8401–8460 z 145525 Autoři
Ilka Pacovská (9)
Ilka Pacovská je česká knihovnice a spisovatelka. Pracovala ve Státní technické knihovně. V roce 2004 začala na internetu uveřejňovat fantasy ságu Sedmý smysl, která následně začala vycházet i knižně. Nejvýraznějším autorčiným dílem je desetidílná fantasy sága pro mládež Sedmý smysl Hrdinové příběhu jsou tři sirotci Hanka, Rafan a Sváťa, kteří vyrůstají v sirotčinci, ale projevují nadání pro magii . Na žádost neznámé osoby jsou vysvobozeni džinem Vronem a přijati na magickou školu. Postupně se seznamují se svou dobrodinkou, dračicí Kamamedunou, jejím synem Plamem, ktrý má zvláštní spojení s Hankou, trpaslíkem Zachariášem a mnoha dalšími postavami. Příběh zpočátku vykazuje silnou inspiraci Harry Potterem.
Více od autora
Ike & Tina Turner (4)
Ike & Tina Turner bylo průkopnické duo R&B a soulu, které se proslavilo v 60. a 70. letech. Ike Turner, multiinstrumentalista, skladatel a producent, se koncem 50. let seznámil se zpěvačkou Annou Mae Bullock, která později přijala umělecké jméno Tina Turner. Společně založili skupinu Ike & Tina Turner Revue, která se proslavila svými dynamickými živými vystoupeními a energickým vystupováním na pódiu. Jejich hudba byla silnou kombinací soulu, rocku a funku.
Více od autora
Igor Wasserberger (5)
Jazz: muzikológia, dramaturgia, publicistika, redakcia 1954 – 1958 VŠ pedagogická Bratislava, odbor slovenský a maďarský jazyk 1958 – 1962 pedagóg hudobnej výchovy a slovenčiny na všeobecnovzdelávacích školách v Komárne a v Bratislave od 60. rokov teoretická, kritická a publicistická činnosť v oblasti jazzu a modernej populárnej hudby 1962 – 1963 dramaturg rozhlasových jazzových koncertov ; hudobný publicista 1963 – 1976 režisér ozvučenia Československej televízie v Bratislave 1976 – 1992 vedúci dramaturg malých hudobných žánrov v Hudobnej redakcii ČsTV od 70. rokov špecializácia na štúdie z dejín slovenskej populárnej hudby ako scenárista a dramaturg spolupracoval na mnohých TV programoch venovaných slovenskej populárnej hudbe ; spolupracuje na príprave programov Českého rozhlasu venovaných jazzu 1994 – 1999 člen Českej jazzovej spoločnosti 1994 – 2001 člen muzikologickej komisie v Nadácii Český hudobný fond 2003 vydal publikáciu Fenomény súčasného jazzu, Slovart Bratislava. http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detail&id=8550
Více od autora
Herbert Vollmann (9)
Herbert Vollmann – 1999) byl německý spisovatel. V roce 1934 vyhověl Abd-ru-shinově výzvě a následoval jej do osady Grálu na Vomperbergu v Tyrolsku. Zde začal duchovní cvičení. Ve správě Grálu působil ve vedoucí pozici až do smrti v roce 1999. Důvěrné rozhovory s Abd-ru-shinem mu umožnily rozvinout a prohloubit znalosti nabyté prostřednictvím Poselství Grálu
Více od autora
Herbert Slavík (8)
Herbert Slavík je český fotograf, držitel řady tuzemských i zahraničních ocenění, autor a spoluautor řady fotografických publikací. V letech 1986 až 1990 působil jako fotoreportér pro Mladou frontu a od roku 1990 do roku 2002 působil jako vedoucí fotografického oddělení ve zmíněném deníku. Od roku 2001 se věnuje převážně fotografování portrétů, od roku 2003 je fotografem na volné noze. S manželkou Terezou Brodskou mají syna Samuela, který se narodil v roce 1996. Počátkem února 2013 fotografoval oficiální portréty prezidenta Miloše Zemana. Výstava Plzeňské ikony je volně spojena s jeho úspěšnou sérií Tváře/Faces, která byla poprvé představena nejen české veřejnosti v roce 2003 a byla doprovázena stejnojmennou fotografickou publikací. V roce 2008 vyšla publikace Tváře/Faces : CZ , která byla vydána při příležitosti českého předsednictví v Radě EU v první polovině roku 2009; soubor portrétů byl vystaven v Bruselu. V roce 2010 byla vydána publikace Hrdost a odvaha : tváře české armády – H. Slavík je autorem projektu a fotografií, autory textů jsou Barbora Potůčková a Eduard Stehlík.
Více od autora
Helen Hardt (7)
Americká spisovatelka historické, erotické a romantické beletrie. Právnička.
