Všichni Autoři a témata

Miloslav A Valouch (10)

Narozen: 4. srpna 1903 Pavlovičky Zemřel: 13. března 1976 Praha Miloslav A. Valouch byl český a československý fyzik, vysokoškolský učitel, politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR. V letech 1934-1952 byl docentem a asistentem teoretické fyziky na ČVUT Praha, od roku 1952 působil na Univerzitě Karlově. Po volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Praha. Mandát získal až dodatečně v červnu 1948 poté, co se poslanec Klement Gottwald stal prezidentem republiky. V parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1954.)

Miloš Vodička (9)

Básník Miloš Vodička se narodil 27. prosince 1938 v Chrudimi v rodině finančního úředníka. V roce 1942 se rodina přestěhovala do Pardubic. V roce 1950 byl jeho otec odsouzen z politických důvodů k šestnáctiletému vězení. Byl propuštěn až v roce 1960 v rámci tehdy udílené amnestie. Po otcově uvěznění byl Vodičkovým zkonfiskován majetek a museli se nedobrovolně vystěhovat do vsi Nebušice u Pardubic. Od roku 1954 žil básník opět v Pardubicích, kterým zůstal věrný až do současnosti. Studoval na Vyšší průmyslové škole chemické se specializací na anorganickou technologii. V roce 1958 se hlásil na Pedagogickou školu v Brně, ale studium mu nebylo z kádrových důvodů umožněno. Proto nastoupil jako laborant v Krajské hygienicko-epidemiologické stanici v Pardubicích. V roce 1961 rovněž působil krátce jako radiochemik v pražském Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Od roku 1963 až do důchodu pracoval jako chemik v Okresní hygienické stanici v Pardubicích. První verše uveřejnil v Mladé frontě . Pro divadlo přebásnil japonskou loutkovou hru Asagao .

Miloš Táborský (8)

Narozen 1962. Doc. MUDr., CSc., FESC, kardiolog . Publikace z oboru.

Miloš Štědroň (7)

Miloš Štědroň je moravský hudební skladatel, hudební vědec a pedagog. Miloš Štědroň se narodil 9. února 1942 v Brně v hudbymilovné rodině. Matka byla učitelka hudby, otec hudebník, strýcové Vladimír Štědroň skladatel, Bohumír Štědroň muzikolog a Jan Štědroň houslista. Maturoval na Jedenáctileté střední škole v Brně na ulici Tábor. V letech 1959 až 1964 studoval muzikologii a bohemistiku na Filosofické fakultě University J. E. Purkyně v Brně. Současně od roku 1963 pracoval jako asistent v hudebně historickém oddělení Moravského muzea, kde také vedl Malé divadlo hudby. V letech 1965 až 1970 pokračoval studiem skladby a hudební teorie na Janáčkově akademii múzických umění u Aloise Piňose, Miloslava Ištvana, Ctirada Kohoutka a Jana Kapra. V té době začal i se skladatelskou činností. V roce 1967 získal titul PhDr. na Filozofické fakulta UJEP a téma jeho disertační práce bylo Leoš Janáček a hudební avantgarda. Kompoziční vzdělání si doplnil v letech 1970 až 1972 postgraduálním studiem experimentální a elektroakustické hudby na Janáčkově akademii múzických umění a studijními pobyty v Darmstadtu , Belgii, Nizozemí , Německu a ve Vídni. Roku 1972 získal místo odborného asistenta na Katedře muzikologie Filozofické fakulty UJEP a zároveň externě vyučoval na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity a na JAMU. Roku 1978 získal titul kandidáta věd, roku 1988 se habilitoval jako docent a v roce 1994 byl na již přejmenované Masarykově univerzitě jmenován profesorem. Teorii skladby a další předměty vyučuje také na Janáčkově akademii múzických umění. Miloš Štědroň je členem vědeckých a uměleckých rad a oborových rad pro doktorské studium na MU Brno, JAMU a UP Olomouc, oponentem habilitačních a profesorských jmenovacích řízení, posuzovatelem projektů pro grantové agentury, členem Leoš Janáček Gesellschaft Zürich. Byl také členem správní rady Nadace Český hudební fond v Praze. V letech 1998–2000 působil...

Miloš Marten (6)

