8041–8100 z 143572 Autoři
Jaroslav Novotný (7)
Mgr., Ph.D., filozof, odborný asistent v oboru filozofie na FHS UK Praha, se zaměřením na fenomenologii, hermeneutiku a metafyziku.
Více od autora
Jaroslav Nečas (6)
Narozen 22. 5. 1913 ve Valašském Meziříčí, zemřel 24. 12. 1988 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, básník, redaktor, překladatel, práce pro děti, bibliografie.
Více od autora
Jaroslav Macek (6)
Jaroslav Macek byl český archivář, historik a kancléř litoměřického biskupství . Byl ženatý, měl dvě děti. Jaroslav Macek pocházel z katolické učitelské rodiny. Studoval nejprve na gymnáziu v Litoměřicích , po Mnichovské dohodě pak celá rodina uprchla před nacistickým záborem. Studium ukončil maturitou na gymnáziu v Chrudimi v roce 1944. Během války byl totálně nasazen. Stal se aktivním účastníkem protinacistického odboje a obdržel vyznamenání "Za zásluhy I. stupně". V roce 1945 zahájil studium oborů dějepis–zeměpis na Karlově univerzitě a současně se nechal zaměstnat jako pomocná vědecká síla v Historickém ústavu Akademie věd v Praze. Nakonec nepromoval v roce 1948, ale bývá mu omylem uváděn titul PhDr., kterého však nedosáhl. Nikoli v letech 1946–1950, ale až v letech 1947–1950 studoval na Státní archivní škole v Praze. Jaroslav Macek se zaměřoval na české církevní dějiny a byl úzkým spolupracovníkem jak biskupa Webera, tak později biskupa Trochty, s nímž spolupracoval i na výchově katolických vysokoškolských skautů. Na žádost biskupa Webera spravoval biskupský archiv, knihovnu a památky . V této funkci zůstal i za biskupa Trochty, s nímž úzce spolupracoval jak před jeho zatčením v roce 1953, tak i po jeho návratu v roce 1968. Výzkumu v církevních archivech se věnoval od roku 1945, z pověření Historického ústavu cestoval do Vatikánu za účelem přípravy dalšího svazku Monumenta Vaticana. Po roce 1948 musel odejít z Prahy a delší dobu pracoval v litoměřickém krajském archivu. Z něj musel odejít v roce 1968 pro svou spolupráci s Trochtou. Ve svazcích StB je veden jako agent pod krycím jménem „Dobroslav“. V 1990 ho biskup Koukl pověřil správou knihovny, archivu a uměleckých sbírek a v roce 1993 jej jmenoval kancléřem litoměřické diecéze. Přednášel současně dějiny a církevní dějiny na teologické fakultě a pozd...
Více od autora
Jaroslav Kulhánek (5)
Narozen 6. 10. 1912 v Praze, zemřel 8. 12. 1970. Autor fotografických příruček.
Více od autora
Jaroslav Kirchner (8)
Jaroslav Kirchner byl český sportovní novinář a spisovatel. Narodil se v Praze, vystudoval FŽUK v Praze. Od mládí pracoval v mnoha médiich, např. v denících Svoboda a Zemědělské noviny, v Československé tiskové kanceláři , slovenském Športu, Novinách, Expresu, Tenis revue, Stadiónu nebo Večerníku Praha. Jeho hlavní odborností jsou fotbal, lední hokej a tenis, ale stejně tak napsal množství komentářů i rozhovorů s osobnostmi mnoha jiných sportů. Je autorem dvou desítek knih ze sportovního prostředí. Od poloviny roku 1985 byl tajným spolupracovníkem Státní bezpečnosti s krycím jménem Jar. Zajímavostí je, že byl dlouholetým fotbalovým funkcionářem klubu Bohemians Praha v dobách jeho největší slávy. Jako novinář se mimo jiné zúčastnil více než 20 ročníků tenisového turnaje ve Wimbledonu. V srpnu 2015, krátce po návratu z Londýna, mu byla diagnostikována akutní leukémie, které podlehl po necelých třech měsících.
Více od autora
Jaroslav Dietl (7)
Jaroslav Dietl byl český autor televizních seriálů, filmový a televizní scenárista, dramatik a dramaturg působící zejména v období normalizace. Narodil se v Záhřebu v Chorvatsku. V necelých čtyřech letech se však se svými českými rodiči a dvěma sestrami přestěhoval nejprve do Borovan u Trocnova a posléze do Brna. Tam chodil do obecné školy a v letech 1940–1944 byl studentem reálného gymnázia v Brně. Odtud předčasně odešel na textilní průmyslovou školu, kterou ukončil se zdarem maturitou v roce 1949. Pak byl rok posluchačem Filozofické fakulty MU v Brně, poté vychovatelem učňů v Brně. Z Brna se rozhodl odejít do Prahy, protože zde dostal místo na Ministerstvu sociální péče. V Praze byl v letech 1950–1955 studentem na Filmové fakultě Akademie múzických umění, scenáristiku a dramaturgii studoval u profesora M. V. Kratochvíla. Ještě během svých studií se stal dramaturgem nově vznikající Československé televize. V roce 1962 změnil zaměstnání, odešel do Československého státního filmu a nakonec se stal spisovatelem z povolání. V roce 1973 byl vyloučen z KSČ. Rok před svým úmrtím byl ale jmenován zasloužilým umělcem. Známý je hlavně díky televizním seriálům Nemocnice na kraji města, Nejmladší z rodu Hamrů, Dispečer, Píseň pro Rudolfa III., Byli jednou dva písaři, Tři chlapi v chalupě, Okres na severu, Muž na radnici, Plechová kavalérie nebo Žena za pultem. Napsal řadu her, některé z nich zfilmoval, případně podle filmu vytvořil následně divadelní hru. Také některé filmy zpracoval i jako seriál a obráceně. Publikoval také v deníku Mladá fronta a časopisu Dikobraz. Vedle rozsáhlých prací, jakými byly televizní seriály, napsal Dietl také filmové scénáře, které měly různou kvalitativní úroveň. Dietl byl multižánrovým scenáristou, který psal jak scénáře komedií Ženu ani květinou neuhodíš , Nejlepší ženská mého života nebo Křtiny , pohádek Falošný princ (Duša...
