Všichni Autoři a témata

Henry Wadsworth Longfellow (12)

Henry Wadsworth Longfellow byl americký básník, mezi jehož díla patří Paul Revere's Ride, A Psalm of Life, The Song of Hiawatha a Evangeline. Je také autorem prvního amerického překladu Dantovy Božské komedie a jedním ze členů literární skupiny známé pod názvem Fireside Poets. Za zmínku stojí snímek vodopádů Minehaha amerického fotografa Alexandra Hesslera, který údajně básníka inspiroval k napsání jeho známé Písni o Hiawathovi. Snímek vznikl během zakázky pro Harper’s Traveler’s Guide v padesátých letech 19. století, když pořizoval krajinářské daguerrotypické snímky řeky Mississippi od města St. Paul až po Galenu v Illinois. Za jediný den v srpnu 1851, Hessler a jeho asistent Joel E. Whitney, pořídili 85 pohledů z Minnesoty, včetně vodopádu Minnehaha. Snímek se dostal do Hesslerovy galerie v Chicagu, kde jej zakoupil George Sumner jako dárek pro svého bratra a senátora Charlese Sumnera z Massachusetts, ten jej ukázal svému příteli básníkovi Henrymu Wadsworthovi Longfellowi, který se tímto obrázkem inspiroval ke známé písni “The Song of Hiawatha.” Oba dva - básník i fotografie - se stali velmi populární, další fotografové cestovali k těmto vodopádům a Hessler kopíroval původní daguerrotypii a prodával ji jako papírové výtisky.

Henri Matisse (10)

Henri-Émile-Benoit Matisse byl francouzský malíř, sochař a grafik, proslulý svou prací s barvou a svým brilantním kreslířským uměním. Byl hlavní postavou uměleckého směru zvaného fauvismus. Spolu s Picassem patří k výtvarníkům, kteří nejvíce ovlivnili vývoj umění v 2. polovině 20. století. Narodil se na statku svého dědečka v severofrancouzském městě Le Cateau-Cambrésis. Jeho rodiče byli obchodníci, měli drogerii a obchod s kořením a semeny ve městě Bohain-en-Vermandois v Pikardii v departementu Aisne. Zde také Henri vyrůstal spolu s o tři roky mladším bratrem Pierrem. V letech 1882–1887 navštěvoval lyceum v Saint-Quentinu. Rodiče chtěli, aby Henri jednou převzal rodinný obchod, ale to nedovolil jeho zdravotní stav, a tak mu otec vybral novou budoucnost, práva. Matisse je studoval dva roky v Paříži. Domů se vrátil s diplomem a roku 1889 nastoupil v Bohainu v advokátní kanceláři jako koncipient. Následující rok byl ale dlouhodobě připoután na lůžko kvůli zánětu slepého střeva. Během rekonvalescence začal na radu souseda kreslit, aby zahnal nudu; přišlo náhlé poznání, že je to dobrý způsob jak se vymanit z pout fádního života advokáta na malém městě. Po uzdravení se v Saint-Quentinu zapsal na ranní kurzy kreslení ve škole, která nesla název tamního rodáka Quentina de La Toura. Tehdy Matisse pochopil své poslání, rozhodl se pro uměleckou dráhu a odjel studovat malířství do Paříže. V říjnu 1891 se zapsal na soukromou Julianovu akademii, aby se zde u Williama Bouguereaua připravil na přijímací zkoušky na École des beaux-arts. Zkoušky, konané v lednu 1892, ale Matisse nesložil úspěšně. Z Julianovy akademie odešel a zapsal se do večerních kurzů na École des Arts Décorativs. Zde navázal celoživotní přátelství s malířem Albertem Marquetem, později rovněž členem skupiny fauvistů. V té době Matisse často navštěvoval Louvre a kopíroval tam díla starých mistrů. Od roku 1893 navštěvoval neoficiálně ateliér Gustava Moreau na Écol...

Helmuth Nowak (10)

Josef Frais byl český prozaik, dramatik a básník, ale také dělník, herec, dramaturg, rozhlasový a nakladatelský redaktor, překladatel biblických textů a knih papeže Jana Pavla II. Narodil se jako třetí z pěti sourozenců. Vyučil se horníkem. Debutoval v 70. letech 20. století prózou Muži z podzemního kontinentu. Děj se odehrává v hornickém prostředí, tak jako většina autorových textů. Nejznámější autorovou hornickou ságou se stal román Šibík 505. Díla z let osmdesátých již kritika nikdy neocenila tak jako autorův vstup na literární scénu, kdy byl Frais srovnáván dokonce s Vladislavem Vančurou. Pozdní autorova tvorba byla označována proti tomu spíše za „dumasovskou“. Věnoval se tvorbě knih o meziválečných hercích a v posledních letech úspěšné sérii fiktivních válečných vzpomínek Helmutha Nowaka. Kromě tohoto pseudonymu používal i mnoho jiných, jejich použití rozlišoval dle literárního žánru

Helge Ingstad (5)