Více od autora
Heinrich Hoffmann (10)
Heinrich Hoffmann byl německý fotograf a aktivní tvůrce nacistické propagandy. Jeho jméno je spojeno zejména s dlouhou řadou fotografií německého vůdce Adolfa Hitlera. Ve vlastním nakladatelství Heinrich Hoffmann. Verlag national-sozialistische Bilder vydal řadu knih oslavujících představitele vládnoucí strany. V roce 1920 vstoupil do NSDAP, nedlouho poté jej Adolf Hitler jmenoval svým osobním oficiálním fotografem. Hoffmann se stal Hitlerovým stálým společníkem a blízkým přítelem. Mezi roky 1920–1945 vytvořil více jak 2,23 milionu záběrů vůdce. Jeho fotografie se objevovaly na poštovních známkách, pohledech, plakátech a obrázkových knihách. Během trvání třetí říše napsal řadu knih o německém vůdci, mezi které patří např. Hitler, jak ho neznáte a Jugend um Hitler . V roce 1938 napsal knihy Hitler v Itálii, Hitler befreit Sudetenland a Hitler in seiner Heimat. Jeho poslední kniha, Das Antlitz des Führers, byla publikována krátce před koncem druhé světové války. Díky autorským poplatkům z těchto děl Heinrich Hoffmann velmi zbohatl. V roce 1911 se oženil s Theresou „Nelly“ Baumannovou, která mu porodila dvě děti – dceru Henriette „Henny“ a syna Heinricha „Heini“ . Henrietta se vdala v roce 1932 za Reichsjugendführera Baldura von Schirach. Hoffmanova žena zemřela v roce 1928. Shodou okolností Hoffmann a jeho druhá žena Erna seznámili Adolfa Hitlera s asistentkou jejich mnichovského ateliéru Evou Braunovou. Ta se později stala Hitlerovou milenkou a krátce před společnou sebevraždou také jeho manželkou. Po skončení druhé světové války byl Hoffmann odsouzen na čtyři roky vězení. Po propuštění v roce 1950 se usadil v Mnichově, kde zemřel o 7 let později ve věku 72 let.
Více od autora
Hector Malot (7)
Hector-Henri Malot byl francouzský spisovatel. Jeho nejslavnějším dílem je román Sans famille z roku 1878 , pojednávající o sirotkovi jménem Remi, který vandruje po Francii spolu s potulným muzikantem. V roce 1893 bylo vydáno volné pokračování En Famille. Psal též divadelní kritiky pro Lloyd Francais a literární kritiky pro L'Opinion Nationale. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hector Malot na anglické Wikipedii.
Více od autora
Harper Lee (10)
Nelle Harper Leeová byla americká spisovatelka a redaktorka. Roku 1959 publikovala svůj román s názvem „Jako zabít ptáčka“ , který se hned po vydání stal bestsellerem. Román popisuje hrubé mezirasové vztahy mezi barevnou vrstvou obyvatelstva a bílou vrstvou obyvatelstva, které nejbouřlivěji panovaly v době hospodářské krize na jihu USA. Harper Leeová za toto jedinečné dílo, které prorazilo nespočet společenských hranic, získala roku 1961 Pulitzerovu cenu za literaturu. Jejím dalším dílem je Postav hlídku. Narodila se v Monroeville jako potomek Roberta E. Leea, jižanského generála Občanské války. Harper byla velmi rozpustilé děvče a tzv. „předčasně vyspělý čtenář“, což svědčí o její psychické vyzrálosti a o chápání reality v době, kdy ji sužovala puberta. Jejím dobrým přítelem v dětství byl Truman Capote, s kterým si skvěle rozuměla, protože oba dva měli spisovatelské vlohy. Harpeřin otec byl bývalý redaktor novin i jejich majitel. Poté sloužil jako státní senátor a jako právník v Monroeville. Harper studovala právo na univerzitě v Alabamě od roku 1945, ale nedostudovala. Během studia napsala pár studentských publikací a podílela se na studentském časopise. Nějakou dobu strávila jako výměnný student na Oxfordské univerzitě. Šest měsíců před ukončením studia odešla do New Yorku, aby se mohla plně věnovat své literární kariéře. V mezičase pracovala jako úřednice letecké společnosti Eastern Air Lines a British Airways v průběhu roku 1950. V roce 1959 se Lee, spolu se svým dávným přítelem Trumanem Capotem, rozhodla vydat tento úchvatný román. Děj se odehrává v malém městě Maycomb v době hospodářské krize. Atticus Finch, právník a otec, obhajuje černocha Toma Robinsona, který je neprávem obviněn ze znásilnění bílé dívky Mayelly Ewell. Charaktery a jména některých postav jsou čerpána z reálného života – Finch bylo rodné jméno Harperiiny matky ...
Více od autora
Hans Habe (5)
Janos Békessy, známější pod svým pseudonymem Hans habe byl rakouský spisovatel a vydavatel novin. On používal i pseudonymy Antonio Corte, Frank Richard, Frederick Gert, John Richler, Hans Wolfgang, a Robert Pilchowski.
Více od autora
Hanka Jelínková (10)
Mgr. Ing. Hanka Jelínková, dívčím příjmením Svěráková je česká spisovatelka, překladatelka, podnikatelka a pedagožka. Jejími rodiče jsou manželé Zdeněk a Božena Svěrákovi. Vystudovala gymnázium a po něm pokračovala ve studiu automatizovaných systémů řízení na Stavební fakultě ČVUT v Praze. Posléze ještě absolvovala pedagogické studium na pražské Karlově univerzitě. Je majitelkou nakladatelství Naše kniha a vlastní též jazykovou školu „The Redbrick House“. Přeložila tři romány sepsané britským spisovatelem Nickem Hornbym. Je autorkou knih říkanek a napsala též pohádku pojmenovanou Šimon a štěňátko Bára. Spolupracovala také s ilustrátorkou Věrou Faltovou a spolu vydaly abecedu pro děti.
