Výpis všech autorů

Marcel Ludvík

Ing., pracovník v turistickém ruchu, autor a spoluautor turistických průvodců, též fotografie. Spoluautor edice A - Z, konkrétně Hrady a zámky na Moravě, 1987.

Lucy Lidell

Britská autorka knih z oblasti léčebné terapie a duchovní transformace.

Lubor Lacina

Lubor Lacina byl brněnský architekt, bratr sochařky Sylvy Lacinové-Jílkové. Vystudoval architekturu na Vysokém učení technickém v Brně. Se svojí sestrou spolupracoval na mnohých realizacích, které vyšly z veřejných soutěží. Té postavil i vlastní ateliér umístěný u rodinného domu v Lerchově ulici v Brně. Mezi jeho realizace v Brně patří rekonstrukce interiéru kina Scala na Moravském náměstí či náhrobky František Václav Süssera, Josefa Adolfa Šálka, Vítězslava Veselého a Milana Zezuly. Spolu s Janem Lichtágem vytvořil pomník Rudolfa Dostála Černopolní ulici. Se svou sestrou pak například spolupracoval na pamětní desce Oldřicha Mikuláška či Marie Steyskalové a Elišky Machové.

Leo G Linder

Německý spisovatel a producent dokumentárních filmů.

Kathy Lette

Kathy žije v Londýně se svým manželem a dvěma dětmi. Zaznamenala první úspěch už jako teenagerka, a sice s románem Puberty Blues. Po několika letech, kdy psala sloupky do novin a televizní sitcomy ve Státech a v Austrálii, vydala několi bestsellerů: Girls' Night Out, The Llama Parlour, Foetal Attraction, Mad Cows, Altar Ego, Nip 'n' Tuck a Dead Sexy. Její knihy již vyšly ve čtrnácti zemích po celém světě. Má svou webovou stránku: www.kathylette.com

Kate Long

Kate Long pochází z hrabství Lancashire v severozápadní Anglii. Je mimo jiné spisovatelka, skladatelka, členka povodňové komise, rozhlasová komentátorka a univerzitní preceptorka. Na základě své několikaleté učitelské praxe v okrese Summers v Západní Virginii napsala svoji první novelu, která se opírala o její vlastní zážitky z prostředí školních tříd, kde působila. Jmenovala se „Johnny´s Such A Bright Boy – What A Shame He´s Retarded“ , vyšla v roce 1977 a získala si význačné ocenění jako kniha, která může pozitivně ovlivňovat různé směry výchovy. Kate také pracovala jako domácí učitelka v rodinách s hendikepovanými dětmi, což bylo zároveň i zdrojem pro její druhou významnou knihu nazvanou „Parents Becoming Teachers“ . Získala také ocenění za své video pásmo „Parents To Parents“ , které mělo pomáhat právním zástupcům s dosud malými zkušenostmi v Západní Virginii. Domov a vztah k bydlišti jsou středem jejího života. Narodila se a vyrůstala v Západní Virginii nedaleko hornického města Oak Hill a i když žila na nejrůznějších místech, je její odkaz ze života na horách u ní patrný jak v její práci, tak i v jejím životě. Jako koordinátorka Appalačského mentálního zdravotního centra v povodňovém záchranném projektu, které svou činnost zahájilo po zátopách v roce 1985.

Karen Lynch

Karen Leabo

Karen Leabo je autorkou více než šedesáti románů romantických i napínavých psaných pod vlastním jménem a pod pseudonyme Kara Lennox. Žije v jižní Kalifornii ve viktoriánském prostředí s manželem a několika domácích mazlíčků.

