Výpis všech autorů

Bechynková Lucie

Arnette Lamb

Arnette Lamb byla americká autorka romantických historických novel o Skotsku a jejích lordech. Napsala jich celkem 13. Její styl byl výjimečný a její knihy byly bestselery USA Today, Publishers Weekly a The New York Times. Byla držitelkou řady ocenění, např. Nejlepší nový historický autor časopisu Romantic Times. Zemřela předčasně ve věku 51 let, kdy podlehla rakovině.

Armin Lutz

Německý autor publikací o stavbě skleníků a apařenišť.

Antonín Liška

Antonín Liška byl v pořadí jedenáctý biskup českobudějovický , biblista a řeholník, člen řádu redemptoristů. Antonín Liška vystudoval redemptoristické gymnázium a posléze do řádu redemtoristů vstoupil . V roce 1950 byl jako mnoho ostatních řeholníků protiprávně internován v Králíkách. Na podzim téhož roku byl nasazen do PTP. Během tohoto nasazení byl v roce 22. září 1951 biskupem Kajetánem Matouškem tajně vysvěcen na kněze. Po návratu od PTP pracoval v různých civilních povoláních a tajně působil jako kněz. Veřejnou pastorační činnost zahájil až v květnu 1971 jako administrátor v Poříčí nad Sázavou. Získal doktorát teologie na bohoslovecké fakultě v Litoměřících. Podílel se na ekumenickém překladu Bible a byl oficiálem interdiecézního církevního soudu. Dne 19. května 1988 jej papež Jan Pavel II. jmenoval světícím biskupem pražské arcidiecéze, vysvěcen byl 11. června 1988. V roce 1991 byl nejdříve generálním vikářem a posléze administrátorem této arcidiecéze. Dne 28. srpna 1991 jej Jan Pavel II. jmenoval biskupem českobudějovickým. V roce 1999 v souladu s kanonickým právem nabídl při dovršení 75 let rezignaci na svůj úřad. Papež ji nepřijal a jmenoval mu biskupa-koadjutora Jiřího Paďoura, který jej na budějovickém biskupském stolci posléze vystřídal .

Anne Langlois

Alojz Lorenc

Alojz Lorenc , je bývalý československý policista slovenské národnosti. V období 1985–1989 působil jako první náměstek federálního ministra vnitra Československé socialistické republiky, pověřený řízením centrálních kontrarozvědných správ Státní bezpečnosti. Prakticky celou svoji kariéru působil v bezpečnostních složkách. Po absolutoriu Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně nastoupil v roce 1970 na ministerstvo vnitra ČSSR v Praze, kde pracoval ve zvláštním odboru federálního ministerstva vnitra . Alojz Lorenc se věnoval kryptografii. Řídil vývoj šifrovacího automatu, jehož byl autorem. Svými nadřízenými byl opakovaně výborně hodnocen a rychle postupoval vzhůru po kariérním žebříčku. V roce 1977 se stal náčelníkem zvláštní správy SNB, což byl ústřední orgán šifrové služby ČSSR. Od 1. května 1980 velel správě SNB hl. města Bratislavy a Západoslovenského kraje. Nejvyššího postu dosáhl generál Lorenc v roce 1985, kdy se stal prvním náměstkem ministra vnitra Vajnara. Zpočátku generál Lorenc řídil Správu ekonomické kontrarozvědky a Správu vnitřní kontrarozvědky, též ale Vysokou školu SNB a Technickou správu FMV, Správu vývoje automatizace, Zvláštní správu a Technickou správu . Řídil Státní komisi pro ochranu státního tajemství, byl členem Vládního výboru pro obranný průmysl a členem Vládní havarijní komise. V čase Mimořádných bezpečnostních opatření byl pověřován řízením celostátního operačního štábu na FMV. Od reorganizace FMV v roce 1988 mu byly podřízeny Hlavní správa kontrarozvědky, Hlavní správa vojenské kontrarozvědky a Správa kontrarozvědky v Bratislavě. Řídil a komplexně kontroloval protišpionážní, ekonomickou, vojenskou i politickou kontrarozvědnou práci v celém Československu. V průběhu sametové revoluce vydal generál Lorenc rozkaz, podle kterého nemají složky StB nijak zasahovat do situace. Tento rozkaz později odůvodnil tím, že...

