146161–146220 z 147272 Autoři
Josef Jiří Kolár (1)
Josef Jiří Kolár, vlastním jménem Josef Jiří Kolář, později uváděno Kolar i Kolár byl český herec, divadelní režisér, překladatel, spisovatel. V Praze vystudoval gymnázium a na pražské Karlově univerzitě a později v Budapešti studoval filozofii a medicínu. Stal se vychovatelem v uherské šlechtické rodině a poznal na svých cestách Německo, Francii, Turecko. Naučil se několik jazyků. Byl ženat s Annou, rozenou Manetinovou . Jejich dcera Augusta Auspitz-Kolářová byla koncertní pianistka. Zemřel na zápal plic v pražské Všeobecné nemocnici. Pochován byl na Olšanských hřbitovech. Po návratu do Prahy jej získal pro divadlo Josef Kajetán Tyl. Vystupoval jako ochotník v českém divadle, poprvé roku 1837 na Kajetánském divadle právě pod J. K. Tylem. Později jako profesionální herec v německém souboru Stavovského divadla . Ke Stavovskému divadlu byla postavena přístavba v Růžové ulici, kde se střídal v režírování českých her s J. K. Tylem. Působil jako vrchní režisér, umělecký ředitel a herec v českých i německých hrách v Prozatímního divadla . V roce 1881 převzal nakrátko funkci dramaturga Národního divadla. Řadu divadelních her přeložil . Patřil tehdy mezi herce v Praze nejvýznačnější. Projevoval se výraznými gesty a pózami, na jevišti působil mohutným dojmem. Řadu rolí hrál po boku své manželky Anny Kolárové, rozené Manětínské . Druhé křestní jméno přijal z obdivu k G. G. Byronovi. Dalšími vzory mu byli E. T. A. Hoffmann a Jean Paul, ve filozofii Hegel. Vrcholem jeho mnohostranné činnosti bylo herectví, i když velké zásluhy si získal i uváděním Shakespeara na české jeviště. Dále překládal Schiller, Goetha a další autory. Sám napsal řadu dramat, vesměs křiklavě romantických tragédií, opírajících se navíc silně o cizí vzory. Jeho povídková a románová tvorba stejně jako básně – až na výjimky – neměly zřetelněj...
Více od autora
Václav Ambrož (1)
Narozen 23.9.1892 v Českých Budějovicích, zemřel 29.4.1979 v Českých Budějovicích. Pedagog. Historické práce, beletrie.
Více od autora
Karel Groulík (1)
Narozen 27. 11. 1933 v Košicích , zemřel 9. 9. 1995 v Českých Budějovicích. Stavební inženýr, publicista, autor duchovní poezie, malíř, politik.
Více od autora
Jiří Čunát (2)
Vystudoval Katolickou teologickou fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Pedagogickou fakultu Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Navštěvoval přednášky Michaela Marsche, Anselma Gruna a Christopha Schönborna. Učil na Základní škole ve Velkém Šenově, na Zvláštní škole v České Kamenici, v letech 1998 – 2001 byl ředitelem Školy v přírodě v Horním Prysku. V letech 2004 – 2012 je ředitelem Biskupského gymnázia Varnsdorf. Jako trvalý jáhen je inkardinován v Litoměřické diecézi. Vydal několik knih, pravidelně publikuje v tisku, vystupuje v rozhlasových pořadech. Režisér Milan Kučera o něm natočil filmový dokument „Správce farnosti“. Je spoluzakladatelem Akademie příslibu , podnětného prostředí pro mládež a Schrödingerova institutu – střediska volného času pro Šluknovský výběžek , který má pomoci řešit sociální znevýhodnění regionu. O nových metodách výuky přednášel na mnoha místech v české republice i v zahraničí . Byl autorem, spoluautorem a v některých případech realizoval projektovou výuku při letních táborech i v běžné výuce. Největší množství projektů Jiřího Čunáta je spojeno s Biskupským gymnáziem Varnsdorf a Lužickosrbským gymnáziem v Budyšíně. Většina projektů je zaměřena environmentálně a prožitkově s důrazem na základní lidské hodnoty života a křesťanské kořeny naší kultury. Projekt „Krajina za školou, co lužické domy vyprávěly“, který vedl Mgr. František Paulus a na kterém se aktivně spolupodílel byl v roce 2008 na Novoměstské radnice v Praze oceněn jako nejlepší projekt České republiky. Spielbergov...