Karel Lukáš

Karel Lukas byl účastník odboje proti Rakousku-Uhersku za první světové války a zahraničního československého protinacistického odboje za druhé světové války. Oběť totalitního komunistického režimu. Karel Lukas se narodil 16. února 1897 v Brníčku u Zábřeha, v rodině hostinského Františka Lukase. Do roku 1907 se učil v místní dvoutřídce, v letech 1907 až 1915 navštěvoval gymnázium v Zábřehu. V červnu 1915 pak složil maturitní zkoušku a hodlal studovat dále na učitelském ústavu. 15. října 1915 však musel narukovat do Olomouce k 13. zeměbraneckému pluku, se kterým byl zanedlouho odvelen na ruskou frontu. Při první příležitosti, v červnu 1916, přeběhl k Rusům. Prošel několika zajateckými tábory, než mohl v srpnu 1917 vstoupit do československých legií. V listopadu se přesouvá do Francie, kde působí jako voják 21. československého střeleckého pluku na několika místech, mimo jiné u Terronu. Začátkem roku 1919 se vrátil domů. Od roku 1939 působil v odbojové organizaci Obrana národa. Jako vojenský atašé československé exilové vlády se zapojil do bojů v Severní Africe. Jako pozorovatel se účastnil bitvy u El Alameinu kde byl zraněn střepinou z dělostřeleckého granátu. Ze zranění se zotavoval v nemocnici v Jeruzalémě. Jeho blízkým přítelem byl Pravoslav Řídký. Po skončení druhé světové války se stal leteckým atašé v USA a později i v Kanadě. Byl význačným sběratelem výtvarného umění, zejména grafik Václava Hollara. Sbírku věnoval v roce 1947 městu Zábřehu. Muzeum Zábřeh tak nyní vlastní druhou největší sbírku grafik Václava Hollara s téměř 750 grafickými listy. Jeho kolekci Hollarových grafik v současné době spravuje Okresní vlastivědné muzeum v Šumperku. Do Československa se vrátil v létě roku 1947. Po únoru 1948 byl označen za "reakčního západního důstojníka" a propuštěn z armády. Posléze se pokoušel uchytit jako překladatel. Roku 1949 byl zatčen Státní bezpečností, obviněn z velezrady, nezákonně...

Josie Lloyd

Britská spisovatelka, lektorka tvůrčího psaní na školách a v knihovnách, manažerka firmy zaměřené na profesionální redigování textů. Spolupracovnice rozhlasové stanice pro ženy. Některé knihy píše s manželem Emlynem Reesem.

Josef Ledr

Narodil se roku 1849 v Sezemicích u Pardubic. Byl manželským synem Antonína Ledra, krupaře ze Sezemic, kde bydlel v domě čp. 162. Matka Josefa Ledra byla Barbora roz. Procházková a pocházela též z krupařské rodiny usazené v Sezemicích v čp. 5. Vystudoval reálnou školu v Pardubicích a po té učitelský ústav v Hradci Králové. Před příchodem do Nových Dvorů krátce působil na obecní škole v Plotištích. Za manželku si vzal Cecilii, dceru novodvorského hraběcího účetního Jana Knoblocha a jeho manželky Augusty, dcery Františka Adamce z Nových Dvorů čp. 42 . Knoblochovi bydleli na zámku v Nových Dvorech. Ledr s rodinou žil v Nových Dvorech v domě čp. 13 . Dne 24.11.1881 se mu narodil syn Emil, 22.5.1884 syn Zdeněk, po něm 15.6.1888 opět syn jehož pokřtili Jaroslav, jenž však již po necelém měsíci zemřel. Další dítě narozené 2.12.1889 Ledrovi pokřtili taktéž Jaroslav, ale i tento brzy zemřel . Dne 24.9.1891 se manželům Ledrovým narodila konečně dcera, kterou pojmenovali Marie. V Nových Dvorech se Josef Ledr stal v roce 1873 ředitelem místní školy, do které přišel dne 23. září 1868 jako podučitel. Později byl zvolen členem kutnohorské okresní školské rady a zeměpisného odboru této rady. Školu zde vedl do roku 1899. Po té přesídlil do Uhlířských Janovic, kde byl od roku 1899 až do října 1916 ředitelem měšťanské chlapecké a dívčí školy. Zemřel v roce 1934 v Přelouči. Za svého působení v Nových Dvorech vedl pamětní knihu Nových Dvorů , Pamětní knihu školy novodvorské a obce Sv. Mikuláše. Vydal knihu Děje panství a města Nových Dvorů , Dějiny obce Malína , Dějiny města Uhlířských Janovic a genealogický spis Hrabata Chotkové z Chotkova a Vojnína. Kromě toho publikoval historické, pedagogické a biografické články v různých časopisech, byl též dopisujícím členem Archeologického spolku Vocel. V nemalé míře se i podílel na přípravě a vydání publikace Kutnohorsko slovem i obrazem (K. Hora 19...

