Všichni Autoři a témata

Ray Conniff (6)

Ray Conniff byl americký kapelník, aranžér a skladatel, který významně přispěl k hudebnímu žánru easy listening. Conniff se narodil 6. listopadu 1916 v Attleboro ve státě Massachusetts a v hudebním průmyslu začal působit poté, co se přestěhoval do New Yorku a začal hrát na trombon v orchestru Bunnyho Berigana. Později spolupracoval s dalšími big bandy, včetně těch, které vedli Harry James a Artie Shaw.

Ralph Waldo Emerson (9)

Ralph Waldo Emerson byl americký unitářský duchovní, esejista, básník a filosof. Byl vůdčí postavou hnutí transcendentalistů, americké verze romantismu se zvláště blízkým vztahem k přírodě. Emerson se narodil v Bostonu, stát Massachusetts, v rodině unitářského kazatele Williama Emersona a Ruth Haskinsové. Jeho otec roku 1811 zemřel a o Emersonovo vzdělávání se starala jeho teta Mary Moody Emerson. V říjnu 1817, ve věku 14 let, Emerson nastoupil na Harvardovu univerzitu a stal se „zpravodajem“ prvního ročníku, takže byl osvobozen od poplatků. Roku 1821 ukončil studium, pracoval jako učitel i v různých jiných zaměstnáních a začal studovat na bohoslovecké fakultě Harvardovy univerzity . Roku 1826 získal licenciát a v roce 1829 se stal kazatelem Druhého unitářského sboru v Bostonu. Téhož roku se oženil s Ellen L. Tuckerovou, ta však již roku 1831, ve věku 20 let, zemřela na tuberkulózu. Její smrt ho těžce zasáhla a navíc se začal rozcházet se svou církví a v roce 1832 se vzdal místa kazatele. Po první ženě zdědil slušný majetek, takže byl finančně nezávislý. V roce 1833 podnikl velkou cestu po Evropě, na ní se setkal s Williamem Wordsworthem, S. T. Coleridgem, J. St. Millem a zejména s Thomasem Carlylem, s nímž zůstal v přátelských stycích až do jeho smrti. Po návratu do Spojených států koupil dům v Concordu , oženil se s Lydií Jackson a měl s ní čtyři děti. V září 1836 Emerson anonymně uveřejnil svůj první esej „Příroda“ a s dalšími stejně smýšlejícími intelektuály založil Transcendental club, který se stal centrem jejich transcendentalistického hnutí. Roku 1837 měl pro studentský klub slavnou přednášku „Americký učenec“, kde vyzýval posluchače, aby se snažili o literární nezávislost na Evropě. Téhož roku se spřátelil s Henry Davidem Thoreau a o rok později na pozvání Harvard divinity school proslovil proslulou přednášku Divinity school addre...

Pierre Gamarra (9)

Pierre Gamarra byl francouzský prozaik, básník, dramatik, novinář a kritik. Druhá světová válka přerušila Gamarrova studia zeměpisu a španělštiny, a tak v letech 1938–1940 pracoval jako učitel. Během německé okupace se v Toulouse účastnil protiněmeckého odboje spojeného se psaním a distribucí ilegálních tiskovin. To ho přivedlo k povolání novináře a později spisovatele. Publikovat začal od 40. let 20. století, od roku 1952 psal i díla pro děti a mládež. V 60. letech byl externím spolupracovníkem českého odborného časopisu Zlatý máj, věnovaného dětské literatuře. V letech 1974–1987 pracoval jako ředitel literární revue Europe. Byl předsedou francouzského Pen Clubu a čestným členem Akademie věd. Jako spisovatel je Gamarra autorem realistických a sociálně angažovaných děl odehrávajících se v jeho rodném kraji, dále „lidových“ dobrodružných románů připomínajících Eugèna Suea a prozaických i básnických knih pro mládež.

Philip Pullman (17)

Philip Pullman je britský spisovatel fantasy a přední představitel britského ateismu. Už v dětství přišel o otce, který byl pilotem Royal Air Force, takže vyrůstal jenom se svoji matkou, svým otčímem a svým dědečkem, který byl kněz na anglickém venkově. Nějaký čas studoval v Oxfordu na Exeter College. Napřed učil několik let angličtinu na střední škole, později se stal asistentem na Westminster College v Oxfordu. Žije v Oxfordu se svou ženou Jude, má dva syny, Jamieho a Toma. Úspěch Pullman získal trilogií Sally Lockhart, která vyšla v letech 1988–1992. Obsahovala svazky The Ruby in the Smoke, The Shadow in the North a The Tiger in the Well. V roce 1996 vydal román The Northern Lights , což byl první díl jeho fantasy trilogie His Dark Materials . Román The Northern Lights získal v roce 1995 Carnegieho medaili za literaturu. Po první knize následovaly díly The Subtle Knife a The Amber Spyglass . Philip Pulman je jedním z nejznámějších a nejaktivnějších členů ateistických organizací British Humanist Association a National Secular Society, které prosazují kupříkladu vyloučení biskupů ze Sněmovny lordů, chtějí zrušit církevní školy, osvobození církví od daní a zákon o blasfemii a vyžadují zákaz působení kněží v nemocnicích, vězeních a ozbrojených silách. Pullmanova díla jsou kritizována jako protináboženská a protikřesťanská propaganda, Pullman sám v rozhovoru pro Washington Post výslovně prohlásil, že cílem jeho děl je poškodit náboženství a podrýt jeho základy. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Philip Pullman na slovenské Wikipedii....

Petra Neomillnerová (17)

Petra Neomillnerová je česká spisovatelka a recenzentka. Absolvovala střední knihovnickou školu, po revoluci se věnovala tvorbě užité grafiky a v současné době se živí psaním fantasy. Zajímá se o přírodu, magii a poezii. Dlouhodobě spolupracuje s časopisem Pevnost, který se zabývá fantastikou. Psala také pro zaniklý a v mezičase obnovený web BDSM.CZ. Na Internetu používá přezdívku Alraune. Tvorba Petry Neomillnerové se vyznačuje osobitým stylem, někdy nazývaným „dirty fantasy“, především drsnou a přímočarou charakterizací postav i prostředí, otevřeným zobrazováním násilí a sexu, vyprávěním v přítomném čase a první osobě a svéráznými, emancipovanými hrdinkami . Od roku 2012 se věnuje i tvorbě literatury pro děti a mládež pod hlavičkou vydavatelství Albatros.

