Výpis všech autorů

Radko Loučka

Autor je uznávaný odborník v oblasti chovu a výživy psů. Stál u zrodu některých kynologických sportů u nás, například psího triatlonu, skijöringu, canicrossu, agility, flyballu...Externě přednáší o kynologii na České zemědělské univerzitě v Praze i na mnoha seminářích určených pro zemědělskou praxi i kynology. Od r. 2004 je také místopředsedou komise pro státní závěrečné zkoušky na ČZU v oboru speciální zootechnika.

Petra Lázničková

Petra Lázničková pochází z Rokycan, ale od dětství žije v Praze. Vystudovala FF UK, dlouhou dobu pracovala u Policie ČR, v současné době je úřednicí ve veřejné správě. Účastnila se různých literárních soutěží a publikovala několik povídek . Na podzim loňského roku vyšel v nakladatelství Petra její román Hra o Milana. Pro nakladatelství Eroika má připravené pokračování románu Pod kůží a současně pracuje na próze o cizincích nelegálně žijících v ČR.

Peter A Levine

Psycholog a biologický fyzik. Peter A. Levine, PhD. se už 45 roků věnuje studiu a léčení traumat a stresu. Získal doktorát z lékařské biofyziky na Univerzitě v Kalifornii v Berkeley a z psychologie na International University. Vyvinul tzv. Somatic Experiencing®, což je unikátní přístup k traumatu využívající uvědomování si vlastního těla. Praktikoval a vyučoval v mnoha léčebných centrech, nemocnicích a klinikách pro léčbu bolesti po celém světě. Zabýval se širokou škálou traumat, včetně nehod, znásilnění, útoků, zneužívání a invazivních lékařských postupů. Spolupracoval také s NASA jako stresový konzultant. Je autorem několika bestsellerů a dalších knih a audioprogramů, ve kterých lidi učí, jak používat své tělo jako nástroj k léčení svých traumat. Vedle toho se věnuje také prevenci traumat u dětí.

Pavel Nikolajevič Luknickij

Pavel Nikolajevič Luknickij, rusky: Павел Николаевич Лукницкий byl ruský sovětský spisovatel a sběratel materiálů o Anně Achmatové. Básník, prozaik i dramatik, historik, zeměpisec a cestovatel, řádný člen zeměpisné společnosti SSSR a zasloužilý kulturní pracovník Tádžické SSR. Narodil se v roce 1900 a hned po skončení universitního studia v Leningradě zahájil svou tvůrčí dráhu. Seznamoval se s životem kavkazských národů, byl námořníkem na Černém a Kaspickém moři, ale pak přenesl těžiště svého zájmu na Pamír. Zúčastnil se tří velehorských expedicí, v nichž pěšky i na koni urazil přes devět tisíc kilometrů, objevil a zakreslil na mapu objevené štíty, prameny řek i ledovce. Současně měl příležitost poznávat život pamírských horalů i jejich boj za nové společenské pořádky. Jeho knihy U podnoží smrti, Pamír bez legend, Cestování po Pamíru a další ho učinily známým. Za vrcholné dílo s pamírskou tematikou se považuje román Nissó. Zde se Luknickij projevil jako opravdový znalec života v horách i mistr v líčení krajiny. Román Nissó a osudy jeho hrdinky inspirovaly hudební skladatele D. Ganěva a S. Balasaňana a poskytly jim námět k libretům oper. Současně byl román zdramatizován a zfilmován.

Paul Leppin

Paul Leppin byl pražský německý dekadentní básník, spisovatel, dramatik a redaktor, civilním povoláním byl poštovní úředník. Paul Leppin se narodil v rodině vyučeného hodináře Josefa Leppina , který se však živil jako zapisovatel, a vychovatelky Pauline, rozené Scharsach . Oba rodiče přišli do Prahy z moravského Frýdlantu. V letech 1888 až 1897 absolvoval gymnázium ve Štěpánské ulici . V té době se také spřátelil s Camillem Hoffmannem. Vzhledem k nelehké finanční situaci rodiny nemohl pokračovat ve studiích na univerzitě, a tak roku 1897 nastoupil jako úředník Poštovního a telegrafního úřadu. Na přelomu století začal publikovat první texty a recenze a záhy se stal nedílnou součástí pražského německého literárního života. Byl členem Spolku německých výtvarných umělců v Čechách a pravidelně se stýkal s dalšími německy hovořícími umělci, mezi nimiž nechyběli Oskar Wiener, Victor Hadwiger, Richard Teschner či Gustav Meyrink, toho času ještě používající původního příjmení Meyer. Znal se též s Jiřím Karáskem ze Lvovic. V roce 1907 se oženil s Henriette Bogner , která pocházela z bohaté liberecké rodiny. V květnu 1908 se páru narodil syn Paul. Po roce 1918 zůstal Leppin v Praze, v roce 1920 se stal účetním radou. Ke svým padesátinám obdržel oficiální uznání i od kanceláře prezidenta republiky. Roku 1937 jeho jediný syn Paul zemřel. Přestože Leppin nikdy nepatřil k německým nacionalistům, byl během okupace vnímán jako nepřítel. Zemřel krátce před koncem války na následky svého bohémského života. Jeho knihovna byla zničena během Pražského povstání. Jeho manželka byla vysídlena do Německa, kde krátce nato zemřela. Roku 1899 publikoval první básně ve výboru Goethe-Festschrift vydaném Čítárnou a přednáškovou síní německých studentů a b...

