Výpis všech autorů

Brian Lumley

Brian Lumley je britský spisovatel fantasy hororu. V brzkých letech jej nejdříve očaroval svět sci-fi, díky dílům jako Pilot of the Future v britském komiksu Eagle. Později jej však nadobro očaroval a i nadále drží svět fantasy převážně díky klasickým literárním dílům jako Drákula nebo jeho literárním otci H. P. Lovecraftovi a jeho dílům. Ve svých 21 letech vstoupil do britské Královské vojenské policie v Německu, kde se poohlížel po každé literární práci, aby krátce poté se stal profesionálním spisovatelem, kterým je dodnes. Mezi jeho nejznámější díla pro českého čtenáře bude patřit cyklus Nekroskop, který postupně vychází v českých překladech od nakladatelství Polaris a sbírka povídek Nekros. Pentalogie Nekroskop Trilogie Vampíří svět Duologie Ztracené roky Trilogie E-Branch Další knihy

Bohuslav Lázňovský

Narozen 29.7.1882 v Rychnově n. Kněžnou, zemřel 11.3.1944 v Praze. RNDr., středoškolský profesor, vlastivědné a přírodovědné práce.

Arnette Lamb

Arnette Lamb byla americká autorka romantických historických novel o Skotsku a jejích lordech. Napsala jich celkem 13. Její styl byl výjimečný a její knihy byly bestselery USA Today, Publishers Weekly a The New York Times. Byla držitelkou řady ocenění, např. Nejlepší nový historický autor časopisu Romantic Times. Zemřela předčasně ve věku 51 let, kdy podlehla rakovině.

Vincenc Lesný

Vincenc Lesný byl český indolog, překladatel a jedna z nejvýraznějších postav české orientalistiky 1. poloviny 20. století. Byl jedním z prvních členů Československá akademie věd. Překládal hlavně ze sanskrtu, páli, hindštiny a především bengálštiny. Rodiče Baltazar Lesný a Viktorie měli dva syny, Vincence a Bedřicha. Otec Baltazar byl posledním lesním hraběcího rodu Pallavicini na jemnickém panství. Mladší Bedřich spáchal za záhadných okolností sebevraždu puškou svého otce v lese. Starší syn Vincenc se narodil v Komárovicích u Moravských Budějovic 3. dubna 1882. Baltazar Lesný měl tři dcery, Marinu, Lojzičku a Pepičku. Mezi lety 1888 a 1893 navštěvoval obecné školy v Jemnici a Domamili, mezi lety 1895 a 1901 navštěvoval gymnázium v Jindřichově Hradci. Měl se stát na přání matky farářem. Místo semináře si po maturitě vybral vojenskou námořní akademii v Pule . Během studentských let si přivydělával jako prefekt ve Strakově akademii, kde sídlilo internátní gymnázium pro českou šlechtu. Studoval na Karlově univerzitě klasickou filologii, sanskrt a staroindickou kulturu . Jeho učitelem byl mimo jiné i Josef Zubatý. Navštěvoval také přednášky v Oxfordu a Bonnu . Když dokončil studia, začal se věnovat dráze učitele. Nejprve na střední škole , poté na vysoké. Hodnosti docenta dosáhl v roce 1917. V letech 1912 a 1922 byl řádným profesorem na gymnáziu v Křemencově ulici. Od roku 1922 do roku 1923 působil v Indii a následně opět působil do roku 1924 na gymnáziu v Křemencově ulici. Následně působil na vysokých školách. V roce 1924 se stal prvním mimořádným profesorem indologie na Karlově univerzitě, o 6 let později byl jmenován profesorem řádným. V roce 1937 se na dva roky ujal vedení tamější filozofi...

Věra Linhartová

Narozena 22. 3. 1938 v Brně. Historička a teoretička umění, beletristka, po roce 1968 v exilu v Paříži, překladatelka z francouzštiny, editorka díla R. Weinera a J. Heislera.

Václav Ledvinka

Václav Ledvinka je český historik a archivář, někdejší ředitel Archivu hlavního města Prahy. Po absolutoriu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze nastoupil v roce 1976 do Archivu hl. m. Prahy, kde působí doposud a jehož byl ředitelem v letech 1987–2016. Zabývá se především dějinami Prahy, a to zejména v kontextu odborného zaměření na české dějiny 15.-17. století, hospodářské a sociální dějiny, dějiny každodennosti a životního stylu aristokracie a obecně dějiny měst. Po řadu let předsedal Vědecké archivní radě, spolupracuje s Filozofickou fakultou Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem i FF UK, je členem řady odborných komisí a vědeckých rad i dalších orgánů. Podílel se na řadě odborných publikací a za svou činnost byl oceněn medailí Za zásluhy o české archivnictví.

Titus Lucretius Carus

Titus Lucretius Carus byl římský básník a filosof. O jeho životě máme velmi málo spolehlivých zpráv. Jeho hlavní dochovanou prací je didakticko-epická báseň O přírodě , sestávající z 6 knih a objasňující Epikúrovo učení. Tvrdí, že příroda se řídí odvěkými zákony, kde vše vzniká, trvá a zaniká. Bohové nemohou zasahovat do světa, který povstal z atomů. Podle něj neexistuje ani podsvětí a bohové žijí v nečinnosti v nebesích, kde se radují ze své blaženosti.

