Výpis všech autorů

David Lambert

David Lambert je americký herec. Známý je díky roli Jasona Landerse v Disney XD seriálu Aaron Stone. Během let 2013 až 2018 hrál hlavní roli Brandona Fostera v seriálu stanice Freeform The Fosters. David Lambert se narodil v Baton Rouge v Louisianě. Jeho matka je portoričanka. Byl vzděláván doma. Žil v Anglii, Texasu, Tchaj-wanu a Georgii. Umí hrát na piáno, trumpetu a učí se na elektrickou kytaru. V divadlech se objevuje už spoustu let. Začal ve 3 letech, když získal roli ve hře Čaroděj ze země Oz. Dále se objevil jako pan Tumnus ve filmu Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň, pan Mayor v muzikálu Seussical nebo jako Phao v Knize džunglí. V roce 2006 se objevil v seriálech House of Payne a Agentura Jasno. Davida objevil agent Joy Pervis na otevřeném castingu v Atlantě. Při něm Lambert nejdříve předvedl pár monologů, a pak byl požádán, aby udělal něco jiného a první, co ho napadlo, bylo recitovat slib věrnosti a vyšlo to. Byl zrovna v Georgii, když dostal telefonát, aby se sbalil a odjel do Kanady na natáčení Aarona Stona. V seriálu si zahrál postavu Jasona Landerse, bratra Charlieho Landersona aka Aarona Stoneho. V roce 2010 získal roli ve filmu vlastní produkce Disney Channel Bratr Rádce. 29. ledna 2010 měl premiéru film A Smile As Big As The Moon, ve kterém David také hrál. Během let 2013 až 2018 patřil k obsazení seriálu stanice Freeform The Fosters, kde hrál šestnáctiletého Brandona Fosterse, biologického syna Steff Foster. Získal hlavní roli ve filmu The Lifeguard, který byl poprvé představen 30. července 2013 na filmovém festivalu Sundance. Ve filmu mimo jiné hrála Kristen Bell. V tomto článku byl použit překlad textu z článku David Lambert na anglické Wikipedii.

Christiane Lentz

MUDr. Christiane Lentzová, lékařka a publicistka. Jako autorka a redaktorka usiluje o srozumitelné a přístupné objasňování a popularizaci odborné zdravotnické problematiky.

Choderlos de Laclos

Pierre Ambroise Choderlos de Laclos , francouzský důstojník z povolání a plodný spisovatel různých žánrů a témat, proslulý především svým románem v dopisech Nebezpečné známosti . Pierre-Ambroise-François Choderlos de Laclos se narodil jako druhý syn do rodiny právníka a správního úředníka, povýšeného do šlechtického stavu až roku 1750; otec si přál, aby se věnoval vojenské dráze. Zvolil dělostřelectvo, přestože možnosti postupu měl omezené kvůli svému původu, technická povaha tohoto vojska však vyhovovala jeho matematickému nadání. V roce 1760 byl přijat do Královské dělostřelecké školy v La Fère. Roku 1761 byl povýšen na podporučíka, o rok později na poručíka druhé třídy. V touze po výbojích a slávě se dal přidělit ke koloniální brigádě, posádkou v La Rochelle. Pařížský mír však ukončil sedmiletou válku a mladý poručík musel krotit svoji ctižádost ve všednosti posádkového života u 7. dělostřeleckého pluku roku 1763 v Toul, kde se stal svobodným zednářem v lóži L'Union, a poté ve Štrasburku , Grenoblu a v Besançonu . Toho roku byl přijat do pařížské zednářské lóže Jindřicha IV. a stal se tam Ctihodným mistrem. O rok později pronesl ve Velkém Orientu Francie řeč, v níž navrhl přijímat i ženy. Roku 1771 byl po výsluze let povýšen na kapitána, a tím měl zůstat sedmnáct let, skoro až do revoluce. Tento chladný a logický dělostřelec jemných způsobů se mezi drsnými vojáky nudil. Aby se zaměstnal, studoval literaturu a začal psát. První veršovaná dílka otiskl v Almanachu múz. Inspirován románem Marie-Jeanne Riccoboniové , napsal komickou operu Ernestine, k níž složil hudbu rytíř de Saint-Georges. Dílo, provedené pouze 19. července 1777 před královnou Marií Antoinettou, zcela propadlo. Téhož roku byl pověřen založením nové dělostřelecké školy ve Valence, kam byl později přijat mj. mladý Napoléon Bonaparte. Po návratu do Besançonu násled...