Více od autora
Hank Williams (1)
Hank Williams, vlastním jménem Hiram King Williams byl americky zpěvák, kytarista a písničkář, jedná se o jednu z amerických legend a ikon country music a rokenrolu 20. století, charismatická i rozporuplná osobnost tohoto hudebního stylu, jeden ze zakladatelů žánru klasické country music. Jeho osud není nepodobný jiné velké legendě tohoto hudebního stylu, zpívajícímu brzdaři Jimmiemu Rodgersovi. Oba prožili poměrně krátké období slávy, oba se neuměli vyrovnat se svým fenomenálním úspěchem, život jich obou skončil dost předčasně. Hank pocházel z velmi prostých poměrů, otec byl strojvedoucím na alabamské železnici, maminka chodila hrát do kostela na varhany, jeho největším učitelem hudby byl potulný černý kytarista a zpěvák Rufus "Tee Tot" Payne, s nímž trávil celé dny na nádraží v Greenvillu. Už v devatenácti letech utekl ze školy a živil se jako hudebník po divokých venkovských tancovačkách. Ve věku 23 let se vypravil za místním nakladatelem Rosem, který mu následně opatřil první rozhlasové angažmá. Teprve když se zde etabloval, byl přijat do nashvillské Grand Ole Opry. Následoval raketový vzrůst popularity a čtyři roky obrovských úspěchů a slávy doplňované neméně legendárními flámy a naprosto fatálními alkoholovými propadáky. Zemřel na následky celkového alkoholického a jiného zdravotního vyčerpání v jednom ze svých pěti cadillaců. Nicméně jeho posluchači byli ochotni zapomenout na všechny jeho prohřešky, když začal zpívat. Hrál a zpíval téměř výhradně pouze vlastní písničky. Jeho písně nebyly nikterak originální ani po textové, ani po hudební stránce, ani jeho hlas nebyl nikterak výjimečný, nicméně byl to kytarista a zpěvák, jenž zpíval skutečně od srdce a s velkou vervou o tom, co dobře znal, zpíval tak, že mu byl každý posluchač schopen uvěřit, že to, o čem zpívá, je čistá pravda a nic než pravda. Byl to dokonale autentický lidový typ prostého zpěváka z hor, prototyp obyčejného muže z amerického jihu....
Více od autora
Hana Ulrychová (7)
Hana Ulrychová je česká zpěvačka, která se spolu se svým bratrem Petrem Ulrychem prosadila na československé hudební scéně zejména v 60. a 70. letech 20. století. Vystupovali jako součást dua "Hana a Petr Ulrychovi", často označovaného jednoduše jako "Ulrychovi". Jejich hudba byla známá prolínáním folkových prvků s moderním rockem a popem a byla spojována s érou československého bigbítu. Hanin hlas byl charakteristický svou čistotou a emocionální hloubkou, která dobře souzněla s poetickými texty, jež se často objevovaly v jejich písních. Přínos dua pro československou hudbu byl významný a těšili se uznání kritiky i úspěchu u publika. Její kariéra byla poznamenána hlubokým vztahem k české kultuře a hudbě a zanechala ve své vlasti trvalý odkaz.
Více od autora
Gyula Illyés (5)
Gyula Illyés byl maďarský básník, prozaik, dramatik, překladatel a redaktor. Představitel sociografického žánru v tzv. lidové próze. V poezii dominuje pocit úpadku, stáří, osamělosti. Významná je jeho monografie o Sándoru Petőfim. V mládí se sblížil nejen s maďarským venkovem, ale i s levicovými hnutími studentů a mladých dělníků, po pádu republiky emigroval v roce 1921 do Paříže, kde se živil jako knihař a zároveň studoval na Sorbonně. Připojil se k meziválečné francouzské avantgardě. V roce 1926 se mohl vrátit zpět do vlasti. V legendárním literárním časopise Nyugat publikoval od roku 1927, od roku 1933 se stal jedním z vůdčích duchů hnutí tzv. „lidových“ spisovatelů. Když německá armáda obsadila Maďarsko, skrýval se na venkově i v Budapešti. Od jara roku 1945 se podílel na činnosti Národní rolnické strany. V padesátých letech se uchýlil do ústraní. Nejpůsobivější literární událostí října 1956 bylo zveřejnění jeho Jedné věty o tyranii. Na počátku Kádárovy éry na něj komunistické vedení hledělo jako na nepřítele, ale v šedesátých letech se pomalu vrátil do kulturního života. Jeho práce vycházely pravidelně od roku 1961 a v roce 1969 byla zahájena edice životního díla Gyuly Illyése, ve které vyšlo od roku 1986 dvaadvacet svazků.
Více od autora
Gustav Tomek (9)
Absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze. Řadu let působil v elektrotechnickém průmyslu v oblasti nákupu a automatizace řízení obchodních činností a výroby. V současné době je vedoucím katedry ekonomiky, manažerství a humanitních věd FEL ČVUT v Praze. Působí ve všech formách pedagogické a vzdělávací činnosti.Zabývá se managementem, marketingem, managamentem výroby, nákupním marketingem.