Pär Lagerkvist

Pär Fabian Lagerkvist byl švédský básník, dramatik, romanopisec a autor povídek a esejí, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1951. Pär Fabian Lagerkvist se narodil roku 1891 ve Växjö v jižním Švédsku v provincii Småland v rodině přednosty železniční stanice a dětství prožil v silně religiózním prostředí. Po maturitě roku 1910 strávil rok studiem historie na univerzitě v Uppsale. V roce 1913 odjel do Paříže, kde ho zaujaly moderní expresionistické proudy, zejména v malířství. Věnoval se novinářství a brzy se stal vyznavačem darwinistického pojetí světa a radikálních politických názorů blízkých socialismu , i když v jeho tvorbě zároveň natrvalo zakotvily i otázky metafyzické povahy. Jeho radikalismus se týkal i estetické oblasti a ve své programové studii Slovesné a výtvarné umění z roku 1913 se přihlásil k evropskému modernismu. Jako lyrik se Lagerkvist poprvé prosadil roku 1916 sbírkou Úzkost, v níž se však pod vlivem světového válečného konfliktu a osobní krize objevuje téma bolesti, strachu, beznaděje a rezignace. V podobném, krajně pesimistickém duchu jsou napsány i jeho první sbírky povídek a expresionistická, absurditu lidského života manifestující dramata. Tato témata jsou typická i pro jeho další prozaickou tvorbu ve dvacátých letech 20. století, zatímco v jeho básnických sbírkách z té doby se již projevuje obnovená víra v člověka a svět. V souvislosti s politickými událostmi v Německu v 30. letech a rostoucím nebezpečím fašismu zaujal Lagerkvist aktivní postoj bojujícího humanisty, odpůrce totalitních režimů a obhájce demokratických principů západního světa. Tehdy vznikla jeho velká a varovná díla o moci zla Kat a Trpaslík a řada dramat zaměřených na základní problémy lidské existence v podmínkách neustálého ohrožení . V padesátých a šedesátých letech se pak Lagerkvist vrátil opět k próze a v řadě stylisticky ...

Miroslav Antonín Liškutín

Miroslav Antonín Liškutín byl československý brigádní generál, československý letec RAF. Vyučil se zámečníkem. V srpnu 1938 vstoupil do armády. Po vyhlášení protektorátu odešel za hranice a v Anglii byl přijat do řad RAF. Účastnil se vzdušných soubojů s nepřítelem, doprovázel námořní konvoje a prováděl vzdušnou ochranu námořní základny. Během druhé světové války sestřelil tři nepřátelská letadla a jednu létající pumu V1. Nad nepřátelským územím uskutečnil celkem 131 letů během druhé světové války. Sloužil v 312. a 313. československé stíhací peruti.V srpnu 1945 se vrátil do Československa a působil ve funkci náčelníka štábu na letišti v Brně-Slatině. Po únoru 1948 byl na něj vydán zatykač a musel opět uprchnout do Anglie, kde na něj čekala manželka a dvě děti. Nastoupil zde službu u královského letectva, ze služeb RAF odešel v roce 1962.

Milan Lajdar

Mgr. Milan Lajdar se narodil 30.10. 1950 v Náchodě, vystudoval pedagogickou fakultu v Hradci Králové a postgraduálně katedru dokumentární tvorby FAMU v Praze. Pracuje jako novinář, kameraman a režisér, rovněž se zabývá multimediálními projekty. Pravidelně publikuje v novinách a časopisech, i autor knih pro děti a humorných povídek.

Markéta Lukášková

Markéta Lukášková pochází z Českých Budějovic. Působila jako redaktorka časopisů Týden, Maxim, Faktor S, vedla Reflex.cz. Se svou prvotinou Losos v kaluži objela republiku v rámci divadelního projektu Listování a napsala podle ní scénář, který nyní čeká na filmové zpracování. Po Lososovi následovaly knihy Panda v nesnázích, InTyMně a Vlaštovka v bublině. Markéta ve volném čase běhá, prohání svou fenku Pandu a snaží se šířit osvětu o vnímání psychických problémů nejen skrze své knihy.

Marie Madeleine de La Fayette

Marie-Madeleine Pioche de La Vergne, komtesa de La Fayette známá jako Madame de La Fayette byla francouzská spisovatelka období klasicismu. Marie-Madeleine Pioche de La Vergne se narodila v zámožné rodině pocházející z nižší šlechty, která měla kontakty na okolí kardinála de Richelieu. Její matka, dcera králova lékaře, byla ve službě vévodkyně Rose-Madeleine d'Aiguillon už od jejího narození. Její otec, Paul Pioche de la Vergne, králův štolba, zemřel po výstřelu z muškety, když měla Marie-Madeleine patnáct let. Následující rok po této události se stala dvorní dámou královny Anny Rakouské a začala se vzdělávat v literatuře u gramatika jménem Ménage, který ji učil italsky a latinsky. Tento muž ji uvedl do populárních literárních salonů Catherine de Rambouillet, markýzy du Plessis-Bellier a Madeleine de Scudéry. V roce 1660 se její matka znovu vdala za Renauda de Sévigné, strýce madame de Sévigné. Obě dámy "se staly nejdražšími přítelkyněmi na světě navždy". V roce 1655 se vdala ve věku 21 let za Auvernčana o osmnáct let staršího Françoise Motiera, hraběte de La Fayette, se kterým měla dva syny. Tento vdovec, bratr slavného Louise de La Fayette, který vedl uzavřený život na svém zámku, jí přinesl štěstí a vliv. Doprovázela ho po jeho rodinných statcích v Auvergne a v Bourbonsku, ale také se pravidelně vracela do Paříže, kde se představila v nejvyšších kruzích kolem královského dvora. Společenský vzestup jí umožnil s úspěchem otevřít vlastní salon v Paříži na ulici du Vaugirard. Navštěvovali ho La Fontaine, La Rochefoucauld, Segrais a princ de Condé. Manžel zůstal ve stínu slávy madame de La Fayette. Až do 19. století se nevědělo, že zemřel 26. června 1683. Je známo, že mezi důležité známosti madame de La Fayette patřila Henrietta Anglická, budoucí vévodkyně Orleánská, která ji požádala, aby byla její životopiscem. Také Grand Arnauld a Huet, jejichž Pojednání o původu románů bylo zveřejněno jako předmluva je...

Marie Lacrosse

Pseudonym německé autorky, pod kterým píše historické romány. Při literární tvorbě užívá také další pseudonym Mara Blum a skutečné jméno Marita Spang. Pracuje jako psycholožka.

