Výpis všech autorů

Miroslav Maršálek

Narozen 15.1.1952 v Praze. Výtvarný redaktor, ilustrátor a knižní grafik.

Miroslav Macháček

Miroslav Macháček byl český herec a divadelní režisér. Narodil se 8. května 1922 v Nymburce. V roce 1945 byl přijat na Státní konzervatoř v Praze, kde studoval tři roky herectví. K jeho profesorům patřil např. Miloš Nedbal. Po absolutoriu konzervatoře byl od roku 1948 v angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, od roku 1950 v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze. V témže roce byl obviněn z nepřátelské činnosti a musel opustit toto angažmá, vzápětí s ním byl rozvázán pracovní poměr i na DAMU v Praze, kde učil. V roce 1952 jej angažoval I. Glanc do Českých Budějovic, kde působil v letech 1952–1954 jako režisér, později až do roku 1956 jako hlavní režisér činohry. V roce 1956 se vrátil do Prahy – nejdříve jako režisér do Městských divadel pražských , od sezóny 1959/1960 působil jako režisér činohry pražského Národního divadla. S inscenací hry bratří Čapků Ze života hmyzu, kterou režíroval a která měla premiéru v roce 1965, navštívilo pražské Národní divadlo během tří let jedenáct měst v osmi zemích Evropy . Po roce 1969 měl vzhledem ke svým postojům obtížnou situaci až do konce života. Věnoval se i herectví a hostování v jiných divadlech . V roce 1975 přednesl v Národním divadle kritický referát a v témže roce nastoupil léčbu na psychiatrické klinice – o tomto období pojednávají posmrtně vydané deníkové Zápisky z blázince. V roce 1989 se aktivně účastnil revolučních událostí, se situací v Národním divadle byl velmi nespokojen. Zemřel po těžké nemoci dne 17. února 1991 v Praze, pohřben je v Nymburce...

Mirka Manáková

Slovenská autorka románů pro ženy.

Miloš Malý

Narozen 15.6.1908. Odborný učitel, logoped, práce z oboru, publikace pro mládež, překlady z ruštiny.

Miloš Máček

Narozen 6. 1. 1922 v Hořicích v Podkrkonoší . Prof. MUDr., DrSc., pediatr z I. dětské kliniky vedené prof. Švejcarem. Zabýval se vlivem tělesných cvičení na mládež s některými chronickými onemocněními plic, oběhu, zažívání ad. V letech 1963-1969 děkanem Fakulty dětského lékařství UK v Praze, přednosta Kliniky tělovýchovného lékařství a rehabilitace. Člen Výtvarné skupiny lékařů.

Michal

Rumunský král. Pocházel ze starobylé německé dynastie Hohenzollernů. Rumunským králem byl ve dvou obdobích, v letech 1927-1930 a poté opět během let 1940-1947. Abdikoval po komunistickém převratu v roce 1947 a emigroval do Švýcarska.

Meghan March

Americká spisovatelka erotických románů a románů pro ženy. Podniková právnička.

Max Morgan Witts

Britský televizní producent, režisér a spisovatel kanadského původu.

Martin Mikyska

JUDr., advokát, zabývá se odškodňováním pracovních úrazů a nemocí z povolání.P ublikace z oboru.

Martin Matoulek

Narozen 1972. MUDr., PhD., internista, obezitolog. Je odborným asistentem na III. Interní klinice 1. LF UK a VFN Praha.

Martin Majer

Martin Majer informatik a fotograf. Jeho profese, zájem o neživou i živou přírodu a rozvoj digitální fotografie ho po roce 2000 nasměrovaly právě k fotografování. Prvotní byl zájem o fotografii v podzemí přirozeném, jeskyních, i umělém, tedy nejrůznějších dolech, sklepeních a podobně. Hodně experimentoval spolu s Milanem Korbou s různými druhy osvitu. Tyto práce vyústily do několika knižních publikací o podzemí Prahy, Českého krasu i obecně celých Čech. V posledních letech jsou u něj ale častá i témata krajiny na povrchu a živé přírody, rád ale fotografuje i v industriálním prostředí. Byl také autorem nebo spoluautorem několika fotografických výstav.

