Výpis všech autorů

Publius Vergilius Maro

Publius Vergilius Maro byl nejslavnější římský básník Augustovy doby, která je označována za zlatý věk římské literatury. Řada biografických údajů Vergiliova života zůstává nejasných a vychází z pozdně antických a raně středověkých legend. Pocházel z římské provincie Předalpská Galie , která ležela na severu dnešní Itálie. Narodil se nedaleko Mantovy. Jeho venkovští rodiče byli možná prostí, ale dost zámožní na to, aby synovi mohli dopřát vyššího vzdělání. Vergilius studoval nejprve v Cremoně a v Mediolanu , později v Římě, kam přišel asi roku 52 př. n. l., zde studoval rétoriku, filosofii a matematiku. Poněvadž byl nepevného zdraví, měl slabý hlas a byl ostýchavý, nelákala ho veřejná dráha, na niž se rétorikou připravoval. Velký vliv na něho měl Gaius Asinius Pollio, významný politik , ale také řečník a literát. Právě on Vergilia motivoval k básnickému projevu, přesněji k sepsání Zpěvů pastýřských. Inspirační vliv na něj měl ale i styk s členy mladořímské školy, který ho přivedl ke studiu helénistické poezie, hlavně řeckého básníka Theokrita, jehož se ve Zpěvech přímo dovolává. V básních vděčně zmiňuje i Pollia. Sblížil se i s neoteriky , ti mu byli zřejmě také vzorem v počátcích jeho básnické tvorby. Pollio ho chránil dlouho i majetkově a politicky. Již při rozdávání půdy Augustovým veteránům mu byly prvně odňaty statky po otci, avšak po Polliově zásahu mu byly vráceny. Poté, co Pollio ztratil místo správce Galie, však již nedokázal básníka takto chránit a rodový majetek byl Vergiliovi skutečně zkonfiskován. Materiálně ho zachránil známý podporovatel umělců Maecenas. I císař Augustus se stal velkým Vergiliovým příznivcem, ostatně jejich obdiv byl vzájemný, jak je zř...

Priscilla Masters

Narozena 21.4. 1952 Halifaxu, Yorkshire. Anglická spisovatelka.

Pietro Mascagni

Pietro Mascagni byl italský hudební skladatel, který se nejvíce proslavil svými operami. Jeho kariéru poznamenal senzační úspěch jeho prvního mistrovského díla Cavalleria Rusticana, které mělo premiéru v roce 1890. Tato opera, často spojovaná s operou Ruggera Leoncavalla "Pagliacci", se stala jednou z klasických oper verismu, žánru zaměřeného na život obyčejných lidí a vyznačujícího se realistickým, někdy až drsným vyprávěním. Mascagniho "Cavalleria Rusticana" je proslulá zejména svým krásným intermezzem a od svého debutu patří ke stálicím operního repertoáru.

Pierre Mari

Francouzský filolog, literární vědec. Specialista na období renesance.

Pierre Maël

Pierre Maël je kolektivní pseudonym Charlese Causse a Charlese Vincenta, dvou francouzských spisovatelů romantických a dobrodružných románů určených především pro chlapce a dívky.. Charles Vincent se narodil v Nudjuffguru ve Francouzské Indii a po smrti svého přítele Causseaua pokračoval ve psaní sám. Charles Causse byl stejně jako Vincent bretaňského původu. Oba dva byli legitimisté a věřící katolíci. Společně napsali více než osmdesát děl, většinou dobrodružných románů publikovaných nejen knižně, ale i na pokračování v novinách a časopisech. Kromě toho, zejména na počátku své literární dráhy, publikovali dívčí romány založené na klasických katolických rodinných hodnotách. Na počátku 20. století byly jejich práce považovány za bestsellery. Soupis jejich knih naráží však na problém, že mnohé z nich byly vydány v reedicích pod různými názvy a často ve zkrácených a přepracovaných verzích.

Petra Machalová

Mgr., pedagožka, zabývající se metodikou výuky zeměpisu, autorka učebnic zeměpisu.

Petr Mareš

Petr Mareš je český sociolog, historik, politik. Narozen 15. 1. 1953 Praze. PhDr., CSc., specialista na dějiny USA a mezinárodních vztahů, práce z oboru.

Petr Maděra

Narozen 1968. Knižní ilustrátor, autor kreslených vtipů.