Jitka Ludvíková

Narodila se v Jindřichově Hradci v roce 1981. Po absolvování zdejšího gymnázia se rozhodla pro studium Právnické fakulty na Západočeské univerzitě v Plzni, kterou dokončila v roce 2004. Od té doby se věnovala právnické praxi. Od nudného psaní smluv a přípisů však utíkala k psaní povídek, ze kterých posléze vznikla autorčina prvotina Zkrocení mlsného muže, která se u čtenářů těší značné oblibě. K psaní a k lásce ke knihám ji potažmo přivedla prababička, která již vedle kolíbky seděla s třetím vydáním Erbenovy Kytice a neúnavně předčítala. Když si autorka osvojila zázrak čtení a propadla černobílé realitě, přispěla svou troškou další babička, která ji celé dětství zásobila haldami knih. Zatímco jiné děti trávily dětství na hřišti, pubertu po diskotékách, autorka seděla na lavičce, namísto jointa svírala knihu a četla. K řadě informací se tak dostala dříve než její vrstevníci, což urychlilo její vývoj a již ve dvanácti nabyla dojmu, že je jí předurčena dráha literárně činorodé osoby a sesmolila svoji první pětiaktovku. Záhy však pochopila, že svět o druhého Shakespeara nestojí a zaměřila se na milostnou poezii. Následovaly drobné fejetony a absurdní minihry s politickou tématikou, které naštěstí nikdy nepublikovala. Nakonec vsadila na psaní povídek, které ji dodaly odvahu napsat svou první knihu. A protože napsat a vydat první knihu je jako droga, silný nával euforie , nehodlá se této euforie vzdát a hodlá v psaní pokračovat, dokud to „půjde“!

Jean Lassus

Přednášel na universitách v Hanoji a Štrasburku, od roku 1964 profesor na pařížské Sorbonně. Jako zástupce francouzského Národního muzea se zúčastnil vykopávek v Antiochii, organizovaných v letech 1932-1939 princetonskou universitou . Jeho hlavním oborem byla raně křesťanská archeologie.

Jaroslav Lukeš

Jaroslav Lukeš byl československý lyžař. Na IV. ZOH v Garmisch-Partenkirchen 1936 skončil ve skocích na lyžích na 27. místě. Na V. ZOH ve Svatém Mořici 1948 skončil ve skocích na lyžích na 21. místě, v severské kombinaci na 35. místě a v běhu na lyžích na 18 km skončil na 78. místě. Na mistrovství světa v klasickém lyžování v roce 1935 ve Vysokých Tatrách skončil ve skoku na lyžích na 19. místě a v severské kombinaci na 15. místě.

Jan Lopatka

Jan Lopatka byl významný český literární kritik, redaktor a editor, signatář Charty 77. Laureát Ceny Revolver Revue za rok 2015. Otec Jana Lopatky byl zedník, matka švadlena. Po základní škole absolvoval ve Vimperku jedenáctiletou střední školu. V letech 1958–1962 studoval dvojobor český jazyk – historie na Filosofické fakultě UK v Praze, zapisoval si také přednášky a semináře z estetiky. Titul PhDr. mu byl přiznán v roce 1964 po obhajobě rigorózní práce o rozhlasové adaptaci Vančurových literárních textů. V šedesátých letech byl zaměstnancem Českého rozhlasu Praha, proslul však zejména jako redaktor nekonformního časopisu Tvář . Zde se zabýval kritikou prozaických textů, publikoval a se sympatiemi komentoval některá literární díla, často nevšední kvality – mj. Bambino di Praga Bohumila Hrabala, Cholupický den Ladislava Klímy, Sešity Jana Hanče, prózu Jakuba Demla. Výrazně se zasloužil o docenění próz Karla Poláčka a o adekvátnější porozumění Osudům dobrého vojáka Švejka Jaroslava Haška. Po zastavení Tváře v roce 1969 měl Lopatka, který nikdy nebyl členem KSČ a pro svůj krajně skeptický odstup od režimu se nekompromitoval ani veřejným přitakáním pražskému jaru 1968, relativně snadnou ústupovou cestu do vnitřní emigrace a společenské „šedé zóny“. Pracoval jako technik a programátor, zabýval se soukromě dílem Egona Bondyho; v první polovině sedmdesátých let nepublikoval ani v ineditních sbornících. V roce 1975 však začal spolupracovat s Václavem Havlem na vydávání samizdatové literatury a v roce 1976 podepsal Chartu 77. V letech 1977–1989 proto pracoval v nekvalifikovaných profesích, např. jako umývač nádobí. Je též znám mimo coby zakladatel a vydavatel kritického samizdatového časopisu Kritický sborník a spoluautor exilového vydání Slovníku českých spisovatelů . Později nakrátko přišel na Filosofickou fakultu UK v Praze jako pedagog a publikova...

Imrich Lečko

Narozen 28.2.1915 v Považské Bystrici, zemřel 19.7.1974 v Bratislavě. Slovenský pedagog, matematik.