Helge Marcus Ingstad byl norský průzkumník. Po zmapování osídlení v Norsku našel v roce 1960 spolu se svou manželkou Anne Stine, archeoložkou, zbytky vikingské osady v L'Anse aux Meadows v provincii Newfoundland v Kanadě. Poprvé tedy dokázali, že grónští Normané našli cestu do Severní Ameriky přes Atlantický oceán, a to zhruba 500 let před Kryštofem Kolumbem a Johnem Cabotem. Tímto objevem si vysvětloval i zánik grónských Vikingů v 14.-15. stol., kteří pravděpodobně emigrovali právě do Severní Ameriky. Helge Ingstad se narodil Olafu Ingstad a Olze Marii Qvam v Meråker. Jeho otec byl obecní inženýr v Tromsø. Helge a jeho rodina se v roce 1915 přestěhoval do Bergenu a po absolvování v roce 1922 nastoupil na praxi advokáta v Levanger. Helge Ingstad byl původně právník z povolání, ale poté co prodal svou úspěšnou právnickou praxi v Levanger, odešel v roce 1926 do Kanady. Po další tři roky cestoval s místním indiánským kmenem. Po návratu do Norska napsal bestseller Pelsjegerliv . Během svého působení na Špicberkách se Helge Ingstad setkal se svou budoucí ženou Anne Stine , která byla téměř o dvacet let mladší. Anne Stine četla s obdivem jeho knihy z Kanady a Grónska, a tak se do průzkumníka zamilovala a začala si s ním dopisovat. Později se zasnoubili a vzali. V roce 1946 se přestěhovali do domu u Holmenkollen, v oblasti norského hlavního města Osla, kde strávili zbytek svého života. Narodila se jim dcera Benedicte, která se stala profesorkou na univerzitě v Oslu. Helge Ingstad je populární autor, jehož knihy o jeho návštěvách odlehlých částí světa získaly slávu nejen v Norsku. O Grónsku napsal OST pro den shop BRE , z pobytu na Svalbardu napsal Landet med de kalde kyster. Navštívil také apačské Indiány severozápadního Mexika, o kterých napsal Apache-indianerne - jakten på den tapte stamme . Po druhé světové válce zůstal v Brooks Range na severu Aljašky mezi Eskymáky a poté napsal Nunamiut - blant Ala...

Hayley Daze (8)

Britská spisovatelka, autorka poezie a knih pro děti, vysokoškolská a středoškolská pedagožka se zaměřením na historii, pracovnice pro charitativní organizace.

Hans Windisch (12)

Fotograf.

Hana Staudková (18)

Mgr. Hana Staudková. Pedagožka, metodicky spolupracuje na učebnicích pro základní školy.

Hana Seifertová (11)

Hana Seifertová, rozená Korecká , je historička umění, kurátorka a galerijní pracovnice. V letech 1958–1970 byla ředitelkou Oblastní galerie Liberec. Jejím manželem byl sochař Jiří Seifert. Hana Seifertová pochází z rodiny houslisty a hudebního pedagoga Karla Koreckého . Po maturitě na reálném gymnáziu v Táboře studovala v letech 1953–1958 dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a obhájila zde diplomovou práci Kašpar Jan Hirschely a barokní zátiší v Čechách. Roku 1967 obhájila doktorskou dizertaci. Roku 1962 se zúčastnila letního kursu nizozemské malby v Haagu. Roku 1959 se provdala za sochaře Jiřího Seiferta a v roce 1962 se manželům narodila dcera Barbora. V letech 1958–1970 byla ředitelkou Oblastní galerie v Liberci. Její zásluhou se v Liberci již v první polovině 60. let konaly výstavy mladých výtvarníků, kteří byli z politických důvodů v pražských výstavních síních odmítáni . Z oblastní galerie se stalo živé centrum moderního umění, kam se na výstavy jezdilo i z Prahy. Liberec byl za okupace sovětskými vojsky v srpnu 1968 těžce postižen a byl i místem silného občanského odporu, do kterého se zapojili i manželé Seifertovi. Připojili se k výzvám, které formuloval ve vysílání libereckého studia Českého rozhlasu Václav Havel. Hana Seifertová roku 1969 ještě uskutečnila výstavu Socha a město a Jiří Seifert v témže roce na sochařském sympoziu v St. Margarethen vytvořil sochu Zvonice pro Jana Palacha. Hana Seifertová přišla o místo ředitelky galerie hned na počátku normalizace a rodina se přestěhovala do domu Seifertových prarodičů v Řevnicích. Po odchodu z Liberce byla krátce odbornou pracovnicí ÚTDU ČSAV v Praze a od roku 1971 byla vědeckou pracovnicí a kurátorkou Sbírky starého evropského umění Národní galerie v Praze. Roku 1986 získala stipendium nizozemského ministerstva kultury v Haagu. Je členkou mezinárodního sdružení ...

H. C Nagel (17)

Německy píšící autor dobrodružných příběhů.

Grażyna Wasilewicz (18)

Autorka publikací pro děti.

Grace Green (14)

se narodila ve Skotsku a vyrůstala na farmě. Svoje první peníze si vydělala v jedenácti letech, kdy o prázdninách sbírala brambory. Za ně si pak v nejbližším městečku koupila černé pero Waterman. Snila o tom, že v dospělosti se přestěhuje do Vancouveru, založí si rodinu a začne psát romány. Grace skutečně se svým manželem, lodním inženýrem, v roce 1967 odešla do Kanady, kde vychovali čtyři děti. Nyní žijí šťastný a spokojený život v západním Vancouveru, ve svém domě s výhledem na oceán. Grace se ráda prochází po mořských útesech a z walkmana poslouchá skotské orchetsrální skladby, miluje zahradničení, ráda se setkává s ostatními spisovatelkami… a ráda sleduje, jak se hrdinové jejích příběhů v průběhu tvorby stávají skutečně živoucími bytostmi, protože dobře ví, že jakmile se to jednou podaří, její hrdinové berou všechno do svých rukou a píší příběh za ni. Kdyby nepsala, byla by malířkou-portrétistkou. Obdivuje svoji babičku, které je už devadesát a navzdory silnému revmatismu dokáže tancovat po pokoji spolu se svými vnoučaty v předškolním věku.