Patrik Linhart

Patrik Linhart je český básník, esejista, performer a výtvarník. Vystudoval ekonomii a pracoval jako učitel, sociální pracovník a novinář. Je zakladatelem projektu Vědeckého studia Stará milenka, členem radikálního baletu Vyžvejklá Bambule a souboru Kundí frky. Zabývá se literaturou fin de siècle, uměním imaginace a hororu a vexilologií. Pracuje jako editor, publicista a korektor. Literární recenze, essaye a glosy publikuje v časopisech Tvar a Host. Od zákazu kouření v hospodách v České republice usiluje o získání rakouského občanství. Jeho tvorbu definuje prožitek severních Čech, imaginace a patafysiky. Linhartovy texty zhudebnily teplické punkové a industriální kapely. První román autora z vychází osobních zážitků, deníkovou formou se snaží zachytit 90. a 0. léta . Na jeho tvorbu měli vliv Jakub Deml, skupina Oulipo, hnutí keltského revivalu a neoromantická poetika kapely Depeche Mode. Působí pod mnoha heteronymy . Beletrie Essaye/studie Překlady Editor

Olga Limburská

Filoložka, germanistka, německé slovníky a příručky německé gramatiky.

Norman Lewis

Norman Lewis byl vlivný britský novinář a plodný spisovatel. Nejznámější jsou jeho cestopisné práce; napsal i tucet románů a několik svazků autobiografie. Psal o Neapoli během osvobozování Itálie Spojenci, o koloniální Indočíně, o Indonésii, o indických kmenech, Sicílii a mafii, a zkáze působené křesťanskými misionáři v latinské Americe i jinde. Za svou nejhodnotnější věc považoval článek nazvaný "Genocide in Brazil" , který vzbudil takové rozhořčení, že vzápětí byla založena organizace Survival International, cele věnovaná ochraně původních obyvatel v zemích celého světa. Graham Greene považoval Normana Lewise za jednoho z nejlepších spisovatelů 20. století.

Natasha Lester

Natasha Lester začala psát pozdě. Když ukončila střední, žádný obor jako tvůrčí psaní na vysokých školách neexistoval. Nevěděla, jak se stát spisovatelkou. Vystudovala tedy marketing a public relations a 10 let pracovala pro firmy jako L’Oreal v Austrálii jakožko ředitelka marketingu pro Maybelline. Byla to zábava; měla víc rtěnek, než by kdo mohl kdy potřebovat, ale nebylo to to, co chtěla dělat. Jednoho dne s tou báječnou prací sekla a vrátila se na univerzitu studovat tvůrčí psaní. Ale nebylo to lehké. Když psala svůj první rukopis, měla 3 děti a rukopis byl mnohokrát odmítnut. Ale psaní ji bavilo, tak pokračovala, až jí někdo dal důvěru a ona vyhrála cenu TAG Hungerford Award za beletrii pro novelovou prvotinu What is Left over, After. V roce 2016 začala psát historickou beletrii a dnes je autorkou historických bestselerů pro ženy. Kombinuje svou vášeň pro historii, výzkum, cestování, módu a psaní příběhů o ženách, které vyšlapávaly nové cesty. Žije v Perthu na západě Austrálie.

Myrtle Langley

Publikace populárně-naučného charakteru o náboženství.

Miloš Langmeier

prof. MUDr. Miloš Langmeier, DrSc. V současné době působí na fyziologickém ústavu a Ústavu vědeckých informací 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Milan Lukeš

Milan Lukeš byl český historik, překladatel a politik. Absolvoval katedru divadelní vědy a dramaturgie na AMU v roce 1955. Byl profesorem Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, vedoucím oddělení divadelní a filmové vědy, proděkanem pro ideologickou práci, předsedou organizace KSČ – historiků. Překládal zejména anglickou a americkou dramatickou tvorbu. Byl autorem řady esejů a knih o Williamu Shakespearovi, alžbětinském divadle či o teorii dramatu. Působil jako redaktor časopisu Svět a divadlo. V letech 1985 až 1989 vedl činohru Národního divadla v Praze. Po roce 1989 byl ministrem kultury za KSČ, poslancem ČNR a místopředsedou české vlády. Slovník české literatury po roce 1945

Michèle Lecreux

Francouzská redaktorka a autorka pupulárně-naučných publikací.

Michael Ludvík

Narozen 24. 9.1883 v Domažlicích, zemřel 25.9.1959 v Praze. Středoškolský profesor, práce v oboru regionálních českých dějin, publikovány též časopisecky.

Merline Lovelace

Málokterá z autorek romantické literatury se může pochlubit takovou kariérou jako Merline… Její otec sloužil u letectva, za druhé světové války bojoval v Evropě. Do výslužby odcházel roku 1961, to se ale již jeho šikovná dcera Merline rozhodla, že půjde v jeho stopách. Hned po vysoké škole, kterou absolvovala s výborným prospěchem - studovala mj. i němčinu a ruštinu -, zamířila rovněž k letectvu. Podobně jako její mladší sestra. Starší sestra a bratr zase sloužili u námořní pěchoty. Hned druhý den poté, co Merline nastoupila na svou první základnu, se potkala s jedním mladým kapitánem… Svatbu měli na Tchajwanu, na líbánky zamířili do Hongkongu. Po třiadvaceti letech služby Merline letectvo opustila v hodnosti plukovníka, svou uniformu tehdy - rovněž jako plukovník - na hřebík definitivně pověsil i její manžel. A pro Merline začala nová kariéra. Svou lásku k cestování, k létání, literatuře a romantice skloubila do jedné vášně… Vlastně kromě psaní romantických příběhů odehrávajících se zhusta v leteckém prostředí a po celém světě má Merline ještě jednu vášeň. Často ji můžete spatřit, jak na zeleném trávníku tluče golfovou holí do malého bílého míčku…

