Výpis všech autorů

Marie Lacrosse

Pseudonym německé autorky, pod kterým píše historické romány. Při literární tvorbě užívá také další pseudonym Mara Blum a skutečné jméno Marita Spang. Pracuje jako psycholožka.

Marián Labuda

Slovenský divadelní a filmový herec.

Marek Lašťovka

Narozen 24. 8. 1968 v Praze. Mgr., archivář, zabývá se moderními dějinami Prahy.

Marc Levy

Marc Levy, je francouzský spisovatel, známý již svým prvním románem Et si c'était vrai... , zfilmovaným v roce 2005 režisérem Markem Watersem s názvem Just Like Heaven. Narodil se 16. října 1961 v židovské rodině ve francouzském městě Boulogne-Billancourt. Má starší sestru Lorraine Lévy , která je dramaturgyní, scenáristkou a režisérkou. Jeho otec, spisovatel Raymond Lévy byl tureckého původu; v roce 1944 se svým bratrem uprchl při transportu do Dachau. Jeho vzpomínky zachytil Marc Levy ve své knize Les enfants de la liberté . V osmnácti letech vstoupil do Červeného kříže, kde pracoval nejprve jako pomocník a kde působil celkem šest let. Přitom vystudoval management a informatiku na Univerzitě Paris-Dauphine. V roce 1983 založil ve Francii a Spojených státech svoji první společnost specializující se na počítačovou grafiku. V roce 1989 na svoji funkci rezignoval a vybudoval se dvěma partnery jednu z prvních firem zabývajících se kancelářskou architekturou ve Francii. V roce 2000, po úspěchu svého prvního románu Et si c'était vrai..., přenechal svůj podíl ve firmě společníkům a věnuje se psaní knih. Kromě románů napsal i několik písňových textů pro známé francouzské zpěváky . Marc Levy žije v New Yorku, je podruhé ženatý a má dva syny. Marc Levy podporuje několik humanitárních sdružení z různých oblasti . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marc Levy na francouzské Wikipedii.

Lubomír Linhart

Lubomír Linhart byl český publicista, kritik, nakladatelský redaktor, teoretik fotografie, filmový historik, překladatel z ruštiny. Ve třicátých letech byl mluvčím a teoretikem Film-foto skupiny Levé fronty. Publicisticky začal být činný od 20. let, záhy se zaměřuje na filmovou kritiku, od roku 1927 v Klubu za nový film. V letech 1924–1934 studoval na ČVUT v Praze . Po konci války se stal i organizátorem. V letech 1946–1948 působil jako první ústřední ředitel znárodněné československé kinematografie. Po únoru 1948 nastupuje dráhu diplomata, byl velvyslancem v Rumunsku a v Německé demokratické republice . Po návratu do Československa jmenován profesorem FAMU a vedoucím tamní katedry filmové a televizní vědy, v roce 1969 přešel do nově zřízeného filmového oddělení při katedře teatrologie na FF UK.

Kevin Leman

Psycholog a publicista. Žije se svou rodinu v Arizoně.

Kathy Lette

Kathy žije v Londýně se svým manželem a dvěma dětmi. Zaznamenala první úspěch už jako teenagerka, a sice s románem Puberty Blues. Po několika letech, kdy psala sloupky do novin a televizní sitcomy ve Státech a v Austrálii, vydala několi bestsellerů: Girls' Night Out, The Llama Parlour, Foetal Attraction, Mad Cows, Altar Ego, Nip 'n' Tuck a Dead Sexy. Její knihy již vyšly ve čtrnácti zemích po celém světě. Má svou webovou stránku: www.kathylette.com

Katarína Lazarová

13. február 1914, Výčapy - Opatovce – † 21. jún 1995 Bratislava), bola slovenská prozaička a prekladateľka. Pochádzala z roľníckej rodiny a vzdelanie získavala vo Výčapoch-Opatovciach, v Novom Meste nad Váhom a v Nitre. V rokoch 1930 - 1932 bola praktikantkou v Janovej Novej Vsi, v rokoch 1932 - 1937 pracovala iba príležitostne, v roku 1938 bola pisárkou v redakcii časopisu Slovenský hlas v Žiline. Počas Slovenského národného povstania bola členkou 1. československej partizánskej brigády a veliteľkou bojovej jednotky. Po skončení 2. svetovej vojny pracovala v Zväze protifašistických bojovníkov, v Zväze slovenských žien, Zväze slovenských spisovateľov a ďalších organizáciách. V roku 1955 jej bola udelená štátna cena Klementa Gottwalda. Vo svojej tvorbe sa zameriavala najmä na problematiku dediny. Dôraz kládla na etickú stránku ľudského konania. Bola tiež autorkou próz a románov s tematikou protifašistického odboja a ideového prerodu ľudí pod vplyvom revolučného odkazu Slovenského národného povstania a vzniku nových vzťahov v slovenskej spoločnosti.

