Všichni Autoři a témata

Oldřich Petránek (19)

RNDr. Autor učebnic matematiky.

Oldřich Matoušek (17)

Oldřich Matoušek byl český psycholog specializovaný na problematiku práce a ergonomie. Rozhodujícím přínosem jeho práce byla podpora rozvoje psychické části ergonomie, která byla dlouho v praktických aplikacích zanedbávána. Oldřich Matoušek vystudoval psychologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.  Od roku 1945 pracoval v Ústavu lidské práce, kde se věnoval především problematice psychologie práce, psychologickým aspektům bezpečnosti práce a později též v oblasti inženýrské psychologie, zejména při navrhování a projektování řídících center. V roce 1951 byl tento ústav zrušen a dr. Matoušek pokračoval v této činnosti ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce. Od roku 1961 do roku 2001 pracoval ve Státním zdravotním ústavu, jeho hlavním pracovištěm bylo oddělení hygieny práce a chorob z povolání. Podílel se na řešení úkolů ergonomie, hygieny a psychologie práce, například při přípravě legislativy, harmonizaci našich předpisů a norem s legislativou EU, stanovení ukazatelů a limitů pro hodnocení fyzické, senzorické a psychické zátěže a dále i na kategorizaci prací a posuzování projektů různých technických zařízení z pohledu ergonomie apod. Byl spoluzakladatelem České ergonomické společnosti a řadu let byl i jejím předsedou. Bohatá je i jeho publikační činnost. Publikoval přes 300 odborných a popularizačních článků a 7 odborných publikací. K nejvýznamnějším patřily v roce 1972 „Člověk a práce“ , v roce 1979 „Metody studia práce v průmyslu“, v roce 1988 „ABC ergonomie pro vedoucí pracovníky“, v roce 1998 „Pracovní místo a zdraví“ . Poslední publikací byla v roce 2002 „Ergonomie – optimalizace lidské činnosti . Pravidelně publikoval v časopise Průmyslový design, čím výrazně obohatil kvalitu a komplexnost práce jeho vydavatele – Institutu průmyslového designu Praha. Byl lektorem nejen na řadě konferencí a sympozií, ale velmi často též při osvětové a vzd...

Miroslav Bárta (13)

Miroslav Bárta je český egyptolog a archeolog. Od roku 2011 vede výzkum archeologické lokality Abúsír . Od roku 2013 je ředitelem Českého egyptologického ústavu. V roce 1988 Bárta maturoval na Gymnáziu Jana Nerudy . Po studiu pravěké a raně středověké archeologie na Univerzitě Karlově dále pokračoval ve studiu egyptologie na univerzitách v Praze a v Hamburku. V roce 1997 obhájil doktorát, od roku 2003 je docentem pro obor egyptologie, v letech 2003–2004 byl držitelem Fulbrightova stipendia, University of Pennsylvania, Philadelphia. V letech 2000–2004 byl zástupcem ředitele Českého národního egyptologického centra. Roku 2009 byl jmenován profesorem egyptologie. Kromě egyptologie, kde se mimo jiné zaměřuje na období stavitelů pyramid, historii a archeologii 3. tis. př. n. l., se také již po několik let zabývá studiem tzv. kolapsů, vzestupy a pády v mezioborové perspektivě bádání. Výsledkem jeho práce v této oblasti jsou knihy autorských kolektivů s názvy Něco překrásného se končí , Kolaps a regenerace a Civilizace a Dějiny . v roce 2013 se stal ředitelem Českého egyptologického ústavu; ve funkci nahradil Ladislava Bareše. V srpnu 2015 Bárta podepsal petici Vědci proti strachu a lhostejnosti, která reagovala na protiimigrační a protimuslimské nálady v české společnosti.

Mircea Eliade (20)

Mircea Eliade byl rumunský religionista, historik a filosof náboženství, spisovatel, esejista, kritik, profesor a také diplomat fašistického Rumunska , od roku 1966 naturalizovaný Američan. Hovořil plynně rumunsky, francouzsky, německy, italsky a anglicky, ovládal také hebrejštinu, perštinu a sanskrt. Pro religionistiku jde o jednu z nejdůležitějších postav vůbec. V roce 1928 se na Bukurešťské univerzitě setkal s Emilem Cioranem a Eugène Ionescem. V tomto období Eliade udržoval styky se Železnou gardou , krajně pravicovou politickou organizací. Léta 1928–1931 zahrnují jedno z nejdůležitějších Eliadových období – pobyt v Indii. Po získání soukromého stipendia se v Kalkatě věnuje studiu sanskrtu a jógy. Učitelem se mu stává indický filozof Surendranath Dasgupta, do jehož dcery Maitreyi se Eliade zamiluje. Protože jde o nerovný vztah, musí Eliade opustit učitelův dům a odchází meditovat do jednoho himálajského kláštera. Po návratu z Indie vydává své vzpomínky a v roce 1933 román Maitreyi, který ho okamžitě v Rumunsku proslaví. V březnu 1940 byl s podporou rumunského ministra propagandy Constantina Giuresca jmenován kulturním atašé při velvyslanectví Rumunska v Londýně a téhož roku vycházejí fantastické novely Tajemství doktora Honigbergera a Noci v Šúrámpuru . V létě roku 1940 se v Rumunsku diktatura krále Carola II transformovala v totalitní fašistický režim orientovaný na Německo. V únoru 1941, poté co Velká Británie přerušila diplomatické styky s Rumunskem, je Eliade přemístěn do Portugalska, kde pracuje na velvyslanectví v Lisabonu. V červenci 1942 přijíždí naposledy do Rumunska, aby osobně předal rumunskému diktátorovi Ionu Antonescovi poselství od portugalského ministerského předsedy Antonia Salazara. V období od listopadu do prosince 1944 napsal mnoho článků o Eliadově návratu Oscar Lemnaru. Mircea Eliade se chce vrátit...

Miloš Nesvadba (15)

Miloš Nesvadba byl český herec, spisovatel, ilustrátor, výtvarník, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze známý svými kresbičkami a malůvkami pro děti, působil také jako komiksový kreslíř, karikaturista, divadelní a televizní scénograf. Jeho syn Michal Nesvadba je známý herec, bavič a mim. Vyrůstal se starším bratrem Jiřím, který se stal scénografem a divadelním režisérem. Odmaturoval na reálném gymnáziu a přihlásil se na Státní konzervatoř v Praze. Jeho studia však přerušila druhá světová válka a po válce se na konzervatoř již nevrátil. Hereckou průpravu získal v Souboru mladých Jindřicha Honzla . V roce 1948 byl angažován do činohry Národního divadla, kde ztvárnil desítky rolí. Poslední představení, derniéru Revizora zde odehrál spolu s Lubou Skořepovou dne 18. června 2014. Na filmovém platně se objevil ve více než 30 filmech, většinou v drobných rolích. Debutoval v historické komedii Miroslava Cikána Alena v roce 1947. Nejvíce filmových rolí ztvárnil v průběhu 50. let, později se objevoval na filmovém plátně celkem zřídka. Nezapomenutelnou roli prince ze Země zacházejícího slunce si zahrál v pohádce Bořivoje Zemana Pyšná princezna . Příležitostně se objevoval i v televizních seriálech a inscenacích. Velkou oblibu si také získal svými hereckými a kreslířskými výstupy v pořadech pro děti. V roce 1977 podepsal tzv. antichartu a jeho jméno díky podpisu bylo na druhé stránce Rudého práva. Vedle herectví od mládí projevoval neobyčejné výtvarné nadání, díky kterému proslul také jako kreslíř karikatur a vtipů, ilustrátor knih, z nichž některé sám napsal. Kreslil do novin a časopisů, jako výtvarník stál i u zrodu časopisu Dikobraz. Svou práci převážně zasvětil dětem a jeho jméno je také úzce spjato s dvěma dětskými časopisy Mateřídouška a Sluníčko, ve kterých hojně publikoval svoje kresby i literární díla. V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a př...