Více od autora
Milada Nedvědová (1)
Narozena 17.12.1927 v Bělehradě , zemřela 23.4.2001 v Praze. Literární teoretička, redaktorka, překladatelka ze srbochorvatštiny.
Více od autora
Otto Dufek (1)
Narozen 17.10.1930 v Martínkově, okres Třebíč. Novinář, publicista, autor knih z oblasti protifašistického odboje, letectví a kosmonautiky.
Více od autora
Jan Konfršt (1)
Jan Konfršt je český filozof a je autorem celkem deseti doposud vydaných knih a audioknih s duchovní tematikou, z nichž první, vydaná v roce 2003, nese název Život v našich dlaních. Dvě prozatím poslední knihy jsou Co když to bylo tak… Přemýšlejme, vydaná v roce 2013, a román Poutník, vydaný v roce 2020. Ing. Jan Konfršt vystudoval Vysokou školu elektrotechnickou v rámci tehdejšího ČVUT a dvacet jedna let pracoval jako výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu textilních strojů v Liberci, svého původního zaměstnání však nedlouho po Sametové revoluci zanechal a změnil způsob obživy – vyučil se nábytkovým truhlářem. Ve stejném období se začal na základě výrazného niterného zážitku intenzivně zabývat sebepoznáním. V roce 1994 se rozhodl dělit s veřejností o své poznatky a zkušenosti na cestě sebepoznání a duchovního přesahu života. Jan Konfršt od roku 1994 do roku 2014 veřejně působil na veřejných setkáních, později označených jako Povídání s Janem, kde odpovídal na dotazy duchovního a filozofického charakteru kladené příchozími tazateli. V tomto duchu také poskytoval osobní konzultace. V roce 2003 publikoval svou první knihu Život v našich dlaních. Několikrát byl pozván do vysílacích relací Českého rozhlasu , zúčastnil se jako jeden z přednášejících dvou ročníků České Konference . Přispěl svými články, případně byl aktérem rozhovorů pro některé časopisy, internetové servery a magazíny . Při svých veřejných aktivitách a ve svých knihách se dotýká mimo jiné i netradičního pohledu na učení a život historického Ježíše z Nazareta. Informace tohoto druhu lze nalézt v koncentrované podobě formou úvah v jeho knize Co když to bylo tak... Přemýšlejme, a v...
Více od autora
Vladimír Štěpánek (1)
Narozen 8. 6. 1921 v Šumburku, zemřel 19. 3. 1997 v Praze. PhDr., diplomat, hudební vědec, kritik a publicista, práce z oboru, překladatel z ruštiny.
Více od autora
Josef Moravec (1)
PhDr. Josef Moravec , pracovník Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd v Praze. Publikace z oboru české literatury, edice českých klasiků.
Více od autora
Marija Aleksandrovna Fortus (1)
Důstojnice sovětské rozvědky, partyzánka, autorka vzpomínek.
Více od autora
Artur Závodský (1)
Artur Závodský byl český literární historik a teoretik, profesor dějin české literatury, divadelní vědec, kritik a publicista, též překladatel. Byl syn hostinského, vystudoval od 1923 až 1931 reálné gymnázium v Hlučíně a češtinu, filozofii a estetiku v letech 1931–1936 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Titul Doktor filozofie získal v roce 1938 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně sociologickou prací Dobrý občan moderní obce. Paul Bureau. Během studií pracoval politicky v Kostufře . Od 1936 do 1939 učil na gymnáziích v Brně a také od 1939 do 1950 v Hranicích, kde se významně podílel na organizování kulturního života . Během totálního nasazení v továrně firmy Kunz byl pro sabotáž zatčen a 1944/45 vězněn v Přerově, Brně a v koncentračních táborech ve Flossenbürgu a v Dachau. Po válce byl od 1946 do 1948 v Hranicích předsedou kulturní rady a vedoucím redaktorem týdeníku Okresního výboru KSČ Ruch. Roku 1950 se habilitoval prací František Ladislav Čelakovský a jeho umělecké dílo pro obor dějin české literatury na brněnské FF UK a počal přednášet také od 1950 do 1952 na JAMU. Na FF UK byl od roku 1952 odborným asistentem, od 1953 docentem, od 1960 profesorem. Titul Kandidát věd získal v roce 1956 prací Studie o Petru Bezručovi a Doktor věd v roce 1963 prací Gabriela Preissová. V letech od 1957 až 1961 zastával funkci proděkana pro vědeckou činnost fakulty. Roku 1963 dosáhl zřízení katedry slovanských literatur, divadelní a filmové vědy, kterou vedl až do reorganizace v roce 1973. Poté řídil oddělení divadelní a filmové vědy v rámci katedry věd o umění. Roku 1978 odešel do důchodu. Byl též vedoucím sekce pro studium dramatu v brněnské pobočce Literárněvědné společnosti při ČSAV, zastával funkce v Socialistické akademii aj. Vykonal studijní a přednáškové cesty do Německé demokratické republiky, P...