Více od autora
Gustav Jaroš-Gamma (10)
Gustav Jaroš byl český novinář, esejista a spisovatel. Často publikoval pod pseudonymem Gamma. Roku 1890 absolvoval Právnickou fakultu UK, poté pracoval jako úředník na pražském magistrátu. V roce 1917 se nechal předčasně penzionovat, přesto stále publikoval a působil i jako vychovatel v ústavu pro osiřelé děti legionářů v Horním Krnsku. Později žil v Klášterci nad Orlicí. Své eseje a později divadelní a literární kritiky publikoval v Rakovnických novinách, Času i jinde. Sám byl ale také literárně činný, napsal např. knihy Publikáni a hříšníci, Brázda, Hlas a Vánoce nebo monografie Mikoláš Aleš a Rembrandt. Jaroš psal rovněž pohádky pro děti a kniha V domě dětství shrnuje jeho působení v legionářském sirotčinci. Má i zásluhu na zpopularizování Karafiátovy knihy Broučci, která byla původně vydána anonymně a až poté, co ji Gustav Jaroš našel v knihovně Jana Herbena a napsal o ní recenzi, se stala velmi oblíbenou a znovu vydávanou. Zemřel v Praze roku 1948 ve věku 80 let a byl pohřben na hřbitově Malvazinky.
Více od autora
Gustáv Hupka (9)
Narodil sa 17. mája 1925 vo Svätom Jure vo vinohradníckej rodine. Do ľudovej školy chodil v rodisku, do gymnázia v Bratislave. Po maturite roku 1945 študoval filozofiu a taliančinu na FF UK v Bratislave. Ešte ako vysokoškolák bol tlačovým tajomníkom SAV, v rokoch 1947-1948 tajomníkom Umeleckej besedy slovenskej a roku 1949 organizačným tajomníkom Zväzu slovenských spisovateľov. Po skončení vysokoškolských štúdií roku 1950 jeden školský rok pôsobil ako stredoškolský profesor na Gymnáziu vo Svätom Jure. Potom bol na vojenskej prezenčnej službe. Po návrate sa najskôr stal ústredným tajomníkom sekcie pedagogiky a psychológie a literatúry a umenia v Spoločnosti pre šírenie politických a vedeckých poznatkov. V nasledujúcich rokoch bol redaktorom v časopise Predvoj a šéfredaktorom v mesačníku Protifašistický bojovník, neskôr bol redaktorom v týždenníku Život a Bojovník. V rokoch 1970-1974 bol tlačovým poradcom ministra kultúry, v rokoch 1974-1978 riaditeľom vydavateľstva Pallas a v rokoch 1978-1988 šéfredaktorom časopisu Nová cesta. Založil a viedol vlastné vydavateľstvo ARS STIGMY. Zomrel v Edinburghu 3. novembra 2012. Debutoval básnickou zbierkou Slnko vinohradov , v ktorej sa vyznal zo svojho vzťahu k rodnému kraju. Druhú básnickú zbierku Prsty milencov tvoria predovšetkým ľúbostné verše, no zároveň vrúcny cit lásky k žene ich posúva do polôh všeobjímajúcej lásky k človeku. Básnická zbierka Tráva zvoní po polnoci je súborom občianskej a ľúbostnej lyriky s výraznými protivojnovými motívmi a inotajmi na politickú situáciu. V zbierke ľúbostných básní Bohoslužba za lásku interpretoval ľúbostný cit ako najdokonalejší prejav vzťahu človeka k človeku, v ktorom sa snúbi neha, úcta a vzájomné porozumenie. Kniha básní Tvoj zlatý vek je súborom politicky motivovanej občianskej lyriky, hlásiacej sa k ideológii predchádzajúceho režimu. Zbierka Vlnobitie v kameňoch predstavuje myšlienkovú reminiscenciu na autorov rodný vinohradnícky kraj po...
Více od autora
Gustáv Čejka (10)
Slovenský pomolog, šlechtitel rostlin, autor praktických příruček pro zahrádkáře.
Více od autora
Gustav Brom Orchestra (7)
The Gustav Brom Orchestra , známý také jako Big Band Gustava Broma, je proslulý český jazzový orchestr s bohatou historií, která sahá až do roku 1940, kdy jej založil kapelník a klarinetista Gustav Brom. V průběhu desetiletí se orchestr stal jedním z nejvýznamnějších a nejvlivnějších big bandů v Evropě, známý svými energickými vystoupeními a rozmanitým repertoárem, který zahrnuje swing, bebop i moderní jazzové skladby.
Více od autora
Guido Piovene (3)
Narozen v r. 1907, zemřel v r. 1974. Italský prozaik, esejista a žurnalista.
Více od autora
Grigorij Anisimovič Fedosejev (4)
Grigorij Anisimovič Fedosejev spisovatel, původním povoláním inženýr-zeměměřič. Ve 30. letech se přestěhoval do Novosibirsku, kde dobré tři desítky let pracoval jako vedoucí velkých zeměměřičských expedicí ve východosibiřské tajze a na dálném východě. Po namáhavé celodenní práci zapisoval velitel expedice u nočních táboráků den po dni všechno, čím výprava žila. postupně se tak hromadil autentický , dramatický životní materiál. který se později stal základem mnoha fedosejevových dobrodružných příběhů.