Kathy Lette

Kathy žije v Londýně se svým manželem a dvěma dětmi. Zaznamenala první úspěch už jako teenagerka, a sice s románem Puberty Blues. Po několika letech, kdy psala sloupky do novin a televizní sitcomy ve Státech a v Austrálii, vydala několi bestsellerů: Girls' Night Out, The Llama Parlour, Foetal Attraction, Mad Cows, Altar Ego, Nip 'n' Tuck a Dead Sexy. Její knihy již vyšly ve čtrnácti zemích po celém světě. Má svou webovou stránku: www.kathylette.com

Kateřina Lovis-Miler

Výtvarnice, malířka a kreslířka, ilustrátorka dětské literatury, autorka leporel , též ilustrace učebnic pro základní školy.

Karel Liška

Narozen 28.1.1910, zemřel 30.7.1993. Povoláním strojník, práce z oboru heraldiky a sfragistiky.

Juliet Landon

Juliet Landonová se hluboce zajímá o umění a historii, tedy obory, které i sama vyučovala. Spolu s bohatou představivostí jí tyto zájmy pomáhají vytvářet ty nejlepší historické příběhy, jaké napsala. Zvláštní zájem v nich věnuje středověku a životu tehdejších žen v mužské společnosti. Mládí prožila v Severním Yorkshiru a nyní bydlí ve vesničce v Hampshiru v blízkosti svých dětí. Své první knihy publikovala pod vlastním jménem Jan Messent.

John T Lescroart

Americký spisovatel.

Joe R Lansdale

Držitel několika cen Brama Stokera. Koncem 80. let je obdržel mj. za naturalistickou povídku Noc, kdy nešli na horror, odehrávající se v době premiéry Romerova filmu Night of the Living Dead a za novelu S mrtvolákama v poušti kadilaků, která spadá do Lansdalem vytvořeného nového subžánru zombie western. Obě díla u nás vyšla ve sbírce Bizarníma rukama. Lansdale je také autorem scénáře k ceněné horrorové komedii Bubba Ho-Tep a tvůrcem předlohy k úvodnímu dílu úspěšné televizní série Masters of Horror. J. R. Lansdale je jedním z nejlepších horrorových spisovatelů posledních 25 let a může být považován za chybějící mezičlánek mezi Stephenem Kingem a Clivem Barkerem.

James Lucas

James Lucas je nejen uznávaným historikem, ale rovněž vynikajícím spisovatelem. Pracoval jako zástupce ředitele fotografického oddělení v londýnském Imperial War muzeum. Vydal několik desítek titulů, které byly kritikou ceněny.

Hugo van Lawick

Celým jménem Hugo Arndt Rodolf Baron van Lawick. Fotograf a filmař volně žijících zvířat.

Eugen Lazišťan

Bol slovenský fotodokumentarista, zakladateľ slovenskej fotografie a autor obrazových publikácií. Ako dokumentarista svoj zrak zameral najmä na slovenskú krajinu, ľudovú architektúru, odev i zvyky.

Day Leclaire

Day Leclaireová žije se svou rodinou v lůně přímořského lesa na malém ostrůvku při pobřeží Severní Karoliny. Je to oblast častých bouří a neustálých výpadků elektrického proudu, příjemné klima, skvělé podmínky pro rybaření a panenská příroda jsou však pro ně prý naprosto dostatečnou kompenzací. Jedním z jejich prvních přírůstků do rodiny po přestěhování na ostrůvek Hatteras byl kocour jménem Chlupáč, který nedávno objevil, že nejpříjemnějším místečkem, kde se můžete stočit do klubíčka a chvíli si zdřímnout, je něčí klín. A Dayin syn opravdu nemluvil pravdu, když nazval svého křečka "kočičí svačinou". Její manžel je obchodník a hodně času tráví na cestách a Day ho často doprovází. Aby mohla psát, bere si s sebou laptop. Na otázku, které místo považuje na světě za nejromantičtější, odpovídá: " Manželova odpověď je vždy "ložnice" a já bych dodala ještě San Francisco, protože je to město, kde jsme se potkali a zamilovali se do sebe." Zájem o knížky se u Day objevil již v ranném dětství. "Byly jsme v rodině čtyři děti a jednou v zimě jsme museli zůstat doma ze školy, protože jsme se tam kvůli počasí nedostali," říká o sobě Day. "A tak nám maminka snesla všechny knížky, které jsme doma měli." Přestože o spisovatelské kariéře Day snila už na střední škole, vystudovala antropologii na Kalifornské Univerzitě v Berkeley. "Chtěla jsem se stát světoznámou antropoložkou. Ale jen do chvíle, kdy jsem poprvé odjela na výzkumy do terénu a musela se obejít bez takových samozřejmostí jako je tekoucí voda nebo toalety. A tak jsem se raději zaměřila na spisovatelskou kariéru," vysvětluje své začátky Day. K jejím oblíběným knížkám patří příběhy Harryho Pottera od J. K. Rowlingové a také trilogie Pán prstenů od J. R. R. Tolkiena. Začínajícím spisovatelům by doporučila, aby vždy psali srdcem a svými city - a aby si věřili. " Čtenáři hned poznají, když píšete o něčem, o čem nejste přesvědčeni," říká....

Dagmar Lužná

Ing. Dagmar Lužná se narodila v roce 1960 ve znamení Střelce. Je maminkou tří dětí, zatím dvojnásobnou babičkou. Žije v obci Unčovice v části Litovle. Od roku 1990 se aktivně zajímá o makrobiotiku. V letech 2000 až 2008 v Olomouci provozovala prodejnu zdravé výživy Ječmínek. Na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně v rámci bakalářského studijního programu "Chemie a technologie potravin" absolvovala obor "Technologie a řízení v gastronomii", zakončený státní zkouškou z fyziologie, hygieny výživy a potravinářských technologií. Následně získala magisterský titul ve studijním programu Technologie, hygiena a ekonomika výroby potravin.

Charly Lane

Ilustrátorka a grafická designérka. Žije ve Velké Británii.

Boris Andrejevič Lavrenev

Ruský dramatik a prozaik.