Více od autora
Jaroslav Cingroš (4)
Narodil se v početné rodině hajného v Zábělé. Od mládí se zajímal o přírodu. Přesto, že se původně chtěl věnovat lesnickému povolání, maturoval na obchodní akademii. Krátce po maturitě jako devatenáctiletý musel odejít do první světové války. Po přeběhnutí do ruského zajetí vstoupil do československých legií. Po dlouhé cestě kolem světa se vrátil do vlasti a zůstal vojákem. Jeho láska ke zvěři a přírodě ho neopustila a všude, kde sloužil, se věnoval svému zájmu. Za okupace se aktivně zúčastnil odboje proti okupantům. Po odchodu do důchodu zapsal to nejzajímavější, co viděl a zažil. Západočeské nakladatelství vydalo jeho pět knížek povídek z mysliveckého prostředí a přírody, kniha pohádek zůstala v rukopise.
Více od autora
Jaroslav Blaha (7)
Narozen 29.9.1934 ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Prof., Ing., CSc., ekonom, práce z oboru podnikové ekonomiky a účetnictví.
Více od autora
Jaromíra Nejedlá (7)
Narodila se 3. 4. 1934 v Kladně. Literární historička a kritička, věnovala se ediční práci; zabývala se českou literaturou 20. století, zejméa tvorbou dělnickou a programově socialistickorealistickou; na vývoji slovesnosti se intenzívnějí podílí od 70. let.
Více od autora
Jaromír Šavrda (4)
Jaromír Šavrda byl český spisovatel, disident a chartista. V letech 1945–1951 byl studentem gymnázia v Českém Těšíně. Následně mezi léty 1951–1956 vystudoval Filozofickou fakultu na Karlově univerzitě v Praze. V letech 1967–1972 dálkově studoval i Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, ze studia byl ale těsně před promocí vyloučen a titul mu byl za toto studium udělen až in memoriam v roce 1991. V letech 1956 až 1957 byl ředitelem Okresního domu osvěty v Jilemnici, poté pracoval v Ostravě jako osvětář a knihovník. V letech 1959 až 1963 byl učitelem českého jazyka a literatury na jedenáctileté škole v Ostravě-Porubě. Následně pracoval jako učitel na hornickém učilišti a poté jako pomocný dělník v ZOO. V letech 1968–1969 byl novinářem v deníku Nová svoboda. Z něj byl kvůli svému nesouhlasu s okupací vojsky Varšavské smlouvy donucen odejít. Stal se poté podnikovým právníkem nakladatelství PULS. Získat práci v nakladatelství PULS mu pomohl jiný ostravský spisovatel, Ota Filip, s kterým se Šavrda znal už z redakce deníku Nová Svoboda. V nakladatelství PULS pracoval do roku 1971, následně byl nucen odejít i z této pracovní pozice a práci získává jen jako skladník v Geologickém průzkumu Ostrava. Od roku 1975 měl invalidní důchod. Během normalizace se věnoval brněnské odnoži samizdatové edice Petlice. Za tuto aktivitu byl v roce 1978 zatčen a odsouzen k 55 měsícům vězení. Po návratu z výkonu trestu se aktivně zapojil do Charty 77 a v září 1982 byl zatčen znovu – za pobuřování. Byl jedním ze zakládajících členů organizace Společnost přátel USA. V roce 1998 mu byl in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy. Pochován je na hřbitově v Ostravě-Hrabové. Je po něm pojmenována ulice Dr. Šavrdy na Ostravě-Jihu.