Více od autora
Glen Campbell (3)
Glen Campbell byl americký zpěvák, kytarista, skladatel, televizní moderátor a herec, který se v 60. a 70. letech 20. století stal jednou z vůdčích osobností country hudby. Campbell se narodil 22. dubna 1936 v Billstownu v Arkansasu a svou profesionální hudební kariéru zahájil jako studiový hudebník v Los Angeles, kde se stal členem proslulé skupiny sessionových hráčů známé jako "The Wrecking Crew". Během této doby hrál na nahrávkách pro řadu umělců včetně Elvise Presleyho, Franka Sinatry a The Beach Boys.
Více od autora
Giorgio Bassani (3)
Giorgio Bassani byl italský romanopisec, básník a esejista. Narodil se ve městě Bologna, studoval na místní univerzitě. Ve svých dílech mimo jiné zdokumentoval život italské židovské komunity v době fašismu.
Více od autora
Gilles Perrault (6)
Vystudoval Collège Stanislas de Paris a Institut d\‚études politiques. Právník, novinář a spisovatel. Právní praxi vykonával pouze pět let, později se vrhnul na politické reportáže. Jeho román Le Secret du Jour J získal cenu od Comité d\‘action de la Résistance a byl mezinárodním bestsellerem. Kniha L\'Orchestre Rouge byla ještě úspěšnější. Několik jeho románů bylo zfilmováno.
Více od autora
Gill Sims (7)
Gill Sims je autorkou slavného a mimořádně úspěšného blogu a facebookové stránky Peter and Jane. Žije ve Skotsku se svým manželem, dvěma dětmi a svéhlavým border teriérem, který řídí celou domácnost. Mezi její zájmy patří trávit čas na sociálních sítích, hledat ztracené mládí a psa, když se rozhodne sám vydat na jednu ze svých pravidelných potulek.
Více od autora
Gert Prokop (2)
Původním povoláním novinář a filmový dokumentarista, od r. 1971 spisovatel. V SF debutoval povídkou Der Tod der Unsterblichen v antologii Der Mann vom Anti . Tato povídka se později objevila i v úspěšné sbírce detektivních příběhů z 21. století Wer stiehlt schon Unterschenkel , v níž přispěl do panteonu světových detektivů geniálním soukromým detektivem Timothy Trucklem a jeho počítačem Napoleonem. Z každého případu dokáží vytěžit nějaký prospěch pro podzemní hnutí vedené Velkým bratrem . Truckle se do ní zamiluje a tragicky ji ztrácí ve druhém svazku Der Samenbankraub . I toto pokračování si udržuje úroveň předchozí knihy. Vydal sbírku povídek Die Phrrks . Č. vyšla P. povídka Smrt nesmrtelných a Můj vrah přichází zřídkakdy sám . In: Neff, Olša – Encyklopedie literatury science fiction
Více od autora
Gerhard W Menzel (3)
Gerhard W.Menzel se původně vyučil knihkupcem. Během dlouhé nemoci se věnoval studiu literatury a dějin umění. Od roku 1948 byl zaměstnán v dramatickém vysílání lipského rozhlasu od roku 1960 žil jako svobodný spisovatel v Lipsku. Věnoval se výhradně historickému a životopisnému žánru. Za svůj román o Molie'rovi byl vyznamenán literární cenou.
Více od autora
George Mikes (7)
George Mikes, původně Mikes György byl anglický spisovatel a novinář maďarského původu. Jeho nejznámějším dílem je Jak být cizincem . Vystudoval Univerzitu Loránda Eötvöse a pracoval jako právník, postupně začal psát pro budapešťské noviny divadelní kritiky a v roce 1938 ho deník Reggel vyslal do Londýna jako zahraničního dopisovatele. Po vypuknutí války zůstal Mikes vzhledem ke svému židovskému původu v Anglii a pracoval pro BBC, v roce 1946 získal britské občanství. Ve stejném roce vydal Jak být cizincem , ironický popis zvyků a mravů ostrovní společnosti viděných očima přistěhovalce z kontinentu. Kniha zaujala britské čtenáře typickým suchým humorem, prodalo se jí více než tři sta tisíc výtisků, vzniklo i její televizní zpracování. V roce 1960 Mikes vydal pokračování Jak být originální, v němž reagoval na změnu životního stylu v poválečné Británii, charakterizované vzestupem životní úrovně, ztrátou tradiční izolace a překotnou modernizací; česky vyšly obě knihy v jednom svazku roku 1970 v překladu Zory Wolfové. Série knih Jak být… dosáhla devíti pokračování, z nichž česky vyšlo ještě Jak být chudým . Mikes napsal také humorné cestopisy z Japonska, Izraele a Spojených států, knihu Číča: životopis kočky , podílel se na satirickém televizním pořadu That Was the Week That Was, psal pro The Observer, The Times Literary Supplement a maďarské vysílání Svobodné Evropy, byl předsedou londýnské pobočky PEN klubu. Vydal i vážné knihy: reportáž o osudech válečných zajatců We Were There To Escape – the true story of a Jugoslav officer, studii o politických represích v komunistickém Maďarsku A Study in Infamy: the operations of the Hungarian Secret Police i životopis svého přítele, maďarského exilového spisovatele Arthura Koestlera nazvaný Arthu...
