Všichni Autoři a témata

ASPM (5)

Arnošt Denis (10)

Ernest Denis, počeštěně též Arnošt Denis , byl francouzský historik, politik, slavista a především bohemista, profesor na univerzitách v Bordeaux a na pařížské Sorboně. Je autorem mnoha děl o politických a kulturních dějinách Čechů, ale i dalších slovanských národů. Čechy považoval za kulturně i politicky nejvyspělejší, proto jim přisuzoval i vůdčí roli v boji slovanských národů střední a jižní Evropy za samostatnost. Byl přesvědčen o nezbytnosti získání samostatnosti pro český národ a vytrvalým bojovníkem za jeho práva. Založil a redigoval revue La Nation Tchèque . Svou neúnavnou činností, politickým a společenským vlivem se významně zasloužil o vytvoření Československa. Jakkoli jiné národnosti, je Ernest Denis postavou, kterou je nezbytné zařadit mezi nejvýznamnější osobnosti českých moderních dějin. I přes svoji náklonnost k českým zemím zůstal Ernest Denis Francouzem hluboce poznamenaným porážkou v prusko-francouzské válce let 1870–1871 a angažovaným antiklerikálním republikánem. Mnohé jeho názory odrážejí vzrušenou atmosféru francouzské společnosti přelomu 19. a 20. století. Příčinu třicetileté války viděl hlavně v jezuitském komplotu. A ten se snažil odhalit a pohanět s o to větší vervou, že právě v době, kdy o českých dějinách intenzivně přemýšlel, se ve Francii rozhořel ostrý konflikt mezi církví a antiklerikály. Denis však jakožto angažovaný badatel do sebe nasál mnoho z bouřlivé atmosféry epochy Fin de siècle. Nikdy neskrýval svoji antipruskou a republikánskou orientaci. Myšlením a metodami však zůstal francouzským historikem své doby a vyhraněného politického smýšlení. V českých dějinách hledal souzvuky s historií své vlasti, což ho činí jedinečným. Ernest Denis se narodil v Nîmes , ve staré protestantské rodině. V roce 1870, během svých studií historie v Paříži se účastnil aktivně obrany obleženého města během prusko-francouzské války, která byla ukončena drtivou porážkou Fran...

Arno Anzenbacher (9)

Arno Anzenbacher je rakouský filosof a teolog. V letech 1958–1964 studoval filosofii a katolickou teologii v Innsbrucku a ve švýcarském Fribourgu. Roku 1965 získal doktorát z filosofie a roku 1971 u profesora Ericha Heintela se habilitoval na univerzitě ve Vídni. V následujících letech působil na filosofické a katolické teologické fakultě Vídeňské univerzity, od roku 1981 byl univerzitním profesorem křesťanské antropologie a sociální etiky na Katolické teologické fakultě Univerzity v Mohuči. Tamtéž je v současné době emeritním profesorem.

Arne Dahl (15)

Jan Lennart Arnald je švédský spisovatel detektivek a literární kritik. Detektivky píše pod pseudonymem Arne Dahl. Patří mezi nejpopulárnější švedské autory detektivního žánru a jeho knihy byly byly přeloženy do několika jazyků. Pod vlastním jménem vydal knihy Barbarer a Maria och Artur . V roce 2011 byla podle jeho knih natočena série Případy týmu A, která byla vysílána v r. 2014 Českou televizí: 1. Arne Dahl: Misterioso 2. Arne Dahl: Zlá krev 3. Arne Dahl: Až na vrchol hory 4. Arne Dahl: Velké vody 5. Arne Dahl: Evropské blues

Antonín Robek (11)

Narozen 31.8.1931 v Zeměchách u Kralup, zemřel 2008. PhDr., CSc., docent etnografie, publikace z oboru.

Antonín Nestával (11)

Narozen 22.11.1922, zemřel 27.9.1985. Kuchař, gastronomický odborník, kuchařské knihy.

Antonín Klášterský (16)

Antonín Klášterský byl český básník a překladatel. Pocházel z původem šlechtické rodiny Klášterských z Rosengartenu). Narodil se v Mirovicích nedaleko Písku jako osmé z 11 dětí obchodníka Antonína Václava Klášterského a Marie rozené Vlkové. Rodina kvůli obchodnické profesi otce brzy přesídlila do Prahy, proto Antonín absolvoval školy v Praze. Po vystudování právnické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity zastával různé úřední funkce. Ve volném čase psal a překládal poezii, kterou publikoval nejprve časopisecky, později knižně . V roce 1897 byl zvolen dopisujícím členem České akademie věd a umění, od roku 1923 byl řádným členem a později tajemníkem její IV. třídy. Jeho básně jsou prosté, tiché a uhlazené. Jsou velmi blízké dílu Vrchlického, někdy bývá označován za jeho epigona, jindy za „žáka“. Ve své době byl velmi ceněn, dnes není příliš známý. Jeho pozdější básně přepadají k vlastenecké a politické lyrice, stále silná zůstává přírodní lyrika. Některé básně psal dokonce v chodském nářečí. Vedle vlivu Vrchlického také k stáru narůstá vliv Sládka, nicméně vliv Vrchlického stále převažuje. Kromě stylu se také jeho návaznost projevuje ve formě – nejčastěji používá sonet a siciliánu, stejně jako jeho učitel. Byl také ve své době úspěšným překladatelem převážně z angličtiny, jeho nejvýznamnějším dílem je překlad Sonetů Williama Shakespeara, publikovaný v roce 1923. Přeložil také další Shakespearova díla . Dále přeložil například několik Byronových básní . Překládal také dobové anglosaské básníky , v překladu se drží zavedené tradice Sládka a Vrchlického. Mimo četné časopisecké publikace svých básní vydal básnické sbírky:...