Karen Lynch

Juraj Linzboth

Narozen 1930. Ing. Knižní grafik, umělecký fotograf.

Juliet Landon

Juliet Landonová se hluboce zajímá o umění a historii, tedy obory, které i sama vyučovala. Spolu s bohatou představivostí jí tyto zájmy pomáhají vytvářet ty nejlepší historické příběhy, jaké napsala. Zvláštní zájem v nich věnuje středověku a životu tehdejších žen v mužské společnosti. Mládí prožila v Severním Yorkshiru a nyní bydlí ve vesničce v Hampshiru v blízkosti svých dětí. Své první knihy publikovala pod vlastním jménem Jan Messent.

Josef Langmeier

Narozen 12. 1. 1921 v Nýřanech, zemřel 13. 6. 2007. Prof. PhDr., CSc., klinický psycholog, zejm. dětský. V roce 1948 nastoupil v Sociodiagnostickém ústavu v Praze, v roce 1952 odešel na nově zakládané dětské psychiatrické oddělení v Havlíčkově Brodě. Zde vzniká i Ústav pro doškolování lékařů, s nímž od počátku spolupracuje. Zabýval se problematikou dyslexie, rodinné interakce a terapie, psychické deprivace.

Johannes Linnankoski

Finský spisovatel, vlastním jménem Juhani Vihtori Peltonen, se narodil 28.10.1869 v Askole. Krátce působil jako učitel v místní vesnické škole, poté jako nakladatelský pracovník a novinář. Pod vlastním jménem vydal knihu o rétorice. Vynikal dokonalým stylem a jeho publicistické články jsou klasickým příkladem stylistické přesnosti a umělecké dokonalosti. Jako vynikající řečník měl nemalý vliv na národně uvědomělou finskou mládež. Jako autor na sebe upozornil r 1903, kdy vyšlo drama Věčný zápas. Prestiž si získal románem Uprchlíci, kterým chtěl poukázat na masivní vystěhovalectví, tehdy postihující celé Finsko. Jeho vrcholným dílem je román Píseň o červeném květu z roku 1905. Ve Finsku vyšel doslova ve stovkách vydání, byl i sfilmován. Spisovatel zemřel 10. 8. 1913 v Parvoo.

Jiří Linhart

Sestavovatel slovníku cizích slov.

Jiří Langer

Narozen 19. 3. 1894 v Praze, zemřel 12. 3. 1943 v Tel Avivu . Prozaik, autor souboru legendárních vyprávěnek o chasidském světě, hebrejsky psané poezie a studií o židovství, publicista a překladatel z hebrejštiny.

Jaroslav Láník

Jaroslav Láník , historik. V letech 1981 až 1995 pracoval v Ústavu československých a světových dějin a v Historickém ústavu AV ČR. Zabýval se hospodářskými dějinami 19. a 20. století. Od roku 1995 pracuje ve Vojenském historickém ústavu Praha, v letech 1998-2002 byl šéfredaktorem časopisu Historie a vojenství. Nyní se zabývá vývojem československé armády po roce 1945, zejména zbrojením a jeho ekonomickými důsledky. Druhým okruhem jeho zájmů jsou dějiny podnikání v Praze.

Jacques Le Goff

Jacques Le Goff byl francouzský historik zabývající se dějinami středověku. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších historiků školy Annales. Od roku 1967 byl spoluvydavatelem časopisu Annales. Economies, sociétés, civilisations . Během svého studia absolvoval akademický rok 1947/48 na Karlově univerzitě v Praze, a je doktorem honoris causa této univerzity.

Imrich Lečko

Narozen 28.2.1915 v Považské Bystrici, zemřel 19.7.1974 v Bratislavě. Slovenský pedagog, matematik.