Více od autora
Jaromír Kubíček (9)
Jaromír Kubíček je český bibliograf, knihovník a historik, dlouholetý ředitel Moravské zemské knihovny a předseda Sdružení knihoven České republiky, předseda Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně. Absolvoval Střední knihovnickou školu v Brně . V letech 1957–1962 vystudoval při zaměstnání obor knihovnictví a čeština na Fakultě osvěty a novinářství Univerzity Karlovy v Praze, kde v roce 1968 dosáhl doktorátu filozofie. V roce 1980 ukončil vědeckou aspiranturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, dizertační práce Český politický tisk na Moravě a ve Slezsku v letech 1918-1938 . V roce 2001 se habilitoval v oboru českých dějin na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, habilitační práce Noviny a časopisy na Moravě a ve Slezsku do roku 1918. V letech 1957-1959 byl zaměstnán v Krajské knihovně v Jihlavě, v letech 1959-1969 byl knihovníkem ve Státním oblastním archivu v Brně . V roce 1969 nastoupil do oddělení bibliografie Státní vědecké knihovny v Brně , v této instituci pracoval 40 let, v letech 1986–2009 byl jejím ředitelem. V roce 1991 inicioval založení vysokoškolského studia knihovnictví na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde do roku 2001 působil jako pedagog. Od roku 2014 je pedagogem Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. V roce 1992 inicioval založení Sdružení knihoven ČR, do roku 2010 byl jeho předsedou. V roce 2000 mu byla udělena Medaile Z.V. Tobolky Řadu let aktivně působil v Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně, v letech 2010–2014 byl jejím předsedou, od 2014 je 1. místopředsedou. Je autorem několika desítek odborných publikací a stovek studií a článků. Specializoval se na sestavování regionálních bibliografií, které redigoval v edici Bibliografie a prameny k vývoji Moravy a na většině z nich se podíle...
Více od autora
Jarmila Svatá (8)
Jarmila Svatá byla česká herečka a spisovatelka. Jarmila Svatá se narodila 23. září 1903 v Kolíně. Její otec Michal Svatý byl poštovním úředníkem. Matka Růžena Svatá, za svobodna Klecanská, pocházela z rodiny zednického mistra. Jarmila Svatá měla mladší sestru Věru, která se později provdala do rodiny kolínského podnikatele Mandelíka. Rodina vychovávala dcery v katolickém prostředí. Jarmila jako desetileté děvče přijala svaté přijímání 15. června 1913 v chrámu sv. Víta na Zálabí v Kolíně. Rodina Svatých se často stěhovala po Kolíně. V roce 1907 žili v ulici Tovární 16. Poté v roce 1911 bydleli v ulici Luční 421, která byla později přejmenovaná na Hánínskou č. 421. V letech 1915–1917 žili v ulici Na Palečku č. 234, odtud se přestěhovali do ulice Tovární třída 45. Do obecné školy nastoupila 18. září 1909. Od roku 1914 do roku 1917 navštěvovala měšťanskou dívčí školu v Kolíně na adrese Školská 42. Prospěchově příliš nevynikala. Již v posledním ročníku měšťanské školy byla hodnocena z českého jazyka známkou 2, na obchodní akademii si v prvním pololetí, jak v ročníku prvním, tak i ve druhém, zhoršila prospěch z mateřštiny na trojku. Měla problémy s morálkou. Obvyklá známka 2 a v posledním ročníku dokonce poznámka za nedovolenou návštěvu taneční zábavy, kvůli které měla neomluvených pět hodin. Po absolvování dvouleté veřejné Obchodní akademie v Kolíně nastoupila v roce 1921 jako bankovní úřednice. V Kolíně hrála v ochotnickém divadle Klubu mladých. Po přestěhování do Prahy v roce 1923 působila ve sboru dr. Hilara, jehož svým vzezření oslnila natolik, že ji angažoval jako elévku Národního divadla . „Byla žačkou zpěvu u Iši Grégrové a Marie Hübnerové.“ 28. srpna 1927 byla pozvána divadlem sdružených měst východočeských a českého severu, aby vystoupila již 3. září v Poděbradech. Měla zpívat partii Traviattu, pokud by ji umě...
Více od autora
Jarmila Mourková (5)
Jarmila Mourková byla česká spisovatelka a literární historička. Její próza je řazena k psychologické literatuře, literárněvědné práce jsou věnovány konci 19. a začátku 20. století v české literatuře. Maturovala v roce 1951 na reálném gymnáziu. Vystudovala češtinu a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Absolvovala v roce 1956, její závěrečná práce byla věnována Josefu Horovi. V roce 1964 získala titul kandidát věd. V roce 1967 si udělala doktorát. Poté vědecky pracovala v Literárním archivu Národního muzea . Zpracovala pozůstalost Josefa Hory, Jiřího Mahena, Josefa Svatopluka Machara, Marie Majerové, Františka Xavera Šaldy, Richarda Weinera ad. V roce 1989 odešla do důchodu. Její manžel Jaromír Loužil je rovněž kulturním historikem.
Více od autora
Jarmila Drábková (5)
Narozena 14.3.1934 v Praze. MUDr., CSc., lékařka, specialistka v oboru anesteziologie a resuscitace, práce z oboru.
Více od autora
Jared M Diamond (5)
Americký fyziolog, ekolog, zabývá se též vývojem společnosti, civilizace.
Více od autora
Janna MacGregor (6)
Janna MacGregor sa narodila a vyrastala v Missouri. Janna píše príbehy, kde sa stretávajú silné, presvedčivé hrdinky s rovnako výraznými hrdinami, pričom sa do seba zamilujú. Žije v Kansas City so svojou rodinou a dvoma mopsami.
Více od autora
Janet Chapman (7)
Janet Chapman byla americká autorka romancí, jak historických , tak i těch ze současnosti. Narodila se v USA, v centrální části Maine, kde zůstala a žila se svým manželem a dvěma syny v útulném srubu na břehu jezera, než po dlouhém boji podlehla rakovině. Autorku nejvíc proslavila její sedmidílná série Highlander, s níž mají možnost se seznámit i čtenáři u nás. Další část její tvorby tvoří i romance ze současnosti.
