Výpis všech autorů

Jack London

Jack London, vlastním jménem John Griffith Chaney byl americký spisovatel, který se proslavil svými nejčtenějšími knihami Volání divočiny a Bílý tesák. Od mládí žil dobrodružným životem. Byl námořníkem, zlatokopem, členem pobřežní rybářské hlídky i pirátským lovcem ústřic. Procestoval celé Spojené státy americké jako tulák - hobo. V době zlaté horečky se vydal na Aljašku, kde sice nezbohatl, ale později využil zkušeností ze severu ve svých povídkách a knihách. Začal studovat na univerzitě, studium však nedokončil. Od dětství četl dobrodružnou literaturu, kterou později začal i sám psát. Zpočátku neměl úspěch - jeho styl psaní byl drsný a nezvyklý a pro vydavatele nepřijatelný. Postupně se však prosadil, nejprve svými povídkami z Aljašky a později vydával i romány. Byl socialistou, členem socialistické strany a odborů. Psal námořní povídky, povídky a romány z aljašské přírody a podobně drsných prostředí lidské civilizace. Stal se i válečným zpravodajem v Rusko-japonské válce. Další oblastí byla díla se sociální tematikou. Postupně se stal známým a uznávaným spisovatelem, ve své době zřejmě nejlépe placeným. Zbohatl, postavil si jachtu a vydal se na cestu kolem světa. Žil na svém ranči v Měsíčním údolí v Kalifornii. Přes své velké příjmy měl stálé finanční potíže, celý život také bojoval s alkoholismem . Svou závislost výstižně popsal v knize Démon alkohol, která vyšla v roce 1914, dva roky před jeho smrtí. V té době vrcholila v USA abstinenční kampaň a je pravděpodobné, že jeho román přispěl k odhlasování prohibičního zákona. Kvůli nemírnému pití především tvrdého alkoholu měl nemocná játra a ledviny. Proti bolestem užíval morfium, jež mu legálně předepsal lékař; na předávkování morfiem také zemřel. Podle některých spekulací mělo být předávkování záměrné a šlo tedy o sebevraždu. Z vyjádření jeho dcery, z názoru historika a z dopisu...

Jarmila Loukotková

Jarmila Loukotková byla česká prozaička a překladatelka . Narodila se v Praze v rodině českého amerikanisty, etnografa a lingvisty Čestmíra Loukotky, a v Praze také vystudovala reálné gymnázium . Po maturitě krátce studovala na soukromé jazykové škole francouzštinu, ale už od roku 1943 pracovala jako úřednice na pražském magistrátu. Až po válce mohla zahájit studium estetiky a francouzštiny na Filosofické Fakultě Univerzity Karlovy, které dokončila v roce 1949. Přispívala do periodik jako O knihách a autorech, Svoboda, Svobodné slovo, Květy a další. Pro Československý rozhlas napsala hru Fialinka . Ve svých románech se zabývá především historickými náměty z období antiky, nebrání se ale i námětům ze současnosti. Je též autorkou knih pro mládež. V roce 1983 byla jmenována zasloužilou umělkyní. Napsala řadu historických próz zaměřených na antiku a středověk. Na některých jejích prózách je patrná ideologická tendenčnost, o většině však lze říci, že se pokouší o kvalitní historickou beletrii, která neignoruje realitu a historické skutečnosti, ačkoliv s nimi nakládá beletristicky běžným způsobem.

T Lobsang Rampa

Angličan Cyril Henri Hoskins, do nějž se údajně r. 1949 převtělil tibetský láma a lékař. Autor mnoha populárních knih o Tibetu, jejichž faktická spolehlivost je však sporná a jedná se spíše o fikce.

Elizabeth Lowell

Ann Maxwell je americká spisovatelka píšící pod pseudonym. Narodila se v r.1944 ve Wisconsinu, o 22 let později získala na Kalifornské univerzitě bakalářský titul v oboru anglická literatura. Krátce nato se vdala za novináře Evana Maxwella. O této ženě se rozhodně nedá říct, že jí chybí píle. Má na svém kontě přes 60 románů a povídek, ať už z oblasti romance , tak z oblasti záhad, detektivní příběhy, science-fiction a historické fikce, případně milostné příběhy vydávané v edici Silhouette. Dost svých děl psala společně s manželem pod jménem A.E. Maxwell. Spolu také vydali jednu knihu populárně naučnou.

Hendrik Willem van Loon

Hendrik Willem van Loon byl americký autor a žurnalista pocházející z Holandska. V roce 1903 emigroval do USA, kde studoval na Harvardově a Cornellově univerzitě. Byl dopisovatelem Associated Press v Rusku během revolučních událostí roku 1905 a v Belgii počátkem první světové války. Je autorem několika historických knih.

H. P Lovecraft

Americký spisovatel, básník, esejista a amatérský žurnalista se zaměřením na literární tvorbu v oblasti fantasy, science fiction a hororu propojených v žánru „weird fiction“.

Iny Lorentz

Iny Lorentz je společný pseudonym manželské autorské dvojice Ingrid Klocke a Elmara Wohlratha, kteří na veřejnosti někdy vystupují jako Iny a Elmar Lorentzovi. Společně publikují i pod dalšími společnými pseudonymy: Eric Maron, Mara Volkers, Diana Wohlrath, Nicola Marni, Anni Lechner. Seznámili se v roce 1978. V roce 1980 se přestěhovali do Mnichova, kde pracovali v pojišťovací společnosti. Jejich první dva texty publikovány v antologiích. V roce 2003 přišel průlomový historický román Kastrátka. Všechny následující romány se dostaly na seznam bestsellerů, do roku 2016 se jich prodalo přes 13 milionů výtisků a objevily se také jako audioknihy. Od roku 2007 působí jako spisovatelé na volné noze nedaleko Mnichova. Ingrid Klocke se narodila v Kolíně nad Rýnem, po gymnáziu studovala na medicíně, studia však nedokončila. Elmar Wohlrath pochází z Bavorska.