Gotthold Ephraim Lessing

Gotthold Ephraim Lessing , byl německý básník, literární a divadelní kritik, spisovatel, filosof a tvůrce německého měšťanského dramatu. Ovlivnil v období osvícenství formování nových představ o literatuře a to zejména díky určení rozdílů mezi výtvarným uměním a poezií. Narodil se ve městě Kamenec v Horní Lužici, kde od roku 1737 studoval gymnázium, poté studoval v Míšni. Studia zakončil studiem medicíny a teologie v Lipsku v letech 1746–48. Od roku 1748 do roku 1760 pracoval jako recenzent mj. pro Vossische Zeitung. V letech 1760–1765 pracoval ve Vratislavi. Od roku 1767 byl dramaturgem u Německého Národního Divadla v Hamburku. Od 1770 pracoval jako knihovník Herzog-August-Bibliothek ve Wolfenbüttelu. Roku 1776 se oženil s Evou Königovou, která zemřela po porodu o dva roky později . Poslední léta strávil v Brunšviku, kde Gotthold Ephraim Lessing zemřel po krátké nemoci v zimě roku 1781. Příčinou smrti byl zápal plic spojený se zavodněním plic. Byl pohřben na hřbitově 'Magnifriedhof' v Braunschweigu. Lessing je jedním z nejvýznačnějších spisovatelů německého osvícenství. Pro jeho díla ať kritická, náboženská či teoretická je typická ironie, vtip a polemika. V polemice používal i argumenty, které by mohli použít oponenti, což mu umožnilo vidět problematiku z více úhlů pohledu. Především v jeho náboženských spisech lze najít toleranci k jiným náboženstvím, je u něj patrná víra v rozum. Jeho dílo provází zájem o německé divadlo, které jeho tvorba, především v oblasti teoretické a kritické, ovlivnila. Jeho vlastní hry nedosáhly významu teoretických prací. V teorii se zaměřil především na kritiku tehdy převládající literární teorie, kde kritizoval především kopírování francouzského divadla a propagoval hledání vzorů v antickém divadle, především pak Aristotela. Dalším vzorem, ke kterému se obracel, byla Shakespearova díla, která v Německu propagoval jako první. Tímto vystoupením proti klasicismu vl...

Édouard Louis

Francouzský spisovatel a editor.

Catherine Le Nevez

Francouzská publicistka, autorka turistických průvodců.

Artur London

Artur London byl československý komunistický politik, diplomat a publicista. Od mládí byl členem Komunistické strany Československa , působil v řadách Interbrigád, po válce pracoval jako diplomat a náměstek ministra zahraničních věcí ČSR. V roce 1951 byl zatčen, donucen k přiznání se k protistátním zločinům, a nakonec v roce 1952 v procesu s Rudolfem Slánským odsouzen k trestu doživotí. Po uvolnění politických poměrů byl roku 1956 propuštěn a zproštěn viny, o sedm let později se natrvalo odstěhoval do Francie. Jeho manželkou byla komunistická politička a aktivistka Lise London. Artur London se narodil v židovské rodině jako čtvrté z pěti dětí Emila Londona, dělníka a později zakládajícího člena Komunistické strany Československa. Pod otcovým vlivem se od raného mládí zapojil do politické činnosti v řadách komunistické mládeže. Ve čtrnácti letech byl poprvé vězněn, znovu pak o tři roky později. Následně přešel z příkazu vedení KSČ do ilegality a v roce 1934 tajně odcestoval do Moskvy. Tam poté působil v řadách mládežnické sekce Komunistické internacionály. Seznámil se zde se stenografkou Lise Ricolovou, s níž se v roce 1935 oženil. Spolu pak měli dceru Françoise a syny Gérarda a Michela. V březnu 1937 byli manželé Londonovi vysláni do Španělska během občanské války, aby zde působili v řadách interbrigád. Od dubna 1937 do ledna 1938 pracoval London v bezpečnostních složkách ve Valencii a Barceloně, pak ve štábu interbrigád v Albacete jako vedoucí slovansko-balkánského oddělení SIM , která byla pod kontrolou NKVD. Později povýšil na zástupce velitele SIM. Od července 1938 byl členem kádrového oddělení ústředního výboru Komunistické strany Španělska a prováděl čistky v její katalánské odnoži PSUC. Na frontě ve Španělsku nikdy nebojoval, působil pouze v zázemí. Po porážce republikánů uprchli manželé Londonovi do Francie. Po porážce Francie v roce 19...

