4381–4440 z 147284 Autoři
Jiří Chalupa (11)
Jiří Chalupa je dramaturg a scenárista České televize a v minulosti Československé televize. Je známý jako moderátor původního Studia Kamarád, kde působil společně s Lenkou Vavrinčíkovou. Je autorem scénářů k osmi pohádkám a jako dramaturg se podílel na téměř 50 filmech, z nichž většinu tvoří také pohádky.
Více od autora
Jiří Brabec (4)
Czech keyboard player, composer and band leader. Born July 2, 1940 in Prague , died November 11, 2003 in Božejov . As a co-founder and member of the groups FAPSOrchestra and Karkulka in the late 1950s and early 1960s he was one of the pioneers of Czechoslovak rock and roll. His wife was Šárka Rezková. Note: For Czech recording engineer, please see Jiří Brabec .
Více od autora
Jiří Bělohlávek (7)
Jiří Bělohlávek byl proslulý český dirigent, který se proslavil interpretací české klasické hudby, zejména děl skladatelů jako Antonín Dvořák a Bedřich Smetana. Narodil se 24. února 1946 v Praze a stal se jednou z vůdčích osobností světové klasické hudby jak ve své vlasti, tak na mezinárodní scéně. Bělohlávek studoval na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze a poté zahájil svou profesionální kariéru ve Státní filharmonii Brno. Později se stal šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a následně České filharmonie, s níž byl dlouho a významně spjat.
Více od autora
Jeremy Strong (12)
Jeremy Strong je americký filmový, televizní a divadelní herec. Objevil se v mnoha filmech natočených podle skutečných událostí, jako 30 minut po půlnoci, Lincoln, Nemocnice Parkland, Selma, Black Mass: Špinavá hra či Sázka na nejistotu. Narodil se 25. prosince 1978 v Bostonu. Chodil na státní školy v Bostonu a Sudbury. Absolvoval na Yaleově univerzitě, kde také hrál v mnoha divadelních představeních. Studoval taktéž na Royal Academy of Dramatic Art a spolupracoval se společností Steppenwolf Theatre Company v Chicagu. Jeho debut na Broadwayi přišel v roce 2008. V období tří let byl třikrát nominován na cenu pro nejlepšího herce mimo Broadway. Objevil se ve hře A Man For All Seasons a vytvořil mnoho rolí mimo broadwayská jeviště. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jeremy Strong na anglické Wikipedii.
Více od autora
Jaroslava Reitmannová (10)
Jaroslava Reitmannová, příp. Reitmannová-Scheinpflugová, roz. Cibulková , redaktorka, autorka knih pro děti a mládež; v Čáslavi prožila dětství, později se sem vrátila. Absolventka učitelského ústavu v Praze. Krátce učitelka československého náboženství na obecné škole v Praze. Po provdání se v roce 1930 vrátila do Čáslavi. Po roce 1945 pracovala jako redaktorka Kulturní politiky. V letech 1952-1958 byla redaktorkou Státního nakladatelství dětské literatury. Autorka rozhlasové hry, překladatelka literatury faktu a řady biografické literatury z angličtiny, francouzštiny a němčiny. V psychologickém románu Ponorná řeka ztvárnila skutečné postavy čáslavské společnosti. Jejím druhým manželem byl právník Karel Scheinpflug, švagr Karla Čapka.
Více od autora
Jaroslava Janáčková (14)
Jaroslava Janáčková, rodným jménem Jaroslava Musilová, je česká literární historička. Zabývá se především českým literárním 19. stoletím, zejména dílem Aloise Jiráska, Boženy Němcové či Jakuba Arbese. Maturovala v roce 1949 na reálném gymnáziu v Chotěboři. Poté vystudovala češtinu a ruštinu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Zde ji vedl Felix Vodička, k jehož odkazu se nikdy nepřestala hlásit. Absolvovala roku 1952. Rok poté získala titul ještě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté až do roku 1959 vědecky pracovala na pedagogické fakultě, kde v roce 1963 získala titul kandidát věd, a na katedře české a slovenské literatury Filozofické fakulty UK, kde působila do roku 1985. Pak až do roku 1988 pak pracovala na katedře dějin umění a estetiky stejné fakulty, v letech 1988–1989 v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. V roce 1990 se vrátila na katedru české a slovenské literatury Filozofické fakulty UK, kde se stala docentkou a brzy na to i profesorkou . V roce 1996 odešla do důchodu, další dva roky však ještě přednášela. Po sametové revoluci se více zaměřila na dílo Boženy Němcové. Byla i jednou z editorek její vydané korespondence. Její manžel František Janáček byl rovněž literární historik, stejně tak její syn Pavel Janáček.