Antonín Doležal (13)

Antonín Doležal je český porodník. Nastoupil lékařskou praxi v době po únorové revoluci v roce 1953 na Kladně u ikonického primáře Chmelíka, a od roku 1954 pracoval na bývalé 2. gynekologicko-porodnické klinice, kde byl také svědkem jejího sloučení s 1. gynekologicko-porodnickou klinikou v jeden ústav. Potom odešel, již jako emeritní profesor, pracovat na Fakultu tělesné výchovy a sportu UK, katedru anatomie a biomechaniky, kde působí dosud. Narodil se a vyrůstal v Praze, na samém začátku druhé světové války mu bylo 10 let. Jeho matka byla sochařka, otec překladatel slovanských jazyků. Pro povolání lékaře se rozhodl jako student gymnázia, inspirován mikrobiologem profesorem RNDr. J. Kořínkem a dalšími pedagogy v té době Němci zavřené přírodovědecké fakulty. Studium na lékařské fakultě začal v roce 1948, na níž jej myšlenkově ovlivnil vývojovým pojetím anatom profesor Ladislav Borovanský. Od prvého semestru se stal demonstrátorem ve fyziologickém ústavu, kde v té době působil pedagog profesor F. Karásek a profesor Vilém Laufberger. Ještě jako studenti tam pracovali – pozdější endokrinolog prof. Vratislav Schreiber, neurofyziologové prof. J. Bureš a doc. Š. Figar. Pod vedením profesorky D. Benešové působil Antonín Doležal také jako dobrovolník na I. patologii v dětské pitevně. Jako student od roku 1951 vedl v pražském ÚPMD v Podolí fyziologickou laboratoř. Na morčatech vypracoval subserózní reliéfovou hysterografii , která dovolovala na rentgenu sledovat děložní motilitu u nenarkotizovaného zvířete. Po aplikaci pituitrinu popsal při kontrakci ascensus partis indivisae, při nocicepčním dráždění kontrakce směřovaly naopak směrem kaudálním, nalezl i inkoordinaci děložních rohů . Montevidejská škola prokázala existenci ascendentního, descendentního gradientu a různé stupně inkoordinace děložní i u člověka. V té době zde také asistoval dr. D. Brucháčovi při experimentech o interocepci na zvířeti. Po promoci v roce 1953 ...

Anne McCaffrey (11)

Anne Inez McCaffrey byla americká spisovatelka, autorka 20 románů a 30 známých povídek sci-fi a fantasy literatury. Studovala slovanské jazyky a literaturu na Redclifově universitě, později také zpěv a operní režii. Pracovala řadu let jako reklamní textařka. Vdala se roku 1950 a má tři děti: Alec Anthony, narozen 1952, Todd, narozen 1956, a Georgeanne, narozena 1959. Po rozvodu 1970 se odstěhovala do Irska, kde do 21.11.2011 žila v County Wicklow v domě, který si sama navrhla. Povídky začala psát od roku 1953, zprvu sci-fi, později se přiklonila k žánru fantasy. Jejím prvním románem byl Restoree . Roku 1968 vydala novelu Weyr Search, která se stala úvodem k úspěšné sérii Drakenů z Pernu. Také za ní získala, jako první žena za fikci, v roce 1968 literární cenu Hugo a o rok později Nebulu. Roku 2005 získala Grand Master Award za celoživotní dílo, udílenou v rámci předávání cen Nebula. Zemřela v pondělí 21. listopadu 2011 ve věku 85 let ve svém venkovském sídle na jih od Dublinu, který si sama navrhla a bylo pokřtěno Dragonhold. Postihla jí mrtvice. Přehled česky vydaných knih.

Anna Świderkówna (4)

Anna Świderkówna byla významná polská historička, klasická filoložka, papyroložka a biblistka, profesorka Varšavské univerzity. Zabývala se zejména obdobím helénismu a studiem antických papyrů. Za svou práci obdržela v roce 2007 literární ocenění polského PEN klubu a v roce 2008 in memoriam důstojnický kříž Řádu Polonia Restituta.

Anna Kadlecová (6)

Narozena 1931 v Javorince. Doc. Ing., CSc., architektka, práce z pozemního stavitelství.

Anna Andrejevna Achmatova (7)

Ruská básnířka a překladatelka, vlastním jménem A. A. Gorenková.