Gewandhausorchester Leipzig (13)

Gewandhausorchester Leipzig je jedním z nejstarších a nejprestižnějších orchestrů na světě, jehož historie sahá až do roku 1743. Jeho název je odvozen od koncertní síně, v níž sídlí, Gewandhausu v německém Lipsku. Orchestr je spojen s mnoha významnými osobnostmi klasické hudby a premiéroval díla takových skladatelů, jako byl Felix Mendelssohn, který byl také jeho hudebním ředitelem.

Gerald Messadié (13)

Narozen 1931 v Egyptě, francouzský historik, esejista a spisovatel se širokým záběrem, autor historických románů i četných děl o kulturách náboženstvích. Proslavil se především tetralogii „Člověk, který se stal Bohem“.

Gabriele Linke-Grün (12)

Gabriele Linkeová-Grünová pracuje jako nezávislá novinářka pro přírodovědnou redakci nakladatelství GU, různé časopisy o zvířatech a vydavatelství učebnic.

Fuse (16)

Japonský autor manga komiksů.

Fringilla (12)

Narozena 31.7.1884 v Malíně u Kutné Hory, zemřela 19.8.1955 v Praze. Autorka dívčích románů. Vlastním jménem Božena Čížková, psala pod pseudonymy Fringilla, Božena Malínská, Jiří Čížek.

Franz Lehár (15)

Franz Lehár byl významný rakousko-uherský skladatel, známý především svými operetami. Narodil se 30. dubna 1870 v Komáromu, tehdejší součásti Rakouska-Uherska , a byl synem kapelníka rakousko-uherské armády. Zpočátku šel ve stopách svého otce a sám vstoupil do armády jako kapelník. Jeho skutečnou vášní však byla kompozice.

František Pávek (12)

Narozen 13.7.1919, zemřel 1994. JUDr., soudce, popularizační právnické práce.

František Krupička (16)

doc. PhDr. František Krupička byl český anglista, překladatel a také autor jazykových učebnic angličtiny. Zdroje: a) www.databaze-prekladu.cz b) aleph.nkp.cz c) prijmeni.cz

František Kaucký (5)

Publikoval převážně literaturu faktu. Byl znám jako novinář z reportáží ve Večerní Praze. V období normalizace nesměl psát a pracoval většinou jako řidič u stavebního podniku. Z jeho pera často vycházela pod pseudonymem František Kavan četné story z prostředí našich letců na Západě, zejména v časopisech Hlas revoluce a Letectví a Kosmonautika.

František Holec (5)

Narozen 26. 10. 1925 v Krahulčí u Jihlavy, zemřel 1. 4. 2011. PhDr., CSc., archivář, ředitel Archivu hlavního města Prahy, práce v oboru, redaktor Pražského historického sborníku.

František Chmelař (13)

Učebnice němčiny.

Frank Arnau (9)

Frank Arnau, rozený Heinrich Karl Schmitt , také Harry Schmitt byl spisovatel a novinář. Syn švýcarského hotelového manažera a generálního ředitele Charlese Arnaua se narodil pod jménem Heinrich Schmitt a začal svou literární činnost v roce 1912 jako novinář s policejními zprávami. V roce 1920 získal německé občanství, kterého byl ale zbaven v roce 1934. V roce 1930 požádal o změnu jména, objevil se Frank Arnau. S nástupem Hitlera k moci v roce 1933 emigroval, žil v Nizozemsku, Francii, Švýcarsku. V roce 1939 odjel do Brazílie, kde žil až do roku 1955. Po svém návratu do Německa pracoval jako novinář pro časopis Stern. Napsal více než sto knih. Arnau byl také filatelista, jeho Encyklopedie filatelie z roků 1957 a 1967 byla znovu vydána v rozšířené podobě jako populární příručky filatelie. V roce 1970 se Frank Arnau přestěhoval do Bissone ve švýcarském kantonu Ticino. V prosinci 1975 Arnau vážně onemocněl a 11. února 1976 zemřel ve věku 81 let v nemocnici v Mnichově. V roce 1968 získal čestný doktorát na Humboldtově univerzitě v Berlíně v NDR.

Foglar Jaroslav (15)

Felicity Brooks (12)

Felicity Brooks studovala angličtinu a drama na univerzitě v Exeteru a pracovala jako herečka, pedagožka a slovníkářka před zahájením publikování vlastních dětských knih koncem roku 1980. Je autorkou a upravovala stovky titulů, včetně encyklopedií, slovníků, knih o historii, geografii, jazykovědě, matematice, přírodní historii a umění, mytologie. Felicity žije v Oxfordshire se svou dcerou, kočkou Cobweb, malým bílým králíkem a dvěma zlatými rybkami .

Eva Tvrdá (17)

Narozena 10. 3. 1963 v Opavě. Učitelka - obor český jazyk, dějepis a spisovatelka , také publikuje články o Hlučínsku. Nyní soukromá podnikatelka.

Eva Mrázková (14)

Autorka knih pro děti. Její cvičebnice pro začínající čtenáře mají vždy něco navíc, než jenom velká písmenka a jednoduché věty. Dětem usnadňuje čtenářské začátky a umožňuje jim procvičit a obohatit slovní zásobu a napomoci rozvoji čtení s porozuměním textu. Rodičům zase poskytuje pomocníka, jak co dítěti vysvětlit a k čemu přirovnat. Zpracování knih je doprovázeno líbivými ilustracemi a je přehledné, hravé a různorodé, čímž se dítě hned neunudí. Vysvětlování je jasné, stručné a názorné. Vystudovala ekonomii a žurnalistiku. Věnovala se oběma profesím, ale nakonec zvítězila láska ke knížkám, které rediguje v nakladatelství Edika. Žije s rodinou v malém městečku nedaleko Brna, velkou inspirací jsou pro ni dcery. Píše knížky pro děti, zaměřuje se především na procvičování českého pravopisu a jazykových schopností. Snaží se předat dětem znalosti zábavnou a nenásilnou formou.