Petr Rybář (7)

Ing. Petr Rybář je zakladatel Plzeňské banky, politik a starosta plzeňské jednoty Orla. V 60. letech se stal známým díky svému angažmá v organizaci Svazu vysokoškolského studentstva, když se stal v květnu 1968 jeho prvním předsedou. Po listopadu 1989 vystřídal řadu funkcí v rámci KDU-ČSL a působil i jako její generální sekretář. Od listopadu 1990 až do prosince 1992 byl náměstkem primátora města Plzeň pro ekonomiku. V roce 2014 se uchází o senátorské křeslo v obvodu Plzeň - město. Je ženatý s operní pěvkyní a hudební pedagožkou Lilkou Ročákovou, s níž má dvě dospělé děti. Vyrůstal pouze s matkou, která pracovala jako prodavačka. Vedla opravnu plnicích per a panenek, později oddělení v obchodním domě Prior. V letech 1960 – 63 absolvoval Střední všeobecně vzdělávací školu a po maturitě začal studovat Výrobně-ekonomickou fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze, kterou dokončil v roce 1968. V roce 1968 se jako student zúčastnil zasedání Vysokoškolské rady ÚV ČSM. Navrhl její zrušení a založení přípravného výboru nové organizace vysokoškoláků a stal se jeho předsedou. Po založení Svazu vysokoškolského studentstva, který byl založen v květnu 1968 v Olomouci, byl Petr Rybář zvolen jeho prvním předsedou. V červenci 1968, po přijetí ústavního zákona o vzniku československé federace, byl jako zástupce studentstva zvolen poslancem nově vzniklé České národní rady a stal se členem jejího předsednictva, které se stalo hlavním orgánem obnoveného českého sněmu. Mandát poslance zastával do podzimu následujícího roku, kdy byl z důvodu své angažovanosti v demokratizačním procesu v roce 1968 zbaven mandátu. V roce 1969 se oženil se zpěvačkou Lilkou Ročákovou a v květnu následujícího roku se jim narodilo první dítě. V té době vystřídal několik zaměstnání, aby zajistil existenci své vlastní rodiny. Pracoval na Finanční správě, kterou však musel po roce opustit, poté byl nočním hlídačem a nakonec skončil jako dělník na stavbě elektrárny ...

Petr Prášil (13)

Narozen 1971 v Liberci. Mgr., geograf, též fotograf, vydavatel a autor publikací novodobých a historických pohlednic menších obcí a měst ČR.

Peter Jaroš (15)

22. január 1940, Hybe) je slovenský prozaik, dramatik a filmový a televízny scenárista. Narodil sa ako prvorodený syn v robotníckej rodine a vzdelanie získaval na Základnej škole v Hybiach, na Gymnáziu v Liptovskom Hrádku a neskôr i v Bratislave, kde študoval na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského odbor slovenčina a ruština. Po ukončení štúdia bol veľmi krátky čas redaktorom vydavateľstva Mladé letá, v rokoch 1965 - 1965 bol redaktorom týždenníka Kultúrny život, neskôr pracoval až do roku 1971 v literárnej redakcii Československého rozhlasu. V rokoch 1972 - 1977 pracoval ako scenárista, v rokoch 1977 - 1980 ako ústredný dramaturg. V rokoch 1992 - 1994 bol poslancom NR SR a tiež korešpondentom redakčnej skupiny anglickej encyklopédie Who is who. V súčasnosti je umeleckým riaditeľom Trigon Production. Žije v Bratislave. Svoje literárne diela začal uverejňovať už počas stredoškolských štúdií v časopisoch Mladá tvorba a Slovenské pohľady. Spočiatku písal poéziu i prózu, no napokon sa sústredil len na písanie prózy a na filmové a televízne scenáre. Vo svojich dielach sa sústreďuje najmä na bežný život, jeho drobné detaily a fakty, cez ktoré prechádza ku vzťahom , no tiež k otázkam a problémom života a smrti. Jeho diela sa vyznačujú tiež sklonom k sentimentalizmu, groteske a sarkastickým postojom k ustáleným hodnotám a vzťahom, sú ovplyvnené existencializmom a antirománmi.

Peter Fiebag (9)

Peter Fiebag je německý spisovatel, autor literatury faktu v oblasti okrajové vědy.

Pavel Vlček (13)

Pavel Vlček je český historik umění specializující se zejména na dějiny architektury. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze . Studia ukončil v roce 1974 obhajobou práce Francesco Caratti. V témže roce po složení rigorózní zkoušky získal titul PhDr. Poté pracoval v různých zaměstnáních v památkové péči a v muzeích . Od roku 1981 pracoval jako samostatný historik umění Pražského střediska památkové péče. V letech 1988–1992 pracoval jako projektant, později vedoucí projektant ve Státním ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů . Od roku 1992 působí jako vysokoškolský pedagog, později docent na Fakultě architektury ČVUT v Praze, od roku 2010 profesor pro obor dějiny architektury a ochrana památek. Na částečný úvazek pracuje od roku 1992 i jako vědecký pracovník v Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky.

Pavel Váša (12)

Doc. PhDr. Pavel Vašák, DrSc. byl český literární teoretik, textolog a editor děl Karla Hynka Máchy. Přednášel na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a v letech 2001–2005 byl jejím děkanem.

Pavel Radosta (12)

Absolvoval lesnickou fakultu Mendelovy univerzity v Brně, nedokončil Institut výtvarné fotografie. V minulosti redaktor, noční hlídač – psovod, vědecký pracovník, vedoucí výzkumné stanice, vládní konzultant, stážista francouzského ministerstva školství, vědy a výzkumu, PR poradce a marketingový ředitel, kurátor, vedoucí kartografického nakladatelství. V současnosti fotografuje a píše převážně pro časopis Moje země.

Pavel Koblasa (13)

Mgr. Pavel Koblasa se narodil 4. 6. 1975 v Českých Budějovicích, ale jeho předci pocházejí z Jindřichova Hradce a okolí. Na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudoval archivnictví. V letech 1992–1997 pracoval jako praktikant na jindřichohradeckém pracovišti Státního oblastního archivu Třeboň, v Okresním archivu v Českých Budějovicích a Jindřichově Hradci. V letech 1998–1999 byl archivářem českobudějovického okresního archivu a roku 2000 se stal městským kronikářem Českých Budějovic. Je autorem čtyřiceti publikací a kolem 160 odborných článků týkajících se historie jižních Čech, českých panství a středoevropské šlechty. Od roku 2007 pracuje v pražském Národním archivu.

Paul Simon (10)

Paul Simon je americký hudebník, zpěvák, skladatel a herec, jehož kariéra trvá již více než šest desetiletí. Je známý především díky spolupráci s Artem Garfunkelem ve folkrockovém duu Simon & Garfunkel. Duo se proslavilo v 60. letech 20. století hity jako "The Sound of Silence", "Mrs. Robinson" a "Bridge Over Troubled Water". Po rozpadu skupiny Simon & Garfunkel v roce 1970 se Paul Simon vydal na úspěšnou sólovou dráhu.

Paul Oliver (4)

Paul Oliver nebyl nahrávajícím umělcem ani skladatelem v tradičním slova smyslu, ale spíše významným britským vědcem a spisovatelem zabývajícím se blues a dalšími formami afroamerické hudby. Narodil se v roce 1927 a byl jednou z nejuznávanějších autorit v oblasti historie a vývoje žánru blues. Jako autor a historik se významně podílel na dokumentaci a analýze kulturních a společenských souvislostí bluesové hudby.

