5161–5220 z 143556 Autoři
Steve Biddulph (13)
Steve Biddulph je australský psycholog, rodinný terapeut a spisovatel, který napsal řadu knih na téma výchovy, a to zejména chlapců. Jeho díla se však také zaměřují na dnešní roli muže v západní společnosti. K jeho tématům tedy patří vztah syna k otci, přerod chlapce v muže, partnerství se ženou i vlastní otcovství, ale také práce nebo hledání smyslu v životě. Ve svých knihách se zasazuje o laskavý rodičovský přístup a zdůrazňuje význam, jaký pro děti mají dospělé vzory. Upozorňuje také na nebezpečí, jaká hrozí dětem, které rodiče předávají do péče institucí dříve než dosáhnou dvou let. Za svou práci, v níž vybízí otce k tomu, aby v životech svých dětí zastávali aktivnější rodičovskou roli, získal v roce 2000 v Austrálii ocenění Otec roku . Je také ekologickým aktivistou, angažuje se i na poli lidských práv.
Více od autora
Steve Alten (8)
Steven Robert Alten je americký spisovatel žánru sci-fi, známý především románovou sérií Meg - což značí megalodona, pravěkého predátora, který měl být dávno vyhynylý, ale kterého objeví hlubokomořský potapěč. Narodil se a vyrostl v americké Philadelphii. Získal bakalářský titul v tělesné výchově na Penn State University , magisterský titul ve studijním programu tělovýchovného lékařství na University of Delaware a doktorát si udělal na Temple University. Ve snaze podporovat svou pětičlennou rodinu se rozhodl, že napíše román, o kterém přemýšlel již několik let. Nakonec spatřil světlo světa román MEG: Teror pochází z hlubin . Aby ale zaplatil poplatky za redakci, musel prodat své auto. A 13. září 1996 ztratil kvůli psaní knihy práci… Po sepsání osmého románu Černá barva krve mu byla diagnostikována Parkinsonova choroba. V průběhu let byl přímo zaplaven e-maily od dospívajících, kteří nenáviděli čtení, dokud si nepřečetli nějakou z jeho knih. Dozvěděl se, že někteří středoškolští učitelé používají jeho knihy při výuce. Autor proto zahájil celostátní neziskový program Adopt-An-Author, jehož cílem je přivést studenty ke čtení. Učitelé, kteří se do programu zaregistrují, získají obří plakáty žraloka, bezplatné učební plány, materiály atd. Míra úspěšnosti tohoto programu je prý obrovská.
Více od autora
Stephanie Howard (12)
Narodila se a vyrůstala ve skotském Dundee. Ekonomickou školu vystudovala v Londyně, kde později pracovala jako novinářka v řadě časopisu pro ženy. Řadu let strávila pracovně i v zahraničí- Italie, Malajsie, Filipiny a Střední východ.
Více od autora
Štěpán Vlašín (14)
Štěpán Vlašín byl český literární kritik a historik. Za mlada byl nuceně nasazený v Královopolské strojírně v Brně. Po válce studoval češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Poté se z něj stal učitel na gymnáziu, na průmyslových školách, nějaký čas také přednášel na Vojenské akademii v Brně. Od roku 1954 učil na Vysokém učení technickém v Brně marxistickou filozofii a vedl Ústav české literatury. Získal hodnost doktora věd. Kromě akademického života byl Vlašín jako člen KSČ činný i v politice. Byl poslancem Národního výboru města Brna a předsedal jeho kulturní komisi. Pracoval také v Socialistické akademii. Do důchodu odešel po roce 1990. Literatura jej obklopovala po celý život. Četl produkci celonárodní, ale i regionální díla méně známých autorů, mezi nimiž hledal talenty. Psal nejen odborné literárněvědné práce, ale i tisíce recenzí a kritik současné literatury. Dokonce i jeho ženy měly co do činění s knihami. První žena Vlasta Vlašínová se věnovala ruské literatuře, druhou byla Drahomíra Vlašínová, literární historička. Jeho syn Mojmír Vlašín je zoologem, ekologem a politikem. Přispíval do mnoha deníků a časopisů. Byly mezi nimi Host do domu, Rovnost, Nová mysl, Rudé právo, Estetika, Impuls, Česká literatura, Kulturní tvorba, Literární archiv, Kmen, Universitas, Věda a život, Brněnský večerník, Nové knihy, Lidová demokracie a další odborná i regionální periodika. Připravoval i programy a pásma pro Český rozhlas. V Brně bydlel v Masarykově čtvrti, později v Ořešíně. Na procházce poblíž Ořešína v roce 2012 zkolaboval a o několik dní později zemřel v bohunické nemocnici. Z prorežimních pozic například kritizoval dikci revue Svědectví a její „nenávistný vztah k pokrokovým tradicím“ apod....
Více od autora
Štěpán Neuwirth (10)
Narozen 9. 2. 1944 v Ostravě. Publikovat začal v roce 1966. Spolupracuje s desítkami redakcí novin, časopisů, Českým rozhlasem i televizí. Prvním rozsáhlejším literárním dílem byl román Pazderna, který vycházel v Ostravském večerníku v roce 1971 pod pseudonymem Roman Jiříkovský. Napsal množství povídek, črt, fejetonů a reportáží. Hlavním námětem jeho tvorby je příroda. Jako publicista se výrazně podílel na ochraně krajiny Poodří. V současné době žije v Polance nad Odrou. Již více než sedm let působí jako mluvčí Fakultní nemocnice v Ostravě. Dosud vydané dílo v knižní podobě: Srna z olšového mlází, Smrt číhá v tůni, Paseka živých jelenů, Vyznání krajině, Tep nemocnice.
Více od autora
Stella Tack (8)
Německá psychoterapeutka a spisovatelka. Autorka fantasy románů pro mládež.