Více od autora
George Friedman (5)
George Friedman je americký zpravodajský expert a odborník na národní bezpečnost. Roku 1996 založil přední americkou soukromou konzultační zpravodajskou agenturu Stratfor , jíž šéfuje. Vydal sám nebo se spoluautory několik knih, které se staly bestsellery. V tomto článku byl použit překlad textu z článku George Friedman na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Georg Philipp Telemann (7)
Georg Philipp Telemann byl plodný německý barokní skladatel a multiinstrumentalista, považovaný za jednoho z nejvšestrannějších a nejvýznamnějších skladatelů své doby. Telemann se narodil 14. března 1681 v Magdeburku, který byl tehdy součástí Svaté říše římské, a stal se ústřední postavou hudebního světa díky svým inovativním skladbám a vlivu na rozvoj žánru koncertu a komorní hudby. Během své kariéry zastával různé významné hudební funkce, mimo jiné byl kapelníkem v Sorau , Eisenachu a Frankfurtu, než se nakonec usadil v Hamburku jako hudební ředitel pěti hlavních kostelů tohoto města.
Více od autora
Georg Ebers (6)
Georg Ebers byl německý egyptolog a romanopisec, objevitel egyptského lékařského papyru s vědomostmi o léčivých rostlinách. Papyrus nalezený v zimě na přelomu let 1873–1874 v egyptském Luxoru se datuje asi do roku 1550 před naším letopočtem. V současné době je uložen v Německu v knihovně Lipské university. Tento Ebersův papyrus je jedna ze dvou nejstarších dochovaných medicínských písemností. Georg Moritz Ebers vystudoval v německém Dolnosaském univerzitním městě Göttingenu práva a v Berlíně orientální jazyky a archeologii. Po studiu egyptologie se v roce 1865 stal docentem egyptského jazyka a starožitností v Jeně . V roce 1868 se stal profesorem a následně v roce 1870 byl jmenován v Lipsku profesorem v obou těchto oborech. Do Egypta podnikl Georg Moritz Ebers v roce 1867 první dvě vědecké výpravy. V letech 1867–1868 publikoval své významné literární dílo „Ägypten und die Bücher Moses“ . V roce 1873 koupil v Luxoru papyrus . V roce 1875 vydal knihu „Papyros Ebers: Das Hermetische Buch über die Arzneimittel der alten Ägypter in hieratischer Schrift“ . Georg Moritz Ebers žil myšlenkou na popularizaci egyptských tradic a objevů egyptologů prostřednictvím historických románů. V roce 1864 vyšla jeho kniha „Eine Ägyptische Königstochter“ , která byla značně úspěšná. Následovala tematicky obdobná díla: jež byla vesměs čtenářskou veřejností dobře přijata. Ebersova díla z oblasti historické beletrie situovaná převážně do doby 16. století ; „Die Gred“ ) ale popularity a úspěšnosti jeho románů s egyptskou tematikou nedosáhla. Ebersovy další spisy pojednávaly...
Více od autora
Geoffrey Parker (3)
Briský historik, profesor historie na Ohio State University v USA.
Více od autora
Gene Wolfe (7)
Gene Wolfe byl americký spisovatel, jeden z nejproslulejších autorů science fiction. Narodil se v New Yorku a vyrůstal v texaském Houstonu. Jeho kniha The Sword of the Lictor získala v roce 1983 cenu Locus a cenu Augusta Derletha.
Více od autora
Gabriel Filcík (6)
Gabriel Filcík je český akademický malíř a ilustrátor. Mezi roky 1960 a 1964 studoval pražskou Střední uměleckoprůmyslovou školu, kde byl jeho učitelem Viktor Fixl, a následně v letech 1965 až 1971 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, na níž ho vedl František Muzika. Věnuje se ilustracím knih pro děti. Vedle toho se účastní také besed se čtenáři. Svým jménem ale také zaštiťuje dětské výtvarné soutěže.
Více od autora
Fred Saberhagen (6)
Frederick Thomas Saberhagen byl americký autor science fiction a fantasy literatury známý zejména svými romány o válce s Berserkry. Jeho další série románů má jako protagonisty upíry . Napsal také sérii postapokalyptických románů začínající knihou Empire of the East. Sloužil v USAF, poté pracoval jako elektrotechnik. V letech 1967–1973 napsal několik článků pro Encyklopedii Britannicu, mimo jiné informaci o science fiction, vědách a technologiích. Poprvé publikoval v magazínu Galaxy v roce 1961. Jeho první román, The Golden People, byl vydán v roce 1964. Od roku 1981 do 1989 navrhli Fred a Joan Saberhagenovi několik počítačových her: Berserker, Star Web, Descent Freespace: The Great War. Se svou ženou, Joan Spicci, žil v Albuquerque, Nové Mexiko.
Více od autora
Franziska Gehm (8)
Francizka Gehmová se narodila v roce 1974 v Sondershausenu. Studovala anglistiku, psychologii a mezikulturní ekonomickou komunikaci v Jeně, Limericku a v Sunderlandu. Po ukončení studia učila v Dánsku na gymnáziu, pracovala v rádiu ve Vídni a působila jako lektorka literatury pro děti a mládež. V současnosti je spisovatelka a žije v Mnichově.