Martin Goffa (21)

Martin Goffa je český spisovatel detektivních příběhů a thrillerů. Spisovatel vystupující pod pseudonymem Martin Goffa působil od 90. let 20. století u Policie ČR. Tři roky pracoval jako pochůzkář, poté se jako kriminalista věnoval převážně majetkové trestné činnosti. Po 15 letech policejní kariéru ukončil a začal se věnovat psaní. Literární kritik Pavel Mandys řadí Goffu mezi nejzajímavější nové české autory detektivek, oceňuje to, jak využívá své policejní zkušenosti, a domnívá se, že se jako spisovatel s každým dalším dílem zlepšuje. Za román Dítě v mlze obdržel Goffa Cenu Jiřího Marka za nejlepší českou detektivku roku 2016.

Marion Lennox (23)

Australská autorka romantických příběhů.

Marie Calma (23)

Marie Veselá, roz. Hurychová , byla česká spisovatelka, překladatelka a pěvkyně , ale i přední organizátorka kulturního dění v Luhačovicích. Pocházela z rodiny pražského advokáta Matěje Hurycha. Byla druhou manželkou MUDr. Františka Veselého , zakladatele lázeňství v Luhačovicích. Je pochována na pražských Olšanech. Od 30. let 20. století udržovala také písemnou korespondenci s Marií Calmou–Veselou česká prvorepubliková spisovatelka Tylda Meinecková. Marie Calma se ve své literární činnosti věnovala jak poesii , Jarní zpěvy , Ejhle člověk ), tak pohádkám , Pohádka o českých muzikantech ) a próze ). Marie Calma překládala především z francouzštiny a také polštiny .

Marcel Pagnol (15)

Marcel Pagnol byl francouzský spisovatel, dramatik a filmař, člen Francouzské akademie. Znám je především pro svou tetralogii Vzpomínky z dětství. Narodil se v Aubagne jako syn učitele. Byl rovněž učitelem a později profesorem na střední škole v Marseille a Lycée Condorcet v Paříži. Zde začal psát své první divadelní hry, z nichž největší úspěch měla hra Topaze. Ve 30. letech se Pagnol zaměřil na filmovou tvorbu . K tomu účelu zakoupil na návrších nad vesnicí La Treille čtyřiadvacetihektarový pozemek s úmyslem vytvořit zde „provencalský Hollywood“ a natáčel zde své filmy. Byl ženatý, jeho manželství bylo v roce 1931 rozvedeno. Jeho tři děti pocházely z mimomanželského vztahu. Z jeho literární tvorby jsou nejznámější romány Vzpomínky z dětství , které představují oslavu šťastného dětství a zároveň jeho rodného kraje Provence, a Živá voda. V roce 1947 byl jmenován členem Francouzské akademie. Zemřel v roce 1974 v Paříži na rakovinu, pochován byl v rodinném hrobě v Marseille, v okrsku La Treille . Marcel Pagnol byl režisérem, autorem námětů a scénařů, případně producentem řady filmů. V Česku byly známy např. filmy Tatínkova sláva a Maminčin zámek z roku 1990, podle románu Jak voní tymián. Hra Malajský šíp byla ve 30. letech 20. století hrána v Praze, Brně a Ostravě. Hra Topaze byla na českých jevištích uváděna jako Abeceda úspěchu.

Luigi Motta (21)

Luigi Motta byl populární italský spisovatel dobrodružných románů, známý mimo jiné také jako pokračovatel příběhů Emila Salgariho o Sandokanovi, který vede boj proti utlačovatelům malajských domorodců.

Leni Behrendt (23)

Německá spisovatelka.

Lass Small (21)

Lass Small byla americká spisovatelka více než 60 romancí. Psala v letech 1983 až 2000.

Ladislav Sitenský (11)

Ladislav Sitenský byl český fotograf. Ve svých fotografických cyklech zachytil boje na západní frontě za druhé světové války, jichž se účastnil jako příslušník československé zahraniční armády. Dalšími stěžejními tématy jeho tvorby byla krajinářská fotografie a Praha. Byl držitelem mnoha vysokých vojenských vyznamenání a prestižních uměleckých ocenění. Vedle Ericha Auerbacha patřil k hlavním českým fotografům 2. světové války. Zemřel 14. listopadu 2009, pohřben je na hřbitově v Řevnicích. Ladislav Sitenský se narodil ráno 7. srpna 1919 v Rubešově ulici č. 25 na Královských Vinohradech. Na obecnou školu chodil na Vinohradech na Smetanku nad Wilsonovo nádraží do jedné třídy s Radovanem Lukavským. V roce 1930 nastoupil na reálné gymnázium ve Slovenské ulici, kde hrával v divadelních představeních spolu s Václavem Voskou, který byl o třídu výše a který byl „až do svého konce můj přítel z nejvěrnějších“. V roce 1933 mu otec koupil malý fotoaparát Baldax 4,5 x 6 cm. S ním fotografoval dva roky. Vystřídala ho zrcadlovka Voigtländer Superb 6 x 6 cm. V následujícím roce začal Ladislav Sitenský jako student publikovat fotografie v časopisech. Od roku 1937 fotografoval s přístrojem Rolleiflex Automat 6 x 6 cm. Fotografoval pro časopis Ozvěny – obrazový týdeník vydávaný Národní politikou. Druhým obrázkovým týdeníkem, kam přispíval, byl Ahoj na neděli, který vydával Melantrich. Týdeník byl bohatě vybaven fotografiemi a kresbami. Postaven byl na krátkých povídkách a pohotových reportážích. Ilustrátory byli malíři Zdeněk Burian a Bohumil Konečný, kreslící pod jménem Bimba. Zde vyšla reportáž o pohřbu TGM . V červnu 1938 maturoval. Fotografoval reportáž z X. všesokolského sletu. Začal studovat architekturu na ČVUT. 15. března 1939 nafotografoval příjezd okupantů do Prahy. Během 48 hodin udělal 2000 zvětšenin. Vpád německé armád...

Kojoharu Gotóge (16)

Klaus Bötig (22)

Novinář, publicista. Autor publikací z prostředí cestovního ruchu a několika cestovních příruček. Žije v Brémách. Od roku 1980 tráví ročně šest měsíců na cestách po Řecku.