Annette Langen

Německá spisovatelka knih pro děti.

Alžbeta Lichnerová

Slovenská autorka publikací o vyšívání.

Zuzana Liptáková

Narozena 2.5.1960 v Praze. PaedDr., vysokoškolská pedagožka, rusistka, práce z oboru.

Zdeněk Lorenc

Zdeněk Lorenc je bývalý český fotbalista. Začínal v Lokomotivě Veselí nad Moravou. V lize hrál za Baník Ostrava a TJ Vítkovice, dále hrál i za VTJ Tábor, VOKD Poruba, TJ Gottwaldov , FK Drnovice a Slováckou Slavii Uherské Hradiště. Získal 4 ligové tituly, 3 s Baníkem Ostrava a 1 s Vítkovicemi. Po skončení aktivní kariéry působí jako trenér v nižších soutěžích.

Vojen Ložek

Vojen Ložek byl český přírodovědec, odborník na přírodu kvartéru , zoolog-malakolog, dlouholetý ochránce přírody, spisovatel-publicista a pedagog. Jednalo se o vědce a odborníka světového významu, o němž jeho student Václav Cílek prohlásil: „Vojen Ložek není jeden člověk, ale tým specialistů“. Je držitelem zlaté medaile Albrechta Pencka za zásluhy o světový rozvoj poznání čtvrtohor, v roce 2005 obdržel Cenu ministra životního prostředí. Vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Pracoval v Ústředním ústavu geologickém a později v kvartérním oddělení Geologického ústavu AV ČR a také v Českém ústavu ochrany přírody. Žil v Praze-Stodůlkách. Ochraně přírody se věnuje také jeho syn, Ing. Vojen Ložek ml., který pracoval jako referent Správy CHKO Český kras pro plány péče CHÚ, management, program péče o krajinu, naučné stezky a sport. Bibliografie Vojena Ložka zahrnovala v roce 2005 celkem 1200 publikací. Mezi jeho nejznámější publikace patří Příroda ve čtvrtohorách či Zrcadlo minulosti .

Věra Linhartová

Věra Linhartová je česká spisovatelka, zakladatelka české experimentální prózy, historička umění, básnířka, překladatelka, editorka a výtvarná teoretička žijící ve Francii. Věra Linhartová se narodila roku 1938 v Brně coby dcera právníka, referenta nemocenské pojišťovny. Matka byla v domácnosti, byla duševně nemocná a svůj život ukončila sebevraždou. Rodina bydlela v Botanické ulici. Po absolvování brněnské jedenáctileté střední školy nastoupila v roce 1955 na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, kde vystudovala dějiny umění. Úspěšně absolvovala v roce 1960, jako téma diplomové práce si zvolila barokní architekturu na Moravě. Externě také vystudovala estetiku na FF UK. Roku 1957, kdy přechodně pracovala jako průvodkyně na hradě Bítov a začínala psát své první texty, se přidala k uskupení umělců, kteří si říkali „šestařicátníci“ . Členy této skupiny byli např. Jiří Paukert, Václav Havel, Josef Topol, Viola Fischerová, Pavel Švanda, Jan Zábrana, a další. V první polovině 60. let pracovala nejprve na Krajském středisku památkové péče v Brně a v Pardubicích , poté jako kurátorka v Alšově jihočeské galerii . Během jejího působení se z regionální galerie za pár let stala instituce, která kvalitou svých sbírek i výstavní politikou konkurovala galeriím v hlavním městě. Díky Věře Linhartové se galerijní fond rozšířil o české moderní umění. Jejím přičiněním se začala vystavovat díla do té doby tabuizovaná, jako abstraktní umění, imaginativní malba nebo nefigurativní tvorba. Za svého působení zde uspořádala např. výstavu Imaginativního malířství let 1930-1950, která vyvolala bouřlivé ohlasy, a to jak negativní, tak i pozitivní. Bohužel její snahy narazily na bariéru nepochopení u stranických orgánů KSČ. Byly označeny za „útok proti linii strany v ideologické a kulturní oblasti“. Tyto události její působení v Alšově jihočeské galerii ukončily. Posléze uspořádala v Brně a Pr...

Václav Láska

Narozen 4. 8. 1974 v Rakovníku. Advokát, senátor, bývalý policejní vyšetřovatel. Předseda správní rady Transparency International. Autor románů a knihy o hospodářské kriminalitě.