Alice Le Moigné

Wendy Leigh

Novinářka Wendy Leighová pravidelně píše do Mail on Sunday a Daily Mail a příležitostně do listů Observer, Sunday Times, Daily Telegraph, Independent a Guardian. Je také úspěšnou autorkou životopisně laděných knih o JFK mladším, Lize Minnelliové, neautorizovaného životopisu Arnolda Schwarzeneggera i knihy fiktivních dopisů mezi Marilyn Monroe a Jacqueline Kennedyovou. Svůj život dělí mezi Anglii a Ameriku; dvakrát se vdala, z toho jednou za profesionálního hráče hazardních her.

Vlastimil Louda

Narozen 18.3.1900 v Terezíně, zemřel 3.3.1971 v Praze. Ing., novinář, redaktor Národní politiky. Práce z oboru moderních českých dějin.

Sylvia Löhken

Dr. Sylvia Löhkenová pomáhá tichým lidem dosahovat jejich profesních i soukromých cílů. Díky své pozici vědkyně a manažerky ve velké mezinárodní organizaci z vlastní zkušenosti dobře zná prostředí, v němž její klientky a klienti pracují - politiku i administrativu, školství i vědu, management i konzultace, globální i lokální organizace. Sylvia Löhkenová žije s mužem a synem mezi Bonnem a Berlínem a mezi německou a americkou kulturou - přičemž má stále v živé paměti tříleté pracovní působení v Japonsku. Neustále hledá dobré knihy, zajímavé partnery k debatám a špetku moudrosti. www.text-atrium.com

Stefania Leonardi Hartley

Spisovatelka původem ze Sicílie, dlouhodobě žijící v Anglii. Autorka příběhů , blogerka, autorka povídek pravidelně publikovaných v časopisu The People's Friend.

Sarah Lark

Německá spisovatelka Christiane Ghol je známá především pod svými pseudonymy Ricarda Jordan nebo Sarah Lark. V současnosti se živí již pouze psaním a žije ve Španělsku, kde se stará o sedm koní, jednoho mezka, několik psů a kočku. Narodila se v Bochumi, kde také vyrůstala a později se její rodina přestěhovala do Detmoldu. Na univerzitě pak vystudovala historii a literární vědu. Během svého postgraduálního studia se věnovala především studiu středověké dvorské kultury a německým hrdinským eposům. Je autorkou jak knih pro dospělé, tak i pro děti. Christiane Gohlová napsala řadu úspěšných knih o koních, v nichž se věnuje zejména mladým jezdcům a jezdkyním.

Roy Lewis

Anglický ekonom, žurnalista a spisovatel.

Roy Lancaster

Anglický zahradník, autor publikací o zahradě a pěstování rostlin.

Roman Ludva

Roman Ludva je český prozaik, scenárista a fejetonista. Ve čtyřech letech se s rodiči přestěhoval do Olomouce, kde se svou rodinou žije dodnes. V roce 1985 maturoval na Střední průmyslové škole strojnické Olomouc. Poté pokračoval ve studiu na Fakultě strojní VUT v Brně, ze které však po roce odešel a začal se živit manuální prací. Pracoval mimo jiné i jako dělník či konstruktér, dramaturg v Divadle hudby v Olomouci, redaktor nakladatelství Votobia , v redakci Českého rozhlasu . Od roku 2005 pracuje jako lektor v Arcidiecézním muzeu Olomouc. Pravidelně přispíval do literárních příloh deníků Právo, Mladá fronta DNES, Hospodářské noviny, Reflex, Literární noviny a Listy, a to především svými fejetony . Ludva je také tvůrcem několika scénářů. Nejúspěšnější je televizní pohádka Království potoků z roku 2005, která získala Cenu dětské poroty na Festivalu Oty Hofmana v Ostrově nad Ohří.