Katapult (8)

Katapult je česká rocková skupina, která vznikla v roce 1975 v Praze. Skupinu tvořili Oldřich Říha , baskytarista Jiří Schmutz a bubeník Pavel Chrastina. Na přelomu 70. a 80. let se stali jednou z nejpopulárnějších rockových kapel v Československu. Jejich hudební styl obsahoval prvky hard rocku a byl ovlivněn západními kapelami, což bylo pro východní blok v období komunistické vlády poněkud neobvyklé.

Karel Michal (13)

Karel Michal, vlastním jménem Pavel Buksa , byl český spisovatel, scenárista a dramatik. Karel Michal maturoval v roce 1951 na Vinohradském gymnáziu v Praze. Po úspěšné zkoušce mu bylo odmítnuto přijetí na studium medicíny s poukazem, že je dříve třeba, aby jako syn z buržoazní rodiny se nejdříve sžil s dělnickou třídou. Odešel nejdříve do Ostravy, kde posléze působil jako geometr u správy dolů. Když zde podal jistý zlepšovací návrh, získal v roce 1953 povolení k přijetí na lékařskou fakultu v Praze. Tu však nedokončil po třech letech studia pro neúspěch při politických zkouškách. Proto v roce 1956 nastoupil základní vojenskou službu. Po návratu pracoval postupně jako správce jízdárny, dlaždič a pomocný dělník. Počátkem šedesátých let s postupujícím uvolněním se stal dramaturgem Filmového studia Barrandov, spolupracovníkem redakce měsíčníku Plamen a kritikem v redakci Literárních novin. Byl členem Svazu československých spisovatelů a Svazu československých filmových umělců. Po avízu, že mu hrozí zatčení režimem, který mu neprominul zejména knihy Bubáci pro všední den, Krok stranou a scénář k filmu Bílá paní, v září 1968 emigroval společně s manželkou Violou Fischerovou do Švýcarska. Na jeho prvotinu, detektivku Krok stranou , zněl posudek hlavní správy SNB, kam nezvyklou detektivku poslalo nakladatelství k posouzení, takto: „Je neslýchané psát o práci Veřejné bezpečnosti podobným, téměř parodujícím způsobem; zejména postavy vyšetřovatelů mají rysy neslučitelné s typem socialistického kriminalisty.“ Spisovatel musel doprovodit knížku vysvětlující předmluvou, která z Kroku stranou na počátku šedesátých let udělala už naprostý hit: „V knize popsané metody kriminalistické praxe“, sugeruje autor, „nejsou totožné s metodami, kterých se dnes běžně užívá . Ve skutečnosti by se to zkrátka z mnoha a mnoha důvodů, které by vydaly na zvláštní knížku, nemohlo takhle stát. Ani celé, ani v částech, ani – chce...

Karat (7)

Karat je německá rocková skupina, která vznikla v roce 1975 ve Východním Berlíně, součásti bývalé Německé demokratické republiky. Skupinu původně tvořili zpěvák Hans-Joachim "Neumi" Neumann, klávesista Ulrich "Ed" Swillms, kytarista Bernd Römer, baskytarista Henning Protzmann a bubeník Konrad Burkert. Stali se jednou z nejpopulárnějších a nejtrvalejších rockových skupin ve východním Německu a dosáhli úspěchu i za hranicemi své země.

Kálmán Mikszáth (23)

Kálmán Mikszáth byl maďarský realistický spisovatel, novinář a poslanec. Spolu s Jókaiem nejpřekládanější maďarský autor . Kálmán Mikszáth se narodil v roce 1847 do rodiny nižšího šlechtice v obci Sklabiná na dnešním Slovensku. Od raného dětství rád poslouchal vyprávění místních obyvatel, což v něm probudilo zájem o historii a snahu o zaznamenávání skutečných událostí. Po studiích na gymnáziu v Rimavské Sobotě a posléze v Banské Štiavnici se dal na studia práv v Budapešti. Studium však po necelých třech letech opustil a v roce 1870 přijal místo praktikanta u slúžného Matyáše Maukse v Balažských Ďarmotech. Brzy začíná spolupracovat s místními novinami Nógrádi lapok – píše krátké povídky a črty. Zamiluje se do Mauksovy dcery Ilony, otec však známosti nepřeje, a tak se Mikszáth tajně ožení s Ilonou v roce 1873. Manželé se stěhují do Budapešti, ale Mikszáth nemá dobré zaměstnání, rodina strádá, je zadlužena, statek ve Sklabiné musí být prodán v dražbě. Mikszáth posílá Ilonu zpátky k rodičům, aby ji uchránil před chudobou, a dokonce se s ní dává rozvést, přichází tak nejtěžší období jeho života. Stěhuje se do Segedína, kde roku 1878 získá místo v redakci Szegedi Napló . První literární úspěchy mu přináší sbírky novel „Slovenští krajané“ a „Dobří Palócové“, vydané v roce 1881. Mikszáthova díla si získávají mnohé čtenáře díky autorovu vypravěčskému talentu a do jisté míry i reportážnosti, dokumentující život obyčejných venkovanů na jeho rodném Slovensku. Brzy se Mikszáth dostává do redakce jedněch z nejdůležitějších zalitavských novin – Pesti Hírlap , pro něž píše reportáže z parlamentu. Mikszáthova popularita strmě stoupá, dokonce i Mór Jókai se o něm velmi pochvalně vyjadřuje. Finanční situace se lepší a tak se v roce 1883 Mikszáth žení podruhé – ale opět s Ilonou. Roku 1887 je zvole...

Josef Volák (13)

Josef Volák je český prozaik a překladatel, autor knih pro mládež. Josef Volák se vyučil elektrikářem a roku 1959 nastoupil jako dělník do Chemických závodů v Záluží u Litvínova. Zároveň večerně studoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Chomutově, Maturoval v roce 1963 a po základní vojenské službě se stal projektantem. Roku 1968 založil v Mostě společně s Daliborem Kozlem a Emilem Julišem nakladatelství Dialog, které bylo v polovině roku 1970 z politických důvodů zrušeno a začleněno pod Severočeské nakladatelství. Volák pak pracoval jako jeho redaktor v detašovaném pracovišti v Mostě. Roku 1982 Volák dálkově vystudoval filmovou a televizní dramaturgii a scenáristiku na FAMU a poté byl ve svobodném povolání. Roku 1990 se podílel na obnovení nakladatelství Dialog a začal také podnikat v oblasti výroby a prodeje dekorativních předmětů. Jako sběratel motýlů a brouků organizoval výpravy do Střední Asie, Sibiře, Jakutska, Mongolska, Číny, Tibetu a Nepálu.. Publikovat začal časopisecky roku 1965, první, kniha mu vyšla roku 1969. Ve svém díle se zabýval milostnými a manželskými vztahy, obliba v detektivkách a hororech se u něj projevila jednak volnými překlady povídek a románů irského spisovatele Josepha Sheridana Le Fanu, jednak vlastní tvorbou. Je také autorem dobrodružných knih pro mládež, ke kterým našel náměty na svých cestách..