Více od autora
Františka Vrbenská (10)
Františka Vrbenská je česká spisovatelka žánru sci-fi a fantasy. Františka Vrbenská získala roku 1979 titul PhDr. na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v oboru informatika – knihovnictví. V letech 1985–1991 byla vedoucí knihovny Institutu řízení a v současné době pracuje jako knihovnice v národním programu ochrany fondů Národní knihovny České republiky. Kromě fantasy příběhů píše také odborné studie z oblasti vědeckých informací a knihovnictví. Se svým manželem má dvě děti. První fantasy příběh napsala Františka Vrbenská pod vlivem četby již v jedenácti letech. Koncem 60. let vydávala školní časopis s fiktivními senzačními záhadologickými reportážemi, například z oslavy příletu mimozemšťanů. V polovině 80. let vyšla v různých periodikách řada jejích sci-fi příběhů . První díl její historické fantasy Labyrint půlnočního draka – Král z Hlubiny půlnoci vznikl již roku 1991 a Františka Vrbenská za toto dílo získala roku 1995 rytířský titul v soutěži o nejlepší fantasy Klubu Julese Vernea, ale ke knižnímu vydání románu došlo až roku 1998. Mezitím se Františka Vrbenská podílela na třídílné publikaci Čas hradů v Čechách historickými příběhy s prvky fantasy. Františka Vrbenská se rovněž aktivně angažuje ve fandomu a často přednáší na conech. Za svou celoživotní práci a přínos pro rozvoj žánru fantastiky byla na Parconu 2008 v Plzni Československým fandomem oceněna Mlokem za zásluhy.
Více od autora
František X Halas (8)
Narozen 18. 10. 1937 v Praze. Prof., PhDr., CSc., historik, specializace na církevní dějiny, historické a literárně historické práce, redaktor společenskovědní literatury, překladatel z francouzštiny a italštiny, diplomat. Syn básníka Františka Halase.
Více od autora
František Soukup (7)
Odborný asistent na katedře německého jazyka Vysoké školy ekonomické v Praze. Práce v oboru.
Více od autora
František Smotlacha (10)
František Smotlacha byl český popularizátor mykologie, judista a zakladatel českého vysokoškolského sportu. V roce 1919 začal vydávat Časopis československých houbařů, nyní Mykologický sborník, a založil Mykologický odbor České botanické společnosti a zejména Českou mykologickou společnost . Studoval na tehdejším Rakouském gymnáziu, dnes Gymnázium J. K. Tyla, kde v roce 1905 odmaturoval. V letech 1906–1907 podstoupil vzdělávací kurz pro učitele tělocviku. Na Karlově univerzitě v roce 1910 převzal funkci učitele tělesné výchovy po zesnulém Antonínu Krištofovi. Poté byl jmenován prvním docentem tělesné výchovy v českých zemích. V roce 1910 založil dr. Smotlacha dobrovolnou vysokoškolskou organizaci Všesokolský sport. První pokusy s výcvikem Jiu-Jitsu se v Československu datují v letech 1907 až 1910, pod vedením prof. Dr. Františka Smotlachy, který obstaral německou publikaci o judu. Díky jemu jsou také organizovány pravidelné kurzy pro vysokoškoláky v Praze v roce 1930. Československý svaz Jiu-Jitsu byl založen 3. dubna 1936 a jeho prvním předsedou se stal jeho neúnavný propagátor a významný československý přírodovědec prof. Dr. Smotlacha. Jeho gigantické dílo v oblasti popularizace houbařství a výzkumu jedlosti a toxikologie hub, kterým navázal na předchozí dlouholeté působení Jana Bezděka, je považováno za jednu z hlavních příčin toho, že Češi jsou dnes považováni za národ houbařů a provozují sběr hub v rozsahu, jaký nemá u žádného dalšího evropského národa obdobu. Ve svém legendárním díle Atlas hub jedlých a nejedlých píše, že osobně vyzkoušel konzumaci 1700 druhů hub. Řadu druhů považovaných do té doby za jedovaté tzv. osvobodil a uvedl pořádek v do té doby značně chaotickém povědomí o jedovatých houbách. Ještě v 50. letech ale musel vést boj proti stále přežívající školní pomůcce, která měla údajně zobrazovat sedm nejnebezpečnějších hub...
Více od autora
František Smejkal (6)
František Šmejkal byl výtvarný kritik, historik a teoretik umění, zaměřený na umění přelomu 19. a 20. století, meziválečnou avantgardu a současné umění. V letech 1957-1962 studoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy , kde obhájil diplomovou práci František Muzika a později doktorskou a kandidátskou dizertaci Devětsil - vývojové proměny devětsilského modelu umění a jeho výtvarné realizace . Roku 1968 byl na stáži v Centre national d´art contemporain v Paříži a jako kurátor tam připravil výstavy Josefa Šímy v Musée national d'art moderne a Horsta Egona Kalinowského v Centre National d’Art Contemporain. Roku 1970 se mu prostřednictvím Adolfa Hoffmeistera podařilo získat šestiměsíční stipendium UNESCO ke studiu zahraničních sbírek umění. Od roku 1962 byl vědeckým pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze. Když se v rámci své vědecké práce pokoušel prosadit jako téma archetypální symboliku v umění, byl roku 1979 z ÚTDU propuštěn a v letech 1979-1984 byl zaměstnán jako odborný pracovník Grafické sbírky Národní galerie v Praze. Roku 1984 se mohl vrátit ke své původní profesi a v letech 1984-1985 byl vědeckým pracovníkem, 1986-1988 samostatným vědeckým pracovníkem ÚTDU ČSAV. V době normalizace organizoval výstavy v malých a nezávislých galeriích , často mimo Prahu . Od roku 1961 byl členem teoretické sekce Svazu československých výtvarných umělců, od roku 1967 členem československé sekce AICA. V letech 1970-1971 působil jako člen výstavní komise Galerie na Karlově náměstí. Byl členem nákupních komisí a zasloužil se o budování sbírek moderního umění v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou a Galerii moderního umění v Hradci Králové. František Šmejkal zemřel předčasně 18. prosince 1988 ve věku 51 let. Zabýval se meziválečnou avantgardou a již od své di...