Bedřich Ludvík

Bedřich Ludvík je český dramaturg, spisovatel, textař, hudební skladatel, scenárista a režisér. Narodil se 16. května 1953 v Šumperku. Po dokončení základní školní docházky začal v roce 1968 na Střední železniční škole v Šumperku studovat obor Strojvůdce elektrických lokomotiv. Následně se rozhodl pro studium na VUT v Brně, ale školu nedokončil a roku 1973 odešel do Prahy, kde jej jako ruchaře zaměstnalo filmové studio na Barrandově. Po absolvování vojenské služby v Popradu a Žatci začal studovat FAMU, obor dramaturgie a scenáristika. Od roku 1982 jej zaměstnával Prior jako vedoucího příjmu zboží a v letech 1984-1990 pracoval jako topič na III. Chirurgii v Londýnské ulici. V roce 1990 dostal od režiséra Petra Kolihy nabídku místa v nové tvůrčí skupině v České televizi. Zde se jako dramaturg podílel na více než dvacítce inscenací – např. Otec, matka a já , Bláha a Vrchlická či Mám rád svou milou . Kromě toho se také podílel na různých celovečerních filmech – Amerika, Výchova dívek v Čechách, Kytice , Smradi či Na psí knížku. V květnu 2002 začal pracovat jako scenárista, později převzal také dramaturgii nad pořadem 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem. V roce 1996 mu díky grantu Českého literární fondu vyšla kniha Pohádky pro otce a matky. V červnu 2003 vydal knihu Stromy se na nás dívají a v březnu 2005 Zpět k pramenům, která se stala nejprodávanější naučnou knihou. K dokumentárním seriálům, které režíroval, si sám také napsal hudbu. Tyto skladby vyšly na CD Znělky. Už v roce 1968 složil píseň Jako by tu byli doma, která reagovala na příchod sovětské armády. V roce 1988 obdržel cenu Ptáka Noha za píseň Pracující masy. Tyto a další později vyšly na CD Odžito. V létě] 1997 pak vytvořil muzikál Magoři, který vyšel pouze na CD. V květnu 2003 se v galerii Měsíc ve dne v Českých Budějovicích za účasti Terezy Boučkové uskutečnila premiéra recitálu Srdce u kanálu aneb jen si tak trochu schnít. V roce 2004 byl dra...

Barbora Lundgren

Narozena 7. 3. 1996. Fotografka pokrmů, spoluautorka kuchařských knih.

Artur Lundkvist

Artur Lundkvist byl švédský spisovatel, básník a literární kritik. V roce 1929 byl jedním z autorů antologie Fem unga. Od roku 1968 byl členem Švédské akademie. Napsal asi 80 knih. Jeho díla byla přeložena do asi 30 jazyků. On sám rovněž přeložil mnoho děl ze španělštiny a francouzštiny do švédštiny. Někteří autoři, které překládal, později dostali Nobelovu cenu za literaturu.

Artur London

Artur London byl československý komunistický politik, diplomat a publicista. Od mládí byl členem Komunistické strany Československa , působil v řadách Interbrigád, po válce pracoval jako diplomat a náměstek ministra zahraničních věcí ČSR. V roce 1951 byl zatčen, donucen k přiznání se k protistátním zločinům, a nakonec v roce 1952 v procesu s Rudolfem Slánským odsouzen k trestu doživotí. Po uvolnění politických poměrů byl roku 1956 propuštěn a zproštěn viny, o sedm let později se natrvalo odstěhoval do Francie. Jeho manželkou byla komunistická politička a aktivistka Lise London. Artur London se narodil v židovské rodině jako čtvrté z pěti dětí Emila Londona, dělníka a později zakládajícího člena Komunistické strany Československa. Pod otcovým vlivem se od raného mládí zapojil do politické činnosti v řadách komunistické mládeže. Ve čtrnácti letech byl poprvé vězněn, znovu pak o tři roky později. Následně přešel z příkazu vedení KSČ do ilegality a v roce 1934 tajně odcestoval do Moskvy. Tam poté působil v řadách mládežnické sekce Komunistické internacionály. Seznámil se zde se stenografkou Lise Ricolovou, s níž se v roce 1935 oženil. Spolu pak měli dceru Françoise a syny Gérarda a Michela. V březnu 1937 byli manželé Londonovi vysláni do Španělska během občanské války, aby zde působili v řadách interbrigád. Od dubna 1937 do ledna 1938 pracoval London v bezpečnostních složkách ve Valencii a Barceloně, pak ve štábu interbrigád v Albacete jako vedoucí slovansko-balkánského oddělení SIM , která byla pod kontrolou NKVD. Později povýšil na zástupce velitele SIM. Od července 1938 byl členem kádrového oddělení ústředního výboru Komunistické strany Španělska a prováděl čistky v její katalánské odnoži PSUC. Na frontě ve Španělsku nikdy nebojoval, působil pouze v zázemí. Po porážce republikánů uprchli manželé Londonovi do Francie. Po porážce Francie v roce 19...

Alžbeta Lichnerová

Slovenská autorka publikací o vyšívání.

Alena Lochmannová

Ing. Alena Lochmannová, Ph.D., MBA je česká etnoložka a ekonomka, jejímž primárním výzkumným zájmem jsou reprezentace tělesných modifikací odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody včetně technik jejich provedení a symbolického významu, druhý život odsouzených a otázka identity v totální instituci. Dále se zaměřuje na problematiku radikalizace a extremismu, diváckého násilí a násilí páchaného na pomáhajících profesích.

Zuzana Liptáková

Narozena 2.5.1960 v Praze. PaedDr., vysokoškolská pedagožka, rusistka, práce z oboru.

Yvonne Lindsay

Novozélandská autorka milostných příběhů.

Věra Laudová

Narozena 26. 6. 1925. PhDr., historička umění, autorka publikací z oboru výtvarné kultury a dějiny umění, též spoluautorka průvodce po Vídni .

Usch Luhn

Německá scenáristka a filmová dramaturgyně, autorka knih pro děti.