Josef Václav Bečka (15)

Josef Václav Bečka byl český jazykovědec, specializující se na oblast stylistiky.

Josef Teichman (17)

Narozen 21.7.1896 v Praze, zemřel 6.12.1958 tamtéž. Hudební kritik, dramatik, literatura z oboru.

Josef Molnár (26)

Narozen 29.4.1953 v Novém Jičíně. RNDr., matematik, autor učebnic .

Josef Hendrich (23)

Narozen 1. 5. 1920 ve Střížovicích, zemřel 9. 4. 2012 v Praze. PhDr., CSc., filolog, autor učebnic francouzštiny.

Josef Filgas (10)

Josef Filgas byl známý ostravský rozhlasový reportér, fejetonista a spisovatel. Narodil se v Chropyni dne 16. října 1908, avšak dětství prožil na ostravské periferii, když jeho otec získal práci ve Vítkovických železárnách. Po vychození měšťanky se vyučil pekařem a až do roku 1933 vystřídal celou řadu zaměstnání – pracoval na stavbách, v hutích, prodával na ulicích noviny. Kromě toho procestoval pěšky střední Evropu a své zážitky po návratu zveřejnil v denním tisku. V roce 1933 si ho jako nezaměstnaného všiml uznávaný rozhlasový reportér F. K. Zeman a uvedl ho do světa rozhlasu. Do roku 1938 pak Filgas odvysílal více než sto třicet fejetonů a reportáží. Na podzim roku 1944 se stal pomocným dělníkem. Po druhé světové válce krátce pracoval jako úředník Zemského národního výboru v Ostravě a nakonec redigoval deník Nová svoboda a závodní časopisy Jiskra a Nová Ostrava. Kromě toho se činil i na poli spisovatelském a v roce 1942 tak spatřila světlo světa jeho kniha pro děti Koníček Ivánek. Dojímavý a laskavý příběh o životě důlního koníčka popisuje jeho životní pouť od narození na malém statku až po příhody na šachtě. Svým námětem je kniha v české literatuře pro děti a mládež zcela unikátní. A přesto, že důlní koníčci z českých šachet zmizeli již v šedesátých letech 20. století, Filgasovo poselství je dodnes platné. Ke stému výročí spisovatelova narození proto nakladatelství Repronis vydalo v roce 2008 již páté vydání Ivánkových dobrodružství, které ozdobily ilustrace Viléma Wünscheho. Ty mj. doprovodily druhé vydání z roku 1946. Další významnou spisovatelovou knihou je Zapomenutá Ostrava z roku 1948, kterou autor vydal vlastním nákladem a opatřil podtitulem Sbírka feuilletonů a reportáží z dávné i nedávné minulosti města. Obsahem je výběr Filgasových rozhlasových fejetonů a reportáží. Pravdivostí a upřímností sdělení, schopností umělecké zkratky a vrchovatou měrou empatie tato kniha dodnes bere čt...

John Knittel (16)

John Hermann Knittel se narodil v r.1891 v Dhárváru Indii jako syn basilejského misionáře a vnuk zvonaře z Esslingenu. V pěti letech přesídlila rodina do Švýcarska. Po absolvování gymnázia a obchodní školy odešel do Anglie, kde pracoval jako bankovní úředník, obchodoval s filmy a podílel se na vedení divadla, později se stal spisovatelem. Zimu trávil většinou v severní Africe a nakonec se usídlil u Ženevského jezera. od r. 1933 žil poblíž Káhiry, potom střídavě v Egyptě a v Maienfeldu, kde zemřel v r.1970. Kromě svého několikrát zfilmovaného světového bestselleru "Via Mala" napsal jedenáct dalších románů a mnoho povídek.

Jirina Prekop (19)

Jiřina Prekopová publikovala též pod jménem Jirina Prekop, byla česká dětská psycholožka a autorka populárně naučné literatury z oblasti dětské psychologie a výchovy, která působila v Německu. Byla známou propagátorkou neověřené formy psychoterapie, tzv. terapie pevným objetím. Vyvinula přitom vlastní neakreditovanou metodu, tzv. Terapie pevným objetím podle Prekopové. Bývala proto terčem kritiky, v České republice proti terapii a Jiřině Prekopové vystupuje například organizace APLA, sdružující rodiče dětí s autismem. Zemřela v Praze ve věku 90 let.

Jiří Žák (21)

Jiří Žák se narodil 9.9.1946 v Praze. Strávil řadu let v oblastních divadlech a v současné době je členem Divadla Na Vinohradech v Praze. V poslední době se však prosadil také jako publicista, překladatel a spisovatel. Přeložil více než 25 knih, v nichž významnou roli hrají především knihy herců a herecké životopisy. Jiří Žák napsal knihy: Francouzské rozhovory Hovory o knihách Na slovíčko, Francie... Jean Marais - Mé dveře jsou dokořán Kdyby nám Paříž vyprávěla Co ještě Paříž neřekla Co všechno Paříž zatajila Je také autorem scénářů dvou pořadů pro školy: o jeho nejmilejším básníkovi, kterým je Karel Hynek Mácha, a o Karlu Havlíčkovi Borovském. Jiří Žák sbírá všechna vydání Máje Karla Hynka Máchy a staré pohledy města Chrudim.

Jiří Volf (14)

Dr. Jiří Volf je bezesporu jedním z nejznámějších pracovníků pražské zoologické zahrady. Působil tu čtyřicet let jako provozní zoolog a posléze vedoucí oddělení obchodu a dokumentace. Mezinárodní věhlas mu přinesla funkce vedoucího mezinárodní plemenné knihy koně Převalského, kterou zpracovával a vydával od roku 1960 do roku 1990. V zoologické veřejnosti je dobře znám jako velmi plodný autor – je autorem nebo spoluautorem 22 populárně naučných knih, 160 odborných prací a stejného počtu popularizujících článků, esejí a úvah. Jiří Volf je natolik svébytná osobnost historie pražské zoologické zahrady, že se de facto stal živou legendou a kolují o něm nesčetné historky a zkazky. Pověstná je zejména jeho kritičnost a urputnost, hraničící místy až se zavilostí. Pokud byl přesvědčen o své pravdě, nikdy neváhal své názory hlasitě prezentovat, a to často k nelibosti nadřízených a mocných ve svém okolí. Na to ovšem několikrát v životě doplatil, ale nakonec jak sám říká, vždy něco získal. Jeho život se často ubíral úplně jinými cestami, než si on sám představoval, přesto ale nakonec vždy dokázal využít každé možnosti, která se mu naskytla. On sám na to vzpomíná: „Nepokládám za stěžejní skutečnost, že jako dítko školou povinné jsem chtěl být krmičem v zoo, ani to, že později, díky mimořádné toleranci rodičů, se náš městský byt stal spíše viváriem. Kdyby třídní profesorka před maturitou nezlikvidovala můj kádrový posudek, nedostal bych se na vysokou školu, kde bych se na přírodovědecké fakultě lidsky nesblížil s panem doc. Waltrem Černým. Podstatný vliv na můj další „vývoj“ měl v padesátých létech další posudek, tentokrát od fakultní organizace ČSM, který mně po promoci zavřel dveře od vyhlédnutého Výzkumného ústavu lesa a myslivosti na Zbraslavi i na Vysokou školu zemědělskou v Praze. V posudku se doslova pravilo, že poměr J. Volfa k lidově demokratickému zřízení je kladný, nicméně omezený nedostatečnou politickou vyspělostí a další odborný i politický vývoj je do značné mír...