Více od autora
Jane Bingham (9)
Autorka a editorka zejména populárně-naučných publikací pro mládež vydávaných Usborne Publishing.
Více od autora
Jana Olžbutová (10)
Mgr., autorka výukových materiálů matematiky a češtiny pro základní školy.
Více od autora
Jana Kopecká (4)
Příběh manželky herce Miloše Kopeckého, která se musela vyrovnat s projevy deprese svého slavného muže i s jeho nevěrami. O Miloši Kopeckém se ví, že to byl výborný herec. Ví se o něm, že byl milovníkem žen a touto svojí vášní se nijak netajil. Je také známé, že byl celoživotně sužovaný těžkou nemocí zvanou deprese. Méně již se ví o tom, jak to všechno snášela žena, která mu byla desítky let nejblíže a prožívala s ním všechny jeho vzestupy a pády. Jana Kopecká – mezi přáteli Žanda – vystudovala konzervatoř a byla tanečnicí v několika divadlech. S Milošem Kopeckým se seznámila při natáčení filmu Limonádový Joe a v roce 1962 se vzali. Nějakou dobu vydržel být věrným manželem, ale brzo si začal všímat i jiných žen a svoji nevěru nikdy neskrýval. Zatímco kolegové z divadla se s milenkami plížili nocí postranními uličkami s vyhrnutým límcem, aby je nikdo nepoznal, on šel hrdě středem ulice s mladou dívkou. Jiné ženy v životě svého muže, to nebyla jediná těžkost, se kterou se Jana Kopecká musela v manželství s Milošem Kopeckým vyrovnat. Tou nejhorší byly těžké a dlouhotrvající deprese jejího manžela. Vzpomíná, jak už v době před svatbou měl Kopecký několikatýdenní výpadky, kdy skoro nemluvil a po svatbě se to ještě stupňovalo. Janě Kopecké chvíli trvalo, než pochopila, co se děje, že její muž je vážně nemocný a trpí depresemi. Popisuje hrůzy toho stavu, kdy vozila Miloše Kopeckého do Bohnic na elektrošoky, popisuje, jak se mu v těch dobách změnila pleť, hlas, jak si lidé z jeho okolí mysleli, že s nimi záměrně nemluví. Popisuje období mánií, které střídaly jeho deprese a kdy Miloš Kopecký chodil a bez rozmyšlení nakupoval zbytečnosti a ona je pak zase do obchodů vracela. Málokoho by napadlo, že i v dobách největší deprese odehrál Kopecký řadu divadelních a filmových rolí. Byla to ale právě Žanda Kopecká, která jej přesvědčovala, aby hrál a pomáhala mu. V noci k němu vstávala, hlídala ho, aby si něco neudělal. A jakmile se z deprese dostal, zmizel za jinou. Mnohá jiná ž...
Více od autora
Jana Kombercová (9)
Narozena 21. 3. 1952. Sportovní lékařka, akupunkturistka, homeopatka. Publikace z oboru.
Více od autora
Jana Dolejšová (11)
Narozena 5. 5. 1945 ve Vysokém nad Jizerou. RNDr., CSc., chemik . Publikuje v oboru.
Více od autora
Jana Brabcová (10)
Narozena 14.8.1965 v Klatovech. Mgr., pedagožka, autorka odborných prací z oblasti komunikační strategie, též autorka ilustračních fotografií odborných publikací.
Více od autora
Jana Berdychová (8)
Narozena 17. 2. 1909 v Kojetíně, zemřela 21. 4. 2007 v Praze. Dr. CSc., docentka tělovýchovy na pedagogické fakultě University Karlovy, práce o tělovýchově a hry pro děti.
Více od autora
Jan Žák (9)
ŽIVOTOPIS AUTORA Jan Žák se narodil 17.dubna 1937 v jihočeském Mříčí. Jeho školní vysvědčení ze základní školy a z Vyšší průmyslové školy strojnické nezná jinou známku než jedničku, Vysokou školu strojní a elektrotechnickou v Plzni vystudoval při zaměstnání v Českých závodech motocyklových ve Strakonicích, kde jako konstruktér získal osm československých patentů a v roce 1973 titul nejlepšího zlepšovatele. Od mládí sportoval, v běhu na lyžích a v biatlonu byl členem státního reprezentačního družstva. Sportu se věnoval i jako trenér a funkcionář, jeho rukama prošla celá řada reprezentantů v čele s Kateřinou Neumannovou. Pracoval i v zahraničí, byl prvním trenérem slovinské lyžařky Vesny Fabjan, která na Zimních olympijských hrách v Soči získala bronzovou medaili ve sprintu. Své bohaté sportovní zkušenosti nyní uplatňuje jako trenér mládeže ve Strakonicích. Rád cestuje, tři pobyty v Americe a dva za Severním polárním kruhem vnímá jako bohatou inspiraci. Aktivní přístup ke všem problémům jej katapultoval na krátkou dobu i do politiky, jako místostarosta Strakonic kandidoval do historicky prvních voleb do Senátu České republiky. Literární prvotinu Jana Žáka lze situovat už do let jeho zaměstnání, kdy podnikový časopis „Naše noviny“ otiskl několik jeho článků, a nikdo z širokého okruhu jeho přátel neslavil žádné své výročí bez jeho básničky nebo říkanky, kterých napsal přes devadesát. Téměř profesionální autorské ostruhy si vydobyl jako člen městského zastupitelstva v letech 1994–1998, kdy pro Český rozhlas v Č.Budějovicích zpracoval 103 rozhlasových relací. Do publikačního světa se zařadil svými pětačtyřiceti odbornými články v prestižním lyžařském časopisu NORDICmag, kde byl i členem redakčního kolektivu. V roce 2014 vyšla v nakladatelství GRADA jeho knížka „Rekonstrukce chalupy“, kde chalupáři, chataři a kutilové najdou 145 nápadů jak se realizovat, a v roce 2015 vydalo rodinné nakladatelství KLIKA publikaci „Život na lyžích“ s podtitulem Lyžování pod drobnohledem....
