Výpis všech autorů

Marie Lacrosse

Pseudonym německé autorky, pod kterým píše historické romány. Při literární tvorbě užívá také další pseudonym Mara Blum a skutečné jméno Marita Spang. Pracuje jako psycholožka.

Marek Laurenčík

Ing., školitel kurzů práce s počítačovým softwarem, autor publikací z oboru.

Marek Lašťovka

Narozen 24. 8. 1968 v Praze. Mgr., archivář, zabývá se moderními dějinami Prahy.

Ľuboslav Lacko

Slovenský webový a databázový technolog.

Longos

Longos, řecky Λόγγος , byl starověký řecký spisovatel známý svým milostným románem z pastýřského prostředí Dafnis a Chloé . O jeho životě není prakticky nic známo. To, že žil pravděpodobně ve druhém století, bylo určeno na základě lingvistického rozboru románu. Má se za to, že pocházel z ostrova Lesbos, protože se tam jeho román odehrává. Existuje dokonce hypotéza, že jeho jméno vzniklo na základě chyby písaře, který slovo "λογου" z názvu románu chybně naspal jako "λογγου" a z toho pak vznikl nominativ "λογγος", který byl interpretován jako jméno autora. Pokud se opravdu jmenoval Longos, byl pravděpodobně osvobozeným římským otrokem. Longos byl stoupencem atticismu, směru v řecké próze, který vznikl již ve 2. století př. n. l. jako reakce na květnatost a patetičnost. Tomu také odpovídá klidný a jednoduchý styl vyprávění jeho románu, jehož hlavním tématem je rozvíjení lásky mezi mladým pastýřem a krásnou mladou pastýřkou na pozadí různých dobrodružství. Román byl oblíben hlavně v období renesance a rokoka, stal se námětem mnoha výtvarných děl, Jean Jacques Offenbach podle něj napsal operetu a Maurice Ravel balet.

Limahl

Limahl je anglický popový zpěvák a skladatel, známý především jako zpěvák synthpopové skupiny Kajagoogoo z 80. let, než se vydal na sólovou dráhu. Narodil se jako Christopher Hamill 19. prosince 1958 ve Wiganu v hrabství Lancashire a své umělecké jméno přijal anagramováním svého příjmení. Limahl se proslavil hitem skupiny Kajagoogoo "Too Shy", který se v roce 1983 dostal na první místo britské singlové hitparády. Poté, co byl později téhož roku propuštěn z kapely, se vydal na sólovou dráhu a dosáhl úspěchu s písní "The NeverEnding Story", která se stala ústřední písní stejnojmenného filmu a stala se hitem v několika zemích.

Lev Davidovič Landau

Lev Davidovič Landau byl sovětský fyzik židovského původu, který přispěl k rozvoji mnoha oblastí teoretické fyziky. Mezi jeho úspěchy patří podíl na formulování matice hustoty – metodě kvantové mechaniky, kvantově mechanické teorie diamagnetismu, teorie supratekutosti, teorie fázových přechodů druhého druhu, Ginzburgovy-Landauovy teorie supravodivosti, vysvětlení Landauova tlumení ve fyzice plazmatu, Landauova pólu v kvantové elektrodynamice, a dvousložkové teorie neutrin. V roce 1962 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za svou práci v oboru supratekutosti. Narodil se roku 1908 v Baku v židovské rodině. Otec byl inženýr-naftař, matka lékařka v oboru fyziologie. Landau byl velice matematicky nadán a sám o sobě říkal, že integrovat se naučil ve 13 letech a derivovat uměl od nepaměti. Po maturitě na židovském gymnáziu studoval jeden rok na obchodní škole. V roce 1922 začal studovat na Univerzitě v Baku dva obory současně – fyzikálně matematický a chemický. V roce 1924 přešel na fyzikální oddělení Leningradské univerzity, kterou absolvoval v roce 1927. Nastoupil jako vědecký aspirant do Leningradského fyzikálně-technického institutu, který vedl A. F. Ioffe. V letech 1926–1927 publikoval své první práce z teoretické fyziky. Od roku 1929 strávil půldruhého roku v zahraničí, v Dánsku, Anglii a Švýcarsku, kde pracoval s předními teoretickými fyziky, především s Nielsem Bohrem, kterého od té doby pokládal za svého jediného učitele. Po konfliktu s Ioffem opustil Leningradský institut a od roku 1932 působil Landau v Charkově, na Ukrajinském fyzikálně-technickém institutu. Pracoviště se brzy stalo centrem teoretické fyziky v Sovětském svazu. Zde také začal spolu s Lifšicem i dalšími spolupracovníky psát svůj kurs teoretické fyziky . Pobývalo zde na stážích též několik mladých a významných zahraničních fyziků, jako maďarský fyzik Laszlo Tisza a československý fyzik Georg Pl...