Více od autora
Stanislav Vodička (6)
Stanislav Vodička byl český umělecký knihvazač a spisovatel. Narodil se 15. 3. 1910 v Rožďalovicích na Nymbursku v chudé rodině. Začal se učit na krejčího, ale po 2 týdnech z učení odešel. Potom se díky šťastné náhodě dostal ke knihaři Janu Rajmanovi, kde se vyučil uměleckým knihařem. Spolu s ním se u Rajmana vyučil také Josef Studený ze Skřinářova, který byl synovcem básníka Jakuba Demla. Tak v knihařské dílně Jana Rajmana v Rožďalovicích poznal Stanislav Vodička Jakuba Demla asi roku 1928. Po vyučení se Vodička přestěhoval na nějaký čas do Prahy, kde pracoval u knihaře Ludvíka Bradáče. Po vojenské službě se pak vrátil do Rožďalovic. V roce 1934 odkoupil za 10 000 Kč od výše zmíněného J. Studeného knihařskou dílnu v Tasově. Dílna byla v domě č. p. 27, který patřil poštmistrovi Antonínu Demlovi, bratru básníka Jakuba Demla. V městečku Tasově na Českomoravské vrchovině žil S. Vodička téměř 20 let. Začátky v dílně bez zákazníků byly těžké. Jak říkal, vázal od bohatě zdobených a zlacených knih až po knihy, které rozžvýkala kráva. Vázal knihy mimo jiné také pro Nakladatelství Marie Rozy Junové, která vydávala díla Jakuba Demla nebo pro Dominikánské nakladatelství v Olomouci. Některé Demlovy knihy také koloroval. Ve Vodičkově knihařské dílně se často scházel Jakub Deml se svými přáteli a za krátko i knihař patřil mezi ně. O tomto přátelství i tehdejší době podal později svědectví v knize „Básník Jakub Deml v Tasově“. V roce 1948 svědčil u soudu ve prospěch Jakuba Demla, který byl neprávem obviněn z kolaborace s fašisty. Ve prospěch J. Demla svědčil také básník Vítězslav Nezval. V dubnu 1937 se S. Vodička oženil. Bydlel u Tasova na samotě zvané Papírna, v domě, kde se dříve ručně vyráběl papír. V tomto domě kdysi nějaký čas bydlel svůdce a vrah žen Hugo Schenck. Za války byla nouze o materiál a tak si vydělával a bylinami barvil zvířecí kůže sám. Po válce roku 1946 přemístil dílnu do tasovského lihovaru. ...
Více od autora
Standa Procházka (5)
Čelný představitel české lidovky ve čtyřicátých, padesátých a šedesátých letech 20. století. Vyučil se číšníkem v Praze, současně se však účastnil amatérských pěveckých soutěží a brzy začal spolupracovat s pražskými tanečními orchestry. Hudební vzdělání si dodatečně doplňoval soukromým studiem u Jana Hilberta Vávry a Egona Fuchse. Stal se oblíbeným interpretem písní v lidovém tónu a jako takový spolupracoval například s orchestrem Antonína Balšánka. Od roku 1939 působil jako profesionální zpěvák v kabaretu U Šenfloků, zpíval také na čajích pro čtenáře časopisů Pražanka a Hvězda v pražské Lucerně. Počátkem čtyřicátých let byl společně s Inkou Zemánkovou a Bajo triem sólistou orchestru Jaroslava Maliny. V letech 1943–45 účinkoval v lidových operetách v Divadle U Nováků. Poté se na krátkou dobu vrátil do Mostu jako kulturní referent. Již v roce 1946 však v Praze opět zpíval jako sólista orchestru Václava Bláhy v Lucerna baru a nahrával také v pražském rozhlase s orchestrem Františka Aloise Tichého. Spolupracoval i s orchestry Bobka Bryena a Ferdinanda Petra, zpíval na různých kabaretních scénách. V letech 1963–66 byl členem souboru Brněnské estrády, se kterým účinkoval na mnoha místech Československa. Později příležitostně spolupracoval s různými orchestry hrajícími lidovkový repertoár, např. s orchestry Karla Vacka, Karla Valdaufa, s dechovou hudbou Supraphonu vedenou Jindřichem Bauerem a dalšími. V roce 1967 založil dámský orchestr Slávinky, se kterým též absolvoval mnoho zájezdů. Řada skladeb v jeho podání byla zaznamenána na deskách firem Esta a Ultraphon. K nejznámějším patří například: Ale ne, Andulička, Bílé konvalinky, Hej, panímámo, Skřivánek zpíval, Tam na stráni.
Více od autora
Soňa Havlíčková (4)
Narozena 1974. Mgr., středoškolská učitelka, autorka učebnic českého jazyka pro střední školy.
Více od autora
Sherryl Woods (11)
Americká autorka romantických příběhů pro ženy, novinářka a televizní kritička.
Více od autora
Scott O'Dell (3)
Scott O'Dell, vlastním jménem O'Dell Gabriel Scott byl americký spisovatel, autor dvaceti osmi historických a dobrodružných románů pro děti a mládež, tří románů pro dospělé čtenáře a několika knih literatury faktu. O'Dell studoval na několika vysokých školách , ale studium nikdy nedokončil. Během 2. světové války sloužil u amerického letectva. Poté byl kameramanem a novinářem . Knihy začal O'Dell psát roku 1934, koncem padesátých let 20. století začal psát knihy pro děti a mládež, které mají vzrušující zápletky, živě vykreslené charaktery a jasný morální záměr . Většina z nich se odehrává v historických dobách v Kalifornii a v Mexiku. Za své dílo obdržel O'Dell roku 1972 prestižní Cenu Hanse Christiana Andersena.
Více od autora
Satsvarūpa Dāsa Gosvāmī (6)
Narodil se 6.prosince 1939 v New Yorku. V červenci roku 1966se setkal s Prabhupádou a v září téhož roku od něho přijal zasvěcení. Začal psát články do časopisu Hare Krišna, který se jmenuje Back to Godhead a později se stal jeho odborným redaktorem. Cestoval po USA a přednášel na Vysokých školách. Působí ve funkci zasvěcujícího duchovního učitele a člena GBC.
Více od autora
Samantha Young (11)
Samantha má 27 let, je Skotka a studovala starověkou a středověkou historii na univerzitě v Edingburghu. Píše od té doby, co si pamatuje. Zkoušela psát v řadě žánrů. Velkou částí jejího života je také hudba, má mnoho oblíbených kapel, které jí také pomáhají při psaní. Samu sebe prohlašuje za závislou na knihách, má hodně oblíbených autorů, mezi které patří také J. K. Rowlingová.
Více od autora
Rupert Matthews (9)
Britský novinář, autor naučné literatury pro děti a mládež, též policejní komisař. Poslanec Evropského parlamentu.