Andrej Štiavnický (7)

Andrej Štiavnický sa už skoro tridsať rokov venuje štúdiu historických dokumentov o Alžbete Bátoryovej. Výsledkom jeho dlhoročnej práce je úspešná pentalógia o živote tejto kontroverznej osobnosti našich dejín a jej nasledovníčky Anny Rosiny Listhiusovej. Interview: Pred knihami o Alžbete Bátoryovej ste napísali dve iné. O čom boli a čím ste sa v tej dobe zaoberali? Prvá kniha Milovať bez lásky a sexu? vyšla v roku 1996 a obsahovala 111 otázok biskupovi Rudolfovi Balážovi, ktoré sa týkali sexu a morálky. Bolo to vysielané aj v rádiu a kniha mala vynikajúci ohlas. Ďalšia sa volala Európan na križovatke dejín a života a išlo o filozofické otázky o zmysle života. Tieto knihy boli mojimi prvotinami, no už v tom období som sa venoval historickému výskumu. Kedy vás očarila história Čachtického hradu a život Alžbety Bátoryovej? Štúdiu historických dokumentov sa venujem už 28 rokov. Je to náročné a obsiahle štúdium, každý, kto si prečíta moje knihy, pochopí to. Špecializujem sa na obdobie 16. a 17. storočia a život Alžbety Bátoryovej ma veľmi zaujal. Ako osemročný chlapec som si prečítal Čachtickú pani od Joža Nižňanského a chcel som sa dozvedieť, aká je pravda o tejto historickej postave. Zaujímalo ma, či sa skutočne kúpala v krvi a či vraždila mladé dievčatá. To bol prvotný impulz a neskôr aj záujem môjho srdca. Počas štúdia som sa dostal k materiálom doktora Kočiša, ktorý je v tomto smere mojím veľkým vzorom. Je to celoživotné štúdium a stále sa venujem tejto téme, lebo sa zdá, že je nevyčerpateľná. Život Alžbety Bátoryovej študujete už dlhé roky. Čo pre vás táto postava, ako súčasť slovenskej histórie, znamená? Vzhľadom na to, že ide o veľmi negatívnu osobu a vzhľadom k rozsahu jej trestnej činnosti, preniká oveľa vyššie, ako hovoria historici. V dvadsiatom storočí ju spôsobom mučenia prevýšil len Hitler s koncentračnými tábormi a Stalin s gulagmi. Nikto iný pred týmito diktátormi a vrahmi miliónov ľudí nedokázal urobiť s ľudskou dôstojnosťou to, čo urobila Al...

Andrej Platonovič Platonov (9)

Ruský prozaik a dramatik.

Andrea Popprová (15)

Vystudovala Střední výtvarnou školu Václava Hollara a poté Akademii výtvarných umění v Praze – ateliér grafiky prof. Ladislava Čepeláka, ateliér malby prof. Zdeňka Berana a ateliér restaurování prof. Karla Strettiho. V současné době se věnuje dětské ilustraci. Je autorkou řady knížek, které nejen ilustrovala, ale také napsala. Pravidelně přispívá do dětského časopisu Sluníčko.

Alžběta Šerberová (9)

Narodila se 23. 8. 1946 v Příbrami, od roku 1949 žila rodina v Mostě; otec byl typograf, matka v domácnosti. Protože nebyla z kádrových důvodů přijata na jedenáctiletou střední školu , nastoupila na střední odborné učiliště v Chomutově , kde se učila jemnou mechaničkou. Po roce přešla tamtéž na Střední průmyslovou školu elektrotechnickou , kterou dokončila v Praze . Poté pracovala jako myčka vagonů, mechanička šicích strojů, pokojská, uklízečka, listonoška, provozářka Obvodního podniku bytového hospodářství, korektorka zvuku v Divadle hudby, knihovnice v Obvodní knihovně v Praze-Žižkově. Od roku 1967 studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy filozofii a historii . Od roku 1972 byla redaktorkou kulturní rubriky časopisu Sedmička pionýrů, poté si zvolila svobodné povolání. V letech 1984–88 pracovala jako vedoucí oddělení dopisů v redakci Svobodného slova, 1990–92 jako redaktorka Týdeníku Rozhlas, od února 1993 do zániku časopisu v roce 1997 byla redaktorkou týdeníku Ahoj na sobotu, poté opět ve svobodném povolání. 1998–2003 byla šéfredaktorkou interního periodika Kriminalistického ústavu Kriminalistický sborník.

Allen Ginsberg (8)

Irwin Allen Ginsberg byl americký básník, jedna z vůdčích osobností beatnické generace. Pocházel z USA, ale jeho matka byla ruská Židovka levicového smýšlení, která trpěla duševní poruchou , což A. Ginsberga výrazně ovlivnilo. Ve 40. letech 20. století studoval na Columbia College, kde roku 1948 získal bakalářský titul. Ve studiích pokračoval, seznámil se téměř s celou pozdější beat generation, ale kvůli opakovaným krádežím a problémům s drogami byl ze školy vyloučen. Po vyloučení prošel řadou povolání. Ginsberg cestoval po Severní i Jižní Americe, Evropě i Asii. Byl vyhoštěn z Kuby, protože kritizoval vládní úřady. Poté vedl kampaně proti zneužívání moci v mezinárodní politice. V roce 1965 byl vyhoštěn z Československa – studenti jej v Praze zvolili králem Majálesu a Ginsberg byl na základě provokace Státní bezpečnosti zadržen a deportován na letiště. Tehdejší československý tisk jej obvinil z kažení československé mládeže. V roce 1965 poradil studentům Berkeley University před jejich protiválečnou demonstrací, aby ozdobili první řady květinami; tato demonstrace je považována za počátek hnutí hippies a jejich myšlenky flower power. Zajímal se jak o americkou, tak o evropskou kulturu, z asijské ho zaujal především indicko-japonský zen-buddhismus. Výrazem jeho snahy o sblížení západního a východního filozofického myšlení bylo založení Kerouacovy školy osvobozené poetiky na univerzitě Náropa ve městě Boulder v Coloradu . Ginsberg byl jejím spoluzakladatelem a příležitostně zde přednášel. Kromě dalších beatnických autorů byl Ginsbergovi inspirací Walt Whitman , William Carlos Williams a také surrealismus. Často experimentoval s halucinogenními látkami, což se projevuje i na jeho díle a smýšlení. Ginsberg například zastával názor, že podání LSD Chruščovovi a Kennedymu by pomohlo světovému míru. All...

