Všichni Autoři a témata

Petr Havránek (1)

Narozen 3. 5. 1951 v Praze. Prof., MUDr., CSc., ortoped, traumatolog, pediatr, chirurg . Publikace z oboru.

A. Loschge (1)

Milena Drtinová (1)

Autorka literatury pro děti.

Miroslav Kovář (1)

Narozen 3.7.1975. Regionální historik, vlastivědný pracovník, zabývá se sakrálními stavbami středověku a raně gotickou architekturou.

Bedřich Štauber (1)

Narozen 15. 2. 1950 v Kralupech nad Vltavou, zemřel 1. 10. 2013 v Lounech. PhDr., archeolog, dlouholetý ředitel Oblastního muzea v Lounech.

Ivan Šolc (1)

Ivan Šolc byl český fyzik. Po ukončení gymnázia studoval fyziku a astronomii na Univerzitě Karlově. Svůj život zasvětil aplikované fyzice, pracoval ve Výzkumném ústavu pro monokrystaly a následně na pracovišti turnovské Optické dílny AsÚ ČSAV Ondřejov, dnes Ústavu fyziky plazmatu AV ČR. Byl autorem mnoha vědeckých publikací doma i v zahraničí, k jeho nejvýznamnějším objevům patří Šolcův optický dvojlomný filtr. Za přínos v technických vědách byl v roce 2007 oceněn Akademií věd ČR medailí Františka Křižíka. Ivan Šolc byl nejenom vynikajícím fyzikem, ale též filozofem, skvělým muzikantem, radioamatérem, aktivním Sokolem. Obdivuhodné byly i jeho znalosti živé i neživé přírody. V roce 2010 se stal čestným občanem města Turnov. Poslední ocenění, Pocta hejtmana libereckého kraje významným osobnostem, mu byla předána v roce 2012.

Jiří Jokl (1)

Narozen 1948. Autor cykloturistických publikací.

Friedrich Rathgen (1)

Antonino Terranova (1)

Italský profesor architektury, autor obrazových publikací z historie světových metropolí.

W Beck (1)

Verena Pagel-Theisen (1)

Švýcarská gemoložka, autorka prací o hodnocení diamantů.

Jan Vlasák (1)

Narozen 1.8.1945. Autor cestovatelských příruček. Horolozec, cyklotremp a spisovatel. Na svém kole procestoval 50 zemí světa. Výborný vypravěč, jehož cestovatelská diashow poznáte podle salev smíchu posluchačů v sále. Jeden z našich nejlepších outdoorových literárních humoristů, který ve svých knížkách z cest, břitkým suchým humorem komentuje zážitky s domorodci a někdy i s našinci.

Walter Weber (1)

Annamaria Lilla Mariotti (1)

Italská autorka prací o majácích.

Václav Sokol (1)

Václav Sokol je český výtvarník, grafik a ilustrátor. Narodil se v rodině architekta Jana Sokola, jeho bratrem byl filosof Jan Sokol. V letech 1953–1958 vystudoval střední výtvarnou školu. Kvůli svému třídnímu původu a vyznání nebyl přijat ke studiu na vysoké škole. V šedesátých letech pracoval v Památníku národního písemnictví. Od roku 1971 pracoval v Propagačním oddělení podniku Stavby silnic a železnic. Roku 1977 podepsal Chartu 77. Ženatý, 2 děti.

obálka Pavel Nešleha (1)

Herbert Michel (1)

Gerhard Schering (1)

Šárka Leubnerová (3)

PhDr., Historička umění, práce z oboru, katalogy výstav.

