Výpis všech autorů

Alena Ladová

Alena Ladová byla česká malířka a ilustrátorka, dcera Josefa Lady. Ilustrovala řadu knih pro děti, mezi nejznámější patří Alena Ladová dětem a Kluci, holky a Stodůlky. O svém otci napsala knihu Můj táta Josef Lada, která vyšla poprvé v roce 1963. Její manžel Jan Vrána byl pořadatelem a vydavatelem díla Josefa Lady. Tuto činnost později převzal jejich syn Mgr. Josef Lada .

Adria Locke Langley

Americká spisovatelka a pedagožka.

Viola Larsen

Autorka románů pro ženy.

Vincenc Lesný

Vincenc Lesný byl český indolog, překladatel a jedna z nejvýraznějších postav české orientalistiky 1. poloviny 20. století. Byl jedním z prvních členů Československá akademie věd. Překládal hlavně ze sanskrtu, páli, hindštiny a především bengálštiny. Rodiče Baltazar Lesný a Viktorie měli dva syny, Vincence a Bedřicha. Otec Baltazar byl posledním lesním hraběcího rodu Pallavicini na jemnickém panství. Mladší Bedřich spáchal za záhadných okolností sebevraždu puškou svého otce v lese. Starší syn Vincenc se narodil v Komárovicích u Moravských Budějovic 3. dubna 1882. Baltazar Lesný měl tři dcery, Marinu, Lojzičku a Pepičku. Mezi lety 1888 a 1893 navštěvoval obecné školy v Jemnici a Domamili, mezi lety 1895 a 1901 navštěvoval gymnázium v Jindřichově Hradci. Měl se stát na přání matky farářem. Místo semináře si po maturitě vybral vojenskou námořní akademii v Pule . Během studentských let si přivydělával jako prefekt ve Strakově akademii, kde sídlilo internátní gymnázium pro českou šlechtu. Studoval na Karlově univerzitě klasickou filologii, sanskrt a staroindickou kulturu . Jeho učitelem byl mimo jiné i Josef Zubatý. Navštěvoval také přednášky v Oxfordu a Bonnu . Když dokončil studia, začal se věnovat dráze učitele. Nejprve na střední škole , poté na vysoké. Hodnosti docenta dosáhl v roce 1917. V letech 1912 a 1922 byl řádným profesorem na gymnáziu v Křemencově ulici. Od roku 1922 do roku 1923 působil v Indii a následně opět působil do roku 1924 na gymnáziu v Křemencově ulici. Následně působil na vysokých školách. V roce 1924 se stal prvním mimořádným profesorem indologie na Karlově univerzitě, o 6 let později byl jmenován profesorem řádným. V roce 1937 se na dva roky ujal vedení tamější filozofi...

Vimla Lalvani

Odbornice na jógu. Publikace v oboru.

Veronika Lacinová

Autorka autobiografického příběhu, též se zabývá merketingem a malováním obrazů.

Věra Ludíková

Věra Ludíková po maturitě nastoupila do Pragovky, 1969 zaměstnána v Odeonu, v 90. letech personalistka v nakladatelství Ivo Železný. Poté poradce v Parlamentu. Majitelka nakladatelství Chronos. Píše básně a povídky. Publikuje i v Chůdových kořenech.

Věra Linhartová

Narozena 22. 3. 1938 v Brně. Historička a teoretička umění, beletristka, po roce 1968 v exilu v Paříži, překladatelka z francouzštiny, editorka díla R. Weinera a J. Heislera.

Věra Linhartová

Věra Linhartová je česká spisovatelka, zakladatelka české experimentální prózy, historička umění, básnířka, překladatelka, editorka a výtvarná teoretička žijící ve Francii. Věra Linhartová se narodila roku 1938 v Brně coby dcera právníka, referenta nemocenské pojišťovny. Matka byla v domácnosti, byla duševně nemocná a svůj život ukončila sebevraždou. Rodina bydlela v Botanické ulici. Po absolvování brněnské jedenáctileté střední školy nastoupila v roce 1955 na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, kde vystudovala dějiny umění. Úspěšně absolvovala v roce 1960, jako téma diplomové práce si zvolila barokní architekturu na Moravě. Externě také vystudovala estetiku na FF UK. Roku 1957, kdy přechodně pracovala jako průvodkyně na hradě Bítov a začínala psát své první texty, se přidala k uskupení umělců, kteří si říkali „šestařicátníci“ . Členy této skupiny byli např. Jiří Paukert, Václav Havel, Josef Topol, Viola Fischerová, Pavel Švanda, Jan Zábrana, a další. V první polovině 60. let pracovala nejprve na Krajském středisku památkové péče v Brně a v Pardubicích , poté jako kurátorka v Alšově jihočeské galerii . Během jejího působení se z regionální galerie za pár let stala instituce, která kvalitou svých sbírek i výstavní politikou konkurovala galeriím v hlavním městě. Díky Věře Linhartové se galerijní fond rozšířil o české moderní umění. Jejím přičiněním se začala vystavovat díla do té doby tabuizovaná, jako abstraktní umění, imaginativní malba nebo nefigurativní tvorba. Za svého působení zde uspořádala např. výstavu Imaginativního malířství let 1930-1950, která vyvolala bouřlivé ohlasy, a to jak negativní, tak i pozitivní. Bohužel její snahy narazily na bariéru nepochopení u stranických orgánů KSČ. Byly označeny za „útok proti linii strany v ideologické a kulturní oblasti“. Tyto události její působení v Alšově jihočeské galerii ukončily. Posléze uspořádala v Brně a Pr...