Marguerite

Příslušnice francouzského královského rodu Valois, v letech 1527-1549 navarrská královna.

Magdalena Mintová

MAGDALENA MINTOVÁ strávila valnou většinu svého života v rodném Vysokém Mýtě. Po maturitě na místním gymnáziu se dva roky se protloukala životem, přičemž si vyzkoušela mimo jiné i roli au-pair čtyř dětí v Paříži, dobrovolničení na poutním místě v Normandii, pár týdnů studií lesnictví a dřevařství, práci baristky v karlínské kavárně plné koček či otročinu děvčete pro všechno v pochybném, nyní již neexistujícím callcentru v Praze. Po dvou letech pečlivého sbírání zkušeností se rozhodla začít konečně dělat „něco pořádného“, a tak vystudovala obor Jazyková a literární kultura na Univerzitě Hradec Králové. Momentálně žije v Praze, někdy předstírá, že píše román, někdy ho skutečně píše a světe div se, ve studiích pokračuje. Zatím. Magdalena je autorkou tří humorných románů, které vyšly pod názvy Falešný román , Falešný sňatek a Falešný pohřeb .

Máci

Ludvík Mühlstein

Narozen 28.9.1934 v Náchodě, zemřel 17.9.2008 v Úpici. Středoškolský učitel, muzejní a vlastivědný pracovník, dlouholetý ředitel Muzea Boženy Němcové v České Skalici a člen redakční rady časopisu Rodným krajem.

Larry McMurtry

Narozen 3.6.1936, spisovatel, scenárista, esejista Je autorem dvaceti sedmi románů, dvou sbírek esejů, tří monografií a více než třicet scénářů, a je editorem antologie moderní západní beletrie. Za knihu Osamělá holubice mu byla v roce 1986 udělena Pulitzerova cena . Žije v Archer City, Texas.

Ladislav Máčal

Básník, autor několika knih o Praze, povídek a divadelních her. Publikoval a působil v Praze v polovině 20. století.

Kyousuke Motomi

Ken McElroy

Ken je autorem bestsellerů "ABC investování do realit", "The Advanced Guide to Real Estate Investing", "The ABC's of Property Management" a "Spící obr". Ken jako nadaný řečník inspiroval své posluchače po celém světě, když přednášel na mnoha seminářích, uváděl podnikové akce a také vystupoval v řadě rozhlasových a televizních pořadů. Ken je aktivním členem Entrepreneurs' Organization a Young Presidents Organization a zasedá v několika správních radách. Ken žije se svojí rodinou ve Scottsdale v Arizoně.

Kateřina Mlejnková

Kate McMillan

Šéfkuchařka, autorka publikací o vaření. Působí ve Spojených státech amerických.

Katarína Machová

Karen Moline

Karel Müller

PhDr. Karel Müller je český archivář, historik a heraldik, ředitel Zemského archivu v Opavě. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Studium ukončil ziskem titulu PhDr. v roce 1981. V roce 1982 nastoupil do Státního oblastního archivu v Opavě. V roce 1990 se stal ředitelem téhož archivu .

Karel Milička

Narozen 1955.Literární teoretik, vysokoškolský pedagog.

Karel Mičkal

Autor učebnic z oboru strojírenství.

Karel Mečíř

Karel Mečíř byl český a československý novinář, spisovatel, diplomat a politik, poslanec Revolučního národního shromáždění za Republikánskou stranu československého venkova . Studoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi, pak teologii na českém semináři v Římě. Po návratu v Praze a absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Pracoval jako advokátní koncipient, ale pak dal přednost žurnalistice. Působil například v listech Politika nebo Čas. Počátkem 20. století se angažoval v agrárním tisku. Byl redaktorem listu Obrana zemědělců. Během první světové války byl aktivní v domácím protirakouském odboji. Psal i beletrii. Je autorem románů Zlatý důl, V tenatech, Cesta do rodiny do dne a do roka nebo humoristických románů, dramat i studií. Od roku 1918 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Republikánskou stranu československého venkova . Na mandát rezignoval v září 1919. Byl profesí redaktorem. Pak se zapojil do československé diplomacie. Zastupoval ČSR v Belgii a Řecku.