Wilfried Bahnmüller (1)

W. Marcard (1)

Fahri Balliu (1)

Fahri Shefki Balliu se narodil v roce 1956 v Permetu . Je jedním z nejvýznamnějších spisovatelů, novinářů a vydavatelů v albánském politickém a intelektuálním životě. Jako spisovatel byl prominentní od mladého věku, když 11. května 1975 vydal první příběh v novinách „Drita“ s názvem „Zlatá hodina“ a jako absolvent gymnázia „ Dhaskal Todri “ vydal první knihu „Zítřejší den“. Později je známý pro svou prózu nejen ve svazcích s příběhy jako „Open Roads“, „Tomorrow's Day“, „My Heart is the Mountain“, ale uvedl některá dramata. Z nich můžeme zmínit „Zářící Zemi“, Zlatý klíč, „Busy Path“. Jeho silná próza v pohádkách a jako autor důležitých politických biografií byl však přeložen do sedmi jazyků po celém světě. Je vydavatelem novin "55" , konzervativních pravicových novin, zakladatelem zpravodajského portálu "55news.al " a nakladatelstvím "55", mediální skupinou s důležitou roli ve všech událostech v Albánii. v regionu. F. Balliu je také zakladatelem Institutu politického výzkumu Alcide de Gasperi v Albánii.

C. J. Stahl (1)

Eileen Bernardi (1)

Autorka encyklopedie.

Antonio Manno (1)

Italský historik umění, autor knih, článků a kurátor výstav benátského umění, konzultant v otázkách internetové a počítačové výuky a autor internetových stránek ARTs. Napsal publikace o anglickém urbanismu, vojenské architektuře a inženýrství.

Aďan Ávokčárdno (1)

Narozena 1.10.1967 v Liberci. Básnířka.

Ladislava Váňová (1)

Narozena 2.2.1951 v Horažďovicích. Mgr., archivářka, regionální historická publicistika Plzeňska.

Werner Perlinger (1)

Německý autor publikací o památkách v česko-německém pohraničí.

P. Mangold (1)

E. Reicherter (1)

Marie Vořechová-Vejvodová (1)

Narozena 21. 12. 1889 v Březnici u Zlína, zemřela 18. 2. 1974 v Praze. Malířka, grafička, keramička, ilustrátorka, literatura pro mládež.

Max Heiden (1)

Karl Prochaska (1)

Martin Majer (1)

Martin Majer informatik a fotograf. Jeho profese, zájem o neživou i živou přírodu a rozvoj digitální fotografie ho po roce 2000 nasměrovaly právě k fotografování. Prvotní byl zájem o fotografii v podzemí přirozeném, jeskyních, i umělém, tedy nejrůznějších dolech, sklepeních a podobně. Hodně experimentoval spolu s Milanem Korbou s různými druhy osvitu. Tyto práce vyústily do několika knižních publikací o podzemí Prahy, Českého krasu i obecně celých Čech. V posledních letech jsou u něj ale častá i témata krajiny na povrchu a živé přírody, rád ale fotografuje i v industriálním prostředí. Byl také autorem nebo spoluautorem několika fotografických výstav.

Miroslav Zajda (1)

Narozen 1931 v Traplicích, okr. Uherské Hradiště. Radiomechanik a televizní technik, léčitel.

Milada Michková (1)

Česká historička, práce z oboru.

Květoslav Kubala (1)

Narozen 24.11.1928, zemřel 24. 11. 2011. Novinář, reportér, fotograf a spolupracovník polského časopisu.

Dobrica Čosič (1)