Petr Aleksandrovič Mantejfel‘

Ruský zoolog.

Peter Matthiessen

Peter Matthiesen se narodil 22. 5. 1927 v New Yorku. Absolvoval Yaleovu univerzitu a poté se v teorii i praxi věnoval svým dvěma hlavním zájmům, přírodním vědám a literatuře. Roku 1952 se stal spoluzakladatelem a redaktorem známého časopisu The Paris Review, později byl rybářem a kapitánem na nájemné jachtě. Zabýval se biologii moře a jako potápěč se zúčastnil výzkumu života bílého žraloka: své poznatky a zkušenosti vylíčil v knize Modrý poledník , která byla rovněž zfilmována. Přírodovědecké a antropologické zájmy Matthiessena zavedly do nejrůznějších koutů světa . Kromě faktografických a esejistických prací, odměněných několika cenami, uveřejnil romány Obrátka , Stoupenci , Raditzer , Hráči na vinici Páně , Daleká Tortuga a esejistický cestopis z Nepálu Sněžný levhart . Zemřel 5. 4. 2014.

Peter Maas

Byl americký novinář a spisovatel. Narodil se v New Yorku a navštěvoval Duke University . Maasovi měli holandské a irské předky.Měl tři manželky se kterými měl tři děti.Zemřel 23.8.2001 v New Yorku.

Pavel Maruška

Autor kuchařek.

Pavel Malúš

Rozhlasový moderátor, spouluautor knížek otázek a odpovědí z oboru sexuologie.

Paul Margueritte

Francúzsky románopisec. Zvykne byť uvádzaný spolu so svojím bratom Victorom Margueritte a to pre ich blízku spoluprácu. Obaja narodení v Alžírsku.

Paul Mamre

Vlastním jménem Pavel Mach, narozen 15.4. 1946 v Pardubicích. Novinář a básník.

Patricia MacDonaldová

P Matuška

Slovenský autor publikací o vinařství a víně.

Otokar Maška

Otokar Maška , středoškolský profesor, publikace z oboru matematiky a fyziky, autor vzpomínky Telč na přelomu století a práce o otci, paleontologovi Karlu Jar. Maškovi.

Oskar Mališ

Narozen 21. 4. 1900 v Uherském Hradišti, zemřel 1. 5. 1965 v Praze. Zemědělský odborník, autor prací z oboru. Také prozaik a publicista.

Oldřich Mahler

PhDr., CSc., docent. Autor politických spisů, překladatel z ruštiny.

Nick Martell

Spisovatel, autor fantasy. Narozen v Ontariu , od 7 let žije v USA.

Miroslav Matoušek

Narozen 26. 2. 1926 v Panské Lhotě na Českomoravské vysočině, zemřel 29. 12. 2005 ve Žďáru nad Sázavou. Výtvarník, fotograf.

Mirko Matyáš

Mirko Matyáš byl český a československý bezpartijní politik, poslanec České národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění na počátku normalizace. Za druhé světové války byl aktivní v odboji a byl vězněn v koncentračním táboře Osvětim. K roku 1969 se uvádí jako úředník, bytem Teplice. Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Pracoval jako ředitel Výstavby koridoru Most, odštěpný závod oborového ředitelství SHD v Mostě. V roce 1958 byl na dole Jan Šverma jmenován vedoucím odboru pro likvidaci města Ervěnice. Byl místopředsedou severočeského KNV a členem předsednictva Okresního výboru Svazu protifašistických bojovníků. Byla mu udělena pamětní medaile k 20. výročí osvobození. Do funkce místopředsedy KNV pro Severočeský kraj nastoupil v roce 1968 v rámci personálních změn pražského jara. Po provedení federalizace Československa usedl v lednu 1969 do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Nominovala ho Česká národní rada, v níž rovněž zasedal. Ve federálním parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1971.

Mindy C Martin

Miluška Matoušová

Narozena 1. 2. 1965. Speciální pedagožka a numeroložka. Zaměřuje se též na celostní medicínu, zdravý životní styl a pohledovou diagnostiku.