Více od autora
Jan Vondra (6)
Jan Vondra je český vodní slalomář, kajakář závodící v kategorii K1. Sportu se věnuje od svých 6 let. Od 11 let začal sbírat medaile v žákovských kategoriích. V 16 letech si vybojoval místo v juniorské reprezentaci. V roce 2006 vyhrál mistrovství Evropy v Nottinghamu. V 18 letech se stal členem reprezentace do 23 let. V roce 2011 vybojoval zlato na evropském šampionátu v Banja Luce v kategorii hlídek. Od roku 2011 se účastní světových pohárů, kde dosáhl na 2. místo ve Francii v Pau 2012. V roce 2013 se účastnil mistrovství světa v Praze, kde obsadil 15. místo v závodě jednotlivců a 4. místo v hlídkách.
Více od autora
Jan Volný (11)
Narozen 12.9.1886 v Lukavci ve Slezsku, zemřel 5.1.1955. PhDr., středoškolský profesor, filolog, dialektolog, německo-český slovník a naopak a učebnice němčiny.
Více od autora
Jan Václav Antonín Stamic (6)
Jan Václav Antonín Stamic , známý též jako Johann Wenzel Anton Stamitz, byl významný český hudební skladatel a houslista 18. století, narozený 19. června 1717 v Německém Brodě v Čechách. Často je mu připisována role jednoho ze zakladatelů Mannheimské školy, která významně ovlivnila vývoj klasicistní symfonické hudby. Stamitzova kariéra vzkvétala, když se přestěhoval do Mannheimu a stal se houslistou dvorního orchestru. Rychle se vypracoval na pozici koncertního mistra a později se stal vedoucím orchestru.
Více od autora
Jan Štifter (8)
Narozen 1984 v Českých Budějovicích, novinář. Vystudoval kulturní dějiny v Pardubicích, působil v Mladé frontě DNES a Lidových novinách, v letech 2009-2012 pracoval jako šéfredaktor týdeníku Mladá fronta Sedmička. V současné době vede jihočeský měsíčník Barbar. Žije v Budějovicíh, je ženatý, s manželkou Evou mají dva syny: Prokopa a Hynka.
Více od autora
Jan Spálený (4)
Jan Spálený je český hudebník, zpěvák a skladatel, známý svým významným přínosem pro českou hudební scénu. Uznáván je zejména jako lídr skupiny ASPM , kterou založil v 60. letech 20. století. V jeho tvorbě se často prolínají prvky rocku, jazzu a blues a po několik desetiletí se významně podílel na formování zvuku české hudby. Spáleného kariéra se vyznačuje řadou úspěšných alb a spoluprací s dalšími umělci. Je známý také svou hrou na trubku a osobitým vokálním stylem. Během své kariéry získal Jan Spálený uznání za svůj umělecký přínos a zůstává respektovanou osobností českého hudebního průmyslu.
Více od autora
Jan Smolík (5)
Jan Smolík je bývalý český cyklista. Vítěz Závodu míru v roce 1964; vyhrál tři etapy a v cíli měl na druhého v pořadí Güntera Hoffmanna z NDR náskok sedm a tři čtvrtě minuty. V jednadvaceti letech byl historicky nejmladším vítězem závodu. Startoval i na Letních olympijských hrách 1964 v Tokiu v silničním závodě jednotlivců, kde dojel na 71. místě, a na Letních olympijských hrách 1968 v Mexico City, kde byl dvacátý třetí.. Vyhrál závod Praha - Karlovy Vary - Praha 1963, mistrovství ČSSR v silničním závodě jednotlivců 1965, Velkou cenu L'Humanité 1966, na závodě Okolo Rakouska 1967 byl čtvrtý, na Tour Bohemia byl druhý v roce 1970 a vyhrál v roce 1971. Jeho sportovní kariéra je spojena s armádním sportovním oddílem Dukla Brno, kde později působil také jako trenér. Po odchodu do důchodu působí jako traťový komisař na Masarykově okruhu. Český olympijský výbor mu udělil v roce 2014 Cenu fair play.