Timothy Leary

Timothy Francis Leary byl americký psycholog z Harvardovy univerzity, spisovatel, filosof, popularizátor psychedelické drogy LSD, představitel tehdejší kontrakultury. Jeho heslo „zapnout, naladit, vypadnout“ se stalo mottem hippies. Byl napadán konzervativními osobnostmi a americký prezident Richard Nixon ho nazval „nejnebezpečnějším mužem v Americe“. V roce 1970 byl odsouzen na 20 let za držení dvou jointových nedopalků, které - jak tvrdil - mu byly podstrčeny vládními agenty. Posléze za pomoci krajně levicové organizace Weatherman uprchl z vězení a přes Mexiko se dostal do Alžírska. Tehdejší alžírský režim ho nakonec donutil k přemístění do Švýcarska, kde dostal politický azyl. V roce 1972 se však vydal na tajnou dovolenou do Afghánistánu, kde byl nakonec chycen a předán americkým úřadům a vězněn do roku 1976. V osmdesátých letech ho fascinovaly počítače a stal se jedním z vizionářů internetu. Timothy Leary se ve svých dílech zabýval mimo jiné mezilidskou komunikací. V psychedelické komunitě zavedl a popsal principy psychedelického sezení známé jako "set a setting". Tyto principy jsou v psychedelické subkultuře fundamentálním standardem. Byl inovátorem teorie kruhového modelu vědomí, později rozvinuté agnostickým filozofem Robertem A. Wilsonem. Ve světě psychologie a psychedelických bádání přispěl svým výzkumem v rámci experimentu ve věznici Concord, kde zkoumal účinky psilocybinu na odsouzených vězních. Experiment se těšil úspěchu, neboť ukázal, že účinek psilocybinu snižuje kriminální chování recidivistů. V lednu roku 1995 byla Learymu diagnostikovaná rakovina prostaty. Rozhodl se pečlivě na smrt připravit. Zemřel roku 1996 a na své přání si nechal svojí smrt natočit na videokameru, přičemž mu byla v okamžik smrti oddělena hlava od těla. Hlavu nechal zamrazit a zbytek tě...

Stanislav Lom

Stanislav Lom, vlastním jménem Stanislav Mojžíš, byl český dramatik, spisovatel, kritik a publicista. Jeho otcem byl pedagog, spisovatel a překladatel Antonín Mojžíš . V letech 1932–1939 byl ředitelem Národního divadla v Praze. Po úmrtí Karla Čapka odmítl vyvěsit černý prapor, případně uspořádat tryznu za dramatika, jehož hry se v ND hrály. Jak napsal Ferdinand Peroutka výstižně, o tom napíše ředitel ND ve svých pamětech v kapitole Můj charakter. Poté byl právníkem na ministerstvu školství a osvěty.

Sarah Lark

Německá spisovatelka Christiane Ghol je známá především pod svými pseudonymy Ricarda Jordan nebo Sarah Lark. V současnosti se živí již pouze psaním a žije ve Španělsku, kde se stará o sedm koní, jednoho mezka, několik psů a kočku. Narodila se v Bochumi, kde také vyrůstala a později se její rodina přestěhovala do Detmoldu. Na univerzitě pak vystudovala historii a literární vědu. Během svého postgraduálního studia se věnovala především studiu středověké dvorské kultury a německým hrdinským eposům. Je autorkou jak knih pro dospělé, tak i pro děti. Christiane Gohlová napsala řadu úspěšných knih o koních, v nichž se věnuje zejména mladým jezdcům a jezdkyním.

Roy Lancaster

Anglický zahradník, autor publikací o zahradě a pěstování rostlin.

Rosamund Lupton

Narodila se 22. července 1964 v Cambridge. Rosamund Luptonová nepatří jistě mezi spisovatelské nováčky, byť v českých knihkupectvích nejsou její knihy příliš vidět. To se však může brzy změnit. V první polovině tohoto roku totiž vychází kniha, která se svým žánrem řadí mezi společenské romány, dobrodružství, beletrie pro dospělé, a která rozhodně není první spisovatelskou tvorbou autorky Rosamund Luptonová. Rosamund Luptonová se podle svých vlastních slov již při studiu na univerzitě v Cambridge zajímala o anglickou literaturu. To byl však pouhý začátek její spisovatelské kariéry. Poté, co vystřídala řadu povolání v této oblasti, přičemž živila se také jako copywriterka, se později stala spisovatelkou televizní stanice BBC. Rosamund Luptonovou tedy můžeme též nazvat scénáristkou, opomenout však nesmíme její tvůrčí činnost, co se týče románů. Rosamund Luptonová nyní žije se svým manželem a jejich dvěma dětmi v Londýně.

Michèle Lecreux

Francouzská redaktorka a autorka pupulárně-naučných publikací.

Marc Levy

Marc Levy, je francouzský spisovatel, známý již svým prvním románem Et si c'était vrai... , zfilmovaným v roce 2005 režisérem Markem Watersem s názvem Just Like Heaven. Narodil se 16. října 1961 v židovské rodině ve francouzském městě Boulogne-Billancourt. Má starší sestru Lorraine Lévy , která je dramaturgyní, scenáristkou a režisérkou. Jeho otec, spisovatel Raymond Lévy byl tureckého původu; v roce 1944 se svým bratrem uprchl při transportu do Dachau. Jeho vzpomínky zachytil Marc Levy ve své knize Les enfants de la liberté . V osmnácti letech vstoupil do Červeného kříže, kde pracoval nejprve jako pomocník a kde působil celkem šest let. Přitom vystudoval management a informatiku na Univerzitě Paris-Dauphine. V roce 1983 založil ve Francii a Spojených státech svoji první společnost specializující se na počítačovou grafiku. V roce 1989 na svoji funkci rezignoval a vybudoval se dvěma partnery jednu z prvních firem zabývajících se kancelářskou architekturou ve Francii. V roce 2000, po úspěchu svého prvního románu Et si c'était vrai..., přenechal svůj podíl ve firmě společníkům a věnuje se psaní knih. Kromě románů napsal i několik písňových textů pro známé francouzské zpěváky . Marc Levy žije v New Yorku, je podruhé ženatý a má dva syny. Marc Levy podporuje několik humanitárních sdružení z různých oblasti . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marc Levy na francouzské Wikipedii.