Alighieri Dante (3)

Alfonz Bednár (12)

Alfonz Bednár , okres Trenčín – †9. listopadu 1989, Bratislava), byl slovenský prozaik, scenárista a překladatel anglické a americké literatury, který použil novátorské tvůrčí postupy při zobrazování společenské situace po druhé světové válce. Obohatil též literární zpracování Slovenského národního povstání. Je autorem scénáře jednoho z nejuznávanějších snímků slovenské kinematografie Slnko v sieti. Alfonz Bednár se narodil v početné rolnické rodině. Na univerzitách v Praze a v Bratislavě vystudoval klasickou filologii, češtinu a slovenštinu. Poté krátce vyučoval na středních školách, ale nakonec působil jako novinář a do roku 1980 jako dramaturg Čs. státního filmu v Bratislavě. V druhé polovině šedesátých let se začal Bednár orientovat na současnost. Svými knihami kladl nepříjemné otázky socialistické přítomnosti. Satiricky a ironicky pranýřoval nedostatky každodenní hovorové slovenštiny, nevhodná slova, zažité slovní mechanismy, nesmyslné slogany a zvláště významovou prázdnotu šlágrových textů. Zvolil si formu alegorie a satiry. Jeho knihy z toho období jsou kritikou lidí moderní doby, kterým chybí pozitivní vnitřní síly a citové rodinné vazby. Napsal také cestopis a je autorem několika televizních a filmových scénářů. V roce 1963 pořídil Alfonz Bednár první svazek Dějin slovenské literatury, vysokoškolské učebnice, v níž uplatnil osobitý pohled na problematiku a novou koncepci literárních dějin.

Alessandra R. Torre (17)

Aleš Dostál (14)

Působil jako lesník v různých místech ve Slezsku; zaměřil se na mužské hrdiny - chlapy z lesa, kteří žijí v těsném kontaktu s přírodou

Alena Nevěčná (13)

Narozena 1.1.1980. DiS., autorka didaktických prací pro práci s předškoláky a nejmladší školáky, autorka prací pro rozvoj grafomotoriky, prostorového vnímání, postřehu, orientace a logického myšlení.

Alena Adlerová (8)

Historička užitného umění, narozena 31.3. 1922 v Uherském Brodě, zemřela 25. 11. 2011 v Krabčicích na Litoměřicku. PhDr., teoretička designu, kurátorka, zaměřená na teorii a výzkum dějin českého užitého umění a designu, vědecká pracovnice muzeí v Ostravě a Praze. Též Alena Adlerová - Kudělková.

Aleksandr Trifonovič Tvardovskij (12)

Aleksandr Romanovič Beljajev (9)

Alexandr Romanovič Běljajev v Smolensku, Rusko – 6. leden 1942 Puškin, SSSR) byl ruský spisovatel, který se věnoval fantastice. Z řady jeho prací vyniká Hlava profesora Dowella a Člověk obojživelník.

Aleksander Krawczuk (4)

Aleksander Krawczuk je polský historik, esejista, politik a vysokoškolský pedagog, profesor humanitních věd, bývalý ministr kultury a poslanec polského Sejmu. V době druhé světové války byl vojákem Armie Krajowé, ozbrojené odbojové organizace v Polsku. V roce 1949 úspěšně ukončil studia filozofie a dějin na Jagelonské univerzitě a následně se zde věnoval vědecké práci na katedře starověkých dějin. V ce 1985 získal titul profesora. V letech 1986–1989 zastával funkci ministra kultury ve vládě Zbigniewa Messnera a ve vládě Mieczysława Rakowského a byl také členem Národního výboru Grunwald, instituce založené na podporu Polské armády s památnou bitvou u Grunwaldu v jeho názvu. Od roku 1991 do roku 1997 byl po dvě funkční období poslancem polského parlamentu za Svaz demokratické levice . Jeho srdeční záležitostí se stala dávná historie, zaobírající se otázkami týkajícími se starověku. On sám se snaží toto historické období také popularizovat, což dokládá například dokumentární seriál Antyczny świat profesora Krawczuka . Publikoval také řadu knih, mnohé z nich pak byly později přeloženy do vícero jazyků. V roce 1997 mu polský prezident Aleksander Kwaśniewski za jeho význačný přínos národní kultuře, udělil státní vyznamenání Řád Polonia Restituta. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aleksander Krawczuk na polské Wikipedii.

Alberto Siliotti (8)

Alberto Sillioti se narodil v roce 1950 ve Veroně. Je autorem literatury faktu a specializuje se na na velké civilizace minulosti. Starověký Egypt studoval po mnoho let a napsal o něm několik knih a mnoho článků, vytvořil řadu dokumentárních filmů a pořádal výstavy.

Zuzana Kuglerová (16)

Slovenská spisovatelka, básnířka, novinářka, redaktorka a autorka knih pro děti a mládež.