Kamila Moučková

Kamila Moučková, rozená Nová , byla česká rozhlasová hlasatelka, moderátorka, recitátorka a lokální politička. Byla první televizní moderátorkou zpráv v Československu a v Evropě. Jako vůbec první v roce 1968 ohlásila z televizní obrazovky Československé televize invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Dne 12. dubna 2008 byla uvedena do Dvorany slávy TýTý. Byla nositelkou státního vyznamenání, medaile Za zásluhy. Jako dcera novináře a politika Viléma Nového , člena ÚV KSČ, vystudovala Státní čs. reformní reálné gymnázium v Jihlavě. Od roku 1942 žila v Polné, kde chodila na základní školu a s místními ochotníky hrála divadlo. Po návratu matky z koncentračního tábora v Ravensbrücku se vrátila zpět do Jihlavy. Od roku 1946 byla členkou KSČ. Rok po válce vystupovala jako herečka v teplickém divadle, poté v letech 1946–1948 v Horáckém divadle v Jihlavě. Sedm let pracovala jako hlasatelka Československého rozhlasu, poté přešla do Československé televize, kde se stala hlasatelkou a moderátorkou zpravodajských pořadů. Byla první hlasatelkou nově vzniklých Televizních novin, jež se začaly vysílat od 1. ledna 1957. Stala se tak první televizní moderátorkou zpráv v Československu i v Evropě, do té doby byla tato profese svěřována výhradně mužům. Na jaře roku 1968 jí prezident Ludvík Svoboda propůjčil státní vyznamenání Za vynikající práci. V roce 1989 jej na znamení protestu vrátila. Během pražského jara a při následném obsazení ČSR vojsky Varšavské smlouvy se zapojila do protiokupačního vysílání televize i rozhlasu, v den příchodu cizích armád 21. srpna vysílala celý den, až do momentu, kdy ji ze studia vyvedli ozbrojení sovětští vojáci. 17. dubna 1970 vláda vydala dekret, jímž byla Kamila Moučková odvolána z vysílání televize. Poté krátce působila v dabingu, roku 1970 ji z ČST propustili. Do roku 1989 pracovala na různých pozicích, např. jako kantýnská v hereck...

Josef Maršálek

Narozen 3. 4. 1982. Cukrář.

Josef Mára

Prózy.

John Mason

Technický úředník Škodových závodů v Plzni, který psal detektivní a sf romány pod pseudonymy: Harry W. Harmattan, Sim Clayton, Richard Richardson a Jiří Medula . Za okupace byl Havránek zatčen a zemřel na Mírově, kde je na vězeňském hřbitově také pochován. Spolu s autorem Josef Kuchynka https://www.databazeknih.cz/autori/josef-kuchynka-66957 napsali knihy pod pseudonymem Harry W. Harmattan.

Jitka Melicharová

PaedDr. Jitka Melicharová-Vinařová. Narozena 20.10.1923 v Praze, autorka turistických průvodců.

Jiří Moravec

Narozen 29. 6. 1923, zemřel 17. 2. 2010. Ing., CSc., Šlechtitel, práce z oblasti zelinářství.

Jiří Menzel

Jiří Menzel byl český režisér, herec a spisovatel. Narodil se v roce 1938 v Praze jako syn spisovatele a scenáristy Josefa Menzela. V roce 1962 ukončil studium režie u Otakara Vávry na FAMU v Praze. V šedesátých letech 20. století byl spoluzakladatelem filmové československé nové vlny. Jeho první celovečerní film Ostře sledované vlaky podle literární předlohy jeho oblíbeného autora – Bohumila Hrabala – z roku 1966 získal Oscara za nejlepší zahraniční film. Další z jeho filmů Vesničko má středisková byl na Oscara nominován v roce 1985. Trezorový film Skřivánci na niti obdržel v roce 1990 cenu Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, on sám pak roku 1996 získal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. V roce 1977 podepsal tzv. Antichartu, která odsuzovala prohlášení Charty 77. Později v rozhovoru uvedl, že komunistickému režimu tehdy sloužila většina Čechů a on se za svůj podpis nestydí, protože je to ostuda především těch, kteří ho k podpisu donutili. V letech 1977–1979 byl členem souboru Divadla Járy Cimrmana. Od sedmdesátých let se věnoval i divadelní režii . Jako divadelní režisér působil také v zahraničí, například v bulharské Sofii i v bývalé Jugoslávii. Spolupracoval zejména s pražskými divadly – Činoherní klub, Vinohradské divadlo. Vyučoval na pražské FAMU a byl zahraničním členem Americké filmové akademie. Je nositelem vysokého francouzského uměleckého titulu Řád umění a literatury . Stal se zakladatelem kabelové televize CS film. Koncem října 2004 se ve svých šestašedesáti letech oženil, během cesty po Asii si v Thajsku po pětileté známosti vzal o čtyřicet let mladší Olgu Kelymanovou . 11. prosince 2008 se jeho manželce narodila dcera Anna Karolína. Bulvární média přitom spekulovala, že jejím otcem n...