Více od autora
Jaroslav Reznik (14)
Narodil sa 6.4.1942 Pseudonym Branislav Ostrochovský, Štefan Križen Prekladá z jazykov Ruský jazyk, Český jazyk V Liskovej prežil detstvo aj mladosť, tu vychodil základnú osemročnú školu. Po maturite na ružomberskom gymnáziu študoval slovenčinu a ruštinu na Pedagogickom inštitúte v Martine a neskôr muzeológiu na Univerzite T.G.Masaryka v Brne. Od roku 1966 pracoval v Matici slovenskej v Martine. Pre svoje občianske postoje k udalostiam v roku 1968 musel z Matice odísť a 4 roky bol nezamestnaný. V roku 1975 odišiel do Bratislavy a stal sa pracovníkom Slovenskej literárnej agentúry. V januári 1990 bol zvolený za predsedu Spolku slovenských spisovateľov a od apríla 1993 bol riaditeľom Vydavateľstva Spolku slovenských spisovateľov. V rokoch 1997 – 1999 bol šéfredaktorom denníka Slovenská republika a od mája 2000 je redaktorom dvojtýždenníka Tele plus. Je ženatý, s manželkou Máriou, rodenou Ostrochovskou z Veľkého Rovného má tri deti, synov Jaroslava a Branislava a dcéru Máriu. Syn Jaroslav je ústredným riaditeľom Slovenského rozhlasu a syn Branislav je riaditeľom Odboru umenia na Ministerstve kultúry SR, dcéra Mária je stredoškolskou profesorkou slovenčiny, estetiky a hudobnej výchovy na Gymnáziu v Nitre. Má 2 vnučky a 2 vnukov. V Liskovej mu žije otcov brat, strýko Jozef Rezník a niekoľko bratrancov a sesterníc s rodinami. Vydal básnické zbierky Váhavosť /1966/, Prijímanie /1968/, S vodou na jazyku /1970/, Horúčava /1993/, básnické zbierky pre deti: Zvieratká píšu deťom /1994/, Len z črpáka s pekným uškom /1995/, umelecko - náučnú knihu pre mládež Po literárnych stopách Slovenska /1989/ a jej českú verziu Literární toulky Slovenskem /1989/. Súborné básnické dielo mu vyšlo pod názvom Dôstojnosť a iné básne /1997/. Je tiež autorom literárnych scenárov k televíznemu filmu Chlapci /1974/ a televíznym hrám Blízko odpovede /1980/, Nech sa niekto opováži alebo Ako Ďurko Konôpka o fujaru prišiel /1982/, Ján Literát /1985/, Živé svetlo /1989/ a Megalé syntaxis čiže Veľká skl...
Více od autora
Jaroslav Bednář (13)
Jaroslav Bednář je český lední hokejista hrající na postu levého či pravého křídla a bývalý reprezentant, který od května 2020 nastupuje za český klub HC Slavia Praha. Mimo Česko působil na klubové úrovni ve Finsku, Švýcarsku, v USA a Rusku. Bednářovou první manželkou byla Martina, s níž má dceru Natálii. Později však začali žít odděleně – Martina Bednářová s tehdy ženatým Richardem Žemličkou a Jaroslav Bednář s o čtyři roky starší slovenskou zpěvačkou Darou Rolins. Následně se Bednář a Rolins zasnoubili, přestože Bednář nebyl stále ještě rozvedený, ale v roce 2006 se po dvouleté známosti rozešli. Potom tři roky tvořil pár se zpěvačkou Helenou Zeťovou. S ní se rozešel na jaře 2008. Od té doby žije s modelkou Lucií Hadašovou, kterou na vinici u obce Zaječí v roce 2013 pojal za manželku. Mají spolu dvě dcery, Denisu a Vanessu . Svoji hokejovou kariéru začal v týmu HC Slavia Praha, kde prošel všemi mládežnickými kategoriemi. V sezoně 1994/1995 debutoval v prvním mužstvu hrajícím extraligu a zároveň nastupoval také formou střídavých startů za tehdy prvoligový klub HK Kralupy nad Vltavou. V roce 1997 přestoupil do konkurenční Sparty Praha, v jejímž dresu hrál stejně jako za Keramiku Plzeň nejvyšší soutěž. Ve stejném roce se také zúčastnil mezinárodního turnaje na Floridě a s týmem HC Cormoran Praha celý turnaj vyhrál. Následně odešel do Finska, kde působil v SM-liize v týmech JYP Jyväskylä a IFK Helsinky. V roce 2001 byl draftován NHL, když si jej ve druhém kole jako celkově 51. vybralo Los Angeles Kings z USA. V sezoně 2001/2002 nastupoval za Los Angeles i za farmářský celek Manchester Monarchs z AHL. V průběhu následujícího ročníku byl vyměněn do Floridy Panthers, zároveň pomáhal i na farmě v AHL v mužstvu San Antonio Rampage. Na konci sezony 2003/04 jeho kroky vedly do ruského celku Avangard Omsk, s nímž získal mistrovský titul v Superlize. V květnu 2005 zamířil po osmi letech zpět do Slavie Praha.[...
Více od autora
Jaromír Tláskal (15)
Narozen 31.1.1921 v Nemošicích u Pardubic. Asistent katedry západní filologie, učebnice francouzštiny.
Více od autora
Jaromír Slomek (5)
Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.