Zdeněk Kluzák (3)

Zdeněk Kluzák byl český pedagog, mykolog a spisovatel, který působil především v Českých Budějovicích. Během své profesní kariéry se mimo jiné od 70. let 20. století intenzivně věnoval studiu nových lokalit květnatce Archeova na území Československa, v roce 1971 publikoval v časopisu Živa vůbec první barevné fotografie této houby nalezené na území Čech. Byl objevitelem nového druhu hřibovité houby – než byl hřib platně popsán, autor zemřel a v jeho práci pokračovali mykologové Pavel Špinar a Josef Šutara, kteří tuto houbu na jeho počest pojmenovali hřib Kluzákův.

Zdeněk Hrdlička (11)

Narozen 12. 7. 1919 v Praze, zemřel 22. 3. 1999 tamtéž. PhDr., sinolog, japanolog, vědecký pracovník, diplomat, spisovatel, práce a překlady z oboru kulturních dějin Číny a Japonska. Zabýval se také problematikou čínských a japonských zahrad a možnostmi jejich uplatnění v českém prostředí.

Zdeněk Hanka (9)

Zdeněk Hanka, vlastním jménem Zdeněk Šťastný byl český spisovatel, pohotovostní specialista a profesionální instruktor St. John Ambulance v Calgary v Kanadě. Zdeněk Hanka žil od školních let v Praze a od roku 1999 žije v Kanadě. Po ukončení studia medicíny v roce 1982 na Karlově Univerzitě v Praze pracoval v nemocnici v Kadani. Po atestaci I. stupně nastoupil v Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze Podolí jako novorozenecký lékař. Na jaře 1989 podepsal petici Několik vět, aktivně se účastnil demokratických proměn. V roce 1990 absolvoval vědeckovýzkumnou stáž na Univerzitě v Římě v oboru novorozenecké imunologie. Roku 1991 uspěl ve výběrovém řízení na místo ředitele zdravotnického zařízení, dědictví po OÚNZ Praha 4. V roce 1995 byl vybrán v rámci programu HOPE na postgraduální stáž na University of South Florida, kde obhájil tezi v oboru řízení zdravotnictví. Vyučoval na zdravotnické škole, lékařské fakultě Univerzity Karlovy, byl členem redakční rady populárního časopisu pro zdravý životní styl. Jako externí poradce Ministerstva zdravotnictví se podílel na alokaci medicínské technologie. Po obhajobě atestace II. stupně pomáhal rozvíjet program na Škole veřejného zdravotnictví. Vedle klinické, vědecké a řídící práce ve zdravotnictví v devadesátých letech aktivně přispíval k rozvoji humanitárních programů orientovaných na dětskou populaci. Ve druhé polovině devadesátých let předložil privatizační projekt zdravotnického zařízení, jehož byl ředitelem. Projekt byl podpořen vládou a schválen pro realizaci. Tlak vnějších subjektů zainteresovaných na privatizaci ho přinutil odstoupit od privatizace a odstěhovat se s rodinou do Kanady. V Kanadě začínal pracovat jako pomocný dělník v panelárně a také jako pouliční prodavač. Na Bow Valley College absolvoval studium pomocného zdravotnického personálu a začal pracovat v domově pro seniory. S cílem získat prostředky pro příslušné zkoušky k obnovení lékařské licence práci ...

Yvetta Frydryšková (14)

Mgr., středoškolská učitelka, spoluautorka učebnice ekonomiky.

Winter Renshaw (10)

Americká spisovatelka.

Werner Forman (10)

Werner Forman byl český fotograf, známý zejména svými uměleckými knihami o starověkých civilizacích a neevropských kulturách. Od roku 1936 spolupracoval s Československými státními aeroliniemi, pro které fotografoval letadla. Za druhé světové války fotografoval válečné zločiny v Terezíně, byl zajat, uprchl, byl znovu zajat a nasazen u Mnichova, kde málem zemřel na spálu. Protože jeho matka byla Židovka, byl nacisty poslán s rodiči i bratrem ke konci války do koncentračního tábora. Po druhé světové válce se specializoval na orientální umění. Jeho první kniha byla věnována umění Číny, kde poté strávil šest měsíců na pozvání. Publikoval více než 80 knih se svými fotografiemi. Texty v nich byly většinou psány specialisty v dané oblasti. Od roku 1968 žil a pracoval převážně v Londýně, ale navštívil také mnoho světových míst a muzeí. V roce 1994 vyšla v češtině jeho kniha Posmrtný život na Nilu. V roce 1997 se v Národním muzeu konala výstava jeho fotografií pod názvem Kouzlo starého Egypta: umění čtyř tisíciletí ve fotografii Wernera Formana. V tomto článku byly použity překlady textů z článků Werner Forman na anglické Wikipedii a Werner Forman na německé Wikipedii.

Walt Morey (3)

Walter „Walt“ Nelson Morey byl americký spisovatel knih pro mládež odehrávajících se na americkém severozápadě a na Aljašce, tedy v místech, kde Morey žil po většinu svého života. Morey neměl nikdy velký zájem o studium a po ukončení střední školy se živil jako dělník, pracoval v lese, byl boxerem a potápěčem. V počátcích své spisovatelské kariéry měl problémy kvůli svému nedostatečnému vzdělání. Psal v podstatě brakové povídky pro pulp magazíny, ale vyučil se na nich spisovatelskému řemeslu. Pak začal psát knihy pro mládež, za které získal řadu ocenění. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Walt Morey na anglické Wikipedii.