Richard Leigh

Narodil sa v New Jersey, USA ako syn britského otce a americkej matky od roku 1970 žil v Británi. Rád píše a prednáša sprisahanecké historické teórie a záhady...

Radana Lencová

Narozena 2. 11. 1975 v Žatci, zemřela v srpnu roku 2023. Grafička, fotografka. Autorka alternativního písma Comenia Script.

Olivier Legrand

Francouzský scenárista komiksů, autor rolových her, středoškolský učitel literatury, punkový zpěvák.

Norman Lewis

Norman Lewis byl vlivný britský novinář a plodný spisovatel. Nejznámější jsou jeho cestopisné práce; napsal i tucet románů a několik svazků autobiografie. Psal o Neapoli během osvobozování Itálie Spojenci, o koloniální Indočíně, o Indonésii, o indických kmenech, Sicílii a mafii, a zkáze působené křesťanskými misionáři v latinské Americe i jinde. Za svou nejhodnotnější věc považoval článek nazvaný "Genocide in Brazil" , který vzbudil takové rozhořčení, že vzápětí byla založena organizace Survival International, cele věnovaná ochraně původních obyvatel v zemích celého světa. Graham Greene považoval Normana Lewise za jednoho z nejlepších spisovatelů 20. století.

Noëlle Loriot

Francouzská spisovatelka a novinářka, která se novinářské práci věnovala od roku 1956. Kromě psychologických románů je autorkou více než dvanácti románů detektivních, které publikovala pod pseudonymem Laurence Oriol.

Michel Legrand

Michel Legrand byl plodný francouzský skladatel, aranžér, dirigent a jazzový klavírista, který se proslavil rozsáhlou tvorbou filmové hudby. Legrand se narodil 24. února 1932 v Paříži ve Francii, pocházel z hudební rodiny a byl zázračným dítětem, které v deseti letech nastoupilo na pařížskou konzervatoř. Během své kariéry složil hudbu k více než 200 filmům a televizním pořadům.

Max Lucado

Max Lupado je americký kazatel a autor knih s křesťanskou duchovní tematikou a knih pro děti. Působil jako misionář v Brazílii. V současnosti působí ve sboru Oak Hills Church of Christ v Texasu.

Matěj Liška

Narozen 1993 v Dačicích. Student lesního inženýrství a fotograf. Též spoluautor publikace o počítačové úpravě fotografií.

Markéta Lukášková

Markéta Lukášková pochází z Českých Budějovic. Působila jako redaktorka časopisů Týden, Maxim, Faktor S, vedla Reflex.cz. Se svou prvotinou Losos v kaluži objela republiku v rámci divadelního projektu Listování a napsala podle ní scénář, který nyní čeká na filmové zpracování. Po Lososovi následovaly knihy Panda v nesnázích, InTyMně a Vlaštovka v bublině. Markéta ve volném čase běhá, prohání svou fenku Pandu a snaží se šířit osvětu o vnímání psychických problémů nejen skrze své knihy.

Mark Lawrence

Lawrence se narodil ve Spojených státech. Se svými rodiči se přistěhoval do Británie když byl ještě malý. Pracoval jako romanopisec a výzkumník v oblasti umělé inteligence. Trnový princ je jeho prvotinou. Je ženatý a má čtyři děti, z nichž jedno je mentálně postižené. Má dvě občanství - britské a americké - , což mu umožnila tajná dohoda, kterou kdysi uzavřel s vládami obou zemí.

Marjorie M Liu

Americká právnička, autorka fantasy románů a komiksů.

Marion Lennox

Australská autorka romantických příběhů.

Maria Longhena

Italská historička a archeoložka, věnuje se etnoarcheologii.