Peter Lovesey

Narodil se v Anglii v hrabství Middlesex. První detektivku napsal vlastně "pro peníze" - roku 1969 byla vyhlášena soutěž o nejlepší detektivní román s odměnou tisíc liber, a Peter Lovesey, který se v té době živil jako učitel, prý nemohl odolat. Využil své znalosti historie atletiky a během čtyř měsíců napsal příběh z prostředí viktoriánského běžeckého závodu s názvem Klátivá smrt. Ke svému úžasu soutěž vyhrál. Lovesey žije s manželkou, kterou potkal na univerzitních studiích, v anglickém městě Chichester. Na zahradě svého domu má bíle natřený srub s doškovou střechou, v němž píše své příběhy.

Jiří Louda

Jiří Louda byl významný český heraldik, knihovník a penzionovaný voják. K jeho nejvýznamnějším heraldickým počinům patří návrh současného českého státního znaku, podobně jako jeho varianty pro ČSFR. Nicméně také vytvořil znaky pro stovky dalších českých obcí. Byl členem Mezinárodní heraldické akademie se sídlem v Ženevě, člen Britské heraldické společnosti v Londýně, člen Society of Heraldic Arts, člen Francouzské heraldické společnosti a člen Heraldické komise českého Parlamentu. Pocházel z rodiny profesora kreslení v Kutné Hoře, kde také odmaturoval na místní reálce v roce 1938. Následně se přihlásil na ČVUT, kde ho zastihl povolávací rozkaz během mobilizace. Z armády byl propuštěn již v roce 1939 a odešel do ciziny, přes Polsko a Francii, kde vstoupil do cizinecké legie, se dostal do Spojeného království, kde nastoupil k parašutistům. Byl připraven do výsadku Bronse jako radista. Při parašutistickém výcviku si zlomil meniskus, a tak byl poslán na zpravodajskou radiostanici. Dvě letadla s členy Operace Iridium a Operace Bronse, které se Louda nakonec nezúčastnil, byla Němci sestřelena u Mnichova, když se vracela z nezdařeného výsadku nad Protektorátem. Loudův tatínek s bratrem Zdeňkem byli za války internováni Němci v internačním táboře Svatobořice. Ve Spojeném království se seznámil s teorií heraldiky a nechal se notně ovlivnit postupy britské heraldiky. Po válce se navrátil do obnoveného Československa, kde byl za svoje zásluhy mimo jiné vyznamenán v roce 1946 Československým válečným křížem. V této době se také setkal s Karlem VI. Schwarzenbergem, od kterého se učil především základům české heraldiky. Po převzetí moci komunisty v únoru 1948 byl poslán na dovolenou a posléze z armády propuštěn v hodnosti kapitána. Sice nebyl degradován, ale byl bez soudu uvězněn na Mírově, kde zů...

Jan Loriš

Narozen 18.7.1893 v Hradci Králové, zemřel 19.11.1953 v Praze. PhDr., pracovník Národní galerie v Praze. Práce v oboru dějin výtvarného umění.

Pierre Loti

Pierre Loti, vlastním jménem Louis Marie Julien Viaud , byl francouzský námořník a spisovatel. Proslavil se svými dobrodružnými knihami inspirovanými jeho námořnickým životem. Vyrůstal v protestantské rodině. V 17 letech začal studovat na námořní škole v Brestu. Během námořních cest si psal deník, který dával číst kolegům, jež takto bavil. Jeho kolegové námořní důstojníci ho nakonec přesvědčili, aby pasáže z deníku publikoval, zejména ty, které popisovaly jeho zajímavé zážitky z cesty do Konstantinopole. V roce 1879 tak publikoval román Aziyadé, částečně autobiografický. V roce 1880 vydal další zážitky, tentokrát z Polynésie , a to pod názvem Rarahu ). Kniha inspirovala operu Lakmé z pera Léo Delibese. Roku 1881 následoval další dobrodružný román Le Roman d'un spahi, tentokrát umístění do prostředí Senegalu. Roku 1883 vydal jeden ze svých nejslavnějších a nejtypičtějších textů Můj bratr Yves . V té době působil ve Vietnamu. V září a říjnu 1883 vydal tři články v novinách Le Figaro, jež popisovaly zvěrstva, jichž se Francouzi dopustili během bitvy u Thuận An . Byl kritizován jako zrádce a o jeho případu se široce diskutovalo. To mu ovšem zajistilo značnou popularitu a jeho knihám pomohlo ke známosti. O životě bretonských rybářů vypráví Islandský rybář . Román Paní Chrysanthema pojednával o Japonsku. Roku 1891 byl zvolen členem Francouzské akademie. Jeho román Ramuntcho z roku 1897, který pojednává o baskických pašerácích, se později stal jeho nejvíce zfilmovávaným dílem. Roku 1906 získal svou nejvyšší hodnost – kapitána. V roce 1910 odešel do civilu. V dalších dílech zpracovával podněty z cest do Izraele, Indie a Číny. Jeho dílo silně ovlivnilo Marcela Prousta, zejména Le Roman d'un enfant z roku 1890, kde...

Lucie Lomová

Lucie Lomová je česká výtvarnice, známá především jako autorka komiksů. Vystudovala dramaturgii na DAMU v Praze. Na počátku 90. let kreslila a psala komiks Anča a Pepík pro edici Čtyřlístek. Tyto komiksy později vyšly knižně. Je autorkou komiksů Anna chce skočit a Divoši. V současnosti publikuje především v České republice a ve Francii. Pro společnost Metrostav nakreslila řadu edukativních komiksů, které se týkaly např. požívání alkoholu na stavbě.