Waldemar Schulz (6)

Německý autor publikací pro děti.

Vondráčková (9)

von (10)

Vlastimil Marek (12)

Vlastimil Marek byl český alternativní hudebník, zenový buddhista, publicista, lektor, spisovatel a duchovní učitel. Jako hudebník působil ve skupinách Extempore, Elektrobus, Amalgam a MCH Band. Vystupoval však také s Jakubem Nohou a Emilem Pospíšilem. Byl aktivním členem Jazzové sekce a za svou činnost byl komunistickým režimem pronásledován. V srpnu 1986 ho komunistická tajná policie StB zavřela do vazební věznice za organizování mírového gongového koncertu. Později byl odsouzen za údajné „poškozování zájmů republiky v cizině“, ale v roce 1990 byl plně rehabilitován. Systematicky propagoval hudbu New Age, a to i v rozhlasovém vysílání na Radiu Golem, Radiu Kobra či Radiu Echo. Pro Český rozhlas Ostrava zásadní měrou spolupracoval s autory Zlatou Holušovou a Zdeňkem Figurou na cyklech pořadů Hudba k tichu a Dobromysl, pro Český rozhlas 3 – Vltava seriál Zvuky. V letech 1996 až 2011 připravoval pro Český rozhlas 3 Vltava jednou za 14 dnů předpůlnoční pořad new age, etnické a ambientní hudby pod názvem Oaza, hudba pro povzbuzení i uklidnění. Dovezl do České republiky world music , alikvotní zpěv , článkem v časopise Regena a praktickými ukázkami prezentoval dávnou védskou ekologickou metodu spalování sušeného kravského trusu s přepuštěným máslem ghí a několika zrnky rýže za zpěvu mantry při východu a západu Slunce tzv.. agnihotru, a v nultém čísle čtvrtletníku Baraka představil jako znovuobjevenou dávnou terapeutickou možnost i labyrint , zorganizoval první kurz hry na primitivní, ale o to terapeutičtějš...

Vladimir Vysockij (3)

Vladimir Semjonovič Vysockij byl ruský písničkář, herec a básník. Po druhé světové válce, v letech 1947–1949 žil ve městě Eberswalde v Německu u svého otce, důstojníka Rudé armády. Po návratu do Moskvy začal v r. 1955 studovat strojírenskou fakultu Moskevského institutu, kde strávil jeden rok, poté se dostal na divadelní fakultu MCHAT, kterou úspěšně absolvoval. V letech 1960–1964 byl členem Divadla A. S. Puškina v Moskvě. Roku 1964 se stal členem avantgardního divadla Moskevského dramatu a komedie Na Tagance. V tomto divadle se prosadil v několika těžkých rolích; hrál např. Hamleta nebo Galilea . Stal se též filmových hercem a hrál v mnoha filmech a několika seriálech – viz jeho profil na ČSFD. Oženil se s francouzskou herečkou ruského původu Marinou Vladyovou. Po Sovětském svazu kolovalo asi 2000 jeho písní plus mnoho falzifikátů. Podílel se na přípravě 11 rozhlasových relací a uskutečnil více než 1000 koncertů po celém SSSR a za hranicemi. Byl autorem více než 700 písní a básní. Jeho básnická tvorba představuje hlavně lyrickou poezii, v níž hojně používal ironii a sarkasmus. Největší popularitu získal zhudebněnými básněmi a písněmi, které interpretoval především s doprovodem akustické kytary, pomocí které udržoval rytmus. V textech vycházel hlavně z městského folklóru , slovní hry, parodie, parafráze a filozofických úvah. Do oběhu se po jeho smrti dostalo i mnoho falzifikátů vydávaných za jeho písně. V Česku a na Slovensku zpívali některé jeho přeložené písně Jaromír Nohavica či Radůza. Nejvýznamnějším překladatelem a také interpretem Vysockého díla je v Česku rusista Milan Dvořák, který převedl do češtiny několik desítek písní. Na Slovensku překládala jeho básně např. Lýdia Vadkerti-Gavorníková. Mnohé písně vystihovaly názory tehdejší ruské mládeže, velmi populární byly písně s vojenskou tematikou. Mnoho posluchačů jeho písní ne...

Vladimír Týč (13)

Narozen 30. 8. 1949. Zaměřuje se na právo Evropské unie, mezinárodní smlouvy a ochranu duševního vlastnictví. Publikuje v oboru.

Vladimír Teplan (11)

Prof. MUDr. Vladimír Teplan, DrSc. absolvoval Lékařskou fakultu UK v Praze. Atestoval z vnitřního lékařství a z nefrologie. CSc. obhájil v roce 1980, DrSc v roce 2001 a v roce 2002 byl jmenován profesorem UK v Praze. Publikoval více než 350 prací, je autorem či významným spoluautorem 14 monografií a 70 kapitol v monografiích. Je hlavním řešitelem grantových studií IGA a GAČR a je členem vědecké rady IKEM, IPVZ a 2. LF UK. Je členem redakčních rad časopisů Nieren u. Hochdruckkrankheiten, Nephrology Dialysis Transplantation, Kidney and Blood Pressure Research. Vede postgraduální výuku v nefrologii, v letech 1997-2007 byl přednostou nefrologie IKEM, nyní je zástupcem přednosty. Je členem výboru ČNS a výboru SKVIMP, čestným členem maďarské a slovenské nefrologické společnosti. Je ženatý, má dceru Veroniku a syna Vladimíra . Má rád historii, sport a společenský tanec.