Miloš Marten , vlastním jménem Miloš Šebesta, vystupoval též pod pseudonymem Leon Brauner, Pavel Orsey a Ivan Skála, byl český spisovatel katolicko-symbolistického zaměření, esejista, literární a výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a angličtiny. Narodil se v kultivovaném měšťanském prostředí, otec byl právníkem, Miloš byl nejmladší ze šesti dětí. Od roku 1893 studoval na českém gymnáziu v Brně. Ze zdravotních důvodů opustil ve školním roce 1899–1900 školu a pokračoval v soukromých studiích. Odmaturoval v roce 1901 na Akademickém gymnáziu v Praze. Pokračoval ve studiu na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1906 získal titul JUDr. Od roku 1902 byl důvěrným přítelem malířky Zdenky Braunerové, která podstatně ovlivnila jeho kulturní orientaci a uvedla jej do českých i francouzských kulturních kruhů. Od roku 1905 též ilustrovala a graficky upravovala jeho knihy. V letech 1907 a 1908 strávil několik měsíců ve Francii, kde se seznámil se spisovatelem Élémirem Bourgesem, Émilem Bernardem a básníkem Paulem Claudelem. Paul Claudel byl v letech 1909–1911 francouzským konzulem v Praze a byl svědkem na Martenově svatbě. V roce 1912 se oženil s Annou Kopalovou, dcerou továrníka z Přepeř u Turnova, s kterou ho v předchozím roce seznámila Zdenka Braunerová. Anna byla později překladatelkou a publicistkou. V letech 1912–1914 byl Marten konceptním úředníkem na pražském magistrátu. V únoru 1915 byl odveden k 88. pluku a v červnu odvelen do města Szolnok v Uhrách a dále na ruskou frontu, kde byl zraněn. Po dovolené v Praze se v roce 1916 vrátil na frontu. Byl poslán zpět na vyšetření do posádkové nemocnice v Praze. Zemřel za rekonvalescenčního pobytu v Přepeřích. Od svých sedmnácti let přispíval do časopisu Moderní revue. Později otiskuje své kritiky a eseje v celé řadě časopisů a sborníků. Věnoval se především tvorbě svých českých so...

Miloš Kočka (5)

Spisovatel, autor životopisného románu o V. Priessnitzovi „Prameny živé vody“ a Čestný občan města Jeseníku a Prahy - Žižkov Miloš Kočka se narodil 12. 4. 1910 v Roudnici nad Labem, kde na reálném gymnáziu maturoval. Po studiu práv na Karlově univerzitě a několikaleté advokátní praxi v průmyslu působil jako advokát v Praze se specializací na mezinárodní právo. Do literatury vstoupil románem Krev na paletě. Caravaggio – román malíře . Po té následoval román o Vincenzi Priessnitzovi, zakladateli novodobé vodoléčby a lázní Jeseník Prameny živé vody . Dále publikoval výběr z vlastní rozsáhlé sbírky citátů, výroků a aforismů Střípky moudrosti a literární přepis rozhlasového cyklu v pořadu Meteor Okřídlená slova . Publikoval odborné práce o V. Priessnitzovi ve vlastivědných sbornících Jesenicko a Severní Morava. Svůj celoživotní zájem o dějiny vodoléčby završil spolu s MUDr. Aloisem Kubíkem v monografii Vincenz Priessnitz. Světový přírodní léčitel. . Kniha byla oceněna Cenou olomouckého kraje. JUDr. Miloš Kočka je také Čestným občanem města Jeseníku a Prahy-Žižkova.

Miloš Grim (9)

Miloslav Grim je český anatom, histolog, embryolog a cytolog. V roce 2003 získal titul profesora normální anatomie. Specializuje se na studium zárodečného vývoje a diferenciace buněk, inervací a regenerací svalu. Působí na Anatomickém ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, který v letech 1997–2011 vedl.

Miloš Fikejz (7)

Miloš Fikejz byl český filmový knihovník, encyklopedista, publicista a fotograf. Po maturitě na vysokomýtském gymnáziu absolvoval nástavbové studium na střední knihovnické škole v Praze. Od roku 1981 působil jako odborný knihovník Národního filmového archivu v Praze. Od poloviny 80. let 20. století publikoval odborné texty a fotografie v různých filmových periodikách – např. časopisy Film a doba, Záběr, Kino, Filmový přehled. Své portrétní snímky českých i zahraničních uměleckých a kulturních osobnosti zejména z oblasti filmu, literatury, divadla a hudby prezentoval na několika vlastních i kolektivních výstavách doma i v zahraničí. Nejčastěji zveřejňované jsou dokumentární portréty Václava Havla z let 1987–1989 a amerického herce Leonarda DiCapria z karlovarského festivalu 1994. Od počátku 90. let se věnoval hlavně vlastním i kolektivním encyklopedickým projektům. Je autorem dvousvazkového Slovníku zahraničních filmových herců konce XX. století a třísvazkového slovníku Český film: Herci a herečky . Redakce různé filmové literatury a festivalových katalogů – např. MFF Karlovy Vary, Febiofest, Finále Plzeň, Letní filmová škola Zde se jedná především o portrétování různých osobností z oblasti kultury, zejména však o fotografie filmových tvůrců a osobností s filmem spojených.

Milan Vacek (6)

Matematik. Autor vysokoškolských učebnic z oboru.

Milan Korejs (6)

Český spisovatel a překladatel. Narozen 24.9.1924 v Praze. Prozaik, překladatel z ruštiny, němčiny a francouzštiny.

Milan Brož (11)

Přednáší výpočetní techniku na soukromé Vysoké škole obchodní a Vyšší obchodní podnikatelské škole v Praze. Je externím redaktorem magazínu CHIP a pracuje jako konzultant a programator pro firmy. Práci s počítači, převážně s tabulkovými procesory, věnoval několik seriálů, množství článků a 27 knih.