Eva Masnerová (3)

doc. PhDr. Eva Masnerová, CSc. je česká vysokoškolská učitelka, vyučující jakožto asistentka na katedře tlumočnictví a překladatelství anglickou a americkou literaturu, překladatelka z angličtiny a také nakladatelská redaktorka v někdejším vydavatelství Odeon. Zdroje: a) aleph.nkp.cz b) www.databaze-prekladu.cz c) autorství fotografie: utrl.ff.cuni.cz

Eva Hošnová (18)

Narozena 26.6.1951 v Praze. PhDr., CSc., filoložka, práce z oboru českého jazyka.

Eurythmics (12)

Eurythmics bylo britské hudební duo, jehož členy byli Annie Lennox a Dave Stewart. Poprvé dosáhli významného úspěchu v 80. letech 20. století se svou syntézou popu, rocku a elektronické hudby. Průlomem pro skupinu bylo jejich druhé album "Sweet Dreams " vydané v roce 1983, na němž se objevila kultovní titulní skladba, která se stala celosvětovým hitem a dodnes patří k jejich nejuznávanějším písním. Po tomto úspěchu vydala skupina Eurythmics řadu úspěšných alb, včetně alba "Touch" z roku 1983, které ještě více upevnilo její postavení v hudebním světě díky hitům jako "Here Comes the Rain Again" a "Who's That Girl?".

Ervín Hrych (8)

Ervín Hrych byl český literární vědec, spisovatel literatury faktu, humorista a překladatel z angličtiny a francouzštiny. Ervín Hrych studoval v letech 1948–1953 obor literární věda – čeština na FF UK. V letech 1953–1957 působil jako literární kritik v redakci Mladé fronty, 1957–1967 pracoval v zahraničním oddělení Svazu československých spisovatelů a 1967–1969 v zahraničním odboru Ministerstva kultury a informací. V letech 1970–1989 byl zaměstnán jako korektor v tiskárně Mír v Praze a měl omezenu možnost publikovat. Roku 1990 byl tiskovým mluvčím Ministerstva kultury, 1990–1995 působil jako redaktor v Československém, respektive Českém rozhlasu. Mezi jeho nejznámější díla patří Krhútská kronika, humoristická kniha o fiktivním národě Krhútů. Při tvorbě této fiktivní mytologie Hrych vycházel z textů T. R. Fielda, z čehož pak vznikaly spory a obvinění Hrycha z plagiátorství.

Ernest H Shepard (14)

Britský ilustrátor knih pro děti.

Emmanuel Roblès (9)

Emmanuel Roblès byl francouzský dramatik, romanopisec, novinář a překladatel. Narodil se v Alžírsku v rodině španělských přistěhovalců . Za druhé světové války byl válečným dopisovatelem. Jeho dílo bylo zaměřeno na privátní lidské osudy konfrontované s extrémní politickou situací. Přátelil se s Albertem Camusem, spolupracoval na scénáři Viscontiho filmové adaptace Cizince. Jeho román To je úsvit zfilmoval v roce 1955 Luis Buñuel. V roce 1948 získal cenu Prix Femina. Od roku 1973 byl členem Académie Goncourt. Je po něm nazvána literární cena Prix Emmanuel Roblès, která je udělovaná v městě Blois.

Emma Richmond (14)

Emil Hadač (7)

Emil Hadač byl český geobotanik a ekolog. V roce 1994 byl oceněn Cenou ministra životního prostředí „za celoživotní dílo v ekologii a botanice“.

Emanuel Moravec (13)

Emanuel Moravec, pseudonym Stanislav Yester byl český politik, legionář, voják z povolání, teoretik válečnictví, publicista a ministr školství a lidové osvěty protektorátní vlády. Patřil k nejaktivnějším představitelům české kolaborace s nacistickým okupačním režimem za Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939–1945 a stal se jejím symbolem. Od 13. března 1943 byl vedoucím představitelem Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě . Emanuel Moravec se narodil 17. dubna 1893 v Praze. Otec Jan Petr Moravec byl pražským obchodníkem. Matka Malvína, roz. Sapinová. V roce 1911 vystoupil demonstrativně z římskokatolické církve, aby dal najevo odpor k vládnoucím Habsburkům. Vystudoval průmyslovou školu. Odmaturoval v roce 1912. V den vypuknutí první světové války 28. července 1914 byl odveden do rakousko-uherské armády. Odešel do školy jednoročních dobrovolníků do Salcburku a poté se zúčastnil bojů na srbské frontě a v Haliči. V roce 1915 Emanuel Moravec padl do ruského zajetí. V Rusku požádal o ruské občanství, aby mohl vstoupit do České družiny, ale nebylo mu vyhověno, proto se přihlásil dobrovolně k 1. srbské dobrovolnické divizi, kde působil jako velitel kulometné čety. V září 1916 byl zraněn v bitvě u Amzači a po skončení léčby byl v březnu 1917 na vlastní žádost zařazen do československých legií. Moravec nastoupil k 6. československému pluku, nazvanému Hanácký, do Borispolu. Při evidenci se však dopustil podvodu a nahlásil nepravdivou informaci, že je strojním inženýrem, čímž se snažil vylepšit si svou pozici ve vojsku. Na tento podvod se přišlo až po jeho návratu do Československa. Účastnil se také bitvy u Zborova. V červenci 1918 si během obranných bojů u obce Bogatinskaja zlomil klíční kost při pádu z koně. Nemohl se tak vrátit zpět ke své jednotce. Zůstal tedy v Omsku jako velitel kulometného oddílu. V době léčení se také pustil do své první literární tvorby zaměřené na oblast vojenství. ...