Paul Carell (9)

Paul Carell, narozen jako Paul Karl Schmidt, – 20. června 1997 v Rottach-Egern) byl SS-Obersturmbannführer, mluvčí ministra zahraničních věcí Joachima von Ribbentropa a po roce 1945 úspěšný spisovatel a novinář listu Die Zeit a Der Spiegel. Od roku 1993 používal také pseudonym Carell-Schmidt – například na zakládající listině nadace Hans Filbinger. Vyrůstal v malém městě Kelbra jako jediné dítě svobodné matky Henrietty Schmidtové v domě svého děda obuvníka Karla Schmidta. Mládí prožil v jednoduchých, avšak zajištěných poměrech. Do NSDAP a SA vstoupil již v posledním roce gymnázia . Po uchopení moci nacisty vystoupil dne 10. května 1933 jako studentský řečník při pálení knih v Kielu. Působil rovněž na dalších pozicích v Národně socialistickém německém svazu studentstva a v roce 1935/36 převzal úřad župního studentského vůdce pro Šlesvicko-Holštýnsko. V roce 1936 promoval na univerzitě v Kielu na doktora filozofie, disertační prací "Přínosy k teorii významových symbolů v indogermánských jazycích". Následně se stal na této univerzitě vědeckým asistentem v psychologickém ústavu. V roce 1938 vstoupil do SS . Poté byl jmenován legačním radou II. třídy v tiskovém a zpravodajském oddělení ministerstva zahraničí. V roce 1940 byl v SS povýšen na Obersturmbannführera. V témže roce se stal tiskovým mluvčím ministra zahraničí Joachima von Ribbentropa a vyslancem I.třídy. V této funkci mu byl podřízen informační a tiskový odbor ministerstva zahraničí. Jeho hlavním úkolem na ministerstvu bylo vedení denních tiskových konferencí. Proto je také považován za jednoho z hlavních propagandistů nacionálního socialismu během druhé světové války. Měl rozhodující vliv na nejrozšířenější propagandistický časopis nacionálně-sociální strany "Signal", který byl vydávaný nákladem 2,5 mil. výtisků. Nedávný výzkum také doložil, že jeho vliv byl přinejmenším srovnatelný s Otto Dietrichem, (říšským tiskovým vedoucím u Adolfa Hitler...

Patrick White (8)

Patrick Victor Martindale White byl australský spisovatel, básník a dramatik anglického původu, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1973. Během druhé světové války sloužil u letectva na Středním východě. Od roku 1948 žil v Austrálii. Přestože žil osaměle, finančně podporoval školy pro domorodce a veřejně se angažoval v podpoře ekologických aktivit. Na jeho románovou tvorbu měli vliv modernisté a Jungova psychologie. Ve svých románech zachycoval boj člověka s drsnou australskou přírodou a důkladně se z různých hledisek zamýšlel nad životní filozofií moderního člověka.

Patrick Süskind (11)

Patrick Süskind je německý spisovatel a scenárista. Narodil se v Ambachu u Starnberského jezera nedaleko Mnichova. Jeho otec Wilhelm Emanuel Süskind byl spisovatel a novinář. Patrick Süskind navštěvoval školu v Holzhausenu, v malé vesničce v Bavorsku. Jeho matka pracovala jako sportovní trenérka, jeho starší bratr Martin E. Süskind je také novinář. Süskind má mnoho aristokratických příbuzných ve Württembergu a je jedním z potomků Johanna Albrechta Bengela a reformátora Johannese Brenze. Po civilní službě studoval středověkou a moderní historii na mnichovské univerzitě a v letech 1968-1974 navštěvoval univerzitu v Aix-en-Provence na jihu Francie. Süskind také navštěvoval hodiny angličtiny, španělštiny, latiny, řečtiny, politiky, umění a teologie. Finančně podporován rodiči odešel do Paříže, kde psal převážně krátké, nevydané povídky a scénáře, které nebyly zfilmovány. Patrick Süskind žije sám v Mnichově, v Seeheimu a ve Francii . Nejezdí ani na propagační turné svých knih a není v kontaktu s jinými autory. Prorazil až prózou Kontrabas, jež byla převedena na divadelní hru. V letech 1984/1985 se konalo více než 500 představení, což z jeho hry udělalo nejprodávanější hru na několik let. V 80. letech měl úspěch i se scénáři k Monaco Franze a Kir Royal . Za scénář k filmu Rossini, který režíroval Helmut Dietl, získal v roce 1996 ocenění německého ministerstva kultury. Další ocenění odmítl. Jeho nejznámější dílo Parfém: Příběh vraha z roku 1985, bylo také roku 2006 zfilmováno Tomem Tykwerem. S více než 12 milióny prodanými kopiemi a překlady do 46 jazyků je pravděpodobně nejznámějším současným německým autorem na světě. Jeho román byl na seznamu bestsellerů časopisu Spiegel po dobu 9 let. Je také autorem novel Holub , Pan Sommer , Tři příběhy a úvahy a sbírky esejí O lásce a smrti . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Patrick Süskind na anglické W...

Norbert Fabián Čapek (15)

Norbert Fabián Čapek byl český náboženský myslitel, představitel unitářství. Během první světové války se ve Spojených státech zúčastnil zápasu o vznik Československa. Po návratu ze Spojených států amerických v roce 1921 vybudoval v Praze unitářské společenství pod názvem Svobodné bratrství, jež se později změnilo na Náboženskou společnost československých unitářů. V roce 1930 se stal prvním předsedou této náboženské společnosti. Pražská obec vyrostla do ve své době největší unitářské kongregace na světě, unitářství se tehdy stalo v Československu významným duchovním proudem. Jeho smrt v nacistickém koncentračním táboře v Dachau byla těžkou ztrátou pro unitáře. Narodil se v červnu 1870 v jihočeském městysi Radomyšl. Byl jediným synem Josefa Čapka a Marie Markové. Josef byl krejčí a náboženský agnostik, Marie oddaná katolička. V deseti letech se stal pomocníkem v kostele svatého Martina, ale byl brzy zklamán cynickým postojem a chováním kněze k farníkům. V 18 letech se ve Vídni učil řemeslu u svého strýce, krejčího, jehož obchod zásoboval habsburský dvůr. Tehdy jej příležitost přivedla k baptistické církvi. Čapek opustil římskokatolickou církev a byl pokřtěn jako baptista. Mladý Čapek přijal baptismus celým srdcem a brzy se stal distributorem a baptistickým misionářem v Sasku a na Moravě. Založil přinejmenším 12 sborů od Ukrajiny až po Budapešť, na Moravě redigoval několik časopisů, mezi nimi Nový lid který se vydával v 80 000 výtiscích. Čapkova víra se postupem času velmi liberalizovala. Jeho průzkum Moravských archivů v Brně jej navíc přesvědčil, že svobodná křesťanská víra je českému lidu vlastní. Přestože byla historie pohřbena a zapomenuta, bylo zde svobodné křesťanství v podobě novokřtěnectví praktikováno před příchodem římskokatolických misionářů a následného státem vynuceného katolicismu. V roce 1903 Čapek napsal Úryvky z dějin kaceřovaných křesťanů, kde dokumentuje to co považoval za čes...