Theodor Lokvenc

Narodil se 27. 10. 1926 v Náchodě. Za Protektorátu přerušil studium reálného gymnázia v Jaroměři a jako lesní dělník pracoval na náchodském panství prince Schaumburka-Lippe . Po válce dokončil studia Státní vyšší lesnické školy v Písku , absolvoval vojenskou presenční službu a nastoupil do lesnického provozu. Od roku 1950 působil jako vedoucí polesí Křinice u Lesního závodu Broumov. V roce 1951 přešel jako jeden z prvních zaměstnanců do nově zakládaného Výzkumného ústavu pro pěstování lesů, lesní semenářství a školkařství v Opočně. Jeho výzkumnými spolupracovníky v Opočně tehdy byli: Ing. Jiří Mottl, Hugo Konias, Ing. L. Hanzalová, Ing. Vladimír Chrz, Ing. Karel Kaňák, Ing. Pavel Matoušek, Dr. D. Svobodová a B. Švarc. Z komplexu naléhavých problémů poválečného lesnictví u nás se jubilant podílel zejména na řešení úkolů zalesňování kalamitních holin v mnoha stanovištně rozdílných regionech Československa . Později dálkově vystudoval Lesnickou fakultu ČVUT v Praze . V roce 1965 obhájil kandidátskou disertaci na téma Některé biologické podklady zalesňování alpínské oblasti Krkonoš. Problematika rekonstrukcí porostů nad alpínskou hranicí lesa postupně zůstala ústřední a dlouhodobou problematikou Ing. Theodora Lokvence, CSc., kterému se také Krkonoše staly nejoblíbenějším místem nejen pro výzkum. Řadou vědeckých, odborných i populárně-naučných publikací nejen z lesnictví, ochrany přírody, historie a současnosti Krkonoš se stal uznávanou lesnickou osobností a autoritou, vyznačující se širokými přesahy publikovaných poznatků do mnoha příbuzných přírodovědních a společneských oborů . Za všechny jmenujme alespoň první české kompletní zpracování historie Krkonoš, monografii "Toulky krkonošskou minulostí"...

Tessa Lochowski

T. J. Lex

T. E Lawrence

Britský agent, orientalista a spisovatel.

Sue Limb

Britská spisovatelka Sue Limbová vystudovala anglickou literaturu na univerzitě v Cambridge a pak tři roky učila na střední škole v St. Ives. V té době se stala náruživou čtenářkou časopisů pro teenagery, které s oblibou zabavovala svým studentům. Kvízy a články v časopisech ji zaujaly natolik, že je nakonec začala sama psát. A odtud už zbýval jen krůček k psaní knížek. Dnes má Sue Limb na kontě celou řadu knih pro děti i dospělé, ale nejradši píše o životě teenagerů, protože ten je obrovským zdrojem komických situací. Její Dívka, 15, milá, ale praštěná byla přeložena do 17 jazyků a velkého úspěchu dosáhla i další tři pokračování. Také napsala sérii Zoe a Chloe, jejíž dvě hlavní hrdinky chodí do stejné školy jako Jess Jordanová, takže čtenáři tu narazí i na spoustu starých známých.

Stephen Leather

Stephen Leather vystudoval žurnalistiku a pracoval pro řadu britských novin včetně Daily Mail a The Times. Měl za sebou už tři vydané knihy, když se roku 1992 po úspěchu romáu Číňan rozhodl věnovat se psaní na plný úvzek.

Siegfried Lenz

Siegfried Lenz byl německý spisovatel. Ve svých dílech analyzuje vinu německého národa a přetrvávající důsledky jeho nacistické minulosti.

S Lorenz

Rudolf Linc

Narozen 15. 12. 1921 ve Znojmě. MUDr., docent anatomie a kineziologie , morfolog. Působil na katedře anatomie FVL UK v Praze a fyziologie na FTVS UK v Praze. Práce z oboru anatomie, antropologie, studoval funkční význam vnitřní krkavice a funkční význam variací očnicové tepny. Měl práce o venae pulmonales, o transperikardiální pneumonektomii, o sezamských kostech, sledoval variety žil páteře, zaměřil se na morfologické problémy živého organismu, sledoval podíl jednotlivých svalových vláken . Sepsal publikaci o české anatomické nomenklatuře. Pro výtvarníky na AVU a VŠUP připravoval dokumentaci, vydal učebnici "Technika figurální kresby". Jeho bratr Vladimír působil jako defektolog.