Ellen Jodi (14)

Edna Ferber (9)

Pracovala jako žurnalistka, spisovatelka, zajímala se o práci žen, psala povídky, dokonce se pokoušela i o divadelní hry. Největší zájem u čtenářů byl o její romány, poutavě vyprávěné zajímavé náměty.

Earl Derr Biggers (14)

Earl Derr Biggers byl americký spisovatel detektivních románů. Narodil se ve městě Warren v Ohiu. Absolvoval Harvardovu univerzitu a začal pracovat v Bostonu jako novinář a divadelní kritik. Publikoval dva romány, ale bez valného ohlasu. Upozornil na sebe až dílem Sedm klíčů k Baldpatu . Román byl zpracován do formy dramatu, hrál se na Broadwayi, a byl dvakrát zfilmován. Další tři romány sice kladou důraz na záhadu a momenty napětí, ale nebyly zvlášť úspěšné. Inspiraci našel v detektivkách. Stvořil postavu tělnatého Cahralie Chana, s buclatými tvářemi a šikmýma očima, který slouží jako detektivní seržant v Honolulu. Kromě toho, že je Chan policistou, je také velkým znalcem lidské psychologie. Biggers napsal celkem šest románů s Charlie Chanem, potom však předčasně zemřel. Charlie Chan vystupuje celkem více než v 50 filmech, ale většina z nich nevychází z Biggersových románů, ale pouze z úspěšné postavy.

Dylan Thomas (9)

Dylan Marlais Thomas byl britský básník a spisovatel velšského původu, píšící anglicky. Narodil se ve waleském pobřežním městě Swansea, v domě čp. 5 na Cwmdonkin Drive, v rodině učitele Davida Thomase a Florence Hannah Thomasové. Po školní docházce se v roce 1930 stal reportérem místního listu. Poesii se věnoval již od dětství a v roce 1934 publikoval sbírku básní 18 Poems. Ačkoliv byl často řazen mezi britské surrealisty, spíše vytvořil vlastní vysoce poetický básnický styl, založený na bohaté obrazivosti a využití tradic velšských národních bardů, ačkoliv jeho tvorba využívala i postupů modernismu. Thomas byl známý i svou expresívní recitací, kterou předjímal moderní postupy recitace poezie, takže kromě tradičních sbírek básní se zachovaly i nahrávky jeho vlastního přednesu básní. V roce 1946, kdy vyšla sbírka básní Deaths and Entrances překročil Dylan význam pouze pro oblast Velké Británie, kde již od roku 1934 zaujímal jedno z nejdůležitějších míst mezi básníky, a stal se celosvětově významným anglickojazyčným básníkem. Podnikl až do své smrti několik turné do USA, kde recitoval svou poesii. Na jednom z nich v roce 1953 zemřel. Dylan Thomas se v roce 1937 oženil s tanečnicí irského původu Caitlin McNamarovou, a měl s ní několik dětí - syny Llewelyna a Colum Garana a dceru Aeronwy . Život rodiny nebyl příliš šťastný kvůli hádkám a sporům mezi manželi, jakožto i kvůli Dylanovu notorickému alkoholismu. Velšský hudebník John Cale během své kariéry zhudebnil několik jeho básní; čtyři z nich vydal na svém albu Words for the Dying z roku 1989. Jde o básně „There Was a Saviour“, „On a Wedding Anniversary“, „Lie Still, Sleep Becalmed“ a „Do Not Go Gentle Into That Good Night“. Thomasovým dílem je rovněž inspirována jeho píseň „Child's Christmas in Wales“ vydaná na albu Paris 1919 z roku 1973. V roce 1999 při koncertě v Edinburghu představil tři další zhudebněné básně Dylana Thomase: „If I Were Tickled by th...

Drahoslav Machala (13)

Narodil se 16. 11. 1947 v Zemianském Podhradí, okres Trenčín. Vystudoval žurnalistiku na FFUK v Bratislavě. Napsal několik knih - Zhavranení bratia, Nebo nad strechou sveta aj.

Dominique Lapierre (6)

Žurnalista od svých sedmnácti let. reportér týdeníku Paris-Match. Počátkem šedesátých let začal spolupracovat s Larry Collinsem a vydali spolu několik knih. Dominique Lapierre se narodil v Châtelaillon-Plage ve Francii. Ve věku třinácti let se svým otcem, který byl diplomat , odcestoval do Ameriky. Navštěvoval jezuitskou školu v New Orleans. Zajímalo ho cestování, psaní a automobily. Během jedněch letních prázdnin se rozhodl cestovat po Americe Později také dostal stipendium ke studiu aztécké civilizace v Mexiku. Stopem putoval po celé Americe. Žil dobrodružný život - psal články, myl okna v kostelech, přednášel, a dokonce si našel práci jako čistič sirény na lodi vracející se do Evropy. Jeden den mu řidič kamionu, který ho vezl na cestě do Chicaga, ukradl kufr. Našel řidiče ještě dříve než policie. Proto mu Chicago Tribune zaplatila 100 dolarů za jeho výlučný příběh. Jeho 20000mil dlouhé dobrodružství zahájené s pouhými třiceti dolary v kapse vedlo k jeho první knize "Dolar na tisíce kilometrů." Dílo se stalo jedním z nejvíce prodávaných v poválečné Francii a dalších evropských zemích.