Milan Balda (5)

Milan Balda je český vysokoškolský pedagog a výzkumný pracovník z oblasti technické kybernetiky, dlouholetý vedoucí katedry automatického řízení Fakulty strojní Českého vysokého učení technického v Praze. Maturoval na plzeňské reálce v roce 1942, ale na strojní fakultě ČVUT mohl začít studovat až po znovuotevření českých vysokých škol. Už v době studia se zajímal o problematiku měření a regulace a fakulta, na níž studoval, se pak stala jeho celoživotním působištěm. V roce 1954 obhájil disertační práci Modelování regulačních obvodů. V roce 1958 byl jmenován docentem a byl pověřen vedením nově založené katedry automatického řízení, na jejímž vzniku se podílel. Kromě formování výuky tohoto oboru, zaměřeného na využití matematických metod a modelů, bylo pro katedru nezbytné mít k dispozici co nejmodernější vybavení: měřicí a regulační přístroje, analogové počítače, v roce 1966 se Milanu Baldovi podařilo získat první číslicový počítač na strojní fakultě. Od roku 1965 byl na katedře zaveden nový samostatný obor inženýrského studia „Přístrojová, regulační a automatizační technika“ a v roce 1974 obor „Automatizované systémy řízení“. Pro odbornou úroveň katedry byla důležitá i účast ve výzkumných projektech. V letech 1965 až 1975 byl pod vedením Milana Baldy řešen výzkum fluidikových prvků pro řídicí systémy . Jeho výsledky promítl Milan Balda do své doktorské disertační práce, kterou obhájil v roce 1974. V roce 1977 byl jmenován profesorem. V dalších letech se pak Milan Balda věnoval především rozvoji a pojetí výuky disciplín technické kybernetiky, včetně vedení vědeckých aspirantů. Katedru automatického řízení vedl až do roku 1990. Některé knižní publikace:...

Mikuláš Dačický z Heslova (4)

Mikuláš Daczický z Heslowa, v moderní češtině Dačický z Heslova byl český spisovatel a měšťan. Pocházel z rodu erbovních měšťanů Daczických z Heslowa. Jeho otcem byl podnikatel a kutnohorský rychtář Ondřej Daczický, někdy zvaný Ondřej Křivoláček podle své první manželky, vdovy A. Křivoláčkové. Mikuláš se narodil ze druhého sňatku s Dorotou z Práchňan. Z 15 dětí přežili jen tři bratři a dvě sestry. Bratr Václav Daczický z Heslowa založil na tvrzi Lorec, zakoupené jejich otcem Ondřejem, dodnes existující pivovar. V dětství byl poslán na výchovu a vzdělání do Kladrubského kláštera k opatu Wronovi, není známo, jak se tam učil. V patnácti letech, po smrti otce, se vrátil do Kutné Hory. Nevykonával žádné řemeslo, žil z velkého dědictví Křivoláčků . Vedl bouřlivý život, strávil většinu času v krčmách u vína. Kutnohorští měšťané nešetřili stížnostmi na něj. Mikuláš Daczický byl několikrát trestán vězením. I v šatlavě s přáteli hodoval, pil a rušil noční klid. V roce 1582 se v krčmě U Svobodů střetl v souboji s Felixem Novohradským z Kolovrat, kterého zabil a následující léta strávil ve vězení a soudními jednáními. Nakonec byl spor s vdovou po Novohradském urovnán smírem a pokutou 125 kop grošů. V roce 1590 se oženil s Alžbětou Mládkovou, dcerou Jiřího Mládka. Manželství trvalo přesně dvacet let, ale zůstalo bezdětné. Ke konci života Daczickému docházely peníze, jednak vinou dlouhotrvajícího soudu, a dále i úpadkem dolování stříbra v Kutné Hoře. Ani při bouřlivém společenském životě nepřestal být vnímavým renesančním humanistou. Příležitostně veršoval a především systematicky navázal na rodovou měšťanskou kroniku, kterou začal sepisovat jeho pradědeček, Bartoš z Práchňan. Dalšími pokračovateli kroniky byli dědeček Mikuláš z Práchňan a otec Ondřej Daczický. Mikuláš kroniku rozvinul s pozoruhodnou vážností, filozofickým a historickým nadhledem a faktografickou přesností. Prot...

Mike Goldsmith (9)

Britský astrofyzik, výzkumník v oblasti akustiky, hluku a astronomie. Také autor dětské naučné literatury o astronomii a vědě.

Michel Quoist (9)

Michel Quoist byl francouzský teolog a spisovatel. Pro předčasné úmrtí svého otce začal Michel pracovat ještě jako dítě. Knězem se stal roku 1947. Pak dále studoval na Katolickém institutu v Paříži kde získal doktorát v oblasti sociálních věd. Ve vědecké oblasti napsal sociologickou práci týkající se města Rouenu. Svou činnost profesní a spisovatelskou zaměřil na mladé lidi. Z díla Michela Quoista lze uvést tyto knihy: V tomto článku byly použity překlady textů z článků Michel Quoist na anglické Wikipedii a Michel Quoist na polské Wikipedii.