Catherine Le Nevez

Francouzská publicistka, autorka turistických průvodců.

Bruce H Lipton

Bruce Harold Lipton je americký vývojový biolog, zabývající se vlivy vlastního myšlení na epigenetiku. Bruce H. Lipton, Ph.D., vystudoval buněčnou biologii a působil jako pedagog na lékařské fakultě University of Wisconsin, později přednášel na Stanford University. Často vystupuje v televizních a rozhlasových pořadech a je účastníkem národních a mezinárodních konferencí. Je známý svou prací v oblasti epigenetiky a výzkumem možností ovlivňování genů a DNA prostřednictvím myšlení. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bruce Lipton na anglické Wikipedii.

Bohumil Landisch

Narozen 29.7.1928 v praze. Fotograf, fotografie krajinářské a reklamní fotografie, fotografické publikace o Praze.

Bohdan Lacina

Bohdan Lacina byl český malíř, grafik, ilustrátor, a profesor dějin umění a výtvarné výchovy. Bohdan Lacina se narodil ve vesnici Německé u Jimramova, která se dnes jmenuje Sněžné, ještě před první světovou válkou 15. února 1912. Svou cestu za uměním zahájil na přímluvy svého staršího bratra na novoměstské reálce, odkud přešel na brněnskou techniku a pak na učitelský směr pražské Vysoké školy architektury. Jeho pedagogy na tehdy prestižní výtvarné škole byli mimo jiné krajan Oldřich Blažíček a Cyril Bouda. Do umění vstoupil jako člen Levé fronty a vyrovnával se s vlivy svých vzorů jako Josefa Šímy, Salvátora Dalího a dalších surrealistů. Zásadní význam pro jeho rozvoj a další tvorbu mělo i seznámení se s Karlem Teigem a styk s uměleckou avantgardou. Ve 30. letech patřil do surrealistické Skupiny Ra. Poprvé vystavoval v D 37 a hned po skončení války v roce 1945 se zúčastnil v Praze výstavy Československá avantgarda. Prezentoval se i v zahraničí jako účastník expedice Art tchécoslovaque 1938-1946 v Paříži a v Bruselu. V roce 1941 se Lacina seznámil s Františkem Halasem a s Oldřichem Menhartem, typografem nazývaným „kníže české knižní kultury“, což odráží jeho trvalý vztah ke knižní grafice. Celkem ilustroval více než 60 knižních titulů. Od roku 1946 až do 1958 působil ve Výzkumném ústavu pedagogickém a na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Brně. V roce 1959 se stal vedoucím Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UJEP. V roce 1962 přešel na Filozofickou fakultu univerzity v Brně, kde byl v roce 1967 jmenován profesorem. Předtím učil v Jevíčku a v Boskovicích. Jako vysokoškolský pedagog se razantně stavěl proti požadavkům normalizátorů a zastával se studentů.

Blanka Lipińska

Polská kosmetička a spisovatelka, autorka erotických románů.

Antonín Liška

Antonín Liška byl v pořadí jedenáctý biskup českobudějovický , biblista a řeholník, člen řádu redemptoristů. Antonín Liška vystudoval redemptoristické gymnázium a posléze do řádu redemtoristů vstoupil . V roce 1950 byl jako mnoho ostatních řeholníků protiprávně internován v Králíkách. Na podzim téhož roku byl nasazen do PTP. Během tohoto nasazení byl v roce 22. září 1951 biskupem Kajetánem Matouškem tajně vysvěcen na kněze. Po návratu od PTP pracoval v různých civilních povoláních a tajně působil jako kněz. Veřejnou pastorační činnost zahájil až v květnu 1971 jako administrátor v Poříčí nad Sázavou. Získal doktorát teologie na bohoslovecké fakultě v Litoměřících. Podílel se na ekumenickém překladu Bible a byl oficiálem interdiecézního církevního soudu. Dne 19. května 1988 jej papež Jan Pavel II. jmenoval světícím biskupem pražské arcidiecéze, vysvěcen byl 11. června 1988. V roce 1991 byl nejdříve generálním vikářem a posléze administrátorem této arcidiecéze. Dne 28. srpna 1991 jej Jan Pavel II. jmenoval biskupem českobudějovickým. V roce 1999 v souladu s kanonickým právem nabídl při dovršení 75 let rezignaci na svůj úřad. Papež ji nepřijal a jmenoval mu biskupa-koadjutora Jiřího Paďoura, který jej na budějovickém biskupském stolci posléze vystřídal .

