Výpis všech autorů

Libuše Lašťovková

Folkloristka, též rozhlasová redaktorka a editorka.

Lauren Layne

Americká autorka románů.

Lapuss'

Belgický autor komiksů.

Jozef Lánik

Alfréd Wetzler byl slovenský spisovatel, antifašista a vězeň koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau, kterému se podařilo utéct. Narodil se roku 1918 v Trnavě v dělnické rodině. V letech 1936–1940 pracoval jako dělník v Trnavě, V roce 1941 byl za provádění sabotáží v cihelně zatčen a 4 měsíce vězněn v Bratislavě. V letech 1942–1944 byl vězněm koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau. Do Auschwitz byl přivezen z pracovního tábora v Seredi 13. dubna 1942. Byl zaregistrován pod číslem 29 162, a další den přemístěn do Birkenau. V prvních dnech svého pobytu byl zaměstnán jako nosič mrtvol. Později pracoval na různých pozicích, mj. jako písař bloku č. 7 v táboře B Ib nebo v márnici. Při práci v komandu vykonávajícím zemní práce se seznámil s polským vězněm Pawlem Gulbou , který mu později několikrát pomohl. Od léta 1943 pracoval jako písař v baráku č. 9 v táboře B IId. Z tábora se mu podařilo 7. dubna 1944 společně s Rudolfem Vrbou utéct. V dubnu 1944 informovali o hrůzách Osvětimi židovské představitele v Žilině a sepsali 32 stran výpovědi, která se stala známá jako Vrbova a Wetzlerova zpráva. V letech 1945–1950 pracoval jako redaktor, v letech 1950–1955 jako dělník v Bratislavě, v letech 1955–1970 pracoval v obchodní sféře. Od roku 1970 byl v invalidním důchodě a žil v Bratislavě, kde 8. února 1988 zemřel. 1. ledna 2007 mu prezident Slovenské republiky Ivan Gašparovič udělil státní vyznamenání Kříž Milana Rastislava Štefánika I. třídy in memoriam. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alfréd Wetzler na slovenské Wikipedii.

Josef Lacina

Josef Lacina byl český středoškolský profesor, historik, spisovatel, ale i příležitostný básník a dramatik. V letech 1875–95 vyučoval na gymnáziu ve Slaném a z dějin tohoto města čerpal náměty pro řadu článků, studií a historických povídek. Vědecké práce podepisoval svým jménem, beletrii pod pseudonymem Kolda Malínský. Jeho dílo bylo ve své době populární a oceňované pro vlastenectví, vytříbený styl a hluboké znalosti autora. Na jeho památku je jedna z malínských ulic pojmenována Koldova. Narodil se 2. srpna 1850 v Malíně u Kutné Hory. V letech 1862–67 studoval na gymnáziu v Hradci Králové, poté přešel na pražské akademické gymnázium. Roku 1871 byl přijat na filosofickou fakultu, kde vystudoval historii. V roce 1875 nastoupil jako suplující učitel na piaristickém gymnáziu ve Slaném. Od roku 1877 pracoval krátce v téže pozici na gymnáziu v Kutné Hoře, ale již následujícího léta se vrátil do Slaného, kde mezitím místní gymnázium převzalo do správy město a Lacina byl přijat jako řádný učitel. Pobyt zde jej velmi ovlivnil – z bohatých dějin Slaného čerpal zdroje pro množství odborných i uměleckých textů. Roku 1895 se stal profesorem na c. k. vyšší reálce v Praze a zároveň konzervátorem c. k. ústřední komise pro okresy Louny, Rakovník, Podbořany a Slaný. Většinu času věnoval vyučování, výzkumu a literární tvorbě; veřejného dění se neúčastnil. Zemřel 21. června 1908 v Rožďalovicích a byl pohřben na místním hřbitově. Josef Lacina byl autorem řady odborných článků, studií a historických povídek, ale příležitostně psal i humoresky, básně a divadelní hry. Jeho povídky byly ve své době oblíbené u čtenářů a oceňované pro vlasteneckou vroucnost a slohovou dokonalost, i když kritika nacházela i nedostatky . Projevují se v nich autorovy odborné znalosti a badatelská pečlivost. Inspirovala jej regionální historie Slaného, pod...

Jiří Lamač

Fotograf a spoluautor cestovních průvodců.