Michel Bussi (8)

Michel Bussi je francouzský autor detektivních románů. Působí jako profesor geografie na univerzitě v Rouenu. Psát začal v devadesátých letech, první román byl situován do období vylodění v Normandii a odmítlo ho hned několik nakladatelů. Bussi se tedy odmlčel. Napsal pouze několik novel a scénářů, ale nic z toho nepublikoval. Trvalo deset let, než přišel s další knihou, code Lupin , v němž se přiklonil k detektivnímu žánru. Tentokrát slavil úspěch, kniha vyšla a to hned několikrát. Následovaly další knihy tohoto žánru, za něž obdržel několik cen. V roce 2011 vyšel jeho nejvíce oceňovaný román Černé lekníny a z lokálního autora se rázem stal autor celonárodní, ba dokonce mezinárodní. V roce 2012 pak vyšla jeho další kniha, Vážka, která učinila z Bussiho jednoho z nejprodávanějších francouzských autorů a byla přeložena do téměř třiceti jazyků. Jeho knihy vyšly v celkovém nákladu přes milion výtisků a získal za ně více než čtyřicet ocenění.

Michel Bataille (4)

Michel Bataille byl francouzský spisovatel, architekt a umělec. Spisovatel Michel Bataill se narodil 25. března 1926 v Paříži. Vystudoval architekturu a po nějakém čase začal spolupracovat na projektech se známým švýcarským architektem, urbanistou a teoretikem Le Corbusierem. Po jeho smrti se stal správcem jeho nadace a dědicem jeho díla uloženého v muzeu. Kromě architektury se Bataille od mládí věnoval literatuře. Po třinácti letech tak architekturu opouští a začíná se naplno věnovat psaní. Začal psát ve velmi mladém věku a zanechal za sebou rozsáhlé dílo. Jeho prvotinou je dílo Patrick, které vyšlo již v roce 1947, tedy v jeho jednadvaceti letech. Za román získal v roce 1950 cenu Stendhal. Od té doby mu vyšlo 17 románů, které byly přeloženy do mnoha jazyků a rovněž byly poctěny cenou. Zemřel 28. února 2008 ve věku 81 let ve městě Clamart. Michel Bataille si během svého života protrpěl řadu nepříjemností, podstoupil šest operací uší a téměř ohluchl. Má proto hluboké pochopení pro lidské utrpení. V románech vychází z životních zkušeností a hluboké znalosti lidské psychiky. Lidská tragédie se mu stala ústředním tématem téměř ve všech dílech. Neupadá však do sentimentality, ale snaží se hrdiny svých příběhů povzbudit, vdechnout jim sílu, zmužilost a schopnost přežít i v největším utrpení. Za největší zlo autor považuje válku, kterou sám v mládí prožil. Jeho motivací pro psaní mu tedy bylo varování před absurdnostmi moderní doby. Chtěl poukázat na to, že existence lidí je nepřetržitě ohrožována, a že lidské životy závisí na náhodě, zda se nerozpoutá nezadržitelná síla smrtonosných objevů. Dalším inspiračním zdrojem se mu stalo prostředí důvěrně známé – neklidný svět umělců, stavebních koncernů a bank: Dílo prosazuje Bataillův nesmlouvavý protiválečný postoj. Za nejvyšší hodnotu, kterou lidstvo má, považuje svět zbavený války a lásku člověka k člověku. Hlavní postavou je francouzský architekt Victorien Sauvage, který b...

Michal Plzák (6)

Narozen 28. 4. 1963 v Praze. Evangelický farář, redaktor nakladatelství Kalich, překladatel, specializuje se na knihy rozhovorů s jednotlivými osobnostmi a problematiku holokaustu.

Michael McDowell (8)

Michael McEachern McDowell byl americký romanopisec a scénárista, kterého Stephen King popsal jako „nejfajnovějšího autora originálních paperbacků v současné Americe“. Je známý díky svému scénáři k filmu Tima Burtona Beetlejuice.

Michael Jordan (6)

Michael Jordan je bývalý americký profesionální basketbalista. Je považován za jednoho z nejlepších basketbalistů všech dob. Hrál v NBA za tým Chicago Bulls . Později se stal spolumajitelem týmu Washington Wizards, za který v roce 2001 nečekaně znovu nastoupil i jako hráč a hrál za něj do sezóny roku 2003, kdy po jejím závěru ukončil svou profesionální kariéru. Svůj tým dovedl šestkrát do finále NBA , ve všech šesti případech Bulls finále vyhráli a Jordan byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem finálové série . Kromě toho byl také pětkrát vyhlášen nejužitečnějším hráčem NBA za celou sezónu: 1988, 1991, 1992, 1996 a 1998. Jeho průměr 30,12 bodu na zápas jej řadí v průměrné produktivitě na 1. místo v historických tabulkách NBA . O jeho univerzálnosti a přínosu pro tým svědčí fakt, že byl také jednou vyhlášen nejlépe bránícím hráčem NBA . Jde o držitele dvou zlatých medailí z olympijských her – z let 1984 a 1992. Zajímavostí v jeho kariéře je odskok od basketbalu k profesionálnímu baseballu, když od roku 1993 po dvě léta nastupoval za tým Chicago White Sox, kde se moc neprosadil. Následně se vrátil jak k basketbalu, tak k Bulls a pomohl jim k dalším třem titulům vítěze NBA. Narodil se v Brooklynu, New York, NY. Brzy po narození se rodina přestěhovala do Wilmingtonu v Severní Karolíně. Tam navštěvoval střední školu Emsley A. Laney, kde započal svou sportovní kariéru, když za školu hrál americký fotbal, baseball a basketbal. Roku 1981 získal sportovní stipendium pro studium na University of North Carolina at Chapel Hill, kde poté studoval obor kulturní geografie. Na univerzitě se hned první sezónu 1981–1982 ukázal jako velmi talentovaný hráč. Sezónu končil s průměrem 13,4 bodů na zápas a úspěšností 53,4 %. Tím byl vyhlášen univerzitním basketbalovým nováčkem východního konference USA . V oné sezóně s týmem vyhráli...