Dino Buzzati (5)

Dino Buzzati , celým jménem Dino Buzzati Traverso, byl italský spisovatel, básník, novinář a malíř. Nejslavnějším jeho dílem je román Il deserto dei Tartari , česky Tatarská poušť . Jeho matka byla z dóžecí benátské rodiny, jeho strýc byl Dino Mantovani, známý italský malíř. Vystudoval Pariniho gymnázium v Miláně a poté práva na milánské univerzitě. Po studiích se stal redaktorem deníku Il Corriere della Sera, svou žurnalistickou činnost vykonával až do smrti. Jako reportér zaznamenal například válku v Etiopii roku 1939, byl válečným zpravodajem i za 2. světové války. Za články o přistání Američanů na Měsíci roku 1969 získal roku 1970 novinářskou cenu Mario Massaie. Buzzati rovněž maloval, jeho obrazy jsou přičítány k surrealismu, případně k metafyzické malbě. Ve svém beletristickém díle, jímž proslul nejvíce, byl inspirován Franzem Kafkou, Jean-Paul Sartrem, Albertem Camusem i surrealismem. Jeho texty mají fantaskní atmosféru, Buzzati se občas neodříká ani sci-fi poetiky . Nejznámějším je jeho román Tatarská poušť, který byl i zfilmován . Česky vyšly také dva povídkové výběry: Sedm pater a Tíživé noci .

Denisa Fulmeková (14)

Slovenská spisovatelka, redaktorka.

Debra L Gordon (8)

Americká spisovatelka a editorka soustředící se na oblast zdravotnictví.

David Eddings (12)

David Eddings byl americký spisovatel fantasy literatury. Společně se svou ženou, Leigh, napsal několik sérií epických románů. Eddings se narodil 7. července 1931 v Spokane, ve státě Washington. Vyrostl blízko Seattlu, v oblasti Puget Sound. V letech 1954-1956 sloužil v americké armádě, v roce 1961 dokončil univerzitu v Seattlu. Pracoval jako obchodník pro společnost Boeing a nějakou dobu učil angličtinu. 28. února 2007 Eddingsova žena Leigh zemřela ve věku 69 let po opakované mrtvici. David Eddings zemřel 2. června 2009. Smaragdová bohyně Pevnost nesmrtelných Démon temnoty

Daniil Ivanovič Charms (7)

Daniil Ivanovič Charms , vlastním jménem Daniil Ivanovič Juvačov byl ruský surrealistický spisovatel, básník a dramatik. Narodil se v rodině odpůrce carova režimu Ivana Juvačova, studoval na německém gymnáziu, kde se naučil německy a anglicky, kde vznikl jeho pseudonym, odvozený z ruského přepisu anglického slova harm , a kde studoval anglickou literaturu, jejímž žánrem nonsensu byl velmi ovlivněn. V roce 1924 nastoupil na leningradskou elektrotechniku, z níž byl ale vyloučen, po vyloučení se věnoval pouze literatuře. V roce 1926 vstoupil do Svazu básníků a vydal svou první publikovanou báseň, o rok později napsal absurdní drama Jelizaveta Bam. O další rok později založil spolu s dalšími spisovateli literární skupinu OBERIU, prosazující principy blízké literatuře nonsensu, a také začal publikovat dětskou literaturu. Komunistickému režimu a literatuře socialistického realismu byla skupina OBERIU nepohodlná, takže byl Charms v prosinci 1931 uvězněn, v roce 1932 mu byl trest zmírněn na vyhnanství v Kursku. V následujících letech je pod vlivem uvěznění a pronásledování NKVD jeho tvorba stále absurdnější, depresivnější, šílenější, cyničtější a krutější. V roce 1939 napsal své nejrozsáhlejší dílo, novelu Stařena . 23. srpna 1941 byl na udání zatčen, údajně za šíření protiválečné propagandy, a uvězněn na psychiatrickém oddělení leningradského vězení č. 1., kde počátkem roku 1942 za neznámých okolností zemřel. Existuje důvodné podezření, že ve své cele zemřel hlady, neboť v té době již probíhala nacistická blokáda Leningradu. Rehabilitován byl v roce 1960. Jeho dílo zachránili Charmsovi přátelé, kteří je ukrývali až do 60. let minulého století. V té době začala postupně vycházet jeho tvorba pro děti. Charms byl dvakrát ženatý. Pro jeho dílo jsou typické kratičké povídky o několika ods...

Dan Černý (12)

Narozen 27. 5. 1982 v Litoměřicích. Výtvarník, malíř skla a keramiky, též se věnuje filmovému umění, zejména animovanému filmu a knižní ilustraci, tvůrce komiksů a spisovatel literatury pro děti.

Claude-Catherine Ragache (8)

Redaktorka francouzského historického časopisu Clefs pour l’Histoire, autorka několika populárně naučných knih pro mládež ze série "Mýty a legendy." V roce 1991 vydala knihu o mytologii vlka ve Francii .

Christopher Stasheff (12)

Christopher Statsheff je znám zejména díky fantasy sérii o Rodu Gallowglassovi – Čarodějem sobě navzdory. Jinak píše většinou další fantasy o čarodějích a čarodějnicích. Často spolupracuje s Williamem R. Forstchenem.