Hugh Lofting

Autor desítek románů pro mládež. Světového věhlasu dosáhl sérií o doktoru Doolittlovi. Hugh Lofting se narodil 14. 1. 1886 v Maidenheadu, Anglie , anglo-irským rodičům. Studoval v St Mary College Mount v Sheffieldu, později odešel do Spojených států, kde získal titul stavebního inženýra na Massachusetts Institute of Technology . Jako stavař hodně cestoval po světě. Během první světové války sloužil v irské národní gardě. V jedné z bitev byl těžce zraněn, ale nezatrpkl. Zatímco ostatní spisovatelé psali o hrůzách války, on vytvořil literární postavu moudrého laskavého lékaře Dolittla. Zbytek života prožil v americkém Connecticutu spolu se svou ženou a třemi dětmi.

Henry Wadsworth Longfellow

Henry Wadsworth Longfellow byl americký básník, mezi jehož díla patří Paul Revere's Ride, A Psalm of Life, The Song of Hiawatha a Evangeline. Je také autorem prvního amerického překladu Dantovy Božské komedie a jedním ze členů literární skupiny známé pod názvem Fireside Poets. Za zmínku stojí snímek vodopádů Minehaha amerického fotografa Alexandra Hesslera, který údajně básníka inspiroval k napsání jeho známé Písni o Hiawathovi. Snímek vznikl během zakázky pro Harper’s Traveler’s Guide v padesátých letech 19. století, když pořizoval krajinářské daguerrotypické snímky řeky Mississippi od města St. Paul až po Galenu v Illinois. Za jediný den v srpnu 1851, Hessler a jeho asistent Joel E. Whitney, pořídili 85 pohledů z Minnesoty, včetně vodopádu Minnehaha. Snímek se dostal do Hesslerovy galerie v Chicagu, kde jej zakoupil George Sumner jako dárek pro svého bratra a senátora Charlese Sumnera z Massachusetts, ten jej ukázal svému příteli básníkovi Henrymu Wadsworthovi Longfellowi, který se tímto obrázkem inspiroval ke známé písni “The Song of Hiawatha.” Oba dva - básník i fotografie - se stali velmi populární, další fotografové cestovali k těmto vodopádům a Hessler kopíroval původní daguerrotypii a prodával ji jako papírové výtisky.

Harry Löwit

Spoluautor příručky bytové architektury.

Gerhard Löwe

Historik.

František Lízna

František Lízna byl moravský kněz, jezuita a předseda redakční rady časopisu Akord a spoluzakladatel Misijních ostrůvků. Zaměřoval se zejména na pastoraci Romů, vězňů a bezdomovců. Pocházel z komunisty pronásledované rodiny, sám byl z politických důvodů pětkrát vězněn a vojenskou službu vykonával u PTP na Slovensku. V roce 1968 byl přijat do noviciátu jezuitského řádu a v roce 1974 vysvěcen na kněze, podle jeho vlastního vyjádření mu byla veřejná kněžská činnost zakázána ihned po jeho primiční mši svaté a tento zákaz platil až do roku 1990. Do roku 1989 působil převážně v dělnických profesích a v oblasti zdravotnictví. Veřejně mohl své kněžské povolání vykonávat až po roce 1989. V roce 1978 podepsal Chartu 77. Po sametové revoluci působil v Brně a ve věznici v Kuřimi. V roce 1993 se ujal Evy Kováčové, dívky s agresivními sklony právě propuštěné z pardubické věznice, kde si odpykávala trest za založení požáru Ústavu sociální péče v Měděnci v roce 1984. Pomáhal jí a její životní příběh sledoval až do její předčasné smrti v roce 2014. V letech 1995–2004 působil jako vězeňský duchovní na Mírově a do své smrti byl farářem ve Vyšehorkách. V roce 2000 se stal členem vládní Rady pro lidská práva. Podnikl taky několik pěších cest – poutí. Nejvýznamnější z nich byly pouť ze Svaté Hory u Příbrami ke Svatému Jakubu do Santiaga de Compostela v roce 2004 a později, už s diagnostikovanou rakovinou prostaty, podle vlastních slov už v neoperovatelném stádiu, pouť z hory Kremenec na ukrajinsko-slovensko-polském pomezí do města Chersones na Krymu, tedy do místa, kde svatí Cyril a Metoděj našli ostatky svatého Klementa I., papeže, a místem křtu svatého Vladimíra, čímž chtěl podle vlastních slov propojit křesťanský Východ a Západ. Zemřel v olomoucké fakultní nemocnici po nákaze nemocí covid-19. V roce 2001 mu byl propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikaj...

František Link

Narozen 15. 8. 1906 v Brně, zemřel 28. 9. 1984 v Paříži . RNDr., DrSc., astronom, astrofyzik, zaměřoval se na výzkum Slunce a vztahů Slunce-Země, průkopník vesmírného výzkumu.