Jill Marie Landis

Americká autorka Jill Marie Landis se narodila v Clintonu ve státě Indiana a když ji bylo deset let, přestěhovala se s rodiči do Kalifornie. Po rodičích zdědila zálibu v historii a čtení, a tato skutečnost zformovala její váše%n pro psaní příběhů, které se odehrávají v minulých časech. Vystudovala historii na Long Beach State University a seset let pracovala jako učitelka v mateřské škole. Publikovat začala v roe 1988 a je autorkou šestnácti románů, které ser pravidelně umisťují na předních poszicích žebříčků nejčtenějších knih ve Spojených státech. V současné době žije Jill Marie se svým manželem Steem v Kalifornii a na Havaji. K jejím koničkům, kromě psaní, patčí jizda na kajaku, pěstovnán orchidejí, hra na ukulele, ruční práce a tanec hulahula.

Jean Laffitte

Mons. Jean Laffitte, Comm. l'Emm. je francouzský římskokatolický kněz, biskup a sekretář Papežské rady pro rodinu. Po střední škole, studoval Univerzitu v Toulouse, kde roku 1973 získal titul z politologie. Navštěvoval také kurzy Univerzity v Cambridgi a Univerzity v Salamance. Roku 1984 vstoupil do Francouzského papežského semináře v Římě. Svá filosofická a teologická studia získal na Papežské Gregoriánské univerzitě, kde roku 1988 dostal titul bakaláře teologie a filosofie. Na kněze byl vysvěcen 2. července 1989 a byl inkardinován do diecéze Autun. Je členem Komunity Emmanuel. Poté pokračoval ve svých studiích na Papežském institutu Jana Pavla II. pro studium manželství a rodiny, kde získal doktorát z morální teologie. Od roku 1994 vyučuje na institutu jako profesor manželské etiky a na Lateránské univerzitě jako profesor antropologie a spirituality. Roku 2003 se stal konzultorem Kongregace pro nauku víry. Dne 28. ledna 2005 se stal podsekretářem Papežské rady pro rodinu. V letech 2006 až 2009 byl vice-předsedou Papežské akademie pro život. Tuto funkci vykonával do 22. října 2009 kdy jej papež Benedikt XVI. jmenoval sekretářem Papežské rady pro rodinu a titulárním biskupem z Entrevaux. Biskupské svěcení přijal 12. prosince 2009 z rukou kardinála Tarcisia Bertoneho a spolusvětiteli byli kardinál Renato Raffaele Martino a arcibiskup Giuseppe Molinari. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean Laffitte na anglické Wikipedii.

Jaromír Lang

Jaromír Lang byl český a československý literární historik, vysokoškolský učitel, politik Komunistické strany Československa, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění a České národní rady za normalizace. Po srpnu 1968 představitel prosovětského kolaboračního křídla KSČ. Vystudoval gymnázium v Sušici a poté Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Již od studií se angažoval v levicových a komunistických studentských skupinách. V roce 1938 vstoupil do KSČ. V letech 1939–1940 byl vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen, po návratu z tábora pracoval např. jako redaktor v nakladatelství Melantrich. Hned po osvobození se stal vedoucím kulturního oddělení nově zřízeného ÚRO a stal se členem kulturně-propagační komise ÚV KSČ. Od roku 1946 také vyučoval na nově zřízené Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Zabýval se literární vědou a dějinami literatury. Po roce 1948 patřil mezi představitele komunistické ostře prorežimní skupiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Na jaře 1948 se stal diplomatem a od června téhož roku byl prvním komunistickým velvyslancem ve Švýcarsku. Už v polovině roku 1949 však byl odvolán a stal se delegátem u ředitelství UNESCO v Paříži. Roku 1951 musel z diplomacie odejít a vrátil se k akademické činnosti. V letech 1961-1963 byl děkanem Filozofické fakulty Univerzity Palackého. K roku 1969 se uvádí jako vedoucí katedry Univerzity 17. listopadu v Praze. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa patřil do ultralevicové kolaborační frakce KSČ okolo Josefa Jodase. 9. října 1968 se v rámci této skupiny účastnil jejího velkého mítinku v sále libeňské Čechie. Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát nabyl až dodatečně v prosinci 1969. Nominovala ho Česká národní rada, v níž zasedal od list...