Lubor Lacina

Lubor Lacina byl brněnský architekt, bratr sochařky Sylvy Lacinové-Jílkové. Vystudoval architekturu na Vysokém učení technickém v Brně. Se svojí sestrou spolupracoval na mnohých realizacích, které vyšly z veřejných soutěží. Té postavil i vlastní ateliér umístěný u rodinného domu v Lerchově ulici v Brně. Mezi jeho realizace v Brně patří rekonstrukce interiéru kina Scala na Moravském náměstí či náhrobky František Václav Süssera, Josefa Adolfa Šálka, Vítězslava Veselého a Milana Zezuly. Spolu s Janem Lichtágem vytvořil pomník Rudolfa Dostála Černopolní ulici. Se svou sestrou pak například spolupracoval na pamětní desce Oldřicha Mikuláška či Marie Steyskalové a Elišky Machové.

Konrad Paul Liessmann

Konrad Paul Liessmann je rakouský literární vědec a filosof. Do širšího mezinárodního povědomí se zapsal především knihou Teorie nevzdělanosti . V roce 2006 získal v Rakousku titul Vědec roku. V roce 2010 mu byla udělena cena nadace Vize 97 Dagmar a Václava Havlových.

Kleypas Lisa

Josie Lloyd

Britská spisovatelka, lektorka tvůrčího psaní na školách a v knihovnách, manažerka firmy zaměřené na profesionální redigování textů. Spolupracovnice rozhlasové stanice pro ženy. Některé knihy píše s manželem Emlynem Reesem.

Josef Lochman

Narozen 5.5.1927 v Červeném Hrádku , zemřel 18.3.1990 v Praze. Lesní inženýr, autor publikací z oboru myslivosti.

Josef Lefler

Joel Levy

Spisovatel a novinář, biolog, psycholog, specializující se na vědu a historii. Autor populárně-naučných publikací z různých oborů.

Jean Laffitte

Mons. Jean Laffitte, Comm. l'Emm. je francouzský římskokatolický kněz, biskup a sekretář Papežské rady pro rodinu. Po střední škole, studoval Univerzitu v Toulouse, kde roku 1973 získal titul z politologie. Navštěvoval také kurzy Univerzity v Cambridgi a Univerzity v Salamance. Roku 1984 vstoupil do Francouzského papežského semináře v Římě. Svá filosofická a teologická studia získal na Papežské Gregoriánské univerzitě, kde roku 1988 dostal titul bakaláře teologie a filosofie. Na kněze byl vysvěcen 2. července 1989 a byl inkardinován do diecéze Autun. Je členem Komunity Emmanuel. Poté pokračoval ve svých studiích na Papežském institutu Jana Pavla II. pro studium manželství a rodiny, kde získal doktorát z morální teologie. Od roku 1994 vyučuje na institutu jako profesor manželské etiky a na Lateránské univerzitě jako profesor antropologie a spirituality. Roku 2003 se stal konzultorem Kongregace pro nauku víry. Dne 28. ledna 2005 se stal podsekretářem Papežské rady pro rodinu. V letech 2006 až 2009 byl vice-předsedou Papežské akademie pro život. Tuto funkci vykonával do 22. října 2009 kdy jej papež Benedikt XVI. jmenoval sekretářem Papežské rady pro rodinu a titulárním biskupem z Entrevaux. Biskupské svěcení přijal 12. prosince 2009 z rukou kardinála Tarcisia Bertoneho a spolusvětiteli byli kardinál Renato Raffaele Martino a arcibiskup Giuseppe Molinari. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean Laffitte na anglické Wikipedii.

Jan Lipold

Jan Lipold je český novinář, publicista a politický komentátor. Novinářské činnosti se věnuje od roku 1991. Postupně působil v ČTK , Mladé frontě Dnes , Týdnu , Hospodářských novinách , Instinktu a opětovně v Týdnu , od ledna 2010 do července 2019 byl šéfkomentátorem Aktuálně.cz. Od roku 2019 je komentátorem a editorem Seznam Zpráv. V roce 2014 obdržel Novinářskou cenu za rok 2014 za nejlepší komentář, za text „Chléb, hry a Amazon. Vulgární logika pracovních příležitostí“. Příležitostně spolupracuje s Českým rozhlasem Plus.