Antonín Langer

Obchodník působící v Jindřichově Hradci, autor knihy vzpomínek.

Ann Leckie

Americká autorka a editorka literatury sci-fi a fantasy. V roce 2013 debutovala novelou Ancillary Justice. V roce 2014 získala ocenění Nebula

Alojz Lorenc

Alojz Lorenc , je bývalý československý policista slovenské národnosti. V období 1985–1989 působil jako první náměstek federálního ministra vnitra Československé socialistické republiky, pověřený řízením centrálních kontrarozvědných správ Státní bezpečnosti. Prakticky celou svoji kariéru působil v bezpečnostních složkách. Po absolutoriu Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně nastoupil v roce 1970 na ministerstvo vnitra ČSSR v Praze, kde pracoval ve zvláštním odboru federálního ministerstva vnitra . Alojz Lorenc se věnoval kryptografii. Řídil vývoj šifrovacího automatu, jehož byl autorem. Svými nadřízenými byl opakovaně výborně hodnocen a rychle postupoval vzhůru po kariérním žebříčku. V roce 1977 se stal náčelníkem zvláštní správy SNB, což byl ústřední orgán šifrové služby ČSSR. Od 1. května 1980 velel správě SNB hl. města Bratislavy a Západoslovenského kraje. Nejvyššího postu dosáhl generál Lorenc v roce 1985, kdy se stal prvním náměstkem ministra vnitra Vajnara. Zpočátku generál Lorenc řídil Správu ekonomické kontrarozvědky a Správu vnitřní kontrarozvědky, též ale Vysokou školu SNB a Technickou správu FMV, Správu vývoje automatizace, Zvláštní správu a Technickou správu . Řídil Státní komisi pro ochranu státního tajemství, byl členem Vládního výboru pro obranný průmysl a členem Vládní havarijní komise. V čase Mimořádných bezpečnostních opatření byl pověřován řízením celostátního operačního štábu na FMV. Od reorganizace FMV v roce 1988 mu byly podřízeny Hlavní správa kontrarozvědky, Hlavní správa vojenské kontrarozvědky a Správa kontrarozvědky v Bratislavě. Řídil a komplexně kontroloval protišpionážní, ekonomickou, vojenskou i politickou kontrarozvědnou práci v celém Československu. V průběhu sametové revoluce vydal generál Lorenc rozkaz, podle kterého nemají složky StB nijak zasahovat do situace. Tento rozkaz později odůvodnil tím, že...

Zibura Ladislav

Zdeňka Leiblová

Právnička, zabývá se problematikou pracovního práva.

Yves Loiseau

Francouzský autor učebnic francouzštiny.

Walter Laqueur

Walter Laqueur , byl americký historik, žurnalista a polititický komentátor. Zaměřoval se na evropské, ruské a německé dějiny, nacismus, sionismus, antisemitismus, holocaust, terorismus a další politické problémy moderní doby.

Wally Lamb

Známý americký spisovatel, autor několika románů. Byl ředitelem Writing Center v Norwich , v současnosti učí tvůrčí psaní na University of Connecticut. Žije v Mansfieldu se svou ženou a třemi syny.

Vladimír Liščák

Vladimír Liščák je český sinolog, vědecký pracovník Oddělení východní Asie Orientálního ústavu AV ČR. Je autorem desítek odborných článků a několika knih. Do češtiny přeložil několik publikací zejména z angličtiny i jiných jazyků. PhDr. Vladimír Liščák, DSc. je od roku 2001 členem Názvoslovné komise ČÚZK, zabývající se jako poradní orgán standardizací geografických jmen včetně exonym. Od roku 2010 je po prof. Rudolfu Šrámkovi její druhým předsedou od obnovení činnosti komise v roce 2001. Je spoluautorem většiny publikací z řady Geografické názvoslovné seznamy OSN-ČR a vedoucím autorského koletivu u publikací věnovaných jménům států.

Vladimír Linc

Narozen 24.7.1923 v Nedvědicích, zemřel 1995. PhDr., odborný asistent na katedře speciální pedagogiky. Práce v oboru.