Karen Lynch

Juraj Linzboth

Narozen 1930. Ing. Knižní grafik, umělecký fotograf.

Juliet Landon

Juliet Landonová se hluboce zajímá o umění a historii, tedy obory, které i sama vyučovala. Spolu s bohatou představivostí jí tyto zájmy pomáhají vytvářet ty nejlepší historické příběhy, jaké napsala. Zvláštní zájem v nich věnuje středověku a životu tehdejších žen v mužské společnosti. Mládí prožila v Severním Yorkshiru a nyní bydlí ve vesničce v Hampshiru v blízkosti svých dětí. Své první knihy publikovala pod vlastním jménem Jan Messent.

Julia London

Julia London, vlastním jménem Dinah Dinwiddie je americká autorka a narodila se a vyrůstala na ranči v Texasu. Absolvovala univerzitu ve Washingtonu a poté hodně cestovala, jak po Spojených státech, tak i po Evropě. Původně pracovala jako úřednice na Ministerstvu průmyslu a obchodu v Bílém domě, než se rozhodla s konečnou platností věnovat spisovatelské činnosti. Nyní pracuje pro New York Times a je známou autorkou historických románů i románů ze současnosti. Svou první knihu publikovala v roce 1998, jednalo se o román The Devil’s Love, a v příštích dvou letech následovalo pět dalších historických romancí. V roce 2002 Julia zkusila své spisovatelské štěstí i na poli romancí ze současnosti, a tak vydala knihu Material Girl. Nyní má na kontě 13 historických romancí a 7 romancí ze současnosti. Třikrát byla nominovaná na nejlepší autorku romancí v soutěži RITA Awards. Jinak je Julia velkou milovnicí psů a dva psí miláčky má doma. Je vdaná a s manželem žijí v Texasu.

Joseph Sheridan Le Fanu

Joseph Sheridan Le Fanu byl irský prozaik, básník a dramatik píšící anglicky, autor povídek a románů se záhadnými a hrůzostrašnými motivy, jeden ze zakladatelů hororu a detektivního žánru. Sheridan Le Fanu procházel z rodiny duchovního. Narodil se roku 1814 v Dublinu, kde také vystudoval práva. Zakrátko se ale rozhodl věnovat se plně kariéře spisovatele a novináře, přispíval např. do časopisu Dublin University Magazine, který i několik let redigoval, stal se vydavatelem i novinářem dublinského deníku Evening Mail. Když mu roku 1858 zemřela manželka, stáhl se na čas do ústraní, vedl život podivínského samotáře a nestýkal se ani s nejbližšími přáteli. Pak se ale mezi roky 1861–1869 stal redaktorem časopisu Dublin University Magazine, kam již předtím přispíval, a především začal být považován za mistra strašidelného a napínavého vyprávění. Materiál pro svá díla čerpal z vášnivé četby náboženských, mystických a okultních spisů a gotických románů a také ze své znalosti folklóru. Za svůj život napsal čtrnáct románů, z nichž ne všechny již snesou současná měřítka, a několik sbírek kratších strašidelných příběhů, z nichž vyniká novela Carmilla ze sbírky V temném zrcadle o lesbické upírce, která ovlivnila například Brama Stokera při psaní jeho románu Drákula. Sheridan Le Fanu zemřel roku 1873 v Dublinu. V roce 2001 byla v Českém rozhlasu zdramatizována povídka Ten, který tě nespouští z očí . Přeložil a zdramatizoval Josef Hlavnička, hudba Petr Mandel, dramaturgie Jana Weberová, režie Hana Kofránková. Osoby a obsazení: Patrick O´Grady , kapitán James Barton , Patrik, právník, potomek OˇGradyho , Generál Montague , Macklin , Doktor Richards , George Norcott , neznámý , Hawkins , Fiakrista , hlas a Lady Rochdaleo...