Dobrica Ćosić byl srbský spisovatel. Byl také prvním prezidentem Svazové republiky Jugoslávie, tedy Srbska a Černé Hory po odtržení Chorvatska a Slovinska a během války v Bosně a Hercegovině, v dobách režimu Slobodana Miloševiće. Vzhledem k jeho politické i literární úloze je stále rozporuplnou osobností; zatímco jeho obdivovatelé ho označují jako "otce moderního národa", odpůrci poukazují na podporu nacionalistickým kruhům. Politická kariéra Dobrici Ćosiće začala již během druhé světové války. Tehdy sloužil jako politický komisař v Resavském partyzánském oddíle, rovněž byl i členem Svazu komunistické omladiny Jugoslávie. Po ukončení války působil v AGITPROPu, dvanáct let potom zastával funkci svazového poslance v Bělehradské skupštině. Poprvé na sebe upoutal pozornost v okamžiku, kdy se postavil proti odstavení Aleksandra Rankoviće od moci. Rovněž se rozhodl oponovat Titovi a jeho politice. Ćosić vedl mnohé diskuze ohledně postavení národů, jejich vlivu, stejně jako jejich spolupráce . Na jednání Svazu komunistů Srbska v roce 1968 upozornil na zhoršující se postavení Srbů v Kosovu, což bylo v ostrém rozporu s oficiální politikou. Následně proto vystoupil ze strany, v 70. letech se z něj stal významný disident. V polovině 80. let se stával obdiv k Titovi a jeho vizi jednotné mnohonárodnostní Jugoslávii pomalu záležitostí minulosti a vztahy mezi jednotlivými svazovými republikami se komplikovaly. Ćosić zastával tehdy stále se šířící ideu, že je třeba najít nové postavení Srbska v rámci SFRJ, případně posílit to stávající. Rovněž oponoval vzrůstajícím antisrbským tendencím v Kosovu a Vojvodině a vyslovil se pro těsnější svazek Srbska s těmito celky. Svůj přístup obhajoval tvrzením, že "srbský národ vyhrává ve válce, ale prohrává v míru". Začal být znepokojován s postavením srbských menšin zvlášť v Kosovu, organizoval různá hnutí, která měla poukázat ...

Katarina Michel (1)

Katarina Michel vystudovala žurnalistiku v Bratislavě a posléze pracovala jako redaktorka Československé televize. Roku 1995 založila nakladatelství se zaměřením na spirituální literaturu. Nyní žije v Německu. Vede spirituální centrum Lichtwelten a plánuje začít s konzultacemi i v Praze. Kromě květinové a barevné terapie se zabývá i problematikou mezilidských vztahů, zejména pak z hlediska žen. Jejím cílem je především poradit ženám, jak se vymanit z tradičních rolí a žít tak, aby byly spokojené samy se sebou, a tedy byly i dobrými matkami a manželkami.

Nora T Gedgaudas (1)

Výživová terapeutka a odbornice na oblast neurologické zpětné vazby. Narozena v Kanadě.

Radana Třešňáková Kolcová (1)

Friedrich de la Motte Fouqué (1)

Friedrich Heinrich Karl de la Motte, baron Fouqué byl německý romantický spisovatel, dramatik a básník. Pocházel ze starého francouzského rodu. Jeho praděd musel jako hugenot z Francie emigrovat, jeho děd byl pruským generálem a jeho otec rovněž pruským důstojníkem. V sedmnácti letech vstoupil také do armády a roku 1794 se zúčastnil tažení do Porýní v regimentu výmarského vévody. Ve Výmaru se osobně seznámil s představiteli německé klasiky Goethem, Schillerem a Herderem. Roku 1798 se oženil s Marianne von Schuabert, ale manželství se roku 1802 rozpadlo. Roku 1803 se vzdal vojenské služby a oženil se se spisovatelkou Caroline von Rochow . Žil s ní na jejím zámku v Nennhausenu, odkud udržoval styky s berlínskými romantiky . Velký vliv na jeho literární začátky měl především August Wilhelm Schlegel. Za napoleonských válek vstoupil roku 1813 opět do armády a opustil jí roku 1815 v hodnosti majora. Po smrti své manželky se roku 1832 oženil s Albertinou Todeovou a z finančních důvodů žil v Halle. Teprve roku 1841, poté, co mu pruský král Bedřich Vilém IV. poskytl rentu, se mohl usídlit v Berlíně, kde roku 1843 zemřel. Jeho literární dílo je velmi rozsáhlé . Představuje však naivní lidovou větev německého romantismu a větší jeho část patří spíše do triviální literatury. Navázal v něm na tehdy velmi oblíbené knížky lidového čtení a nechal se příliš ovlivnit dobovými módními středověkými náměty. Přesto byl po dlouhou dobu uznávaným autorem, protože ve svých spisech vyjádřil hrdinné ideály rytířství, jejichž cílem bylo vyvolat pocit německé tradice a národního charakteru u jeho současníků. Dnes jsou z jeho prací vydávány především jeho umělé pohádky z počátků jeho tvorby Mužíček šibeníček a Undine . Obdivovatelem jeho díla byl spisovatel Arno Schmidt, který přispěl k...