Helena Longinová

Benešov u Černovic a Kamenice nad Lipou jsou místy, kde prožila dětství literárně plodná a mezi čtenáři přeúspěšná Helena Longinová, jindřichohradecká rodačka. Když devatenáctiletá složila maturitní zkoušku na gymnáziu v rodném městě, natrvalo přesídlila do Prahy. Po promoci na FF UK , kde studovala obor germanistika - čeština, přijala místo profesorky němčiny na pražské Jazykové škole. Působila zde plných třiatřicet let! Pro životopis Heleny Longinové je příznačné, že na literární scénu vstoupila až ve zralém věku, v neobvyklých jednapadesáti letech: časopisecký debut zveřejnil ženský týdeník Vlasta. Na debut knižní vzpomíná Longinová takto: "na mé tvorbě je určitě nejzajímavější skutečnost, že můj první román vyšel v Československém spisovateli v roce, kdy mi bylo rovných padesát sedm let. Není to obvyklé, ale stalo se to. Od toho dne mi vyšlo všechno, co jsem napsala a poslala do nějaké redakce. Můj vlastní osud číhal ukryt za rohem a čekal, kdy konečně doklopýtám na konečnou. Pak na mne vyskočil a já, zahlcena štěstím, jsem se stala spisovatelkou." . Šlo tehdy o román Proč umírá sánská koza a Československá spisovatelka po něm vydal ještě dva: Křehké jistoty a Koncert pod kaštany .

David Lodge

David Lodge je britský prozaik, dramatik, satirik a literární kritik. Jeho beletristické dílo většinou vychází z tzv. univerzitního románu. Ve svých prózách často paroduje klasiky moderní prózy. Po studiích a službě v armádě přednášel v letech 1960 – 1987 anglickou literaturu na univerzitě v Birminghamu, kde žije dodnes jako svobodný spisovatel. Jeho dílo zahrnuje jak humoristické romány , tak i literárněvědné práce a kritické eseje . Podobně jako jeden z hrdinů Hostujících profesorů přednášel Lodge v roce 1969 na Berkeleyské univerzitě v Kalifornii a je specialistou na Jane Austenovou a editorem kritických vydání jejích děl. Author, Author, 2004

Pavel Lovrič

Nar. 28.3.1913 v Praze Spisovatel novinářské beletrie, chlapeckých románů a romantizujících příběhů ženských osudů. Byl synem v Praze usazeného chorvatského spisovatele Boži Lovriće.

Kerry Lonsdale

Kerry Lonsdale je držiteľkou titulu Bachelor of Science z Kalifornskej polytechnickej štátnej univerzity, San Luis Obispo a je zakladateľkou Asociácie ženských spisovateľov beletrie. Býva v Severnej Kalifornii so svojím manželom a dvoma deťmi.

Konrad Lorenz

Konrad Zacharias Lorenz byl rakouský zoolog, zakladatel moderní etologie. Narodil se v Altenbergu nedaleko Vídně a ve Vídni pak vystudoval medicínu, protože si to přál jeho otec Adolf Lorenz , rakouský ortoped a rodák z Vidnavy. Na univerzitě jej anatomii učil Ferdinand Hochstetter, kterého on sám označoval za výborného anatoma a embryologa a který jej přivedl ke srovnávací anatomii. Metody, které se naučil na srovnávací anatomii, pak používal i při výzkumu chování zvířat. Zájem o živou přírodu ho přivedl ke studiu zoologie a psychologie. Za předmět svého bádání si zvolil fyziologii chování zvířat a stal se zakladatelem nové biologické disciplíny – etologie. Po 2. světové válce založil a později vedl Ústav Maxe Plancka pro fyziologii v Seewiesenu u Starnbergu. Působil i jako profesor na univerzitě v Münsteru a v Mnichově. Studoval zejména instinktivní chování u husy velké a kavky obecné . Byl učitelem českého zoologa Zdeňka Veselovského. V roce 1973 mu byla udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu. Šlo o jednoho z nejvýznamnějších světových přírodovědců 20. století. Po celý svůj poměrně dlouhý život se zabýval studiem chování zvířat a za své objevy v roce 1973 obdržel Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Narodil se dne 7. 11. 1903 v Altenbergu nedaleko Vídně a zemřel dne 27. 2. 1989. Na přání svého otce, kterým byl rakouský ortoped, vystudoval medicínu ve Vídni a v New Yorku. Jeho celoživotní vášní však byla zoologie. Spolupracoval s vídeňskou zoologickou zahradou, kde mu tamní ředitel svěřoval do opatrování zvířata, která se nechtěla adaptovat na nové podmínky nebo byla poraněná. Lorenz byl velmi úspěšný v jejich léčení a některá zvířata se mu podařilo i v zajetí rozmnožit. Předtím, než se začal naplno věnovat chovatelství a studiu chování zvířat, pracoval jako asistent srovnávací anatomie na univerzitě ve Vídni, avšak tato práce ho nijak zvlášť...

Stanislav Lom

Stanislav Lom, vlastním jménem Stanislav Mojžíš, byl český dramatik, spisovatel, kritik a publicista. Jeho otcem byl pedagog, spisovatel a překladatel Antonín Mojžíš . V letech 1932–1939 byl ředitelem Národního divadla v Praze. Po úmrtí Karla Čapka odmítl vyvěsit černý prapor, případně uspořádat tryznu za dramatika, jehož hry se v ND hrály. Jak napsal Ferdinand Peroutka výstižně, o tom napíše ředitel ND ve svých pamětech v kapitole Můj charakter. Poté byl právníkem na ministerstvu školství a osvěty.

Julia London

Julia London, vlastním jménem Dinah Dinwiddie je americká autorka a narodila se a vyrůstala na ranči v Texasu. Absolvovala univerzitu ve Washingtonu a poté hodně cestovala, jak po Spojených státech, tak i po Evropě. Původně pracovala jako úřednice na Ministerstvu průmyslu a obchodu v Bílém domě, než se rozhodla s konečnou platností věnovat spisovatelské činnosti. Nyní pracuje pro New York Times a je známou autorkou historických románů i románů ze současnosti. Svou první knihu publikovala v roce 1998, jednalo se o román The Devil’s Love, a v příštích dvou letech následovalo pět dalších historických romancí. V roce 2002 Julia zkusila své spisovatelské štěstí i na poli romancí ze současnosti, a tak vydala knihu Material Girl. Nyní má na kontě 13 historických romancí a 7 romancí ze současnosti. Třikrát byla nominovaná na nejlepší autorku romancí v soutěži RITA Awards. Jinak je Julia velkou milovnicí psů a dva psí miláčky má doma. Je vdaná a s manželem žijí v Texasu.