Jan Lehar

Literární historik, lexikograf a editor. Narodil se v rodině úředníka. Po maturitě vystudoval češtinu a francouzsštinu v Olomouci. Od roku 1972 do roku 1974 pracoval v Muzeu J. A. Komenského v Uherském Brodě. Po přestěhování do Prahy byl odbytově propagačním referentem v nakladatelství Academia a redaktorem v nakladatelství Odeon. Od roku 1990 byl vědeckým pracovníkem v oddělení literární historie a lexikografie. Zpočátku rozděloval svůj zájem mezi českou a francouzskou literaturu, záhy se však specializoval na českou medievalistiku.

James Luceno

Luconovy romány vynikají propracovaným politickým pozadím a rafinovanými intrikami. Díky tomu bývají některé jeho knihy z cyklu Star Wars označovány za politické thrillery. Luceno byl blízkým přítelem zesnulého spisovatele Briana Daleyho, se kterým spolupracoval na knižní sérii Robotech .

Henry Wadsworth Longfellow

Henry Wadsworth Longfellow byl americký básník, mezi jehož díla patří Paul Revere's Ride, A Psalm of Life, The Song of Hiawatha a Evangeline. Je také autorem prvního amerického překladu Dantovy Božské komedie a jedním ze členů literární skupiny známé pod názvem Fireside Poets. Za zmínku stojí snímek vodopádů Minehaha amerického fotografa Alexandra Hesslera, který údajně básníka inspiroval k napsání jeho známé Písni o Hiawathovi. Snímek vznikl během zakázky pro Harper’s Traveler’s Guide v padesátých letech 19. století, když pořizoval krajinářské daguerrotypické snímky řeky Mississippi od města St. Paul až po Galenu v Illinois. Za jediný den v srpnu 1851, Hessler a jeho asistent Joel E. Whitney, pořídili 85 pohledů z Minnesoty, včetně vodopádu Minnehaha. Snímek se dostal do Hesslerovy galerie v Chicagu, kde jej zakoupil George Sumner jako dárek pro svého bratra a senátora Charlese Sumnera z Massachusetts, ten jej ukázal svému příteli básníkovi Henrymu Wadsworthovi Longfellowi, který se tímto obrázkem inspiroval ke známé písni “The Song of Hiawatha.” Oba dva - básník i fotografie - se stali velmi populární, další fotografové cestovali k těmto vodopádům a Hessler kopíroval původní daguerrotypii a prodával ji jako papírové výtisky.

Henry Lincoln

Vyučil sa herectvo, zahral aj zopár úloh pod pseudonymom Soskin Henry, neskor sa stal "odborníkom na mystéria", titul doktor histórie dostal od "pseudovedca" za jeho bádateľskú činnosť - preslávil sa liečiteľ a populizátor histórie :)

Gilles Lipovetsky

Gilles Lipovetsky je francouzský filosof, sociolog, esejista a profesor v Grenoblu. Snaží se o analýzu dnešní postmoderní a hyperkonzumní společnosti. Mimo jiné tvrdí, že člověk v dnešní době prodělává antropologickou mutaci, která z něj postupně před našima očima činí tvora narcisticky, hédonisticky a individualisticky založeného. Člověk je čím dál víc zotročován svou slabou vůlí, podléhá tlaku společnosti a žije povětšinou sám, protože láska k druhému člověku je pro něj nesnesitelným jařmem.

George Horace Lorimer

George Horace Lorimer byl především žurnalista, redaktor listu Saturday Evening Post. Za jeho šéfování vzrostl náklad tohoto listu z několika tisíc na milion prodaných výtisků denně. Objevil a prosadil několik amerických prozaiků, mezi nimi i Jacka Londona.

Geneva Lee

Americká spisovatelka, autorka erotických a milostných romancí. Spolumajitelka knihkupectví.

František Lev

Autor knihy ze skautského prostředí.