Gabrielle Morrissey (1)

Australská sexuoložka.

Amorah Quan Yin (1)

Americká přírodní léčitelka a duchovní učitelka.

Tomáš Ryška (1)

Tomáš Ryška uskutečnil dlouhodobý, multi-sited, etnografický výzkum v jihovýchodní Asii, kde se věnoval problematice mezinárodního rozvoje. Od roku 2001 strávil v terénu téměř tři roky. Svoji disertační práci Enterprising Faith: Ethnography of Faith-Based Development in Contemporary Thailand napsal na University of California - Berkeley. V disertační práci rozvíjí Foucaultovu perspektivu na případu sociálních změn v Thajsku za užití konceptů biopolitiky, governmentality a 'technologií já'. Je autorem několika dokumentárních filmů pro Českou televizi a soukromou produkci. Za svoji filmovou tvorbu získal řadu mezinárodních cen, např. Grand Prix na Ruském filmovém antropologickém festivalu či na mezinárodním filmovém festivalu Ekofilm. Jeho filmy se zařadily do 'special selection' Evropské asociace socialních antropologů nebo mezinárodního filmového festivalu visuální antropologie ASTRA. Mezi lety 2005 a 2012 zastával pozici ředitele mezinárodní nevládní organizace UWIP . Své aktivistické já nyní investuje do výuky antropologie a práce se studenty. Pevně věří v tradici etnografického výzkumu. - See more at: http://ksv.upce.cz/author/tomasryska/#sthash.WKILCioJ.dpuf

Karel Cumpfe (1)

Karel Cumpfe byl český středoškolský profesor, klasický filolog, autor publikací o starověkém Řecku a Římě. Narodil se 14. listopadu 1853 v Sobotce. Studoval gymnázium v Jičíně a klasickou filologii na pražské univerzitě, kde byl jeho významným učitelem Jan Kvíčala. Studium ukončil roku 1878 a o tři roky později byl promován doktorem filozofie na základě disertace Beiträge zur Erklärung der beiden Hippolyte des Euripides mit Rücksicht auf die Phaidra. Jeho prvním pedagogickým působištěm bylo pražské akademické gymnázium. Roku 1879 přešel na reálné gymnázium v Novém Bydžově, odkud se v roce 1881 se vrátil znovu do Prahy, nejprve na gymnázium v Jindřišské ulici, později v Truhlářské. V listopadu 1882 mu zemská školní rada udělila titul profesora. V září 1884 vážně onemocněl. Podle názoru ošetřujících lékařů se jednalo o břišní tyfus a pro lepší péči byl přijat do Všeobecné nemocnice. Tam se ale jeho stav prudce zhoršil, začal zuřit a místo obvyklého vyšetření byl s podezřením na šílenství převezen do ústavu pro choromyslné. O události informoval denní tisk, zejména Národní listy a Pokrok. Brzy se ale situace vyjasnila — následujícího dne vyšla zpráva, že profesor nejeví žádné známky duševní choroby, do psychiatrického ústavu byl převezen jen kvůli zaznamenanému „ochrnutí nervů“ a je naděje, že onemocnění tyfem zakrátko překoná. Mezi novináři se pak řešila otázka, zda bylo vhodné uveřejnit první nepřesnou zprávu, protože zpochybňování duševního zdraví může kohokoliv velmi poškodit. 1. prosince 1891 byl zvolen dopisujícím členem České akademie. Roku 1898 byl jmenován ředitelem gymnázia v Písku. Tuto funkci zastával do roku 1911, kdy odešel do důchodu. Při té příležitosti byl vyznamenán řádem železné koruny III. třídy. Zemřel v Písku 25. února 1931. Cumpfe byl autorem řady článků o různých aspektech života ve starověkém Řec...