Chris Colfer (12)

Christopher Paul "Chris" Colfer je americký herec, zpěvák a spisovatel. Jeho nejznámější role je Kurt Hummel v seriálu Glee, za kterou v roce 2011 vyhrál Zlatý glóbus a tři ceny People's Choice Awards . V roce 2011 se také objevil v časopise Time na seznamu 100 nejvlivnějších lidí. Sám napsal, produkoval a hrál ve filmu Zasažen bleskem, který měl premiéru v roce 2012 na Filmovém festivalu Tribeca. Jeho kniha The Land Of Stories: The Wishing Spell se stala číslem jedna v žebříčku New York Times. Chris Colfer se narodil v Clovis, v Kalifornii. Je synem Karyn Colfer a Timothyho Colfera. Má irské předky. Jako dítě ležel 3 měsíce v nemocni kvůli operaci lymfatických uzlin. Po operaci mu zůstala jizva na krku. Již velmi brzo v životě Chris objevil vášeň pro psaní. Jeho babička byla jeho první editorka a rádce. To ona ho podpořila k napsání první novely, která se později stala "The Land Of Stories". Knihu jí po vydání v roce 2012 věnoval. Chris byl na škole šikanován a proto byl v 7. a 8. třídě vyučován doma. Další rok Chris nastoupil na Clovis East High School, kde se zapojil do řečnického a debatního kroužku a vyhrál několik titulů. Také byl členem dramatického kroužku a editorem školního literárního magazínu Destination ImagiNation. Jako maturant napsal, hrál a režíroval svojí verzi parodii Sweeneyho Todda, kterou pojemnoval "Shirley Todd". Když byl mladší, účinkoval v muzikálu Za zvuků hudby jako Kurt von Trapp. V osmnácti letech hrál roli Russela Fishe v Russel Fish: The Sausage and Eggs Incident, krátkém filmu, kdy hlavní hrdina, drzý teenager musí projít fitness testy, aby nepřestal chodit na Harvard. Jeho první televizní role přišla v roce 2009, když byl obsazen v seriálu Glee jako Kurt Hummel, homosexuál, který má velký smysl pro módu, ale je ve škole šikanován, nejen proto, že je gay, ale také proto, že je členem nepopulárního Glee klubu. Původně se ucházel o roli vozíčkáře Artieho Abrahamse, kterého nakonec hraje Kevin Mc...

Charly Lane (18)

Ilustrátorka a grafická designérka. Žije ve Velké Británii.

Čeněk Kramoliš (13)

Čeněk Kramoliš byl český pedagog a prozaik. Narodil se v Rožnově pod Radhoštěm v rodině řezníka Michaela Kramoliše. Matka Anna Stušková pocházela z rodiny učitele. Vystudoval nižší gymnázium ve Velkém Meziříčí a učitelský ústav v Příboře. Na první učitelské místo nastoupil v roce 1882 v Krásensku u Vyškova a až do roku 1905 učil v obcích v okolí Bučovic. V roce 1892 se oženil. Od roku 1911 žil v Hranicích, kde byl, kromě funkce inspektora, ředitelem dívčí měšťanské školy. Všude, kde pracoval, působil také osvětově Po sedmnácti letech ve funkci školního inspektora odešel v roce 1924 na odpočinek. Vzhledem ke zhoršujícímu se zdraví se v roce 1930 odstěhoval k dceři do Brna, kde v roce 1949 zemřel. Ve svém díle se Čeněk Kramoliš věnoval vesnické a historické tematice, především z Valašska. Jeho příspěvky byly uveřejňovány v regionálních periodikách pod pseudonymy Č. Šilomark a K. Čeněk. V Kroměřížských novinách, které vycházely dvakrát týdně, zveřejňoval již v roce 1884 svůj fejeton na pokračování Výlet na Pernštýn. Jednoaktovky Čeňka Kramoliše byly uvedeny v Rožnově pod Radhoštěm a v dalších místech: Základní životopisné zdroje uvádějí, že Čeněk Kramoliš v roce 1938 částečně ohluchnul a oslepnul v důsledku rozrušení, které mu přinesl poslech rozhlasové zprávy o Mnichovské dohodě. Je pochopitelné, že taková zpráva neproběhla denním tiskem; nepodařilo se dohledat prvotní zdroj této informace. Jiné zdroje hovoří o „stále slábnoucím zraku“".

Carol Grace (13)

Carl Sandburg (7)

Carl Sandburg byl americký básník, novinář, spisovatel, hudebník a historik. Třikrát obdržel Pulitzerovu cenu , dvakrát za dílo literární, jednou za životopis Abrahama Lincolna. Jeho rodina pocházela ze Švédska. Ve třinácti letech odešel ze školy i domova a začal se toulat. Živil se rozvážením mléka, příležitostnou zedničinou, jako portýr či sluha v hotelu nebo prací na farmách. Poté dostal příležitost psát pro deník Chicago Daily News, a tím začala jeho literární kariéra. Chicago, nejprůmyslovější a nejvíce se rozvíjející město Ameriky té doby, ho silně ovlivnilo a jemu je také věnována značná část jeho básnického díla, jedna z nejslavnějších sbírek nese dokonce název Chicago Poems. Své první verše publikoval pod jménem Charles Sandburg. Fascinovala ho postava Abrahama Lincolna a věnoval jí několik biografických knih. Dalším předmětem jeho publicistického zájmu byl fotograf Edward Steichen. Známé jsou též jeho knihy pohádek Rootabaga Stories, Rootabaga Pigeons a Potato Face, kde tradiční pohádkové hrdiny a rekvizity byly nahrazeny předměty moderního velkoměsta, například vlaky, mrakodrapy nebo preclíky. Své verše rovněž zhudebňoval a zpíval. Sbíral také americkou lidovou poezii a popěvky, které shromáždil ve třech sbírkách, z nichž zdaleka nejpopulárnější se stala kniha The American Songbag. Politicky byl vlevo, byl člen Socialist Party of America a podporoval hnutí za práva černochů, především organizaci National Association for the Advancement of Colored People. Režisér Steven Spielberg uvedl, že Sandburgova tvář byla jedním ze vzorů pro vytvoření tváře E.T. mimozemšťana.