Jiří Stránský (16)

Jiří Stránský byl český spisovatel, scenárista, dramatik, překladatel, básník a skaut. Jiří Stránský pocházel z pražské patricijské rodiny, po svém otci JUDr. Karlu Stránském měl šlechtické předky , z matčiny strany byl vnukem meziválečného československého předsedy vlády Jana Malypetra. Mezi jeho příbuzné patřil i zakladatel českého skautingu Antonín Benjamin Svojsík. Studoval gymnázium, měl maturovat v roce 1950, byl však ze školy těsně před maturitou z politických důvodů vyloučen. Živil se pak manuálně, později nastoupil do tiskového oddělení pražského propagačního podniku, kde pracoval až do odvodu do lidové armády k PTP útvarům. V lednu roku 1953 byl zatčen a obviněn z velezrady. Za tento vykonstruovaný zločin byl komunistickou justicí odsouzen na osm let vězení . Ve vězení prošel několik pracovních táborů včetně jáchymovských uranových dolů. Roku 1960 byl amnestován. Po propuštění se živil jako kopáč u Vodních staveb, od roku 1965 pracoval u Benziny, při této práci externě spolupracoval jako asistent s filmovým studiem Barrandov. Roku 1974 byl za údajné rozkrádání odsouzen na tři a půl roku do vězení . Po návratu z vězení pracoval jako technik v Československém státním souboru písní a tanců až do roku 1990 a v této době dále externě spolupracoval s filmem. Po roce 1989 začal znovu publikovat především v Literárních novinách, Listech a Lidových novinách, roku 1990 se stal spisovatelem z povolání, ale ještě téhož roku přijal nabídku vedoucího v zahraničním oddělení Českého literárního fondu. Roku 1992 byl zvolen prezidentem Českého centra Mezinárodního PEN klubu a roku 1995 se stal předsedou Rady Národní knihovny, které předsedal do roku 1998. V roce 2011 v Kolíně na Valném sněmu Junáka obdržel za dlouholetou práci pro skautské hnutí, za život podle skautského slibu a zákona, a za celoživotní příklad ostatním ...

Jiří Šolc (14)

Jiří Šolc byl český vojenský historik. V roce 1968 začal působit ve Vojenském historickém ústavu, který musel za normalizace opustit. K činnosti historika se vrátil po sametové revoluci. Napsal řadu knih týkajících se československého odboje za druhé světové války.

Jiří Dušek (18)

Mgr. Jiří Dušek, Ph.D. je ředitelem Hvězdárny a planetária Mikuláše Koperníka v Brně, kde se mj. věnuje přípravě multivizuálních představení pod umělou oblohou planetária, stejně jako dalším způsobům astronomického vzdělávání. Je autorem řady populárně-vědeckých publikací , vyučuje na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, předsedá Sdružení hvězdáren a planetárií. V roce 2004 po něm byla pojmenována planetka Dušek. Kromě astronomie je jeho velkou láskou cestování, potápění, speleologie a balónové létání.

Jindřich Snížek (20)

Spisovatel a filmový publicista. Vystudoval reálné gymnázium v Kutné Hoře a učitelský ústav v Hradci Králové. Účastnil se bojů v první světové válce a po návratu domů působil jako dramatik a organizátor divadelních představení na Kutnohorsku. V roce 1923 byl obviněn, že se účastníkem vraždy hajného v roce 1918 .

Jindřich Francek (17)

Jindřich Francek je český historik a archivář. Vystudoval dějepis a archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po absolvování školy působil dvacet let ve Státním oblastním archivu v Zámrsku, než 1. září 1991 nastoupil do Státního okresního archivu v Jičíně, kde se stal ředitelem. V pozici ředitele SOkA Jičín působil až do listopadu 2008. Zabývá se především městskými a právními dějinami českých zemí v 16.–18. století, problematikou zločinu a trestu a regionální historií Jičína a okolí.

Jenny Han (21)

Jenny Han se narodila a vyrůstala v Richmondu ve státě Virginia. Nyní žije v Brooklynu. Studovala na \"University of North Carolina at Chapel Hill\" a v \"New School in New York City\" získala titul MFA v Psaní pro děti.

Jaroslav Veis (13)

Jaroslav Veis je český spisovatel , publicista, novinář, redaktor a překladatel z angličtiny. Jaroslav Veis se narodil roku 1946 v Praze. Po maturitě roku 1963 začal pracovat v nakladatelství Svoboda. Roku 1964 se přihlásil ke studiu žurnalistiky na Institutu osvěty a novinářství, resp. Fakultě osvěty a novinářství, resp. Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy , které ukončil roku 1970. Roku 1971 se oženil s novinářkou a rovněž překladatelkou z angličtiny Veronikou Maxovou, se kterou má dva syny. Od roku 1970 do roku 1972 pracoval Jaroslav Veis jako odborný asistent v Ústavu světové ekonomiky Československé akademie věd. Roku 1973 nastoupil jako redaktor do časopisu Sedmička pionýrů a začal se zabývat popularizací vědy a techniky a psaním vědeckfantastických povídek. Své populárně vědecké články vydával v celé řadě periodik a za tuto svou činnost obdržel roku 1976 cenu Československé akademie věd. Svou práci v Sedmičce pionýrů ukončil Jaroslav Veis roku 1984, kdy se stal vedoucím redaktorem v nakladatelství Mladá fronta. Od roku 1990 do roku 1993 pak působil v deníku Lidové noviny . Poté odjel na roční stipendium do USA. Po návratu v roce 1994 krátce pracoval ve zpravodajské redakci Rádia Svobodná Evropa v Praze a od roku 1995 začal souběžně pracovat v redakci vědeckého časopisu KMIT a v Centru nezávislé žurnalistiky. V roce 1995 získal Cenu ČSAV.. Roku 1996 se stal členem Centra mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a komentátorem týdeníku Týden. Od roku 1997 působí jako poradce předsedy a nyní místopředsedy Senátu Parlamentu České republiky Petra Pitharta. Kromě své činnosti literární a popularizační se Jaroslav Veis také podílel na vzniku českého sci-fi fandomu. Sci-fi tvorbou se zabýval i teoreticky, je autore...

Jaroslav Mareš (13)

Narozen 28. 12. 1937 v Brně, zemřel 5. 5. 2021 v Praze. Spisovatel, cestovatel, zoolog, entomolog, záhadolog a kryptozoolog, autor cestopisů a populárních článků o přírodě.