Michael Duckworth (11)

Anglický učitel a spisovatel. Detektivní povídky, horory, fantasy

Michael Atamanov (7)

Михаил Атаманов - narodil se v Grozném v Čečensku, z nějž musela jeho rodina uprchnout po útoku ruské armády během války o nezávislost. Na Moskevské univerzitě získal titul inženýra a po škole vystřídal řadu zaměstnání od technika v laboratoři po překladatele technických článků. Postupem času přešel od psaní článků do vědeckých časopisů k psaní příběhů, z nichž některé v roce 2014 zveřejnil na internetových portálech. Jeho knihy si rychle získaly popularitu, až si ho všimla i velká ruská nakladatelství. Právě v nich začal vydávat svoje LitRPG romány, z nichž u nás právě vychází série Obránce perimetru.

Meghan March (8)

Americká spisovatelka erotických románů a románů pro ženy. Podniková právnička.

Megan Cullis (8)

Britská autorka knih pro děti.

Maxmilián Wenke (7)

Narozen 9. 9. 1926 v Klatovech, zemřel 6. 2. 2017. MUDr., DrSc., profesor Univerzity Karlovy; farmakolog, prosazoval biochemické aspekty studia účinku látek. Dlouholetý přednosta Farmakologického Ústavu 1. lékařské fakulty UK. Rovněž básník a výtvarník.

Maxine Sullivan (10)

Matka Maxine Sullivanové odjakživa milovala četbu romantických příběhů – snad proto pro Maxine bylo zcela samozřejmé, že je začala chtít také psát. Tato touha ji vedla k téměř dvacetiletému maratonu shánění materiálů, psaní, nabízení vydavatelům i trpkým odmítnutím – její touha být publikovanou autorkou však nikdy nevybledla. Tento sen se konečně zhmotnil v lednu 2006, když vydala svou první knihu v edici Desire. Maxine momentálně žije v Austrálii, v Melbourne. Její manžel, Geoff, je i jejím hrdinou - to dokázal během těch let, co jsou spolu, mnohokrát. Spolu vychovávají dva šikovné syny a všichni dohromady se s vášnivým zaujetím starají o celé zoo zvířat, která byla opuštěná nebo zraněná, a nějakým způsobem si k nim našla cestu. Maxine je nesmírně šťastná, že je jednou z těch nemnoha australských autorek, které byly vybrány pro řadu Desire. Velmi ráda dostává dopisy od svých čtenářek a prostřednictvím svých webových stránek s nimi komunikuje. Jejím znamením jsou Váhy, životním mottem je „nikdy se neboj sáhnout po hvězdách“ a miluje rodnou Austrálii, kam zasazuje svoje příběhy - od žhavého Darwinu na severu, přes Melbourne, které je kulturním centrem celého světadílu, až po atraktivní a lehkomyslné Sydney. V Austrálii si také dosyta může dopřát své nejoblíbenější činnosti, ke kterým patří zejména posezení na břehu moře s talířem mořských plodů v jedné a sklenicí vína ve druhé ruce.

Max Brooks (7)

Max Brooks je americký spisovatel a scénárista. Narodil se v New Yorku. Je synem režiséra, producenta a herce Mela Brookse a herečky Anne Bancroft. V roce 1994 dokončil studium na americké univerzitě. Jeho žena Michelle je scénáristka a mají syna Henryho.

Maurice Jarre (10)

Maurice Jarre byl uznávaný francouzský skladatel a dirigent, známý především díky své práci na filmové hudbě. Jarre se narodil 13. září 1924 ve francouzském Lyonu a nejprve studoval inženýrství, poté se začal věnovat hudbě. Navštěvoval Pařížskou konzervatoř, kde se vzdělával pod vedením Josepha Martenota, vynálezce Ondes Martenot, raného elektronického hudebního nástroje. Jarreho kariéra v oblasti filmové hudby začala koncem 50. let, kdy začal skládat hudbu ke krátkým filmům.

Maurice Herzog (3)

Maurice Herzog byl francouzský horolezec a politik. Jako první člověk vystoupil 3. června 1950 na horu Annapurnu spolu s Louisem Lachenalem. Jednalo se o vůbec první výstup na horu vyšší než 8000 metrů n. m. Annapurna poté nebyla zdolána dalších 20 let až do roku 1970, kdy její severní a jižní stěnu vylezly dvě britské expedice. Výstup Herzoga a Lachenala byl však vykoupen mnoha zdravotními problémy. Oba utrpěli těžké omrzliny, Herzog během sestupu dokonce ztratil rukavici, přišel proto o všechny prsty na rukou. V roce 1951 vydal o expedici na Annapurnu knihu. V letech 1958 - 1963 byl francouzským ministrem mládeže a tělovýchovy, později starostou Chamonix-Mont-Blanc.