Jiří März

Ing., spoluautor publikace z oblasti vodohospodářství a kanalizačních sítí.

Jindřich Mošna

Narozen 1.8.1837 v Praze, zemřel 6.5.1911 v Praze. Herec Národního divadla, autor sólových výstupů a memoárové publikace.

Jennifer McMahon

Romanopisec Narození: 5. června 1968, Hartford, Connecticut, USA Vzdělání: Goddard College Nominace: Goodreads Choice Awards Best Horror, Goodreads Choice Awards Best Fantasy Jennifer McMahonova jedinečná značka napětí se rozkládá na hranici mezi konvenčním tajemstvím a nadpřirozeným thrillerem. Její romány jsou spisovatelé na seznamu bestselleru The New York Times od jejího breakoutu v roce 2009, Promise Not to Tell. Poslední McMahonová, Zimní lidé, se může pochlubit "nepřetržitě vzrušující atmosférou a některé z jeho tmavších nadpřirozených letů připomínají Stephena Kinga", uvádí USA Today. Byla to Indie Next pick, Library Reads selection a Amazon Best Book of the Month v únoru, její debutový měsíc. McMahon je také autorem My Tiki Girl, dobře přijatého GLBT mladého dospělého románu obsaženého na ALA's Rainbow List pro rok 2009. Jennifer McMahonová je spisovatel, který dříve žil v Barre ve Vermontu a nyní žije v Montpelieru v Vermontu. Má občanskou jednotu se svým partnerem Drou a jedním dítětem, dcerou Zelou. Je absolventkou Goddardovy vysoké školy a studovala poezii na Vermont College. Její debutový román "Promise Not To Tell" vyšel v dubnu roku 2007 Harper Paperbacks . Slib "Nesdělat" byl popsán časopisem Publishers Weekly jako "Part mystery-thriller and part fantasy story". To bylo propuštěno v Německu Rowohlt Verlag pod názvem Das Mädchen im Wald v říjnu 2007. Orion vydavatelská skupina zveřejnila slib, že neříkej ve Spojeném království v roce 2008. Francouzské vydání a italská edice mají také byl propuštěn. Její následný upřímný román Ostrov ztracených dívek vyšel v dubnu roku 2008 Harper Paperbacks. Byl to New York Times Bestseller. V Německu vydal Rowohlt Verlag pod názvem Die Insel der verlorenen Kinder ; a v Nizozemsku De Boekerij pod názvem Het eiland van de verdwenen meisjes. Sphere, otisk Malého, Hnědého, publikoval ve Spojeném království v září 2009....