Johannes Linnankoski

Finský spisovatel, vlastním jménem Juhani Vihtori Peltonen, se narodil 28.10.1869 v Askole. Krátce působil jako učitel v místní vesnické škole, poté jako nakladatelský pracovník a novinář. Pod vlastním jménem vydal knihu o rétorice. Vynikal dokonalým stylem a jeho publicistické články jsou klasickým příkladem stylistické přesnosti a umělecké dokonalosti. Jako vynikající řečník měl nemalý vliv na národně uvědomělou finskou mládež. Jako autor na sebe upozornil r 1903, kdy vyšlo drama Věčný zápas. Prestiž si získal románem Uprchlíci, kterým chtěl poukázat na masivní vystěhovalectví, tehdy postihující celé Finsko. Jeho vrcholným dílem je román Píseň o červeném květu z roku 1905. Ve Finsku vyšel doslova ve stovkách vydání, byl i sfilmován. Spisovatel zemřel 10. 8. 1913 v Parvoo.

Jitka Ludvíková

Narodila se v Jindřichově Hradci v roce 1981. Po absolvování zdejšího gymnázia se rozhodla pro studium Právnické fakulty na Západočeské univerzitě v Plzni, kterou dokončila v roce 2004. Od té doby se věnovala právnické praxi. Od nudného psaní smluv a přípisů však utíkala k psaní povídek, ze kterých posléze vznikla autorčina prvotina Zkrocení mlsného muže, která se u čtenářů těší značné oblibě. K psaní a k lásce ke knihám ji potažmo přivedla prababička, která již vedle kolíbky seděla s třetím vydáním Erbenovy Kytice a neúnavně předčítala. Když si autorka osvojila zázrak čtení a propadla černobílé realitě, přispěla svou troškou další babička, která ji celé dětství zásobila haldami knih. Zatímco jiné děti trávily dětství na hřišti, pubertu po diskotékách, autorka seděla na lavičce, namísto jointa svírala knihu a četla. K řadě informací se tak dostala dříve než její vrstevníci, což urychlilo její vývoj a již ve dvanácti nabyla dojmu, že je jí předurčena dráha literárně činorodé osoby a sesmolila svoji první pětiaktovku. Záhy však pochopila, že svět o druhého Shakespeara nestojí a zaměřila se na milostnou poezii. Následovaly drobné fejetony a absurdní minihry s politickou tématikou, které naštěstí nikdy nepublikovala. Nakonec vsadila na psaní povídek, které ji dodaly odvahu napsat svou první knihu. A protože napsat a vydat první knihu je jako droga, silný nával euforie , nehodlá se této euforie vzdát a hodlá v psaní pokračovat, dokud to „půjde“!