Vladimír Landa

Vladimír Landa se narodil v obci Tuchlovice . Prozaik, autor dobrodružných próz s aktuální tématikou. Obecnou školu a čtyři třídy měšťanské školy navštěvoval v Tuchlovicích , poté studoval na obchodní škole v Praze a obchodní akademii v Berouně . 1960—62 absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze . 1939—45 pracoval jako dělník v kladenských železárnách, 1945—47 byl předsedou místní správní komise v Doupově-Trmové, 1947—48 vedoucím obchodního úseku v n. p. Stuhy a prýmky ve Vejprtech, 1950–53 ředitelem OKP ve Vejprtech, 1953—59 zástupcem vedoucího závodu Jáchymovských dolů, 1960—64 ředitelem obchodní skupiny PZO Pragoexport v Praze, 1971—73 obchodním ředitelem Unicopu v Praze a 1973—78 ředitelem PZO Koh-i-noor v Praze. Od 1969 publikuje v Rudém právu, Večerní Praze, Svobodě, Bezpečnosti. Pro L. literární práce, zaměřující se na aktuální náměty inspirované skutečnými případy z práce bezpečnostních orgánů, jsou charakteristické publicistické prvky.

Titus Livius Patavinus

Tessa Lochowski

T. E Lawrence

Britský agent, orientalista a spisovatel.

Stephen Leather

Stephen Leather vystudoval žurnalistiku a pracoval pro řadu britských novin včetně Daily Mail a The Times. Měl za sebou už tři vydané knihy, když se roku 1992 po úspěchu romáu Číňan rozhodl věnovat se psaní na plný úvzek.

Roger Lewin

PhD., biolog, biochemik.

Roger Lécureux

Roger Lecureux se narodil v Paříži dne7. dubna 1925 a zemřel v Itteville 31. prosince 1999. Byl oblíbeným autrem francouzské komické literatury a tvůrce komiksů. Často vystupoval pod přezdívkou Hertel. Roger Lecureux původně si původně vydělával jako řidič, ale neshody s původním zaměstnavatelem ho přivedly až k práci ve vydavatelském týmu deníku Vaillant. Svou kariéru začínal jako technická podpora pro předplatitele, ale velmi brzy se vypracoval do týmu autorů. Jako redaktor zde působil v letech 1958 – 1963. Jeho nejznámějším počinem je komiksový hrdina Rahan, který vycházel v týdeníku Pif Gadget od roku 1945 až do roku 1973. Roger Lecureux při jeho tvorbě spolupracoval s Raymondem Poïvetem. Lecureux si vždy dával záležet na tom, aby jeho postavy působily společensky. Roger Lecureux velmi obdivoval dílo českého malíře Zdeňka Buriana a některé jeho techniky se snažil při své tvorbě více či méně úspěšně napodobit.

Robert Le Corvec

Rob Liefeld

Americký autor a ilustrátor komiksů, editor a nakladatel.

Renate Luscher

Německá autorka učebnic němčiny a pomůcek pro studium německé gramatiky.

Petra Luňáková

Narozena 5. 1. 1983 v Jilemnici. Knihovnice, lektorka angličtiny, překladatelka z angličtiny, autorka knihy pro děti o Semilech.

Petra Lejsková-Langová

Narozena 1. 2. 1974 v Jablonci nad Nisou. Spisovatelka románů pro ženy. Hotelová recepční. Textařka hudební country skupiny.

Petr Lindner

Petr Lindner patří ke zkušeným publicistům a odborníkům digitální fotografie. Je šéfredaktorem magazínu DIGIfoto, který je určen amatérským i profesionálním fotografům. Věnuje se zejména fotografické technice. Je autorem nesčetných recenzí a praktických článků pro časopisy DIGIfoto, Computer, Mobility či DIGIarena.cz.

Pavel Loněk

Vystudoval fakultu žurnalistiky UK v Praze. Od roku 1980 redaktor deníku Československý sport se zaměřením na hokej, lyžování a box. Jako novinář se zúčastnil zimních olympijských her 1992, 1994, 1998 a 2002. Několikrát absolvoval mistrovství světa v klasických lyžařských disciplínách, mistrovství světa v letech na lyžích. Jako reportér se zúčastnil Vasova běhu. Přispíval také do magazínu Hattrick a regionálního tisku. Autor a spoluautor knih o osobnostech sportu a ze sportovního prostředí. Křtu poslední knihy o zajímavých dvojicích ze sportovního i kulturního světa s názvem Dvojhlas, kterou napsal spolu s Milanem Švecem se již nedožil.