Alena Lochmannová

Ing. Alena Lochmannová, Ph.D., MBA je česká etnoložka a ekonomka, jejímž primárním výzkumným zájmem jsou reprezentace tělesných modifikací odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody včetně technik jejich provedení a symbolického významu, druhý život odsouzených a otázka identity v totální instituci. Dále se zaměřuje na problematiku radikalizace a extremismu, diváckého násilí a násilí páchaného na pomáhajících profesích.

Vojen Ložek

Vojen Ložek byl český přírodovědec, odborník na přírodu kvartéru , zoolog-malakolog, dlouholetý ochránce přírody, spisovatel-publicista a pedagog. Jednalo se o vědce a odborníka světového významu, o němž jeho student Václav Cílek prohlásil: „Vojen Ložek není jeden člověk, ale tým specialistů“. Je držitelem zlaté medaile Albrechta Pencka za zásluhy o světový rozvoj poznání čtvrtohor, v roce 2005 obdržel Cenu ministra životního prostředí. Vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Pracoval v Ústředním ústavu geologickém a později v kvartérním oddělení Geologického ústavu AV ČR a také v Českém ústavu ochrany přírody. Žil v Praze-Stodůlkách. Ochraně přírody se věnuje také jeho syn, Ing. Vojen Ložek ml., který pracoval jako referent Správy CHKO Český kras pro plány péče CHÚ, management, program péče o krajinu, naučné stezky a sport. Bibliografie Vojena Ložka zahrnovala v roce 2005 celkem 1200 publikací. Mezi jeho nejznámější publikace patří Příroda ve čtvrtohorách či Zrcadlo minulosti .

Emil Artur Longen

Emil Artur Longen, vlastním jménem Emil Artur Pitterman, křtěný Emil Václav František byl český dramatik, režisér, herec, scenárista, spisovatel a malíř. Emil Artur Pittermann byl synem notáře z Vlašimi. Vystudoval gymnázium v Benešově, od roku 1904 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Františka Thieleho. Z akademie byl vyloučen v roce 1908 za kázeňské přestupky. Pitterman byl všestranně nadaný, ale často neukázněný, díky tomu se o něm šířily fámy a legendy. Již za studií se podílel na vytvoření malířské skupiny Osma, jejímiž členy byli např. Emil Filla a Bohumil Kubišta. Jako malíř inklinoval zprvu k postimpresionismu a expresionismu, později byl ovlivněn kubismem a sociálními motivy. Kromě obrazů tvořil kresby, ilustrace a karikatury do svých knih a časopisů. Současně ho okouzlilo prostředí divadla a kabaretu. Od roku 1909 už pod pseudonymem Longen spolupracoval s Eduardem Bassem. V následujících dvaceti letech se z Pittermanna stala výrazná osobnost pražských kabaretů, působil v Červené sedmě, Lucerně, Montmartru, Na poříčí a Rokoku. V roce 1920 založil v Praze kabaret Bum a Revoluční scénu. V Revoluční scéně poprvé dramatizoval Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka s Karlem Nollem v hlavní roli, a Kischovu povídku Nanebevstoupení Tonky Šibenice, kde ústřední roli hrála Longenova žena Xena. Nějaký čas působil také v zahraničí; v Paříži, Lublani a Berlíně, kde měl vlastní scénu Wilde Bühne . Přes Brno se vrátil do Prahy, kde v červnu 1925 založil spolu s režisérem Vladimírem Gamzou soubor Sečesteal , který se však dlouho při životě neudržel. Poté Longen přišel do Divadla Vlasty Buriana, kde působil jako dramaturg a herec, psal pro ně i úspěšné komedie, některé byly i zfilmovány a dodnes patří u publika k těm nejoblíbenějším. Byly to např. hry C. a k. polní maršálek, Kasta pro sebe, V tlamě velryby a Už mě vezou. Longen mě...

Zdenka Lorencová

Zdeněk Lorenc

Zdeněk Lorenc je bývalý český fotbalista. Začínal v Lokomotivě Veselí nad Moravou. V lize hrál za Baník Ostrava a TJ Vítkovice, dále hrál i za VTJ Tábor, VOKD Poruba, TJ Gottwaldov , FK Drnovice a Slováckou Slavii Uherské Hradiště. Získal 4 ligové tituly, 3 s Baníkem Ostrava a 1 s Vítkovicemi. Po skončení aktivní kariéry působí jako trenér v nižších soutěžích.

Pierre Louÿs

Pierre Louÿs byl francouzský spisovatel a básník období parnasismu a symbolismu. Je znám svými stylisticky vytříbenými popisy erotiky. Mezi jeho přátele patřili Stéphane Mallarmé, André Gide nebo Paul Valéry. Byl pochován na hřbitově 'Cimetière du Montparnasse' v Paříži. Dále bylo vydáno několik svazků korespondence se spisovateli Curnonsky, Francois Caradec, Jean-Paul Goujon, Jean de Tinan, André Gide, Paul Valéry, Peter Fawcett, Pascal Mercier.