Jan Lier

Jan Lier byl český novinář, spisovatel, výtvarný a divadelní kritik, představitel lumírovců. Pracoval jako tajemník a knihovník Průmyslové jednoty. Od 70. let publikoval fejetony, v nichž ostře kritizoval český veřejný život, přijímání německých vzorů a obdiv k Rusku; jako alternativu nabízel francouzskou kulturu. Proti výchovné úloze literatury, kterou vyznávali zejména moravští kritici, stavěl „umění pro umění“. Největší vliv měl v 80. a 90. letech, později se svými názory dostával do izolace. Psal i povídky, novely a romány, inspirované postromantickou francouzskou literaturou a poplatné polemickému novinářskému stylu. Narodil se 27. října 1852 v Kutné Hoře č. 179, blízko Kamenného domu. V mládí ho nepříznivě zasáhla smrt otce. Vystudoval reálku a profesionálně se věnoval technice. V letech 1873–77 pracoval na železnici, roku 1877 získal místo sekretáře v pražské Jednotě průmyslové. Ve volném čase psal fejetony, kritiky i samostatné literární práce. 1. října 1887 se stal knihovníkem Průmyslové jednoty. 1. prosince 1892 ho Česká akademie věd a umění zvolila za mimořádného člena. Od roku 1896 působil i jako dramaturg a lektor Národního divadla. V Průmyslové jednotě nakonec zastával funkci ředitele a za své výsledky získal záslužnou stříbrnou medaili. Cestami po Evropě získal obdiv k západní kultuře, zejména francouzské, a odpor k „malým“ českým poměrům, které se snažil změnit. Románskou kulturu si cenil výše než germánskou. Řadil se mezi kosmopolitní lumírovce. Velmi známý byl v 80. a 90. letech. Postupem času se svými zásadními názory dostával do stále větší izolace, takže od konce 90. let byl jeho význam jen okrajový. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Do literatury jej uvedl Jan Neruda v 70. letech. Od roku 1877 psal fejetony do Národních listů a Pokroku. V té době vydal také román Hraběnka Radová. První práce psal pod pseudonymy Adam Zero, Luděk Frič, Jan Iler a Vile...

James Last

James Last , narozený jako Hans Last 17. dubna 1929 v Brémách v Německu, byl uznávaný skladatel a vedoucí big bandu, známý svými aranžemi pro easy listening a pop music. Během své kariéry, která trvala několik desetiletí, vydal celou řadu alb a proslavil se svým " James Last Orchestra". Jeho styl se vyznačoval vlastní formulí "veselé hudby", díky níž se stal oblíbeným mezi posluchači vyhledávajícími optimistické a přístupné melodie.

Hugo van Lawick

Celým jménem Hugo Arndt Rodolf Baron van Lawick. Fotograf a filmař volně žijících zvířat.

Henry Lincoln

Vyučil sa herectvo, zahral aj zopár úloh pod pseudonymom Soskin Henry, neskor sa stal "odborníkom na mystéria", titul doktor histórie dostal od "pseudovedca" za jeho bádateľskú činnosť - preslávil sa liečiteľ a populizátor histórie :)

Hana Lasicová

Hana Lasicová sa narodila 28. 2. 1981 v Bratislave. Vyštudovala ekonómiu na Ekonomickej univerzite vo Viedni a komparatívnu literatúru na Sorbonne v Paríži. V Paríži žila tri roky, po ukončení štúdií tam pracovala v oblasti personalistiky. Je dcérou Milana Lasicu a Magdy Vašáryovej.

František Lazecký

František Lazecký byl český spisovatel a básník katolické orientace. Narodil se v rodině slezského rolníka, od roku 1921 studoval na hospodářské škole v Opavě, kde mezi jeho učiteli byl i regionální spisovatel Vojtěch Martínek. Po maturitě 1925 studoval na Vysoké škole zemědělského inženýrství a roku 1930 získal titul inženýra. Souběžně studoval knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, roku 1929 složil státní knihovnickou zkoušku na Státní knihovnické škole v Praze a od roku 1930 byl knihovníkem Ústřední zemědělské a lesnické knihovny Československé akademie zemědělských věd v Praze. V letech 1946–1952 a 1956–1959 byl jejím ředitelem a v letech 1959–1962 externě přednášel knihovnictví na Filozofické fakultě UK. Přispíval do několika katolických literárních časopisů Roku 1969 odešel do důchodu a věnoval se pouze psaní a literatuře, zejména pro děti. Byl členem Umělecké besedy v Praze a Moravského kola spisovatelů. Do literatury vstoupil lyrikou, která až barokně emfaticky představovala spor duše s tělem . Koncem 30. let zjednodušil formu veršů, až k písňovému rytmu, a také témata: začal psát především o domově. Překládal například písně L. v. Beethovena, F. Schuberta nebo M. P. Musorgského, podílel se na překladu Starého zákona a katolického breviáře. Po roce 1945 se začal zabývat tvorbou pro děti, přičemž čerpal z folklorní tradice rodného Slezska . Básně ze 70. let jsou považovány za vrchol jeho tvorby . Psal i eseje, v předválečných letech hlavně s historickou tematikou.