Mark Lawrence

Lawrence se narodil ve Spojených státech. Se svými rodiči se přistěhoval do Británie když byl ještě malý. Pracoval jako romanopisec a výzkumník v oblasti umělé inteligence. Trnový princ je jeho prvotinou. Je ženatý a má čtyři děti, z nichž jedno je mentálně postižené. Má dvě občanství - britské a americké - , což mu umožnila tajná dohoda, kterou kdysi uzavřel s vládami obou zemí.

Mark Lauren

Mark Lauren je certifikovaný vojenský specialista na fyzický trénink, letecký návodčí speciálních operací, triatlonista a šampion v thajském boxu. Úspěšně připravil téměř tisíc branců na extrémní požadavky nejelitnějších jednotek z komunity speciálních operací. Coby zkušený specialista při plánování a provádění misí zabavování letišť, záchranných misí, letecké podpory a průzkumných a pozorovacích misí trénoval jednotky schopné okamžitého nasazení v oblastech předsunutých vojenských operací pomocí výsadku, čtyřkolek, po zemi, ve vodě či obojživelně.

Marion Lennox

Australská autorka romantických příběhů.

Mario Lanza

Mario Lanza byl americký tenorista, herec a hollywoodská filmová hvězda konce 40. a 50. let 20. století. Narodil se jako Alfredo Arnold Cocozza 31. ledna 1921 ve Filadelfii v Pensylvánii a proslul svým silným hlasem a charismatickým vystupováním na plátně i při živých vystoupeních. Lanza zahájil svou kariéru jako klasický tenorista, vyškolený některými z nejlepších učitelů té doby. V roce 1947 podepsal smlouvu s MGM a rychle se stal filmovým idolem, když debutoval ve filmu "That Midnight Kiss" , po němž následoval velmi úspěšný film "The Toast of New Orleans" .

Lucie Lukešová

Narozena 1974. Autorka dívčích románů.

Libuše Lašťovková

Folkloristka, též rozhlasová redaktorka a editorka.

Lauren Layne

Americká autorka románů.

Lapuss'

Belgický autor komiksů.

Ladislav Langpaul

Autor se narodil 27.6.1948 v Havlíčkově Brodě. Vystudoval střední knihovnickou školu a filosofickou fakultu UK. V roce 1975 vydal v nakladatelství Albatros knihu Lucie a modrý kůň a byl autorem filmového scénáře Mys dobré naděje. Spolupracoval s televizí i rozhlasem.

Kelly Link

Kelly Linková je americká autorka povídek, které jsou na pomezí žánrů fantasy, science fiction a magického realismu.

Kate Long

Kate Long pochází z hrabství Lancashire v severozápadní Anglii. Je mimo jiné spisovatelka, skladatelka, členka povodňové komise, rozhlasová komentátorka a univerzitní preceptorka. Na základě své několikaleté učitelské praxe v okrese Summers v Západní Virginii napsala svoji první novelu, která se opírala o její vlastní zážitky z prostředí školních tříd, kde působila. Jmenovala se „Johnny´s Such A Bright Boy – What A Shame He´s Retarded“ , vyšla v roce 1977 a získala si význačné ocenění jako kniha, která může pozitivně ovlivňovat různé směry výchovy. Kate také pracovala jako domácí učitelka v rodinách s hendikepovanými dětmi, což bylo zároveň i zdrojem pro její druhou významnou knihu nazvanou „Parents Becoming Teachers“ . Získala také ocenění za své video pásmo „Parents To Parents“ , které mělo pomáhat právním zástupcům s dosud malými zkušenostmi v Západní Virginii. Domov a vztah k bydlišti jsou středem jejího života. Narodila se a vyrůstala v Západní Virginii nedaleko hornického města Oak Hill a i když žila na nejrůznějších místech, je její odkaz ze života na horách u ní patrný jak v její práci, tak i v jejím životě. Jako koordinátorka Appalačského mentálního zdravotního centra v povodňovém záchranném projektu, které svou činnost zahájilo po zátopách v roce 1985.