Více od autora
Jaromír Demek (16)
Jaromír Demek byl český geograf a geomorfolog. Ve svých vědeckých pracích se věnoval zejména svahovým pohybům a vlivu mrazu na geomorfologické pochody. Působil jako vedoucí Geografického ústavu Československé akademie věd v Brně a jako vedoucí katedry geografie na Univerzitě J. E. Purkyně , kromě toho přednášel geografii například na Katedře environmentálních studií. V roce 1992 byl jmenován profesorem. V letech 1976–1980 byl předsedou Názvoslovné komise ČÚGK a věnoval se spolu se členy NK také přípravě Mezinárodního slovníku geografických termínů, ale i standardizaci geografických jmen geomorfologických jednotek v ČSSR i ve světě. Zabýval se geografickými jmény, zejména exonymy i při přípravě učebnic . V roce 2000 mu byla udělena stříbrná medaile Masarykovy univerzity. Seznam publikační činnosti Jaromíra Demka je obsáhlý a čítá přes 500 položek spadajících zejména do oblasti geomorfologie a teoretické geografie. Mezi jeho vybrané publikace patří:
Více od autora
Jana Jůzlová (12)
Vystudovala historii na FF UK a živí se jako spisovatelka a redaktorka naučných knih. Roku 2007 debutovala cestopisem Tři ženy v Indii , na nějž navázala knížečkou esejů Jak si užít cestování . S historikem Radkem Diestlerem vytvořila příručky Velcí panovníci Evropy a České dějiny v kostce , texty doplnila ilustrace Aleše Jiránka v knize Pražské věže . Dětským čtenářům jsou určené její knihy Světoví Češi 1 a II a Čeští cestovatelé , vše s ilustrátorem J. Fixlem. Původně se však věnovala psaní fantasy . Je držitelkou Ceny Karla Čapka, titulu Lady fantasy a Encouragement Award z Euroconu v Kyjevě.
Více od autora
Ján Uličiansky (15)
Slovenský dramatik a dramaturg, autor divadelních a rozhlasových her a knih pro děti.
Více od autora
Ján Strasser (12)
Ján Štrasser je slovenský básník, esejista, textař, spisovatel-prozaik a překladatel. Pochází z úřednické rodiny a vzdělání získal v Lovinobani, Košicích a na Filosofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde studoval kombinaci ruština -slovenština. V současnosti působí ve svobodném povolání. Svá první díla zveřejňoval od roku v časopisech Mladá tvorba, Romboid, Smena nebo Slovenské pohľady, knižně debutoval v roce 1968 sbírkou básní Odriekanie. V začátcích své literární tvorby vycházel z myšlenek nadrealismu. Ve svých dílech se věnoval tématům jako např. rodinné soužití, všední starosti apod. Věnuje se také psaní textů písní a překladům z ruské literatury a ve spolupráci s Petrem Zajacem i z německé literatury . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Štrasser na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Jan Seidel (11)
Jan Seidel byl český hudební skladatel. Základy hudebního vzdělání získal v rodině. Vedle studia na reálce v Nymburce se učil hře na varhany u místního varhaníka A. Hoffmanna. Vystudoval inženýrské stavitelství a architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze a krátce studoval i malbu a výtvarné umění na Akademii výtvarných umění u Vratislava Nechleby. V letech 1936–1938 učil na pražském reálném gymnáziu a vedle toho studoval skladbu u Aloise Háby na Pražské konzervatoři a soukromě u Josefa Bohuslava Foerstra. Jako skladatel scénické hudby a dirigent působil od roku 1936 v Pražském dětském divadle Míly Mellanové a dále spolupracoval s Novým divadlem, divadlem D 34 a s Československým rozhlasem. Spolu s architektem Zdeňkem Pešánkem pracoval na Multimediálních kinetických kreacích. V letech 1938–1945 byl uměleckým poradcem a režisérem gramofonové firmy Esta. Po vzniku Gramofonových závodů Supraphon v roce 1945, se stal jejich uměleckým ředitelem. V roce 1958 byl jmenován šéfem opery Národního divadla a v letech 1967–1975 byl hlavním dramaturgem opery. V závěru své profesní kariéry působil v Československém rozhlase Praha. Po roce 1989 se stáhl do soukromí. Zemřel roku 1998 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově. Od mládí byl levicově orientovaný, což se projevovalo nejen v množství funkcí v různých svazech, ale i v jeho tvorbě. Byl autorem mnoha politicky angažovaných skladeb a masových písní. Mimo jiné zkomponoval pochodovou píseň „Kupředu, zpátky ni krok“, která se stala znělkou zpráv Československého rozhlasu. Za svoji práci a angažovanost obdržel nejvyšší státní vyznamenání: Státní cenu Klementa Gottwalda , Řád práce i tituly zasloužilého umělce , národního umělce a Řád republiky . Vedle toho však skládal i symfonická díla, kantáty, sbory, opery, instrumentální koncerty, komorní hudbu, scénickou hudbu a hudbu pro film. Za filmovou hudbu k filmu Karla Steklé...
Více od autora
Jan Popper (6)
Narozen 26.6.1931, zemřel 29.5.1986 v Praze. Novinář, statistik, sportovní redaktor a funkcionář, práce se sportovní tematikou.
Více od autora
Jan Němec (14)
Jan Němec maturoval na Klasickém osmiletém gymnáziu v Brně. Studoval různé obory na různých vysokých školách. Nyní působí jako doktorand sociologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Je redaktorem literárního měsíčníku Host, kde vede rubriku recenzí a kritik. Pravidelně publikuje v týdeníku Respekt. Knižně vydal sbírku básní První život, 2007. V roce 2009 mu v nakladatelství Druhé město vyšla kniha povídek Hra pro čtyři ruce.
Více od autora
Jan Míka (13)
Narozen 4.12.1947 v Hlavňově u Tábora. Scénárista a dramaturg, autor televizních her, prozaik.