Jan Royt (22)

Jan Royt je český historik umění, prorektor pro tvůrčí a ediční činnost Univerzity Karlovy. Hlavní oblastí jeho zájmu je křesťanská ikonografie a středověké malířství. Člen Vědecké rady Národní galerie v Praze. Jeho původním zaměřením bylo zemědělství, které studoval na Vysoké škole zemědělské v Praze. Dokončil v roce 1979. V letech 1979–1984 studoval na FF UK v Praze, kde obhájil rigorózní práci. V nakladatelství Odeon pracoval jako redaktor literatury o výtvarném umění. Po revoluci v roce 1989 nastoupil na Ústavu pro dějiny umění FF UK, kde byl v roce 2006 jmenován ředitelem. Roku 1997 se habilitoval na FF UK prací Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století a v roce 2004 byl jmenován profesorem. Dne 12. října 2016 mu byl udělen titul doktor věd . Kromě FF UK působí dále na KTF UK Praha , FF UJEP v Ústí nad Labem a na AVU etc. Je členem mnoha vědeckých rad a institucí . Žije v Praze s manželkou, farářkou Církve československé husitské, a dvěma syny. Vystupuje také pravidelně ve sdělovacích prostředcích. V roce 2016 získal spolu s Jiřím Kuthanem Cenu města Havlíčkův Brod za nejkrásnější knihu veletrhu - za knihu Karel IV. - císař a český král

Jan Lebeda (22)

Jan Lebeda je český spisovatel knih pro děti a mládež, chovatel včel a bývalý učitel. Píše pohádky a básničky o přírodě a o zvířátkách. O skřítkovi Medovníčkovi napsal již šest knih. První vyšla v roce 2010 pod názvem Pohádky skřítka Medovníčka. Následovaly Nové pohádky skřítka Medovníčka, Pohádky skřítků Medovníčka a Barvínka, S Medovníčkem do pohádky, Medovníčkova říkadla, či Medovníčkova dobrodružství.

Jan Jelínek (20)

Univ. prof. RNDr. Jan Jelínek, DrSc. byl český antropolog. Universitní studia ukončil r. 1949 doktorátem přírodních věd v oboru fysické anthropologie a srovnávací anatomie. V následujících čyřech letech pokračoval ve studiu archeologie a ethnologie a v dvouletém studiu lidské anatomie se záměrem studovat fossilní a současné přírodní populkace lovců a sběračů, jejich fysický a kulturní charakter. Počínaje r. 1949 byl zaměstnán v Moravském muzeu Brno nejprve jako vědecký pracovník v oboru anthropologie, od r. 1951 jako vedoucí oddělení paleolitu. R 1952 navrhl založení nového Ústavu Anthropos v rámci Moravského muzea s programem komplexního studia původu a vývoje člověka. V následujících letech organizoval stavbu odpovídajících nových budov. V r. 1959 byl jmenován ředitelem Moravského muzea s jeho 15 odděleními, z nichž jedno byl i nový ústav Anthropos. V r. 1959 založil serii monografií "Anthropos" a r. 1962 mezinárodní časopis "Anthropologie" vycházející 3x ročně. Byl jeho editorem následujících 34 let. Aby podpořil odbornost muzejní práce založil r. 1962 na brněnské Universitě první evropskou katedru muzeologie. Od r. 1962 spolupracoval s Mezinárodní radou muzeí ICOM přiUnescu v Paříži a r 1971 byl zvolen prezidentem této celosvětové organizace. V letech 1972-1990 byl předsedou organizace čs. anthropologů a v letech 1981-1983 byl prezidentem Evropské anthropologické Associace. Pokud se týče vědecké práce, většina jeho publikací se zabývá palaeoanthropologií a lidským vývojem. Publikoval více než 250 původních vědeckých prací a pět knižních prací: Anthropologie der Bronzezeit in Maehren , Anthropologie der jungeren Steinzeit in Maehren , Obrazový atlas pravěkého člověka, The great Art of the Early Australians , Societes des Chasseurs a poslední svazek nyní připravený do tisku: The prehistoric Rock Art of the Libyan Sahara je výsled...

J. J Duffack (17)

Ján Dziak je slovenský spisovateľ literatúry faktu. Žije v Kežmarku. Vo svojej tvorbe sa zaoberá rôznou problematikou, čo napokon dobre vidieť z priloženého autorského diela. Povolaním stredoškolský pedagóg je na dôchodku. Počas svojho života napísal vyše 50 kníh, v minulom režime mu však nevyšla ani jedna. V roku 1987 vytvoril s doc. Dr. J. Dvořákom, CSc. z Prahy autorskú dvojicu, publikujúcu pod literárnym pseudonymom J. J. Duffack.

Ivo Toman (23)

Ivo Toman je český politik za Občanskou demokratickou stranu, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění, počátkem 21. století regionální politik a krátce i hejtman Pardubického kraje. Vystudoval Stavební fakultu ČVUT v Praze, obor pozemní stavby. Pak pracoval v podniku Stavoprojekt Choceň jako projektant. Patří mezi zakládající členy Občanské demokratické strany. Ve volbách roku 1992 byl zvolen za ODS, respektive za koalici ODS-KDS, do Sněmovny lidu . Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. V parlamentu pracoval v hospodářském výboru a byl místopředsedou parlamentního klubu. Po rozpadu Československa nastoupil na Okresní úřad Ústí nad Orlicí, kde po osm let zastával funkci zástupce přednosty a vedoucího kanceláře. V letech 2002-2008 byl členem republikového smírčího výboru ODS. V roce 2000 byl jmenován do funkce zástupce ředitele Krajského úřadu Pardubického kraje a vedoucího kanceláře ředitele. V krajských volbách v říjnu 2004 se stal krajským zastupitelem a náměstkem hejtmana. V únoru 2008 byl zvolen pro zbytek funkčního období hejtmanem Pardubického kraje. V krajských volbách v říjnu 2008 v čele kandidátky ODS neúspěšně usiloval o obhájení hejtmanského postu. V prosinci 2008 se stal členem Výkonné rady ODS. Je členem představenstva firem Přístav a.s. a EAST BOHEMIAN AIPORT a.s. V roce 2005 ho Ministerstvo školství ČR jmenovalo členem Správní rady Univerzity Pardubice. Zasedá v dozorčí radě podniku EVO Pardubice, a.s. a ve správní radě firmy Technopark Pardubice, k.s. 5. ledna 2009 ho vláda jmenovala zmocněncem vlády pro liniovou výstavu rychlostní silnice R35 . 13. července 2009 ho kabinet pověřil navíc i obdobnou koordinační rolí pro dálnici D11. Tento post zastával do srpna 2010, kdy se stal náměstkem ministra dopravy. V říjnu 2011 se stal také předsedou dozorč...