Nick Hornby (13)

Nick Hornby je britský spisovatel, esejista, editor a fanoušek fotbalového klubu Arsenal FC. Žije v londýnském Highbury . Oblíbenými tématy jeho humorně laděných knih jsou muži, hudba a fotbal. Angličtinu vystudoval na univerzitě v Cambridge a živil se zpočátku jako učitel. Psal také recenze do různých časopisů . V roce 1992 vyšla jeho první kniha kritických esejí o současných amerických spisovatelích , ale známým se stal až autobiografickou Fotbalovou horečkou, kde zásadní mezníky svého života datuje podle fotbalových zápasů. V roce 1993 se mu narodil syn Danny, u kterého byl ve čtyřech letech diagnostikován autismus. Se svou bývalou manželkou Virginií Bovellovou a dalšími rodiči se podílel na založení TreeHouse, speciální školy pro autistické děti. Jeho sestrou je spisovatelka Gill Hornbyová, jejímž manželem je romanopisec Robert Harris. V roce 2000 Harris přispěl do Hornbyho sbírky Speaking with the Angel krátkou povídkou „PMQ“.

Miroslav Kukačka (13)

Autor publikací z oblasti slovenských hor.

Miloš Velemínský (16)

Prof. MUDr., CSc., čelný představitel české sociální pediatrie, děkan Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Curriculum vitae: 1960 - ukončení Fakulty dětského lékařství UK 1962 - 1. atestace z pediatrie 1967 - 2. atestace z pediatrie 1974 - obhajoba disertační práce na Fakultě dětského lékařství UK 1992 - habilitace na Fakultě dětského lékařství UK - Dětské lékařství 2000 - inaugurace v Bratislavě - obor Ošetřovatelství 2008 – dr.h.c., udělen čestný doktorát na Vysoké škole zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Bratislavě Uskutečněné vědecké a výzkumné projekty: Granty ČR: 2003–2006 Potřeby a práva dětí na úrovni komunity, projekt COST č. OC A19.001, hlavní řešitel 2002–2004 Zdravotně sociální problematika utonutí a zranění související s vodou, grant IGA MZ ČR, č. NE7302, hlavní řešitel 2004–2006 Úrazy dětí doma a ve volném čase a možnosti prevence, grant IGA MZČR, č. NR8229, spoluřešitel 2005–2007 Středisko prevence úrazů v Jihočeském kraji, grant IGA MZ ČR, č. NR8468, hlavní řešitel 2004–2006 Současný stav realizace ošetřovatelského procesu v českých lůžkových zdravotnických zařízeních, grant IGA MZ ČR, č. NR/7760-3, spoluřešitel 2005–2007 Zajištění efektivní, kulturně diferencované ošetřovatelské péče pro vietnamskou a čínskou minoritu v České republice, grant IGA MZ ČR, č. NR/8473-3, spoluřešitel 2006–2008 Vnější a genetické determinanty obesity, grant IGA MZ ČR, č. NR8895, spoluřešitel Vzdělávání poskytovatelů a zadavatelů sociální služeb v oblasti problematiky dětí a mládeže 2008–2011 Funkčnost rodiny ve vztahu k úrazům dětí IGA NS 9609-4/2008, hlavní řešitel 2010–2011 Zdravotně sociální situace imigrantů a azylantů v ČR, COST OC 10031, spoluřešitel Mezinárodní granty: 2005–2006 Sport pro dialyzované a transplantované pacienty z ČR a příhraničních regionů Rakouska, projekt PHARE CBC, hlavní řešitel Osobní zájmy: Chov psích plemen - cockerspaniel, golden retriever Pěstování trávníku...

Miloš Hoznauer, (8)

Milan Hein (7)

Milan Hein je český divadelní publicista, herec, moderátor a divadelní podnikatel, bratr moderátorky Marty Skarlandtové-Heinové, majitel a provozovatel pražského Divadla Ungelt. Koncem 60. let studoval žurnalistiku na Karlově univerzitě, svá studia však nedokončil. v letech 1970 až 1973 pracoval jako herec v Divadle v Českém Těšíně. Od roku 1973 pak působil jako umělec ve svobodném povolání. Od roku 1984 spolupracoval na autorských divadelních představeních v pražské Redutě se svojí sestrou, moderátorkou a tlumočnicí Martou Skarlandtovou-Heinovou. S moderováním a konferováním začínal už v 60. letech, později spolupracoval při uvádění různých pořadů Československé televize. Během sametové revoluce působil v Československé televizi jako televizní reportér. Na počátku 90. let uváděl v České televizi pořad Nedělní ráno. V roce 1993 natočil televizní triptych rozprav s Milošem Kopeckým, nazvaný Co za to stálo... V roce 1994 vyšlo i knižně. Od roku 1995 je majitelem, dramaturgem a provozovatelem pražského Divadla Ungelt . Byl jednou z osobností, o které byl natočen v roce 2008 pořad 13. komnata České televize, kde otevřeně mluví kromě jiného o své sexuální orientaci. Dne 12. srpna 2016 u příležitosti svých 70. narozenin slavnostním obřadem stvrdil svůj osmiletý vztah s partnerem Martinem Šimkem.

Milada Motlová (13)

Milada Motlová je česká spisovatelka, autorka knih pro děti, redaktorka, skušená nakladatelská redaktorka , editorka a etnografka. Žije v Praze a v současnosti pracuje v redakcii nakladatelství Karolinum. V Odeon se věnovala výtvarnému umění . Tuto skušenost potom uplatnila při práci na katalogu s Pavlou Pečinková: Obrazy Josefa Lady k poslední výstavě ilustrátora v Jezdárně Pražského hradu. K tvorbě pro děti ji zřejmě přivedlo studium češtiny, etnografia a též krátké působení ve funkcii šéfredaktorky Albatrosu . K hravosti a smyslu pro skratku, které čerpá z lidové slovesnosti, přidává vtip a živou jurisdikci moderního jazyka.

Michio Kaku (12)

Michio Kaku je americký fyzik, profesor teoretické fyziky na City University of New York, spoluzakladatel strunové teorie pole a popularizátor vědy. Napsal několik knih o fyzice a s ní spojených tématech a často se objevuje v radiu, televizi a dokumentárních filmech. Narodil se v San José v Kalifornii japonským přistěhovalcům. Jeho děd přijel do Spojených států, aby pomáhal při pracích po zemětřesení v San Franciscu 1906. Na začátku šedesátých let chodil na Cubberley High School v Palo Altu, kde hrál šachy. V roce 1968 získal titul bakaláře věd summa cum laude na Harvard University. Poté studoval v Berkeley Radiation Laboratory na University of California, Berkeley, kde v roce 1972 získal titul Ph.D. Během války ve Vietnamu se připojil k americké armádě, ale než byl povolán do akce, válka skončila. Nyní se zabývá formulováním teorie všeho, která má spojit čtyři základní síly ve vesmíru: silnou interakci, slabou interakci, gravitaci a elektromagnetickou interakci. Publikoval přes 170 článků o teorii superstrun, supergravitaci, supersymetrii a hadronech. V roce 1974 spolu s profesorem K. Kikkawou poprvé napsal článek o strunové teorii pole, která spojuje všech pět teorií strun do jedné rovnice. Také napsal několik populárně-vědeckých knih: Visions, Hyperprostor, Einsteinův vesmír a Paralelní světy a s Jennifer Thompson napsal knihu Dále než Einstein. Hyperprostor se stal bestsellerem a deníky The New York Times i The Washington Post ho zařadily mezi nejlepší vědecké knihy roku. Ve Fyzice nemožného zkoumá např. neviditelnost, teleportaci, předpovídání budoucnosti, vesmírné lodě, stroje na antihmotu, cestování v čase a další záležitosti, které rozděluje do kategorií podle toho, kdy by se mohly uskutečnit. V březnu 2008 se Fyzika nemožného dostala na seznam bestsellerů magazínu The New York Times. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michio Kaku na anglické Wikipedii....