Jay McInerney

Jay McInerney, celým jménem John Barrett McInerney Jr. je americký spisovatel. Je autorem osmi románů, z nichž Zářivá světla velkoměsta, Ransom, To už je život a Modelové chování byly přeloženy do češtiny. Je též autorem několika povídkových knih a dvou knih o víně. Napsal scénář pro stejnojmennou filmovou adaptaci románu Zářivá světla velkoměsta a je spoluautorem scénáře televizního filmu Gia o životě americké supermodelky, v němž hlavní roli ztvárnila Angelina Jolie. Pravidelně také přispívá do New York Magazine, Guardian Weekly a do Corriere Della Serra. V 80. letech ho jeden kritik označil za „kokainového prozaika“. Mc Inerney ve svých novelách popisuje šílený svět newyorských nočních klubů té doby s řadou odkazů právě na „bílý prášek“. Jay McInerney se narodil v Hartfordu v Connecticutu. Jeho otec byl viceprezidentem obchodní společnosti, matka v domácnosti. Část svého dětství strávil v Evropě. Již v mládí se rozhodl, že stane spisovatelem. V roce 1976, po ukončení humanitních studií na prestižní škole Williams College v Massachusetts, nakrátko zakotvil v časopise New Yorker. Jelikož však v psaní knihy nijak nepokročil, přestěhoval se z New Yorku do města Syracuse, aby na tamější univerzitě studoval tvůrčí psaní pod vedením romanopisce Raymonda Carvera. Aby si vydělal na studia, pracoval jako příručí v obchodě s vínem. Tam získal první zkušenosti, jež později využil při psaní sloupků o víně pro časopis House & Garden. Hned jeho první román Zářivá světla velkoměsta, který vyšel v roce 1984, mu získal slávu. Celkem se prodalo přes milion výtisků a kniha se dočkala i filmového zpracování. Po něm následovalo v rychlém sledu pět dalších románů Ransom, To už je život, Brightness Falls, The Last of the Savages a Modelové chování, z nichž u nás vyšly tři. Jeho román To už je život z roku 1988 „je svéráznou knihou už z toho důvodu, že ji sice napsal muž...

Jaroslav Moravec

Narozen 2. 5. 1917 v Praze, zemřel 26. 2. 1954 tamtéž. Autor písňových textů, příležitostný hudební skladatel, též autor pohádek a rozhlasových her.

Jaroslav Matějka

Jaroslav Matějka byl český spisovatel, scenárista, publicista, filmař, historik a pracovník Ústavu marxismu-leninismu ÚV KSČ. Vystudoval vyšší lesnickou školu v Hranicích a Vysoká škola ekonomická v Praze v Praze .

Jaroslav Marcha

Dominik Nejezchleb-Marcha, též jen Dominik Nejezchleb , byl československý spisovatel a politik, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu . Narodil se jako Dominik Nejezchleb. Od roku 1905 používal pseudonym Jaroslav Marcha. 16. června 1925 mu Zemská správa politická na Moravě povolila změnu příjmení na Nejezchleb-Marcha. Získal jen základní vzdělání. Literárně i politicky byl samoukem. V letech 1907–1910 byl členem redakcí Rolnických listů, Selských listů a Moravského venkova. Už tehdy byl i politicky aktivní. V roce 1910 se stal tajemníkem agrární strany pro Moravu a Slezsko. V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 se stal poslancem Národního shromáždění a mandát obhájil v následujících volbách, tedy v parlamentních volbách v roce 1925 i parlamentních volbách v roce 1929. Podle údajů k roku 1929 byl profesí členem Ústřední Domoviny v Brně. Později ještě přešel do horní komory parlamentu. Po parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do jeho zrušení v roce 1939, přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Strany národní jednoty. Byl literárně činný. Zprvu přispíval do regionálního tisku verši, později psal kratší prózy z venkovského prostředí. V letech 1936–1941 zastával funkci předsedy Moravského kola spisovatelů. Později byl čestným předsedou. Zároveň byl předsedou Sdružení poslanců-novinářů v Praze, místopředsedou dozorčí rady spořitelny a správní rady pojišťovny. Rovněž vykonával funkci člena správní rady firmy Novák a Jahn. Zemřel v prosinci 1961 v Brně. Pohřben byl na Ústředním brněnském hřbitově. V roce 1990 mu byla na rodném domě v Babicích nad Svitavou odhalena pamětní deska od Františka Pokorného. V téže obci byla v prosinci 2011 odhalena i...