Karel Lukáš

Karel Lukas byl účastník odboje proti Rakousku-Uhersku za první světové války a zahraničního československého protinacistického odboje za druhé světové války. Oběť totalitního komunistického režimu. Karel Lukas se narodil 16. února 1897 v Brníčku u Zábřeha, v rodině hostinského Františka Lukase. Do roku 1907 se učil v místní dvoutřídce, v letech 1907 až 1915 navštěvoval gymnázium v Zábřehu. V červnu 1915 pak složil maturitní zkoušku a hodlal studovat dále na učitelském ústavu. 15. října 1915 však musel narukovat do Olomouce k 13. zeměbraneckému pluku, se kterým byl zanedlouho odvelen na ruskou frontu. Při první příležitosti, v červnu 1916, přeběhl k Rusům. Prošel několika zajateckými tábory, než mohl v srpnu 1917 vstoupit do československých legií. V listopadu se přesouvá do Francie, kde působí jako voják 21. československého střeleckého pluku na několika místech, mimo jiné u Terronu. Začátkem roku 1919 se vrátil domů. Od roku 1939 působil v odbojové organizaci Obrana národa. Jako vojenský atašé československé exilové vlády se zapojil do bojů v Severní Africe. Jako pozorovatel se účastnil bitvy u El Alameinu kde byl zraněn střepinou z dělostřeleckého granátu. Ze zranění se zotavoval v nemocnici v Jeruzalémě. Jeho blízkým přítelem byl Pravoslav Řídký. Po skončení druhé světové války se stal leteckým atašé v USA a později i v Kanadě. Byl význačným sběratelem výtvarného umění, zejména grafik Václava Hollara. Sbírku věnoval v roce 1947 městu Zábřehu. Muzeum Zábřeh tak nyní vlastní druhou největší sbírku grafik Václava Hollara s téměř 750 grafickými listy. Jeho kolekci Hollarových grafik v současné době spravuje Okresní vlastivědné muzeum v Šumperku. Do Československa se vrátil v létě roku 1947. Po únoru 1948 byl označen za "reakčního západního důstojníka" a propuštěn z armády. Posléze se pokoušel uchytit jako překladatel. Roku 1949 byl zatčen Státní bezpečností, obviněn z velezrady, nezákonně...

Július Lenko

Július Lenko byl slovenský básník a překladatel. Narodil se 10. prosince v Hybe a vzdělání získával v Liptovském Mikuláši a v Bratislavě, kde studoval slovenštinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Komenského. Po ukončení vysokoškolského studia v roce 1939 působil jako středoškolský profesor v Humenném a Prešově, v letech 1945 – 1957 učil v Liptovském Mikuláši. V roce 1957 začal pracovat na pověřenectvu školství a kultury v Bratislavě, od roku 1960 pracoval jako redaktor vydavatelství Tatran, kde setrval až do odchodu do důchodu v roce 1977. Jeho život a dílo mapuje i dokumentární film Július Lenko . Svá první literární díla začal uveřejňovat už během středoškolských studií v časopisech Slovenský ľud, Nový rod a Svojeť, později publikoval i v časopisech Slovenské smery, Slovenské pohledy, Elán, Pero a Nové slovo. Knižně debutoval v roce 1941 sbírkou básní V nás a mimo nás. Jeho tvorba byla silně ovlivněna poetismem a nadrealismem, ale i spisovateli jako Emil Lukáč, Laco Novomeský, Ivan Krasko, ze zahraničních pak zejména Jiří Wolker. Ve svých začátcích se věnoval tématům dobového vystěhovalectví a milostné lyrice, později se v jeho tvorbě objevovala i témata války, utrpení, později i vzpomínky na dětství a mládí. Kromě vlastní tvorby se věnoval i překládání z němčiny , francouzštiny a ruštiny . Zasloužil se o založení Muzea Janka Krále v Liptovském Mikuláši. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Július Lenko na slovenské Wikipedii....

Jozef Lánik

Alfréd Wetzler byl slovenský spisovatel, antifašista a vězeň koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau, kterému se podařilo utéct. Narodil se roku 1918 v Trnavě v dělnické rodině. V letech 1936–1940 pracoval jako dělník v Trnavě, V roce 1941 byl za provádění sabotáží v cihelně zatčen a 4 měsíce vězněn v Bratislavě. V letech 1942–1944 byl vězněm koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau. Do Auschwitz byl přivezen z pracovního tábora v Seredi 13. dubna 1942. Byl zaregistrován pod číslem 29 162, a další den přemístěn do Birkenau. V prvních dnech svého pobytu byl zaměstnán jako nosič mrtvol. Později pracoval na různých pozicích, mj. jako písař bloku č. 7 v táboře B Ib nebo v márnici. Při práci v komandu vykonávajícím zemní práce se seznámil s polským vězněm Pawlem Gulbou , který mu později několikrát pomohl. Od léta 1943 pracoval jako písař v baráku č. 9 v táboře B IId. Z tábora se mu podařilo 7. dubna 1944 společně s Rudolfem Vrbou utéct. V dubnu 1944 informovali o hrůzách Osvětimi židovské představitele v Žilině a sepsali 32 stran výpovědi, která se stala známá jako Vrbova a Wetzlerova zpráva. V letech 1945–1950 pracoval jako redaktor, v letech 1950–1955 jako dělník v Bratislavě, v letech 1955–1970 pracoval v obchodní sféře. Od roku 1970 byl v invalidním důchodě a žil v Bratislavě, kde 8. února 1988 zemřel. 1. ledna 2007 mu prezident Slovenské republiky Ivan Gašparovič udělil státní vyznamenání Kříž Milana Rastislava Štefánika I. třídy in memoriam. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alfréd Wetzler na slovenské Wikipedii.