Jana Langerová

Narozena 1963 v Ústí nad Orlicí. Autorka cestopisu a životopisu. Vzděláním historička a pedagožka, pracuje ve státní správě. Absolventka Univerzity Palackého . Od konce 80. let žije trvale na Zlínsku.

Ivana Lacková

Hugo van Lawick

Celým jménem Hugo Arndt Rodolf Baron van Lawick. Fotograf a filmař volně žijících zvířat.

František Landovský

Narozen 22.9.1900 v Mladějově u Sobotky, zemřel 28.5.1974 v Praze. Ing., dr.techn., docent, publikace z oboru zelinářství.

Caroline Laidlaw

Autorka dětských knih a adaptací knih, určených pro výuku angličtiny.

Bruce Lansky

Humorista.

Bohuslav Laštovička

Bohuslav Laštovička byl československý generál, politik Komunistické strany Československa a publicista. V letech 1964 až 1968 byl předsedou Národního shromáždění Československé socialistické republiky a za normalizace poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Vystudoval reálné gymnázium v Rakovníku, poté v letech 1922–24 absolvoval vojenskou akademii v Hranicích, kterou ukončil v hodnosti poručíka dělostřelectva. Následně sloužil v československé armádě, napřed u Dělostřeleckého pluku 110 v Nitře, po absolvování Aplikační školy dělostřelectva v Olomouci byl převelen do Prahy k Dělostřeleckému pluku 101 a pak k protiletadlovému Dělostřeleckému pluku 151. Dne 1. dubna 1929 byl jako „řadové služby nezpůsobilý“ z blíže neznámých důvodů přeložen do zálohy. Jako záložní důstojník byl k 1. lednu 1931 povýšen na nadporučíka. Po odchodu z armády absolvoval České vysoké učení technické. V roce 1931 vstoupil do Komunistické strany Československa a v roce 1932 se stal vedoucím Komunistické studentské frakce a řídil studentský časopis. Během studií byl několikrát zadržen za rozšiřování komunistických letáků, za což byl nakonec i odsouzen a byla mu odebrána jeho vojenská hodnost. V letech 1934 až 1936 pracoval jako redaktor nejprve ostravského deníku, poté Rudého práva. V letech 1937 až 1938 bojoval v řadách interbrigád ve španělské občanské válce. Do země původně přicestoval jako válečný zpravodaj Rudého práva, jako bývalý dělostřelecký důstojník se ale stal velitelem protiletadlové Baterie Klement Gottwald. V březnu 1938 předal velitelskou funkci svému zástupci Ladislavu Holdošovi, před návratem domů ještě dva měsíce působil jako instruktor v protileteckém učilišti. Ve Španělsku získal hodnost kapitána. Po návratu do Československa zastával různé stranické funkce. V letech 1939 až 1945 byl v anglickém exilu a p...

Andrew Langley

Publicista. Nar. 26.10.1949. Autor naučných knih pro děti.

Vladimír Landa

Narozen 3. 4. 1922 v Tuchlovicích , zemřel 26. 5. 1989. Prozaik, autor zejména dobrodružných próz inspirovaných skutečnými případy z práce Veřejné bezpečnosti, také autor historického románu pro děti.

Tatjana Lazorčáková

Prof. PhDr. Tatjana Lazorčáková, Ph.D. - vedoucí divadelní sekce Katedry divadelních a filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého

Sophie Lark

She Lao

Čínský spisovatel a dramatik.

Richard Landr

Ilustrátor.