Usch Luhn

Německá scenáristka a filmová dramaturgyně, autorka knih pro děti.

Titus Lucretius Carus

Titus Lucretius Carus byl římský básník a filosof. O jeho životě máme velmi málo spolehlivých zpráv. Jeho hlavní dochovanou prací je didakticko-epická báseň O přírodě , sestávající z 6 knih a objasňující Epikúrovo učení. Tvrdí, že příroda se řídí odvěkými zákony, kde vše vzniká, trvá a zaniká. Bohové nemohou zasahovat do světa, který povstal z atomů. Podle něj neexistuje ani podsvětí a bohové žijí v nečinnosti v nebesích, kde se radují ze své blaženosti.

Thea Leitner

Thea Leitner byla rakouská spisovatelka a novinářka. Thea Leitnerová studovala po maturitě malířství, dějiny umění a jazyky. Poté pracovala jako novinářka a později jako spisovatelka. V roce 1941 složila zkoušku z francouzštiny na vídeňské univerzitě. V roce 1942 se provdala za přítele z mládí a v roce 1944 se jim narodila dcera Verena. Po rozvodu se opět provdala v roce 1950 za Sebastiana Leitnera, s kterým žila až do jeho smrti v roce 1989. Leitnerová napsala také řadu knih pro děti a mládež. Jejím prvním bestsellerem byla kniha Habsburgs verkaufte Töchter. Za její úspěšný prodej obdržela Zlatou knihu . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thea Leitner na německé Wikipedii.

Šilhová Lucie

Siegfried Lenz

Siegfried Lenz byl německý spisovatel. Ve svých dílech analyzuje vinu německého národa a přetrvávající důsledky jeho nacistické minulosti.

Sam Llewellyn

Sam Llewellyn je autorem úspěšných thrillerů, především námořních a válečných. Sám jako námořník zbrázdil všechna moře světa, než se usídlil v anglickém Herefordshiru, kde nyní žije.

Rudolf Linc

Narozen 15. 12. 1921 ve Znojmě. MUDr., docent anatomie a kineziologie , morfolog. Působil na katedře anatomie FVL UK v Praze a fyziologie na FTVS UK v Praze. Práce z oboru anatomie, antropologie, studoval funkční význam vnitřní krkavice a funkční význam variací očnicové tepny. Měl práce o venae pulmonales, o transperikardiální pneumonektomii, o sezamských kostech, sledoval variety žil páteře, zaměřil se na morfologické problémy živého organismu, sledoval podíl jednotlivých svalových vláken . Sepsal publikaci o české anatomické nomenklatuře. Pro výtvarníky na AVU a VŠUP připravoval dokumentaci, vydal učebnici "Technika figurální kresby". Jeho bratr Vladimír působil jako defektolog.

Richard E Leakey

Keňský paleontolog, paleoantropolog, ochranář přírody, konzervátor, badatel, politik. Tajemník keňské vlády . Ředitel Sekce živé přírody, později Služby živé přírody Keňského národního muzea. Aktivista v boji proti obchodu s nosorožčí rohovinou. Přednášel antropologii na americké Stony Brook University.

Pošumavská Dechovka Lesanka

Czech brass band.

Pierre Lemaitre

Pierre Lemaitre, narozený 19 dubna 1951 v Paříži, původně učitel literatury, je francouzský spisovatel a scénárista. Jeho první román přeložený do angličtiny Alex vyhrál cenu CWA International Dagger za nejlepší detektivní román roku 2013. V listopadu 2013, obržel nejvyšší francouzské literární ocenění za knihu Na shledanou tam nahoře .

Oto Linhart

Narozen 2.6.1958 v Praze. Novinář, spisovatel a básník.