Robert Hamilton Bruce Lockhart

Sir Robert Hamilton Bruce Lockhart, KCMG, byl britský diplomat, novinář, autor, tajný agent a fotbalista. Jeho kniha Memoáry britského agenta z roku 1932 se stala mezinárodním bestsellerem a přivedla ho do pozornosti světa vyprávěním o jeho neúspěšné snaze sabotovat bolševickou revoluci v Moskvě v roce 1918.

Radovan Lukavský

Radovan Lukavský byl český herec, divadelní pedagog a recitátor. Ztvárnil stovky divadelních, filmových, televizních rolí i rozhlasových rolí, jeho vytříbený a kultivovaný hlas z něj dělal jednoho z nejlepších a nejznámějších českých vypravěčů a recitátorů poezie. Krom četných rozhlasových i televizních recitací namluvil 17 biblických příběhů v projektu Bible pro malé i velké. Za svého dlouholetého vystupování v Národním divadle ztvárnil desítky velkých rolí, z nichž nejvýznamnější jsou Hamlet a Tomáš Becket. Jako vysokoškolský pedagog na Akademii múzických umění vychoval na desítky skvělých herců a je autorem dvou knih o herectví. Narodil se v Praze v poměrně chudé rodině. Jeho otec byl truhlářský mistr Rudolf Lukavský, který pocházel ze Stodu u Plzně, matkou bývalá služka a ochotnická herečka Marie Lukavská, rozená Čačalová, která pocházela z Bystřice pod Hostýnem. Jeho matka byla hluboce věřící katolička, která svého syna od útlého dětství vodila do kostela. Radovanovi se v kostele líbilo a rád chodil ministrovat a pomáhat při zahradních pracích do blízkého kláštera anglických panen. Jedna z tamních sester, mater Stránská, se kterou si často povídal při práci na zahradě, hrála patrně rozhodující roli v tom, že se rozhodl stát se knězem. Studoval na jezuity řízeném Arcibiskupském gymnáziu v Praze–Bubenči, které opustil po 5 letech poté, co dostal consilium abeundi pro rostoucí dluh . Dostudoval na reálném gymnáziu v Českém Brodě, kde odmaturoval v roce 1938. Nastoupil ke studiu češtiny a francouzštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, po zavření vysokých škol pracoval u železnice jako telegrafista. V roce 1941 začal studovat na pražské konzervatoři a v roce 1942 nastoupil spolu s dalším posluchačem konzervatoře Jaromírem Pleskotem krátce do divadla Větrník Josefa Šmídy. Již ve druhém ročníku studia však byl nuceně nasazen...

Pierre La Mure

Francouzský spisovatel se proslavil především biografickými romány, především známý je pak kniha z roku 1950 Moulin Rouge o životě francouzského malíře Henri de Toulouse-Lautreca. Dále se ve svých knihách věnoval například skladatelům Mendelssohnovi či Debussymu.

Petra Lázničková

Petra Lázničková pochází z Rokycan, ale od dětství žije v Praze. Vystudovala FF UK, dlouhou dobu pracovala u Policie ČR, v současné době je úřednicí ve veřejné správě. Účastnila se různých literárních soutěží a publikovala několik povídek . Na podzim loňského roku vyšel v nakladatelství Petra její román Hra o Milana. Pro nakladatelství Eroika má připravené pokračování románu Pod kůží a současně pracuje na próze o cizincích nelegálně žijících v ČR.

Peter A Levine

Psycholog a biologický fyzik. Peter A. Levine, PhD. se už 45 roků věnuje studiu a léčení traumat a stresu. Získal doktorát z lékařské biofyziky na Univerzitě v Kalifornii v Berkeley a z psychologie na International University. Vyvinul tzv. Somatic Experiencing®, což je unikátní přístup k traumatu využívající uvědomování si vlastního těla. Praktikoval a vyučoval v mnoha léčebných centrech, nemocnicích a klinikách pro léčbu bolesti po celém světě. Zabýval se širokou škálou traumat, včetně nehod, znásilnění, útoků, zneužívání a invazivních lékařských postupů. Spolupracoval také s NASA jako stresový konzultant. Je autorem několika bestsellerů a dalších knih a audioprogramů, ve kterých lidi učí, jak používat své tělo jako nástroj k léčení svých traumat. Vedle toho se věnuje také prevenci traumat u dětí.