Pierre de Lasenic

Pierre de Lasenic alias Petr z Lásenice či Milan, vlastním jménem Petr Pavel Kohout byl nejvýraznější postavou českého hermetismu v období mezi oběma světovými válkami. Petr Kohout se narodil v Brně, ale rodina se brzy přesunula do Prahy, takže obchodní akademii vystudoval již v Praze. Po maturitě narukoval k leteckému pluku do Kbel a dosáhl během své vojenské služby u letectva hodnosti četaře. Počátkem druhé poloviny 20. let žil v Chrasti u Chrudimi. V listopadu 1929 se přestěhoval k Josefu Adamírovi do Prahy na Vinohradech, který stál u počátků českého hermetického hnutí na přelomu 19. a 20. století a udržoval úzké kontakty s pařížskými martinisty. Po pobytech ve Francii, Alžíru, Egyptě, Indii, na Madagaskaru a jinde se roku 1937 vrací do Prahy. Během svých zahraničních pobytů se Lasenic mimo jiné podílel na rekonstrukci skulptur chrámu Angkor Vat, v Paříži založil pobočku české společnosti Universalia . Zdá se, že Lasenicův zájem o hermetismus vznikl velmi brzy, prokazatelně již roku 1920 . Z roku 1926 je známa jeho přihláška do martinistické lóže Simeon v Praze . Poté se zabýval oborem, který můžeme nazvat experimentální magií. Roku 1937 zakládá v Praze hermetickou společnost Horev-klub a martinistickou lóži Paragawa. Lasenicův zájem se však vždy soustředil na esoterismus starého Egypta. K této tematice vydal několik spisů, mimo jiné o egyptském bohu Hermu Trismegistovi . Pierre de Lasenic napsal velmi rozsáhlé literární dílo, jehož značná část je dnes ztracena. Pierre de Lasenic publikoval také celou řadu odborných článků v časopisech Horev, Logos a Medium. Do bibliografie nejsou zahrnuty články a kromě jedné výjimky ani ztracené spisy. ...

Paul Lafargue

Paul Lafargue byl francouzsko-kubánský novinář, literární kritik a politický aktivista marxistické orientace. Byl zetěm Karla Marxe, manželem jeho dcery Laury. Jeho nejznámější prací je kniha Právo na lenost z roku 1880, kde odmítl liberální, konzervativní, křesťanské, ale i převládající socialistické pojetí práce a zejména levicový koncept „práva na práci“, naopak za zdroj lidského pokroku označil lenost a z ní pramenící kreativitu. Práce v jeho představě člověka ničí. Toto pojetí nenašlo v socialistickém hnutí jeho doby příliš pochopení, avšak ovlivnilo některé politické směry druhé poloviny 20. století, zejména situacionismus a některé proudy anarchismu. Známé jsou jeho korespondenční disputace s Karlem Marxem, při nichž Marx použil známý bonmot, že „je jisté, že není marxistou“. Byl známým oponentem reformismu Jeana Jaurèse. Roku 1911 spáchal Lafargue sebevraždu spolu se svou manželkou Laurou.

Owen Laukkanen

Kanadský autor, kterému se splnil „americký sen“ – hned první kniha, kterou mu vydali, se stala bestsellerem… Kanadský nadšenec do literatury odjakživa chtěl být spisovatelem a po dvou marných letech na univerzitě nastoupil do kurzu tvůrčího psaní, kde konečně podchytil teorii. Praxi si vyzkoušel hned po kurzu, když začal pracovat jako zpravodaj z oblasti profesionálního pokeru. Po třech letech už měl ale kasin dost, a tak se chtěl pustit do knihy, kterou by konečně někdo vydal. Do šuplíku přitom psal už od svých osmnácti, ale nic, co by stálo za otištění. Během práce na románu z pokerového prostředí však viděl dokument o profesionálních únoscích v Latinské Americe – a nápad na novou knihu byl na světě. Co kdyby někdo zkusil vydělávat si na život tímhle způsobem i ve Spojených státech? Inspirován akčními filmy, svižným stylem Jamese Pattersona a biblí všech začínajících spisovatelů od Stephena Kinga: O psaní, napsal thriller, kterým se trefil do vkusu nejen literárním agentům. Prvotina Profesionálové z roku 2012 se stala literární senzací a byla zařazena mezi 100 nejlepších knih roku podle prestižního webu Kirkus Reviews. Adrenalinová smršť o čtveřici přátel, kteří jsou v jádru slušní lidé, jen si zrovna vydělávají unášením boháčů , už má i pokračování — ačkoli to autor neměl předem v úmyslu. Centrem série se stává dvojice policistů, kteří šli únoscům po krku — Kirk Stevens a zvláštní agentka FBI Carla Windermereová. V současné době autor žije ve Vancouveru, piluje poslední detaily na třetí knize a promýšlí zápletku ke čtvrtému pokračování. Mezi psaním si vydělává jako profesionální rybář.

Naděžda Lázničková

Absolventka Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě.

Milena Lamarová

Dr., historička umění, popularizační práce z oboru bytové kultury též autorka Sci-fi, narozena 4.11. 1930, zemřela 30.1. 2006.