Miloslav Matoušek

Narozen 29.8.1900 v Domažlicích, zemřel 1.4.1985 v Praze. MUDr., DrSc., docent historie lékařství, gynekolog, sociolog, diplomat, publikace z oboru, monografie politických a vědeckých osobností. Maturoval na reálném gymnáziu v Domažlicích. Po studiích na UK působil jako lékař-gynekolog. Za druhé světové války byl vězněn nacisty v Buchenwaldu. Od r. 1947 byl docentem v Praze a od r. 1955 profesorem v Olomouci. Hodnost doktora lékařských věd obdržel v r. 1955 za práci Fysiolog František Mareš a jeho idealistická filosofie; od téhož roku se na UP v Olomouci věnoval dějinám lékařství. Již jako vysokoškolský student v Praze byl politicky činný nejprve ve straně čs. socialistů, poté v Nezávislé straně dělnické, s níž v r. 1925 vstoupil do KSČ. S politikou této strany se ztotožňoval celý další život, včetně období tzv. reálného socialismu. Hlavní odbornou pozornost věnoval velkým českým fyziologům J. Procházkovi, J. E. Purkyňovi a F. Marešovi. Monografii věnoval i Z. Nejedlému, kterého si vážil již od dvacátých let, kdy byl i jeho posluchačem. Při studiu na LF poslouchal současně na FF F. X. Šaldu, F. Krejčího ad. Působil na něj T. G. Masaryk a zejména pod vlivem S. Machara se r. 1918 rozešel s katolictvím. Paralelní zájem o přírodní vědy i o vědy společenské, zvláště filozofii, a společenskou politickou aktivitu vyzdvihoval u zkoumaných obrozeneckých osobností i u Z. Nejedlého; sám tento širší zájem naplňoval ve svém životě. Ve filozofické publicistice se soustřeďoval na protiklad materialismu a idealismu, na zápas materialismu, jehož byl stoupencem, s rostoucím filozofickým idealismem a náboženstvím. Psal i o dialektice. Se znalostí církevních dějin se zabýval vztahem náboženství k vývoji vědy, zvl. přírodní. Jeho kritický postoj k náboženským doktrínám byl paradoxně spojen s vlastním nekritickým postojem k oficiálním interpretacím doktríny marxisticko-leninské....

Miloš Mařík

prof. Ing. Mařík Miloš, CSc. Akademické a vědecké tituly: 1971 - Ing., inženýr ekonomie, získaný na VŠE Praha v oboru Ekonomika obchodu 1976 - CSc., kandidát ekonomických věd, získaný na VŠE Praha v oboru Ekonomika obchodu 1983 - doc., docent, získaný na VŠE Praha v oboru Ekonomika obchodu 1995 - doc., docent, potvrzení habilitace 1999 - prof., profesor, získaný na VŠE Praha v oboru Účetnictví a finanční řízení podniku Akademické a vědecké funkce: 1993 - 2000 - člen Akademického senátu fakulty financí a účetnictví 1994 - dosud - ředitel Institutu oceňování majetku při VŠE 1998 - dosud - vedoucí Certifikačního ústavu při VŠE pro certifikaci odhadců majetku 1999 - dosud - člen Vědecké rady fakulty financí a účetnictví 2000 - dosud - člen Oborové rady pro doktorské studium na oboru "Finance" a na oboru "Účetnictví a finanční řízení podniku" 2001 - dosud - vedoucí Katedry financí a oceňování podniku Zaměření: oceňování podniku finanční analýza finanční plánování investiční rozhodování fúze a akvizice

Milan Martinák

Profesor na gymnáziu v Břeclavi a na dalších školách v regionu, ředitel gymnázia v Mikulově, historik, spisovatel a fotograf.

Milan Malý

Český sbormistr .

Mikuláš Matejka

Autor učebnice technologie přípravy pokrmů.

Michael March

Michael March je americký spisovatel, básník a publicista žijící od roku 1996 v Praze. Je zakladatelem a prezidentem mezinárodního Festivalu spisovatelů Praha , který vznikl v roce 1991. Je členem mezinárodní společnosti Consciousness. Jeho básně byly přeloženy do češtiny, arabštiny, řečtiny, němčiny, rumunštiny, bulharštiny, srbštiny, portugalštiny, španělštiny a francouzštiny. Narodil se v New Yorku, kde vystudoval historii na Columbia College. Po studiích působil v alternativním Fusion Magazine. Poté, co se v sedmdesátých letech přestěhoval do Londýna, založil koncem sedmdesátých let Covent Garden Readings, která přivedla do Arts Theatre a Donmar Warehouse Theatre básníky ze střední a východní Evropy. V roce 1989 March představil Child of Europe Readings v londýnském National Theatre, na nichž vystupovali básníci z komunistických zemí. Založil East European Forum, jež slavnostně otevřel tehdejší prezident Václav Havel.