Jiřina Lockerová

Narozena v roce 1957 v Brně. Vystudovala obor grafiky na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně u Prof. Dalibora Chatrného a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze obor ilustrace. Veřejnosti je známa především jako ilustrátorka vědeckých a dětských knih. Během své praxe v oboru vytvořila ilustrace k více než 30 knižním titulům. Operace páteře v roce 1994 znamenala počátek jejího zájmu o alternativní způsoby léčby - léčení pránou, reiki, automatickou kresbu a další. Od roku 1998 se zabývá více volnou tvorbou - malbou obrazů. V poslední době se orientuje i na malbu osobních obrazů a karet s terapeutickým účinkem, jako např. souboru obrazů:" Bachova květová terapie v symbolech". Tyto karty byly vydány s knížkou v roce 2001. V tříleté spolupráci s psychoterapeutem Matoušem Řezníčkem ve Sdružení pro elementární terapii nabízela pomoc v hledání podstaty problémů ve vztazích a prácí se symboly - možnosti osobního a duchovního vývoje. V průběhu roku 2002 postupně vznikají další řady symbolů, jako sada 12 elementárních symbolů - rezonujících s dvanácti archetypy znamení zvěrokruhu a cyklus 22 kosmogramů prostorových. V podobě kresebné i prostorové drátěné plastiky je lze používat k čištění a harmonizování prostoru. Rostoucí zájem o vyciťování a práci s energií krajiny si prohloubila na seminářích Marka Pogačnika a Pavla Kozáka. Geomantické praxi se potom v průběhu dvou let věnovala ve spolupráci s Janem Tajbošem. V několika projektech v Čechách a také na Slovensku realizovali vlastní průzkumnou geomantickou práci. Inspirována návštěvou Irska - posvátných míst druidské kultury, namalovala soubor meditačních karet:„Karty cesty ke grálu“ ve spolupráci s ing.Pavlem Kozákem. Staly se jí podnětem k vytvoření nové přelaďovací metody pro člověka, působící především v archetypální úrovni jeho psychiky, kterou nazvala AWENGEN. V loňském roce začala kreslit a malovat mandaly na různá témata. Je autorkou knihy Mandaly Atlanťanů a dalšího souboru mandal léčebně působících. Těchto...

Alexander Loyd

Americký kněz, naturopat a psycholog.

Vlastimil Louda

Narozen 18.3.1900 v Terezíně, zemřel 3.3.1971 v Praze. Ing., novinář, redaktor Národní politiky. Práce z oboru moderních českých dějin.

Noëlle Loriot

Francouzská spisovatelka a novinářka, která se novinářské práci věnovala od roku 1956. Kromě psychologických románů je autorkou více než dvanácti románů detektivních, které publikovala pod pseudonymem Laurence Oriol.

Josef Lochman

Narozen 5.5.1927 v Červeném Hrádku , zemřel 18.3.1990 v Praze. Lesní inženýr, autor publikací z oboru myslivosti.

Henry Wadsworth Longfellow

Henry Wadsworth Longfellow byl americký básník, mezi jehož díla patří Paul Revere's Ride, A Psalm of Life, The Song of Hiawatha a Evangeline. Je také autorem prvního amerického překladu Dantovy Božské komedie a jedním ze členů literární skupiny známé pod názvem Fireside Poets. Za zmínku stojí snímek vodopádů Minehaha amerického fotografa Alexandra Hesslera, který údajně básníka inspiroval k napsání jeho známé Písni o Hiawathovi. Snímek vznikl během zakázky pro Harper’s Traveler’s Guide v padesátých letech 19. století, když pořizoval krajinářské daguerrotypické snímky řeky Mississippi od města St. Paul až po Galenu v Illinois. Za jediný den v srpnu 1851, Hessler a jeho asistent Joel E. Whitney, pořídili 85 pohledů z Minnesoty, včetně vodopádu Minnehaha. Snímek se dostal do Hesslerovy galerie v Chicagu, kde jej zakoupil George Sumner jako dárek pro svého bratra a senátora Charlese Sumnera z Massachusetts, ten jej ukázal svému příteli básníkovi Henrymu Wadsworthovi Longfellowi, který se tímto obrázkem inspiroval ke známé písni “The Song of Hiawatha.” Oba dva - básník i fotografie - se stali velmi populární, další fotografové cestovali k těmto vodopádům a Hessler kopíroval původní daguerrotypii a prodával ji jako papírové výtisky.

Édouard Louis

Francouzský spisovatel a editor.

Cait London

Cait Londonová, vlastním jménem Lois Kleinsasserová, napsala již více než 40 knih z oblasti současné románové literatury. Píše také historické romance pod pseudonymem Cait Loganová. Byla oceněna několika literárními cenami. Žije v Missouri v městečku Ozarks, ale každé léto miluje cestování po severozápadních starých cestách, které kdysi zažily období zlaté horečky. Ráda se setkává s různými lidmi a diskutuje s nimi o životě. Cait je dychtivá čtenářka, ale také ráda maluje, hraje počítačové hry a pěstuje bylinky. Jejím šťastným číslem je trojka: má tři dcery. "Moc ráda píšu," říká Cait Londonová. A jak získává náměty pro své romány? " Jediné, co dělám jsou dlouhé jízdy krajinou, dívám se na staré budovy a větrné mlýny bez ramen a náměty se samy objevují. Tyto dlouhé jízdy americkým Západem jsou pro mě velice podnětné." Dále se Cait vyznává: "Jednou z nejkrásnějších věcí na světě jsou reakce vzrušených čtenářů, jejich vděčnost a láska, která vyzařuje z dopisů, které dostávám."

Amanda Lovelace

Americká básnířka.

Adolf Loos

Adolf Loos byl významný rakouský architekt a teoretik architektury; klasik moderní architektury a čelný představitel architektonického purismu. Spolu s Leopoldem Bauerem, Josephem Mariou Olbrichem a Josefem Hoffmannem patří k významným rodákům z Moravy a Slezska, kteří ovlivnili evropskou architekturu. Narodil se v Brně v rodině kamenosochaře Adolfa Loose staršího a Marie, rozené Hertlové. Oba jeho rodiče pocházeli z Jihlavy. Otec vystudoval sochařství ve Vídni, následně se přestěhoval do Brna a vybudoval zde jeden z největších kamenických závodů ve městě. Rodinný dům s dílnou stával na dnešní Kounicově ulici, kde dnes stojí hotel Continental. Po brzké smrti otce neměl Adolf mladší jednoduché dětství a byl těžko zvladatelným dítětem. Obecnou školu navštěvoval v Brně a poté vystřídal několik gymnázií ; byly to především matčiny pokusy usměrnit svéhlavou osobnost, když ani benediktinům v Melku se to nepodařilo. Znamenitá odborná studia poté absolvoval na průmyslové škole v Liberci a v Brně, kde odbornou přípravu dokončil. Krátce studoval i na drážďanské technické univerzitě. V letech 1893–1896 pobýval ve Spojených státech, nejprve u příbuzných a později vystřídal řadu aktivit od pomocných prací v hotelech, na stavbách až po psaní uměleckých kritik. Pohyboval se zejména ve Filadelfii, New Yorku a Chicagu. V Chicagu se seznámil s výsledky Chicagské školy. Po návratu do Evropy nejprve musel nastoupit vojenskou službu jako rezervní důstojník v Brně a Uherském Hradišti a poté se usadil ve Vídni, kde brzy stanul v čele modernistického hnutí. Zapadl do intelektuální společnosti, ke které patřili zejména Karl Kraus, Petr Altenberg a Egon Schiele. Začal psát do listů a časopisů jako Die Zeit, Wage, Fremden Blatt, Neue Freie Presse. Články vzbudily pozornost a přinesly...