Více od autora
Jindřich Hegr (1)
Jindřich Hegr byl český malíř, grafik a ilustrátor. Studoval na Vyšší škole umělecko-průmyslové v Praze a na Akademii výtvarných umění v ateliéru profesora V. Rady. Díla tvořil převážně ve svém ateliéru v pražských Vršovicích nebo na chalupě ve Svratouchu. Mezi jeho nejznámější díla patří například ručně vyřezávaný dřevěný betlém nebo ptačí klícky . Jeho tvorba byla vystavována nejen v Praze, ale také v galeriích v Paříži nebo ve Varšavě.
Více od autora
Dominique Enright (1)
Britská spisovatelka, publikace o historických osobnostech, jazykové publikace.
Více od autora
Markéta Nocourová (1)
Markéta Nocourová debutovala v roce 2016 románem Nahá před Bohem lásky. Původně plánovala, že půjde o její první a zároveň i poslední knihu. Proto také odjela studovat do Londýna a následně se chtěla věnovat filmové tvorbě. Po vřelém přijetí její prvotiny se však nakonec rozhodla pokračovat i na poli literárním, a tak vznikl román Hříšný polibek smrti.
Více od autora
Zdenka Marková (1)
Zdeňka Marková je česká politička, v letech 2010 až 2018 předsedkyně SNK ED, v letech 2006 až 2010 starostka města Nové Město na Moravě, členka SNK ED. Působí jako ředitelka plavecké školy. V komunálních volbách v roce 1998 neúspěšně kandidovala jako nestraník za subjekt "NEZÁVISLÍ" do Zastupitelstva města Nové Město na Moravě. Vzhledem k tomu, že se ale někteří zastupitelé vzdali mandátu, stala se zastupitelkou v průběhu roku 1999 . V komunálních volbách v roce 2002 uspěla jako členka SNK ED na kandidátce "Sdružení nezávislých" a následně byla zvolena i členkou rady města . Mandát zastupitelky obhájila v komunálních volbách v roce 2006 na kandidátce subjektu "Sdružení nezávislých a SNK ED". V listopadu 2006 pak byla zvolena starostkou města. Tou byla do listopadu 2010, kdy sice obhájila mandát zastupitelky města v komunálních volbách v roce 2010 , ale její strana skončila v opozici. Ve volbách 2014 již nekandidovala. V krajských volbách v roce 2000 neúspěšně kandidovala jako nestraník za "Sdružení nezávislých kandidátů" do Zastupitelstva Kraje Vysočina, skončila na pozici druhého náhradníka. Protože ale postupně dva zastupitelé téže strany rezignovali, stala se v roce 2003 zastupitelkou Kraje Vysočina. Rovněž v krajských volbách v roce 2004, v nichž kandidovala za "SNK sdružení nezávislých", neuspěla a skončila na pozici prvního náhradníka. Po rezignaci Jaroslava Kruntoráda se však v listopadu 2006 krajskou zastupitelkou stala. Do Zastupitelstva Kraje Vysočina kandidovala za SNK ED i v krajských volbách v roce 2008, ale strana se se ziskem 3,79 % hlasů do zastupitelstva nedostala. V krajských volbách v roce 2012 pak SNK ED a Nestraníci vytvořili kandidátku "Pro Vysočinu", za niž kandidovala i Zdeňka Marková. Subje...