Fabian Lenk

Narozen 1963 v Salzgitteru. Německý autor detektivních příběhů, píše především pro děti, ale i pro dospělé.

Armin Lutz

Německý autor publikací o stavbě skleníků a apařenišť.

Annelies van Loon

Anna Láng

Maďarská grafička a ilustrátorka, působí v Itálii.

Alojz Lorenc

Alojz Lorenc , je bývalý československý policista slovenské národnosti. V období 1985–1989 působil jako první náměstek federálního ministra vnitra Československé socialistické republiky, pověřený řízením centrálních kontrarozvědných správ Státní bezpečnosti. Prakticky celou svoji kariéru působil v bezpečnostních složkách. Po absolutoriu Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně nastoupil v roce 1970 na ministerstvo vnitra ČSSR v Praze, kde pracoval ve zvláštním odboru federálního ministerstva vnitra . Alojz Lorenc se věnoval kryptografii. Řídil vývoj šifrovacího automatu, jehož byl autorem. Svými nadřízenými byl opakovaně výborně hodnocen a rychle postupoval vzhůru po kariérním žebříčku. V roce 1977 se stal náčelníkem zvláštní správy SNB, což byl ústřední orgán šifrové služby ČSSR. Od 1. května 1980 velel správě SNB hl. města Bratislavy a Západoslovenského kraje. Nejvyššího postu dosáhl generál Lorenc v roce 1985, kdy se stal prvním náměstkem ministra vnitra Vajnara. Zpočátku generál Lorenc řídil Správu ekonomické kontrarozvědky a Správu vnitřní kontrarozvědky, též ale Vysokou školu SNB a Technickou správu FMV, Správu vývoje automatizace, Zvláštní správu a Technickou správu . Řídil Státní komisi pro ochranu státního tajemství, byl členem Vládního výboru pro obranný průmysl a členem Vládní havarijní komise. V čase Mimořádných bezpečnostních opatření byl pověřován řízením celostátního operačního štábu na FMV. Od reorganizace FMV v roce 1988 mu byly podřízeny Hlavní správa kontrarozvědky, Hlavní správa vojenské kontrarozvědky a Správa kontrarozvědky v Bratislavě. Řídil a komplexně kontroloval protišpionážní, ekonomickou, vojenskou i politickou kontrarozvědnou práci v celém Československu. V průběhu sametové revoluce vydal generál Lorenc rozkaz, podle kterého nemají složky StB nijak zasahovat do situace. Tento rozkaz později odůvodnil tím, že...

Aljoscha Long

Německý psycholog, léčitel, filozof a autor publikací z oboru.

Vojtech L Levský

Vojtech L. Levský sa už roku 1922 sa stal inštruktorom sebaobrany. Prešiel mnohými odbornými kurzami doma i v zahraničí. Získané bohaté praktické poznatky a skúsenosti inštruktora sebaobrany plným priehrštím odovzdáva aj našej mládeži. Napísal veľa odborných článkov a seriálov, spolupracoval s Československou televíziou a je autorom dvadsiatich príručiek o sebaobrane, ako napríklad: Sambo , 500 chmatov sebaobrany , Az önvedelem 500 fogása , Sebaobrana milicionára , Základy sebaobrany karate . Všetky Levského diela našli k čitateľovi správny prístup, ich štýl, metódy rozvrhu podávanej problematiky a popis je zrozumiteľný a prezrádza bohaté skúsenosti praktika. Jeho diela sa stretli s veľkým úspechom doma i v zahraničí. Aj táto nová, prepracovaná a doplnená kniha o sebaobrane je napísaná prístupnou a zrozumiteľnou formou. Autor v nej dôsledne dodržiava zásady zákona a vystríha pred zneužitím karate na útočné ciele. Autor vykonal veľa užitočnej práce pri popularizovaní branných športov. Za svoju činnosť dostal od ČSZTV čestný odznak a verejné uznanie III. stupňa. Pri príležitosti 55-ročnej aktívnej činnosti v ozbrojených zložkách jeho prácu odmenili viacerými pochvalnými uznaniami a telovýchovnými vyznamenaniami.