Mihailo Lalić

Mihailo Lalić byl srbsky spisovatel. Řadí se k mnohým autorům bývalé Jugoslávie, kteří si prošli národněosvobozeneckým bojem a své zkušenosti z něj zpracovali literárně. Černá Hora, ze které autor pocházel, byla během druhé světové války okupována Itálií. Lalić sepsal četné povídky, které v poválečných letech vycházely ve sbírkách. Mezi takové se řadí například Stezky svobody , Průzkumný oddíl , První sníh a další. Ve svých dílech Lalić rozebírá velký tlak na jednotlivé bojovníky, vedoucí k různým krizím; jak psychologickým, tak morálním. Rovněž také poukazuje na staré spory, které díky neklidné době vynikají na povrch. Důsledněji toto téma rozvinul hlavně ve své románové tvorbě, která logicky následovala později. V 50. a 60. letech tak byla sepsána významná díla, mezi které patří například Svatba , Štvanice , Zlé jaro , Válečné štěstí a Nad hlavou jen stromy . Za poslední dva uvedené romány získal Lalić literární ocenění; konkrétně cenu NIN za Válečné štěstí a za Lelejsku goru Njegošovu cenu. Některá Lalićova díla byla také během 60. a 70. let převedena do filmové podoby. V pozdějších letech byl zvolen za čestného člena Srbské i Černohorské akademie věd. Většinu života strávil v Herceg Novém a v Bělehradě, kde také na konci roku 1992 zemřel.

Marta Labecka

Mark Lawrence

Lawrence se narodil ve Spojených státech. Se svými rodiči se přistěhoval do Británie když byl ještě malý. Pracoval jako romanopisec a výzkumník v oblasti umělé inteligence. Trnový princ je jeho prvotinou. Je ženatý a má čtyři děti, z nichž jedno je mentálně postižené. Má dvě občanství - britské a americké - , což mu umožnila tajná dohoda, kterou kdysi uzavřel s vládami obou zemí.

Mark A. Latham

Mária Lazárová

Slovenská spisovatelka a redaktorka, vystudovala přírodní vědy.

Mabel Guinnip La Rue

Americká spisovatelka.

Lina Laurent

Finská novinářka, včelařka, autorka naučné knihy pro děti.

Leslie L Lawrence

Narodil sa 15. júna 1939 v maďarskom mestečku Szilvásszentmárton, - maďarský spisovateľ, orientalista a prekladateľ, známy svojou sériou orientálnych kriminálnych príbehov s mytologickou tematikou, publikovaných pod pseudonymom Leslie L. Lawrence. Skutočné meno: Lörincz, László L.

Lautréamont

Vlastním jménem Isidore Ducasse, se narodil 4. dubna 1846 v Montevideu v Uruguayi, kde byl jeho otec úředníkem francouzského konzulátu. Do třinácti let žil s otcem v Montevideu , teprve roku 1859 přišel studovat do Francie, nejdříve do Tarbes, potom do Pau. Do Paříže přichází v létě 1868. Mezitím byl patrně dvakrát, vždy asi po dvou letech, znovu v Uruguayi. V Paříži již nestudoval, ale hned od počátku se tam usadil s otcovou finanční pomocí jako svobodný literát. Téhož roku 1868 vydal anonymně první zpěv Zpěvů Maldororových, který zůstal naprosto bez ohlasu. Vlastním nákladem vydal Zpěvy Maldororovy 1869 v Bruselu, na knižný trh se však nedostaly – nakladatelé se obávali nesnází. Kromě Zpěvů existuje z jeho díla jen šest dopisů a Básně . I o jeho životě i o jeho smrti kolovaly nejrůznější pověsti, moderním lautréamontovským výzkumem vyvrácené. Lautréamont zemřel zcela opuštěn a sám dne 24. listopadu 1870 za německého obléhání Paříže; příčinu smrti neznáme.

Ladislav Langpaul

Narozen 14.6.1916 ve Světlé n. Sázavou, zemřel 3.6.1978 v Praze. Novinář, vzpomínky na J. Zrzavého.