Federico Lorca

Eugen Lazišťan

Bol slovenský fotodokumentarista, zakladateľ slovenskej fotografie a autor obrazových publikácií. Ako dokumentarista svoj zrak zameral najmä na slovenskú krajinu, ľudovú architektúru, odev i zvyky.

Emma Lord

Americká redaktorka. Autorka beletrie.

David Lewis

Sv. David Lewis, S.J. byl velšský katolický jezuitský kněz, a mučedník který byl také znám jako Charles Baker. Narodil se roku 1616 v Abergavenny, jako nejmladší z devíti dětí protestantského reverenda Morgana Lewise, který byl ředitel školy, a katoličce Margaret Pritchardové. Když mu bylo 16 let, při návštěvě Paříže, konvertoval ke katolictví a následně odešel studovat do Říma, kde byl roku 1642 vysvěcen na kněze. Po třech letech vstoupil k Tovaryšstvu Ježíšovu. Byl zatčen 17. listopadu 1678 v Kostele Svatého Michaela, Llantarnamu. V březnu 1679 odsouzen v Assize v Monmouth, jako katolický kněz a za rozšiřování katolické víry. Stejně jako John Wall a John Kemble, byl poslán do Londýna, kde se jím zabýval Titus Oates a další. Dne 16. března 1679 byl přiveden k soudnímu řízení v Assize . Byl přiveden jako tvůrce velezrady - za to že se stal katolickým knězem a zůstal v Anglii. Hájil se že nevinný ale svědkové tvrdili že jej viděli na mši provádět kněžské povinnosti. Otec Lewis byl Sirem Robertem Atkinsonem prohlášen vinným. Poté byl s Johnem Kemblem přiveden do vězení Newgate v Londýně a pokládali mu otázky ohledně spiknutí. Oates, William Bedloe, Dugdale a Prace nebyly schopny prokázat něco proti němu. Lord Shaftesbury mu poradil aby mu dal důkazy o spiknutí nebo aby se vzdal katolické víry, zato že bude ušetřen a velmi hodně odměněn. Poté byl přiveden do Usku, k jeho popravě Johnem Arnoldem z Monmouthshire. Dne 27. srpna 1679 byl oběšen a pak rozčtvrcen. Po záležitosti Tita Oatese , byl zbytek velšsky mluvících katolických duchovních buď popraveni nebo deportováni. Lewis byl do roku 2001 poslední velšský jezuita. Patří do skupiny 40 mučedníků Anglie a Walesu. Tento proces probíhal v arcidiecézi Westminster. Dekret o mučednictví byl vydán 8. prosince 1929. Blahořečen byl 15. prosince 1929. Poté po 40 letech dne 4. května 1970 byl vydán dekret o zázraku na pří...

Daniel Lesueur

Francouzská spisovatelka.

Clive Staples Lewis

Choderlos de Laclos

Pierre Ambroise Choderlos de Laclos , francouzský důstojník z povolání a plodný spisovatel různých žánrů a témat, proslulý především svým románem v dopisech Nebezpečné známosti . Pierre-Ambroise-François Choderlos de Laclos se narodil jako druhý syn do rodiny právníka a správního úředníka, povýšeného do šlechtického stavu až roku 1750; otec si přál, aby se věnoval vojenské dráze. Zvolil dělostřelectvo, přestože možnosti postupu měl omezené kvůli svému původu, technická povaha tohoto vojska však vyhovovala jeho matematickému nadání. V roce 1760 byl přijat do Královské dělostřelecké školy v La Fère. Roku 1761 byl povýšen na podporučíka, o rok později na poručíka druhé třídy. V touze po výbojích a slávě se dal přidělit ke koloniální brigádě, posádkou v La Rochelle. Pařížský mír však ukončil sedmiletou válku a mladý poručík musel krotit svoji ctižádost ve všednosti posádkového života u 7. dělostřeleckého pluku roku 1763 v Toul, kde se stal svobodným zednářem v lóži L'Union, a poté ve Štrasburku , Grenoblu a v Besançonu . Toho roku byl přijat do pařížské zednářské lóže Jindřicha IV. a stal se tam Ctihodným mistrem. O rok později pronesl ve Velkém Orientu Francie řeč, v níž navrhl přijímat i ženy. Roku 1771 byl po výsluze let povýšen na kapitána, a tím měl zůstat sedmnáct let, skoro až do revoluce. Tento chladný a logický dělostřelec jemných způsobů se mezi drsnými vojáky nudil. Aby se zaměstnal, studoval literaturu a začal psát. První veršovaná dílka otiskl v Almanachu múz. Inspirován románem Marie-Jeanne Riccoboniové , napsal komickou operu Ernestine, k níž složil hudbu rytíř de Saint-Georges. Dílo, provedené pouze 19. července 1777 před královnou Marií Antoinettou, zcela propadlo. Téhož roku byl pověřen založením nové dělostřelecké školy ve Valence, kam byl později přijat mj. mladý Napoléon Bonaparte. Po návratu do Besançonu násled...