Maureen Spurgeon (5)

Britská autorka dětských knih.

Matthew Quick (6)

Matthew Quick se narodil v roce 1973 v Oakley v New Yersey a po Collingswood High School vystudoval anglistiku na La Salle University. V současné době žije v Holdenu ve státě Massachusetts, jeho manželkou je spisovatelka Alicia Bessette. Matthew Quick je autorem mnoha úspěšných románů, podle knihy Terapie láskou byl v roce 2012 natočen úspěšný film, ve kterém si zahráli Bradley Cooper, Jennifer Lawrence, Robert De Niro, Jacki Weaver či Chris Tucker.

Matt Dinniman (11)

Matej Schwarzbacher (10)

Slovenský spoluautor fotografických a kartografických publikací o Slovensku, fotograf, cestovatel a člen folklorního souboru.

Martina Riebauerová (7)

PhDr. Martina Riebauerová je novinářka, působí jako vedoucí dramaturgyně pořadů Události, komentáře a Interview na ČT24 a píše pro magazín Reportér. Narodila se v Turnově, po vystudování Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy začínala v Lidových novinách a poté pracovala 20 let v Mladé frontě Dnes postupně na pozicích redaktorky, vedoucí čtvrtečního magazínu DNES + TV a zástupkyně šéfredaktora. Nyní pracuje na zpravodajském kanálu České televize jako vedoucí dramaturgyně pořadu Události, komentáře a Interview ČT24. Je též autorkou či spoluautorkou několika knížek, v nichž mapovala životní příběhy zajímavých lékařských osobností. Přispěla do několika knižních sborníků mapujících osudy významných českých lékařů, je autorkou knihy „Podivuhodné osobnosti české psychiatrie“ a beletristického průvodce „Kde se líbat v Praze“.  Zaslouženou pozornost vzbudil její knižní rozhovor s prof. Josefem Kouteckým „Osm múz mého života“. Publikovala také knižní rozhovor s Karlem Pacnerem „Psaní jako posedlost“.

Martina Navrátilová (4)

Martina Navrátilová je bývalá česko-americká profesionální tenistka, která byla mezi lety 1978–1987 světovou jedničkou ve dvouhře. V devíti obdobích na čele strávila 332 týdnů, což ji řadí na druhé místo za Steffi Grafovou. Deblové klasifikaci vévodila nejdéle ze všech hráček, když na vrcholu setrvala 237 týdnů. Je považována za jednu z nejlepších tenistek všech dob. Celkově vyhrála padesát devět grandslamových turnajů, z toho osmnáctkrát dvouhru, jedenatřicetkrát ženskou čtyřhru a desetkrát smíšenou čtyřru, což ji v otevřené éře řadí na 1. místo. S Margaret Courtovou a Doris Hartovou je jednou ze tří tenistek historie, které zkompletovaly grandslamové tituly ze všech soutěží čtyř Grand Slamů. Ve dvouhře získala celkově 167 titulů, čímž vytvořila rekord okruhu WTA Tour. Ve čtyřhře dosáhla rovněž nejvyššího počtu 177 trofejí. Celkovým počtem 354 titulů WTA drží absolutní rekord tenisu. Pouze Margaret Courtová vyhrála vyšší počet 192 singlových trofejí, z nichž ovšem 100 bylo před založením okruhu WTA Tour. Americká tenistka Billie Jean Kingová ji v roce 2006 charakterizovala slovy: „Je nejlepší tenistkou dvouhry, čtyřhry i smíšené čtyřhry, která kdy žila.“ Tenisový novinář Steve Flink ji ve své knize The Greatest Tennis Matches of the Twentieth Century označil za druhou nejlepší hráčku 20. století za Němkou Steffi Grafovou. Tennis Magazine ji vybral za nejlepší tenistku, která hrála v období 1965 až 2005. Historik tenisu a novinář Bud Collins ji nazval „pravděpodobně největší hráčkou nebo hráčem tenisu všech dob.“ Čtyřikrát vyhrála Pohár federace, poprvé v roce 1975 za Československo a poté třikrát za Spojené státy. V roce 2000 byla uvedena do Mezinárodní tenisové síně slávy. Do Spojených států emigrovala po US Open 1975 a americké občanství obdržela v roce 1981. České občanství pak přijala v lednu 2008. V roce 1972, ve věku patnácti let, vyhrála mistrovství ...

Martina Macháčová (7)

Narozena 1981 v Ostravě. Bioložka, autorka knihy pro děti a blogerka.

Martin W Bowman (7)

Americký autor publikací o vojenském letectví, zejména za druhé světové války.