Kurd Lasswitz

Carl Theodor Victor Kurd Lasswitz byl německý matematik, filozof, historik a spisovatel, společně s Julese Vernem a H. G. Wellsem jeden z průkopníků vědeckofantastické literatury. Pro publikování svých literárních děl používal pseudonym Velatus. Lasswitz se narodil jako syn továrníka a obchodníka Karla Lasswitze. Roku 1866 začal studovat na univerzitě v Breslau a později v Berlíně matematiku. Po úspěšném ukončení studia začal roku 1876 pracovat jako gymnazijní učitel v durynském městě Gotha a v roce 1884 získal titul profesora. Pro německou literaturu znamená Lasswitz v podstatě totéž, co Jules Verne pro literaturu francouzskou a je také někdy označován jako německý Verne. V Německu jsou proto od roku 1981 každoročně udělovány ceny Kurda Lasswitze, které jsou pro Němce něco jako americká cena Hugo. První Lasswitzovou sci-fi prací je novela Bis zum Nullpunkt des Seins , jež se odehrává v roce v roce 2371 a vypráví příběh tragického konfliktu dvou milenců – továrníka na počasí Oxygena Warm-Blasiuse a virtuosky na aromatické varhany Aromasie. Roku 1877 následovala další delší povídka Gegen das Weltgesetz , v níž líčí svět roku 3877. Láska v této povídce končí pro změnu happy-endem. Obě tato díla vyšla o rok později společně pod názvem Bilder aus der Zukunft . Pod pseudonymem Velatus vydal příběh Schlangennmoos , milostnou trivialitku, v níž hrají roli rozmnožovací problémy plavuní a která se v jeho bibliografii většinou ani neuvádí. Následovala sbírka povídek Seifenblasen . Nejznámějším jeho dílem je pak vědeckofantastický román Auf zwei Planeten , zobrazující vzájemné vztahy pozemšťanů a humanoidních Marťanů, které od původní idyly (včetně milostných...

Kieran Larwood

Britský učitel na základní škole, autor knih pro děti.

Keith Laidler

Britský antropolog.

Karin Lászlová

Slovenská prozaička a novinářka, autorka literatury faktu .

Jules de La Madelène

Francouzský spisovatel.

Joy Laurey

Vlastním jménem Imbrohoris, Jean - Pierre 1943 - 1993. Francouzský spisovatel a esejista.

Josef Laichter

Narozen 9.1.1864 v Dobrušce, zemřel 23.5.1949 v Praze. Romanopisec, literární kritik, autor memoárů.

Jacques Laurent

* 5.1.1919 v Paříži + 29.12.2000 v Paříži Autor patřil k literární skupině hussards, je známý jako plodný historický romanopisec, esejista spisovatel a scenárista. Film Lola Montez z roku 1955 byl založen na jeho historickém románu zabývajícím se životem Loly Montez. Autor byl zvolen roku 1886 do Académie Française.

Ivan Langer

Ivan Langer je český politik, od roku 1991 člen ODS, v letech 1996–2010 poslanec Poslanecké sněmovny , český ministr informatiky a ministr vnitra. Absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1989 byl členem univerzitního a celostátního stávkového výboru studentů. Byl místopředsedou Občanské demokratické strany , do které vstoupil v roce 1991. V letech 1996 až 2010 byl poslancem PSP ČR. V letech 1998–2006 byl místopředsedou PSP ČR a v letech 2006–2007 ministrem informatiky. V letech 2006–2009 byl ministrem vnitra. Podle žurnalisty Jiřího Leschtiny Langer vystoupal do nejvyššího vedení ODS v době, kdy předsedu Klause po skandálech s falešnými sponzory a stranickým černým kontem opouštěli Josef Zieleniec, Jan Ruml, Ivan Pilip, Milan Uhde a další. Stal se jedním z tvůrců předvolební kampaně „Doleva, nebo s Klausem“ před sněmovními volbami roku 1998, po nichž ODS uzavřela tzv. opoziční smlouvu s vítěznou ČSSD, jejímž signatářem byl rovněž Langer. V letech 2000–2006 pedagogicky působil na Právnické fakultě Univerzity Palackého. V roce 1999 se Ivan Langer podílel na založení liberálně-konzervativní akademie CEVRO. CEVRO bylo původně založeno jako think tank pro ODS v roce 1999 a podílelo se i na volebních kampaních ODS. Mezi další aktivity patří pořádání konferencí a seminářů, vydávání časopisu a publikací a zpracovávání odborných stanovisek. Je určeno zejména pro ty, kteří jsou činní ve veřejném životě nebo se do něj chystají vstoupit. V roce 2006 pak CEVRO s Ivanem Langerem jako předsedou správní rady založilo soukromou vysokou školu CEVRO Institut, nabízející bakalářské a navazující magisterské studijní obory Veřejná správa, Soukromé právo, Politologie a mezinárodní vztahy, Bezpečnostní studia a Hospodářská politika. Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 kandidoval jako lídr olomoucké kandidátky ODS, byl...