Josef Liesler

Josef Liesler byl český malíř, grafik a ilustrátor. Absolvoval ČVUT, fakultu architektury a pozemního stavitelství, obor kresba . Mezi lety 1938–1941 působil jako člen výtvarné skupiny Sedm v říjnu. V letech 1942–1948 byl členem SVU Mánes, roku 1945 se stal členem SČUG Hollar, roku 1958 zakládal Skupinu 58, později byl také členem výtvarné skupiny Radar. Byl též členem Královské belgické akademie a nositelem světových i našich cen a uznání v oboru umělecké poštovní známky. Za jednu ze svých poštovních známek získal také cenu UNESCO pro nejkrásnější známku roku. Od roku 1969 byl zasloužilým umělcem. Prezident Václav Klaus mu udělil roku 2003 Medaili Za zásluhy druhého stupně. Zemřel ve věku 92 let. Josef Liesler měl svůj vlastní a osobitý malířský styl. Výtvarní teoretici na jeho díle, vzniklém v průběhu sedmdesáti let, oceňují zejména univerzálnost, lehkost improvizace a výjimečnou pracovitost autora. Tato kombinace mu umožnila zasahovat do rozmanitých výtvarných oborů: malby, volné a užité grafiky, známkové tvorby, plakátu, ilustrace i monumentálního malířství, mozaiky a sgrafita. Svá nejsilnější díla vytvořil na konci druhé světové války. Kombinoval v nich citace známých děl, například díla Francisca Goyi, Pabla Picassa, El Greca, Henri Daumiera či Salvadora Dalího, s vlastními prožitky, ironickým odstupem a humorem. V celém jeho díle je patrná výrazná inspirace surrealismem. On sám své dílo označoval jako „fantaskní realitu“. Spojoval v něm fantastické představy se vzpomínkami, současnou situaci s historickou pamětí. Maloval apokalyptické obrazy monster a fantomů, strojů a srostlých lidí, bestií a zrůd, které ohrožují člověka.

Jonathan Littell

Jonathan Littel je francouzsky píšící americký spisovatel v současnosti žijící v Barceloně. Jeho nejznámějším dílem je román Laskavé bohyně. Narodil se v židovské rodině , která emigrovala z Polska do Spojených států na konci 19. století, jeho otcem je spisovatel Robert Littell. Vystudoval pařížské lycée Fenelon a odjel do Ameriky studovat na Yale. Po třech letech na Yale odjel na tehdy válčící Balkán. V průběhu sedmi let se účastnil humanitárních akcí neziskové organizaceAction contre la faim, hlavně v Bosně a Hercegovině, ale také na různých místech po celém světě jako např. v Čečensku, Afghánistánu, Kongu nebo dokonce v Moskvě. V roce 2001 se rozhodl ukončit humanitární činnost a začal psát svůj nejznámější román Laskavé bohyně, rozsáhlou fresku vykreslující pomocí fiktivních vzpomínek vzdělaného důstojníka SS Maxmiliana Aue druhou světovou válku a východní frontu. Laskavé bohyně získaly v roce 2006 Goncourtovu cenu a Velkou cenu Francouzské akademie za román. Jorge Semprún tuto knihu označil za „událost století“. Jediné jeho předchozí vydané dílo, kyberpunkový román Bad Voltage, vyšlo v roce 1989 ve vydavatelství Signet Book. Kniha sice neobsahuje žádné zmínky o autorovi, ale časté odkazy na Francii a autory jako Jean Genet a Charles Baudelaire a na Paříž bezpochyby ukazují na téhož autora. Několikrát zde ostatně zmiňuje pařížské podzemí, kde se děj odehrává pařížského podzemí). V roce 2006 zveřejnil obsáhlou a podrobnou zprávu o ruských tajných službách v letech 1991–2005 The Security Organs of the Russian Federation - A Brief History 1991–2005 V současnosti žije s manželkou, synem a dcerou v Barceloně....

Jitka Ludvová

Narozena 1.10.1943 v Holešově. Muzikoložka, práce a překlady z oboru. Zabývá se hudbou a divadlem německé menšiny na českém území a dějinami divadelního života v Čechách z hlediska kontaktu německé a české kultury.

Jiří Likeš

Jiří Likeš byl český statistik, zabýval se rovněž teorií pravděpodobnosti. Svoji kariéru spojil s Vysokou školou ekonomickou v Praze, kde působil od roku 1961. Roku 1969 habilitoval, profesorem statistiky byl jmenován roku 1990 a v roce 1991 získal vědecký titul DrSc. Výraznou měrou se zasloužil o vznik Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v roce 1991. Zároveň byl jejím prvním děkanem na funkční období 1991-1994, byl zvolen i pro druhé funkční období 1994-1997, avšak v listopadu 1994 umírá. Za tyto zásluhy byla na jeho počest tzv. Stará aula Vysoké školy ekonomické v Praze pojmenována v roce 2008 jako Likešova aula a byla zde odhalena jeho pamětní deska. Kromě řady vědeckých článků sepsal velmi originální učebnice spolu s Josefem Machkem:

Jiří Levý

Narozen 8. 8. 1926 v Košicích , zemřel 17. 1. 1967 v Brně. PhDr., DrSc., docent katedry českého a slovenského jazyka. Práce v oboru, editor anglické poezie. Syn romanisty Otakara Levého.

Jill Marie Landis

Americká autorka Jill Marie Landis se narodila v Clintonu ve státě Indiana a když ji bylo deset let, přestěhovala se s rodiči do Kalifornie. Po rodičích zdědila zálibu v historii a čtení, a tato skutečnost zformovala její váše%n pro psaní příběhů, které se odehrávají v minulých časech. Vystudovala historii na Long Beach State University a seset let pracovala jako učitelka v mateřské škole. Publikovat začala v roe 1988 a je autorkou šestnácti románů, které ser pravidelně umisťují na předních poszicích žebříčků nejčtenějších knih ve Spojených státech. V současné době žije Jill Marie se svým manželem Steem v Kalifornii a na Havaji. K jejím koničkům, kromě psaní, patčí jizda na kajaku, pěstovnán orchidejí, hra na ukulele, ruční práce a tanec hulahula.