Martin Stropnický (4)

Martin Stropnický je český herec, politik, diplomat, spisovatel a režisér. V říjnu 2013 byl za politické hnutí ANO 2011 zvolen poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu. Od ledna 2014 do prosince 2017 byl ministrem obrany ČR v Sobotkově vládě, od prosince 2017 do června 2018 byl místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí ČR v první Babišově vládě, od února 2017 pak byl místopředsedou hnutí ANO 2011. Na přelomu září a října 2018 rezignoval na funkce poslance Poslanecké sněmovny PČR i místopředsedy hnutí ANO 2011, jelikož se stal velvyslancem ČR v Izraeli. Jako diplomat působil již dříve, zastával rovněž funkci ministra kultury České republiky nebo funkci uměleckého ředitele Divadla na Vinohradech. Během dětství pobýval s rodiči a sestrou Irenou, která je dnes překladatelka a tlumočnice, v Itálii a Turecku, kde navštěvoval francouzské lyceum v Ankaře. Střední školu zakončil maturitou na Gymnáziu Jana Nerudy na Malé Straně v Praze. Poté vystudoval Divadelní fakultu AMU , aby následně nastoupil do angažmá v Městských divadlech pražských. V roce 1986 se stal členem činohry Divadla na Vinohradech v Praze, kde setrval až do Sametové revoluce. Podepsal petici Několik vět. V novém demokratickém režimu změnil profesi a od roku 1990 pracoval na Ministerstvu zahraničních věcí ČSFR, kde působil v pozici diplomata až do roku 2002. V letech 1990–1991 absolvoval Diplomatickou akademii ve Vídni. Na ministerstvu zahraničí se stal ředitelem sekce kulturních styků. Poté působil jako velvyslanec České republiky postupně v Portugalsku a Itálii . V letech 1999–2002 byl jmenován opět českým velvyslancem, tentokrát u Svatého stolce. V roce 2002 získal cenu Thálie za svoji roli Howarda Katze ve stejnojmenné divadelní hře. Mluví anglicky, francouzsky a italsky, pasivně německy, rusky a portugalsky. Poprvé se oženil krátce po absolvování DAMU. S absolventkou FAMU, textařkou a scenáristkou Lucií Stropnic...

Martin Riha (5)

Narozen 11. 11. 1839 v Oslově u Písku, zemřel 7. 2. 1907 v Českých Budějovicích. ThDr., katolický biskup, náboženská literatura.

Martin Prošek (11)

Narozen 25. 3. 1979 v Teplicích. PhDr., Ph.D., lingvista, bohemista, ředitel Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky. Zabývá se jazykovou kulturou a českým pravopisem.

Martin Malý (7)

Martin Malý, známý též pod přezdívkou Arthur Dent či Adent je český programátor, blogger, publicista a komentátor. Vystudoval gymnázium. V roce 2003 naprogramoval a spustil veřejnou blogovací službu Bloguje.cz, na jejímž vzniku se podíleli také Libor Krayzel a Lukáš Vičánek. Na konci října 2003 prodal server společnosti LAAR, a.s., která se zavázala jej udržovat v provozu po dobu minimálně tří let. Martin Malý se i po převzetí serveru společností LAAR, a.s. staral o jeho další rozvoj a směřování. Na svou dobu měl server některé unikátní vlastnosti, jako možnost publikování přes mobilní telefon nebo pomocí ICQ. Martin Malý vedl od roku 2003 svůj blog, nejprve pod názvem Převážně neškodný blog, později bylo vypuštěno slovo "blog". Blogoval krátce i na jiných platformách . Od roku 2007 změnil název blogu i doménu a píše Misantropův zápisník, ve kterém komentuje dění, publikuje zajímavosti z vědy, techniky i společnosti. Věnuje se i médiím a veřejné komunikaci. Kromě Misantropova zápisníku píše i weblog o elektronice a starých počítačích Retročip nebo blog o počítačových hrách Old Player. V roce 2007 psal pravidelný sloupek pro Digiweb – součást webu iHNed.cz. Od června 2009 do března 2012 pracoval na pozici šéfredaktora webového magazínu Zdroják . V této době publikoval i v dalších magazínech společnosti Internet Info, s.r.o. – Lupa.cz či Root.cz. V březnu 2013 nastoupil po kratším neúspěšném pokusu o startup do vydavatelství Economia na pozici vedoucího týmu redakčních vývojářů iHNed.cz. Po změnách v redakci odešel s některými kolegy pracovat pro českou mutaci magazínu Forbes, kde připravili jeho webovou verzi. Od roku 2015 popularizuje Internet věcí a DIY elektroniku, přednáší o těchto oborech a školí zájemce o platformu Arduino. Za svou popularizační činnost byl v roce 2016 nominován v anketě Křišťálová Lupa, v kategorii One man show. Je autorem tří knih o mik...

Martin Hašek (8)

Autor sportovních reportáží, překladatel z angličtiny.

Martin Gilbert (7)

Sir Martin John Gilbert, CBE byl britský židovský historik, jeden z nejuznávanějších historiků současnosti a autor více než sedmdesáti historických knih. Specializoval se zejména na život Winstona Churchilla , na 20. století a na dějiny Židů a Izraele. Martin John Gilbert strávil část svých dětských let v Kanadě v rámci programu záchrany dětí před německým bombardováním. Po válce studoval nejprve na Highgate School a poté na oxfordské Magdalen College. Stupeň BA získal v roce 1960. Mezi jeho profesory na Oxfordu byl i A. J. P. Taylor. Krátce po své aprobaci začal Gilbert pomáhat Randolphu Churchillovi se psaním biografie jeho otce, Winstona Churchilla. Po Randolphově smrti v roce 1968 převzal úkol dokončit zbylých šest dílů osmidílného životopisu. Na projektu strávil celých 30 let, byť přitom napsal řadu dalších knih, přičemž za tuto práci obdržel pouze poměrně nízké stipendium. V roce 1990 se stal komandérem Řádu britského impéria a v roce 1995 jej královna Alžběta II. povýšila do rytířského stavu za „službu britské historii a mezinárodním vztahům“. Byl čestným členem Merton College Oxfordské univerzity a členem Hillsdale College v Michiganu. V roce 2006 zahájil na pět let plánované profesorské působení na katedře historie University of Western Ontario. Byl praktikující Žid, byl ženatý a měl dva syny. Mimo níže uvedené knihy napsal stovky popularizujících historický článků a je spolueditorem Encyklopedie holocaustu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Martin Gilbert na anglické Wikipedii.