Pavel Landovský

Pavel Landovský , přezdívaný Lanďák, byl český herec a dramatik, disident, signatář Charty 77. Do svých filmů ho obsazovali režiséři jako Jiří Menzel, Jiří Krejčík, Pavel Juráček, Miloš Forman či Jan Svěrák. Vyučil se původně nástrojařem a po maturitě na strojní průmyslovce se čtyřikrát marně pokoušel dostat na studium herectví na DAMU. Začínal jako řadový statista v teplickém divadle. V roce 1960 začal hrát v Severomoravském oblastním divadle v Šumperku, v letech 1961–1963 působil v Západočeském divadle Klatovy, 1963–1965 ve Východočeském divadle Pardubice. V roce 1966 zakotvil na jedenáct let v pražském Činoherním klubu, kde byl spolutvůrcem jeho nejslavnější éry . Landovského angažmá ukončil mocenský zásah v době normalizace . V roce 1978 v pražském Bytovém divadle Vlasty Chramostové hrál ve hře Play Macbeth roli Makbetha. Po návratu z Rakouska hrál v letech 1990–2008 v Divadle Na zábradlí, v Národním divadle, v Divadle v Dlouhé a Divadle Hybernia. Působil také jako příležitostný dramatik . Landovský byl vynikající jako řecký proutník v kunderovské adaptaci Já, truchlivý bůh, nezapomenutelný je jako sládek v Havlově Audienci. Hrál v řadě legendárních československých filmů, v Ostře sledovaných vlacích, Markétě Lazarové či Adelheid. Populární byl také jeho major Terazky v adaptaci Švandrlíkových Černých baronů. Landovský se zasloužil o zveřejnění textu Charty 77, protože její první opisy se podařilo Václavu Havlovi odeslat poštou poté, co Landovský ve svém autě ujel StB, která je pronásledovala. Po podpisu Charty 77 byl opakovaně vyslýchán StB a v rámci akce Asanace vyhnán do emigrace do Rakouska . Zde se stal hercem prestižního vídeňského Burgtheateru, od roku 1989 hrál opět doma v České republice. V posledních letech trpěl cukrovkou a po prodělané cévní mozkové příhodě byl upoután na invalidní vozík. Pavel Landovský zemřel ...

Patrik Linhart

Patrik Linhart je český básník, esejista, performer a výtvarník. Vystudoval ekonomii a pracoval jako učitel, sociální pracovník a novinář. Je zakladatelem projektu Vědeckého studia Stará milenka, členem radikálního baletu Vyžvejklá Bambule a souboru Kundí frky. Zabývá se literaturou fin de siècle, uměním imaginace a hororu a vexilologií. Pracuje jako editor, publicista a korektor. Literární recenze, essaye a glosy publikuje v časopisech Tvar a Host. Od zákazu kouření v hospodách v České republice usiluje o získání rakouského občanství. Jeho tvorbu definuje prožitek severních Čech, imaginace a patafysiky. Linhartovy texty zhudebnily teplické punkové a industriální kapely. První román autora z vychází osobních zážitků, deníkovou formou se snaží zachytit 90. a 0. léta . Na jeho tvorbu měli vliv Jakub Deml, skupina Oulipo, hnutí keltského revivalu a neoromantická poetika kapely Depeche Mode. Působí pod mnoha heteronymy . Beletrie Essaye/studie Překlady Editor

Noëlle Loriot

Francouzská spisovatelka a novinářka, která se novinářské práci věnovala od roku 1956. Kromě psychologických románů je autorkou více než dvanácti románů detektivních, které publikovala pod pseudonymem Laurence Oriol.

Myrtle Langley

Publikace populárně-naučného charakteru o náboženství.

Miranda Lee

Miranda Lee je australská spisovatelka. Narodila se jako nejmladší ze 4 dětí v Port Macquarie v prostředí australské buše, kde i vyrostla a vzdělání získala na venkovské škole. Krátce se věnovala hudební dráze, pak se ale odstěhovala do Sydney a vrhla se do světa počítačů. Je šťastně vdaná a má tři dcery a žije poblíž Sydney. S psaním romancí začala, když musela kvůli závazkům vůči rodině zůstat doma a mimořádné pochopení pro své psaní vždy nalézala u svého manžela. Když začal psát, měla za úkol napsat sérii šesti knih za pouhých devět měsíců. Její manžel přerušil své zaměstnání, aby mohl vést domácnost a naučil se dokonce i vařit a vykonávat všechny domácí práce, aby ji podpořil v její kariéře spisovatelky. Miranda ráda vytváří příběhy uvěřitelné, moderní, svižné a sexy. Mezi její koníčky patří čtení plnokrevných rodinných ság, řešení slovních hříček, hazardní hry a filmová představení. Mezi českými čtenářkami je velmi oblíbená a u nás jí vyšly na dvě desítky titulů.