Jerry Lee Lewis

Jerry Lee Lewis , často známý jako "The Killer", je průkopníkem rock and rollu a country hudby. Narodil se 29. září 1935 ve Ferriday v Louisianě a vyrůstal ve hře na klavír se svými bratranci Mickey Gilleym a Jimmym Swaggartem. Lewisova kariéra odstartovala v 50. letech, kdy se připojil k Sun Records, stejnému vydavatelství, které uvedlo na trh Elvise Presleyho, Johnnyho Cashe a Carla Perkinse. Díky svému výbušnému stylu vystupování a klavírnímu umění se rychle stal hvězdou.

Jeph Loeb

Narozen 29.1.1958 v Connecticutu, momentálně žije na Floridě. Napsal několik výborných scénářů o Batmanovi , pracoval ale i na celé řadě dalších sérií, např. Superman, X-Men, X-Force, Coven či Captain America.

Jaromír Lang

Jaromír Lang byl český a československý literární historik, vysokoškolský učitel, politik Komunistické strany Československa, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění a České národní rady za normalizace. Po srpnu 1968 představitel prosovětského kolaboračního křídla KSČ. Vystudoval gymnázium v Sušici a poté Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Již od studií se angažoval v levicových a komunistických studentských skupinách. V roce 1938 vstoupil do KSČ. V letech 1939–1940 byl vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen, po návratu z tábora pracoval např. jako redaktor v nakladatelství Melantrich. Hned po osvobození se stal vedoucím kulturního oddělení nově zřízeného ÚRO a stal se členem kulturně-propagační komise ÚV KSČ. Od roku 1946 také vyučoval na nově zřízené Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Zabýval se literární vědou a dějinami literatury. Po roce 1948 patřil mezi představitele komunistické ostře prorežimní skupiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Na jaře 1948 se stal diplomatem a od června téhož roku byl prvním komunistickým velvyslancem ve Švýcarsku. Už v polovině roku 1949 však byl odvolán a stal se delegátem u ředitelství UNESCO v Paříži. Roku 1951 musel z diplomacie odejít a vrátil se k akademické činnosti. V letech 1961-1963 byl děkanem Filozofické fakulty Univerzity Palackého. K roku 1969 se uvádí jako vedoucí katedry Univerzity 17. listopadu v Praze. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa patřil do ultralevicové kolaborační frakce KSČ okolo Josefa Jodase. 9. října 1968 se v rámci této skupiny účastnil jejího velkého mítinku v sále libeňské Čechie. Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát nabyl až dodatečně v prosinci 1969. Nominovala ho Česká národní rada, v níž zasedal od list...

Jana Langerová

Narozena 1963 v Ústí nad Orlicí. Autorka cestopisu a životopisu. Vzděláním historička a pedagožka, pracuje ve státní správě. Absolventka Univerzity Palackého . Od konce 80. let žije trvale na Zlínsku.

Jan Milič Lochman

Jan Milíč Lochman byl český exilový protestantský teolog a filozof, duchovní Českobratrské církve evangelické a vysokoškolský pedagog. Teologii studoval na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě , na univerzitě v St. Andrews a v Basileji, kde později také působil . V letech 1960-1968 působil jako profesor systematické teologie na KEBF v Praze. Přednášel hostovsky i na jiných předních univerzitách v Evropě a v USA. V letech 1968-1992 přednášel na univerzitě v Basileji; přednášel zde hostovsky a po invazi vojsk Varšavské smlouvy v Basileji zůstal. Od roku 1969 byl profesorem a dvakrát byl zvolen rektorem. Po roce 1989 zajížděl pravidelně do Československa i Česka. Patřil k význačným osobnostem ekumenického hnutí a křesťansko-marxistického dialogu. Roku 1998 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy.

Jan Lukas

Narozen 10. 8. 1915 v Českých Budějovicích, zemřel 28. 8. 2006 v New Yorku . Umělecký fotograf, od r. 1965 žil v USA.

Jakob Lorber

Jakob Lorber byl rakouský hudebník, křesťanský mystik a vizionář. Sám se označoval jako „píšící sluha Boží.“ Jakob Lorber se narodil jako první syn Michala Lorbera a jeho ženy Marie, rozené Tautscherové, v starousedlé křesťanské selské rodině v Kaniše, která příslušela tehdy Rakousku, nyní Slovinsku. Po něm se narodili synové Michal, Josef a dcera Cecilie. V 17 letech šel do Marburgu nad Drávou a byl tam učitelským pomocníkem a varhaníkem. Brzy na to se odebral do sv. Jana v údolí Saggan, kde ho místní kaplan vyučoval v latině. Kaplan mu radil, aby se věnoval kněžskému povolání, proto se Lorber vrátil do Marburgu, a tam navštěvoval gymnasium. Po pěti třídách pokračoval ve studiích gymnasia ve Štýrském Hradci. Živil se jako domácí učitel zpěvu, hudby a kreslení. Od roku 1829 navštěvoval „vyšší pedagogický kurs pro učitele na hlavních školách“ a získal velmi dobré vysvědčení. Po prvním bezúspěšném ucházení o místo učitele se začal věnovat zcela hudbě. Skládal písně a koncertní díla. Tak se setkal se známým hudebním skladatelem Anselmem Hüttenbrennerem. V té době poznal Lorber i slavného houslistu Niccolu Paganiniho a ten mu také udělil několik hodin výuky a stal se mu vzorem. Podle údajů jeho životopisce Leitnera, četl Lorber knihy Justina Kernera, Jung-Stillinga, Emanuela Swedenborga, Jakoba Böhmeho, Jana Tennhardta, Kerninga a především Bibli. Vzdor tomuto sklonu k bádání nejhlubších tajemství, zůstával v celku jasným, radostným člověkem a dobrým společníkem. 15. března 1840 v 6 hodin ráno, když se pomodlil a chtěl vstát, uslyšel podle vlastních slov v místě srdce hlas, který mu pravil: „Vstaň, vezmi pisadlo a piš.“ Začal tedy psát. Slovům která slyšel a zapsal, věnoval zbytek svého života. Psát začínal skoro denně před snídaní. Později některým ze svých přátel jednotlivé články i celé knihy diktoval. Při tom prý seděl vedle píšícího a klidně hleděl před sebe a ve své plynu...