Michel Faber (13)

Michel Faber je spisovatel, který se narodil v Nizozemsku, poté žil a pracoval v Austrálii a poté se přestěhoval do Skotska. Narodil se v Haagu, v roce 1967 spolu s rodiči emigroval do Austrálie. Základní a střední školu navštěvoval na melbournských předměstích Boronia a Bayswater. V roce 1980 absolvoval University of Melbourne, kde studoval nizozemštinu, filozofii, rétoriku, anglický jazyk a literaturu. Poté pracoval jako uklízeč a v podobných profesích. Poté získal kvalifikaci zdravotní sestry a pracoval tak v nemocnici v Sydney až do poloviny 90. let 20. století. V roce 1993 se svou druhou ženou a rodinou emigroval do Skotska. V červenci 2014 jeho druhá žena zemřela na rakovinu. Ve Skotsku je považován za skotského autora. Většinu literárních cen získal ve Skotsku, žije ve Skotsku a jeho díla vydává skotský vydavatel. V Austrálii je považován na Australana, protože zde dlouho žil, absolvoval studia a některé kratší povídky jsou zasazené do Austrálie. V Nizozemsku je považován na Holanďana. V roce 2001, kdy vyšla jeho kniha Kvítek karmínový a bílý, jej přesvědčoval jeho nakladatel Canongate Books, aby zažádal o britské občanství, aby mohl být nominován na Man Bookerovu cenu, která je udělována pouze držitelům pasu zemí Commonwealthu. Faber odmítl, neboť nesouhlasil se zapojením Británie do války v Afghánistánu a Iráku. Faber má stále nizozemské občanství. Sám sebe neoznačuje žádnou národností. Píše od 14 let. Od 90. let 20. století za podpory své druhé ženy Evy se účastnil a vítězil v literárních soutěžích krátkých povídek. První jeho publikovanou knihou je Někdy prostě prší v roce 1998. Jde o sbírku povídek, která obsahuje tři díla, která byla oceněna. Titulní povídka vyhrála soutěž Iana St Jamese v roce 1996, povídka Ryby téhož roku získala Macallan Prize a o rok později s povídkou Půl milionu liber a zázrak vyhrál Neil Gunn Award. Prvn...

Michal Stehlík (15)

Narozen 13.4.1976 v Třebíči. PhDr., historik, slovakista, muzejní pracovník, autor prací o dačickém regionu a česko-slovenských vztazích, vysokoškolský pedagog a děkan FF UK .

Michael Třeštík (15)

Michael Třeštík je český prozaik, architekt, publicista, vydavatel a dokumentarista. Je ženatý s režisérkou dokumentárních filmů Helenou Třeštíkovou. Jeho otcem byl klavírní virtuos, skladatel a hudební kritik Vladimír Třeštík, matkou byla profesorka Libuše Třeštíková, která v mládí spolupracovala s básníky Karlem Tomanem, Františkem Halasem, Jaroslavem Seifertem. Po ukončení střední školy studoval architekturu na Stavební fakultě ČVUT v Praze a poté pracoval v Pražském projektovém ústavu. Při zaměstnání absolvoval postgraduální studium stavební fyziky na ČVUT. Od roku 1979 pracoval jako specialista na urbanistickou akustiku na ministerstvu výstavby a techniky. Po roce 1989 začal spolupracovat s týdeníkem Tvorba, později se stal šéfredaktorem týdeníku Kmen, který přeměnil na týdeník Tvar. V roce 1990 inicioval vznik nakladatelství a agentury Kdo je kdo a v roce 1992 nakladatelství Modrý jezdec. Spolu se svou ženou stál u zrodu nadace pro podporu filmové dokumentaristiky Člověk a čas a byl spoluautorem základního projektu této nadace Přelom tisíciletí. Od roku 1994 se věnoval produkci dokumentárních filmů své ženy Heleny Třeštíkové, Sladké století, Rozkoš bez rizika, Forte a piana a další. Od roku 1997 je ředitelem Agentury Kdo je kdo, která v časových intervalech vydává aktualizovanou encyklopedii Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. V roce 2005 založil spolu s Danielou Čechovou a Jolanou Stádníkovou internetový a kamenný obchod eAntik se starožitnostmi, jejichž sběratelství je jeho celoživotní vášní a zálibou. Jeho synem je fotograf Tomáš Třeštík a dcerou je producentka Hana Třeštíková.

Michael Swan (16)

Michael Swanwick patří mezi největší talenty osmdesátých let. Prosadil se mnohovrstevnatými povídkami plnými narážek, jež prozrazují vliv literární postmoderny stejně jako tradiční sci-fi a fantasy. Nejlepší povídky vyšly ve sbírkách Gravity‚s Angels a Tales of Old Earth . Druhá jmenovaná kniha obsahuje Hugem oceněnou povídku The Very Pulse of the Machine . Coby romanopisec je stejný novátor, má záběr od kyberpunku po hrdinskou fantasy a zaměřuje se na vliv střetu moderní techniky se starými společenskými strukturami na formování civilizace i jedince. Jeho první román In the Drift se odehrává v Americe, kde jaderná katastrofa roztříští společnost. Vacuum Flowers , Griffin‘s Egg a Stations of the Tide , vyznamenaná Nebulou, zkoumají dopad kataklyzmatických přírodních katastrof a sociopolitických událostí na lidské kolonie ve vesmíru, civilizačně odtržené od mateřské planety. Swanwick napsal rovněž román Jack Faust , moderní variaci na faustovské téma, a The Iron Dragon's Daughter , dobrodružnou technologickou fantasy. Rovněž vydal vícero provokativních a kontroverzních esejů o psaní science fiction a fantasy. Některé vyšly ve sbírkách A Geography of Unknown Lands a The Postmodern Archipelago . Swanwick je rovněž nositelem Ceny Theodora Sturgeona.

Michael Robotham (15)

Michael Robotham je australský spisovatel a otec hudebnice Alex Hope. Dříve než se stal spisovatelem z povolání, živil se investigativní žurnalistikou. Pracoval ve spojených státech, v Austrálii i ve Velké Británii a pod pseudonymem vydal celkem deset knih o význačných osobnostech politiky, sportu, umění, vojenství či vědy. V současné době žije s manželkou a třemi dcerami v Sydney.

Michael Hjorth (13)

Švédský scenárista, producent a spisovatel.