Více od autora
Jan Macků (7)
Dr. Jan Macků se narodil dne 21. května 1881 ve Volfířově u Dačic, zemřel 13. března 1964 v Brně. Studoval na filozofii v Praze, v roce 1905 získal doktorát z filozofie. Vyučoval na středních školách v Uherském Hradišti, Velkém Meziříčí, Přerově a na gymnáziu v Brně, od roku 1920 působil na Vysoké škole zemědělské v Brně, později i na zdejší veterině, do roku 1951 byl profesorem botaniky na České vysoké škole technické v Brně, potom v letech 1951–1957 byl tamtéž na Vojenské technické akademii, v letech 1954–1960 působil externě na Slovenskej vysokej škole technickej v Bratislavě. Kromě užité botaniky se zabýval i mykologií. Je autorem prvního českého klíče k určování hub. Jeho Český houbař: Illustrovaný klíč kapesní k určení všech v našich vlastech rostoucích jedlých a jedovatých hub na základě jich vědecké soustavy s návodem, jak zacházeti s houbami v praksi a v kuchyni měl v prvním vydání 174 stran, byl doplněn 182 barevnými a 20 černobílými obrázky na 48 tabulích, autorem barevných ilustrací byl olomoucký malíř J. Havlíček. Druhé vydání pochází z roku 1918, třetí rozšířené a přepracované vydání z roku 1924. To mělo 258 stran s 253 barevnými a 39 černobílými obrazy na 80 tabulkách. V roce 1915 vyšel jeho klíč i v německém vydání jako Praktischer Pilzsammler: III. Taschen-Bestimmungsbuch zum bestimmen aller in unserer Heimat washvenden essbaren und giftigen Pilze), druhé německé vydání pochází z roku 1925. Český houbař byl ve své době knihou značně populární, během deseti let se ho prodalo na 50 tisíc výtisků, jistě měl silný vliv na růst popularity sběru hub u nás. Našel si však i svého výrazného kritika v osobě mykologa J. Bezděka. Další praktickou příručkou J. Macků byla kniha Pěstování a sbírání rentabilních rostlin léčivých, kterou vydal nejdříve vlastním nákladem v roce 1935, později v dalších vydáních u Prombergera v Olomouci. Do roku 1940 to byla čtyři vydání. V roce 1949 vyšla jeho kniha Houby jedlé a jedovaté, fotografie do n...
Více od autora
Jan Máchal (12)
Jan Máchal byl český pedagog, činovník Sokola. Jan Máchal nabyl vzdělání na třebíčském gymnáziu. Jako středoškolský profesor se stal po převratu 29. října 1918 předsedou národního výboru pro politický okres třebíčský. Později působil jako školský inspektor tělesné výchovy. Členem Sokola se stal roku 1883, kdy se Sokol v Třebíči ustavil na třetí pokus . Jan Máchal náležel k hlavním organizátorům sokolského života Třebíče i celého Třebíčska: stál u zrodu sokolských jednot v Moravských Budějovicích a Velkém Meziříčí , v Jaroměřicích nad Rokytnou, Jemnici, Jihlavě, Dačicích, Náměšti nad Oslavou a jinde. Jako první místonáčelník se podílel na organizaci celostátního sokolského hnutí. Svou pedagogickou dráhu dovršil jako docent tělesné výchovy na Masarykově univerzitě. Skonal náhle na mozkovou mrtvici. Jeho pohřeb se stal slavnou smuteční slavností nejen Třebíče a jihozápadní Moravy, ale i smuteční slavností celého sokolstva. Po Janu Máchalovi nesou jméno ulice některých měst a brněnská župa Jana Máchala .
Více od autora
Jan Jandourek (13)
Narozen 12.5.1965 v Novém Městě nad Metují, PhDr., Ph.D., spisovatel, překladatel náboženské literatury, sociolog, kněz Starokatolické církve; do roku 1995 sloužil jako římskokatolický duchovní v Praze; publicista, redaktor Českého týdeníku , deníku Mladá fronta Dnes , editor internetového deníku Forum24; vysokoškolský učitel Centra komparatistiky Filozofické fakulty UK , katedry religionistiky Univerzity Pardubice ; zakladatel nakladatelství Tartaros .
Více od autora
Jan Hůla (11)
Narozen 11.5.1945 v Rudné. Publicista, novinář, autor rozhlasových dokumentárních a zábavých pořadů, detektivky a publicistické knihy, rozhovory a biografie slavných lidí.
Více od autora
Jan Gebhart (8)
Jan Gebhart byl český historik, věnující se období Protektorátu Čechy a Morava. Po absolutoriu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze pracoval krátce v Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii a poté pět let na Ministerstvu národní obrany. V roce 1974 nastoupil do Vojenského historického ústavu, odkud po deseti letech přešel do Ústavu československých a světových dějin ČSAV , jehož vědecké radě v letech 1994–2002 předsedal. Často spolupracoval s historikem Janem Kuklíkem, mj. na vedení Masarykova sborníku . Přednášel též na FF UK a působil v řadě vědeckých a redakčních rad a odborných komisí. Jako vedoucí kolektivu se podílel na českém vydání objemné Kroniky druhé světové války.