Jaroslav Macek

Jaroslav Macek byl český archivář, historik a kancléř litoměřického biskupství . Byl ženatý, měl dvě děti. Jaroslav Macek pocházel z katolické učitelské rodiny. Studoval nejprve na gymnáziu v Litoměřicích , po Mnichovské dohodě pak celá rodina uprchla před nacistickým záborem. Studium ukončil maturitou na gymnáziu v Chrudimi v roce 1944. Během války byl totálně nasazen. Stal se aktivním účastníkem protinacistického odboje a obdržel vyznamenání "Za zásluhy I. stupně". V roce 1945 zahájil studium oborů dějepis–zeměpis na Karlově univerzitě a současně se nechal zaměstnat jako pomocná vědecká síla v Historickém ústavu Akademie věd v Praze. Nakonec nepromoval v roce 1948, ale bývá mu omylem uváděn titul PhDr., kterého však nedosáhl. Nikoli v letech 1946–1950, ale až v letech 1947–1950 studoval na Státní archivní škole v Praze. Jaroslav Macek se zaměřoval na české církevní dějiny a byl úzkým spolupracovníkem jak biskupa Webera, tak později biskupa Trochty, s nímž spolupracoval i na výchově katolických vysokoškolských skautů. Na žádost biskupa Webera spravoval biskupský archiv, knihovnu a památky . V této funkci zůstal i za biskupa Trochty, s nímž úzce spolupracoval jak před jeho zatčením v roce 1953, tak i po jeho návratu v roce 1968. Výzkumu v církevních archivech se věnoval od roku 1945, z pověření Historického ústavu cestoval do Vatikánu za účelem přípravy dalšího svazku Monumenta Vaticana. Po roce 1948 musel odejít z Prahy a delší dobu pracoval v litoměřickém krajském archivu. Z něj musel odejít v roce 1968 pro svou spolupráci s Trochtou. Ve svazcích StB je veden jako agent pod krycím jménem „Dobroslav“. V 1990 ho biskup Koukl pověřil správou knihovny, archivu a uměleckých sbírek a v roce 1993 jej jmenoval kancléřem litoměřické diecéze. Přednášel současně dějiny a církevní dějiny na teologické fakultě a pozd...

Jana Müllerová

Autorka učebnic matematiky pro základní školy.

Jana Machalická

Narozena 14. 9. 1958 v Praze. Teatroložka, divadelní kritička a novinářka.

Jan Munzar

RNDr. Jan Munzar, CSc. - vědecký pracovník v oboru klimatologie, absolvoval meteorologii na Karlově univerzitě v Praze. Ve volném čase se zabývá historií a popularizací meteorologie. S jeho příspěvky se setkávají řadu let čtenáři časopisů Věda a život, Lidé a země i rozhlasoví posluchači.

Jan Marek

Narozen 31. 8. 1931, zemřel 12. 2. 2022 v Praze. PhDr., CSc., indolog a íránista, pracovník Orientálního ústavu, publikace z oboru, překlady z perštiny, urdštiny a angličtiny.

Jan Majerník

Narodil sa 20. júla 1936 v Senici v úradníckej rodine. Do základnej školy chodil v rodisku, v Ladcoch a v Nových Zámkoch. Na Gymnáziu v Nových Zámkoch roku 1954 aj zmaturoval. Potom študoval na FF UK v Bratislave slovenčinu a ruštinu. Štúdium ukončil roku 1959. Najskôr pracoval ako redaktor mesačníka Mladá tvorba, potom na Slovenskom ústredí knižnej kultúry v redakciách časopisov Knižná kultúra a Universum. Učil na Gymnáziu v Dunajskej Strede, potom bol pracovníkom Obvodného kultúrneho a spoločenského strediska v Bratislave. Roku 1980 sa stal spisovateľom a prekladateľom v slobodnom povolaní a spolupracoval s literárnymi časopismi, najčastejšie s redakciou Romboidu. Od roku 1992 bol redaktorom, neskôr šéfredaktorom Literárneho týždenníka, v súčasnosti pracuje v Národnom literárnom centre. Do literatúry vstúpil ešte v rokoch vysokoškolských štúdií ako publicista a prekladateľ. V prvom období tvorivej činnosti sa venoval prekladaniu ruskej, ukrajinskej a poľskej poézie. Knižne vydal výbery z básnickej tvorby B. Sluckého, J. Vinokurova, J. Jevtušenka, R. Kazakovovej, B. Achmadulinovej, M. Cvetajevovej, A. Tvardovského, N. Asejeva, S. Michalkova, M. Džälila, I. Drača. T. Rózewicza, K. I. Galczýnského, K. Chettagkätyho a i. a v jazykovej spolupráci aj dva výbery z modernej indickej poézie. Obsiahly výber z jeho prekladovej tvorby vyšiel roku 1986 pod názvom Preklady. Ako básnik do literatúry vstúpil zbierkou Okamih dospievania . Značnú časť zbierky tvoria ľúbostné verše. Ďalšie dve básnické zbierky Stalo sa a Skadiaľ vydal s časovým odstupom desiatich rokov. Vlastná i spoločenská skúsenosť mu bola podnetom pri hľadaní hlbšieho zmyslu života a jeho pozitívnych hodnôt aj v zbierke Za svetlom v okne . Výber z poézie mu vyšiel roku 1990 pod názvom Voda má čas. Roku 1991 vydal zbierku politickej satiry Pornogramy. Prejavil sa aj ako esejista a prozaik. Knižne vydal súbor esejí, čŕt, úvah a mikropoviedok s hubárskou tematikou pod názvom Rastú! (198...