Více od autora
Jan Schmid (7)
Jan Schmid je český herec, režisér, kulturní publicista, textař, výtvarník, ilustrátor, scenárista, dramatik, moderátor, divadelní manažer a organizátor, divadelní pedagog, manžel herečky Jany Synkové. Vyučil se malířem skla. Poté studoval na Střední průmyslové škole v Železném Brodě a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Po jejím absolvování v roce 1961 byl výtvarníkem v Severočeském loutkovém divadle v Liberci, kde také působil jako autor a režisér. V roce 1963 založil experimentální soubor, který se od roku 1964 nazývá Studio Ypsilon, jehož je ředitelem a dlouholetým uměleckým vedoucím . V roce 1978 se soubor přestěhoval do Prahy. Kromě mateřského divadla příležitostně hostuje jakožto režisér v jiných divadlech, mimo jiné také dvakrát v pražském Národním divadle, režíruje v České televizi a v Českém rozhlase. Od roku 1975 vyučoval na katedře loutkářství Divadelní fakulty Akademie múzických umění , od roku 1990 vyučuje na katedře alternativního a loutkového divadla. V roce 1994 se habilitoval jako docent, v roce 2003 byl jmenován profesorem. Od roku 1999 společně s Janem Lukešem připravuje a moderuje v České televizi literární revue Třistatřicettři. Jakožto výtvarník se věnuje tvorbě plakátů, knižních ilustrací, kostýmnímu výtvarnictví a scénografii. Dne 25. března 2017 převzal Cenu Thálie 2016 za mimořádný umělecký přínos českému divadelnímu umění.
Více od autora
Jan Petrmichl (9)
* 23. 6. 1921, Klatovy † 29. 2. 1964, Praha Literární kritik a historik Otec byl zámečník. Petrmichl studoval na gymnáziu v Klatovech . Od 1943 byl zaměstnancem pražské Univerzitní knihovny, 1945 pak přešel do Národní knihovny a téhož roku začal studovat slovanské literatury na FF UK . 1948 se stal v Národní knihovně ředitelem. S Miloslavem Novotným se podílel na vytváření jednotné knihovnické soustavy po sovětském vzoru a byl členem řady akčních výborů a komisí. 1954 přešel na funkci ředitele do Univerzitní knihovny. Od 1958 pracoval jako redaktor Rudého práva. Po sloučení Ústavu pro českou literaturu ČSAV s Institutem společenských věd ÚV KSČ nastoupil 1962 na místo zástupce ředitele. Zároveň zastával funkci vedoucího redaktora časopisu Česká literatura. Titul CSc. získal 1963 prací Patnáct let české literatury 1945–1960. Debutoval v době gymnazijních studií ve Studentském časopise, od 1945 publikoval články, studie a recenze z oblasti rusistiky, o knihovnictví, ale především o současné české literatuře v Tvorbě, České literatuře, Knihovně, Květech, Lidových novinách, Literárních novinách, Novém životě, Plameni, Rudém právu . Užíval šifer , , -petr-, J. P. a zkratky PETR. Petrmichlův literárněkritický a vědecký zájem se soustředil hlavně na soudobou českou literaturu, kterou jako marxisticky orientovaný kritik zásadně interpretoval především z hlediska jejích společenských funkcí. Jeho studie Karel Hynek Mácha, velký básník českého revolučního romantismu byla dobovou kritikou oceňována jak pro zájem o sociální status postav Máchových děl, tak i pro schopnost vyložit spisovatele jako osobnost sice dobově podmíněnou, nicméně pokrokově, bezmála socialisticky smýšlející. Obdobně Petrmichl ve studii Patnáct let če...
Více od autora
Jan Merell (7)
Jan Merell byl český římskokatolický teolog, kněz, novozákonní biblista, profesor a dlouholetý děkan Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích. Celosvětově se proslavil znovuobjevením papyru P4 s rozsáhlými zlomky textu Lukášova evangelia. Středoškolské vzdělání získal na arcibiskupském gymnáziu v Praze, kde v roce 1923 maturoval. V letech 1923 až 1927 vystudoval teologii na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a po svém kněžském svěcení v roce 1927 působil v duchovní správě . Na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity získal doktorát teologie po obhájení disertační práce s názvem Bolest v Písmě sv. Starého a Nového zákona a 28. června 1933 byl promován. Od 1. října 1933 se na téže fakultě stal suplentem biblického studia Nového zákona. 1. prosince 1934 byl jmenován asistentem, jeho jmenování bylo pak opakovaně obnovováno. Od roku 1934 ve svých studiích pokračoval, nejprve na Papežském biblickém institutu v Římě do roku 1936, poté na pařížské Sorbonně – Faculté des Lettres a École pratique des Hautes Études v Paříži v letech 1936–1937, kde znovuobjevil papyrus z počátku 2. století označovaný jako P4, popsaný částí textu evangelia podle sv. Lukáše; tento nález publikoval v roce 1938. Studoval rovněž v Cambridgi a belgické Lovani. Od 1. října 1937 byl jako asistent pověřen na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity suplováním přednášek Nového zákona. Dne 24. března 1939 se habilitoval pro obor novozákonního studia , po předložení spisu s názvem Papyry a kritika novozákonního textu. Od 17. listopadu 1939 do 30. září 1942 byl dán na dovolenou a k 30. září 1942 bylo jeho působení na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity ukončeno, vzhledem k násilnému uzavření českých vysokých škol okupačními úřady. V ...
Více od autora
Jan Lellák (3)
Narozen 16. 1. 1926 v Helcmanovicích u Gelnice , zemřel 31. 7. 1993. Prof., RNDr., CSc.,biolog, vysokoškolský pedagog, specializace na hydrobiologii, práce v oboru.