Meghan March (10)

Americká spisovatelka erotických románů a románů pro ženy. Podniková právnička.

Max Gallo (8)

Max Gallo , francouzský spisovatel , historik a politik. Max Gallo byl synem italských přistěhovalců. Narodil se v Nice , kde také vystudoval a habilitoval na Filozofické fakultě. Od 31. května 2007 byl členem Francouzské akademie. Jako historik se věnoval moderním a sociální dějinám Evropy. Řadu monografií věnoval analýze fašismu. Jeho ranné práce vycházely pod jménem Max Laugham.

Maureen Johnson (13)

Americká spisovatelka.

Masashi Kishimoto (12)

Masaši Kišimoto je japonský mangaka, který se proslavil především mangou Naruto, podle níž vzniklo úspěšné anime se stejným názvem. Masaši se narodil v japonské prefektuře Okajama jako starší z dvojčat. Miloval anime a mangu už od dětství. Jeho prvním objevem bylo anime Doraemon, dále si pak oblíbil tehdejší fenomény jako Mobile Suit Gundam atd. Když začal chodit na základní školu, chytilo ho anime Dr. Slump od Akiry Torijamy. Chtěl si o něm zjistit pár dalších informací a zjistil, že Torijama vymyslel kromě Dr. Slumpa ještě jedno dílo, jímž byl Dragon Ball. Masaši byl okamžitě pohlcen Dragon Ballem a jeho sešity se začaly plnit kresbami z toho seriálu. Akira Torijama se stal jeho vzorem. První manga, kterou Kišimoto kdy vytvořil, se jmenovala Hiatari-kun a pojednávala o chlapci, který je stínovým nindžou. Když si jednou Kišimoto po škole listoval Jumpem, uviděl veliký nápis, na kterém stálo, že se může zúčastnit soutěže Hop Step Award, do níž může zaslat svou vlastní nakreslenou mangu, a když se jim bude líbit, zveřejní ji v samotném časopise. Kišimoto se rozhodl soutěže zúčastnit a dal se hned do kreslení. Problém byl ten, že ač se snažil sebevíc, nemohl najít svůj vlastní, osobitý styl, jímž by mangu nakreslil. Dařilo se mu jen kopírovat ostatní. Po nějaké době snažení nakreslil Kišimoto přibližně třicetistránkovou mangu a ukázal ji bratrovi. Ten mu řekl, že je to o ničem, a tak šel za otcem. Ten mu řekl to stejné. Kišimoto se ale jen tak nechtěl vzdát. A tak to zkoušel znovu a znovu. Finální verzi s názvem Karakuri poslal do vydavatelství Šúeiša, která byla organizátorem soutěže. A skutečně, Kišimotovo snažení se zúročilo; vyhrál soutěž Hop Step Award, a díky této výhře v něm znovu zavládlo nadšení k tvoření mangy. Kišimoto nikdy nepřestal žít ve svém snu, a tak v roce 1999 poslal do Šónen Jumpu první verzi jedné z nejpopulárnějších mang světa: Naruto. Jeho sen – stát se slavným mangakou – se mu nakonec sp...

Martin Rázus (15)

Martin Rázus byl slovenský básník, prozaik, dramatik, publicista a politik a evangelický farář. Narodil se v rolnické rodině. Vzdělání získal v Liptovském Mikuláši, Kežmarku a později na teologickém semináři v Bratislavě. Působil jako evangelický farář v Modré, ale za krátkou dobu pokračoval v teologickém studiu ve skotském Edinburghu. Po jeho dokončení pokračoval v působení v Modré, později v Pribylině, kde s v roce 1913 oženil se svou manželkou Elenou, a Moravském Lieskovém. Od roku 1930 působil jako farář v Brezně. Pohřbený je v Banské Bystrici. Jako politik byl členem Slovenské národní strany a zastáncem slovenského autonomismu. V lednu roku 1920 vystoupil z SNS, která se před volbami spojila s Národní republikánskou stranou rolnickou. Zpět do SNS se vrátil, až když se v programu SNS z roku 1922 opět objevil požadavek administrativní a kulturní autonomie Slovenska. Stal se významnou osobností své strany a snažil se program strany zaměřit na sociální a hospodářské problémy své země a na prosazování národní a politické autonomie Slovenska. Od roku 1929 až do své smrti byl předsedou SNS. Jeho zásluhou a díky dohodě s Československou národní demokracií získala SNS v roce 1929 první poslanecký mandát v Poslanecké sněmovně Národního shromáždění, poslancem byl Rázus až do roku 1937. Pod jeho vedením začalo sbližování SNS s Hlinkovou slovenskou ľudovou stranou. Tyto strany spolu vytvořily takzvaný Autonomistický blok. Své první verše napsal už na základní škole, ale uveřejňovat je začal až od roku 1911. Publikoval např. v časopisech Dennica, Prúdy, Živena, Stráž na Sione či Národnie noviny. Psal poezii, prózu, ale je též autorem dvou divadelních her.

Martin Harák (16)

Autor prací z historie a současnosti veřejné dopravy.

Martin Gilbert (10)

Sir Martin John Gilbert, CBE byl britský židovský historik, jeden z nejuznávanějších historiků současnosti a autor více než sedmdesáti historických knih. Specializoval se zejména na život Winstona Churchilla , na 20. století a na dějiny Židů a Izraele. Martin John Gilbert strávil část svých dětských let v Kanadě v rámci programu záchrany dětí před německým bombardováním. Po válce studoval nejprve na Highgate School a poté na oxfordské Magdalen College. Stupeň BA získal v roce 1960. Mezi jeho profesory na Oxfordu byl i A. J. P. Taylor. Krátce po své aprobaci začal Gilbert pomáhat Randolphu Churchillovi se psaním biografie jeho otce, Winstona Churchilla. Po Randolphově smrti v roce 1968 převzal úkol dokončit zbylých šest dílů osmidílného životopisu. Na projektu strávil celých 30 let, byť přitom napsal řadu dalších knih, přičemž za tuto práci obdržel pouze poměrně nízké stipendium. V roce 1990 se stal komandérem Řádu britského impéria a v roce 1995 jej královna Alžběta II. povýšila do rytířského stavu za „službu britské historii a mezinárodním vztahům“. Byl čestným členem Merton College Oxfordské univerzity a členem Hillsdale College v Michiganu. V roce 2006 zahájil na pět let plánované profesorské působení na katedře historie University of Western Ontario. Byl praktikující Žid, byl ženatý a měl dva syny. Mimo níže uvedené knihy napsal stovky popularizujících historický článků a je spolueditorem Encyklopedie holocaustu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Martin Gilbert na anglické Wikipedii.

Marta Voleská (10)

Narozena 12. 12. 1905 v Praze, zemřela 26. 7. 1985 tamtéž. Autorka veršů k obrázkovým knížkám pro děti, zejména knih o Kulihráškovi.

Marta Vencovská (11)

Autorka česko-ruského slovníku.

Marta Brtníková (12)

Narozena 1931 v Ostravě, zemřela 2007. MUDr., práce o manželství a výchově dítěte.