Sylvie Svobodová (1)

Autorka jazykových učebnic anglického a španělského jazyka.

N. A Temple-Ellis (1)

Neville Aldridge Holdaway byl učitel, marxistický filozof a spisovatel. Pod pseudonymem N A Temple – Ellis psal populární detektivní romány. Jeho sériálovými detektivy byli Montrose Arbuthnot a inspektor Wren. V roce 1929 získal za knihu The Inconsistent Villain první cenu v prestižní Methuen\'s De­tective Story Competition. George Orwell jej pokládal za nejlepšího spisovatele knih o marxistické teorii vůbec, stejně jako jeho přítel G.D.H. Cole.

Ľudmila Husovská (1)

Ing. arch., CSc., výzkumná pracovnice Památkového ústavu v Bratislavě.

Ludwig Fulda (1)

Ludwig Anton Salomon Fulda byl německý dramatik a překladatel . V roce 1939 ukončil život sebevraždou.

Alojz Lutonský (1)

Alojz Lutonský byl slovenský organizátor a funkcionář na poli turistiky, cestovního ruchu, horské záchranné služby a výstavby horských dopravních zařízení. Jeskyňář a horolezec, publicista a autor knih a brožur průvodcovského a propagačního charakteru, redaktor několika periodik, ředitel Múzea Janka Kráľe v Liptovském Mikuláši. Narodil se jako Alois Lutonský v Bystřici pod Hostýnem 4. listopadu 1905. Slovensko navštívil poprvé v roce 1921 jako student Obchodní školy na školním výletě ve Vysokých Tatrách. Cestou z Tater se zastavil u bratra v Liptovském Mikuláši, vyprávěl mu o výletě a když se mu naskytla příležitost, po skončení středoškolských studií, přijal nabídku liptovského hospodářského družstva na místo praktikanta – ekonoma. Více se však zajímal o Tatry než o ekonomii. Tehdy poznal Miloše Janošku, učitele v Liptovském Mikuláši. Ten jej zasvěcoval do tajů tatranské a vysokohorské turistiky. Nejprve vystoupili jen na Kriváň a pak na Rysy, Vysokou a další štíty. Lyžovat se naučil v letech 1920 až 1923. V roce 1924 se setkal s nestorem jeskyňářů, objevitelem Demänovské jeskyně svobody Aloisem Králem a Vojtěchem Benickým, se kterými v letech 1924–1930 zkoumal nově objevenou Demänovskou jeskyni Svobody a jeskyni Pustá priepast. Od března 1927 byl tajemníkem a pak správcem Družstva Demänovských jeskyní. Uskutečnil několik prvosestupů do Demänovské ledové jeskyně, do propasti na Kosienkách na Krakově hoľi a mnohé jiné. Zasloužil se o první etapu zpřístupnění Demänovské jeskyně Svobody a její elektrifikaci. V roce 1928 získal pro měřičské práce v Demänovské jeskyni Svobody E. Paloncyho z Ostravy, aby na základě prohlídky jeskyně a okolního terénu našel místo pro nový vchod, který je používán dodnes. Pomáhal při zpřístupňovacích pracích v jeskyni Domica, v této jeskyni navrhl splavování říčky Styx. 16. září 1936 se podílel jako spoluorganizátor i účastník výpravy na Silickou planině v...