James Melville

Roy Peter Martin neměl v úmyslu stát se spisovatelem – přednášel filozofii, sloužil v britském letectvu a léta pracoval v zahraničí jako diplomat na poli kulturních styků. V této funkci si zamiloval Japonsko a začal o něm psát. Píše pod pseudonymem James Melville a Hampton Charles.

Jacques Marseille

Francouzský historik, redaktor, univerzitní profesor, esejista, novinář

Ivo Martinec

Narozen 14.02.1955 Brno, okr. Brno-město, literární teoretik.

Isabella Maldonado

Americká bývalá kriminalistka, velitelka útvaru zvláštního a soudního vyšetřování, policejní vyjednávačka a tisková mluvčí. Autorka thrillerové série.

Henry de Montherlant

Henry Marie Joseph Frédéric Expedite Millon de Montherlant byl francouzský spisovatel, dramatik a esejista. Montherlant pocházel z bohaté šlechtické monarchistické rodiny, ze které měl užší vztah jen se svou matkou a babičkou. Rod pocházel z Pikardie a jeho členové po generace zastávali vysoké vojenské funkce. Montherlant měl soukromého učitele a poté navštěvoval různé školy, naposledy od ledna 1911 katolickou Collège Sainte-Croix v Neuilly. Kvůli intimnímu vztahu s mladším studentem ji pak musel v březnu 1912 krátce před maturitou opustit. Když v roce 1914 vypukla válka, přihlásil se do armády a byl vážně zraněn. První světovou válku zpracoval v autobiografickém příběhu Sen a v písni Chant funèbre pour les morts de Verdun . Obě díla vzdávají hold hrdinství bojovníků v první světové válce. Montherlant uskutečnil své první literární pokusy ve věku deseti let, někdy společně se svým přítelem z dětství Jacquesem-Napoléonem Faure-Biguetem. Po válce se definitivně rozhodl pro povolání spisovatele. Jeho tématy byly zpočátku mládí, válka, býčí zápasy. V letech 1920 až 1924 byl generálním tajemníkem vojenského hřbitova v Douaumontu. Od roku 1925 cestoval po Španělsku a severní Africe, ale ve 30. letech se vrátil do Paříže. Největší úspěch zaznamenal jeho romantický příběh Les jeunes filles . V roce 1940 byl válečným zpravodajem a v letech 1942 až 1945 pracoval pro Mezinárodní červený kříž. Po válce se Montherlant začal věnovat divadlu. V roce 1960 byl zvolen členem Francouzské akademie. Jeho zdraví se začalo zhoršovat; po přestávce více než dvaceti let pokračoval v práci na románech a vydal mimo jiné La rose de sable a Les garçons, romány, které začal psát už před desetiletími. Montherlant zemřel v roce 1972 ve věku 77 let ve svém bytě v Paříži sebevraždou, kdy požil kyanid a střelil se do hlavy. Kromě jeho rodiny zahrnují Montherlantovy formující vlivy z jeho mládí sport, litera...

Hayden McAllister

Anglický spisovatel.

Gillian McAllister

Britská autorka románů.