Více od autora
Jan Buchar (6)
Jan Buchar byl český učitel, průkopník lyžování a horské turistiky v Krkonoších. V zimě 1892-93 byl jedním z prvních krkonošských lyžařů, poté společně s pražským Ski klubem organizoval množství horských túr a propagačních přednášek. V roce 1903 se podílel na založení Svazu českých lyžařů a stal se jeho prvním předsedou. Měl podíl také na rozvoji turistické infrastruktury . Podporoval české menšiny v pohraničí. Za zásluhy o popularizaci sportu i rozvoj regionu byl oceněn čestným členstvím v několika sportovních klubech a čestným občanstvím v Jilemnici a dalších obcích. Narodil se r. 1859 v Mříčné. Přes 40 let působil jako učitel v Dolních Štěpanicích. Od roku 1884 se věnoval turistice. V roce 1892 dal podnět k založení první české studentské noclehárny na Labské boudě a k výstavbě cesty ze Žalého na Mísečky . V roce 1890 přivezl hrabě Jan Harrach na své panství norské lyže. V zimě 1892–93 podle nich nechal vyrobit na pile v Dolních Štěpanicích několik kopií a nabídl vybraným lidem, mezi jinými i učiteli Janu Bucharovi, aby je vyzkoušeli. Setkaly se s okamžitým úspěchem. Lesníci, kteří do té doby chodili do vysokého sněhu v „krokvích“ , se nyní mohli dostat s menší námahou i do jinak nepřístupných míst. Zatímco hrabě Harrach uvažoval o lyžích jen jako o pracovní pomůcce, uvědomil si Buchar jejich možnosti pro turistiku. Následujícího volného dne se vypravil s fotografem Hynkem Bedrníkem na lyžích na Benecko. O výletu večer nadšeně hovořili v restauraci U modré hvězdy v Jilemnici. Brzy se kolem nich vytvořila skupina, z níž zanedlouho vznikl Český krkonošský spolek „Ski“. O jeho založení napsal Buchar článek, který vyšel v časopise Pražský ilustrovaný kurýr 11. května 1893. Tam si jej všiml Josef Rössler, předseda lyžařského odboru Bruslařského klubu v Praze, který byl zal...
Více od autora
Jamie McGuire (9)
Jamie McGuire se narodila v Tulse ve státě Oklahoma. Navštěvovala Northern Oklahoma College, University of Central Oklahoma a Autry Technology Center, kde promovala s titulem v oboru Radiografie. Jamie nyní žije v Enid, ve státe Oklahoma, se svými třemi dětmi a manželem Jeffem, který je skutečný, živý kovboj. Sdílejí svých 30 akrů s pěti koňmi, třemi psy, kohoutem a kočkou.
Více od autora
Ivo Budil (12)
Narozen 12. 5. 1933 v Praze, zemřel 23. 10. 2007 tamtéž. Mgr., rozhlasový redaktor, novinář, popularizátor astronomie a kosmonautiky, literatura z oboru.
Více od autora
Ivan Hričovský (16)
Dr.h.c. Prof. Ing. Ivan Hričovský, DrSc. je významný slovenský pomológ, profesor v odbore špeciálna rastlinná výroba na Slovenskej poľnohospodárskej univerzite v Nitre, odborník v odbore ovocinárstvo a záhradníctvo, neúnavný propagátor záhradníctva a ovocinárstva, vedecko-pedagogický pracovník na Katedre ovocinárstva, vinohradníctva a vinárstva Fakulty záhradníctva a krajinného inžinierstva. Po skončení štúdia v roku 1955 na Vysokej škole záhradníckej v Lednici na Morave pôsobil v ovocinárskom výskume na Šlachtiteľskej stanici v Rajeckých Tepliciach, Zarieč-Keblove, plantáži drobného ovocia v Okoličnom, VÚRV v Piešťanoch a Výskumnom ústave ovocných a okrasných drevín v Bojniciach, aby napokon zakotvil v roku 1989 na Slovenskej poľnohospodárskej univerzite v Nitre, kde sa zaslúžil o vznik Fakulty záhradného a krajinného inžinierstva. Na akademickej pôde vychoval veľa odborníkov ovocinárov a záhradníkov pre potrebu záhradníckej praxe. Svoje bohaté vedomosti však rozdáva aj širokej laickej verejnosti. Ročne absolvuje mnoho prednášok a praktických inštruktáži, je členom redakčných rád a taktiež prispievateľom v mnohých časopisoch. S jeho cennými a praktickými radami sa možno stretnúť v Slovenskej televízii a v Slovenskom rozhlase – v relácii Klub Rádia Regina, rubrike Záhradkári každý druhý týždeň radil poslucháčom v oblasti ovocinárstva. Je autorom desiatok odborných publikácií. Medzi rokmi 1990 – 2010 pôsobil ako predseda Slovenského zväzu záhradkárov v súčasnosti je čestným predsedom RV SZZ . Ako odborný poradca účinkuje aj v relácií Nová Záhrada komerčnej TV JOJ.
Více od autora
Ivan Borkovský (10)
Ivan Borkovský byl ukrajinský archeolog specializující se na dějiny raného středověku, působící především na území Prahy a mapující tedy vývoj pražské aglomerace ve středověku. Patří k zakladatelským osobnostem české středověké archeologie. Pocházel z rakouské Haliče. Po převzetí moci bolševiky v Rusku emigroval roku 1918 do Prahy, kde vystudoval archeologii na FF UK . Na počátku své kariéry se chtěl věnovat eneolitu, ale v roce 1925 začal velký archeologický výzkum na Pražském hradě a Borkovský se ho zúčastnil, od roku 1926 již jako asistent Karla Gutha, vedoucího tohoto výzkumu. Od roku 1930 se staral o sbírky J. A. Jíry na Hanspaulce a analýza zde uložené raně středověké keramiky mu pomohla rozlišit tzv. pražský typ . V letech 1933-1945 byl profesorem archeologie a dvakrát také rektorem na exilové Ukrajinské svobodné univerzitě v Praze. V roce 1943 se stal vedoucím prací na Pražském hradě a této činnosti se věnoval do roku 1974. Roku 1961 obhájil doktorskou dizertační práci Pražský hrad ve světle nových výzkumů. Mimoto provedl na území hlavního města další výzkumy, např. v Anežském klášteře, Betlémské kapli, Bartolomějské ulici, účastnil se i výzkumu na Vyšehradě. Po druhé světové válce pokračoval s pracemi na Pražském hradě, v roce 1952 objevil kostel Panny Marie mezi II. a IV. nádvořím. V letech 1947-1954 provedl archeologický výzkum na Levém Hradci, kde objevil rotundu sv. Klimenta. Je pohřben spolu se svou partnerkou, archeoložkou Libuší Jansovou a jejím otcem malířem Václavem Jansou na Olšanských hřbitovech v Praze.