Vojen Ložek

Vojen Ložek byl český přírodovědec, odborník na přírodu kvartéru , zoolog-malakolog, dlouholetý ochránce přírody, spisovatel-publicista a pedagog. Jednalo se o vědce a odborníka světového významu, o němž jeho student Václav Cílek prohlásil: „Vojen Ložek není jeden člověk, ale tým specialistů“. Je držitelem zlaté medaile Albrechta Pencka za zásluhy o světový rozvoj poznání čtvrtohor, v roce 2005 obdržel Cenu ministra životního prostředí. Vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Pracoval v Ústředním ústavu geologickém a později v kvartérním oddělení Geologického ústavu AV ČR a také v Českém ústavu ochrany přírody. Žil v Praze-Stodůlkách. Ochraně přírody se věnuje také jeho syn, Ing. Vojen Ložek ml., který pracoval jako referent Správy CHKO Český kras pro plány péče CHÚ, management, program péče o krajinu, naučné stezky a sport. Bibliografie Vojena Ložka zahrnovala v roce 2005 celkem 1200 publikací. Mezi jeho nejznámější publikace patří Příroda ve čtvrtohorách či Zrcadlo minulosti .

Věra Linhartová

Narozena 22. 3. 1938 v Brně. Historička a teoretička umění, beletristka, po roce 1968 v exilu v Paříži, překladatelka z francouzštiny, editorka díla R. Weinera a J. Heislera.

Věra Laudová

Narozena 26. 6. 1925. PhDr., historička umění, autorka publikací z oboru výtvarné kultury a dějiny umění, též spoluautorka průvodce po Vídni .

Torgny Lindgren

Torgny Lindgren byl švédský spisovatel. Pocházel z odlehlého severošvédského kraje, kam umístil řadu svých děl. Debutoval již v roce 1965, ale úspěch mu přinesl až román Cesty hada na skále, vydaný 1982. Příběh byl o tři roky později zfilmován. Jeho knihy byly přeloženy do více než 30 jazyků a byl považován za jednoho z nejúspěšnějších současných švédských spisovatelů. Od roku 1991 byl členem švédské akademie. Za román Bethsabée obdržel v roce 1986 Prix Femina. Roku 2000 získal Literární cenu Selmy Lagerlöfové.

Titus Lucretius Carus

Titus Lucretius Carus byl římský básník a filosof. O jeho životě máme velmi málo spolehlivých zpráv. Jeho hlavní dochovanou prací je didakticko-epická báseň O přírodě , sestávající z 6 knih a objasňující Epikúrovo učení. Tvrdí, že příroda se řídí odvěkými zákony, kde vše vzniká, trvá a zaniká. Bohové nemohou zasahovat do světa, který povstal z atomů. Podle něj neexistuje ani podsvětí a bohové žijí v nečinnosti v nebesích, kde se radují ze své blaženosti.

Theodora Lau

Astroložka.

Stefania Leonardi Hartley

Spisovatelka původem ze Sicílie, dlouhodobě žijící v Anglii. Autorka příběhů , blogerka, autorka povídek pravidelně publikovaných v časopisu The People's Friend.

Šilhová Lucie

Siegfried Lenz

Siegfried Lenz byl německý spisovatel. Ve svých dílech analyzuje vinu německého národa a přetrvávající důsledky jeho nacistické minulosti.