Milan Lukeš

Milan Lukeš byl český historik, překladatel a politik. Absolvoval katedru divadelní vědy a dramaturgie na AMU v roce 1955. Byl profesorem Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, vedoucím oddělení divadelní a filmové vědy, proděkanem pro ideologickou práci, předsedou organizace KSČ – historiků. Překládal zejména anglickou a americkou dramatickou tvorbu. Byl autorem řady esejů a knih o Williamu Shakespearovi, alžbětinském divadle či o teorii dramatu. Působil jako redaktor časopisu Svět a divadlo. V letech 1985 až 1989 vedl činohru Národního divadla v Praze. Po roce 1989 byl ministrem kultury za KSČ, poslancem ČNR a místopředsedou české vlády. Slovník české literatury po roce 1945

Mark Lane

Mark Lane je americký právník a publicista. Je znám především pro svou angažovanost při vyšetřování vraždy JFK a pro své protiválečné postoje. Je autorem nebo spoluautorem řady publikací, které se zabývaly mimo vraždy JFK také řadou jiných případů, které otřásly Amerikou. Často bývá kritizován pro nepřesnost uváděných důkazů a tendenci se přiklánět k různým konspirativním teoriím.

Marek Laurenčík

Ing., školitel kurzů práce s počítačovým softwarem, autor publikací z oboru.

Maja Lunde

MAJA LUNDE je norská spisovatelka a scénáristka. Napsala osm knih pro děti a dospívající mládež. Píše také scénáře pro norskou televizi. Román Historie včel je jejím prvním románem pro dospělé a po jeho představení na londýnském knižním veletrhu v témže roce se mu dostalo velké pozornosti. Práva byla dosud prodána do 19 jazyků a kniha vyšla nebo vyjde ve třiceti zemích. Maja Lunde se narodila a žije v Oslu se svým manželem a třemi dětmi.

Lubomír Lipský

Kinga Litkowiec

Polská spisovatelka. Autorka románů.

Jules Laforgue

Jules Laforgue byl francouzský spisovatel, známý především pro své básnické dílo navazující na hnutí prokletých básníků. Narodil se v rodině francouzských přistěhovalců v Uruguayi, kde jeho otec pracoval jako učitel a bankovní úředník. Pocházel z jedenácti dětí. Od šesti let žil ve Francii – zprvu v otcově rodném Tarbes a pak v Paříži, kde studoval na Lycée Condorcet. U bakalářských zkoušek z filosofie pro svoji plachou povahu třikrát propadl. V devatenácti letech publikoval první báseň. Přispíval do časopisů La Vie moderne a Le Décadent, navštěvoval literární společnost Les Hydropathes. K okruhu Laforguových přátel patřili Paul Bourget, Gustave Kahn, Charles Cros, Théodore de Wyzewa a Eugène Ysaÿe. Mezi jeho učiteli byli Théophile Delcassé a Hippolyte Taine, jeho pohled na svět vycházel z metafyziky a pesimismu Arthura Schopenhauera a Eduarda von Hartmanna. Byl představitelem symbolismu a literárního impresionismu, výrazným rysem jeho textů je melancholie. Laforguovým vrcholným dílem je Napodobení naší Paní Luny, vydal také sbírku ironicky laděných historických próz Legendární morality a divadelní hru Čtverák Pierot. Jeho tvorbu ovlivnil Walt Whitman, jehož dílo překládal do francouzštiny. Patřil k průkopníkům volného verše ve francouzské poezii. V letech 1881 až 1886 žil v Berlíně, kde ho císařovna Augusta Sasko-Výmarská zaměstnala jako osobního předčítače francouzských knih. V roce 1886 se oženil s anglickou učitelkou Leah Lee . Zemřel ve věku 27 let na tuberkulózu. Za svůj literární vzor ho označovali Thomas Stearns Eliot a Ezra Pound. V češtině vyšly výbory z jeho díla Zázrak růží , Sólo Luny a Kosmické klauniády . Je jednou z osobností, které Auguste Renoir namaloval na svém obraze Snídaně veslařů. V Tarbes se nachází jeho pomník, který vytvořil v roce 1938 Firmin Michelet....