Více od autora
Rudolf Krautschneider (9)
Rudolf Krautschneider je český publicista, vydavatel a ilustrátor, námořník, mořeplavec a dobrodruh . Napsal zhruba desítku knih a natočil několik dokumentárních filmů. Sám o sobě říká, že je tak trochu Rakušanem, trochu Němcem i Čechem, ale „přesvědčením” je Polákem. Je členem ČANY – České asociace námořního yachtingu. Narodil se ve Vídni v roce 1943 v rodině rakouského otce a moravské matky. Po skončení 2. světové války bydlel v dětském domově a pak se svou matkou ve Znojmě, otec byl vojákem wehrmachtu a vrátil se z vězení až šest let po válce. Základní školu ukončil sedmou třídou, po té pracoval v dole a delší dobu jako dřevorubec v lese. Svoji první jachtu začal stavět na řece Dyji. Moře, které se později stalo jeho vášní, spatřil poprvé, když mu bylo 16 let. Zkoušel se plavit na cizích lodích, ale snil o vlastním plavidle, a tak začal budovat svoji jachtu. V 60. letech se poprvé kontaktoval s polskými námořníky a staviteli jachet. Z polských přístavů se pak vydával na velké námořní plavby. Potěšil Poláky tím, že je považoval za lidi, na které se mořeplavec může v nesnázích spolehnout, s čímž se setkal v různých přístavech světa. Popularitu mezi světovými jachtaři získal díky plavbám na svých jachtách „Vela”, „Polka”, „Polárka” a „Victoria”. S jachtou „Vela” doplul v roce 1976 na Shetlandy a v dalších letech s jachtou „Polka” na Špicberky a na Falklandy , kde se octl v době mezistátního konfliktu. Na ocelové „Polárce” vykonal plavbu kolem Antarktidy . Jeho oceánské lodi mají pevnou konstrukci, ale délku jen 3 metry a 30 až 60 cm. Pokud nepluje na lodi, věnuje se rodině, píše nebo ilustruje knihy, objíždí české školy se svými přednáškami. Dříve si také na plavby vydělával jako dřevorubec....
Více od autora
Rudolf Daumann (5)
* 02.11.1896 † 30.11.1957 Bavorský učitel, autor, novinář. Ve 30.-40. letech vydal devět populárních sf románů v duchu Hanse Dominika. Během války žil v Rakousku, kde byl členem ilegální komunistické strany. Po válce žil v NDR, byl ředitelem rozhlasového vysílání rádia GDR a mnoho let nepublikoval. V 50. letech napsal osmnáct historických románů, které byly stejně ceněny jako jeho sf. Romány Der Untergang der Dakota a Tatanka-Yotanka vyšly i na Slovensku .
Více od autora
Rostislav Křivánek (9)
Rostislav Křivánek je český spisovatel, dramatik, básník, libretista a novinář. Až do svých osmnácti let žije v rodném Děčíně, kde studuje gymnázium a po celé studium stojí v čele děčínské pobočky Hudební mládeže. Tady také debutuje v oblasti dramatické literatury prvotinou Chopin v Děčíně, kterou se spolužáky nastuduje pro Městskou knihovnu Děčín. V letech 1978–1982 studuje na divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze obor Organizace a řízení divadel a kulturních zařízení. Po absolutoriu se stává provozním ředitelem divadelní scény DAMU Disk. Tady začíná spolupracovat s tehdejším studentem režie Zbyňkem Srbou, pro kterého autorsky upravuje hru Carlo Gozziho Král jelenem a píše pro ni texty písní. Jejich zhudebnění se ujímá čerstvý absolvent práv JUDr. Vladimír Franz. Roku 1985 tak začíná plodná spolupráce Rostislava Křivánka s Vladimírem Franzem, která trvá dodnes. K textu hry se s režisérem Srbou a hudebníkem Franzem později vracejí ještě v roce 1992, kdy Krále jelenem inscenují v pražském divadle ABC. Z Disku Křivánek odchází v roce 1986 do svobodného povolání, aby s většinou absolventského ročníku DAMU, který odchází do angažmá v mosteckém divadle, spolupracoval jako dramaturg na dnes již legendárních inscenacích Filozofská historie a Cirkus Humberto . Zároveň pro soubor píše hru Masopust, kterou se ale nepodaří realizovat. Vedle toho objíždí česká divadla a kulturní zařízení s agenturní verzí Králem jelenem jako zvukař, osvětlovač i herec. Do tohoto období patří i jeho kabaretní féerie Bedekr aneb Pozdvižení ve zdviži , kterou i režíruje. V roce 1987 nastupuje jako reportér do kulturního časopisu pro mládež Pionýr. Když se o dva roky později změní společenská situace, stává se šéfredaktorem časopisu, jehož název se mění na FILIP . Pro neshody s vedením vydavatelství Mladá Fronta odchází pak s celou redakcí počátkem ro...
Více od autora
Roman Pihan (11)
Narozen 20.5.1963 v Praze. Manažer v soukromé firmě, fotograf a publicista, věnuje se zejména digitální a reklamní fotografii. Publikace z oboru.Ing. Roman Pihan vystudoval ČVUT Fakultu elektrotechnickou. Záhy však začal působit v reklamě, marketingu a využití fotografie při propagaci. Po nástupu digitální fotografie se stal jedním z propagátorů jejího využití v komerční i amatérské praxi. Jeho fotografie jsou využívány v řadě reklam, propagačních projektů, kalendářích atp. i pravidelně zveřejňovány v různých časopisech. Pravidelně přispívá fotografickými články do řady odborných časopisů, lektoruje a přednáší fotografii na konferencích. Provozuje vlastní fotografický server www.fotoroman.cz. Vydal úspěšné knihy „Mistrovství práce s DSLR“ a „Mistrovství práce se světlem“.
Více od autora
Richard Crha (5)
Narozen 19. 10. 1953 v Litoměřicích, zemřel 12. 3. 2017 tamtéž. Dramaturg kulturního střediska, novinář a redaktor, spisovatel, básně v časopisech.