Michael A Martin

Americký spisovatel sci-fi literatury, autor sci-fi série Star Trek.

Maurice Magre

Maurice Magre, francouzský spisovatel, básník a dramatik. Narodil se 2. března 1877 v Toulouse. Své první básně složil ve čtrnácti letech, jeho první sbírka poezie byla publikována roku 1895. Od roku 1898 vyšli v Paříži čtyři sbírky poezie, Během první části svého života vedl bohémský život a dokonce byl i narkoman. I přes špatnou pověst se stal slavným a populárním autorem. Při příležitosti zveřejnění jedné jeho knihy roku 1924 Le Figaro napsal: "Magre je anarchista, individualista, sadista a narkoman. Má mnoho nedostatků, ale je to velký spisovatel. Přečtěte si jeho práci." V druhé části svého života se začal zajímat o esoteriku a vede duchovní život, ale nepřestal vydávat svá díla. 26. července 1937 založil s Francisem Rolt-Wheelerem Společnost přátel Montsegur a svatý grál.. Zemřel 11. prosince 1941 v Nice. Pochován je na hřbitově Terre-Cabade v Toulouse , kde můžeme vidět jeho hrob.

Matthias Mala

Německý spisovatel a ilustrátor, odborník na bílou magii. Publikace z oboru.

Matthew MacDonald

Americký autor publikací o počítačových programech.

Martin Mandel

Prof. Ing. Martin Mandel, CSc., absolvoval v roce 1984 Národohospodářskou fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze, kde po ukončení studia nastoupil na katedru financí jako asistent prof. Václava Bakuleho v sekci mezinárodních financí. V roce 1992 ukončil doktorské studium v oboru finance. Absolvoval studijní a přednáškové pobyty na Business School of Kopenhagen a na Stirling University . V letech 1993–1998 pracoval v České národní bance jako poradce viceguvernéra Ing. Pavla Kysilky. V letech 2001–2006 zastával funkci vedoucího katedry měnové teorie a politiky na Vysoké školy ekonomické v Praze. V současné době je předsedou Výkonné rady časopisů Politická ekonomie a Prague Economic Papers a členem ediční rady časopisu Statistika. Rovněž je členem Vědecké rady fakulty managementu v Jindřichově Hradci a Akademické rady NEWTON College. Je autorem či spoluautorem řady vysokoškolských učebnic . Podílel se na zpracování publikace Dějiny bankovnictví v českých zemích a na zpracování hesel pro Velkou ekonomickou encyklopedii. Výsledky svého výzkumu pravidelně publikuje v domácích a zahraničních odborných impaktovaných časopisech. Přednáší problematiku mezinárodní monetární ekonomie a mezinárodních financí na katedře měnové teorie a politiky Vysoké školy ekonomickév Praze a je hlavním řešitelem grantového projektu GAČR zaměřeného na problematiku monetárních a nemonetárních aspektů inflačního vývoje.

Martin Majer

Martin Majer informatik a fotograf. Jeho profese, zájem o neživou i živou přírodu a rozvoj digitální fotografie ho po roce 2000 nasměrovaly právě k fotografování. Prvotní byl zájem o fotografii v podzemí přirozeném, jeskyních, i umělém, tedy nejrůznějších dolech, sklepeních a podobně. Hodně experimentoval spolu s Milanem Korbou s různými druhy osvitu. Tyto práce vyústily do několika knižních publikací o podzemí Prahy, Českého krasu i obecně celých Čech. V posledních letech jsou u něj ale častá i témata krajiny na povrchu a živé přírody, rád ale fotografuje i v industriálním prostředí. Byl také autorem nebo spoluautorem několika fotografických výstav.

Mark H MacCormack

Marie Martínková

Jarmila Kurandová, rozená Marie Martínková byla česká herečka a divadelní pedagožka, členka Českého divadla v Olomouci , dlouholetá členka činoherního souboru Zemského divadla v Brně . Jedná se o jednu z nejznámějších představitelek filmové babičky, natočené podle scénáře Františka Pavlíčka v roce 1971 na motivy novely Boženy Němcové. Vynikala vysokou hereckou kultivovaností a výbornou jevištní mluvou, velmi ráda hrála babičky v pohádkách a pohádky také ráda četla i vypravovala zejména v rozhlase. Od 23. května 2009 má ve svém rodišti pamětní desku.