Vladimír Procházka (8)

Český podnikatel pořádající vzdělávací přednášky, autor článků serveru peníze.cz a horlivý cestovatel. Žije se svou rodinou v Karlových varech.

Vladimír Pelc (16)

PhDr. Vladimír Pelc je ekonomickým poradcem s daňovou specializací, renomovaným autorem daňových publikací. Absolvent Univerzity Karlovy v oborech filozofie a ekonomie, prošel profesemi publicista, ekonom; nyní je podnikatelem a ekonomickým poradcem s daňovou specializací. Publikoval pětašedesát odborných knih, převážně z oboru daní a účetnictví, množství článků v různých časopisech.

Vladimír Nezkusil (14)

Teoretik literatury pro děti a mládež, didaktik, autor učebnic literatury Otec byl úředníkem finanční správy. Gymnázium Nezkusil navštěvoval v Brně a Praze-Libni . Po studiu češtiny a ruštiny na FF UK se stal pedagogem. V Praze učil nejprve krátce na ZŠ, v letech 1959–1962 na školách středních, od roku 1962 byl zástupcem vedoucího a později vedoucím odborného učiliště ČSA v Praze-Ruzyni. Titul PhDr. získal 1967, titul CSc. 1969 prací Spor o specifičnost dětské literatury . Od roku 1968 působil na pražském Gymnáziu Arabská, v letech 1991–2000 jako zástupce ředitele. V roce 2000 odešel do důchodu, nadále však učil na Gymnáziu Arabská a na Gymnáziu v Truhlářské ulici . V první polovině 90. let vedl externě seminář na FF UK, později na PedF UK. Spolupracoval s nakladatelstvím Albatros, po roce 1989 s nakladatelstvím Fortuna. Připíval do periodik Zlatý máj , Český jazyk a literatura, Impuls, Česká literatura, Literární měsíčník, Učitelské noviny, Rodina a škola, Mladá fronta, Svobodné slovo aj. – Užíval šifry: -nk-, V. N. Nezkusilovo teoretické zaměření se projevovalo nejen v jeho studiích o literatuře pro děti a mládež, ale také v kritikách polemizujících s utilitárním chápáním této literatury i s podbízením se mladému čtenáři. Ve své prvotině Spor o specifičnost dětské literatury se pokusil – inspirován prací Jana Mukařovského – vypořádat s otázkami funkce a estetické hodnoty dětské literatury, později věnoval pozornost zejména problematice jednotlivých druhů a žánrů. V metodologicky zaměřených Studiích z poetiky pro děti a mládež se zabývá především problematikou literatury pro nejmenší, střídá ryze teoretické úvahy s konkrétními rozbory, stále však obecně zaměřenými. Přínos Nezkusilovy snahy o postižení specifičnosti literatury pro děti spočívá v jeho schopnosti vztahovat ji k problematice literatury jako takové a zároveň překračovat...

Vladimír Michal (13)

Vladimír Michal je bývalý český fotbalový obránce a později funkcionář. V československé a české lize hrál za FC Boby Brno a Slováckou Slavii Uherské Hradiště. Nastoupil v 87 utkáních a dal 4 góly.

Vladimír Martinec (12)

Vladimír Martinec je bývalý československý hokejový útočník a nynější trenér. V letech 1967–1981 hrál za Teslu Pardubice, výjimkou byla sezóna 1978/1979, kdy hrál v Jihlavě. V 539 odehraných zápasech vsítil 343 gólů. V roce 1981 odešel do německého ESV Kaufbeuren, kde roku 1985 ukončil aktivní kariéru. V roce 1981 byl drafrován týmem Hartford Whalers, avšak v NHL nikdy nenastoupil. V letech 1973, 1975, 1976, 1979 zvítězil v anketě Zlatá hokejka. Jedenáctkrát se zúčastnil mistrovství světa , třikrát zimních olympijských her a také Kanadského poháru v roce 1976. Reprezentační dres oblékl v 289 utkáních a zaznamenal 155 branek. Na mistrovstvích světa v letech 1997–2002 a na Zimních olympijských hrách v letech 1998 a 2002 působil jako asistent trenéra české reprezentace. Později začal pracovat jako sportovní ředitel týmu HC Moeller Pardubice. Jeho synem je bývalý hokejista Tomáš Martinec. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2018 kandidoval v obvodu č. 44 – Chrudim, a to jako nestraník za SNK ED. Podpořili jej také Soukromníci. Se ziskem 4,60 % hlasů skončil na 9. místě.