Více od autora
František Škoda (6)
František Škoda byl český a rakouský lékař, vysokoškolský pedagog a politik, během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu. Pocházel z plzeňské rodiny Škodů, původně etnicky české . Otec Josef Škoda byl majitelem domu a zámečnické dílny. František Škoda se věnoval medicíně, stejně jako jeho bratr Josef Škoda, který byl lékařem a profesorem na Vídeňské univerzitě. Františkův syn Emil Škoda založil továrnu Škoda v Plzni. Ženatý byl s Annou rozenou Pivcovou. Ta zemřela roku 1836. Pak se oženil s Johannou rozenou Říhovou z Plzně. Právě s ní měl syna Emila. Ve věku čtrnácti let musel kvůli nedostatku financí přerušit studium na plzeňském gymnáziu a nastoupil jako učeň do zámečnické dílny svého otce. Premonstráti, kteří na gymnáziu vyučovali, ovšem poznali chlapcovo nadání a František díky tomu mohl opětovně nastoupit na školu , kterou dokončil roku 1821. Pak odešel na vysokou školu do Vídně, kde absolvoval medicínu. Ve Vídni si přivydělával doučováním dětí z místních rodin. Takto se seznámil i s továrníkem Bischofem. Díky němu mohl na studium medicíny do rakouské metropole nastoupit i bratr Josef. V roce 1826 František promoval ve Vídni. Pak se vrátil do Plzně a nastoupil jako městský lékař. Působil jako městský lékař v Plzni. V letech 1832–1840 byl prvním primářem plzeňské Městské nemocnice v Plzni. V roce 1830 dobrovolně nastoupil na dočasnou praxi do Haliče, kde pomáhal při zvládání epidemie cholery. Následně byl krajským lékařem v Klatovech. Byl rovněž členem správní rady Městského pivovaru. Během revolučního roku 1848 se zapojil i do politiky. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Plzeň. Uvádí se jako krajský lékař. Patřil ke sněmovnímu bloku pravice, do kterého náležel český politický tábor, Národ...
Více od autora
František Skála (6)
František Skála je český sochař, malíř, ilustrátor dětských knih, hudebník a tanečník. Člen divadla Sklep, zakládající člen skupiny Tvrdohlaví, člen tajné skupiny B. K. S. , komtur Řádu zelené berušky, člen několika hudebních těles . Nositel Ceny Jindřicha Chalupeckého . Gejzír tvořivosti, k sochařské tvorbě používá nalezených předmětů i přírodnin. „Do roku 63 jsem vyrůstal v Karlíně. Nejstarší vzpomínka: objíždím na tříkolce park kostela Cyrila a Metoděje a nacházím předměty.“ Ze šmelcu dává dohromady mj. roztodivné kytary, z mořských řas kelp vymodeloval sérii hlav, vytvořil interér pražského Paláce Akropolis, knižně vydal své ručně ilustrované deníky z cest. Akcentuje ekologickou zodpovědnost, a proto se dobrovolně vzdává civilizačních výdobytků – nemá mobil, auto, televizi ani nepracuje s počítači. Vystudoval řezbářství na střední uměleckoprůmyslové škole v Praze , pak televizní a filmovou grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze . Svým způsobem se proslavil na MFF v Karlových Varech jako člen skupiny Tros Sketos ve festivalových znělkách. František Skála je také autorem jednoho z prvních skutečných komiksů, jenž vyšel v nakladatelství Albatros už v roce 1987, nazvaného Velké putování Vlase a Brady. Z komiksu také vznikla loutková inscenace v divadle Minor .
Více od autora
František Nemec (7)
František Němec byl básník wolkerovské generace, publicista, fejetonista a prozaik, který považoval soudničku jako osobitý žánr humoristicko - satirické literatury . František Němec se narodil na Žižkově v rodině krejčovského tovaryše. Vystudoval šest tříd gymnázia, ale pro předstírané oběšení musel se svým spoluviníkem Jaroslavem Seifertem školu opustit. Začal se věnovat žurnalistice, krátce působil v redakci Svobody na Kladně, poté se uplatnil jako soudní zpravodaj v Tribuně. Nakonec v letech 1923 - 43 zakotvil v listech Melantricha. František Němec psal do Českého slova a deníku A - Zet. Po 2. světové válce pracoval v kulturní rubrice Práce. Byl rovněž zpravodajem z norimberských procesů s hlavními válečnými zločinci. V roce 1959 odešel do invalidního důchodu.
Více od autora
František Mašek (8)
František Mašek , byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění. Byl statkářem. Od roku 1908 mu patřilo panství v Želči u Tábora. Podle údajů k roku 1920 byl profesí rolníkem v Želči u Tábora. Podporoval rozvoj obce a kulturní život. Organizoval divadelní představení místního ochotnického spolku. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění za Československou národní demokracii. Zemřel roku 1950.
Více od autora