Carol Lawson

Autorka a ilustrátorka dětských knih.

Bohumil Lokay

Práce z oboru administrativní techniky, příručka psaní na stroji.

Bohdan Lacina

Bohdan Lacina byl český malíř, grafik, ilustrátor, a profesor dějin umění a výtvarné výchovy. Bohdan Lacina se narodil ve vesnici Německé u Jimramova, která se dnes jmenuje Sněžné, ještě před první světovou válkou 15. února 1912. Svou cestu za uměním zahájil na přímluvy svého staršího bratra na novoměstské reálce, odkud přešel na brněnskou techniku a pak na učitelský směr pražské Vysoké školy architektury. Jeho pedagogy na tehdy prestižní výtvarné škole byli mimo jiné krajan Oldřich Blažíček a Cyril Bouda. Do umění vstoupil jako člen Levé fronty a vyrovnával se s vlivy svých vzorů jako Josefa Šímy, Salvátora Dalího a dalších surrealistů. Zásadní význam pro jeho rozvoj a další tvorbu mělo i seznámení se s Karlem Teigem a styk s uměleckou avantgardou. Ve 30. letech patřil do surrealistické Skupiny Ra. Poprvé vystavoval v D 37 a hned po skončení války v roce 1945 se zúčastnil v Praze výstavy Československá avantgarda. Prezentoval se i v zahraničí jako účastník expedice Art tchécoslovaque 1938-1946 v Paříži a v Bruselu. V roce 1941 se Lacina seznámil s Františkem Halasem a s Oldřichem Menhartem, typografem nazývaným „kníže české knižní kultury“, což odráží jeho trvalý vztah ke knižní grafice. Celkem ilustroval více než 60 knižních titulů. Od roku 1946 až do 1958 působil ve Výzkumném ústavu pedagogickém a na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Brně. V roce 1959 se stal vedoucím Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UJEP. V roce 1962 přešel na Filozofickou fakultu univerzity v Brně, kde byl v roce 1967 jmenován profesorem. Předtím učil v Jevíčku a v Boskovicích. Jako vysokoškolský pedagog se razantně stavěl proti požadavkům normalizátorů a zastával se studentů.

Asa Larssonová,

Arnošt Lamprecht

Arnošt Lamprecht byl český jazykovědec, fonetik, dialektolog a profesor českého jazyka. Články A. Lamprechta ve Slově a slovesnosti :

Annette Langen

Německá spisovatelka knih pro děti.

Alojz Lorenc

Alojz Lorenc , je bývalý československý policista slovenské národnosti. V období 1985–1989 působil jako první náměstek federálního ministra vnitra Československé socialistické republiky, pověřený řízením centrálních kontrarozvědných správ Státní bezpečnosti. Prakticky celou svoji kariéru působil v bezpečnostních složkách. Po absolutoriu Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně nastoupil v roce 1970 na ministerstvo vnitra ČSSR v Praze, kde pracoval ve zvláštním odboru federálního ministerstva vnitra . Alojz Lorenc se věnoval kryptografii. Řídil vývoj šifrovacího automatu, jehož byl autorem. Svými nadřízenými byl opakovaně výborně hodnocen a rychle postupoval vzhůru po kariérním žebříčku. V roce 1977 se stal náčelníkem zvláštní správy SNB, což byl ústřední orgán šifrové služby ČSSR. Od 1. května 1980 velel správě SNB hl. města Bratislavy a Západoslovenského kraje. Nejvyššího postu dosáhl generál Lorenc v roce 1985, kdy se stal prvním náměstkem ministra vnitra Vajnara. Zpočátku generál Lorenc řídil Správu ekonomické kontrarozvědky a Správu vnitřní kontrarozvědky, též ale Vysokou školu SNB a Technickou správu FMV, Správu vývoje automatizace, Zvláštní správu a Technickou správu . Řídil Státní komisi pro ochranu státního tajemství, byl členem Vládního výboru pro obranný průmysl a členem Vládní havarijní komise. V čase Mimořádných bezpečnostních opatření byl pověřován řízením celostátního operačního štábu na FMV. Od reorganizace FMV v roce 1988 mu byly podřízeny Hlavní správa kontrarozvědky, Hlavní správa vojenské kontrarozvědky a Správa kontrarozvědky v Bratislavě. Řídil a komplexně kontroloval protišpionážní, ekonomickou, vojenskou i politickou kontrarozvědnou práci v celém Československu. V průběhu sametové revoluce vydal generál Lorenc rozkaz, podle kterého nemají složky StB nijak zasahovat do situace. Tento rozkaz později odůvodnil tím, že...