Více od autora
Raymond Radiguet (5)
Raymond Radiguet byl francouzský spisovatel. Narodil se ve francouzském městě Saint-Maur-des-Fossés nedaleko Paříže. Studoval na Lycée Charlemagne, odkud ale v patnácti letech odešel, aby se mohl živit jako novinář a věnoval se též literatuře. Vydal dva romány: Ďábel v těle a Ples u hraběte d´Orgel . Především Ďábel v těle, příběh vdané ženy, která má poměr s šestnáctiletým chlapcem, zatímco její manžel bojuje na frontě první světové války, vzbudil velký ohlas. Za tři měsíce od vydání se prodalo 100 000 výtisků. Román byl patrně částečně autobiografický. Druhý román vyšel až posmrtně. Napsal též dvě divadelní hry a čtyři básnické sbírky . Jeho patronem v literárních kruzích, nakladatelem a blízký přítelem byl Jean Cocteau, s nímž se seznámil roku 1918. Radiguet zemřel na břišní tyfus jako dvacetiletý. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Raymond Radiguet na anglické Wikipedii.
Více od autora
Ray Conniff (6)
Ray Conniff byl americký kapelník, aranžér a skladatel, který významně přispěl k hudebnímu žánru easy listening. Conniff se narodil 6. listopadu 1916 v Attleboro ve státě Massachusetts a v hudebním průmyslu začal působit poté, co se přestěhoval do New Yorku a začal hrát na trombon v orchestru Bunnyho Berigana. Později spolupracoval s dalšími big bandy, včetně těch, které vedli Harry James a Artie Shaw.
Více od autora
Radek Fukala (10)
Radek Fukala je český historik specializující se na evropské dějiny novověku, z nich pak zejména na dějiny vedlejších zemí Koruny české. Po studiu na Pedagogické fakultě v Ostravě působil jako učitel na základní škole. V letech 1992–1995 jako odborný asistent na katedře historie Filozofické fakulty Ostravské univerzity a od roku 1995 jako pracovník Ústavu historie a muzeologie Slezské univerzity v Opavě. V roce 1997 dokončil doktorandské studium na Historickém ústavu filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a v roce 2003 obhájil habilitační práci na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 2004–2011 působil na filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové a od roku 2011 působí na filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Dne 24. června 2011 jej prezident Václav Klaus jmenoval profesorem.
Více od autora
Rachel Caine (13)
Rachel Caine, vlastním jménem Roxanne Longstreet Conrad byla americká spisovatelka žánru sci-fi, fantasy, mystery, napětí a horor. Narodila se na vojenské základně White Sands v Novém Mexiku, vystudovala účetnictví a pracovala v dceřiné společnosti firmy Lufthansa. Vedle psaní se ve volném času věnovala filmu a televizi, z čehož plyne i její účast na tvorbě celé řady knih věnujících se rozmanitým televizním seriálům nejen fantastického zaměření. Uvést lze především průvodce Stepping Through The Stargate , což je soubor rozmanitých esejů ze světa seriálu Hvězdná brána, sestavený ve spolupráci s přítelem P, N. Elrodem. Dne 1.11.2020 prohrála autorka v nemocnici svůj boj s rakovinou.
Více od autora
Přemysl Rut (12)
Přemysl Rut je český klavírista, zpěvák, divadelní režisér, herec, spisovatel-esejista, básník, dramatik, redaktor-publicista a divadelní pedagog. Během svých studii na pražské DAMU spolupracoval s Nedivadlem Ivana Vyskočila, kde působil nejprve jakožto zpěvák a klavírista, později i jako autor. Po studiích činoherní režie na pražské DAMU, kde absolvoval v roce 1979 , působil během své vojenské služby v Uherském Hradišti ve Slováckém divadle jakožto režisér a umělecký vedoucí zdejší Malé scény. V letech od roku 1984 do roku 1990 učil na Pražské konzervatoři a současně vedl poloamatérský divadelní soubor Malé české divadlo, kde uváděl inscenace svých her a scénická čtení her, které tehdejší režim nepovoloval inscenovat. Zároveň s tím také pomáhal vydávat samizdatový časopis O divadle. Po sametové revoluci krátce pracoval jako redaktor Literárních novin. Od roku 1993 působil jakožto umělec ve svobodném povolání. Od roku 1999 spolupracuje jako pedagog na pražské DAMU, od roku 2003 zde působí jako vedoucí katedry autorské tvorby, roku 2008 byl jmenován profesorem. Dlouhodobě spolupracuje s Českým rozhlasem. Před sametovou revolucí mohl v médiu připravit jen lekce poetiky pro děti . V roce 1991 měla premiéru jeho první rozhlasová hra Polygoné, v roce 1993 pak dostal nabídku od dramaturga Dušana Všelichy, aby připravil autorský pořad. Piannissimo mělo 69 dílů a jak sám říká, bylo pro něho iniciační. V jeho rámci realizoval cyklus Čtení ze špatné literatury, cyklus svých prvních apokryfních pohádek i cyklus portrétů písničkářů, který byl zárodkem jeho "pozdějších projektů rozhlasových, pódiových i edičních, jimiž se pokouším připomínat českou autorskou píseň v celém jejím časovém rozpětí". Později moderoval odpoledne Rádia Mama a stal se tradičním autorem rozhlasových her i teoretikem rozhlasu. Přemysl Rut ale vystupuje i v České televizi, působí i jakožto nakladatelský redaktor a edi...
Více od autora
Petr Šámal (10)
Petr Šámal je český literární historik a kritik. Petr Šámal vystudoval nejprve v letech 1990–1996 obor čeština-občanská výchova na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, mezi lety 1998–2006 pak absolvoval doktorské studium na Katedře české literatury a literární vědy na Filozofické fakultě UK. Krátce vyučoval na Gymnáziu Jaroslava Seiferta v Praze . Od roku 1999 působí v Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Od roku 2003 zde jako šéfredaktor vedl časopis Česká literatura. V roce 2020 byl jmenován ředitelem ústavu. Odborně se zaměřuje na poválečnou literární kulturu, její myšlení a na sociologii literatury.
Více od autora
Petr Pasečný (11)
Ing. Petr Pasečný píše knihy již od roku 1996, pro nakladatelství Grada pak od roku 1999. Na svém kontě má již osm publikací a všechny byly pro svůj mimořádný úspěch dotiskovány.Vystudoval Střední zemědělskou školu v Mělníku a VŠZ Brno - specializace zahradní architektura, sadovnictví a krajinářství v Lednici na Moravě. Od roku 1990 soukromě podniká v oboru sadovnické tvorby. Napsal mnoho článků pro české i slovenské časopisy .