Pavel Nikolajevič Luknickij

Pavel Nikolajevič Luknickij, rusky: Павел Николаевич Лукницкий byl ruský sovětský spisovatel a sběratel materiálů o Anně Achmatové. Básník, prozaik i dramatik, historik, zeměpisec a cestovatel, řádný člen zeměpisné společnosti SSSR a zasloužilý kulturní pracovník Tádžické SSR. Narodil se v roce 1900 a hned po skončení universitního studia v Leningradě zahájil svou tvůrčí dráhu. Seznamoval se s životem kavkazských národů, byl námořníkem na Černém a Kaspickém moři, ale pak přenesl těžiště svého zájmu na Pamír. Zúčastnil se tří velehorských expedicí, v nichž pěšky i na koni urazil přes devět tisíc kilometrů, objevil a zakreslil na mapu objevené štíty, prameny řek i ledovce. Současně měl příležitost poznávat život pamírských horalů i jejich boj za nové společenské pořádky. Jeho knihy U podnoží smrti, Pamír bez legend, Cestování po Pamíru a další ho učinily známým. Za vrcholné dílo s pamírskou tematikou se považuje román Nissó. Zde se Luknickij projevil jako opravdový znalec života v horách i mistr v líčení krajiny. Román Nissó a osudy jeho hrdinky inspirovaly hudební skladatele D. Ganěva a S. Balasaňana a poskytly jim námět k libretům oper. Současně byl román zdramatizován a zfilmován.

Pavel Landovský

Pavel Landovský , přezdívaný Lanďák, byl český herec a dramatik, disident, signatář Charty 77. Do svých filmů ho obsazovali režiséři jako Jiří Menzel, Jiří Krejčík, Pavel Juráček, Miloš Forman či Jan Svěrák. Vyučil se původně nástrojařem a po maturitě na strojní průmyslovce se čtyřikrát marně pokoušel dostat na studium herectví na DAMU. Začínal jako řadový statista v teplickém divadle. V roce 1960 začal hrát v Severomoravském oblastním divadle v Šumperku, v letech 1961–1963 působil v Západočeském divadle Klatovy, 1963–1965 ve Východočeském divadle Pardubice. V roce 1966 zakotvil na jedenáct let v pražském Činoherním klubu, kde byl spolutvůrcem jeho nejslavnější éry . Landovského angažmá ukončil mocenský zásah v době normalizace . V roce 1978 v pražském Bytovém divadle Vlasty Chramostové hrál ve hře Play Macbeth roli Makbetha. Po návratu z Rakouska hrál v letech 1990–2008 v Divadle Na zábradlí, v Národním divadle, v Divadle v Dlouhé a Divadle Hybernia. Působil také jako příležitostný dramatik . Landovský byl vynikající jako řecký proutník v kunderovské adaptaci Já, truchlivý bůh, nezapomenutelný je jako sládek v Havlově Audienci. Hrál v řadě legendárních československých filmů, v Ostře sledovaných vlacích, Markétě Lazarové či Adelheid. Populární byl také jeho major Terazky v adaptaci Švandrlíkových Černých baronů. Landovský se zasloužil o zveřejnění textu Charty 77, protože její první opisy se podařilo Václavu Havlovi odeslat poštou poté, co Landovský ve svém autě ujel StB, která je pronásledovala. Po podpisu Charty 77 byl opakovaně vyslýchán StB a v rámci akce Asanace vyhnán do emigrace do Rakouska . Zde se stal hercem prestižního vídeňského Burgtheateru, od roku 1989 hrál opět doma v České republice. V posledních letech trpěl cukrovkou a po prodělané cévní mozkové příhodě byl upoután na invalidní vozík. Pavel Landovský zemřel ...

Patrik Linhart

Patrik Linhart je český básník, esejista, performer a výtvarník. Vystudoval ekonomii a pracoval jako učitel, sociální pracovník a novinář. Je zakladatelem projektu Vědeckého studia Stará milenka, členem radikálního baletu Vyžvejklá Bambule a souboru Kundí frky. Zabývá se literaturou fin de siècle, uměním imaginace a hororu a vexilologií. Pracuje jako editor, publicista a korektor. Literární recenze, essaye a glosy publikuje v časopisech Tvar a Host. Od zákazu kouření v hospodách v České republice usiluje o získání rakouského občanství. Jeho tvorbu definuje prožitek severních Čech, imaginace a patafysiky. Linhartovy texty zhudebnily teplické punkové a industriální kapely. První román autora z vychází osobních zážitků, deníkovou formou se snaží zachytit 90. a 0. léta . Na jeho tvorbu měli vliv Jakub Deml, skupina Oulipo, hnutí keltského revivalu a neoromantická poetika kapely Depeche Mode. Působí pod mnoha heteronymy . Beletrie Essaye/studie Překlady Editor

Olga Limburská

Filoložka, germanistka, německé slovníky a příručky německé gramatiky.

Norman Lewis

Norman Lewis byl vlivný britský novinář a plodný spisovatel. Nejznámější jsou jeho cestopisné práce; napsal i tucet románů a několik svazků autobiografie. Psal o Neapoli během osvobozování Itálie Spojenci, o koloniální Indočíně, o Indonésii, o indických kmenech, Sicílii a mafii, a zkáze působené křesťanskými misionáři v latinské Americe i jinde. Za svou nejhodnotnější věc považoval článek nazvaný "Genocide in Brazil" , který vzbudil takové rozhořčení, že vzápětí byla založena organizace Survival International, cele věnovaná ochraně původních obyvatel v zemích celého světa. Graham Greene považoval Normana Lewise za jednoho z nejlepších spisovatelů 20. století.

Nitya Lacroix

Myrtle Langley

Publikace populárně-naučného charakteru o náboženství.