Rundfunkchor Leipzig

Rundfunkchor Leipzig , známý také jako Lipský rozhlasový sbor, je renomovaný německý sbor, který je nedílnou součástí klasické hudební scény v zemi. Byl založen v roce 1946 a od té doby si získal pověst všestranného a vynikajícího sbormistra v širokém spektru sborové hudby, od staré hudby až po současná díla. Sbor se podílel na mnoha nahrávkách a vystoupeních, často spolupracuje se Symfonickým orchestrem MDR a dalšími prestižními tělesy. Vystupoval pod taktovkou mnoha významných dirigentů a přispěl k úspěchu různých operních a symfonických projektů. Orchestr Rundfunkchor Leipzig je známý svým bohatým zvukem a disciplinovaným uměním, díky nimž si získal uznání kritiky a věrné příznivce mezi milovníky klasické hudby.

Richard Leigh

Narodil sa v New Jersey, USA ako syn britského otce a americkej matky od roku 1970 žil v Británi. Rád píše a prednáša sprisahanecké historické teórie a záhady...

Oto Linhart

Narozen 2.6.1958 v Praze. Novinář, spisovatel a básník.

Milan Lukeš

Milan Lukeš byl český historik, překladatel a politik. Absolvoval katedru divadelní vědy a dramaturgie na AMU v roce 1955. Byl profesorem Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, vedoucím oddělení divadelní a filmové vědy, proděkanem pro ideologickou práci, předsedou organizace KSČ – historiků. Překládal zejména anglickou a americkou dramatickou tvorbu. Byl autorem řady esejů a knih o Williamu Shakespearovi, alžbětinském divadle či o teorii dramatu. Působil jako redaktor časopisu Svět a divadlo. V letech 1985 až 1989 vedl činohru Národního divadla v Praze. Po roce 1989 byl ministrem kultury za KSČ, poslancem ČNR a místopředsedou české vlády. Slovník české literatury po roce 1945

Michèle Lecreux

Francouzská redaktorka a autorka pupulárně-naučných publikací.

Michael Leapman

Michael Leapman se narodil v Londýně v roce 1938 a ve dvaceti letech se stal profesionálním novinářem. Pracoval pro většinu britských celostátních novin a v současnosti píše o cestování a dalších tématech pro několik časopisů, mimo jiné i pro „The Independent“, „Independent on Sunday“, „The Economist“ a „Country Life“. Je autorem jedenácti knih, včetně oceněné „Companion Guide to New York“ a „Společníka cestovatele Londýnem“. V roce 1989 připravil k vydání úspěšnou „Book of London“.

Martin Ližičiar

Slovenský novinář a ředitel vydavatelství Cesta+.

Mark Lauren

Mark Lauren je certifikovaný vojenský specialista na fyzický trénink, letecký návodčí speciálních operací, triatlonista a šampion v thajském boxu. Úspěšně připravil téměř tisíc branců na extrémní požadavky nejelitnějších jednotek z komunity speciálních operací. Coby zkušený specialista při plánování a provádění misí zabavování letišť, záchranných misí, letecké podpory a průzkumných a pozorovacích misí trénoval jednotky schopné okamžitého nasazení v oblastech předsunutých vojenských operací pomocí výsadku, čtyřkolek, po zemi, ve vodě či obojživelně.

Marcel Ludvík

Ing., pracovník v turistickém ruchu, autor a spoluautor turistických průvodců, též fotografie. Spoluautor edice A - Z, konkrétně Hrady a zámky na Moravě, 1987.

Kathy Lette

Kathy žije v Londýně se svým manželem a dvěma dětmi. Zaznamenala první úspěch už jako teenagerka, a sice s románem Puberty Blues. Po několika letech, kdy psala sloupky do novin a televizní sitcomy ve Státech a v Austrálii, vydala několi bestsellerů: Girls' Night Out, The Llama Parlour, Foetal Attraction, Mad Cows, Altar Ego, Nip 'n' Tuck a Dead Sexy. Její knihy již vyšly ve čtrnácti zemích po celém světě. Má svou webovou stránku: www.kathylette.com

Jozef Leikert

Jozef Leikert je slovenský básník a autor literatury faktu. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě a posléze pracoval jako redaktor několika časopisů, mimo jiné i jako šéfredaktor Gama magazínu. Od roku 1997 působí na Historickém ústavu Slovenské akademie věd a byl i mluvčím a později osobním poradcem prezidenta Slovenské republiky. Je předsedou Klubu spisovatelů literatury faktu a členem PEN-klubu.