Více od autora
Petr Kukal (11)
Petr Kukal je český básník, spisovatel a publicista. Petr Kukal vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze , obor český jazyk–literatura a občanská výchova. Pracoval jako učitel na ZŠ T. Stolzové v Kostelci nad Labem a na SŠ a VOŠ MILLS v Čelákovicích, dále jako šéfredaktor časopisu Moderní vyučování, šéfredaktor nakladatelství učebnic ALTER, působil na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR a ve vedení Výzkumného ústavu pedagogického. V letech 2005–2015 se věnoval vzdělávání dospělých. Od roku 2015 do dubna 2018 pracoval na Ministerstvu kultury ČR, kde dosáhl popularity jako správce twitterového účtu. V roce 2016 Ministerstvo kultury získalo za tento účet Křišťálovou lupu v kategorii Obsahová inspirace. Od května 2018 do března 2020 působil jako tiskový mluvčí Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde skončil kvůli některým svým vyjádřením na sociálních sítích vůči členkám akademické obce. Od dubna 2020 do února 2021 působil jako správce sociálních sítí a specialista komunikace v Národní knihovně České republiky. Od března 2021 působí jako správce sociálních sítí Středočeského kraje. Je členem Českého centra mezinárodního PEN klubu, České křesťanské akademie a individuálním členem Asociace muzeí a galerií ČR. Petr Kukal je držitelem několika literárních ocenění , za publikaci Písmenková polívka získal spolu s ilustrátorkou Soňou Juríkovou v roce 2020 zvláštní cenu poroty soutěže BELMA: Best European Learning Materials Awards. Od října 2017 spolupracuje s Českým rozhlasem Dvojka , a od roku 2019 také s náboženským vysíláním České televize. Je zastoupen ve sborníku Nejlepší české básně 2017. Jeho verše byly přeloženy do ruštiny, polštiny, maďarštiny a bosenštiny. V roce 2018 mu byla udělena pamětn...
Více od autora
Petr Holý (9)
Petr Holý je český japanolog, publicista a znalec japonského divadla působící dlouhodobě v Japonsku při univerzitě Waseda. V letech 2006-13 byl ředitelem Českého centra v Tokiu, kde pořádal širokou škálu kulturních událostí . V této činnosti pokračuje v rámci Českého kulturního salónu Čekogura, kromě toho v Tokiu přednáší, publikuje a učí česky. Narozen v Příbrami, dětství a studia strávil v Dobříši, poté studoval na FFUK v Praze, kde v roce 1997 absolvoval obor japanologie diplomovou prací Vývoj a základní paradigmata divadla kabuki do 1. poloviny 19. století pod vedením PhDr. Dany Kalvodové CSc. Od roku 1998 působí v Tokiu. V letech 1998-2000 se věnoval studiu kabuki na Univerzitě Tokyo Gakugei v Tokiu, 2000-2006 pak jako řádný posluchač doktorandského studia pod vedením prof. Hideo Furuido na Katedře divadla a filmu Univerzity Waseda v Tokiu výzkumu kabuki 1. pol 19. století se zaměřením na hru Strašidelný příběh z Jocuji na Tókaidó od dramatika Curuji Nanbokua IV. Doktorskou práci však nedokončil. V letech 2004-2006 působil jako odborný asistent na 1. Fakultě literatury Univerzity Waseda, Oboru divadla a filmu. Současně se podílel na vzniku myšlenky, pořádání a jako přednášející se rovněž aktivně účastnil řady mezinárodních sympozií o japonském a čínském divadle . Od roku 2006 je mimořádným lektorem a badatelem při Divadelním muzeu Tsubouči Šójóa při Univerzitě Waseda v Tokiu. V roce 2006 vstoupil do diplomatických služeb a založil České centrum Tokio, jehož prvním ředitelem byl do roku 2013. Semestrálně přednášel na Univerzitě Palackého, Univerzitě Tokyo Gakugei, Tokijské univerzitě, Univerzitě Saitama. Dále působil na Univerzitě Tokyo Jogakkan a Joshibi University of Art and Design . Dále ...
Více od autora
Petr Dillinger (12)
Petr Dillinger byl český akademický malíř, grafik, ilustrátor a pedagog. Narodil se v Českém Dubu 17. září 1899 v rodině c.k. soudního kancelisty Petra Dillingera a jeho ženy Kláry roz. Samkové. V roce 1907 se s rodiči přestěhoval z Českého Dubu do Prahy. Po absolvování obecné školy pokračoval na vinohradském reálném gymnáziu, ale v roce 1916 přestoupil na Umělecko-průmyslovou školu, kde byl žákem prof. Josefa Schussera a Františka Kysely. V letech 1919-1923 pokračoval v dalším studiu na Akademii výtvarných umění v Praze. Půl roku navštěvoval malířskou školu prof. Maxmiliána Pirnera a pak pokračoval v grafické škole profesora Maxe Švabinského. Roku 1921 byl na exkursi s prof. Antonínem Matějčkem v Drážďanech a Berlíně. V roce 1923 se půl roku soukromě dovzdělával v Paříži u prof. Františka Kupky. V tomto roce ještě podnikl studijní cestu do Itálie, kde navštívil Benátky, Padovu, Florencii a některá další místa. Do Francie se vrátil ještě v letech 1929 a 1937. V roce 1924 se Petr Dillinger stal členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar a jeho grafiky se začaly objevoval ve spolkovém časopise a na členských výstavách doma i v zahraničí. V roce 1927 odešel do Brna, v následujícím roce se oženil s Vlastou Schättingerovou a stal se profesorem na Škole uměleckých řemesel, kde vedl grafický ateliér. Od roku 1928 se stal členem "Skupiny výtvarných umělců v Brně" a byl rovněž členem Spolku výtvarných umělců Aleš. Od roku 1930 byl stálým spolupracovníkem Lidových novin v Brně a současně spolupracoval i s dalšími redakcemi celostátních periodik. Vedle grafiky se začal zabývat i malbou. Pobyt v Brně byl jeho nejplodnějším obdobím. V létě roku 1945 odešel do Prahy na Státní grafickou školu, která sídlila v Preslově ulici na pražském Smíchově. Po její reorganizaci působil od roku 1950 na Vyšší uměleckoprůmyslové škole v Křižovnické ulici, jako vedoucí oddělení knižní a užitkové grafiky. Petr Dillinger zemřel 24. ...