Miranda Lee

Miranda Lee je australská spisovatelka. Narodila se jako nejmladší ze 4 dětí v Port Macquarie v prostředí australské buše, kde i vyrostla a vzdělání získala na venkovské škole. Krátce se věnovala hudební dráze, pak se ale odstěhovala do Sydney a vrhla se do světa počítačů. Je šťastně vdaná a má tři dcery a žije poblíž Sydney. S psaním romancí začala, když musela kvůli závazkům vůči rodině zůstat doma a mimořádné pochopení pro své psaní vždy nalézala u svého manžela. Když začal psát, měla za úkol napsat sérii šesti knih za pouhých devět měsíců. Její manžel přerušil své zaměstnání, aby mohl vést domácnost a naučil se dokonce i vařit a vykonávat všechny domácí práce, aby ji podpořil v její kariéře spisovatelky. Miranda ráda vytváří příběhy uvěřitelné, moderní, svižné a sexy. Mezi její koníčky patří čtení plnokrevných rodinných ság, řešení slovních hříček, hazardní hry a filmová představení. Mezi českými čtenářkami je velmi oblíbená a u nás jí vyšly na dvě desítky titulů.

Miloš Langmeier

prof. MUDr. Miloš Langmeier, DrSc. V současné době působí na fyziologickém ústavu a Ústavu vědeckých informací 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Mary Lamb

Britská autorka, zabývá se reiki, feng šuej.

Mario Lanza

Mario Lanza byl americký tenorista, herec a hollywoodská filmová hvězda konce 40. a 50. let 20. století. Narodil se jako Alfredo Arnold Cocozza 31. ledna 1921 ve Filadelfii v Pensylvánii a proslul svým silným hlasem a charismatickým vystupováním na plátně i při živých vystoupeních. Lanza zahájil svou kariéru jako klasický tenorista, vyškolený některými z nejlepších učitelů té doby. V roce 1947 podepsal smlouvu s MGM a rychle se stal filmovým idolem, když debutoval ve filmu "That Midnight Kiss" , po němž následoval velmi úspěšný film "The Toast of New Orleans" .

Marie Lacigová

Narozena 7. 3. 1928 v Pardubicích, zemřela 2. 4. 2020 v Plzni. Malířka, ilustrátorka. Studovala na VŠUP v Praze a na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity v Praze . Od roku 1954 žila a pracovala v Plzni.

Mária Laurincová

Maja Lunde

MAJA LUNDE je norská spisovatelka a scénáristka. Napsala osm knih pro děti a dospívající mládež. Píše také scénáře pro norskou televizi. Román Historie včel je jejím prvním románem pro dospělé a po jeho představení na londýnském knižním veletrhu v témže roce se mu dostalo velké pozornosti. Práva byla dosud prodána do 19 jazyků a kniha vyšla nebo vyjde ve třiceti zemích. Maja Lunde se narodila a žije v Oslu se svým manželem a třemi dětmi.

Lucie Lukešová

Narozena 1974. Autorka dívčích románů.

Limit

Slovenská poprocková skupina, doprovodná skupina Miroslava Žbirky.

Libuše Lašťovková

Folkloristka, též rozhlasová redaktorka a editorka.

Lauren Layne

Americká autorka románů.

Lapuss'

Belgický autor komiksů.

Ladislav Lenk

Narozen 8.4.1953 v Karlových Varech. Vojenský novinář, publikace s vojenskou tématikou a z oblasti záhadologie.

Kate Long

Kate Long pochází z hrabství Lancashire v severozápadní Anglii. Je mimo jiné spisovatelka, skladatelka, členka povodňové komise, rozhlasová komentátorka a univerzitní preceptorka. Na základě své několikaleté učitelské praxe v okrese Summers v Západní Virginii napsala svoji první novelu, která se opírala o její vlastní zážitky z prostředí školních tříd, kde působila. Jmenovala se „Johnny´s Such A Bright Boy – What A Shame He´s Retarded“ , vyšla v roce 1977 a získala si význačné ocenění jako kniha, která může pozitivně ovlivňovat různé směry výchovy. Kate také pracovala jako domácí učitelka v rodinách s hendikepovanými dětmi, což bylo zároveň i zdrojem pro její druhou významnou knihu nazvanou „Parents Becoming Teachers“ . Získala také ocenění za své video pásmo „Parents To Parents“ , které mělo pomáhat právním zástupcům s dosud malými zkušenostmi v Západní Virginii. Domov a vztah k bydlišti jsou středem jejího života. Narodila se a vyrůstala v Západní Virginii nedaleko hornického města Oak Hill a i když žila na nejrůznějších místech, je její odkaz ze života na horách u ní patrný jak v její práci, tak i v jejím životě. Jako koordinátorka Appalačského mentálního zdravotního centra v povodňovém záchranném projektu, které svou činnost zahájilo po zátopách v roce 1985.