Marie Maršáková

Narozena 20. 12. 1926 v Praze, zemřela 28. 2. 2008. RNDr., botanička, dendroložka, publikace z oboru ochrany přírody.

Marian Martin

Marek

Lisa Ann Marsoli

Autorka knih pro děti.

Libuše Márová

Libuše Márová je významná česká operní pěvkyně, proslulá svým mezzosopránem. Má za sebou významnou sólistickou kariéru v Národním divadle v Praze, o čemž svědčí i album "Portrét Sólistky ND V Praze Libuše Márové", které představuje její talent a přínos operní scéně. Její repertoár je rozmanitý, zahrnuje různé role v klasických operách a je oceňována za pěveckou techniku i expresivní výkony. Vliv Márové sahá i mimo jeviště, neboť se podílela i na nahrávkách, které zachycují její umění.

Lenka Macálková

Pedagožka, zaměřuje se na vzdělávání nadaných dětí. Spoluautorka učebnice.

Karel Makonj

Karel Makonj byl český divadelní teoretik, režisér a pedagog. Vystudoval obor režie - dramaturgie na Katedře loutkářství Divadelní fakulty AMU, absolvoval v roce 1970. Ještě během studií založil a vedl vlastní Vedené divadlo, které působilo v pražské Redutě a které bylo v roce 1972 zrušeno z administrativně-politických důvodů. Jako režisér prošel několika českými loutkovými divadly: Naivní divadlo Liberec , Ústřední loutkové divadlo v Praze , Divadlo S + H v Praze , Středočeské loutkové divadlo Kladno a Divadlo dětí Alfa v Plzni . Po té do roku 1989 pracoval jako arteterapeut na psychiatrické klinice v Praze. V letech 1990–1998 byl ředitelem a uměleckým šéfem Divadla Minor. V letech 1976–1981 pedagogicky spolupracoval s Katedrou loutkářství DAMU, od roku 2000 působil na Katedře alternativního a loutkového divadla Divadelní fakulty AMU. V roce 2009 byl jmenován profesorem. Zemřel ráno dne 2. ledna 2018 po dlouhé nemoci.

K. B Madesen

Julius Mařák

Julius Eduard Mařák byl český malíř – krajinář, kreslíř a grafik druhé poloviny 19. století. Byl synem zámeckého protokolisty Jana Mařáka z Heřmanic u Chocně. Narodil se v Litomyšli . V tomto městě prožil dětská a chlapecká léta, odstěhoval se až po absolvování páté třídy gymnázia. Již během studia na gymnáziu se učil malovat u Antonína Dvořáka, který žil v nedalekých Němčicích. V letech 1852–1853 studoval na pražské akademii u profesora Maxe Haushofera, poté v letech 1853–1855 studoval soukromě v Mnichově u profesorů Leopolda Rottmanna a Eduarda Schleicha. Po návratu z Mnichova procestoval Krkonoše, severovýchodní Čechy a Český ráj a Šumavu. Pobýval také ve Vídni, kde se u mědirytce K. J. Schmidta naučil technice leptu a od roku 1860 působil jako ilustrátor a vyučoval ve šlechtických rodinách kreslení. V roce 1869 cestoval na Balkán a v letech 1872–1875 pobýval v Tyrolsku. Roku 1882 dostal zakázku na výzdobu Národního divadla a v roce 1887 se přestěhoval do Prahy, neboť mu bylo nabídnuto místo profesora na pražské akademii v ateliéru krajinomalby. Krajinářskou školu vedl dvanáct let. Jeho žáky byli mj. Antonín Slavíček, Václav Březina, František Kaván, Max Švabinský, Otakar Lebeda, Alois Kalvoda, Stanislav Lolek, Jaroslav Panuška, Ota Bubeníček nebo Mařákova manželka Ida a dcera Josefina. Roku 1893 vážně onemocněl a výzdobu Národního divadla dokončil v posledním roce života za pomoci své dcery a některých svých žáků. Pochován byl na Vyšehradském hřbitově v Praze . Dne 10. června 1871 se oženil se svou žačkou Idou, rozenou Pfeffermanovou . Jejich dcera Josefina Pepa Mařáková byla též malířka. Julius Mařák byl strýcem operního pěvce Otakara Mařáka, houslisty Jana Mařáka a harfistky Jarmily Mařákové-Schulzové, manželky překladatele Ivana Schulze. Mařák se celý život věnoval krajinomalbě. ...