František Macků

Narozen 29.11.1919 v Hartmanicích , zemřel 8.5.2000 v Itálii. MUDr., CSc., profesor gynekologie. Práce v oboru.

Frank McCourt

Francis „Frank“ McCourt byl americký spisovatel irského původu. Svůj vypravěčský dar projevil veřejně až ve svých 66 letech, kdy vydal svou autobiografickou prvotinu, román Andělin popel , která slavila obrovský úspěch a vysloužila mu několik literárních ocenění, mimo jiné i Pulitzerovu cenu . Narodil se v New Yorku irským přistěhovalcům. Frank McCourt žil v New Yorku se svými rodiči a čtyřmi mladšími sourozenci: Malachym , dvojčaty Oliverem a Eugenem a mladší sestrou Margaretou, která zemřela pouhých sedm týdnů po svém narození v roce 1935. V průběhu Velké hospodářské krize se rodina přestěhovala zpátky do Irska. Vzhledem k nemožnosti nalézt stabilní zaměstnání v Belfastu či Dublinu a problémům způsobeným alkoholismem McCourtova otce, se rodina vrátila do matčina rodného Limericku, kde klesla do ještě větší bídy a chudoby. Žili v deštěm prosáklých slumech, dělili se o jednu postel a McCourtův otec postupně propíjel to malé množství peněz, které rodina měla. Dvojčata Eugene a Oliver zemřela v útlém dětství kvůli těmto tíživým podmínkám, záhy se narodili další dva chlapci: Michael, který dnes žije v San Franciscu a Alfonsus, žijící na Manhattanu. Samotný Frank McCourt málem ve věku jedenácti let zemřel na tyfus. V téže době opustil McCourtův otec Limerick a vydal se hledat práci v továrnách válečného Coventry v Anglii. Domů však posílal peníze jen zřídka. Podle McCourta otec později rodinu opustil úplně a zanechal matku se svými přeživšími dětmi samotnou, bez jakéhokoli příjmu a neustále na pokraji smrti hlady. Frank McCourt ukončil školní vzdělání ve věku 13 let, kdy mu církev odmítla poskytnout další vzdělání. Věnoval se poté několika příležitostným pracím, aby zabezpečil svou matku a tři zbylé bratry. V říjnu roku 1949, ve věku 19 let, opustil McCourt Irsko. Použil k tomu peníze, které ušetřil při své práci na poštovním úřadě....

Francis Melville

Anglický autor, zabývá se magií.

Frances Mayes

Frances Mayesová je autorkou 4 úspěšných knih vycházejících z jejích pobytů v Toskánsku, kde pravidelně tráví část roku, a několika svazlů prózy a poezie. Je pravidelnou přispěvatelkou časopisů Food & Vine, House Beautiful a dalších periodik. Na San Francisco State University přednáší obor tvůrčího psaní.

Eva Mazurová

Slovenská autorka kuchařských knih.

Eugenie Marlitt

Eugenie Marlittová, rozená Henriette Christiane Friederieke Eugenie Johnová byla německá spisovatelka, autorka konvenčních ženských románů. Eugenie Marlittová se narodila v Arnstadtu v Durnysku. Měla velké hudební nadání, které její rodiče brzy rozpoznali. Požádali proto kněžnu Matyldu von Schwarzburg-Sondershausen , aby se stala její mecenáškou. Ta jí nejprve umožnila žít ve své rodině a získat tam základy hudebního vzdělání, a pak jí poslala studovat hudbu na vídeňskou konzervatoř Po skončení studia se Eugenie stala operní zpěvačkou, ale pro vadu sluchu musela roku 1853 svou pěveckou kariéru ukončit. Poté působila u své mecenášky jako společnice a začala zde také svou literární činnost. Když jí kněžna musela roku 1863 kvůli svým finančním problémům propustit, přestěhovala se ke svému bratrovi do Arnstadtu a zcela se věnovala psaní zábavných románů pro ženy, které lze pro jejich černobílost a nepropracovanou psychologii postav považovat za prototyp tzv. červené knihovny. Všechna autorčina díla jsou přeložena do češtiny. Její spisy vyšly v letech 1906-12 v pražském nakladatelství Alois Hynek celkem v jedenácti svazcích.