Více od autora
Jiří Kráčmar (1)
Narozen 7. 4. 1935 ve Štěpánově, zemřel 2.10.2006. JUDr., regionální publicista, divadelní ochotník, překladatel ze slovenštiny, přispěvatel Našich novin a dalšího tisku na Olomoucku, autor publikací z oblasti zvykosloví a gastronomie.
Více od autora
Bedřich Hájek (1)
Bedřich Hájek byl rakouský soudce a politik české národnosti z Čech, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady. Narodil se 31. července 1828 v Čejkovicích na Sázavě . Jeho otec byl později nájemcem dvora, pivovaru a lihovaru v Uhersku na Novomýtsku a svého syna dal na studia. Bedřich Hájek vychodil gymnázium v Litomyšli a Německém Brodě, pak absolvoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Podílel se na dění během revolučního roku 1848. Patřil mezi přátele Františka Ladislava Riegera a Franze Schmeykala. Byl posledním velitelem studentské legie na Karlo-Ferdinandově univerzitě. V roce 1850 nastoupil na praxi k c. k. okresnímu soudu ve Vysokém Mýtě, později k finanční prokuratuře v Praze. Od prosince 1854 byl neplacený auskultant u okresního soudu ve Vysokém Mýtě, od května 1855 aktuárem v Ústí nad Orlicí. Působil pak na soudech v Jičíně, Kolíně a Kutné Hoře. Roku 1870 se stal radou krajského soudu v Hradci Králové. V březnu 1877 byl přeložen k obchodnímu soudu v Praze, ale již od dubna 1877 působil na vrchním zemském soudu v Praze a ještě toho roku jmenován radou vrchního zemského soudu v Praze. Působil i jako poslanec Říšské rady , kam usedl ve volbách roku 1885 za kurii městskou v Čechách, obvod Praha . Ve volebním období 1885–1891 se uvádí jako Friedrich Hájek, c. k. rada vrchního zemského soudu, bytem Praha. Profiloval se jako stoupenec českého státního práva a na Říšské radě se připojil k Českému klubu . Sám patřil mezi staročechy. Roku 1894 byl povýšen do šlechtického stavu . Zemřel 16. srpna 1912 na Vinohradech v domě čp. 1163 . Některé zdro...
Více od autora
O Liu (1)
Více od autora
Jeronym Šubrt (1)
Narozen 6. 10. 1873 v Lounech, zemřel 30. 8. 1940 tamtéž. Učitel, mykolog a numismatik, literatura o českých menšinách, publikace o Lounsku.
Více od autora
Michaela Lorencová (1)
Narodila se v Poličce v roce 1981. Na cestu po Africe vyrazila ve svých 22 letech a byla to její první cesta na tento kontinent. Nadále cestuje s Ondřejem po celém světě, fotografuje a věnuje se také přístrojovému potápění. Publikuje reportáže v předních geografických magazínech. Je spoluautorkou knihy Nahá Afrika.
Více od autora
Jan Říha (1)
Jan Říha byl legendární československý fotbalista, reprezentant, který proslul zejména svým působením v pražské Spartě. Od patnácti let hrál za SK Písek, kde působil v letech 1930–1937. Od roku 1937 hrál 13 let za Spartu. Během své kariéry ve 429 zápasech vstřelil 224 branek, z toho 111 v nejvyšší soutěži, stal se členem Klubu ligových kanonýrů. Byl v té době označován jako kouzelník s míčem, jeden z nejlepších hráčů Evropy. Byl znám schopností se prokličkovat z obrany až do útoku přes řadu hráčů, které obíhal vně hřiště. Uměl klamat tělem, přesně přihrávat. Za československou reprezentaci odehrál v letech 1937 až 1948 s válečnou přestávkou 22 zápasů a vstřelil 8 gólů.
Více od autora
Hans Vontobel (1)
Švýcarský bankéř a mecenáš. Vystudoval právo na univerzitě v Curychu.
Více od autora
Jan Gloser (1)
Narozen 1. 4. 1942 v Příbrami na Moravě. Botanik, ekolog a rostlinný fyziolog, pracovník Botanického ústavu, literatura z oboru.