Ivana Lacková

Igor Lukes

Igor Lukeš je český historik od 70. let 20. století žijící v Americe a honorární konzul České republiky v Bostonu. Vystudoval filosofii a historii na Univerzitě Karlově, působí jako profesor historie a mezinárodních vztahů na Boston University se zaměřením na historii a politiku střední a východní Evropy a současného Ruska. Byl členem Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů, odstoupil kvůli nesouhlasu s odvoláním ředitele ústavu Daniela Hermana, ke kterému podle něj došlo „pomocí lží a v důsledku konspirace“. Přispívá do českých novin a časopisů. Je autorem řady knih, např. Inside the Apparat či Gorbachev’s USSR: A System in Crisis , kniha Czechoslovakia between Stalin and Hitler: the diplomacy of Edvard Benes in the 30´s získala cenu Boston Authors Club a Kahn Award. Historik Vít Smetana při recenzi jeho knihy „Československo nad propastí“ kvůli chybám, omylům a metodologickým proviněním, jichž se Lukeš v knize dopustil, doporučil, aby se do budoucna věnoval historickým románům. Lukeš kritizoval Čechy za odmítavý postoj vůči imigrantům během evropské migrační krize v roce 2015 a také vyzdvihl multikulturní společnost ve Spojených státech, když prohlásil: „Sám žiji v zemi, kde se střetávají desítky různých kultur, desítky různých náboženství a podle mého názoru to funguje mnohem lépe tam, než tady.“ V dubnu 2016 Lukeš v rozhovoru s Tomášem Klvaňou v Reflexu označil amerického whistleblowera Edwarda Snowdena za „zrádce“ a prohlásil coby veřejný podporovatel Demokratů, že pokud americké volby vyhraje Donald Trump, dojde k oslabení NATO a v České republice by se mohli dostat k moci „putinovci“. Po smrti George Floyda začaly být v USA a západní Evropě strhávány a vandalizovány sochy historických osobností, například Winstona Churchilla, George Washingtona nebo Kryštofa Kolumba. Lukeš prohlásil, že by ve veřejném prostoru neměla být „socha nebo cokoliv jiného, co symbolizuje něco, co...

Henry Wadsworth Longfellow

Henry Wadsworth Longfellow byl americký básník, mezi jehož díla patří Paul Revere's Ride, A Psalm of Life, The Song of Hiawatha a Evangeline. Je také autorem prvního amerického překladu Dantovy Božské komedie a jedním ze členů literární skupiny známé pod názvem Fireside Poets. Za zmínku stojí snímek vodopádů Minehaha amerického fotografa Alexandra Hesslera, který údajně básníka inspiroval k napsání jeho známé Písni o Hiawathovi. Snímek vznikl během zakázky pro Harper’s Traveler’s Guide v padesátých letech 19. století, když pořizoval krajinářské daguerrotypické snímky řeky Mississippi od města St. Paul až po Galenu v Illinois. Za jediný den v srpnu 1851, Hessler a jeho asistent Joel E. Whitney, pořídili 85 pohledů z Minnesoty, včetně vodopádu Minnehaha. Snímek se dostal do Hesslerovy galerie v Chicagu, kde jej zakoupil George Sumner jako dárek pro svého bratra a senátora Charlese Sumnera z Massachusetts, ten jej ukázal svému příteli básníkovi Henrymu Wadsworthovi Longfellowi, který se tímto obrázkem inspiroval ke známé písni “The Song of Hiawatha.” Oba dva - básník i fotografie - se stali velmi populární, další fotografové cestovali k těmto vodopádům a Hessler kopíroval původní daguerrotypii a prodával ji jako papírové výtisky.

Henry Lincoln

Vyučil sa herectvo, zahral aj zopár úloh pod pseudonymom Soskin Henry, neskor sa stal "odborníkom na mystéria", titul doktor histórie dostal od "pseudovedca" za jeho bádateľskú činnosť - preslávil sa liečiteľ a populizátor histórie :)

Gytha Lodge

Britská spisovatelka, blogerka, zakladatelka divadelní společnosti, autorka beletrie pro dospělé a pro mládež, divadelních her a scénářů k filmům a videohrám.

Gordon Lightfoot

Gordon Lightfoot je uznávaný kanadský písničkář, který se významně zapsal do folkového a folkrockového hudebního žánru. Jeho kariéra trvá několik desetiletí, začíná na počátku 60. let 20. století. Lightfootovo písničkářství se vyznačuje emocionální hloubkou a vypravěčstvím, často se v něm odrážejí témata lásky, přírody a sociálních problémů. Široké uznání si získal písněmi jako "If You Could Read My Mind", "Sundown" a "The Wreck of the Edmund Fitzgerald", které ukázaly jeho vypravěčské schopnosti a melodické mistrovství.

