinohradech. V roce 2000 také hostovala v Městském divadle v Mladé Boleslavi. Již na počátku své herecké kariéry se seznámila se svým budoucím manželem, režisérem Jaroslavem Dudkem. Po jeho smrti dne 31. srpna 2000 jí nebyla prodloužena smlouva s Divadlem na Vinohradech a působila hlavně v televizi a filmu. Od roku 2008 účinkovala několik let pohostinsky v Divadle Na Jezerce ve hře Paní plukovníková. V roce 2018 hrála v divadle Ungelt ve hrách "Na útěku" a "Pardál". Kromě výše zmíněné tvorby působila mnoho let v rozhlase a dabingu, za což byla oceněna Cenou Františka Filipovského . Je autorkou kuchařky o cuketách Tak tady jsou ty slíbené recepty na cukety, paní Ehmová. Po těžkém zápalu plic a následné plicní embolii zemřela 18. prosince 2018 ve věku 84 let, rodinné rozloučení proběhlo 21. prosince. Nynější Divadlo pod Palmovkou

Jana Šrámková (7)

Slovenská spisovatelka pro děti.

Jana Laštovičková Grygarová (4)

Narodila se v dubnu 1975. Výtvarnice, malířka a lektorka výtvarných kursů.

Jana Koubková (7)

Jana Koubková je uznávaná česká jazzová zpěvačka, známá svým osobitým vokálním stylem, který zahrnuje techniku scatingu, tedy vokální improvizaci s beze slov a nesmyslnými slabikami. Od 60. let 20. století je výraznou osobností české jazzové scény. V průběhu let Koubková spolupracovala s mnoha hudebníky a kapelami, a to jak na domácí, tak na mezinárodní scéně, čímž ukázala svou všestrannost a umělecký rozsah. Její přínos jazzu byl oceněn různými cenami a uznáními. Kromě koncertování se věnuje také práci v rozhlase a hudebnímu vzdělávání, kde se dělí o své zkušenosti s nastupujícími generacemi hudebníků.

Jana Kocurková (7)

Autorka učebnic pro oděvní průmyslovky.

Jana Jordáková (7)

Elektronická publikace o historii zámků v pověstech.

Jana Brabcová (9)

Narozena 14.8.1965 v Klatovech. Mgr., pedagožka, autorka odborných prací z oblasti komunikační strategie, též autorka ilustračních fotografií odborných publikací.

Jana Berdychová (8)

Narozena 17. 2. 1909 v Kojetíně, zemřela 21. 4. 2007 v Praze. Dr. CSc., docentka tělovýchovy na pedagogické fakultě University Karlovy, práce o tělovýchově a hry pro děti.

Jana Arcimovičová (5)

Mgr. Jana Arcimovičová se narodila 14.5.1958 v Benešově. Vyrůstala v Sedlčanech, kde maturovala na gymnáziu. V roce 1982 absolvovala Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. V současné době žije v Kosově Hoře. Zabývá se alternativními metodami léčby, především fytoterapií a tradiční čínskou medicínou. Publikuje v časopisech zaměřených na zdravý životní styl. Je autorkou knih Léčíme se přírodními antibiotiky , Léčíme se cibulí , Potraviny a byliny ke snížení cholesterolu , Čínská medicína pod pokličkou a spoluautorkou knih Vůně čaje , Čokoláda pokrm bohů a Rostlinné omamné drogy .

Ján Zima (7)

Narozen 14. 8. 1952, zemřel 26. 3. 2019 v Brně. Profesor, RNDr., DrSc., biolog, systematický zoolog, terénní i vědecký pracovník, věnoval se studiu obratlovců, hlavně savců, jejich fylogenezi, ekologii, biodiverzitě, vysokoškolský profesor na Univerzitě Karlově a Masarykově univerzitě, bývalý ředitel Ústavu biologie obratlovců AV ČR, autor a spoluautor odborných monografií, článků a vysokoškolských učebnic.

Jan Závada (6)

Nar. 10. 12. 1933 v Praze. RNDr., biolog, virolog a onkolog. Zabývá se nádorovými viry.

Jan Vojáček (4)

Narozen 28. 12. 1981. MUDr., lékař zabývající se preventivní a funkční medicínou, výživou . V letech 2006/2007 prvoligový fotbalista za Sigmu Olomouc.

Jan Šmejkal (6)

Jan Smejkal je český mezinárodní šachový velmistr, trojnásobný mistr republiky z let 1973, 1979 a 1986. Nejvyšší ELO 2615 bodů dosáhl v lednu roku 1976. V sedmdesátých letech 20. století patřil mezi světovou šachovou elitu. Mezinárodním mistrem se stal roku 1970, titul mezinárodního velmistra roku 1972. Vyhrál celou řadu mezinárodních turnajů, např. v Polanica-Zdróji roku 1970 a 1972, v Palma de Mallorce 1972, v Barceloně 1973, v Novém Sadu 1976, v Bělehradu, ve Vršaci a v Lipsku 1977, ve Varšavě a v Trenčianských Teplicích 1979 a Baden-Badenu 1985. Hrál ve třech mezipásmových turnajích mistrovství světa: 1973 , 1976 a 1979 . V letech 1968-1994 reprezentoval republiku na deseti šachových olympiádách a byl společně s Janem Ambrožem, Vlastimilem Jansou, Vlastimilem Hortem a dnes slovenskými hráči Ľubomírem Ftáčnikem a Jánem Plachetkou členem družstva, které na šachové olympádě roku 1982 v Lucernu skončilo na druhém místě.

Jan Skuhrovský (3)

Publikace o výcviku psů.