Aljoscha Long

Německý psycholog, léčitel, filozof a autor publikací z oboru.

Alexander Loyd

Americký kněz, naturopat a psycholog.

Alena Lochmannová

Ing. Alena Lochmannová, Ph.D., MBA je česká etnoložka a ekonomka, jejímž primárním výzkumným zájmem jsou reprezentace tělesných modifikací odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody včetně technik jejich provedení a symbolického významu, druhý život odsouzených a otázka identity v totální instituci. Dále se zaměřuje na problematiku radikalizace a extremismu, diváckého násilí a násilí páchaného na pomáhajících profesích.

Adria Locke Langley

Americká spisovatelka a pedagožka.

Adolf Andrej Lebeda

Adolf Andrej Lebeda, narozen roku 1913, zemřel v červnu 1997. Sportovec, zakladatel československého juda, instruktor juda. Vycvičený japonskými učiteli Kodakanu. Práce z oboru.

Zibura Ladislav

Yiwu Liao

Čínský básník, prozaik a hudebník, od roku 2011 žije v Německu.

William H Lovejoy

Americký spisovatel, vietnamský veterán.

Walter Laqueur

Walter Laqueur , byl americký historik, žurnalista a polititický komentátor. Zaměřoval se na evropské, ruské a německé dějiny, nacismus, sionismus, antisemitismus, holocaust, terorismus a další politické problémy moderní doby.

Vlasta Landová

Pedagožka, autorka učebnic matematiky.

Vladimír Liščák

Vladimír Liščák je český sinolog, vědecký pracovník Oddělení východní Asie Orientálního ústavu AV ČR. Je autorem desítek odborných článků a několika knih. Do češtiny přeložil několik publikací zejména z angličtiny i jiných jazyků. PhDr. Vladimír Liščák, DSc. je od roku 2001 členem Názvoslovné komise ČÚZK, zabývající se jako poradní orgán standardizací geografických jmen včetně exonym. Od roku 2010 je po prof. Rudolfu Šrámkovi její druhým předsedou od obnovení činnosti komise v roce 2001. Je spoluautorem většiny publikací z řady Geografické názvoslovné seznamy OSN-ČR a vedoucím autorského koletivu u publikací věnovaných jménům států.

Vladimír Landa

Vladimír Landa se narodil v obci Tuchlovice . Prozaik, autor dobrodružných próz s aktuální tématikou. Obecnou školu a čtyři třídy měšťanské školy navštěvoval v Tuchlovicích , poté studoval na obchodní škole v Praze a obchodní akademii v Berouně . 1960—62 absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze . 1939—45 pracoval jako dělník v kladenských železárnách, 1945—47 byl předsedou místní správní komise v Doupově-Trmové, 1947—48 vedoucím obchodního úseku v n. p. Stuhy a prýmky ve Vejprtech, 1950–53 ředitelem OKP ve Vejprtech, 1953—59 zástupcem vedoucího závodu Jáchymovských dolů, 1960—64 ředitelem obchodní skupiny PZO Pragoexport v Praze, 1971—73 obchodním ředitelem Unicopu v Praze a 1973—78 ředitelem PZO Koh-i-noor v Praze. Od 1969 publikuje v Rudém právu, Večerní Praze, Svobodě, Bezpečnosti. Pro L. literární práce, zaměřující se na aktuální náměty inspirované skutečnými případy z práce bezpečnostních orgánů, jsou charakteristické publicistické prvky.

Věra Lamačová

Práce z oboru dietetiky.