Josef Matoušek

Josef Matoušek byl synem někdejšího národně demokratického ministra průmyslu, obchodu a živností Josefa Matouška. Vystudoval Vančurovo gymnázium na Smíchově a poté historii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde byl žákem Josefa Šusty. V roce 1931 začal pracovat v Archivu země České. Badatelsky se zajímal zejména o 15. a 16. století a české dějiny v 19. století. Politicky byl činným v Československé národní demokracii a poté v Národním sjednocení. Kritizoval Benešovu politiku a požadoval lepší vztahy s tehdejším Polskem a Itálií. V mnoha svých názorech se shodoval s Karlem Kramářem. Během Mnichovské krize jednoznačně podporoval obranu země a byl i spoluautorem manifestu českých historiků, který byl adresován historikům francouzským. Po německé okupaci se stal členem Národního souručenství a Českého svazu pro spolupráci s Němci, který však na rozdíl od kolaborantské Česko-německé společnosti odmítal proněmecký aktivismus. Ve svých článcích se Matoušek zastával Čechů v okupovaném pohraniční, kladl důraz za ochranu českého jazyka, národního hospodářství a kultury a taktéž požadoval větším míru autonomie. Měl i podíl vydání Balbínovy Obrany jazyka slovanského, zvláště českého. Ve svých politických názorech byl pořád českým nacionalistou. Vedl korespondenci se svými známými ze studií v Římě, kteří byli fašisticky zaměření, ale nesouhlasili s italským spojenectvím s nacistickým Německem. V listopadu 1939 se podílel na přípravě Opletalova pohřbu, 16. listopadu vymohl studentům audienci u prezidenta Háchy, ke které však vzhledem k následujícím událostem již nedošlo. 17. listopadu 1939 byl okolo čtvrté ráno zatčen gestapem v bytě svých rodičů a téhož dne bez soudu popraven v ruzyňských kasárnách. Popraven byl jako první z popravených toho dne.

Josef Masopust

Josef Masopust byl československý fotbalový hráč a trenér. V roce 1962 obdržel cenu Zlatý míč pro nejlepšího evropského fotbalistu. Českomoravský fotbalový svaz ho vyhlásil Nejlepším českým fotbalistou posledních 50 let. V roce 2000 vyhrál anketu Česká fotbalová osobnost století a krátce poté jej odborníci zvolili za českého Fotbalistu století. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů. Figuroval na seznamu UEFA Jubilee 52 Golden Players. Od roku 2009 je po něm pojmenován mostecký stadion . V květnu 2012 byla na jeho památku odhalena u stadionu Dukly Praha na Julisce v Praze 6 jeho socha. Narodil se roku 1931 ve vesnici Střimice u Mostu jako nejstarší z šesti dětí do rodiny horníka. Kvůli těžbě hnědého uhlí přestala obec existovat. Fotbal mu učaroval od malička. V tomto ohledu zdědil nadání po otci, který také hrával fotbal, ale ne na vysoké úrovni, jako v budoucnu jeho syn. Otec mu vštěpoval zásady fair play, které se výrazně projevily v jeho budoucí fotbalové kariéře. První ligu začal hrát na fotbalovém stadiónu Na drožďárně v Teplicích. Poté přestoupil do klubu Dukla Praha, za který hrál téměř celou svou kariéru a v jehož dresu, vedle reprezentačního, také získával fotbalovou slávu. S manželkou Věrou měl syna Antonína a dceru Ivanu. Byl čtyřnásobným dědečkem. Zemřel 29. června 2015 po dlouhé nemoci. Krátce po válce se stal hráčem dorosteneckého mužstva Mostu, kam se rodina po válce přestěhovala. V sedmnácti už hrál za A-mužstvo. V roce 1949, v osmnácti letech, podepsal přestup do ligových Teplic, za které hrál od začátku sezóny 1950 dva roky. Když nastoupil vojenskou základní službu, přešel do nově se tvořícího klubu ATK Praha, který později působil pod názvy ÚDA a Dukla Praha. V armádním mužstvu zůstal patnáct let. Po celou dobu hrál na místě levého záložníka. Stal se tvůrcem hry a spolu s týmem získal sedm ligových titulů. Repre...