Jan Lier

Jan Lier byl český novinář, spisovatel, výtvarný a divadelní kritik, představitel lumírovců. Pracoval jako tajemník a knihovník Průmyslové jednoty. Od 70. let publikoval fejetony, v nichž ostře kritizoval český veřejný život, přijímání německých vzorů a obdiv k Rusku; jako alternativu nabízel francouzskou kulturu. Proti výchovné úloze literatury, kterou vyznávali zejména moravští kritici, stavěl „umění pro umění“. Největší vliv měl v 80. a 90. letech, později se svými názory dostával do izolace. Psal i povídky, novely a romány, inspirované postromantickou francouzskou literaturou a poplatné polemickému novinářskému stylu. Narodil se 27. října 1852 v Kutné Hoře č. 179, blízko Kamenného domu. V mládí ho nepříznivě zasáhla smrt otce. Vystudoval reálku a profesionálně se věnoval technice. V letech 1873–77 pracoval na železnici, roku 1877 získal místo sekretáře v pražské Jednotě průmyslové. Ve volném čase psal fejetony, kritiky i samostatné literární práce. 1. října 1887 se stal knihovníkem Průmyslové jednoty. 1. prosince 1892 ho Česká akademie věd a umění zvolila za mimořádného člena. Od roku 1896 působil i jako dramaturg a lektor Národního divadla. V Průmyslové jednotě nakonec zastával funkci ředitele a za své výsledky získal záslužnou stříbrnou medaili. Cestami po Evropě získal obdiv k západní kultuře, zejména francouzské, a odpor k „malým“ českým poměrům, které se snažil změnit. Románskou kulturu si cenil výše než germánskou. Řadil se mezi kosmopolitní lumírovce. Velmi známý byl v 80. a 90. letech. Postupem času se svými zásadními názory dostával do stále větší izolace, takže od konce 90. let byl jeho význam jen okrajový. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Do literatury jej uvedl Jan Neruda v 70. letech. Od roku 1877 psal fejetony do Národních listů a Pokroku. V té době vydal také román Hraběnka Radová. První práce psal pod pseudonymy Adam Zero, Luděk Frič, Jan Iler a Vile...

Jacques de Lacretelle

Francouzský spisovatel.

Gerd Ludwig

Gerd Ludwig je současný německý novinářský fotograf. Studoval německou literaturu, politické vědy a tělesnou výchovy na univerzitě v Marburgu, ale přerušil studium cestou do Skandinávie a Severní Ameriky, kde pracoval jako zedník, námořník, zahradník a umývač nádobí. Později se opět vrátil do Německa a vystudoval fotografii u profesora Otto Steinerta na Folkwangschule v Essenu. Spoluzaložil agenturu VISUM. V roce 1975 se přestěhoval do Hamburku a začal pracovat pro Geo, Stern, Spiegel, Zeit-Magazin, Time a Life, a zakázky reklamních kampaní. V devadesátých letech podepsal smlouvu jako fotograf pro National Geographic se zaměřením na společenské změny v Německu a východní Evropě. Tato práce vyvrcholila publikaci jeho knihy Broken Empire: After the Fall of the USSR , desetiletá retrospektiva vydaná společností National Geographic. Spolupracuje s moskevským festivalem Interfoto, vystavuje v galeriích a na festivalech jako je Perpignan Visa pour L’Image, získal řadu fotografických ocenění, včetně IPA z roku 2006 Lucie Award pro fotografa roku. V současné době žije a pracuje pracuje v Los Angeles. Fotografoval ve více než 70 zemích po celém světě, pořádá přednášky na univerzitách a fotografické workshopy po celém světě, pracuje pro National Geographic a v reklamě.

Georg Christoph Lichtenberg

Georg Christoph Lichtenberg byl německý osvícenecký aforista, fyzik, astronom a matematik. Narodil se jako nejmladší ze 17 dětí výjimečně vědecky vzdělaného luterského pastora. Byl velmi drobné postavy a celý život trpěl hrbem, který mu později ztěžoval i dýchání. Absolvoval "latinskou školu" v Darmstadtu a s podporou hesenského vévody od roku 1763 studoval na univerzitě v Göttingenu, kde se roku 1769 stal mimořádným a od roku 1775 řádným profesorem experimentální fyziky, matematiky a astronomie. Na pozvání svých žáků v letech 1770 a 1774-1775 dvakrát navštívil Anglii, kde byl srdečně přijat králem Jiřím III., který mu nabídl místo profesora filosofie. Ze svých cest publikoval Dopisy z Anglie a byl známým, i když také kritickým anglofilem. Jako jeden z prvních, kdo své přednášky doplňoval experimenty, si získal nejen oblibu u studentů, ale i celoevropskou pověst. Dopisoval si s mnoha významnými osobami své doby, včetně J. W. Goetha a I. Kanta, matematik Carl Friedrich Gauss navštěvoval jeho přednášky a roku 1783 ho v Göttingen navštívil italský fyzik Alessandro Volta. Roku 1793 byl zvolen členem Royal Society v Londýně. V životě měl několik lásek, s mladou M. Stechardovou žil až do její smrti 1782, od roku 1783 žil s M. Kellnerovou , s níž se 1789 oženil a měl s ní šest dětí. Lichtenberg se zabýval zejména elektřinou a zkonstruoval velký elektrofor , který nabíjel elektrostatickou indukcí a který produkoval výboje na vzdálenost 38 cm. Studoval rozvětvené tvary výboje na povrchu izolantů a zobrazoval je tak, že povrch po výboji posypal jemným práškem, který pak otiskl na papír. Tak objevil fyzikální princip pozdější xerografie. Byl také jeden z prvních, kdo zavedl do Německa hromosvod, a vymyslel systém formátů papíru, který se jako ISO 216 užívá dodnes. Za života proslul jako břitký polemik a autor populárně vědeckých článků...