Více od autora
Iva Málková (11)
Narozena 1955. Klinická psycholožka. Zabývá se problematikou terapie obezity. Publ. v oboru.
Více od autora
Iva Hlaváčková (11)
Iva Hlaváčková je česká scénáristka a spisovatelka. Doposud vydala 8 knih: ze série Vládci Sedmihoří je to Diamantová cesta a Magická cesta , z románů pro dospělé například Horší už to nebude... , Sčítání zla , Svedené a rozpustilé a Lepší pozdě než nikdy . Její nejnovější počin je opět fantasy série Terčina bláznivá dobrodružství - Tajemná země Minor a Výprava do Najády . V roce 2009 má v plánu vydat další dvě pokračování Terčiných bláznivých dobrodružství - Pravěkou legendu a Krále obrů . Mezi její známé scénáristické počiny patří např. scénář k pohádce Hvězda života, za kterou získala na televizním festivalu roku 1998 cenu za scénář a kostýmy.
Více od autora
Irena Sehnerová (13)
PhDr. Irena Sehnerová , novinářka, nakladatelská redaktorka, editorka, překladatelka, prozaička, autorka kuchařek a publikací o výchově psů.
Více od autora
Inga Lindström (11)
Narodila se 25. 1. 1954 v Ravensburgu. Německá spisovatelka, scénáristka a novinářka. Její skutečné jméno zní: Christiane Sadlo.
Více od autora
Ina Brandt (9)
Německá autorka literatury pro děti, bývalá lektorka. Vystudovala germanistiku.
Více od autora
Iginio Straffi (13)
Iginio Straffi je italský výtvarník a tvůrce animovaného seriálu Winx Club. Začínal jako tvůrce komiksů. Roku 1995 založil vlastní studio animovaného filmu Rainbow. Jeho prvním vlastním produktem byl seriál Tommy a Oscar. Roku 2004 ve studiu vznikl jeho nejúspěšnější produkt, animovaný seriál Winx Club, který dosáhl světového věhlasu, byl vysílán ve 130 zemích, včetně České republiky . Winx Club, pojednávající o skupině víl -teenagerek, které chrání magický vesmír, se dočkal i tří celovečerních filmů. K dalším Staffiho seriálům patří Prezzy a Monster Allergy. Stal se též koproducent dalšího světoznámého animovaného seriálu Huntik.Jeho novým seriálem bude od roku 2016 seriál Regal academy ve kterém bude hlavní postavou popelka rose
Více od autora
Herbert von Karajan (14)
Herbert von Karajan byl rakouský dirigent, který je všeobecně považován za jednoho z největších dirigentů 20. století. Narodil se 5. dubna 1908 v Salcburku a již od mládí projevoval mimořádný hudební talent. Karajanova kariéra trvala více než pět desetiletí, během nichž řídil mnoho předních světových orchestrů a pořídil řadu nahrávek. Byl spojen zejména s Berlínskou filharmonií, kde působil jako šéfdirigent 34 let od roku 1955 až do své smrti v roce 1989.
Více od autora
Henry Wadsworth Longfellow (12)
Henry Wadsworth Longfellow byl americký básník, mezi jehož díla patří Paul Revere's Ride, A Psalm of Life, The Song of Hiawatha a Evangeline. Je také autorem prvního amerického překladu Dantovy Božské komedie a jedním ze členů literární skupiny známé pod názvem Fireside Poets. Za zmínku stojí snímek vodopádů Minehaha amerického fotografa Alexandra Hesslera, který údajně básníka inspiroval k napsání jeho známé Písni o Hiawathovi. Snímek vznikl během zakázky pro Harper’s Traveler’s Guide v padesátých letech 19. století, když pořizoval krajinářské daguerrotypické snímky řeky Mississippi od města St. Paul až po Galenu v Illinois. Za jediný den v srpnu 1851, Hessler a jeho asistent Joel E. Whitney, pořídili 85 pohledů z Minnesoty, včetně vodopádu Minnehaha. Snímek se dostal do Hesslerovy galerie v Chicagu, kde jej zakoupil George Sumner jako dárek pro svého bratra a senátora Charlese Sumnera z Massachusetts, ten jej ukázal svému příteli básníkovi Henrymu Wadsworthovi Longfellowi, který se tímto obrázkem inspiroval ke známé písni “The Song of Hiawatha.” Oba dva - básník i fotografie - se stali velmi populární, další fotografové cestovali k těmto vodopádům a Hessler kopíroval původní daguerrotypii a prodával ji jako papírové výtisky.