Více od autora
Petr Bartůněk (10)
Narozen 1939 v Praze. Doc., MUDr., CSc., lékař, internista - kardiolog a angiolog, věnuje se převážně kardiální formě lymeské boreliózy. Autor článků a prací z oboru. Také autor cestopisných reportáží a sběratel medicínských historek.
Více od autora
Peter Altenberg (8)
Peter Altenberg, původním jménem Richard Engländer byl rakouský spisovatel židovského původu. Proslavil se především drobnými prózami, které zachycují životní pocit Vídeňáků v době před rozpadem rakousko-uherského mocnářství. Stylistickou inspiraci nalezl ve francouzském útvaru básně v próze. Patřil do okruhu autorů kolem Arthura Schnitzlera . Typickým pro něj byl bohémský styl života.
Více od autora
Pavel Šidák (4)
Narozen 1. 5. 1977 v Praze. PhDr., Ph.D., bohemista, lingvista, autor kritických recenzí a literárních studií.
Více od autora
Pavel Řezníček (9)
Pavel Řezníček je český surrealistický básník a prozaik. Pavel Řezníček maturoval na střední jedenáctileté škole v Brně, dvouletou knihovnickou nástavbu nedokončil. Prošel mnoha zaměstnáními, nyní je v důchodu. Po absolvování povinné vojenské služby se přestěhoval do Prahy, kde se podílel na vydávání samizdatového surrealistického časopisu Doutnák. Jeho tvorba byla do roku 1989 na indexu zakázaných knih. Žije v Praze. Debutoval v roce 1967 v Sešitech pro literaturu. Jeho básně jsou zastoupeny v mnoha zahraničních antologiích surrealistické poezie a vyšly přeloženy v literárních časopisech po celém světě. V roce 1983 vyšel francouzsky v nakladatelství Gallimard román Strop , který se dočkal i italského vydání. Po roce 1989 vydal mimo jiné sbírky Kráter Resnik a jiné básně , Plovací sval , Hrozba výtahu , Kakodémonický kartáč ; surrealistické romány Vedro , Zvířata , Zrcadlový pes a další, humoristickou trilogii o tzv. brněnské bohémě Hvězdy kvelbu , Popel žhne , Blázny šatí stvol s volným pokračováním Natrhneš nehtem hlavy jejich .
Více od autora
Pavel Petrovič Bažov (8)
Pavel Petrovič Bažov byl ruský spisovatel. Je znám díky pohádce Malachitová skříňka, publikované v roce 1939. Stal se také autorem několika knih o revoluci a občanské válce. Jeho vnukem byl bývalý ruský ministerský předseda Jegor Gajdar. Pavel Bažov se narodil v rodině vedoucího svařovny v ocelárně. Zpočátku se živil různě. V letech 1889 – 1893 studoval v náboženské škole v Jekatěrinburgu. Poté se chtěl dostat i na Tomskou univerzitu, nakonec však byl odmítnut. Dočasně pracoval jako učitel ruštiny, nejprve v Jekatěrinburgu, pak v Kamyšlově. Zde studoval uralský folklór. Když začala první světová válka, připojil se Bažov k bolševikům. V roce 1918 vstoupil do Rudé armády. V letech 1923–1929 žil v Jekatěrinburgu a pracoval v redakci novin Rolník, kam přispíval esejemi o pracovních podmínkách dělníků. V té době publikoval první knihu Ural byl , která pojednávala o životu na Urale v letech 1880–1890. Byl rovněž poslancem Nejvyššího sovětu. Po druhé světové válce začal Bažov pomalu ztrácet zrak, což mu však nezabránilo v publikační činnosti. Z jeho díla jsou nejznámější pohádky Malachitovaja škatulka . Pod tímto názvem vyšlo v letech 1939–1973 několik sbírek těchto pohádek. Do češtiny je přeložila Olga Mašková. Na námět pohádky Kamenný kvítek napsal Sergej Prokofjev v letech 1948–53 stejnojmenný balet, Op. 118. Byla rovněž zfilmována.
Více od autora
Pavel Petr (12)
Narozen 3.1.1969 ve Zlíně. Básník, podílí se na výtvarném životě Zlínska.
Více od autora
Pavel D Vinklát (11)
Narodil se 27. listopadu 1959 v Jablonci nad Nisou a od pěti let bydlel v Liberci na Králově Háji. Absolvoval Fakultu tělesné výchovy a sportu UK v Praze, v letech 1984–9 učil na SPŠ textilní v Liberci a následné čtyři roky byl dramaturgem libereckého Experimentálního studia. V roce 1995 spoluzaložil a vydával vlastivědný časopis Jizerské a Lužické hory a do roku 2000 byl jeho šéfredaktorem. Od roku 1997 se jako redaktor věnuje také knižní tvorbě, nejdříve v Nakladatelství 555 a po roce 2001 s manželkou Květou v nakladatelství Knihy 555. Je autorem či spoluautorem několika publikací . Od roku 2002 je redaktorem měsíčníku Krkonoše – Jizerské hory a současně se zabývá vlastivědnou a přírodovědnou publicistikou, píše poezii, fotografuje a skládá písně. V roce 1981 spoluzaložil a dosud je dramaturgem folkového festivalu Jizerská nota v Hejnicích. Od roku 1971 se věnoval závodně a později i trenérsky sportovní gymnastice, rekreačně se zabývá lyžováním, horolezectvím, vodáctvím a má rád volný pobyt v horské přírodě. Žije v Bílém Potoce pod Smrkem.