Marko Čermák (13)

Marko Čermák je český kreslíř, hudebník a tramp. Patří k předním českým bendžistům, bluegrasistům a kreslířům dobrodružných komiksů pro mládež. Absolvoval Výtvarnou školu Václava Hollara, roční přípravku při Akademii výtvarných umění, a výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1968 uspěl v konkursu na kreslíře dalších pokračování komiksu o Rychlých šípech, psaných Jaroslavem Foglarem. Stal se tak nástupcem Jana Fischera, zemřelého roku 1960. Nejprve překreslil osm příběhů nakreslených Václavem Junkem v roce 1941, v letech 1970–1971 nakreslil kolem 80 nových příběhů. V roce 1971 zpracoval pro vydavatelství Novinář kreslené verze knih Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří. K jeho dílům patří vůbec nejdéle vycházející český kreslený seriál Modrá Pětka scenáristy J. B. Kamila , který vycházel v časopise Pionýrská stezka od roku 1971 do roku 1991 . Jím kreslené komiksy se objevovaly také na zadní straně časopisu ABC a v komiksovém magazínu Kometa . Od roku 2013 nakladatelství Václav Vávra postupně vydává jeho práce v souborné edici "Klasické komiksy Marko Čermáka". Ilustroval také nové sebrané spisy Jaroslava Foglara v nakladatelství Olympia – je autorem téměř všech obálek a většinou i ilustrací uvnitř knih. Průřez jeho kreslířským dílem byl prezentován v roce 2020 na výstavě jeho celoživotního díla v Galerii 1. Čermák byl v roce 1965 zakládajícím členem skupiny Greenhorns , společně s Janem Vyčítalem a Josefem Šimkem . V roce 1968 založil společně s Mirkem Hoffmannem skupinu White Stars, ve které hrál až do jejího rozpadu v roce 1970. Je považován za jednoho z průkopníků hry na pětistrunné banjo, o které vydal dvě knihy: Pětistrunné banjo a Banjo z mlžných lesů . Nyní působí ve své vlastní trampské a country kapele Paběrky Marko Čermáka. 4. října 2...

Marilyn Diamond (6)

Americká spisovatelka, knihy o zdravém způsobu života.

Marie Vágnerová (15)

Prof. PhDr. RNDr. Marie Vágnerová, CSc., je česká psycholožka, přední odbornice v oblasti pedopsychologie, vývojové psychologie a psychologie handicapu. V letech 1970–1990 byla zaměstnána jako klinická psycholožka v Oftalmopedickém ústavu FN v Motole. Následujících pět let vyučovala psychologii na Pedagogické fakultě UK jako externí učitel. Od roku 1995 až dosud působí na Husitské teologické fakultě UK, kde vyučuje psychologii pro posluchače oborů učitelství. Je autorkou řady monografií, vysokoškolských učebnic a metodických příruček.

Marie Tichá (12)

malířka a ilustrátorka Vystudovala Vyšší školu uměleckoprůmyslovou v Praze, obor ilustrace a knižní grafika u prof. Petra Dillingera a Karla Müllera. Věnuje se ilustrační tvorbě pro děti, spolupracuje s nakladatelstvími Albatros, Alter, Knižní klub, Sid a Nero, Fragment a Egmont. Je členkou Klubu ilustrátorů dětské knih.

Marie Holková (16)

Marie Holková byla česká katolická učitelka, spisovatelka a překladatelka. Na počátku své spisovatelské kariéry vytvořila řadu pohádek a knih pro děti, později ale pak zejména životopisů světců a dalších osobností římskokatolické církve. Za komunistického režimu žila v zahraničí. V Česku směly její knihy vycházet před rokem 1948 a poté až po roce 1989, mezi tím se však objevovaly její samizdatové překlady knih z francouzštiny a angličtiny. Její knihy vyšly v řadě jazyků, mimo jiné češtině, angličtině, francouzštině a slovenštině.

Margaret Yorke (9)

Vlastním jménem Margaret Beda Laminie Nicholsonová se narodila v hrabství Surrey, do roku 1937 žila v Dublinu a poté se vrátila zpět do Anglie. Během války pracovala u "Woman's Royal Naval Service" jako šofér. Jejím příším zaměnáním byla práce knihovnice oxfordských univerzit. Ve Christ Church dokonce jako první žena. V letech 1979-1980 byla předsedkyní asociace autorů detektivek. První novelu publikovala v roce 1957. Po jedenácti „problematických“ novelách se začala věnovat detektivkám. Knihy Margaret Yorkeové jsou vydávány minimálně v 16 zemích. Ve své první detektivce s názvem „Smrt ráno“ . představila postavu Dr. Petera Granta, oxfordského univerzitního profesora anglické literatury, specialistu na Shakespeara, s velkým talentem na vyšetřování. Detektiv Peter Grant se pak stal úspěšným vyšetřovatelem deseti dalších knižních pokračování. V roce 1974 vydala knihu „Major, který neměl medaile“ a charakterizovala jí svou další tvůrčí kariéru se zaměřením na psychlologickou detektivku. Knihy Margaret Yorkeové jsou charakteristické velkou propracovaností postav a zaměřením na jejich cíění a uvažování. Často je pachatel znám a vy v průběhu knihy pátráte po tom, co ho k hrůznému činu „přinutilo“. Margaret Yorkeová žije s rodinou na venkově v hrabství Buckinghamshire.

Marek Laurenčík (15)

Ing., školitel kurzů práce s počítačovým softwarem, autor publikací z oboru.

Marcel Ihnačák (8)

Slovenský šéfkuchař, autor kuchařských knih.

Mai Močizuki (10)

Ludmila Karlíková (4)

Narozena 15. 12. 1920 v Domažlicích, zemřela 25. 2. 2007 v Praze. PhDr., historička umění, publikace z oboru dějin výtvarného umění.

Luděk Faustus (4)

Luděk Faustus byl český botanik, vysokoškolský pedagog a spisovatel v oboru botaniky. Během druhé světové války jako student střední školy musel odejít ze školy, protože vyjádřil odpor vůči výuce německého jazyka a v 15 letech začal pracovat jako lesní dělník na šluknovsku. Zde začal jeho zájem o dřeviny. Maturitu složil až po skončení druhé světové války a následně začal studovat na přírodovědecké fakultě UK. Když skončil svá studia na přírodovědecké fakultě začal působit na ruském gymnáziu. Doktorandské studium absolvovat také na Karlově univerzitě prací na téma: nahosemenné rostliny a fyziologie rostlin. Poté kdy získal doktorát začal vyučovat jako odborný asistent na pedagogické fakultě UK v oboru: botanika. V roce 1945 stice vstoupil do KSČ, ale krátce po únoru 1948 své členství zase zrušil. To však mělo vliv na jeho další profesní kariéru. Přesto publikoval v odborných časopisech. Od 80. let 20. století působil v ÚÚVPP až do roku 1989, kdy odešel do důchodu. Mimo profesní činnost působil aktivně v kynologickém klubu jako mezinárodní rozhodčí na kynologických výstavách, a byl hlavním poradcem chovu plemene Airedale terrier . V 60. a 70. letech 20. století se stal členem Wartburg klubu a účastnil se závodů „Modrá stuha“ a závodů do vrchu. V roce 1977 s rodinou zakoupil dům se zahradou ve vesničce v Českém středohoří pod chráněným vrchem Boreč. Zahradu osázel sazenicemi cenných dřevin s ideou malého arboreta, několik druhů jedlí, borovic, smrků, ale i listnatých dřevin se sortimentem druhu Lonicera. Zároveň sepsal klíč k určování druhu Lonicera, který již vzhledem k onemocnění nepublikoval. K jeho nejznámějšímu dílu v oboru botaniky patřil: Botanický klíč: klíč k určování 1000 nejdůležitějších cévnatých rostlin, který byl pomocnou knihou pro žáky základních a středních škol. Faustus navázal na dílo Františka Polívky, kdy upravil a dop...