Joel Levy

Spisovatel a novinář, biolog, psycholog, specializující se na vědu a historii. Autor populárně-naučných publikací z různých oborů.

Joe R Lansdale

Držitel několika cen Brama Stokera. Koncem 80. let je obdržel mj. za naturalistickou povídku Noc, kdy nešli na horror, odehrávající se v době premiéry Romerova filmu Night of the Living Dead a za novelu S mrtvolákama v poušti kadilaků, která spadá do Lansdalem vytvořeného nového subžánru zombie western. Obě díla u nás vyšla ve sbírce Bizarníma rukama. Lansdale je také autorem scénáře k ceněné horrorové komedii Bubba Ho-Tep a tvůrcem předlohy k úvodnímu dílu úspěšné televizní série Masters of Horror. J. R. Lansdale je jedním z nejlepších horrorových spisovatelů posledních 25 let a může být považován za chybějící mezičlánek mezi Stephenem Kingem a Clivem Barkerem.

Jiří Linhart

Sestavovatel slovníku cizích slov.

Jiří Lapáček

Narozen 20. 2. 1960 v Pacově . PhDr., archivář, historik. Práce z oboru komeniologie, dějiny školství a kultury.

Jaroslav Láník

Jaroslav Láník , historik. V letech 1981 až 1995 pracoval v Ústavu československých a světových dějin a v Historickém ústavu AV ČR. Zabýval se hospodářskými dějinami 19. a 20. století. Od roku 1995 pracuje ve Vojenském historickém ústavu Praha, v letech 1998-2002 byl šéfredaktorem časopisu Historie a vojenství. Nyní se zabývá vývojem československé armády po roce 1945, zejména zbrojením a jeho ekonomickými důsledky. Druhým okruhem jeho zájmů jsou dějiny podnikání v Praze.

Jan Lejnar

Znalec léčivých bylin, autor knih o léčivkách.

Gordon Lightfoot

Gordon Lightfoot je uznávaný kanadský písničkář, který se významně zapsal do folkového a folkrockového hudebního žánru. Jeho kariéra trvá několik desetiletí, začíná na počátku 60. let 20. století. Lightfootovo písničkářství se vyznačuje emocionální hloubkou a vypravěčstvím, často se v něm odrážejí témata lásky, přírody a sociálních problémů. Široké uznání si získal písněmi jako "If You Could Read My Mind", "Sundown" a "The Wreck of the Edmund Fitzgerald", které ukázaly jeho vypravěčské schopnosti a melodické mistrovství.

Gilles Lipovetsky

Gilles Lipovetsky je francouzský filosof, sociolog, esejista a profesor v Grenoblu. Snaží se o analýzu dnešní postmoderní a hyperkonzumní společnosti. Mimo jiné tvrdí, že člověk v dnešní době prodělává antropologickou mutaci, která z něj postupně před našima očima činí tvora narcisticky, hédonisticky a individualisticky založeného. Člověk je čím dál víc zotročován svou slabou vůlí, podléhá tlaku společnosti a žije povětšinou sám, protože láska k druhému člověku je pro něj nesnesitelným jařmem.

Gerhard Leibold

Léčitel a psychoterapeut, publikace z oboru.

Gabriel Laub

Gabriel Laub byl česko-polský esejista a aforista židovského původu. Narodil se v Polsku, vyrůstal v Krakově. Po německé invazi do Polska odešel s rodiči, kvůli židovskému původu, do SSSR. Od roku 1948 byl občanem Československa, kde vystudoval žurnalistiku a pracoval jako redaktor. Po okupaci Československa v srpnu 1968 emigroval do Německa.

František Lstibůrek

Práce z oboru elektrotechniky a automatizační techniky.

Franco Lucentini

V roce 1952 došlo k setkání Carla Fruttera s Francem Lucentinim. Stali se skvělými kamarády a taky vytvořili autorskou dvojice, která psala kriminální romány. Autorské duo bylo taktéž editory sci-fi série Urania.

Filsaková Lucie