Carl Maria von Weber (14)

Carl Maria von Weber byl klíčovou postavou ve vývoji německé romantické opery a často bývá označován za jednoho z prvních významných skladatelů romantické školy. Narodil se 18. listopadu 1786 v holštýnském Eutinu a byl všestranným umělcem, jehož nadání přesahovalo rámec skladatelského umění a týkalo se i dirigování, hry na klavír a hudební kritiky. Weberovy opery výrazně ovlivnily vývoj romantické opery v Německu a významně určily směřování německé hudby po Beethovenovi.

Cara Colter (15)

\"I když velmi ráda píšu romantické příběhy, musím ač nerada připustit, že mou první velkou vášní nebyli muži, ale koně,\" říká o sobě Cara, která žije v Calgary. Svého prvního koně, malého strakatého poníka Kiowu, si koupila po ukončení střední školy. Druhou Cařinou vášní opět nejsou muži, ale kupodivu knížky. Dny svého mládí velmi často trávila schoulená v obrovském zeleném ušáku a četla a četla. A když náhodou nesehnala dobrou knihu, začala si vymýšlet příběhy, které by ráda četla. Tuto svou vášeň poprvé zúročila v roce 1985, kdy jí vyšla první kniha. \" Na psaní se mi líbí prakticky všechno,\" svěřuje se Cara. Kdyby nebyla spisovatelkou, určitě by se stala řečníkem, protože ji zajímá psychologie veřejného projevu a jazykové prostředky, kterými lze lidi ovlivňovat a získávat. A konečně se na řadu dostávají i muži! V roce 1990 potkala Roba, zamilovala se a začal se odvíjet i její romantický životní příběh. Jak říká Cara, Rob je její nejlepší přítel. Mají naprosto odlišné povahy, ale vzájemně se respektují a nesnaží se předělat jeden druhého ke svému obrazu. Rob je podnikatelem a do manželství si přivedl dva syny Richarda a Jeffreye. Cara má dceru Cassidy. \"Moje velká rodina je neustále zdrojem a inspirací pro mou práci,\" tvrdí Cara. Cara, Rob a jejich dospívající děti žijí v malém domečku, který si sami navrhli a postavili. Na svém pozemku chovají osm koní a k domácnosti patří i dvě roztomilé kočičky. Podle Cary si můžete prožívat romance každý den - samy se sebou. A její recept? \"Mějte rády samy sebe a dělejte sama pro sebe věci, které očekáváte, že pro vás budou dělat jiní. Kupte si k narozeninám růže. Vyjděte si na dobrou večeři…!\" V češtině jí dosud vyšlo pět knížek.

Božena Šimková (15)

Božena Šimková byla česká scenáristka a spisovatelka. Dětství prožila v podkrkonošské vsi Levínská Olešnice. Otec se živil tesařinou, později převzal zanedbané hospodářství a matka, vášnivá čtenářka a ochotnice, šila pro místní továrnu. Právě ona probudila v dceři zájem o literaturu a divadlo. Božena pomáhala rodičům doma i na poli, přičemž také pěšky chodila do dívčí měšťanské školy v Nové Pace. V Nové Pace pokračovala ve studiích i na gymnáziu. Promovala roku 1958 v Praze na Karlově univerzitě. Už během studií začala překládat z ruštiny a psala recenze na knihy vydané nakladatelstvím Naše vojsko. Působila jako redaktorka, scenáristka a pět sezón vedla dramaturgii v Divadle Jiřího Wolkera. Spolupracovala s Českou televizí a Českým rozhlasem. Koncem šedesátých let už byla zavedenou autorkou. Rok 1968 by pro ni ale zlomovým. Na shromáždění vydavatelství Naše vojsko totiž vystoupila proti podplukovníkovi , který nazval umělce bandou intelektuálů převlékajících kabáty. Z nakladatelství odešla sama a ocitla se na černé listině. Přes dvacet let pak nemohla veřejně vystoupit se svými díly. Měla možnost emigrovat, ale zůstala ve své rodné zemi. Odůvodňuje to slovy: „Nesnesla bych pocit, že už nikdy neuvidím „naše hora“, milované Krkonoše. A tak jsem se podílela na budování stanice zastávky metra Náměstí Míru, později jsem pracovala jako ostraha v Mezinárodní automobilové dopravě.“ I v této době se ale věnovala tvůrčí činnosti, její práce ale byly zaštítěny jmény jejích přátel. Na literární a filmovou scénu se vrátila až po roce 1989. Na kontě Boženy Šimkové je více než padesát divadelních, rozhlasových a televizních her, z nichž největší část tvoří pohádky. KRKONOŠSKÁ POHÁDKA Šimková pro Československou televizi napsala scénáře k sedmi dílům večerníčku Krkonošská pohádka, které byly odvysílány už v roce 1974. Tedy tři roky poté, co se poprvé objevil pán z Trautenberka u Marie Kubátové. Pro nečekaný ohlas diváků...

Božena Krchová (9)

Spoluautorka knihy o vaření - Vaříme zdravě, chutně a hospodárně .

Božena Hostašová (6)

Autorka kuchařské knihy.