Július Lenko

Július Lenko byl slovenský básník a překladatel. Narodil se 10. prosince v Hybe a vzdělání získával v Liptovském Mikuláši a v Bratislavě, kde studoval slovenštinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Komenského. Po ukončení vysokoškolského studia v roce 1939 působil jako středoškolský profesor v Humenném a Prešově, v letech 1945 – 1957 učil v Liptovském Mikuláši. V roce 1957 začal pracovat na pověřenectvu školství a kultury v Bratislavě, od roku 1960 pracoval jako redaktor vydavatelství Tatran, kde setrval až do odchodu do důchodu v roce 1977. Jeho život a dílo mapuje i dokumentární film Július Lenko . Svá první literární díla začal uveřejňovat už během středoškolských studií v časopisech Slovenský ľud, Nový rod a Svojeť, později publikoval i v časopisech Slovenské smery, Slovenské pohledy, Elán, Pero a Nové slovo. Knižně debutoval v roce 1941 sbírkou básní V nás a mimo nás. Jeho tvorba byla silně ovlivněna poetismem a nadrealismem, ale i spisovateli jako Emil Lukáč, Laco Novomeský, Ivan Krasko, ze zahraničních pak zejména Jiří Wolker. Ve svých začátcích se věnoval tématům dobového vystěhovalectví a milostné lyrice, později se v jeho tvorbě objevovala i témata války, utrpení, později i vzpomínky na dětství a mládí. Kromě vlastní tvorby se věnoval i překládání z němčiny , francouzštiny a ruštiny . Zasloužil se o založení Muzea Janka Krále v Liptovském Mikuláši. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Július Lenko na slovenské Wikipedii....

Jozef Leikert

Jozef Leikert je slovenský básník a autor literatury faktu. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě a posléze pracoval jako redaktor několika časopisů, mimo jiné i jako šéfredaktor Gama magazínu. Od roku 1997 působí na Historickém ústavu Slovenské akademie věd a byl i mluvčím a později osobním poradcem prezidenta Slovenské republiky. Je předsedou Klubu spisovatelů literatury faktu a členem PEN-klubu.

Jozef Lánik

Alfréd Wetzler byl slovenský spisovatel, antifašista a vězeň koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau, kterému se podařilo utéct. Narodil se roku 1918 v Trnavě v dělnické rodině. V letech 1936–1940 pracoval jako dělník v Trnavě, V roce 1941 byl za provádění sabotáží v cihelně zatčen a 4 měsíce vězněn v Bratislavě. V letech 1942–1944 byl vězněm koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau. Do Auschwitz byl přivezen z pracovního tábora v Seredi 13. dubna 1942. Byl zaregistrován pod číslem 29 162, a další den přemístěn do Birkenau. V prvních dnech svého pobytu byl zaměstnán jako nosič mrtvol. Později pracoval na různých pozicích, mj. jako písař bloku č. 7 v táboře B Ib nebo v márnici. Při práci v komandu vykonávajícím zemní práce se seznámil s polským vězněm Pawlem Gulbou , který mu později několikrát pomohl. Od léta 1943 pracoval jako písař v baráku č. 9 v táboře B IId. Z tábora se mu podařilo 7. dubna 1944 společně s Rudolfem Vrbou utéct. V dubnu 1944 informovali o hrůzách Osvětimi židovské představitele v Žilině a sepsali 32 stran výpovědi, která se stala známá jako Vrbova a Wetzlerova zpráva. V letech 1945–1950 pracoval jako redaktor, v letech 1950–1955 jako dělník v Bratislavě, v letech 1955–1970 pracoval v obchodní sféře. Od roku 1970 byl v invalidním důchodě a žil v Bratislavě, kde 8. února 1988 zemřel. 1. ledna 2007 mu prezident Slovenské republiky Ivan Gašparovič udělil státní vyznamenání Kříž Milana Rastislava Štefánika I. třídy in memoriam. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alfréd Wetzler na slovenské Wikipedii.

Josef Liesler

Josef Liesler byl český malíř, grafik a ilustrátor. Absolvoval ČVUT, fakultu architektury a pozemního stavitelství, obor kresba . Mezi lety 1938–1941 působil jako člen výtvarné skupiny Sedm v říjnu. V letech 1942–1948 byl členem SVU Mánes, roku 1945 se stal členem SČUG Hollar, roku 1958 zakládal Skupinu 58, později byl také členem výtvarné skupiny Radar. Byl též členem Královské belgické akademie a nositelem světových i našich cen a uznání v oboru umělecké poštovní známky. Za jednu ze svých poštovních známek získal také cenu UNESCO pro nejkrásnější známku roku. Od roku 1969 byl zasloužilým umělcem. Prezident Václav Klaus mu udělil roku 2003 Medaili Za zásluhy druhého stupně. Zemřel ve věku 92 let. Josef Liesler měl svůj vlastní a osobitý malířský styl. Výtvarní teoretici na jeho díle, vzniklém v průběhu sedmdesáti let, oceňují zejména univerzálnost, lehkost improvizace a výjimečnou pracovitost autora. Tato kombinace mu umožnila zasahovat do rozmanitých výtvarných oborů: malby, volné a užité grafiky, známkové tvorby, plakátu, ilustrace i monumentálního malířství, mozaiky a sgrafita. Svá nejsilnější díla vytvořil na konci druhé světové války. Kombinoval v nich citace známých děl, například díla Francisca Goyi, Pabla Picassa, El Greca, Henri Daumiera či Salvadora Dalího, s vlastními prožitky, ironickým odstupem a humorem. V celém jeho díle je patrná výrazná inspirace surrealismem. On sám své dílo označoval jako „fantaskní realitu“. Spojoval v něm fantastické představy se vzpomínkami, současnou situaci s historickou pamětí. Maloval apokalyptické obrazy monster a fantomů, strojů a srostlých lidí, bestií a zrůd, které ohrožují člověka.