Walter Lord

Walter Lord byl osobní automobil továrny Walter, českého výrobce osobních automobilů. Byl představen koncem roku 1932 a jednalo se licenční šestiválec, odvozený z italského typu Fiat 522 L . Od roku 1931 byl v Itálii dán do výroby Fiat 522 C / L. Současně se objevil těžší model Fiat 524 C / L s výkonem až 40 kW . Oba typy byly osazeny stejným motorem Fiat, model 122. Fiat 522 C byl vyráběn jako Walter Princ a Fiat 524 L jako Walter Lord. Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory“ tak představila poslední automobil, sériově vyráběný v Jinonicích. „Úsporný šestiválec středního obsahu 2,5 litru, s vyšším výkonem, s přepychovou výbavou a vzhled jako u nejdražších vozů. Dokonalé, technicky propracované a moderně vyřešené chassis s pružným a spolehlivým motorem o výkonnosti 55 ks“. Tak byl charakterizován Walter Lord v materiálech výrobce. Výhodou bývala označována skutečnost, že při ekonomicky akceptovatelné spotřebě 15 l/100 km měl poměrně vysoký výkon a přepychovou výbavu značně převyšující standard této objemové třídy, kterou se řadil k úrovni nejdražších automobilů. Továrna Walter nikdy nepatřila ke špičce v celkových počtech prodaných automobilů. Například v roce 1932 bylo vyrobeno 374 automobilů vč. nákladních . Pouze v letech 1933 a 1934 byla výroba vyšší a dosáhla 474 resp. 470 osobních automobilů. Od roku 1935 výroba klesala, v roce 1935 to bylo 430 vozů a v roce 1936 jen 179, z toho 101 osobních, 60 nákladních a 14 autobusů. Výroba automobilů Walter Lord i tak zůstala velmi omezená, zřejmě se jednalo o několik desítek kusů a v létě 1936 skončila zcela. Ve dnech 19.-21. listopadu 1936 se dokonce konala v pražských Holešovicích, v ulici U měšťanského pivovaru č.p. 799 veřejná dražba asi 60 osobních, nákladních a dodávkových automobilů Walter. V roce 1937 se již pouze dopr...

TM Logan

Britský spisovatel, zaměřený na psychologické thrillery. Dříve novinář, zabývající se technologickými novinkami v různých vědeckých oborech.

Otto Lochmann

Narozen 17.1.1939. Doc. MUDr., CSc., klinický mikrobiolog. Primář Ústavu lékařské mikrobiologie FN Motol Praha . Zabývá se zejména antibiotiky.

Ludvík Losos

Ludvík Losos je český historik a publicista, jenž se ve své odborné praxi věnuje dopravě a umění. Narodil se do železničářské rodiny. Jeho otec byl železničním úředníkem a u dráhy pracovali i další příbuzní ze stran obou rodičů. Ludvík navštěvoval pražskou základní školu, ale měšťanskou školu již dokončil v Ústí nad Labem. Následně vystudoval ústeckou Odbornou školu pro provozní chemiky při Spolku pro chemickou a hutní výrobu. Maturitu Losos složil na střekovské jedenáctileté střední škole. Pak pokračoval na pražské Karlově univerzitě, kde studoval dějiny umění, v jejímž rámci se zaměřil na dobové řemeslné techniky a na konzervování památek. Promoval roku 1967. Vedle Spolku pro chemickou a hutní výrobu působil pracovně počínaje rokem 1951 ve studijním oddělení ve Výzkumném ústavu anorganické chemie, který sídlil v Ústí nad Labem. Již tehdy spolupracoval také s muzei jak v Ústí nad Labem, tak také v Teplicích. Roku 1954 se stal vedoucím okresního muzea v Mostě. Zde působil po dobu sedmi let, během nichž zvelebil místní muzejní expozici a pro veřejnost pořádal i kulturní pořady. Během roku 1961 změnil zaměstnání a začal působit ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody, kde zakládal technologickou laboratoř. Od roku 1969 se vedle toho věnoval záchraně historických kolejových vozidel. Po devatenáctiletém zaměstnání ve Státním ústavu měnil roku 1980 zaměstnání, když přešel do Státních restaurátorských ateliérů, které po sametové revoluci vystřídal prací pro privátní firmy. Do penze odešel roku 1999 a následně se věnuje konzultacím v oblasti historických technologií. V Praze Losos vede uskupení Pragoclub, které sdružuje železniční modeláře a na pražském Proseku vybudovali veřejnosti přístupné modelové kolejiště. Svou první knížku, nazvanou Nové metody muzejní konzervace, vydal roku 1959. Během osmdesátých let 20. století vydal Atlas tramvají, dále Dějiny městské dopravy, Vlaky dětských snů, Techniku malby nebo učebnice...