Michel Legrand

Michel Legrand byl plodný francouzský skladatel, aranžér, dirigent a jazzový klavírista, který se proslavil rozsáhlou tvorbou filmové hudby. Legrand se narodil 24. února 1932 v Paříži ve Francii, pocházel z hudební rodiny a byl zázračným dítětem, které v deseti letech nastoupilo na pařížskou konzervatoř. Během své kariéry složil hudbu k více než 200 filmům a televizním pořadům.

Meshel Laurie

Meshel Laurie je australská komička a rozhlasová a televizní moderátorka žijící v Melbourne. Je budhistka. Má dvojčata - syna Louise a dceru Dali. V roce 2010 zahájila Laurie blog, který pomáhá podporovat charitu

Max von Laue

Max Theodor Felix von Laue byl německý fyzik. V roce 1914 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za objev ohybu rentgenových paprsků na krystalech. Narodil se v rodině právníka, otec byl zaměstnancem císařské armády, který za své služby v r. 1914 obdržel dědičný šlechtický titul. Středoškolská studia absolvoval na gymnáziu v Berlíně a Štrasburku. Hned po maturitě musel nastoupit vojenskou službu, ale podařilo se mu složit zkoušky pro záložní důstojníky a získal povolení studovat v zimním semestru 1898-99 na štrasburské univerzitě experimentální fyziku. Od podzimu 1899 do konce roku 1901 studoval na univerzitě v Göttingenu a stále více se zabýval matematikou a teoretickou fyzikou. Začátkem roku 1902 přestoupil na Mnichovskou univerzitu, kde ho nejvíce zaujalo fyzikální praktikum Wilhelma Röntgena. V letním semestru se zapsal na Berlínskou univerzitu. Zpočátku studoval u Maxe Plancka teoretickou optiku, termodynamiku a teorii plynů, později pod jeho vedením vypracoval disertaci o teorii interferenčních jevů na planparalelních deskách . Jako doktor filozofie potom ještě pokračoval dva roky v Göttingenu, kde složil zkoušky na středoškolského profesora matematiky a fyziky. Na podzim r. 1905 přijal Laue místo asistenta na katedře teoretické fyziky u Maxe Plancka na Univerzitě v Berlíně. Kromě pedagogické činnosti se věnoval i vědecké práci - teorii relativity a využití termodynamiky v optice - a následující rok předložil habilitační práci o termodynamickém významu soudržnosti světelných vln . Einsteinova teorie relativity jej zaujala natolik, že se za ním vydal do Bernu, aby s ním osobně konzultoval některé problémy této nové teorie. Byl jedním z prvních vědců, kteří teorii relativity přijali a v roce 1911 vydal obsáhl...

Mark Lawrence

Lawrence se narodil ve Spojených státech. Se svými rodiči se přistěhoval do Británie když byl ještě malý. Pracoval jako romanopisec a výzkumník v oblasti umělé inteligence. Trnový princ je jeho prvotinou. Je ženatý a má čtyři děti, z nichž jedno je mentálně postižené. Má dvě občanství - britské a americké - , což mu umožnila tajná dohoda, kterou kdysi uzavřel s vládami obou zemí.

Marie Lacigová

Narozena 7. 3. 1928 v Pardubicích, zemřela 2. 4. 2020 v Plzni. Malířka, ilustrátorka. Studovala na VŠUP v Praze a na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity v Praze . Od roku 1954 žila a pracovala v Plzni.

Mari Lajos

Maďarská autorka kuchařských knih.

Margaret Lawrence

Pseudonym: Margaret Keilstrup. Narodila se v Fremont, Nebraska.

Marcel Ludvík

Ing., pracovník v turistickém ruchu, autor a spoluautor turistických průvodců, též fotografie. Spoluautor edice A - Z, konkrétně Hrady a zámky na Moravě, 1987.

Lukáš Luhan

Lukáš Luhan, vlastním jménem Jiří Mareš byl český spisovatel, novinář a scenárista, autor detektivních příběhů pro dospělé a historické a vědeckofantastické prózy pro mládež. V letech 1938–1942 vystudoval v Praze střední školu Atheneum a pak pracoval na poštovním úřadě. Po skončení druhé světové války se začal věnovat novinařině, v letech 1945–1946 jako redaktor Mladé fronty a v letech 1947–1948 Rudého práva. Od roku 1949 do roku 1987 pak pracoval v Československém státním filmu jako scenárista, dramaturg a vedoucí lektorátu Filmového studia Barrandov. Jako scenárista pracovala především v padesátých letech, v letech šedesátých a sedmdesátých již jen ojediněle. Kromě toho se věnoval i vlastní spisovatelské práci. Přispíval do různých novin a časopisů a svá díla vydával i knižně. Roku 1982 se stal nositelem Medaile Za obětavou práci pro socialismus. Pro jeho tvorbu je typický výrazný smysl pro nadsázku a humor.