Hayley Lazo

Americká ilustrátorka a grafická designérka.

Gina LaManna

Americká spisovatelka, zaměřena na mystery literaturu a thrillery.

Erich Lauer

Ema Labudová

Ema Labudová se narodila v roce 1999 a v rámci čtyřiadvacetileté historie Literární ceny Knižního klubu se stala nejmladší vítězkou. Novelu Tapetář napsala ještě na gymnáziu. Hispanistiku studuje na Univerzitě Karlově.

Elizabeth Laird

Elisabeth Lambert-Ortiz

Novinářka a publicistka, autorka knih o pokrmech a koření, narozena v Anglii, zemřela v USA.

Christina Lamb

Christina Lamb je britská novinářka. V současné době je zahraniční korespondentkou pro The Sunday Times. Vzdělání získala v Oxfordu a na Harwardu. Je členkou Královské geografické společnosti.

Charles Lamb

Charles Lamb byl anglický romantický spisovatel, básník, dramatik, literární kritik a autor dětské literatury, společně s Wiliamem Hazzlitem přední představitel eseje 19. století. Pocházel z úřednické rodiny, vzdělání získal na londýnské střední škole Christ's Hospital, kde se seznámil se Coleridgem. Později k jeho přátelům patřili mimo jiné William Wordsworth, Leigh Hunt, nebo William Hazlitt. V letech 1792–1825 pracoval jako úředník Východoindické společnosti. Jeho první verše nezískaly žádnou větší pozornost. Známý se stal až svými esejemi, které pod pseudonymem Elia psal pro London Magazine a později vydal knižně ve dvou svazcích. Jsou psány lehkým konverzačním tónem především o humorných nepolitických tématech Vyznačují se bystrými postřehy, důvtipem, neobyčejně živou obrazností a výraznou poetičností. Pro jejich jazykovou formu je společně s Leighem Huntem a Williamem Hazlittem řazen do tzv. cockneyské školy, což byl hanlivý název pro jejich styl, který měl někdy blízko k londýnskému lidovému nářečí . Přestože měl duševní problémy a byl postižen vadou řeči, žil bohatým společenským životem a byl považován za roztomilého společníka. Nikdy se ale neoženil a pečlivě se staral o svou starší sestru Mary Ann , která trpěla těžkou duševní chorobou . Snažil se u ní rozvíjet literární sklony a společně s ní napsal několik knih, z nichž nejznámější je převyprávěni her Williama Shakespeara pro děti. Jeho další pokusy o prozaickou a také o dramatickou tvorbu však nebyly příliš úspěšné. Zabýval se rovněž literární kritikou a literární historií. Zemřel na streptokokovou infekci erysipel , kterou se nakazil z lehkého škrábnutí na tváři vzniklém pří uklouznutí na ul...