Více od autora
Jiří Komorous (1)
Brig. gen. JUDr. Jiří Komorous je český policista a současný ředitel Ochranné služby Policie České republiky. V roce 1983 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1984 pracuje u policie. Přes obvodní úřad vyšetřování na Praze 9, přes pražský úřad vyšetřování se dostal na protinarkotické oddělení správy. V roce 1994 se stal ředitelem Národní protidrogové centrály. V roce 2004 spolu se zpěvákem Danielem Landou založil řád Ordo Lumen Templi. Od policie odešel na vlastní žádost počátkem toku 2009, kdy ho nahradil ve funkci Jakub Frydrych. Krátce po svém odchodu vydal své paměti o působení u protidrogové policie nazvanou Lovci smrti. V červnu 2009 se stal náměstkem ministra vnitra Martina Peciny. Komorousovo jmenování kritizoval pro jeho bývalé styky s StB jiný bývalý dlouholetý policista Jan Kubice, který své výhrady neskrýval už v době, kdy byli oba aktivními policisty. Když totiž v roce 1987 usiloval o vstup do StB, označil se za „přesvědčeného internacionalistu, plně oddaného marxismu-leninismu“ a vyjádřil naprostý souhlas s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Dne 8. května 2016 jej prezident Miloš Zeman jmenoval do hodnosti brigádního generála. Jiří Komorous je věřící křesťan, konvertita, římský katolík.
Více od autora
Jan Vávra (1)
Jan Vávra vystudoval herectví na divadelní falkutě AMU v Praze. Do roku 1990 se živil jako herec, působil v Činoherním klubu, Divadle na Vinohradech, Divadle S. K. Neumanna a hrál ve fi lmech, například v Kalamitě Věry Chytilové. Zároveň s několika přáteli vydával samizdatovou revue Prostor, kam psal pod pseudonymy Hugo Pludek a Kryštof Pochybný. Po pádu komunistického režimu začal pracovat jako novinář, byl šéfredaktorem týdeníku OF Fórum a komentátorem Lidových novin. Podílel se na vzniku TV NOVA, kde působil více než pět let jako šéf zpravodajství a moderátor nedělní politické diskuse 7 dní. V současné době je ředitelem televizní produkční společnosti.
Více od autora
Christian Destremau (1)
Francouzský spisovatel, zaměřený na dějiny druhé světové války.
Více od autora
Aleksandar Tišma (1)
Aleksandar Tišma byl srbský spisovatel, autor románů. Tišma se narodil v obci Horgoš u města Kanjiža na hranicích Srbska a Maďarska. Jeho otec byl srbské národnosti, matka byla židovského původu a mluvila maďarsky. Tišma nejdříve studoval na střední škole v městě Novi Sad. Během 2. světové války studoval ekonomii s francouzským jazykem a literaturou v Budapešti. Nakonec však vystudoval germanistiku na filozofické fakultě na Bělehradské univerzitě. Mezi lety 1945–1949 se živil jako novinář, psal pro Slobodnou Vojvodinu a Borbu. Poté pracoval jako editor a redaktor Matice srbské, kde působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1982. V roce 1979 se stal dopisovatelem Vojvodské akademie věd a umění a na stálého člena povýšil o pět let později. Následně se rovněž stal členem Srbské akademie věd a umění . Od roku 2002 byl taktéž členem Akademie umění v Berlíně. Tišmova práce se tematicky zaměřovala na hledání svobody lidstva a na obtíže, se kterými se lidé na své cestě životem setkávají - utrpení, násilí, pocity zděšení či viny. Jeho dílo je společně s autory Czesławem Miłoszem, Danilem Kišem a György Konrádem někdy klasifikováno jako součást typické středoevropské literatury – temné, hloubavé, přesto humanitní a provokující k přemýšlení. V politických záležitostech Tišma často veřejně podporoval srbská pro-demokratická hnutí a jednal v jejich prospěch, přesto se on sám nikdy otevřeně k žádné politické organizaci nepřipojil. V roce 1993 v rámci rostoucí národnostní hysterie v zemi jako projev nesouhlasu s režimem Slobodana Miloševiće opustil Tišma Srbsko a rozhodl se žít v dobrovolném exilu ve Francii až do roku 1996. Zemřel v roce 2003 ve svých 79 letech v městě svých studií, Novém Sadu. Tišmova práce byla přeložena do 17 jazyků. Za svou práci obdržel řadu cen, například v roce 1977 Srbskou literární cenu za nejlepší román roku za román Upotreba čoveka (česky Použití člově...