Josef Lacina

Josef Lacina byl český středoškolský profesor, historik, spisovatel, ale i příležitostný básník a dramatik. V letech 1875–95 vyučoval na gymnáziu ve Slaném a z dějin tohoto města čerpal náměty pro řadu článků, studií a historických povídek. Vědecké práce podepisoval svým jménem, beletrii pod pseudonymem Kolda Malínský. Jeho dílo bylo ve své době populární a oceňované pro vlastenectví, vytříbený styl a hluboké znalosti autora. Na jeho památku je jedna z malínských ulic pojmenována Koldova. Narodil se 2. srpna 1850 v Malíně u Kutné Hory. V letech 1862–67 studoval na gymnáziu v Hradci Králové, poté přešel na pražské akademické gymnázium. Roku 1871 byl přijat na filosofickou fakultu, kde vystudoval historii. V roce 1875 nastoupil jako suplující učitel na piaristickém gymnáziu ve Slaném. Od roku 1877 pracoval krátce v téže pozici na gymnáziu v Kutné Hoře, ale již následujícího léta se vrátil do Slaného, kde mezitím místní gymnázium převzalo do správy město a Lacina byl přijat jako řádný učitel. Pobyt zde jej velmi ovlivnil – z bohatých dějin Slaného čerpal zdroje pro množství odborných i uměleckých textů. Roku 1895 se stal profesorem na c. k. vyšší reálce v Praze a zároveň konzervátorem c. k. ústřední komise pro okresy Louny, Rakovník, Podbořany a Slaný. Většinu času věnoval vyučování, výzkumu a literární tvorbě; veřejného dění se neúčastnil. Zemřel 21. června 1908 v Rožďalovicích a byl pohřben na místním hřbitově. Josef Lacina byl autorem řady odborných článků, studií a historických povídek, ale příležitostně psal i humoresky, básně a divadelní hry. Jeho povídky byly ve své době oblíbené u čtenářů a oceňované pro vlasteneckou vroucnost a slohovou dokonalost, i když kritika nacházela i nedostatky . Projevují se v nich autorovy odborné znalosti a badatelská pečlivost. Inspirovala jej regionální historie Slaného, pod...

Jiří Lamač

Fotograf a spoluautor cestovních průvodců.

Jill Marie Landis

Americká autorka Jill Marie Landis se narodila v Clintonu ve státě Indiana a když ji bylo deset let, přestěhovala se s rodiči do Kalifornie. Po rodičích zdědila zálibu v historii a čtení, a tato skutečnost zformovala její váše%n pro psaní příběhů, které se odehrávají v minulých časech. Vystudovala historii na Long Beach State University a seset let pracovala jako učitelka v mateřské škole. Publikovat začala v roe 1988 a je autorkou šestnácti románů, které ser pravidelně umisťují na předních poszicích žebříčků nejčtenějších knih ve Spojených státech. V současné době žije Jill Marie se svým manželem Steem v Kalifornii a na Havaji. K jejím koničkům, kromě psaní, patčí jizda na kajaku, pěstovnán orchidejí, hra na ukulele, ruční práce a tanec hulahula.

Jerry Lee Lewis

Jerry Lee Lewis , často známý jako "The Killer", je průkopníkem rock and rollu a country hudby. Narodil se 29. září 1935 ve Ferriday v Louisianě a vyrůstal ve hře na klavír se svými bratranci Mickey Gilleym a Jimmym Swaggartem. Lewisova kariéra odstartovala v 50. letech, kdy se připojil k Sun Records, stejnému vydavatelství, které uvedlo na trh Elvise Presleyho, Johnnyho Cashe a Carla Perkinse. Díky svému výbušnému stylu vystupování a klavírnímu umění se rychle stal hvězdou.