Longos

Longos, řecky Λόγγος , byl starověký řecký spisovatel známý svým milostným románem z pastýřského prostředí Dafnis a Chloé . O jeho životě není prakticky nic známo. To, že žil pravděpodobně ve druhém století, bylo určeno na základě lingvistického rozboru románu. Má se za to, že pocházel z ostrova Lesbos, protože se tam jeho román odehrává. Existuje dokonce hypotéza, že jeho jméno vzniklo na základě chyby písaře, který slovo "λογου" z názvu románu chybně naspal jako "λογγου" a z toho pak vznikl nominativ "λογγος", který byl interpretován jako jméno autora. Pokud se opravdu jmenoval Longos, byl pravděpodobně osvobozeným římským otrokem. Longos byl stoupencem atticismu, směru v řecké próze, který vznikl již ve 2. století př. n. l. jako reakce na květnatost a patetičnost. Tomu také odpovídá klidný a jednoduchý styl vyprávění jeho románu, jehož hlavním tématem je rozvíjení lásky mezi mladým pastýřem a krásnou mladou pastýřkou na pozadí různých dobrodružství. Román byl oblíben hlavně v období renesance a rokoka, stal se námětem mnoha výtvarných děl, Jean Jacques Offenbach podle něj napsal operetu a Maurice Ravel balet.

Leandra Logan

zdroj foto: http://www.fantasticfiction.co.uk

Kateřina Lovis-Miler

Výtvarnice, malířka a kreslířka, ilustrátorka dětské literatury, autorka leporel , též ilustrace učebnic pro základní školy.

Jeph Loeb

Narozen 29.1.1958 v Connecticutu, momentálně žije na Floridě. Napsal několik výborných scénářů o Batmanovi , pracoval ale i na celé řadě dalších sérií, např. Superman, X-Men, X-Force, Coven či Captain America.

Jakob Lorber

Jakob Lorber byl rakouský hudebník, křesťanský mystik a vizionář. Sám se označoval jako „píšící sluha Boží.“ Jakob Lorber se narodil jako první syn Michala Lorbera a jeho ženy Marie, rozené Tautscherové, v starousedlé křesťanské selské rodině v Kaniše, která příslušela tehdy Rakousku, nyní Slovinsku. Po něm se narodili synové Michal, Josef a dcera Cecilie. V 17 letech šel do Marburgu nad Drávou a byl tam učitelským pomocníkem a varhaníkem. Brzy na to se odebral do sv. Jana v údolí Saggan, kde ho místní kaplan vyučoval v latině. Kaplan mu radil, aby se věnoval kněžskému povolání, proto se Lorber vrátil do Marburgu, a tam navštěvoval gymnasium. Po pěti třídách pokračoval ve studiích gymnasia ve Štýrském Hradci. Živil se jako domácí učitel zpěvu, hudby a kreslení. Od roku 1829 navštěvoval „vyšší pedagogický kurs pro učitele na hlavních školách“ a získal velmi dobré vysvědčení. Po prvním bezúspěšném ucházení o místo učitele se začal věnovat zcela hudbě. Skládal písně a koncertní díla. Tak se setkal se známým hudebním skladatelem Anselmem Hüttenbrennerem. V té době poznal Lorber i slavného houslistu Niccolu Paganiniho a ten mu také udělil několik hodin výuky a stal se mu vzorem. Podle údajů jeho životopisce Leitnera, četl Lorber knihy Justina Kernera, Jung-Stillinga, Emanuela Swedenborga, Jakoba Böhmeho, Jana Tennhardta, Kerninga a především Bibli. Vzdor tomuto sklonu k bádání nejhlubších tajemství, zůstával v celku jasným, radostným člověkem a dobrým společníkem. 15. března 1840 v 6 hodin ráno, když se pomodlil a chtěl vstát, uslyšel podle vlastních slov v místě srdce hlas, který mu pravil: „Vstaň, vezmi pisadlo a piš.“ Začal tedy psát. Slovům která slyšel a zapsal, věnoval zbytek svého života. Psát začínal skoro denně před snídaní. Později některým ze svých přátel jednotlivé články i celé knihy diktoval. Při tom prý seděl vedle píšícího a klidně hleděl před sebe a ve své plynu...

George Horace Lorimer

George Horace Lorimer byl především žurnalista, redaktor listu Saturday Evening Post. Za jeho šéfování vzrostl náklad tohoto listu z několika tisíc na milion prodaných výtisků denně. Objevil a prosadil několik amerických prozaiků, mezi nimi i Jacka Londona.

Charmian Kittredge London

Brigitte Lotz

Autorka publikací o rostlinách.

Artur London

Artur London byl československý komunistický politik, diplomat a publicista. Od mládí byl členem Komunistické strany Československa , působil v řadách Interbrigád, po válce pracoval jako diplomat a náměstek ministra zahraničních věcí ČSR. V roce 1951 byl zatčen, donucen k přiznání se k protistátním zločinům, a nakonec v roce 1952 v procesu s Rudolfem Slánským odsouzen k trestu doživotí. Po uvolnění politických poměrů byl roku 1956 propuštěn a zproštěn viny, o sedm let později se natrvalo odstěhoval do Francie. Jeho manželkou byla komunistická politička a aktivistka Lise London. Artur London se narodil v židovské rodině jako čtvrté z pěti dětí Emila Londona, dělníka a později zakládajícího člena Komunistické strany Československa. Pod otcovým vlivem se od raného mládí zapojil do politické činnosti v řadách komunistické mládeže. Ve čtrnácti letech byl poprvé vězněn, znovu pak o tři roky později. Následně přešel z příkazu vedení KSČ do ilegality a v roce 1934 tajně odcestoval do Moskvy. Tam poté působil v řadách mládežnické sekce Komunistické internacionály. Seznámil se zde se stenografkou Lise Ricolovou, s níž se v roce 1935 oženil. Spolu pak měli dceru Françoise a syny Gérarda a Michela. V březnu 1937 byli manželé Londonovi vysláni do Španělska během občanské války, aby zde působili v řadách interbrigád. Od dubna 1937 do ledna 1938 pracoval London v bezpečnostních složkách ve Valencii a Barceloně, pak ve štábu interbrigád v Albacete jako vedoucí slovansko-balkánského oddělení SIM , která byla pod kontrolou NKVD. Později povýšil na zástupce velitele SIM. Od července 1938 byl členem kádrového oddělení ústředního výboru Komunistické strany Španělska a prováděl čistky v její katalánské odnoži PSUC. Na frontě ve Španělsku nikdy nebojoval, působil pouze v zázemí. Po porážce republikánů uprchli manželé Londonovi do Francie. Po porážce Francie v roce 19...