Martin Flosman (4)

Narozen roku 1979. Mgr., archivář, zabývá se vojenskou duchovní službou od rakouské c. k. armády do roku 1950, zejména účastí duchovních ve druhém zahraničním vojenském odboji. Autor publikací z oboru.

Martin Dubánek (5)

Mgr. Martin Dubánek. Narozen v Ústí nad Orlicí. Absolvoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 2000 archivář Vojenského ústředního ústavu - Vojenského historického archivu Praha, kde působí v rámci oddělení novodobých fondů a sbírek. Zabývá se především opevněním a historií vojenské techniky po roce 1945. V letech 1994 - 2010 aktivně činný v Muzeu československého opevnění v pěchotním srubu K-S 5 "U potoka". Autor má více než 300 odborných článků publikovaných v řadě domácích i zahraničních časopisů.

Martin Čihař (6)

Narozen 6.1.1959 v Praze. RNDr., CSc., ochrana přírody a krajiny, rekreace a turistika, horská a vysokohorská ekologie, ochrana vodních zdrojů a rybolov, ekologické vzdělávání. Fotograf.

Marta Umińska (6)

Polská autorka učebnic angličtiny.

Markus Schirner (4)

Kinezioterapeut, zabývá se alternativní medicínou, tarotem, kyvadly.

Marko Kloos (6)

Německý spisovatel působící ve Spojených státech, autor fantasy a sci-fi literatury.

Marka Míková (9)

Narozena 28. 12. 1959 v Českých Budějovicích. Spisovatelka, textařka, zpěvačka, pianistka a kytaristka, dramaturgyně a režisérka loutkového divadla, herečka.

Marjorie Kinnan Rawlings (6)

Americká spisovatelka, autorka románů z prostředí Floridy, vysokoškolská pedagožka tvůrčího psaní.

Marisa Frank (9)

Marion Nickig (5)

Německá fotografka rostlin.

Marika Benešová (6)

Mgr., autorka učebnic chemie a biologie.

Marie-Thérèse Cuny (6)

Francouzská prozaička, scenáristka a rozhlasová dramaturgyně.

Marie-Luise Kreuter (7)

Zahradnice, práce o biologickém pěstování rostlin.

Marie Steigerová (7)

Narozena 1951. Filoložka, redaktorka německých a ruských slovníků.

Marie Šechtlová (5)

Marie Šechtlová byla česká fotografka, jedna ze zastánců stylu „poezie všedního dne“. Fotografovat začala v roce 1945. Po sňatku s Josefem Šechtlem spolupracovala na rozvoji rodinného ateliéru Šechtl a Voseček až do jeho združstevnění v roce 1953. Koncem 50. let vstoupila na dráhu umělecké fotografky. V 60. letech patřila k nejúspěšnějším fotografům „poezie všedního dne". Vydala desítky publikací, většinu se svým manželem . Realizovali spolu velkoplošné fotografie do interiérů a desítky výstav. Později se věnovala převážně digitálně manipulované fotografii. Narodila se 25. března 1928 jako Marie Kokešová v rodině úředníka Jana Kokeše a Františky Kokešové v Chomutově. V jejích deseti letech se rodina Kokešova se přestěhovala do Tábora. V roce 1947 maturitou ukončila studium na táborském gymnáziu a o rok později se v květnu vdala za Josefa Šechtla. V roce 1950 dokončila vyučení v oboru fotografie a pracovala v ateiéru Šechtl a Voseček v Táboře, který byl založen roku 1876. Dne 17. března 1952 se rodičům narodila dcera Marie Michaela. Ve víru událostí v republice byl rodinný ateliér Šechtl a Voseček v roce 1953 združstevněn. Od poloviny 70. let se pravidelně účastnila soutěže „Žena s kamerou“ . V roce 1989 byly k tisku připravené knihy s fotografiemi M. Šechtlové „Paříž“ s textem Jiřího Muchy, nakladatelství Osveta v Martině, a „Historické palné zbraně a zbroj“. Kvůli politickému zrušení knižního velkoobchodu a pozdějšímu rozdělení Československa však knihy nikdy nebyly vydány. Ještě v témže roce proběhla výstava Marie Šechtlové „Výbor z díla“ v Táboře. Dne 5. července 2008 zemřela v Praze....

Marie Paukertová (7)

Práce v oboru dietního stravování.

Marie Mičánková (4)

Znalkyně léčivých bylin, autorka knih o léčivkách.