Více od autora
Vidiadhar Surajprasad Naipaul (1)
Sir Vidiadhar Surajprasad Naipaul, T. C., známější jako V. S. Naipaul, byl britský romanopisec hindského vyznání a indo-trinidadské etnické příslušnosti. Chaguanas, kde se Naipaul narodil, je převážně hinduistické městečko. Střední školu vystudoval v hlavním městě země Port of Spain. Do Anglie se odstěhoval roku 1950. Studoval v Oxfordu. Po studiích pracoval sedm let jako rozhlasový reportér a novinář. Jeho první čtyři romány – The Mystic Masseur , The Suffrage of Elvira , Miguel Street a A House for Mr Biswas se odehrávají na rodném Trinidadu. Na fiktivní ostrov Isabelu je umístěn román The Mimic Men . Mezi jeho další knihy patří Mr. Stone and the Knights Companion , A Flag on the Island , In a Free State , za kterou obdržel Booker Prize. K dalším jeho známým dílům patří autobiografie The Enigma of Arrival či Half a Life . V českém překladu vyšly jeho romány Dům pro pana Biswase, V ohybu řeky a Pouť. Naipaul žil v Wiltshiru v Anglii. V roce 1990 mu byl udělen královnou Alžbětou II. rytířský titul a v roce 2001 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Výběr švédské akademie vyvolal však v jeho případě množství odmítavých reakcí. Naipaul je totiž autorem dvou kontroverzních knih Among the Believers: An Islamic Journey a Beyond Belief: Islamic excursions among converted peoples , kterými si ostrou kritikou islámu znepřátelil muslimské čtenáře. Jeho ženou byla bývalá žurnalistka Nadira Naipaul. Byl potomkem politicky vlivné trinidadské rodiny Capildeo. Jeho otcem byl Seepersad Naipaul, mladší bratr Shiva Naipaul, synovec Neil Bissoondath a bratranec Vahni Capildeo....
Více od autora
John Tanner (1)
John Tanner byl lovec a tlumočník, autor knihy V indiánském zajetí – Život a příběhy Johna Tannera . V dětství byl unesen bojovníky z indiánského kmene Šónyjů, kteří ho prodali náčelnici kmene Odžibvejů, mezi nimiž pak prožil zhruba tři desítky let pod indiánským jménem Shaw-shaw-wa-be-na-se. Oženil se s Indiánkou a stal se proslulým lovcem a válečníkem proti znepřáteleným Siouxům. Po návratu do bílé civilizace pracoval zprvu jako skaut, tlumočník a průvodce, později jako obchodník s kožešinami. Jeho vzpomínky literárně zpracoval dr. Edwin James , botanik, geolog a geograf, který prozkoumával Západ severoamerického kontinentu. Kniha vyšla r. 1830, stále je vydávána a byla přeložena do několika jazyků včetně češtiny. Stejně jako není jistý rok Tannerova narození, potvrzené není ani datum jeho úmrtí, neboť r. 1846 zmizel za dodnes nevysvětlených okolností.
Více od autora
Antonín Tichý (1)
Antonín Tichý * 27. 10. 1941 Náchod Náchodský rodák a krkonošský patriot žije ve Svobodě nad Úpou. Po neúspěšném pokusu být lesníkem se vyučil kolářskému řemeslu. Zbytek předdůchodového věku pracoval jako truhlář. Je literát samouk, od roku 1990 příležitostně publikuje v regionálním tisku, hlavně v časopise Krkonoše – Jizerské hory, vydávaném ve Vrchlabí, a v experimentálním půlročníku Výčepní list, který obětavě vydává Rodinný výčep v Přibyslavi u Nového Města nad Metují. Je členem redakční rady tohoto periodika.