Ivan Dylevský (17)

Ivan Dylevský je přední český anatom, bývalý děkan Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT a emeritní přednosta Anatomického ústavu 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Před studiem na fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, kde v roce 1965 promoval, studoval na gymnáziu. Po rigorózní zkoušce z anatomie ve 2. ročníku zastával místo asistenta anatomického ústavu. Současně pracoval jako na chirurgii a ortopedii. Po promoci byl přijat na místo aspiranta anatomického ústavu FVL UK . V roce 1969 předložil kandidátskou disertační práci jejímž předmětem byl vývoj svalů ruky a předloktí. Obhajoba práce se uskutečnila až v roce 1972. Titul kandidáta lékařských věd mu byl udělen pro obor anatomie, histologie a embryologie. Habilitační práci na téma vývoje a významu vazivových struktur lidské ruky a nohy obhájil Ivan Dylevský v roce 1975. A v témže roce obdržel cenu ministra zdravotnictví za příspěvek k etiologii a taktice chirurgické léčby Dupuytrenovy kontraktury. Během dalších deseti let se věnoval problematice růstu lidské embryonální ruky a jejich stavebních komponent. Působil jako zástupce přednosty Anatomického ústavu FVL UK pro studijní obor pediatrie. V roce 1986, kdy obhájil doktorát věd, bylo zahájeno s doc. Dylevským jmenovací řízení a v roce 1986 byl jmenován profesorem. Působil jako zástupce přednosty Anatomického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, později jako přednosta Anatomického ústavu 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, vedoucí katedry preklinických oborů Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity a vedoucí oddělení anatomie Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. V současnosti je děkanem Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze a profesorem katedry zdravotnických a bezpečnostních oborů. Řadu let byl předsedou Akademického senátu této fakulty. Je předsedou její vědecké rady, místopředsedou oborové rady Biomedicínská a klin...

Iva Hoňková (20)

Iva Hoňková se narodila r.1977 v Bílovci. Od narození bydlela ve Studénce . Když jí bylo 24 let, odstěhovala se do Čech - přesněji do Čisté u Rakovníka. Česká spisovatelka, ilustrátorka a malířka. Od dětství kreativně tvoří, píše knihy a maluje. Zajímá se o kosmonautiku, astronomii, letectví a výtvarné umění, zejména staré mistry. Maluje akvarelem, pastelem, temperou a tuší.

Helen Exley (22)

Anglická autorka antologií, ředitelka nakladatelství, publikace s citáty na téma rodinných vztahů. Narodila se v JAR.

Heinz-Peter Röhr (16)

Heinz-Peter Röhr se 25 let zabývá psychoterapií závislostí na odborné klinice v německém Fredeburgu. Původně vystudoval sociální práci a pedagogiku. Je autorem mnoha knih. V nakladatelství Portál vyšly jeho tituly Narcismus – vnitřní žalář, Hraniční porucha osobnosti, Hysterie – strach z odmítnutí, Závislé vztahy.

Gilles Ragache (8)

Francouzský filolog, historik, absolvent Institutu politických studií v Paříži. Šéfredaktor časopisu Clefs pour l’Histoire . Od roku 1997 přednáší soudobé dějiny na univerzitě v Rouenu.

Georges Duhamel (15)

Georges Duhamel byl francouzský spisovatel a myslitel, představitel konzervativního směru francouzské kultury. Občanským povoláním byl lékař a výrazně ho ovlivnila zkušenost frontového chirurga za první světové války. Roku 1906 spoluzaložil uměleckou skupinu Abbaye de Créteil. Roku 1935 byl zvolen členem Francouzské akademie.

František Widimský (20)

Narozen 15.11.1887 v Plzni, zemřel 25.12.1974 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, pracovník olympijského výboru, překlad z francouzštiny.

František Kavka (19)

František Kavka byl český historik. Zabýval se staršími českými dějinami, především epochou vlády Lucemburků. Studoval dějepis a latinu a již ve své disertaci se zaměřil na lucemburské období v českých zemích. Od roku 1953 působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v letech 1958–1959 zde zastával post děkana. Pro výuku dějin sepsal několikadílná skripta a zároveň se věnoval přípravě monografií o husitství, Rožmbercích či pražské univerzitě. Později se zaměřil na osobnost Karla IV., jemuž věnoval několik žánrově rozličných prací. Nejvýznamnější z nich je dvousvazkové dílo Vláda Karla IV. za jeho císařství . V roce 1958 se stal Kavka prvním ředitelem nově zřízeného Ústavu pro dějiny Univerzity Karlovy, jenž si vydobyl pověst renomovaného pracoviště. S nastupující normalizací byl však ústav zrušen a Kavka musel univerzitu opustit. Pracoval v Židovském muzeu, uchýlil se k soukromému bádání a jeho knihy dvacet let nevycházely. Po sametové revoluci se vrátil na filozofickou fakultu jako profesor starších dějin. Spolu s Josefem Petráněm se coby hlavní redaktor podílel na čtyřsvazkovém opusu o dějinách Univerzity Karlovy.

František Gel (14)

František Gel, vlastním jménem František Feigel, byl český novinář, rozhlasový zpravodaj, spisovatel literatury faktu a překladatel z angličtiny, němčiny a latiny. V roce 1919 Gel vystudoval gymnázium v Prostějově. Pak absolvoval jednoroční abiturientský kurs obchodní akademie. V Brně začal, ale nedokončil, studium práv. V roce 1924 začal pracovat jako brněnský dopisovatel pražského časopisu Soudní síň a díky Rudolfu Těsnohlídkovi byl přijat do redakce Lidových novin na zástup. Gel se ihned chopil příležitosti a v průběhu svého zastupování napsal pro Lidové noviny přes sto soudniček, které zaujaly i bratry Čapkovy. Ti vyjednali mladému novináři post řádného redaktora. V letech 1924–1933 vedl v Lidových novinách rubriku "Ze soudní síně". V roce 1933 odešel do nakladatelství Melantrich. V únoru 1934 málem přišel o život ve Vídni, kde působil jako reportér, při krvavých bojích mezi Heimwehrem a sociálními demokraty. Po okupaci zbytku Československa v roce 1939 musel za své protinacistické články uprchnout do zahraničí. Podařilo se mu to nakonec až na třetí pokus. Do exilu odešel přes Maďarsko, kde byl za nelegální překročení hranic uvězněn, a Jugoslávii. Po příchodu do Francie byl prezentován 26. ledna 1940 v čs. zahraniční armádě ve Francii jako vojín jezdectva v záloze. Po pádu Francie uprchl do Velké Británie. Zde byl pro zdravotní nezpůsobilost 2. října 1940 propuštěn do civilu. Gel se nehodlal s touto situací smířit a snažil se uplatnit jako vojenský redaktor. Sám tuto funkci formuloval a podařilo se mu prosadit na MNO její zavedení v čs. zahraniční armádě. Do této funkce byl jmenován výnosem MNO/NT č 16/42 ze dne 1. července 1942. Po porážce Německa v letech 1945–1949 zprostředkoval zhruba 800 rozhlasových relací v rámci zpravodajství z Norimberského procesu. Po válce pracoval v Československém rozhlase v Praze. Nakrátko se uplatnil v diplomatických službách ve Francii, ale po roce 1949 opět v r...

Frank Schätzing (14)

Tento německý autor se narodil v Kolíně nad Rýnem, studoval komunikační studia, později provozoval vlastní reklamní agenturu. Spisovatelem se stal v roce 1990, je autorem několika románů a satir.Zároveň napsal několik knih žánru sci-fi a thriller.