Více od autora
Jan Kysela (8)
Prof. JUDr. Jan Kysela, Ph.D. je český právník a expert na ústavní právo. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze . K roku 2014 působil jako docent na Katedře teorie práva a právních učení a jako vedoucí katedry politologie a sociologie Právnické fakulty UK. Je také tajemníkem Stálé komise Senátu Parlamentu ČR pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury, dále členem pracovní komise Legislativní rady vlády pro veřejné právo I – správní právo č. 1 a členem rozkladové komise ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Je autorem návrhu tzv. stykového zákona.
Více od autora
Jan Kratochvíl (10)
Jan Kratochvíl byl český režisér, herec, divadelní organizátor, televizní dramaturg a producent, syn spisovatele a scenáristy Miloše V. Kratochvíla a dlouholetý partner herečky a zpěvačky Věry Křesadlové. Po absolutoriu pražské FAMU v roce 1963 nejprve působil jako pomocný režisér a asistent režie na Barrandově. Od roku 1970 byl ve svobodném povolání, na počátku 70. let vystupoval se Ctiborem Turbou v Cirkuse Alfred. Poté pracoval jakožto externí režisér Československé televize, režíroval koncerty hudebních skupin a divadelní představení. Působil také jako umělecký vedoucí Revue Alhambra, pracoval jako režisér na Divadelních poutích na pražském Střeleckém ostrově. Od roku 1991 byl zaměstnancem Československé televize, později České televize, kde pracoval jakožto produkční a dramaturg. Mimo jiné pořady společně s Pavlem Andělem připravoval také na ČT 2 pořad Noc s Andělem.
Více od autora
Jan Kolouch (7)
Ing., publikace z oboru strojírenství, strojírenské technologie. Činný v letech 1981-2001.
Více od autora
Jan Klíma (5)
Narozen 5.11.1938 v Praze. RNDr., CSc., fyzik, přednášející na katedře teoretické fyziky na matematicko-fyzikální fakultě, práce z oboru, beletrista, překladatel z angličtiny.
Více od autora
Jan Klíma (7)
Narozen 8. 12. 1943 ve Vysokém Mýtě. PhDr., vysokoškolský pedagog, historik a polyglot, bývalý diplomat v Angole , specialista zejména na dějiny portugalsky mluvících zemí v Africe, Americe i Asii a na problematiku koloniálních říší. Autor prací z oboru iberoamerikanistiky a afrikanistiky, překlady z portugalštiny, také autor "Zpěvníku pro mateřské školy".
Více od autora
Jan Janda (5)
Narozen 9. 2. 1927, zemřel 27. 4. 2008. Klasický filolog, zabýval se dějinami a problematikou klasické řecké filozofie.
Více od autora
Jan Graubner (10)
Narozen 29. 8. 1948 v Brně. Msgre., olomoucký arcibiskup a metropolita moravský, autor teologických prací.
Více od autora
Jan Fischer (5)
Narozen 22. 1. 1907 v Praze, zemřel 8. 1. 1960 v Praze. JUDr., Ilustrátor. Původním vzděláním právník.
Více od autora
Jan Emler (10)
Narozen 1.8.1877 v Praze, zemřel 28.5.1951 tamtéž. Knihovník, památkář, redaktor, literatura o pražských památkách.
Více od autora
Jan Diviš (7)
Narozen 1928. CSc., historik umění, práce z oboru historie umění, zejména užitého.
Více od autora
Ján Chryzostom Korec (10)
Ján Chryzostom kardinál Korec byl diecézní biskup nitranské římskokatolické diecéze, autor knih nejen s náboženskou tematikou. V roce 1939 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova . Studoval na gymnáziu v Kláštore pod Znievom, později až do roku 1950 studoval filozofii a teologii v Ružomberku, v Trnavě a v Brně. Během noci z 13. na 14. dubna 1950 komunistický režim násilně zlikvidoval řehole. Po této noci se ocitl v záchytném táboře. Po propuštění z internace odešel do civilního života a pracoval jako dělník až do roku 1960. Na kněze byl vysvěcen tajně v Rožňavě 1. října 1950 biskupem ThDr. Róbertem Pobožným. Už o rok později, 24. srpna 1951, jej jako 27letého biskup Pavol Hnilica vysvětil v Bratislavě na biskupa . Od biskupského vysvěcení používá rozšířené jméno Ján Chryzostom Korec. V následujícím období se věnoval studentům teologie a pomáhal jim ku kněžskému svěcení. Velkou pozornost věnoval i laickým pracovníkům v církvi. Veškerou tuto činnost však musel vykonávat tajně, protože neměl od komunistického režimu oficiální souhlas ke kněžské činnosti. V roce 1958 se o něj začala zajímat Státní bezpečnost. Zatkli jej a 11. března 1960 byl odsouzen za vlastizradu ke 12 rokům vězení. Prošel si věznicemi v Praze na Pankráci, Ruzyni, ve Valdicích, Leopoldově a v Ilavě. Z vězení byl propuštěný v roce 1968. Po propuštění z vězení až do dosažení důchodového věku v roce 1984 pracoval v různých dělnických profesích. Přitom ovšem neustával ve své kněžské službě, i když stále neměl státní souhlas. Během této doby se stal jedním z nejvýznamnějších osob v tajné církvi na Slovensku. Oficiální biskupské insignie dostal až v roce 1969, 18 let po vysvěcení biskupem, na audienci u papeže Pavla VI. V roce 1990 se stal rektorem bratislavského semináře. 6. února 1990 jej papež Jan Pavel II. jmenoval sídelním biskupem Nitry. Krát...