Více od autora
Henri Matisse (10)
Henri-Émile-Benoit Matisse byl francouzský malíř, sochař a grafik, proslulý svou prací s barvou a svým brilantním kreslířským uměním. Byl hlavní postavou uměleckého směru zvaného fauvismus. Spolu s Picassem patří k výtvarníkům, kteří nejvíce ovlivnili vývoj umění v 2. polovině 20. století. Narodil se na statku svého dědečka v severofrancouzském městě Le Cateau-Cambrésis. Jeho rodiče byli obchodníci, měli drogerii a obchod s kořením a semeny ve městě Bohain-en-Vermandois v Pikardii v departementu Aisne. Zde také Henri vyrůstal spolu s o tři roky mladším bratrem Pierrem. V letech 1882–1887 navštěvoval lyceum v Saint-Quentinu. Rodiče chtěli, aby Henri jednou převzal rodinný obchod, ale to nedovolil jeho zdravotní stav, a tak mu otec vybral novou budoucnost, práva. Matisse je studoval dva roky v Paříži. Domů se vrátil s diplomem a roku 1889 nastoupil v Bohainu v advokátní kanceláři jako koncipient. Následující rok byl ale dlouhodobě připoután na lůžko kvůli zánětu slepého střeva. Během rekonvalescence začal na radu souseda kreslit, aby zahnal nudu; přišlo náhlé poznání, že je to dobrý způsob jak se vymanit z pout fádního života advokáta na malém městě. Po uzdravení se v Saint-Quentinu zapsal na ranní kurzy kreslení ve škole, která nesla název tamního rodáka Quentina de La Toura. Tehdy Matisse pochopil své poslání, rozhodl se pro uměleckou dráhu a odjel studovat malířství do Paříže. V říjnu 1891 se zapsal na soukromou Julianovu akademii, aby se zde u Williama Bouguereaua připravil na přijímací zkoušky na École des beaux-arts. Zkoušky, konané v lednu 1892, ale Matisse nesložil úspěšně. Z Julianovy akademie odešel a zapsal se do večerních kurzů na École des Arts Décorativs. Zde navázal celoživotní přátelství s malířem Albertem Marquetem, později rovněž členem skupiny fauvistů. V té době Matisse často navštěvoval Louvre a kopíroval tam díla starých mistrů. Od roku 1893 navštěvoval neoficiálně ateliér Gustava Moreau na Écol...
Více od autora
Helge Ingstad (5)
Helge Marcus Ingstad byl norský průzkumník. Po zmapování osídlení v Norsku našel v roce 1960 spolu se svou manželkou Anne Stine, archeoložkou, zbytky vikingské osady v L'Anse aux Meadows v provincii Newfoundland v Kanadě. Poprvé tedy dokázali, že grónští Normané našli cestu do Severní Ameriky přes Atlantický oceán, a to zhruba 500 let před Kryštofem Kolumbem a Johnem Cabotem. Tímto objevem si vysvětloval i zánik grónských Vikingů v 14.-15. stol., kteří pravděpodobně emigrovali právě do Severní Ameriky. Helge Ingstad se narodil Olafu Ingstad a Olze Marii Qvam v Meråker. Jeho otec byl obecní inženýr v Tromsø. Helge a jeho rodina se v roce 1915 přestěhoval do Bergenu a po absolvování v roce 1922 nastoupil na praxi advokáta v Levanger. Helge Ingstad byl původně právník z povolání, ale poté co prodal svou úspěšnou právnickou praxi v Levanger, odešel v roce 1926 do Kanady. Po další tři roky cestoval s místním indiánským kmenem. Po návratu do Norska napsal bestseller Pelsjegerliv . Během svého působení na Špicberkách se Helge Ingstad setkal se svou budoucí ženou Anne Stine , která byla téměř o dvacet let mladší. Anne Stine četla s obdivem jeho knihy z Kanady a Grónska, a tak se do průzkumníka zamilovala a začala si s ním dopisovat. Později se zasnoubili a vzali. V roce 1946 se přestěhovali do domu u Holmenkollen, v oblasti norského hlavního města Osla, kde strávili zbytek svého života. Narodila se jim dcera Benedicte, která se stala profesorkou na univerzitě v Oslu. Helge Ingstad je populární autor, jehož knihy o jeho návštěvách odlehlých částí světa získaly slávu nejen v Norsku. O Grónsku napsal OST pro den shop BRE , z pobytu na Svalbardu napsal Landet med de kalde kyster. Navštívil také apačské Indiány severozápadního Mexika, o kterých napsal Apache-indianerne - jakten på den tapte stamme . Po druhé světové válce zůstal v Brooks Range na severu Aljašky mezi Eskymáky a poté napsal Nunamiut - blant Ala...
Více od autora
Hayley Daze (8)
Britská spisovatelka, autorka poezie a knih pro děti, vysokoškolská a středoškolská pedagožka se zaměřením na historii, pracovnice pro charitativní organizace.
Více od autora
Hana Staudková (18)
Mgr. Hana Staudková. Pedagožka, metodicky spolupracuje na učebnicích pro základní školy.