František Lazecký

František Lazecký byl český spisovatel a básník katolické orientace. Narodil se v rodině slezského rolníka, od roku 1921 studoval na hospodářské škole v Opavě, kde mezi jeho učiteli byl i regionální spisovatel Vojtěch Martínek. Po maturitě 1925 studoval na Vysoké škole zemědělského inženýrství a roku 1930 získal titul inženýra. Souběžně studoval knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, roku 1929 složil státní knihovnickou zkoušku na Státní knihovnické škole v Praze a od roku 1930 byl knihovníkem Ústřední zemědělské a lesnické knihovny Československé akademie zemědělských věd v Praze. V letech 1946–1952 a 1956–1959 byl jejím ředitelem a v letech 1959–1962 externě přednášel knihovnictví na Filozofické fakultě UK. Přispíval do několika katolických literárních časopisů Roku 1969 odešel do důchodu a věnoval se pouze psaní a literatuře, zejména pro děti. Byl členem Umělecké besedy v Praze a Moravského kola spisovatelů. Do literatury vstoupil lyrikou, která až barokně emfaticky představovala spor duše s tělem . Koncem 30. let zjednodušil formu veršů, až k písňovému rytmu, a také témata: začal psát především o domově. Překládal například písně L. v. Beethovena, F. Schuberta nebo M. P. Musorgského, podílel se na překladu Starého zákona a katolického breviáře. Po roce 1945 se začal zabývat tvorbou pro děti, přičemž čerpal z folklorní tradice rodného Slezska . Básně ze 70. let jsou považovány za vrchol jeho tvorby . Psal i eseje, v předválečných letech hlavně s historickou tematikou.

Fabian Lenk

Narozen 1963 v Salzgitteru. Německý autor detektivních příběhů, píše především pro děti, ale i pro dospělé.

Eva Lenartová

Eva Lenartová se narodila a vyrostla v Ostravě. Vystudovala češtinu a hudební výchovu na pedagogické fakultě tamní univerzity, nějaký čas učila, ale záhy kantořinu vyměnila za rozhlasový mikrofon. Odvedly ji od něj mateřské radosti, a než se do kulturní redakce ostravského studia vrátila, vyzkoušela si ještě práci v kabelové televizi. Vždy ji ovšem přitahovala tvůrčí práce se slovem. Pro malé "naslouchače" napsala různé říkačky a přeložila veselé veršovánky, u tvorby pro nejmenší ale nezůstala. Lákalo ji zachytit svět, jak si ho uvědomujeme, jak v něm tápeme, jak hledáme své místo a tím lépe poznáváme sebe.

Emanuel Lešehrad

Emanuel Lešehrad, vlastním jménem Josef Maria Emmanuel Lešetický z Lešehradu byl český spisovatel, básník, dramatik, kritik a překladatel, sběratel, propagátor okultismu a svobodného zednářství. Byl členem Universalie. Narodil se v rodině majora rakousko-uherské armády Josefa Lešetického a matky Marie, rozené Zunové . Otec byl v roce 1889 povýšen do šlechtického stavu. Syn Emanuel studoval na gymnáziích v Plzni v Praze , Českých Budějovicích a opět v Praze . Pokračoval ve studiích na německé obchodní akademii v Praze a středoškolská studia dokončil na České obchodní akademii v Praze, kde maturoval v roce 1897. Na této poslední střední škole byl jeho profesorem Josef Václav Sládek. Poté pracoval jako úředník ve státním zástavním úřadu a na pražském Magistrátu . Od roku 1903 pracoval v archivu Zemské banky v Praze jako úředník, archivář a nakonec jako přednosta archivu. Dne 25. ledna 1905 se oženil se sochařkou, malířkou, spisovatelkou a překladatelkou Marií Hladíkovou . Manželství bylo rozvedeno v roce 1913 a v roce 1919 prohlášeno za rozloučené. V letech 1906–1913 navštívil mnoho evropských zemí. Během těchto cest se zasloužil o četné kulturní styky. V průběhu první světové války spolupracoval s Maffií. Vedle svého zaměstnání spolupracoval s redakcemi nakladatelství Sfinx a Alois Srdce. Byl členem generace Moderní revue. Počátky jeho básnické tvorby jsou ovlivněny především "prokletými básníky", jejichž díla rovněž překládal. Jeho romány a povídky obsahují řadu odkazů na okultní vědy a končí obvykle tragicky. Dnes je jeho literární tvorba považována za okrajovou. Je autorem řady překladů , v některých případech s využitím starších českých překladů. Ani tyto Lešehradovy práce nebyly kritikou příznivě přijaty. Ne...