Arnold Lobel

Arnold Stark Lobel byl americký autor knížek pro děti, které sám i ilustroval. Do češtiny byly přeloženy hlavně příběhy dvou žabáků Kvaka a Žbluňka , které se dočkaly několika vydání. Jeho postavy zažívají obyčejné příběhy s téměř dětskou naivitou, avšak svým bezelstně přátelským chováním a na dětskou literaturu nezvykle bohatou škálou pocitů vzbuzují jednoznačné sympatie. Svou prostou moudrostí tak mohou oslovit i dospělé.

Aljoscha Long

Německý psycholog, léčitel, filozof a autor publikací z oboru.

Theodor Lokvenc

Narodil se 27. 10. 1926 v Náchodě. Za Protektorátu přerušil studium reálného gymnázia v Jaroměři a jako lesní dělník pracoval na náchodském panství prince Schaumburka-Lippe . Po válce dokončil studia Státní vyšší lesnické školy v Písku , absolvoval vojenskou presenční službu a nastoupil do lesnického provozu. Od roku 1950 působil jako vedoucí polesí Křinice u Lesního závodu Broumov. V roce 1951 přešel jako jeden z prvních zaměstnanců do nově zakládaného Výzkumného ústavu pro pěstování lesů, lesní semenářství a školkařství v Opočně. Jeho výzkumnými spolupracovníky v Opočně tehdy byli: Ing. Jiří Mottl, Hugo Konias, Ing. L. Hanzalová, Ing. Vladimír Chrz, Ing. Karel Kaňák, Ing. Pavel Matoušek, Dr. D. Svobodová a B. Švarc. Z komplexu naléhavých problémů poválečného lesnictví u nás se jubilant podílel zejména na řešení úkolů zalesňování kalamitních holin v mnoha stanovištně rozdílných regionech Československa . Později dálkově vystudoval Lesnickou fakultu ČVUT v Praze . V roce 1965 obhájil kandidátskou disertaci na téma Některé biologické podklady zalesňování alpínské oblasti Krkonoš. Problematika rekonstrukcí porostů nad alpínskou hranicí lesa postupně zůstala ústřední a dlouhodobou problematikou Ing. Theodora Lokvence, CSc., kterému se také Krkonoše staly nejoblíbenějším místem nejen pro výzkum. Řadou vědeckých, odborných i populárně-naučných publikací nejen z lesnictví, ochrany přírody, historie a současnosti Krkonoš se stal uznávanou lesnickou osobností a autoritou, vyznačující se širokými přesahy publikovaných poznatků do mnoha příbuzných přírodovědních a společneských oborů . Za všechny jmenujme alespoň první české kompletní zpracování historie Krkonoš, monografii "Toulky krkonošskou minulostí"...

Tessa Lochowski

S Lorenz

Robert Hamilton Bruce Lockhart

Sir Robert Hamilton Bruce Lockhart, KCMG, byl britský diplomat, novinář, autor, tajný agent a fotbalista. Jeho kniha Memoáry britského agenta z roku 1932 se stala mezinárodním bestsellerem a přivedla ho do pozornosti světa vyprávěním o jeho neúspěšné snaze sabotovat bolševickou revoluci v Moskvě v roce 1918.

Kate Long

Kate Long pochází z hrabství Lancashire v severozápadní Anglii. Je mimo jiné spisovatelka, skladatelka, členka povodňové komise, rozhlasová komentátorka a univerzitní preceptorka. Na základě své několikaleté učitelské praxe v okrese Summers v Západní Virginii napsala svoji první novelu, která se opírala o její vlastní zážitky z prostředí školních tříd, kde působila. Jmenovala se „Johnny´s Such A Bright Boy – What A Shame He´s Retarded“ , vyšla v roce 1977 a získala si význačné ocenění jako kniha, která může pozitivně ovlivňovat různé směry výchovy. Kate také pracovala jako domácí učitelka v rodinách s hendikepovanými dětmi, což bylo zároveň i zdrojem pro její druhou významnou knihu nazvanou „Parents Becoming Teachers“ . Získala také ocenění za své video pásmo „Parents To Parents“ , které mělo pomáhat právním zástupcům s dosud malými zkušenostmi v Západní Virginii. Domov a vztah k bydlišti jsou středem jejího života. Narodila se a vyrůstala v Západní Virginii nedaleko hornického města Oak Hill a i když žila na nejrůznějších místech, je její odkaz ze života na horách u ní patrný jak v její práci, tak i v jejím životě. Jako koordinátorka Appalačského mentálního zdravotního centra v povodňovém záchranném projektu, které svou činnost zahájilo po zátopách v roce 1985.

Jan Milič Lochman

Jan Milíč Lochman byl český exilový protestantský teolog a filozof, duchovní Českobratrské církve evangelické a vysokoškolský pedagog. Teologii studoval na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě , na univerzitě v St. Andrews a v Basileji, kde později také působil . V letech 1960-1968 působil jako profesor systematické teologie na KEBF v Praze. Přednášel hostovsky i na jiných předních univerzitách v Evropě a v USA. V letech 1968-1992 přednášel na univerzitě v Basileji; přednášel zde hostovsky a po invazi vojsk Varšavské smlouvy v Basileji zůstal. Od roku 1969 byl profesorem a dvakrát byl zvolen rektorem. Po roce 1989 zajížděl pravidelně do Československa i Česka. Patřil k význačným osobnostem ekumenického hnutí a křesťansko-marxistického dialogu. Roku 1998 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy.

Gytha Lodge

Britská spisovatelka, blogerka, zakladatelka divadelní společnosti, autorka beletrie pro dospělé a pro mládež, divadelních her a scénářů k filmům a videohrám.

František Loubal

František Loubal byl spisovatel, publicista, historik, politický vězeň a od 12. května 1945 do 31. července 1946 předseda Moravskoslezského zemského národního výboru.

Bohumil Lokay

Práce z oboru administrativní techniky, příručka psaní na stroji.

Winfried Löschburg

Historik a knihovník.