Lucianus

Lex Lane

Německý autor dobrodružných románů.

Leandra Logan

zdroj foto: http://www.fantasticfiction.co.uk

Kevin Leman

Psycholog a publicista. Žije se svou rodinu v Arizoně.

Kerstin Landwehr

Německá autorka knih pro mládež s tematikou pokusů z oblasti přírodních věd.

Kateřina Lišková

Narozena 28. 2. 1976 v Teplicích. Doc., Ph.D., socioložka, práce z oboru sociologie, gender studies, feminismus.

Karel Lukáš

Karel Lukas byl účastník odboje proti Rakousku-Uhersku za první světové války a zahraničního československého protinacistického odboje za druhé světové války. Oběť totalitního komunistického režimu. Karel Lukas se narodil 16. února 1897 v Brníčku u Zábřeha, v rodině hostinského Františka Lukase. Do roku 1907 se učil v místní dvoutřídce, v letech 1907 až 1915 navštěvoval gymnázium v Zábřehu. V červnu 1915 pak složil maturitní zkoušku a hodlal studovat dále na učitelském ústavu. 15. října 1915 však musel narukovat do Olomouce k 13. zeměbraneckému pluku, se kterým byl zanedlouho odvelen na ruskou frontu. Při první příležitosti, v červnu 1916, přeběhl k Rusům. Prošel několika zajateckými tábory, než mohl v srpnu 1917 vstoupit do československých legií. V listopadu se přesouvá do Francie, kde působí jako voják 21. československého střeleckého pluku na několika místech, mimo jiné u Terronu. Začátkem roku 1919 se vrátil domů. Od roku 1939 působil v odbojové organizaci Obrana národa. Jako vojenský atašé československé exilové vlády se zapojil do bojů v Severní Africe. Jako pozorovatel se účastnil bitvy u El Alameinu kde byl zraněn střepinou z dělostřeleckého granátu. Ze zranění se zotavoval v nemocnici v Jeruzalémě. Jeho blízkým přítelem byl Pravoslav Řídký. Po skončení druhé světové války se stal leteckým atašé v USA a později i v Kanadě. Byl význačným sběratelem výtvarného umění, zejména grafik Václava Hollara. Sbírku věnoval v roce 1947 městu Zábřehu. Muzeum Zábřeh tak nyní vlastní druhou největší sbírku grafik Václava Hollara s téměř 750 grafickými listy. Jeho kolekci Hollarových grafik v současné době spravuje Okresní vlastivědné muzeum v Šumperku. Do Československa se vrátil v létě roku 1947. Po únoru 1948 byl označen za "reakčního západního důstojníka" a propuštěn z armády. Posléze se pokoušel uchytit jako překladatel. Roku 1949 byl zatčen Státní bezpečností, obviněn z velezrady, nezákonně...

Karel Liebscher

Karel Liebscher , byl český malíř – krajinář a ilustrátor. Pro jeho tvorbu je typický výběr malebných scenérií, harmonie a úhlednost; krásu nalézá i ve zdánlivě prostých motivech a odlehlých koutech. Velmi si nechával záležet na technické dokonalosti a pečlivé propracovanosti. Bratr malíře Adolfa Liebschera. Ke kreslení měl nadání od dětství, ale zpočátku nepředpokládal, že by mohlo být jeho hlavním zaměstnáním. Vystudoval techniku a nastoupil do práce jako asistent na stavebním úřadě. Po půl roce se u něj ale projevila nervová nemoc, která vyžadovala klid. Za pobytu v lázních Gräfenberg , Tábor a Letiny studoval přírodu a začal se naplno věnovat krajinomalbě. První ilustrace uveřejnil v roce 1879. Roku 1883 studoval na vídeňské malířské akademii. V roce 1884 se oženil Emou Procházkovou. První velkou výstavu 128 obrazů a studií uspořádal v roce 1885 v Praze. Tématem jeho prací byly významné české památky , česká krajina , později hledal náměty i na svých cestách do zahraničí . Jeho talentu využil i Jan Otto, jehož vydavatelství uveřejňovalo řadu jeho ilustrací v časopisech i výpravných publikacích . Zemřel roku 1906 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. .