Vincenc Lesný (7)

Vincenc Lesný byl český indolog, překladatel a jedna z nejvýraznějších postav české orientalistiky 1. poloviny 20. století. Byl jedním z prvních členů Československá akademie věd. Překládal hlavně ze sanskrtu, páli, hindštiny a především bengálštiny. Rodiče Baltazar Lesný a Viktorie měli dva syny, Vincence a Bedřicha. Otec Baltazar byl posledním lesním hraběcího rodu Pallavicini na jemnickém panství. Mladší Bedřich spáchal za záhadných okolností sebevraždu puškou svého otce v lese. Starší syn Vincenc se narodil v Komárovicích u Moravských Budějovic 3. dubna 1882. Baltazar Lesný měl tři dcery, Marinu, Lojzičku a Pepičku. Mezi lety 1888 a 1893 navštěvoval obecné školy v Jemnici a Domamili, mezi lety 1895 a 1901 navštěvoval gymnázium v Jindřichově Hradci. Měl se stát na přání matky farářem. Místo semináře si po maturitě vybral vojenskou námořní akademii v Pule . Během studentských let si přivydělával jako prefekt ve Strakově akademii, kde sídlilo internátní gymnázium pro českou šlechtu. Studoval na Karlově univerzitě klasickou filologii, sanskrt a staroindickou kulturu . Jeho učitelem byl mimo jiné i Josef Zubatý. Navštěvoval také přednášky v Oxfordu a Bonnu . Když dokončil studia, začal se věnovat dráze učitele. Nejprve na střední škole , poté na vysoké. Hodnosti docenta dosáhl v roce 1917. V letech 1912 a 1922 byl řádným profesorem na gymnáziu v Křemencově ulici. Od roku 1922 do roku 1923 působil v Indii a následně opět působil do roku 1924 na gymnáziu v Křemencově ulici. Následně působil na vysokých školách. V roce 1924 se stal prvním mimořádným profesorem indologie na Karlově univerzitě, o 6 let později byl jmenován profesorem řádným. V roce 1937 se na dva roky ujal vedení tamější filozofi...

Victoria Schwab (13)

Victoria Schwabová je americká spisovatelka, autorka literatury pro děti a mládež s prvky sci-fi a fantasy. Je dcerou britské matky a amerického otce z Beverly Hills. Publikuje od roku 2011. Svojí druhou knihou, mysteriózním příběhem s prvky fantasy, The Archived, vydanou nakladatelstvím Hyperion, New York, v roce 2013 se zařadila mezi úspěšné autorky YA literatury ve Spojených státech amerických a uznání se jí dostalo i v zahraniční. Přestože odborné kritiky a recenze vytýkají dílu řadu nedostatků, mezi čtenáři, kterým je určeno, si získalo uznání a další pokračování série s názvem The Unbound, vyšlo v nakladatelství Hyperion, New York, v lednu 2014. Její knihy The Near Witch, Vicious a The Invisible Life of Addie LaRue se staly no.1 New York Times bestsellery. Její kniha Temnější tvář magie je jedna z nejprodávanějších knih nakladatelství Waterstone a vyhrála v roce 2015 cenu Telegraph za nejlepší young adult knihu roku. Neustále se pohybuje mezi Nashvillem, Francií a Edinburghem.

Věroslav Mertl (12)

Věroslav Mertl byl český spisovatel. V letech 1944–1945 byl totálně nasazen jako zemědělský dělník. Po válce, od roku 1945, studoval na obchodní akademii v Českých Budějovicích . Pak pracoval jako úředník, v letech 1968–1970 jako redaktor nakladatelství Růže. V letech 1971–1991 působil jako tajemník Okresního výboru Československé strany lidové v Českých Budějovicích.

Veronika Volhejnová (10)

Narozena 19. 1. 1962. Původně novinářka věnující se zahraničně politické problematice. Překladatelka z angličtiny.

Věra Urbanová (10)

Autorka učebnic angličtiny pro děti.

Věra Soukupová (3)

Narozena 28. 12. 1927 v Hulíně, zemřela 7. 8. 2012 v Kladně. Výtvarná teoretička a historička, pedagožka, práce v oboru.

Věra Mikulová (8)

Narozena 1963. Autorka kuchařských knih.

Věra Michálková (8)

PhDr. Věra Lamprechtová, CSc. byla česká jazykovědkyně, badatelka, pracovnice ústavu dialektologie a také autorka publikací o českém jazyce. Byla manželkou jazykovědce prof. PhDr. Arnošta Lamprechta, DrSc.. Zdroje: a) encyklopedie.brna.cz b) aleph.nkp.cz

Věra Hartmannová (14)

Česká lingvistka, práce z oboru českého jazyka.

Vera Fedorovna Panova (10)

Ruská prozaička, dramatička a scenáristka.

Vendula Hegerová (13)

Výtvarnice, která se věnuje především tvorbě pro děti se narodila 23. 3. 1976 ve Vysokém Mýtě. Vystudovala Vyšší odbornou školu grafickou v Jihlavě, kde také po studiích několik let působila. K ilustracím pro děti se dostala hlavně díky zakázce na vyzdobení dětského oddělení Jihlavské nemocnice. Radost, kterou svými dekoracemi způsobila, ji přesvědčila, že právě děti nejvíce ocení její veselé obrázky. Je to mnohostranná výtvarnice, která má na svém kontě leporela, komiksy, animovaný film, designy pokojíčků, přáníčka, ale nejvíce samozřejmě knížek. Často jsou to knížky naučné, které podněcují dětskou tvořivost a fantazii.

Vašo Patejdl (4)

Vašo Patejdl je významný slovenský hudebník, skladatel a zpěvák, který je široce uznáván za svůj přínos slovenské hudební scéně. Patejdl se narodil 10. října 1954 v Karlových Varech a je klíčovou postavou žánru populární hudby ve své zemi. Svou kariéru zahájil v 70. letech jako člen skupiny Modus, která se stala jednou z nejpopulárnějších hudebních skupin v Československu. Po odchodu z Modusu se věnoval úspěšné sólové kariéře.

Valentina Aleksandrovna Osejeva (9)

Ruská spisovatelka pro děti.