Choderlos de Laclos

Pierre Ambroise Choderlos de Laclos , francouzský důstojník z povolání a plodný spisovatel různých žánrů a témat, proslulý především svým románem v dopisech Nebezpečné známosti . Pierre-Ambroise-François Choderlos de Laclos se narodil jako druhý syn do rodiny právníka a správního úředníka, povýšeného do šlechtického stavu až roku 1750; otec si přál, aby se věnoval vojenské dráze. Zvolil dělostřelectvo, přestože možnosti postupu měl omezené kvůli svému původu, technická povaha tohoto vojska však vyhovovala jeho matematickému nadání. V roce 1760 byl přijat do Královské dělostřelecké školy v La Fère. Roku 1761 byl povýšen na podporučíka, o rok později na poručíka druhé třídy. V touze po výbojích a slávě se dal přidělit ke koloniální brigádě, posádkou v La Rochelle. Pařížský mír však ukončil sedmiletou válku a mladý poručík musel krotit svoji ctižádost ve všednosti posádkového života u 7. dělostřeleckého pluku roku 1763 v Toul, kde se stal svobodným zednářem v lóži L'Union, a poté ve Štrasburku , Grenoblu a v Besançonu . Toho roku byl přijat do pařížské zednářské lóže Jindřicha IV. a stal se tam Ctihodným mistrem. O rok později pronesl ve Velkém Orientu Francie řeč, v níž navrhl přijímat i ženy. Roku 1771 byl po výsluze let povýšen na kapitána, a tím měl zůstat sedmnáct let, skoro až do revoluce. Tento chladný a logický dělostřelec jemných způsobů se mezi drsnými vojáky nudil. Aby se zaměstnal, studoval literaturu a začal psát. První veršovaná dílka otiskl v Almanachu múz. Inspirován románem Marie-Jeanne Riccoboniové , napsal komickou operu Ernestine, k níž složil hudbu rytíř de Saint-Georges. Dílo, provedené pouze 19. července 1777 před královnou Marií Antoinettou, zcela propadlo. Téhož roku byl pověřen založením nové dělostřelecké školy ve Valence, kam byl později přijat mj. mladý Napoléon Bonaparte. Po návratu do Besançonu násled...

Bohdan Lacina

Bohdan Lacina byl český malíř, grafik, ilustrátor, a profesor dějin umění a výtvarné výchovy. Bohdan Lacina se narodil ve vesnici Německé u Jimramova, která se dnes jmenuje Sněžné, ještě před první světovou válkou 15. února 1912. Svou cestu za uměním zahájil na přímluvy svého staršího bratra na novoměstské reálce, odkud přešel na brněnskou techniku a pak na učitelský směr pražské Vysoké školy architektury. Jeho pedagogy na tehdy prestižní výtvarné škole byli mimo jiné krajan Oldřich Blažíček a Cyril Bouda. Do umění vstoupil jako člen Levé fronty a vyrovnával se s vlivy svých vzorů jako Josefa Šímy, Salvátora Dalího a dalších surrealistů. Zásadní význam pro jeho rozvoj a další tvorbu mělo i seznámení se s Karlem Teigem a styk s uměleckou avantgardou. Ve 30. letech patřil do surrealistické Skupiny Ra. Poprvé vystavoval v D 37 a hned po skončení války v roce 1945 se zúčastnil v Praze výstavy Československá avantgarda. Prezentoval se i v zahraničí jako účastník expedice Art tchécoslovaque 1938-1946 v Paříži a v Bruselu. V roce 1941 se Lacina seznámil s Františkem Halasem a s Oldřichem Menhartem, typografem nazývaným „kníže české knižní kultury“, což odráží jeho trvalý vztah ke knižní grafice. Celkem ilustroval více než 60 knižních titulů. Od roku 1946 až do 1958 působil ve Výzkumném ústavu pedagogickém a na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Brně. V roce 1959 se stal vedoucím Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UJEP. V roce 1962 přešel na Filozofickou fakultu univerzity v Brně, kde byl v roce 1967 jmenován profesorem. Předtím učil v Jevíčku a v Boskovicích. Jako vysokoškolský pedagog se razantně stavěl proti požadavkům normalizátorů a zastával se studentů.