Franco Lucentini

V roce 1952 došlo k setkání Carla Fruttera s Francem Lucentinim. Stali se skvělými kamarády a taky vytvořili autorskou dvojice, která psala kriminální romány. Autorské duo bylo taktéž editory sci-fi série Urania.

Eva Lacinová

Autorka učebnic angličtiny a překladatelka.

Elmore Leonard

Elmore Leonard byl americký romanopisec. Po dokončení studií působil v námořnictvu. Na počátku své spisovatelské kariéry, tedy v padesátých letech, psal převážně westernovou literaturu, později však přešel ke kriminálním příběhům a thrillerům. V roce 1992 vydal román Rum Punch, který o pět let později zfilmoval režisér Quentin Tarantino pod názvem Jackie Brownová. Jeho knihou The Big Bounce byl inspirován snímek Velká rána , přičemž Smrtící úder byl inspirován knihou Killshot . Rovněž napsal několik scénářů.

Edward Lear

Edward Lear byl anglický ilustrátor a spisovatel, který proslul svými nonsensovými básněmi a tzv. „limeriky“ . Narodil se v Highgate v Londýně jako předposlední dvacátý potomek zámožného makléře, a byl vychováván o 21 let starší sestrou Annou. Trpěl od mládí nepevným zdravím, od sedmi let měl záchvaty epilepsie, potíže dýchacích cest, na sklonku života částečně oslepl. Po otcově obchodním krachu se v patnácti musel se sestrou odstěhovat z domova. Sám se nikdy neoženil a vlastní děti neměl. V devatenácti letech vydal knihu přírodopisných kreseb papoušků. Přes svůj trvající zájem a snahu o přírodopisné ilustrace se proslavil spíše jako spisovatel knížek pro děti. Ve dvaceti čtyřech letech mu vyšla jeho Velká kniha nesmyslů , sbírka limeriků, jež tuto krátkou básnickou formu proslavila. Celkem limeriků napsal přes dvě stě. Další známá básnická díla jsou Sedm rodin od jezera Piplpopl a báseň Sova a Kočička , kterou napsal pro děti svého mecenáše. Do češtiny se zapsal hlavně díky překladům Antonína Přidala, Kniha třesků a plesků , Velká kniha nesmyslů , viz například následující limerik: Naposledy vyšel v roce 2004 v překladu Jana Vladislava Třesky, plesky, česky . České překlady obvykle nedodržují pevné rytmické schema pravého limericku, srovnej odkaz níže. V limericku č. 45 této sbírky Lear nesmyslně rýmuje Prague a plague , což vnucuje výslovnost .

Dagmar Lužná

Ing. Dagmar Lužná se narodila v roce 1960 ve znamení Střelce. Je maminkou tří dětí, zatím dvojnásobnou babičkou. Žije v obci Unčovice v části Litovle. Od roku 1990 se aktivně zajímá o makrobiotiku. V letech 2000 až 2008 v Olomouci provozovala prodejnu zdravé výživy Ječmínek. Na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně v rámci bakalářského studijního programu "Chemie a technologie potravin" absolvovala obor "Technologie a řízení v gastronomii", zakončený státní zkouškou z fyziologie, hygieny výživy a potravinářských technologií. Následně získala magisterský titul ve studijním programu Technologie, hygiena a ekonomika výroby potravin.

Chytilová Lenka

Bruce Lansky

Humorista.

Bronislav Lipus

Autor jazykových příruček, ilustrátor.

Bohumil Landisch

Narozen 29.7.1928 v praze. Fotograf, fotografie krajinářské a reklamní fotografie, fotografické publikace o Praze.