Více od autora
Paul Stewart (9)
Paul Stewart je uznávaný autor knih pro dětské čtenáře. Spolu s Chrisem Riddellem je tvůrcem populárních kronik Světakraje, které byly doposud přeloženy do dvacetijazyků, mimo jiné samozřejmě do češtiny. Jeho oblíbenou pochoutkou jsou koblihy, zvláště ty s dírou uprostřed :-)
Více od autora
Paul Cézanne (10)
Paul Cézanne byl francouzský malíř, často nazývaný „otec moderního umění“. Snažil se dosáhnout syntézy realistického zobrazení, osobního výrazu a abstraktního obrazového řádu. Z umělců své generace měl Cézanne zřejmě největší vliv na umění 20. století. Henri Matisse obdivoval jeho nakládání s barvou, Pablo Picasso rozvinul jeho plošné kompoziční struktury do kubismu. Po většinu Cézannova života však byla jeho tvorba buď ignorována nebo znevažována a umělec tvořil v izolaci. Nedůvěřoval kritikům umění, měl málo přátel a až do roku 1895 vystavoval jen sporadicky. Odcizil se dokonce i své rodině, která ho považovala za podivína a revoluční povahu jeho umění nechápala. Narodil se v zámožné rodině jako nejstarší ze tří dětí. Jeho otec Louis August byl původně obchodník s plyšovými klobouky a posléze úspěšný bankéř. Matka Anne Elisabeth se za svobodna jmenovala Aubertová a byla dcerou soustružníka pracujícího se dřevem z Marseille. Od roku 1852 navštěvoval v rodném Aix-en-Provence Collège Bourbon. Zde se spřátelil s Émile Zolou a pozdějším inženýrem Jeanem Baptistem Baillem. Nazývali se Nerozluční a jejich přátelství přetrvalo do dospělosti. Cézannův otec chtěl, aby Paul získal kvalitní vzdělání a šel v jeho stopách jako bankéř. Proto Paul po ukončení gymnázia od roku 1859 studoval dva roky práva na univerzitě v Aix. V téže době zakoupil jeho otec poblíž Aix venkovskou usedlost Jas de Bouffan. Cézanne ji vyzdobil nástěnnými malbami a mnohokrát ji zachytil na svých obrazech. Paul se ovšem toužil stát malířem, což mu jeho otec povolil až v roce 1861. V dubnu toho roku odjel Paul do Paříže, kde začal v soukromé Académie Suisse studovat malířství. Académie Suisse ovšem nebyla školou v pravém smyslu slova, nýbrž ateliérem, kde mohli malíři za poplatek malovat živé modely. Cézanne zde poznal mj. Moneta, Renoira, Guillaumina a zejména Pissarra, k němuž měl ze všech malířů lidsky i umělecky nejblíže. Ven...
Více od autora
Patrick Lynch (6)
Britský spisovatel znám především jako autor brilantně zvládnutých románů souvisejících s lékařskou vědou. Jeho knihy vycházejí ze skutečných poznatků moderní vědy, ať už se jedná o bakterologii, biologii či medicínu. Dokáže se však se ctí vyrovnat i s tématy naprosto odlišnými, například s problematikou psychopatického pronásledování populárních osobností, o němž se dočteme v napínavém thrilleru POSEDLÍ. Díky obrovské autorově vypravěčské invenci vznikají charakteristické příběhy, čtené zpravidla doslova jedním dechem. Patrick Lynch je autorem několika románů, z nichž většina vyšla i v češtině. V současné době žije a pracuje v Londýně.
Více od autora
Olga Stehlíková (9)
Olga Stehlíková vystudovala bohemistiku a lingvistiku na FFUK v Praze a publicistiku na VOŠP v Praze. Působí jako nakladatelská i časopisecká redaktorka, editorka a literární publicistka. Byla editorkou literární revue Pandora a redaktorkou literárního on-line Almanachu Wagon, připravuje Ravt, on-line magazín Tvaru. Moderuje dva pravidelné pořady věnované literatuře na stanici Český rozhlas – Vltava. V roce 2014 vydalo nakl. Dauphin její básnický debut Týdny, za který roku 2015 získala cenu Magnesia Litera za poezii. Sbírka Vejce/Eggs vyšla v unikátní úpravě v listopadu 2017, spolu se stejnojmennou LP deskou s hudbou Tomáše Brauna, napsanou na vybraná dvojverší z této sbírky. S básníkem Milanem Ohniskem napsala pod pseudonymem Jaroslava Oválská sbírku společných básní Za lyrický subjekt . V témže roce publikovala svou druhou řadovou sbírku Vykřičník jak stožár . Její básně byly přeloženy do 7 jazyků. Povídky publikovala v časopisu Host a Dobrá adresa. K vydání jsou připraveny rukopisy knih pro děti Kluci netančej a pohádkového příběhu Kařut a Řabach . V roce 2017 zvítězila v čtenářské anketě Tvárnice a stala se kritikem roku 2018.
Více od autora
Ole Nydahl (11)
Ole Nydahl je dánský láma linie Karma Kagjü. Krátce sloužil v dánské armádě a poté studoval filozofii, anglický a německý jazyk na univerzitě v Kodani; také v USA, Tübingenu a Mnichově. Se svou ženou Hannah se s buddhismem poprvé setkali v roce 1968 na své svatební cestě v nepálském Káthmándú. Potkali zde Lobpöna Ccheču rinpočheho, jednoho z největších buddhistických učitelů v oblasti Himálaje. V roce 1969 se setkali s 16. Karmapou devět let poté, co se britská žena Freda Bedi stala prvním západním studentem 16. Karmapy se Nydahlové stali jeho studenty a žáky. Karmapa je nejvyšší lama 1 100 let staré školy Karma Kagjü tibetského buddhismu, která učí vadžrajánu a kterou Ole Nydahl propaguje jako Diamantovou cestu . Ole a Hannah obdrželi abhišeky a učení přímo od 16. Karmapy a ostatních mistrů školy Karma Kagjü. Obdrželi také abhišeky jiných škol tibetského buddhismu. V roce 1972 poslal 16. Karmapa Oleho a jeho ženu Hannah podpořit buddhismus na Západ. Po návratu do Evropy Hannah a Ole Nydahl začali učit buddhismus a organizovat meditační centra, nejprve v jejich rodném Dánsku, poté v Německu a dalších zemích. Zmocnil je k udělování slibu bódhisattvy a útočiště, obřadu, při kterém se člověk formálně stává buddhistou. Od té doby dal Ole útočiště více než 500 000 lidí. V roce 1972 byla založena první centra buddhismu Diamantové cesty v Rakousku , Norsku, Švédsku a Dánsku . V roce 1974 bylo založeno první centrum v Německu a od té doby bylo po celém světě založeno již více než 600 center. Od roku 1973 lama Ole Nydahl se svou ženou Hannah organizovali přednášková turné pro nejvyšší tibetské učitele – nejdříve po Evropě, později také po Severní a Jižní Americe, Rusku a Austrálii. Následující léta lama Ole tráví péčí o své studenty a rozvíjením svých center po celém světě. Tráví život na cestách, přednáší, vede kurzy a píše knihy a články. Už dnes se dá prohlásit, že Ole Nydahl je člověk, který podpořil ro...