Antonin Petrovič Ladinskij

Antonin Petrovič Ladinskij, rusky: Антонин Петрович Ладинский byl ruský sovětský básník tzv. první vlny emigrace, blízký tzv. pařížské nótě, autor populárních historických románů o Římské říši, Byzancii a Kyjevské Rusi. Svou volnou trilogii věnoval historii Kyjevské Rusi. Narodil se v rodině úředníka Pskovské gubernie. Studia na právnické fakultě Petrohradské univerzity předčasně ukončil, když odešel jako dobrovolník na frotnu 1. světové války. Během občanské války byl v Bílé armádě, kde postoupil až do hodnosti podporučíka. Po těžkém zranění se v roce 1920 evakuoval do Egypta, odkud v roce 1924 odjel do Paříže. Vystřídal spostu profesí, od 20. let pracoval jako telefonista v redakci novin, což mu umožnilo se cele zasvětit literární práci. Jakožto dopisovatel v 30. letech vykonal několik cest po Evropě a Blízkém Východě. Jeho básnické sbírky byly vysoko ceněny, jeho styl byl přirovnáván k neoromantismu. V 2. polovně 30. let vydal dva historické romány XV легион a Голубь над Понтом . Během 2. světové války sbíral materiál pro romány o Anně Jaroslavně a Vladimiru Polomachovi a zaujal aktivní prosovětskou pozici. V roce 1946 dostal sovětské občanství a v roce 1950 byl deportován z Francie, nějakou dobu pak žil v NDR, kde pracoval jako překladatel v jednom podniku v Drážďanech. V roce 1955 se vrátil do Moskvy. Debutoval svými historickými romány, které v SSSR vyšly pod názvy В дни Каракаллы a Когда пал Херсонес . V roce 1961, krátce před svou smrtí, byl přijat do Svazu spisovatelů. Knihy Анна Ярославна — королева Франции a Последний путь Владимира Мономаха vyšly po...

Anton Szandor La Vey

Americký spisovatel a satanista. Autor Satanské bible.

Anne Lamott

Americká spisovatelka.

Alex Lake

Alex Lake je pseudonym britského romanopisce, který pochází ze severozápadní Anglie a nyní žije v Brunswicku v Maine . Jeho dalšími knihami, napsaný mi pod tímto pseudonymem jsou zatím: Killing Kate , Copy Cat , a The Last Lie .

Werner Lansburgh

Werner Lansburgh bol nemecký spisovateľ a publicista. Pretože bol židovského pôvodu, musel v r. 1933 opustiť Nemecko a utiecť do exilu. Vtedy začala jeho odysea krajinami Európy, pracoval v Španielsku, Švédsku, promoval vo Švajčiarskom Basele, kde študoval právo. Po 40 ročnom exile sa mu v 1977 podaril spisovateľský debut anglicko-nemeckou učebnicou učebnicou a milostným románom "Dear Doosie, ktorá sa rýchlo stala bestselerom. V nasledujúcich rokkoch vydal ďalšie knihy. Do svojej smrti žil striedavo v Upsalle a Hamburgu.

Vojtěch Lahoda

Vojtěch Lahoda byl historik umění, kurátor, vysokoškolský pedagog a překladatel. V letech 2012–2017 byl ředitelem Ústavu dějin umění AV ČR. Po maturitě na Gymnáziu Jana Keplera v Praze vystudoval v letech 1974–1979 dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a svou diplomovou práci Malíř Karel Černý obhájil roku 1979 jako práci rigorózní. V letech 1979–1980 pracoval na Katedře estetiky FF UK, poté byl do roku 1985 vědeckým aspirantem v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV a obhájil zde kandidátskou dizertaci Figura v českém malířství 1907–1932: kubistické řešení . V letech 1986–1989 byl vedoucím oddělení vědeckotechnických informací, 1990–1993 vedoucím oddělení moderního umění, od roku 1993 zástupcem ředitele ÚTDU ČSAV. Od roku 2001 byl vědeckým tajemníkem, 2004–2012 zástupcem ředitele a od roku 2012 ředitelem Ústavu dějin umění AV ČR. Roku 1999 se habilitoval v oboru dějiny umění na Masarykově univerzitě v Brně a od roku 2001 působil jako docent, od roku 2007 jako profesor dějin umění na Filozofické fakultě UK v Praze. Působil v radě GVŠ, v české sekci AICA, radě NG , ve věd. radě VČG v Pardubicích a MG v Brně, jako člen správní rady AVU, člen výboru UHS , od r. 2004 byl předsedou podoborové komise GA ČR. Roku 1991 obdržel visiting fellowship Sorosovy Nadace a pobýval v National Gallery of Art ve Washingtonu. Přednášel dějiny umění na FAMU , na NIAS, Holandsko , na CEU Praha, v rámci Ohio Univ. Athens Abroad Program in Prague , CIEE na FF UK , na Vytautas Magnus Univ., Kaunas . Přispíval články do časopisů Výtvarné umění, Umění, Bulletin NG, Dějiny a současnost a do několika zahraničních periodik. Byl členem redakčních rad časopisů: Umění, časopisu Art in Translation , Edinburgh, Meno istorija ir kultura , Kaunas, Litva, Maksl...