Lucie Lomová (17)

Lucie Lomová je česká výtvarnice, známá především jako autorka komiksů. Vystudovala dramaturgii na DAMU v Praze. Na počátku 90. let kreslila a psala komiks Anča a Pepík pro edici Čtyřlístek. Tyto komiksy později vyšly knižně. Je autorkou komiksů Anna chce skočit a Divoši. V současnosti publikuje především v České republice a ve Francii. Pro společnost Metrostav nakreslila řadu edukativních komiksů, které se týkaly např. požívání alkoholu na stavbě.

Lubor Hájek (13)

Lubor Hájek byl český historik orientálního, čínského a japonského umění. Byl zakladatelem a budovatelem Sbírky orientálního umění Národní galerie v Praze. Vystudoval v letech 1945–1949 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy indologi u Vincence Lesného a srovnávací vědy náboženské u Otakara Pertolda. V letech 1945–1952 byl zakládajícím členem a odpovědným redaktorem časopisu Nový Orient. Při pracovních cestách navštívil Čínu, Mongolsko, Indii, Barmu, Indonésii, Írán, Afghánistán a Japonsko. V roce 1952 založil Sbírku orientálního umění Národní galerie v Praze, kterou vedl až do roku 1986. V letech 1964–1969 byla sbírka asijského umění umístěna v Dolním zámku v Benešově nad Ploučnicí. Expoice byla ale při požáru v roce 1969 značně poničena. V roce 1972 byla sbírka přemístěna do Zbraslavského zámku. Tam byla v roce 1998 otevřena nová stálá expozice orientálního umění. Je autorem asi 40 výstav, 15 knižních publikací a asi 120 odborných článků v časopisech. Psal rovněž předmluvy či doslovy k publikacím jiných autorů.

Lisa Scottoline (10)

Narodila se ve Philadelphii, vystudovala práva na Pennsylvánské univerzitě. Pracovala jako advokát v prestižní právnické firmě, ale během mateřské se pustila úspěšně do psaní „právnických detektivek“ a ke své praxi se již nevrátila. Dodnes napsala více než tucet detektivních románů, roku 1995 získala cenu Edgar za román Final Appeal .

Libor Pešek (10)

Libor Pešek je uznávaný český dirigent, známý svou interpretací české klasické hudby, zejména děl Antonína Dvořáka. Pešek se narodil 22. června 1933 v Praze a má za sebou vynikající kariéru ve světě klasické hudby. V letech 1987-1997 působil jako šéfdirigent Královského filharmonického orchestru v Liverpoolu, kde se významně zasloužil o jeho mezinárodní renomé. Jeho působení v orchestru se vyznačovalo četnými nahrávkami a turné, které se setkaly s velkým ohlasem kritiky.

Leonid Nikolajevič Andrejev (16)

Leonid Nikolajevič Andrejev byl spisovatel a dramatik konce 19. a počátku 20. století. Jeden z nejsložitějších a vnitřně nejrozporuplnějších představitelů ruské literatury předrevolučního období. Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny. Po absolvování gymnázia v Orlu studoval práva nejprve na petrohradské, později na moskevské univerzitě. Studia dokončil v roce 1897. Poté se zabýval advokátní praxí, té však brzy zanechal a věnoval se plně literární činnosti. Jeho první povídka O hladovém studentu, od níž si sliboval úspěch, mu byla vrácena redakcí petrohradského listu Nědělja . Stejný osud stihl i jinou ranou povídku Obnažená duše. Roku 1895 bylo otištěno několik jeho črt o studentském životě v listě Orlovskij vestnik a také povídka On, ona a vodka. Tyto prvotiny však zůstaly vcelku nepovšimnuty. Od roku 1897 působil jako zpravodaj v listě Moskovskij vestnik a později jako fejetonista v moskevském listě Kurjer, v němž uveřejňoval v letech 1898-1903 fejetony, publicistické stati a divadelní referáty pod názvem Meloči žizni , podepisoval je pseudonymem Džems Linč. V témže listě otiskoval i svá beletristická díla. Prvním z nich byla povídka Bargamot i Garaska , jíž si povšiml Maxim Gorkij, který později získal Andrejeva ke spolupráci s nakladatelstvím Znanije. V raných dílech Andrejev navázal na humanistické tradice ruské literatury 19. století. Jeho rané fejetony a povídky, v nichž líčil těžký život městské chudiny a drobných řemeslníků, se vyznačovaly ostře kritickým vztahem k buržoazní společnosti. Již zde se projevovala Andrejevova skepse i sklon k psychologizaci, soustředění na vnitřní svět jednotlivce, na pocit ztracenosti lidského individua v nepřátelském prostředí. Zazněl tu už protest proti odlidštění života v soudobé civilizaci, většinou však jeho hr...

Leonard Cohen (7)

Leonard Cohen byl kanadský písničkář, básník a spisovatel, jehož kariéra trvala téměř pět desetiletí. Cohen se narodil 21. září 1934 ve Westmountu v Quebecu a předtím, než se začal věnovat hudbě, působil jako básník a spisovatel. Jeho první album "Songs of Leonard Cohen ," vyšlo v roce 1967 a zavedlo jeho směs folkové hudby s poetickými texty. Cohenův hluboký barytonový hlas a promyšlené, sugestivní písňové texty mu vynesly uznání kritiky a oddané příznivce. V průběhu let vydal řadu alb, na nichž se zabýval tématy lásky, náboženství, politiky, izolace, sexuality a osobních vztahů.

Lawrence Durrell (5)

Lawrence George Durrell byl anglický spisovatel. Narodil se v Indii . Proslul zejména svými romány, psal ovšem i básně, cestopisy, krátké humoristické příběhy a divadelní hry. K jeho nejznámějším prózám patří čtyřdílný Alexandrijský kvartet. Byl silně ovlivněn Středomořím, kde léta pobýval, zejména ostrovem Korfu, o němž často píše ve svých knihách. Pobýval na různých místech světa, včetně Argentiny či titovské Jugoslávie, nakonec se usadil ve francouzské Provenci, kterou oslavil románovou pentalogií Avignonský kvintet. Jeho knihy jsou rovněž ovlivněny hermetismem a esoterickou symbolikou. Byl bratrem spisovatele a zoologa Geralda Durrela.