Josef Mašín

Narozen 12.9.1920 v Uhlířských Janovicích. Novinář, redaktor, překladatel a fotograf.

Josef Macurek

Josef Macůrek byl český historik, žák Jaroslava Bidla, profesor na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Odborně se zabýval raně novověkými dějinami střední a východní Evropy, především dějinami Polska, Maďarska a Rumunska. Josef Macůrek studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, poté studoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 1925 absolvoval s titulem PhDr. V roce 1930 se stal docentem, v roce 1935 byl jmenován mimořádným a v roce 1939 řádným profesorem. Už během studia absolvoval zahraniční cestu do Rumunska , později také do Polska a Francie . Od roku 1935 do roku 1970 působil na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Dobu uzavření českých vysokých škol v letech 1939-1945 využil k přípravě knih, které pak vydal v letech 1945-1948. V letech 1946-1947 působil jako děkan Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Po roce 1948 obrátil svůj zájem ke studiu valašského osídlení, k česko-slovenským a česko-polským vztahům v minulosti. V roce 1970 odešel do penze.

José Martí

José Martí byl kubánský národní hrdina, vůdčí osobností kubánského hnutí za nezávislost na Španělsku. Byl také básníkem, novinářem, spisovatelem a politickým teoretikem. Jeho verše jsou základem známé písně Guantanamera. Byl synem Mariana Martího Navarry a jeho ženy Leonor Pérez Cabrera. Již v 16 letech se dostal do vězení za psaní novinových článků na podporu povstání a po dvouletém vězení musel opustit Kubu. Po studiích práv a filozofie v Madridu a Zaragoze se nejdříve usadil v Mexiku, později se přestěhoval do New Yorku. V americkém exilu se dlouhá léta snažil sjednotit kubánské politiky usilující o nezávislost své země. Zastával názor, že v budoucím politickém vývoji Kuby nemá hrát armáda hlavní roli. Jeho další názory, jako například odpor k USA, volání po rovnosti ras a důraz na vzdělání kubánského lidu byly klíčové nejen pro nadcházející boj o nezávislost ostrova, ale i pro další vývoj Kuby. Zahynul ve srážce povstaleckých oddílů se španělskou armádou v únoru 1895. Jeho manželkou byla María del Carmen de Zayas-Bazán e Hidalgo , s níž měl syna Josého Francisca Martího y Zayase Bazána .

Jolana Matějková

Jolana Matějková - novinářka, publicistka - se narodila 3. 3. 1967. Fakultu žurnalistiky UK absolvovala v roce 1990. Spolupracovala s Mladou frontou, Světem v obrazech, Kinem a Mladým světem. V současné době je redaktorkou týdeníku Televize .

John David Mann

John David Mann spolupracoval s Webbem i na textu knihy The Red Circle. Jedná se o úspěšného spisovatele, který je například autorem knihy Flash Foresight z žebříčku bestsellerů deníku New York Times a knihy The Go-Giver, která se prosadila i v mezinárodním měřítku

Jitka Macenauerová

Autorka a vydavatelka webu Chemické pokusy - hravě i doma.

Jiřina Máchová

Narozena 23.4.1931 ve Strunkovicích. PhDr., CSc., odborná asistentka na katedře dialektického a historického materialismu na fakultě všeobecného lékařství. Práce v oboru problematiky rodinného života.

Jiří Malásek

Jiří Malásek byl významný český klavírista a skladatel, narozený 15. července 1927 v Praze. Proslavil se romantickou interpretací hudby a schopností vnést do svých klavírních výkonů emoce. Maláskova kariéra byla poznamenána jeho výjimečným klavírním talentem, díky němuž se stal jednou z nejvýraznějších osobností československé hudby 20. století. Specializoval se na lehkou vážnou hudbu a populární melodie, kterým často dodával sentimentální a nostalgický ráz, jenž rezonoval u posluchačů.

Jiří Majer

Narozen 8. 2. 1933 ve Slavkově u Brna, zemřel 21. 1. 2007. PhDr., muzikolog, hudební teoretik a publicista, pedagog a kritik, autor publikací a článků z oblasti kulturního života.

Jiří Macek

Narozen 18.5.1932 v Olomouci. Promovaný historik, hudební spisovatel, autor monografie V. Kaprálové, pořadatel výboru statí a kritik J. Stanislava a sborníku diskofila.