Bedřich Loewenstein

Bedřich Loewenstein byl významný česko-německý historik se specializací na moderní evropské dějiny a přesahem do dalších společenskovědních disciplín. Narodil se jako syn lékaře ve smíšené česko-německo-židovské rodině, což byl důvod, proč byl po nástupu nacismu vyloučen z gymnázia a následně totálně nasazen. Po maturitě se rozhodl pro studium filozofie, odkud byl rovněž vyloučen, tentokrát z politických důvodů. Pracoval na stavbě, pak absolvoval vojenskou službu a v letech 1953–1956 studoval historii na základě výjimky udělené ministerstvem školství. Studium ukončil diplomovou prací u prof. Josefa Polišenského. Krátce působil jako redaktor časopisu Dějepis ve škole, poté až do roku 1970 pracoval v Historickém ústavu ČSAV. Zabýval se především moderními německými dějinami, především pak specifikem německého vývoje a předpoklady pro nástup nacismu. Kromě toho se postupně zaměřoval na mezioborová historicko-sociální témata a obecnější otázky krize evropské civilizace. V 60. letech navázal styky se intelektuály v Západním Německu, kam rovněž jezdil přednášet, a v téže době vyšla jeho populární studie o Bismarckovi. Po nástupu normalizace byl z ČSAV propuštěn a následoval zákaz publikování. Jako tlumočník na velvyslanectví SRN následně pomohl vytvořit vazby mezi disentem a exilem a zároveň publikoval v samizdatu. V roce 1979 přijal nabídku profesury na Freie Universität v Berlíně, kde působil do roku 1994. Po sametové revoluci též přednášel na Univerzitě Karlově. Stále více tíhnul k interdisciplinárnímu pojetí zkoumaných témat, jimž se věnoval jak v komplexně pojatých syntézách, tak v množství esejí. Ke stěžejním tématům tohoto období patří modernita, evropský nacionalismus a psychologické aspekty historického vývoje. Loewenstein byl členem Collegia Carolina a korespondujícím členem Berliner Wissenschaftliche Gesellschaft. Od roku 2000 byl čestným členem Učené společnosti České republiky. Před smrtí působ...

Bartošová Linda

Antonín Langer

Obchodník působící v Jindřichově Hradci, autor knihy vzpomínek.

Anton Szandor La Vey

Americký spisovatel a satanista. Autor Satanské bible.

Ann Leckie

Americká autorka a editorka literatury sci-fi a fantasy. V roce 2013 debutovala novelou Ancillary Justice. V roce 2014 získala ocenění Nebula

Andrea Laurence

Americká spisovatelka, autorka romancí.

Aljoscha Long

Německý psycholog, léčitel, filozof a autor publikací z oboru.

Zdeňka Leiblová

Právnička, zabývá se problematikou pracovního práva.

Zdeněk Laštůvka

Narozen 1955 v Brně. Prof., RNDr., CSc., zabývá zemědělskou a speciální zoologií, zejména některými otázkami taxonomie, bionomie a ekologie motýlů. Autor monografií o motýlech, také autor učebnic Zoologie pro zemědělce a lesníky, Ekologie a dalších.