Lubomír Linhart

Lubomír Linhart byl český publicista, kritik, nakladatelský redaktor, teoretik fotografie, filmový historik, překladatel z ruštiny. Ve třicátých letech byl mluvčím a teoretikem Film-foto skupiny Levé fronty. Publicisticky začal být činný od 20. let, záhy se zaměřuje na filmovou kritiku, od roku 1927 v Klubu za nový film. V letech 1924–1934 studoval na ČVUT v Praze . Po konci války se stal i organizátorem. V letech 1946–1948 působil jako první ústřední ředitel znárodněné československé kinematografie. Po únoru 1948 nastupuje dráhu diplomata, byl velvyslancem v Rumunsku a v Německé demokratické republice . Po návratu do Československa jmenován profesorem FAMU a vedoucím tamní katedry filmové a televizní vědy, v roce 1969 přešel do nově zřízeného filmového oddělení při katedře teatrologie na FF UK.

Longos

Longos, řecky Λόγγος , byl starověký řecký spisovatel známý svým milostným románem z pastýřského prostředí Dafnis a Chloé . O jeho životě není prakticky nic známo. To, že žil pravděpodobně ve druhém století, bylo určeno na základě lingvistického rozboru románu. Má se za to, že pocházel z ostrova Lesbos, protože se tam jeho román odehrává. Existuje dokonce hypotéza, že jeho jméno vzniklo na základě chyby písaře, který slovo "λογου" z názvu románu chybně naspal jako "λογγου" a z toho pak vznikl nominativ "λογγος", který byl interpretován jako jméno autora. Pokud se opravdu jmenoval Longos, byl pravděpodobně osvobozeným římským otrokem. Longos byl stoupencem atticismu, směru v řecké próze, který vznikl již ve 2. století př. n. l. jako reakce na květnatost a patetičnost. Tomu také odpovídá klidný a jednoduchý styl vyprávění jeho románu, jehož hlavním tématem je rozvíjení lásky mezi mladým pastýřem a krásnou mladou pastýřkou na pozadí různých dobrodružství. Román byl oblíben hlavně v období renesance a rokoka, stal se námětem mnoha výtvarných děl, Jean Jacques Offenbach podle něj napsal operetu a Maurice Ravel balet.

Limahl

Limahl je anglický popový zpěvák a skladatel, známý především jako zpěvák synthpopové skupiny Kajagoogoo z 80. let, než se vydal na sólovou dráhu. Narodil se jako Christopher Hamill 19. prosince 1958 ve Wiganu v hrabství Lancashire a své umělecké jméno přijal anagramováním svého příjmení. Limahl se proslavil hitem skupiny Kajagoogoo "Too Shy", který se v roce 1983 dostal na první místo britské singlové hitparády. Poté, co byl později téhož roku propuštěn z kapely, se vydal na sólovou dráhu a dosáhl úspěchu s písní "The NeverEnding Story", která se stala ústřední písní stejnojmenného filmu a stala se hitem v několika zemích.

Leonardo

Italský malíř, sochař, architekt a vědec.

Konrad Lorenz

Konrad Zacharias Lorenz byl rakouský zoolog, zakladatel moderní etologie. Narodil se v Altenbergu nedaleko Vídně a ve Vídni pak vystudoval medicínu, protože si to přál jeho otec Adolf Lorenz , rakouský ortoped a rodák z Vidnavy. Na univerzitě jej anatomii učil Ferdinand Hochstetter, kterého on sám označoval za výborného anatoma a embryologa a který jej přivedl ke srovnávací anatomii. Metody, které se naučil na srovnávací anatomii, pak používal i při výzkumu chování zvířat. Zájem o živou přírodu ho přivedl ke studiu zoologie a psychologie. Za předmět svého bádání si zvolil fyziologii chování zvířat a stal se zakladatelem nové biologické disciplíny – etologie. Po 2. světové válce založil a později vedl Ústav Maxe Plancka pro fyziologii v Seewiesenu u Starnbergu. Působil i jako profesor na univerzitě v Münsteru a v Mnichově. Studoval zejména instinktivní chování u husy velké a kavky obecné . Byl učitelem českého zoologa Zdeňka Veselovského. V roce 1973 mu byla udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu. Šlo o jednoho z nejvýznamnějších světových přírodovědců 20. století. Po celý svůj poměrně dlouhý život se zabýval studiem chování zvířat a za své objevy v roce 1973 obdržel Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Narodil se dne 7. 11. 1903 v Altenbergu nedaleko Vídně a zemřel dne 27. 2. 1989. Na přání svého otce, kterým byl rakouský ortoped, vystudoval medicínu ve Vídni a v New Yorku. Jeho celoživotní vášní však byla zoologie. Spolupracoval s vídeňskou zoologickou zahradou, kde mu tamní ředitel svěřoval do opatrování zvířata, která se nechtěla adaptovat na nové podmínky nebo byla poraněná. Lorenz byl velmi úspěšný v jejich léčení a některá zvířata se mu podařilo i v zajetí rozmnožit. Předtím, než se začal naplno věnovat chovatelství a studiu chování zvířat, pracoval jako asistent srovnávací anatomie na univerzitě ve Vídni, avšak tato práce ho nijak zvlášť...

Kesslerová Liz

Joseph Sheridan Le Fanu

Joseph Sheridan Le Fanu byl irský prozaik, básník a dramatik píšící anglicky, autor povídek a románů se záhadnými a hrůzostrašnými motivy, jeden ze zakladatelů hororu a detektivního žánru. Sheridan Le Fanu procházel z rodiny duchovního. Narodil se roku 1814 v Dublinu, kde také vystudoval práva. Zakrátko se ale rozhodl věnovat se plně kariéře spisovatele a novináře, přispíval např. do časopisu Dublin University Magazine, který i několik let redigoval, stal se vydavatelem i novinářem dublinského deníku Evening Mail. Když mu roku 1858 zemřela manželka, stáhl se na čas do ústraní, vedl život podivínského samotáře a nestýkal se ani s nejbližšími přáteli. Pak se ale mezi roky 1861–1869 stal redaktorem časopisu Dublin University Magazine, kam již předtím přispíval, a především začal být považován za mistra strašidelného a napínavého vyprávění. Materiál pro svá díla čerpal z vášnivé četby náboženských, mystických a okultních spisů a gotických románů a také ze své znalosti folklóru. Za svůj život napsal čtrnáct románů, z nichž ne všechny již snesou současná měřítka, a několik sbírek kratších strašidelných příběhů, z nichž vyniká novela Carmilla ze sbírky V temném zrcadle o lesbické upírce, která ovlivnila například Brama Stokera při psaní jeho románu Drákula. Sheridan Le Fanu zemřel roku 1873 v Dublinu. V roce 2001 byla v Českém rozhlasu zdramatizována povídka Ten, který tě nespouští z očí . Přeložil a zdramatizoval Josef Hlavnička, hudba Petr Mandel, dramaturgie Jana Weberová, režie Hana Kofránková. Osoby a obsazení: Patrick O´Grady , kapitán James Barton , Patrik, právník, potomek OˇGradyho , Generál Montague , Macklin , Doktor Richards , George Norcott , neznámý , Hawkins , Fiakrista , hlas a Lady Rochdaleo...