Více od autora
Jan Buchar (5)
Jan Buchar byl český učitel, průkopník lyžování a horské turistiky v Krkonoších. V zimě 1892-93 byl jedním z prvních krkonošských lyžařů, poté společně s pražským Ski klubem organizoval množství horských túr a propagačních přednášek. V roce 1903 se podílel na založení Svazu českých lyžařů a stal se jeho prvním předsedou. Měl podíl také na rozvoji turistické infrastruktury . Podporoval české menšiny v pohraničí. Za zásluhy o popularizaci sportu i rozvoj regionu byl oceněn čestným členstvím v několika sportovních klubech a čestným občanstvím v Jilemnici a dalších obcích. Narodil se r. 1859 v Mříčné. Přes 40 let působil jako učitel v Dolních Štěpanicích. Od roku 1884 se věnoval turistice. V roce 1892 dal podnět k založení první české studentské noclehárny na Labské boudě a k výstavbě cesty ze Žalého na Mísečky . V roce 1890 přivezl hrabě Jan Harrach na své panství norské lyže. V zimě 1892–93 podle nich nechal vyrobit na pile v Dolních Štěpanicích několik kopií a nabídl vybraným lidem, mezi jinými i učiteli Janu Bucharovi, aby je vyzkoušeli. Setkaly se s okamžitým úspěchem. Lesníci, kteří do té doby chodili do vysokého sněhu v „krokvích“ , se nyní mohli dostat s menší námahou i do jinak nepřístupných míst. Zatímco hrabě Harrach uvažoval o lyžích jen jako o pracovní pomůcce, uvědomil si Buchar jejich možnosti pro turistiku. Následujícího volného dne se vypravil s fotografem Hynkem Bedrníkem na lyžích na Benecko. O výletu večer nadšeně hovořili v restauraci U modré hvězdy v Jilemnici. Brzy se kolem nich vytvořila skupina, z níž zanedlouho vznikl Český krkonošský spolek „Ski“. O jeho založení napsal Buchar článek, který vyšel v časopise Pražský ilustrovaný kurýr 11. května 1893. Tam si jej všiml Josef Rössler, předseda lyžařského odboru Bruslařského klubu v Praze, který byl zal...
Více od autora
Ján Botto (10)
Ján Botto byl slovenský romantický básník, autor balad a pověstí inspirovaných lidovou poezií. Ve své tvorbě užíval pseudonym Janko Maginhradský a jiné. Narodil se v zemědělské rodině otci Silvestrovi Bottovi a matce Zlatici jako druhorozený syn. Matka mu zemřela, když mu bylo pouhých třináct let. Jeho první škola byla evangelická lidová škola v Nižném Skálníku v Malohontě, byla to jednoduchá jednotřídka s nekvalifikovaným učitelem a splňovala jen nenáročnou úlohu: naučit nejzákladnější vědomosti. Janka Bottu tato škola nijak neuspokojovala a rád chodil za školu. Díky svému nadání a postavení rodičů se rozhodl odejít za vzděláním jinam. Na rodinném hospodářství pracoval jeho o jedenáct let starší bratr Michal. Studovat odešel na latinskou školu do Oždian. V Ožďanech mnoho získat nemohl, byl to typ tehdejších latinských škol s primitivní metodou mechanického učení. Dne 9. září v roce 1843 se zapsal na evangelické lyceum v Levoči. Už tehdy byl absolventem 6. ročníku gymnázia. V Levoči ukončil dva nejvyšší gymnaziální ročníky, resp. stupně: rétoriku a filosofii. Po studiích v Levoči se Botto rozhodl pro tehdy méně typické zaměstnání, inženýr-zeměměřič. Studium začal v Pešti roce 1847 a zapsal se na zdejší techniku. Za revolučních okolností pohotově přeložil báseň Nemzeti dal a dal jí název Pochod. Báseň měla velký úspěch a šířila se v opisech, dokud ji nezabavila uherská policie. Jejího překladatele policisté nenašli, odešel na nějakou dobu zpět do svého rodiště. Ján Botto jezdil na prázdniny domů za otcem. Během prázdnin v roce 1850 se vydal na praxi ke krajskému zeměměřiči Ladislavu Horváthovi do katastru obcí Ožďany a Husiná. Pokračoval v letním semestru 1851 a složil rigorózní zkoušky a získal titul. V roce 1853 byl na podkladě řádné smlouvy přijat k zeměměřičskému podnikateli Františku Filovi na práce v Turci, jimiž se Já...
Více od autora
James Melville (4)
Roy Peter Martin neměl v úmyslu stát se spisovatelem – přednášel filozofii, sloužil v britském letectvu a léta pracoval v zahraničí jako diplomat na poli kulturních styků. V této funkci si zamiloval Japonsko a začal o něm psát. Píše pod pseudonymem James Melville a Hampton Charles.
Více od autora