Giulio Leoni

Giulio Leoni, oceněný titulem doktor literatury, se narodil v hlavním městě Itálie, v Římě, kde žije a pracuje dosud. Záhadná témata pro své knihy nevolí náhodou: jeho celoživotní vášní je magie ve všech podobách. A že to s ní myslí vážně, dokládá jeho členství nejen v italském Klubu magiků, ale i v prestižních amerických společnostech: American Society of Magicians a International Brotherhood of Magicians.

Gina LaManna

Americká spisovatelka, zaměřena na mystery literaturu a thrillery.

Gerhard Leibold

Léčitel a psychoterapeut, publikace z oboru.

Gayle Lynds

Americká spisovatelka, pod nejrůznějšímy pseudonymy píše dobrodružné romány pro mládež a dospělé. Maškaráda je první román, který publikuje pod vlastním jménem.

František Lukeš

Narozen 27.2.1921 v Hořicích v Podkrkonoší, zemřel 11.7.1998 v Hradci Králové.Katolický kněz, básník, prozaik, fejetonista, esejista, pedagog, memoárová literatura.

František Lexa

František Lexa byl český egyptolog, zakladatelem české egyptologie. Působil také jako profesor egyptologie na Karlově univerzitě a přispěl k založení Československého egyptologického ústavu. Narodil se v rodině právníka v Pardubicích. Rodina se v 80. letech 19. století odstěhovala do Prahy, kde navštěvoval gymnázium v Žitné. Mezi jeho učitele patřil i Alois Jirásek, který vyučoval zeměpis a dějepis. Po gymnáziu nastoupil v roce 1894 na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. Původní studijní obory matematika a fyzika rozšířil v dalších ročnících o filozofii a psychologii.Mezi jeho spolužáky patřil Zdeněk Nejedlý. Přednášel mu mimo jiné T. G. Masaryk. Po studiích učil krátce středoškolskou matematiku a fyziku na malostranském gymnáziu a na C. K. Vyšším gymnasiu v Hradci Králové, ale jeho zájem stále více směřoval k filozofii a psychologii. V roce 1903 se stal doktorem filozofie a tématem jeho habilitační práce byla psychologie písma. Odtud se dostal k zájmu o původ písma a studiu staroegyptského písma. V roce 1905 se začal učit starou egyptštinu a přeložil jednu kapitolu Knihy mrtvých. Překlad náhodou získal profesor orientalistiky Rudolf Dvořák a ten ho doporučil ke studiu egyptštiny u profesora Adolfa Ermana v Berlíně. Lexa se tam kromě staroegyptského písma začal zabývat problematikou egyptského náboženství. Po roce studií v Berlíně studoval Lexa několik měsíců démotštinu ve Štrasburku u profesora Wilhelma Spiegelberga. Rozhodl se vydat vlastní mluvnici démotštiny. Po návratu do Prahy v roce 1909 opět učil na gymnáziu, ale zároveň připravoval svou habilitační práci z egyptologie. Svou práci s názvem O poměru ducha, duše a těla u Egypťanů Staré říše zveřejnil po skončení první světové války. Po vzniku Československa byl na Karlově univerzitě zájem o orientalistiku a Lexa zde mohl od roku 1919 bezplatně přednášet egyptologii. V roce 1927 získal placené místo řádného profesora. ...

František Landovský

Narozen 22.9.1900 v Mladějově u Sobotky, zemřel 28.5.1974 v Praze. Ing., dr.techn., docent, publikace z oboru zelinářství.

Erlend Loe

Erlend Loe je norský spisovatel. Debutoval v roce 1993 knihou Tatt av Kvinnen. O rok později mu vyšla knížka pro děti Fisken o řidiči kamionu Kurtovi. Loeho styl psaní bývá označován jako naivní, často využívá humor a ironii. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erlend Loe na slovenské Wikipedii.

Érik L'Homme

Erik L'Homme se narodil roku 1967 v Grenoblu. Dětství strávil v kraji Drome, kde vyrůstal v úzkém kontaktu s přírodou. Odsud pramení jeho záliba v dobrodružstvích všeho druhu, se kterou se pojí i láska ke knihám. Po získání diplomu z historie se vydal po stopách hrdinů svých oblíbených knih, dobrodruhů a básníků. Objevovat daleké neznámé kraje. Jeho cesty ho zavedly i k horským masívům Střední Asie, ocitl se na stopě divochů, zamířil až na Filipíny hledat bájný poklad. V nakladatelství Harmattan vyšla jeho první kniha o jazyce a kultuře starobylého národa, žijícího někde na pomezí Pákistánu a Afghánistánu. V současné době žije v Provence a svůj čas dělí mezi žurnalistiku , dlouhé procházky a psaní románů.

Elvira Lindo

Elvira Lindo Garrido je španělská spisovatelka a novinářka. Proslavila se sérií knih o Manolitovi Brejlounovi, desetiletém chlapci, který žije s rodinou v bytě v madridské čtvrti Carabanchel Alto. Taktéž je autorkou několika televizních a filmových scénářů. Od prosince do června žije v New Yorku, zbytek roku v Madridu. Série o Manolitovi Brejlounovi

Elizabeth Lenhard

Americká autorka publikací pro děti a mládež.

Elisabeth Lambert-Ortiz

Novinářka a publicistka, autorka knih o pokrmech a koření, narozena v Anglii, zemřela v USA.