Josephine Siebe (1)

Ján Bojmír (1)

Ján Bojmír byl slovenský publicista, pedagog, organizátor turistiky. Jeho otcem byl Ján Bornemisza, matkou Marie rod. Kováčová. Narodil se v strážním domě u železniční trati v Jazernici. Jeho otec byl železničář, matka se starala o domácnost. Studoval na učitelském ústavu v Klášteře pod Znievom. V letech 1926 až 1928 absolvoval vysokoškolský kurz. Učitel na lidové škole , na měšťanské škole , 1924 až 1926 školní inspektor v Banské Bystrici. Od studentských dob se věnoval turistice. Funkcionář turistických organizací v místech, kde působil. Zřizovatel a spoluautor turistických průvodců, od 1923 značkař turistických stezek. Výrazná postava turistické fotografie 30. až 60. let. Publikoval články o přírodních krásách o ochraně přírody a o metodice vyučování. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Bojmír na slovenské Wikipedii.

Friedrich Jung (1)

Friedrich Georg Jünger byl německý básník a esejista .

Friedrich Oetker (1)

Slavomír Brodesser (1)

Český historik. Narozen 25.8.1940. PhDr., historik a archivář, zabývá se dějinami Moravy v 18.-20. století a dějinami českého muzejnictví.

Marina Lavrent'jevna Popovič (1)

Sovětská zkušební pilotka, kandidátka technických věd, manželka kosmonauta, autorka vzpomínek.

Peter Brook (1)

Peter Brook, celým jménem Peter Stephen Paul Brook , je britský divadelní a filmový režisér, scenárista a v minulosti také herec, od 70. let usazený ve Francii. Proslavil se svými originálními divadelními inscenacemi s minimálními kulisami, kde je položen důraz hlavně na herce samé. Několik jeho divadelních inscenací bylo předvedeno i na českých pódiích. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších divadelníků druhé poloviny 20. století, deník The Independent jej v roce 2008 nazval „největším žijícím divadelním režisérem“. Brook se narodil v západolondýnské čtvrti Chiswick jako druhé dítě do rodiny Simona a Idy Brookových, židovských imigrantů z území dnešního Lotyšska. Po ukončení střední školy nastoupil na Magdalen College v Oxfordu. Zde studoval komparativní literaturu, zároveň psal při studiu televizní scénáře, například adaptaci románu Laurence Sterna Sentimentální cesta. V roce 1944 podle něho natočil svůj první film. Jeho první vlastní režií byla ještě v době studií inscenace Doktora Fausta v londýnském Torch Theatre, následovaná o dva roky později uvedením Cocteauova Pekelného stroje. První režii Shakespearova dramatu, Krále Jana, realizoval v Birminghamu, následoval Člověk a nadčlověk G.B.Shawa. V roce 1946 odešel do Stratfordu pracovat jako asistent režie k inscenacím Romea a Julie a Marné lásky snahy v místním Shakespeare Memorial Theatre . Druhá jmenovaná byla silně vizuálně ovlivněna díly francouzského rokokového malíře Jean-Antoina Watteaua, čímž Brook výrazně zapůsobil a přitáhl k sobě pozornost. V dalších sezónách režíroval v londýnských divadlech a jeho scénické efekty, např. v inscenaci hry Zatmění měsíce od Howarda Richardsona, diváky fascinovaly. V letech 1949 až 1950 působil jako umělecký šéf Královské opery v Covent Garden. Z tohoto období pocházejí například jeho operní debut v podobě Musorgského Borise Godunova, kontroverzi budící uvedení Salome Richarda Str...

Åke Holmberg (1)

Åke Robert Holmberg byl švédský spisovatel a překladatel z dánštiny. Psal knihy pro děti a mládež, známá je jeho série knih o soukromém detektivovi Ture Sventonovi. V roce 1967 mu byla udělena Cena Astrid Lindgrenové. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Åke Holmberg na švédské Wikipedii.

Günther Bloemertz (1)