Ervín Hrych (15)

Ervín Hrych byl český literární vědec, spisovatel literatury faktu, humorista a překladatel z angličtiny a francouzštiny. Ervín Hrych studoval v letech 1948–1953 obor literární věda – čeština na FF UK. V letech 1953–1957 působil jako literární kritik v redakci Mladé fronty, 1957–1967 pracoval v zahraničním oddělení Svazu československých spisovatelů a 1967–1969 v zahraničním odboru Ministerstva kultury a informací. V letech 1970–1989 byl zaměstnán jako korektor v tiskárně Mír v Praze a měl omezenu možnost publikovat. Roku 1990 byl tiskovým mluvčím Ministerstva kultury, 1990–1995 působil jako redaktor v Československém, respektive Českém rozhlasu. Mezi jeho nejznámější díla patří Krhútská kronika, humoristická kniha o fiktivním národě Krhútů. Při tvorbě této fiktivní mytologie Hrych vycházel z textů T. R. Fielda, z čehož pak vznikaly spory a obvinění Hrycha z plagiátorství.

Elle Kennedy (26)

Kanadská spisovatelka Elle Kennedy vyrostla na předměstí Toronta, kde také na York University získala bakalářský titul z angličtiny. Už od dětství věděla, že se chce jednoho dne stát spisovatelkou, a v době dospívání se na cestu za svým snem vydala. Její román Omyl dosáhl na žebříček nejprodávanějších románů podle New York Times a Wall Street Journal, román Him, který napsala ve spolupráci se Sarinou Bowen, se umístil na žebříčku nejprodávanějších románů podle USA Today, za román Silent Watch byla nominována na prestižní cenu RITA pro nejlepší autory romancí. Autorské stránky: www.ellekennedy.com Facebook: www.facebook.com/AuthorElleKennedy Společně s Jen Frederick píše a publikuje též pod společným pseudonymem Erin Watt. Viz: https://www.databazeknih.cz/autori/erin-watt-132305

Derek Parker (21)

Derek a Julia Parkerovi patří mezi nejznámější spisovatele zabývající se astrologií a výkladem snů. Narodili se v Anglii přesně dva měsíce po sebě ve stejném roce - Julia , 27. července, a Derek 27. května. O dvacet pět let později se vzali. Derek pracoval v redakci novin, pak se stal pracovníkem TWW, nezávislé televizní stanice v Cardiffu, Wales, jako moderátor, scenárista, novinář. Mezi lety 1965 a 1970 editoval Poetry Review a publikoval v roce 1968 krátkou biografii lorda Byrona. Již v roce 1970 publikoval studii o astrologii v moderním světě a společně s manželkou napsal mnohé další knihy na toto téma.

David Alderton (16)

David Alderton anglický spisovatel specializující se na domácí mazlíčky a náměty z historie přírody.Vyrůstal v domě obklopen domácími zvířaty a byl původně zaměřen na to, aby se stal zvěrolékařem avšak alergie ho donutila změnit plány na psaní o zvířatech. Od té doby se stal pravidelným přispěvatelem širokého okruhu novin a časopisů v UK a jinde a také se účastnil různých vysílání rádia a TV. V roce 2010 přesáhl počet jeho prodaných knih 5 miionů, které byly přeloženy do více než 30 různých jazyků . Předsedá National Council for Aviculture, která je zastřešující organizací pro chovatele ptactva v UK. Dílo: Animals, published by Amber Books LTD, 2009 Encyclopedia of Aquarium and Pond Fish, published by Dorling Kindersley, 2008 Your Dog Interpreter, published by Readers Digest, 2007 Firefly Encyclopedia of the Vivarium, published by Firefly Books, 2007 Chinchillas , published by TFH Publications, 2007 Young at Heart , published by Readers Digest, 2007 Your Cat Interpreter, published by Readers Digest, 2006 The Illustrated Encyclopedia of Birds of the World , published by Southwater, 2004 Horses , published by Dorling Kindersley, 2003 Smithsonian Handbook : Dogs, published by Dorling Kindersley, 2002 Smithsonian Handbook : Cats, published by Dorling Kindersley, 2002 Hamster , published by Collins, 2002 Budgerigar , published by Collins, 2002 The Small Animals Question and Answer Manual, published by Barron’s Educational, 2001 Hounds of the World , published by Swan Hill Press, 2000 Rodents of the World , published by Cassell, 1999 Foxes, Wolves & Wild Dogs of the World , published by Cassell, 1998

Cilla Börjlind (13)

Švédská scenáristka a spisovatelka. Autorka kriminálních románů.

Chaim Potok (14)

Rabín Dr. Chaim Potok byl americký spisovatel a rabín. Vlastním jménem Herman Harold Potok. Narodil se v newyorském Bronxu v ortodoxní rodině přistěhovalců z Polska. Stal se rabínem, vystudoval na univerzitě filozofii a nechtěl se vzdát ani náboženského, ani světského prostředí. Působil také jako vojenský kaplan v korejské válce. Jeho díla jsou autobiografická či svědectvími o pocitech a problémech Židů ortodoxního původu v současné americké společnosti. Byl ovlivněn Jamesem Joycem, Evelynem Waughem a Ernestem Hemingwayem. Jeho nejznámější román Vyvolení je o přátelství dvou židovských chlapců z různě nábožensky orientovaných rodin. Kniha byla zfilmována.

Catherine George (24)

se narodila ve Walesu a brzy se z ní stala vášnivá čtenářka, od čehož už byl jen kousek k tomu, aby začala psát. Její sňatek s inženýrem vedl k tomu, že strávila devět let v Brazílii, později ji však ohledy na školní docházku jejich syna a dcery držely v Británii, i když byl manžel dál nucen cestovat. Místo aby osamělé večery dál trávila čtením, začala psát svou první romantickou novelu. Nyní, když zrovna nepíše ani nečte, ráda vaří, poslouchá operní árie, šmejdí po starožitnictvích či věnčí svého labradora

Catherine Coulter (28)

Catherine Coulter, celým jménem Jean Catherine Coulter je americká spisovatelka a autorka už více než dvou desítek románů čtenářsky úspěšných romantických a historických románů. V poslední době pak vydala rovněž několik napínavých detektivek, v nichž však opět dominuje romantický motiv. Celkový náklad jejích knížek už dávno přesáhl astronomické číslo deset milionů výtisků. V současné době autorka žije v severní Kalifornii společně s manželem Antonem a stařičkou kočkou Gilley. Catherine Coulter je oddanou milovnicí historie. Jedním z jejích nejoblíbenějších období jsou dávná staletí, kdy severská moře brázdily lodě Vikingů. Tito nezkrotní bojovníci byli také statečnými objeviteli a dobyvateli nových území. Ale nejen to - Vikingové kromě skutků svých velikých bojovníků romanticky oceňovali a opěvovali i příběhy lásky a osudy statečných věrných milenců, kteří neváhali třeba položit pro svou lásku i život. Tyto historické záliby autorky se projevily ve všech jejích románech.