Více od autora
Oldřich Štefan (8)
Oldřich Stefan byl český architekt a vysokoškolský pedagog. Zabýval se dějinami architektury a naukou o slohu. Působil na Českém vysokém učení technickém v Praze, Akademii výtvarných umění v Praze a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Vystudoval architekturu na ČVUT. Současně navštěvoval přednášky z dějin umění Vojtěcha Birnbauma na Univerzitě Karlově . V letech 1924-1925 byl na studijním pobytu v Československém historickém ústavu v Římě. V letech 1930-1935 vyučoval dějiny architektury na fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Roku 1931 se habilitoval a působil současně jako docent nauky o slohu na AVU a na VŠUP. Přednášky kombinoval s exkurzemi a praktickou výukou v terénu . V roce 1935 byl jmenován profesorem teorie a dějin architektury na ČVUT. Spojením ústavů architektury starověku a středověku vytvořil Ústav dějin architektury při ČVUT. V roce 1939 byl posledním děkanem fakulty architektury a pozemního stavitelství ČVUT před uzavřením českých vysokých škol.. Po roce 1945 vedl průzkum, záchranu a obnovu Emauzského kláštera. Už během války se podílel se na průzkumech Anežského kláštera, Karolina, měst Chebu, Jindřichova Hradce a Turnova. Dále se podílel na zaměřování památek . Protože se otevřeně stavěl proti novým svazáckým a komunistickým praktikám na vysokých školách, byl ve vykonstruovaném soudním procesu odsouzen a uvězněn. Zásluhou rodiny a přátel se podařilo jeho předčasné propuštění a soudní rehabilitace. Z vězení se vrátil s podlomeným zdravím. Byl propuštěn z ČVUT do invalidního důchodu. Umělecká rada AVU, patrně na návrh Jaroslava Fragnera a Miroslava Koreckého, navrhla jeho opětovné přijetí na AVU. Toto gesto morální a rovněž hmotné podpory bylo úspěšné a profesor Stefan se stal od června 1964 opět pedagogem AVU. Byl mu rovněž udělen Řád práce. Zdravotní problémy a psychické následky věznění mu ale již n...
Více od autora
Oldřich Müller (13)
Narozen 1957. Ph.D., pedagog v oboru speciální pedagogiky, vysokoškolský učitel, autor učebnic, práce z oboru.
Více od autora
Oldřich Kulhánek (7)
Oldřich Kulhánek byl český malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a pedagog. Stal se autorem grafické podoby současných českých bankovek a vytvořil mnoho českých poštovních známek. Za grafiky, jimiž údajně hanobil představitele bývalých socialistických zemí, byl za minulého režimu perzekvován. Od roku 1968 stíhán a v březnu roku 1971 zatčen StB a uvězněn. Tehdy byl obviněn z toho, že svými grafickými listy s tváří Stalina hanobí představitele komunistických zemí. Na celkem jedenácti grafikách, které režim označil za tzv. ideově nebezpečné, byl totiž deformovaný Stalinův obličej, perforované pěticípé hvězdy či budovatelsky radostné obličeje změněné v ohavný škleb. Ve vykonstruované kauze zvané Kulhánek a spol. byl společně s ním souzen také jeho kolega a přítel Krejčí. Poté strávil měsíc ve vězení a musel pravidelně chodit k výslechům. Případ ukončilo líčení u obvodního soudu pro Prahu 10 , kde bylo jeho 11 grafických listů odsouzeno k likvidaci. Jeho rodině a přátelům se ale podařilo až do roku 1989 skrývat matrice k těmto listům, takže počátkem 90. let z nich byla vytištěna limitovaná edice, nazvaná Prohibita. Původní grafiky nakonec údajně zničeny nebyly, soudci je měli před spálením rozkrást. Roku 1958 byl přijat na VŠUP Praha do ateliéru grafiky prof. Karla Svolinského . Studia dokončil v roce 1964. Profesionální dráhu začal svojí diplomovou prací, ilustracemi knihy veršů Vladimíra Holana Sen. První samostatnou výstavu měl roku 1968 v Galerii mladých v Praze společně s malířem Janem Krejčím. Novou bankovku navrhl poprvé již v roce 1971, kdy jeho desetikoruna vyhrála anonymní konkurz. Bankovka s tématem Mistr Pavel z Levoče se ale do tiskárny se nakonec nedostala. Celá sedmdesátá léta měl zákaz výstav, zákaz spolupráce s nakladatelstvími a zákaz publicity. Přesto se ilegálně podařilo dostat některá jeho díla za železnou oponu – například v roce 1971 se pod pseudonymem Ulrich Böhm zúčastn...
Více od autora
Oldřich Hlad (8)
RNDr. Oldřich Hlad se narodil 30.12.1934 v Praze. V roce 1951 přišel na hvězdárnu v Praze na Petříně a v roce 1952 se stal jejím demonstrátorem. Vystudoval matematiku a fyziku. V letech 1958 až 1961 působil jako středoškolský profesor těchto předmětů včetně astronomie na žateckém gymnáziu. V roce 1961 nastoupil jako samostatný odborný pracovník do pražského planetária, s nímž a pražskou hvězdárnou na Petříně spojil své životní poslání. Od roku 1965 do začátku 21. století byl ředitelem Hvězdárny hlavního města Prahy, později Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy. Externě přednášel na vysoké škole. Publikuje v populárních a odborných časopisech. Je spoluautorem či autorem scénářů pro výstavy a také scénářů k populárně vědeckým filmům. Podílel se na tvorbě učebnic, budování databanky a tvorbě mapových děl, pronesl nespočet přednášek a připravil řadu komponovaných pořadů. Je čestným členem České astronomické společnosti a členem Jednoty českých matematiků a fyziků. Z knih zaslouží jmenovat především Vesmír jistot a otazníků a Přehled astronomie . Rozsáhlou kapitolu pak tvoří mapy oblohy v mnoha vydáních a provedeních. Mapa oblohy bylo vydána 15 x včetně např. Německa, Polska, Maďarska a Holandska. Mezi významné počiny patří také Atlas coeli novus 2000.0, který sleduje tradici slavného Bečvářova atlasu.
Více od autora
Nina Heřmanová (10)
Nina Vojtěška Heřmanová. Narozena 1928. Překladatelka, tlumočnice, průvodkyně, autorka turistických průvodců po Balkánu.
Více od autora