Johannes Linnankoski

Finský spisovatel, vlastním jménem Juhani Vihtori Peltonen, se narodil 28.10.1869 v Askole. Krátce působil jako učitel v místní vesnické škole, poté jako nakladatelský pracovník a novinář. Pod vlastním jménem vydal knihu o rétorice. Vynikal dokonalým stylem a jeho publicistické články jsou klasickým příkladem stylistické přesnosti a umělecké dokonalosti. Jako vynikající řečník měl nemalý vliv na národně uvědomělou finskou mládež. Jako autor na sebe upozornil r 1903, kdy vyšlo drama Věčný zápas. Prestiž si získal románem Uprchlíci, kterým chtěl poukázat na masivní vystěhovalectví, tehdy postihující celé Finsko. Jeho vrcholným dílem je román Píseň o červeném květu z roku 1905. Ve Finsku vyšel doslova ve stovkách vydání, byl i sfilmován. Spisovatel zemřel 10. 8. 1913 v Parvoo.

Jitka Ludvíková

Narodila se v Jindřichově Hradci v roce 1981. Po absolvování zdejšího gymnázia se rozhodla pro studium Právnické fakulty na Západočeské univerzitě v Plzni, kterou dokončila v roce 2004. Od té doby se věnovala právnické praxi. Od nudného psaní smluv a přípisů však utíkala k psaní povídek, ze kterých posléze vznikla autorčina prvotina Zkrocení mlsného muže, která se u čtenářů těší značné oblibě. K psaní a k lásce ke knihám ji potažmo přivedla prababička, která již vedle kolíbky seděla s třetím vydáním Erbenovy Kytice a neúnavně předčítala. Když si autorka osvojila zázrak čtení a propadla černobílé realitě, přispěla svou troškou další babička, která ji celé dětství zásobila haldami knih. Zatímco jiné děti trávily dětství na hřišti, pubertu po diskotékách, autorka seděla na lavičce, namísto jointa svírala knihu a četla. K řadě informací se tak dostala dříve než její vrstevníci, což urychlilo její vývoj a již ve dvanácti nabyla dojmu, že je jí předurčena dráha literárně činorodé osoby a sesmolila svoji první pětiaktovku. Záhy však pochopila, že svět o druhého Shakespeara nestojí a zaměřila se na milostnou poezii. Následovaly drobné fejetony a absurdní minihry s politickou tématikou, které naštěstí nikdy nepublikovala. Nakonec vsadila na psaní povídek, které ji dodaly odvahu napsat svou první knihu. A protože napsat a vydat první knihu je jako droga, silný nával euforie , nehodlá se této euforie vzdát a hodlá v psaní pokračovat, dokud to „půjde“!

Jean Lebrau

Francouzský básník a prozaik.

Henri Lhote

Henri Lhote ) byl francouzský etnograf, spisovatel a cestovatel, objevitel skalních maleb na Sahaře. Byl žákem abbé Henriho Breuila, paleontologa zaměřeného na výzkum jeskynního malířství. Při pobytu v Alžírsku se roku 1933 v Djanetu setkal s vojákem jménem Brenans, který mu vyprávěl o tom, jak v jednom údolí liduprázdného pohoří Tassili objevil na skalách malby zvířat. Lhote se na místo vypravil a datoval petroglyfy do období 6. tisíciletí př. n. l., kdy byla Sahara travnatou savanou s množstvím zvěře, které uživilo početnou loveckou a pasteveckou populaci, nazývanou Bovidiáni. Ve spolupráci s pařížským Musée de l'Homme pořídil soupis více než osmi set bovidiánských artefaktů a v roce 1957 uspořádal velkou výstavu jejich kopií v Musée des arts décoratifs. O svých nálezech také napsal řadu úspěšných publikací, dvě z nich byly přeloženy i do češtiny. Kontroverzi vzbudil Lhote svými pokusy interpretovat některé malby jako doklady o návštěvách mimozemšťanů, které ovlivnily vznik lidské civilizace. Například postavu s kulatou hlavou připomínající přilbu nazval „Velký marťanský bůh“.

Georg Christoph Lichtenberg

Georg Christoph Lichtenberg byl německý osvícenecký aforista, fyzik, astronom a matematik. Narodil se jako nejmladší ze 17 dětí výjimečně vědecky vzdělaného luterského pastora. Byl velmi drobné postavy a celý život trpěl hrbem, který mu později ztěžoval i dýchání. Absolvoval "latinskou školu" v Darmstadtu a s podporou hesenského vévody od roku 1763 studoval na univerzitě v Göttingenu, kde se roku 1769 stal mimořádným a od roku 1775 řádným profesorem experimentální fyziky, matematiky a astronomie. Na pozvání svých žáků v letech 1770 a 1774-1775 dvakrát navštívil Anglii, kde byl srdečně přijat králem Jiřím III., který mu nabídl místo profesora filosofie. Ze svých cest publikoval Dopisy z Anglie a byl známým, i když také kritickým anglofilem. Jako jeden z prvních, kdo své přednášky doplňoval experimenty, si získal nejen oblibu u studentů, ale i celoevropskou pověst. Dopisoval si s mnoha významnými osobami své doby, včetně J. W. Goetha a I. Kanta, matematik Carl Friedrich Gauss navštěvoval jeho přednášky a roku 1783 ho v Göttingen navštívil italský fyzik Alessandro Volta. Roku 1793 byl zvolen členem Royal Society v Londýně. V životě měl několik lásek, s mladou M. Stechardovou žil až do její smrti 1782, od roku 1783 žil s M. Kellnerovou , s níž se 1789 oženil a měl s ní šest dětí. Lichtenberg se zabýval zejména elektřinou a zkonstruoval velký elektrofor , který nabíjel elektrostatickou indukcí a který produkoval výboje na vzdálenost 38 cm. Studoval rozvětvené tvary výboje na povrchu izolantů a zobrazoval je tak, že povrch po výboji posypal jemným práškem, který pak otiskl na papír. Tak objevil fyzikální princip pozdější xerografie. Byl také jeden z prvních, kdo zavedl do Německa hromosvod, a vymyslel systém formátů papíru, který se jako ISO 216 užívá dodnes. Za života proslul jako břitký polemik a autor populárně vědeckých článků...