Jean Laffitte

Mons. Jean Laffitte, Comm. l'Emm. je francouzský římskokatolický kněz, biskup a sekretář Papežské rady pro rodinu. Po střední škole, studoval Univerzitu v Toulouse, kde roku 1973 získal titul z politologie. Navštěvoval také kurzy Univerzity v Cambridgi a Univerzity v Salamance. Roku 1984 vstoupil do Francouzského papežského semináře v Římě. Svá filosofická a teologická studia získal na Papežské Gregoriánské univerzitě, kde roku 1988 dostal titul bakaláře teologie a filosofie. Na kněze byl vysvěcen 2. července 1989 a byl inkardinován do diecéze Autun. Je členem Komunity Emmanuel. Poté pokračoval ve svých studiích na Papežském institutu Jana Pavla II. pro studium manželství a rodiny, kde získal doktorát z morální teologie. Od roku 1994 vyučuje na institutu jako profesor manželské etiky a na Lateránské univerzitě jako profesor antropologie a spirituality. Roku 2003 se stal konzultorem Kongregace pro nauku víry. Dne 28. ledna 2005 se stal podsekretářem Papežské rady pro rodinu. V letech 2006 až 2009 byl vice-předsedou Papežské akademie pro život. Tuto funkci vykonával do 22. října 2009 kdy jej papež Benedikt XVI. jmenoval sekretářem Papežské rady pro rodinu a titulárním biskupem z Entrevaux. Biskupské svěcení přijal 12. prosince 2009 z rukou kardinála Tarcisia Bertoneho a spolusvětiteli byli kardinál Renato Raffaele Martino a arcibiskup Giuseppe Molinari. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean Laffitte na anglické Wikipedii.

Jaromír Lang

Jaromír Lang byl český a československý literární historik, vysokoškolský učitel, politik Komunistické strany Československa, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění a České národní rady za normalizace. Po srpnu 1968 představitel prosovětského kolaboračního křídla KSČ. Vystudoval gymnázium v Sušici a poté Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Již od studií se angažoval v levicových a komunistických studentských skupinách. V roce 1938 vstoupil do KSČ. V letech 1939–1940 byl vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen, po návratu z tábora pracoval např. jako redaktor v nakladatelství Melantrich. Hned po osvobození se stal vedoucím kulturního oddělení nově zřízeného ÚRO a stal se členem kulturně-propagační komise ÚV KSČ. Od roku 1946 také vyučoval na nově zřízené Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Zabýval se literární vědou a dějinami literatury. Po roce 1948 patřil mezi představitele komunistické ostře prorežimní skupiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Na jaře 1948 se stal diplomatem a od června téhož roku byl prvním komunistickým velvyslancem ve Švýcarsku. Už v polovině roku 1949 však byl odvolán a stal se delegátem u ředitelství UNESCO v Paříži. Roku 1951 musel z diplomacie odejít a vrátil se k akademické činnosti. V letech 1961-1963 byl děkanem Filozofické fakulty Univerzity Palackého. K roku 1969 se uvádí jako vedoucí katedry Univerzity 17. listopadu v Praze. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa patřil do ultralevicové kolaborační frakce KSČ okolo Josefa Jodase. 9. října 1968 se v rámci této skupiny účastnil jejího velkého mítinku v sále libeňské Čechie. Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát nabyl až dodatečně v prosinci 1969. Nominovala ho Česká národní rada, v níž zasedal od list...

Jana Langerová

Narozena 1963 v Ústí nad Orlicí. Autorka cestopisu a životopisu. Vzděláním historička a pedagožka, pracuje ve státní správě. Absolventka Univerzity Palackého . Od konce 80. let žije trvale na Zlínsku.

Jan Milič Lochman

Jan Milíč Lochman byl český exilový protestantský teolog a filozof, duchovní Českobratrské církve evangelické a vysokoškolský pedagog. Teologii studoval na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě , na univerzitě v St. Andrews a v Basileji, kde později také působil . V letech 1960-1968 působil jako profesor systematické teologie na KEBF v Praze. Přednášel hostovsky i na jiných předních univerzitách v Evropě a v USA. V letech 1968-1992 přednášel na univerzitě v Basileji; přednášel zde hostovsky a po invazi vojsk Varšavské smlouvy v Basileji zůstal. Od roku 1969 byl profesorem a dvakrát byl zvolen rektorem. Po roce 1989 zajížděl pravidelně do Československa i Česka. Patřil k význačným osobnostem ekumenického hnutí a křesťansko-marxistického dialogu. Roku 1998 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy.

Jan Lukas

Narozen 10. 8. 1915 v Českých Budějovicích, zemřel 28. 8. 2006 v New Yorku . Umělecký fotograf, od r. 1965 žil v USA.

Jan Lipold

Jan Lipold je český novinář, publicista a politický komentátor. Novinářské činnosti se věnuje od roku 1991. Postupně působil v ČTK , Mladé frontě Dnes , Týdnu , Hospodářských novinách , Instinktu a opětovně v Týdnu , od ledna 2010 do července 2019 byl šéfkomentátorem Aktuálně.cz. Od roku 2019 je komentátorem a editorem Seznam Zpráv. V roce 2014 obdržel Novinářskou cenu za rok 2014 za nejlepší komentář, za text „Chléb, hry a Amazon. Vulgární logika pracovních příležitostí“. Příležitostně spolupracuje s Českým rozhlasem Plus.

Ivana Lacková

Hugo van Lawick

Celým jménem Hugo Arndt Rodolf Baron van Lawick. Fotograf a filmař volně žijících zvířat.