Timothy Leary

Timothy Francis Leary byl americký psycholog z Harvardovy univerzity, spisovatel, filosof, popularizátor psychedelické drogy LSD, představitel tehdejší kontrakultury. Jeho heslo „zapnout, naladit, vypadnout“ se stalo mottem hippies. Byl napadán konzervativními osobnostmi a americký prezident Richard Nixon ho nazval „nejnebezpečnějším mužem v Americe“. V roce 1970 byl odsouzen na 20 let za držení dvou jointových nedopalků, které - jak tvrdil - mu byly podstrčeny vládními agenty. Posléze za pomoci krajně levicové organizace Weatherman uprchl z vězení a přes Mexiko se dostal do Alžírska. Tehdejší alžírský režim ho nakonec donutil k přemístění do Švýcarska, kde dostal politický azyl. V roce 1972 se však vydal na tajnou dovolenou do Afghánistánu, kde byl nakonec chycen a předán americkým úřadům a vězněn do roku 1976. V osmdesátých letech ho fascinovaly počítače a stal se jedním z vizionářů internetu. Timothy Leary se ve svých dílech zabýval mimo jiné mezilidskou komunikací. V psychedelické komunitě zavedl a popsal principy psychedelického sezení známé jako "set a setting". Tyto principy jsou v psychedelické subkultuře fundamentálním standardem. Byl inovátorem teorie kruhového modelu vědomí, později rozvinuté agnostickým filozofem Robertem A. Wilsonem. Ve světě psychologie a psychedelických bádání přispěl svým výzkumem v rámci experimentu ve věznici Concord, kde zkoumal účinky psilocybinu na odsouzených vězních. Experiment se těšil úspěchu, neboť ukázal, že účinek psilocybinu snižuje kriminální chování recidivistů. V lednu roku 1995 byla Learymu diagnostikovaná rakovina prostaty. Rozhodl se pečlivě na smrt připravit. Zemřel roku 1996 a na své přání si nechal svojí smrt natočit na videokameru, přičemž mu byla v okamžik smrti oddělena hlava od těla. Hlavu nechal zamrazit a zbytek tě...

T. E Lawrence

Britský agent, orientalista a spisovatel.

Sun Light

Sun Light je pseudonym Sergeje Neapolitánského , což je ruský orientalista, spisovatel a překladatel, též teolog a inicializovaný krišnovec. Zajímá se učením védické kultury, je následovníkem metodik gnostických škol minulosti. Je prezidentem petrohradského fondu védické kultury , vede četné semináře a školení věnované přilákání energie hojnosti. Napsal desítky knih o tom, jak dosáhnout blahobytu, harmonie a štěstí. Dle mínění jeho příznivců se výborně vyzná v otázkách motivace k úspěchu, zajímá se o finanční prognozy a vyučuje etiku byznysu.

Stephen Leather

Stephen Leather vystudoval žurnalistiku a pracoval pro řadu britských novin včetně Daily Mail a The Times. Měl za sebou už tři vydané knihy, když se roku 1992 po úspěchu romáu Číňan rozhodl věnovat se psaní na plný úvzek.

Sofia Lundberg

SOFIA LUNDBERGOVÁ sa narodila v roku 1974 vo švédskom meste Västeras, je spisovateľka, novinárka a pedagogička. Sofia je autorkou diel Steget före a Familjesprall , ktoré sa radia do literatúry faktu. Román Červený zápisník je spisovateľkiným beletristickým debutom a prvýkrát vyšiel v roku 2015. Práva na vydanie diela boli predané do 27 krajín po celom svete.

Siegfried Lenz

Siegfried Lenz byl německý spisovatel. Ve svých dílech analyzuje vinu německého národa a přetrvávající důsledky jeho nacistické minulosti.

Šebastián Labo

Š. Labo se narodil v roce 1931 ve Valašské Bělé. Maturoval v roce 1951. Roku 1956 absolvoval studium archívnictví, dějin, marxismu-leninismu a latiny na Filozofické fakultě v Bratislavě. Do exilu odešel v roce 1963, v Římě studoval filozofii a teologii. V Římě byl 1.března 1969 vysvěcen na kněze. Hned po vysvěcení odešel do novinciátu Společnosti Ježíšovi. Od roku 1971 pracoval pro společnost "Pro fratribus", vydávající informační brožury a tiskoviny. Od roku 1979 je odpovědným redaktorem pro německou verzi tohoto periodika, které pravidelně informuje o situacích Církví v zemích, kde je církev pronásledovaná. Napsal knihu - Zabijem Pastiera .

Sandra Lanczová

Sandra Lanczová je dcerou spisovatelky Lenky Lanczové. Studuje publicistickou školu v Praze. Má na kontě deset knížek. Jako maminka se zaměřuje na romány pro mládež, obě však píší zcela odlišným stylem.

Rudy Linka

Narozen roku 1960 v Praze, žije v New Yorku. Studoval klasickou kytaru na konzervatoři v Praze, kompozici ve Stockholmu a na Berklee College of Misic v USA. Jazzový kytarista, člen skupiny Rudy Linka Quartet a Rudy Linka Trio.

Roland Liebscher-Bracht

Německý fyzioterapeut se specializací na terapii bolesti, publikace z oboru.

Robert Le Corvec