Gentry Lee

Gentry Lee je hlavní inženýr projektu Galileo, ředitel vědeckých analýz a skupiny, která plánuje pro NASA cestu Vikingu na Mars. Byl partnerem Carla Sagana při zrodu a realizaci televizního seriálu Kosmos a spoluautorem Arthura C.Clarka na dílech Návrat Rámy, Zahrada Rámova a Ráma tajemství zbavený. V současné době žije v Texasu a pracuje na novém románu.

Frédéric Lenormand

Frédéric Lenormand je francouzský spisovatel, autor historických románů, historických detektivních románů a literatury pro děti a mládež. Narodil se v rodině profesora matematiky na Univerzitě Paříž VIII a ředitelky dokumentačního střediska pro plánované rodičovství . Otec byl sběratelem japonského umění a Frédéric byl od dětství obklopen asijskou kulturou, literaturou a mýty. V roce 1982 maturoval z jazyků a pokračoval ve studiu na Institutu politických studií v Paříži a na Sorbonně. V roce 1988 napsal v Madridu pět románů a a objevil své literární možnosti. Jeden z románů, Le Songe d'Ursule inspirovaný dílem malíře Vittore Carpaccia, získal cenu Del Duca pro mladé spisovatele. To rozhodlo o jeho další literární dráze. V roce 1989 odjel do New Yorku, kde napsal knihu Les Fous de Guernesey ou les Amateurs de littérature, vydanou nakladatelstvím Robert Laffont. V 90. letech získal řadu ocenění, různých grantů a nabídek, což mu umožnilo věnovat se naplno literatuře. Ve svých historických románech se věnoval především 18. století a událostem Velké francouzské revoluce. Jeho zájem se soustředil zejména na zdravotnická zařízení, přeměněná na vězení. Výsledkem byly dvě téměř analytické práce o těchto dosud minimálně zpracovaných tématech: La Pension Belhomme o vězních tohoto blázince a Douze tyrans minuscules o jejich policejních dozorcích. Nechtěl ale zůstat pouze u této oblasti a proto zaměnil policejní vyšetřovatele 18. století za úředníky ze starověké Číny a rozhodl se pokračovat v literárním díle spisovatele Roberta van Gulika, který zemřel v roce 1967. Vznikla tak série Les Nouvelles Enquêtes du juge Ti .

František Lazecký

František Lazecký byl český spisovatel a básník katolické orientace. Narodil se v rodině slezského rolníka, od roku 1921 studoval na hospodářské škole v Opavě, kde mezi jeho učiteli byl i regionální spisovatel Vojtěch Martínek. Po maturitě 1925 studoval na Vysoké škole zemědělského inženýrství a roku 1930 získal titul inženýra. Souběžně studoval knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, roku 1929 složil státní knihovnickou zkoušku na Státní knihovnické škole v Praze a od roku 1930 byl knihovníkem Ústřední zemědělské a lesnické knihovny Československé akademie zemědělských věd v Praze. V letech 1946–1952 a 1956–1959 byl jejím ředitelem a v letech 1959–1962 externě přednášel knihovnictví na Filozofické fakultě UK. Přispíval do několika katolických literárních časopisů Roku 1969 odešel do důchodu a věnoval se pouze psaní a literatuře, zejména pro děti. Byl členem Umělecké besedy v Praze a Moravského kola spisovatelů. Do literatury vstoupil lyrikou, která až barokně emfaticky představovala spor duše s tělem . Koncem 30. let zjednodušil formu veršů, až k písňovému rytmu, a také témata: začal psát především o domově. Překládal například písně L. v. Beethovena, F. Schuberta nebo M. P. Musorgského, podílel se na překladu Starého zákona a katolického breviáře. Po roce 1945 se začal zabývat tvorbou pro děti, přičemž čerpal z folklorní tradice rodného Slezska . Básně ze 70. let jsou považovány za vrchol jeho tvorby . Psal i eseje, v předválečných letech hlavně s historickou tematikou.

Cait London

Cait Londonová, vlastním jménem Lois Kleinsasserová, napsala již více než 40 knih z oblasti současné románové literatury. Píše také historické romance pod pseudonymem Cait Loganová. Byla oceněna několika literárními cenami. Žije v Missouri v městečku Ozarks, ale každé léto miluje cestování po severozápadních starých cestách, které kdysi zažily období zlaté horečky. Ráda se setkává s různými lidmi a diskutuje s nimi o životě. Cait je dychtivá čtenářka, ale také ráda maluje, hraje počítačové hry a pěstuje bylinky. Jejím šťastným číslem je trojka: má tři dcery. "Moc ráda píšu," říká Cait Londonová. A jak získává náměty pro své romány? " Jediné, co dělám jsou dlouhé jízdy krajinou, dívám se na staré budovy a větrné mlýny bez ramen a náměty se samy objevují. Tyto dlouhé jízdy americkým Západem jsou pro mě velice podnětné." Dále se Cait vyznává: "Jednou z nejkrásnějších věcí na světě jsou reakce vzrušených čtenářů, jejich vděčnost a láska, která vyzařuje z dopisů, které dostávám."

Annette Langen

Německá spisovatelka knih pro děti.