Julien Offray de La Mettrie

Francouzský lékař a filozof.

Josef Laichter

Narozen 9.1.1864 v Dobrušce, zemřel 23.5.1949 v Praze. Romanopisec, literární kritik, autor memoárů.

Jiřina Lockerová

Narozena v roce 1957 v Brně. Vystudovala obor grafiky na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně u Prof. Dalibora Chatrného a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze obor ilustrace. Veřejnosti je známa především jako ilustrátorka vědeckých a dětských knih. Během své praxe v oboru vytvořila ilustrace k více než 30 knižním titulům. Operace páteře v roce 1994 znamenala počátek jejího zájmu o alternativní způsoby léčby - léčení pránou, reiki, automatickou kresbu a další. Od roku 1998 se zabývá více volnou tvorbou - malbou obrazů. V poslední době se orientuje i na malbu osobních obrazů a karet s terapeutickým účinkem, jako např. souboru obrazů:" Bachova květová terapie v symbolech". Tyto karty byly vydány s knížkou v roce 2001. V tříleté spolupráci s psychoterapeutem Matoušem Řezníčkem ve Sdružení pro elementární terapii nabízela pomoc v hledání podstaty problémů ve vztazích a prácí se symboly - možnosti osobního a duchovního vývoje. V průběhu roku 2002 postupně vznikají další řady symbolů, jako sada 12 elementárních symbolů - rezonujících s dvanácti archetypy znamení zvěrokruhu a cyklus 22 kosmogramů prostorových. V podobě kresebné i prostorové drátěné plastiky je lze používat k čištění a harmonizování prostoru. Rostoucí zájem o vyciťování a práci s energií krajiny si prohloubila na seminářích Marka Pogačnika a Pavla Kozáka. Geomantické praxi se potom v průběhu dvou let věnovala ve spolupráci s Janem Tajbošem. V několika projektech v Čechách a také na Slovensku realizovali vlastní průzkumnou geomantickou práci. Inspirována návštěvou Irska - posvátných míst druidské kultury, namalovala soubor meditačních karet:„Karty cesty ke grálu“ ve spolupráci s ing.Pavlem Kozákem. Staly se jí podnětem k vytvoření nové přelaďovací metody pro člověka, působící především v archetypální úrovni jeho psychiky, kterou nazvala AWENGEN. V loňském roce začala kreslit a malovat mandaly na různá témata. Je autorkou knihy Mandaly Atlanťanů a dalšího souboru mandal léčebně působících. Těchto...

Jiří Lederer

Jiří Lederer byl český rozhlasový a televizní kritik, novinář a publicista, esejista, spisovatel. Vystudoval FF UK a Vysokou školu politickou a sociální v Praze. Již v roce 1946, po prvním roce studií, však začal pracovat jako redaktor sociálně demokratických listů, poté Světa v obrazech. Na dvě léta pak práci přerušil a jal se studovat na Jagellonské universitě v Krakově. Po návratu z Polska pracoval nejprve jako soustružník v ČKD , posléze jako redaktor Světa sovětů a Večerní Prahy , odkud však byl propuštěn za kladnou recenzi Škvoreckého knihy Zbabělci. V roce 1967 s oženil s polskou překladatelkou Elzbietou Ledererovou. V 70. letech zastával pozici redaktora Technických novin a byl činný v opozičním hnutí . Za svou protirežimní činnost byl po Invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa komunistickým režimem několikrát vězněn . V roce 1980 byli v rámci akce Asanace manželé Ledererovi donuceni k emigraci do Spolkové republiky Německo, kde nadále pracoval jako novinář. Jeho knihy reflektují realitu komunistického režimu a protirežimního odboje.

Jevgēņija Ļisicina

Jevgēņija Ļisicina je významná lotyšská varhanice, známá svým mistrovstvím ve hře na varhany a přínosem pro klasickou hudbu. Je spojena s Rižským dómem , v němž se nacházejí jedny z nejvýznamnějších a nejhistoričtějších varhan v Lotyšsku. Ļisicina kariéra se vyznačuje výkony, které ukazují její technickou zručnost a hluboké porozumění varhannímu repertoáru. Její tvorba často zahrnuje interpretaci klasické a barokní hudby, což jsou žánry, které jsou pro bohaté zvukové možnosti varhan obzvláště vhodné.