Více od autora
Hana Seifertová (11)
Hana Seifertová, rozená Korecká , je historička umění, kurátorka a galerijní pracovnice. V letech 1958–1970 byla ředitelkou Oblastní galerie Liberec. Jejím manželem byl sochař Jiří Seifert. Hana Seifertová pochází z rodiny houslisty a hudebního pedagoga Karla Koreckého . Po maturitě na reálném gymnáziu v Táboře studovala v letech 1953–1958 dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a obhájila zde diplomovou práci Kašpar Jan Hirschely a barokní zátiší v Čechách. Roku 1967 obhájila doktorskou dizertaci. Roku 1962 se zúčastnila letního kursu nizozemské malby v Haagu. Roku 1959 se provdala za sochaře Jiřího Seiferta a v roce 1962 se manželům narodila dcera Barbora. V letech 1958–1970 byla ředitelkou Oblastní galerie v Liberci. Její zásluhou se v Liberci již v první polovině 60. let konaly výstavy mladých výtvarníků, kteří byli z politických důvodů v pražských výstavních síních odmítáni . Z oblastní galerie se stalo živé centrum moderního umění, kam se na výstavy jezdilo i z Prahy. Liberec byl za okupace sovětskými vojsky v srpnu 1968 těžce postižen a byl i místem silného občanského odporu, do kterého se zapojili i manželé Seifertovi. Připojili se k výzvám, které formuloval ve vysílání libereckého studia Českého rozhlasu Václav Havel. Hana Seifertová roku 1969 ještě uskutečnila výstavu Socha a město a Jiří Seifert v témže roce na sochařském sympoziu v St. Margarethen vytvořil sochu Zvonice pro Jana Palacha. Hana Seifertová přišla o místo ředitelky galerie hned na počátku normalizace a rodina se přestěhovala do domu Seifertových prarodičů v Řevnicích. Po odchodu z Liberce byla krátce odbornou pracovnicí ÚTDU ČSAV v Praze a od roku 1971 byla vědeckou pracovnicí a kurátorkou Sbírky starého evropského umění Národní galerie v Praze. Roku 1986 získala stipendium nizozemského ministerstva kultury v Haagu. Je členkou mezinárodního sdružení ...
Více od autora
Grace Green (14)
se narodila ve Skotsku a vyrůstala na farmě. Svoje první peníze si vydělala v jedenácti letech, kdy o prázdninách sbírala brambory. Za ně si pak v nejbližším městečku koupila černé pero Waterman. Snila o tom, že v dospělosti se přestěhuje do Vancouveru, založí si rodinu a začne psát romány. Grace skutečně se svým manželem, lodním inženýrem, v roce 1967 odešla do Kanady, kde vychovali čtyři děti. Nyní žijí šťastný a spokojený život v západním Vancouveru, ve svém domě s výhledem na oceán. Grace se ráda prochází po mořských útesech a z walkmana poslouchá skotské orchetsrální skladby, miluje zahradničení, ráda se setkává s ostatními spisovatelkami… a ráda sleduje, jak se hrdinové jejích příběhů v průběhu tvorby stávají skutečně živoucími bytostmi, protože dobře ví, že jakmile se to jednou podaří, její hrdinové berou všechno do svých rukou a píší příběh za ni. Kdyby nepsala, byla by malířkou-portrétistkou. Obdivuje svoji babičku, které je už devadesát a navzdory silnému revmatismu dokáže tancovat po pokoji spolu se svými vnoučaty v předškolním věku.
Více od autora
Gewandhausorchester Leipzig (13)
Gewandhausorchester Leipzig je jedním z nejstarších a nejprestižnějších orchestrů na světě, jehož historie sahá až do roku 1743. Jeho název je odvozen od koncertní síně, v níž sídlí, Gewandhausu v německém Lipsku. Orchestr je spojen s mnoha významnými osobnostmi klasické hudby a premiéroval díla takových skladatelů, jako byl Felix Mendelssohn, který byl také jeho hudebním ředitelem.
Více od autora
Gerald Messadié (13)
Narozen 1931 v Egyptě, francouzský historik, esejista a spisovatel se širokým záběrem, autor historických románů i četných děl o kulturách náboženstvích. Proslavil se především tetralogii „Člověk, který se stal Bohem“.
Více od autora
Gabriele Linke-Grün (12)
Gabriele Linkeová-Grünová pracuje jako nezávislá novinářka pro přírodovědnou redakci nakladatelství GU, různé časopisy o zvířatech a vydavatelství učebnic.
Více od autora
Fringilla (12)
Narozena 31.7.1884 v Malíně u Kutné Hory, zemřela 19.8.1955 v Praze. Autorka dívčích románů. Vlastním jménem Božena Čížková, psala pod pseudonymy Fringilla, Božena Malínská, Jiří Čížek.
Více od autora
Franz Lehár (15)
Franz Lehár byl významný rakousko-uherský skladatel, známý především svými operetami. Narodil se 30. dubna 1870 v Komáromu, tehdejší součásti Rakouska-Uherska , a byl synem kapelníka rakousko-uherské armády. Zpočátku šel ve stopách svého otce a sám vstoupil do armády jako kapelník. Jeho skutečnou vášní však byla kompozice.
Více od autora
František Pávek (12)
Narozen 13.7.1919, zemřel 1994. JUDr., soudce, popularizační právnické práce.
Více od autora
František Krupička (16)
doc. PhDr. František Krupička byl český anglista, překladatel a také autor jazykových učebnic angličtiny. Zdroje: a) www.databaze-prekladu.cz b) aleph.nkp.cz c) prijmeni.cz
Více od autora
František Kaucký (5)
Publikoval převážně literaturu faktu. Byl znám jako novinář z reportáží ve Večerní Praze. V období normalizace nesměl psát a pracoval většinou jako řidič u stavebního podniku. Z jeho pera často vycházela pod pseudonymem František Kavan četné story z prostředí našich letců na Západě, zejména v časopisech Hlas revoluce a Letectví a Kosmonautika.
Více od autora