Více od autora
André Cognat (1)
André Cognat se narodil v Lyonu 21.2.1938. V roce 1961 opustil nejen Francii, ale i civilizaci a odjel do Jižní Ameriky, kde se posléz usadil v povodí řeky Maroni mezi Indiány Wayana, přijal jméno Antecume a později se stal i náčelníkem vesnice Antecume-Pata. Je autorem autobiografické knihy Žil jsem mezi Indiány a dokumentárních filmů o životě Indiánů. Snaží se zastupovat Indiány ve střetu s civilizací, zastává názor, že je její vliv spíše negativní; pokud ji akceptují, jen minimum z nich je schopno se začlenit do moderního způsobu života a naopak většina z nich je vytržena z tradičních kořenů a v podstatě degeneruje.
Více od autora
Jānis Akurāters (1)
Jānis Akuraters byl lotyšský básník, spisovatel a politik. Byl jedním z iniciátorů založení nezávislého Lotyšska, byl také jedním z účastníků zakládajícího zasedání Lidové rady 17. listopadu 1918 a jedním ze spoluautorů zákona o založení Lotyšska ze dne 18. listopadu 1918. Stal se prvním oceněným Cenou vlasti v oblasti literatury . Jānis Akuraters se narodil v obci Dignāja , v rodině lesníka. Zakladatelem rodu Akuraterů byl voják napoleonské armády, který během války v roce 1812 dezertoval a nadále žil na panství Sala u města Jēkabpils. Navštěvoval základní školu v Birži, poté pokračoval v městské škole v Jēkabpilsu. Absolvoval učitelské zkoušky a pracoval jako učitel v Elkšņi , Irši , Jumurdě a Iļģuciemsu u Rigy. V roce 1903 odešel studovat do Moskvy, studoval na právnické fakultě. Během studií často navštěvoval moskevské knihovny a muzea. V roce 1904 se vrátil do Lotyšska. Svou nejznámější báseň „Ar kaujas saucieniem uz lūpām“ věnoval tragickým událostem revoluce roku 1905. Jānis Akuraters byl zatčen celkem třikrát. Leden až červen roku 1905 strávil ve vazbě. V lednu 1906 byl podruhé zatčen a vězněn až do konce června. Akuraters byl potřetí zatčen v bytě lotyšské dekadentní spisovatelky, která tvořila pod pseudonymem Zemgaliešu Biruta, kde na něj tajná policie připravila „léčku“. Zadržen byl až do začátku června 1907, kdy byl deportován do Pskovska. Odtud uprchl do Finska, ale na konci roku 1907 přešel přes Švédsko až do Norska. V Oslu napsal knihu vzpomínek ze svého dětství „Kalpa zēna vasara“. V roce 1908 se vrátil do Lotyšska. Během první světové války sloužil u Lotyšských střelců, účastnil se Vánočních bitev. V listopadu 1917 byl zvolen do představenstva Lotyšské národní rady ve Valce. V roce 1918 byl zvolen do Lidové rady. Dne 23. září 1919 bylo Akuratersem zřízeno Lotyšské národní divadlo, pracoval tehdy jako vedoucí literárního a divade...
Více od autora
Sergej Vladimirovič Marakov (1)
Ruský a sovětský zoolog, výzkumník, ochránce přírody a vysokoškolský učitel. Zabýval se mysliveckou zoologií, ekologií mořských savců a ochranou živočichů v oblasti Komandorských ostrovů, kde díky němu vznikla přírodní rezervace nesoucí dnes jeho jméno. Autor odborných i populárně-naučných publikací doprovázených vlastními fotografiemi volně žijících živočichů.
Více od autora
Maria Dąbrowska (1)
Maria Dąbrowska, rodným jménem Marja Szumska byla polská spisovatelka, esejistka a dramatička. Čtyřikrát byla navržena na Nobelovu cenu a pro své občanské postoje byla neformální mravní autoritou. Narodila se v nepříliš bohaté venkovské rodině a v letech 1907-1914 studovala sociologii, filosofii a přírodní vědy ve švýcarském Lausanne a v Bruselu. Ještě za studií si vzala aktivistu Mariana Dąbrowského, který roku 1925 nečekaně zemřel. Od roku 1917 žila ve Varšavě, od roku 1956 v jakési vnitřní emigraci. Byla aktivní i v politických a společenských sporech. V roce 1964 spolu s 33 dalšími polskými spisovateli a vědci podepsala protest proti komunistické cenzuře. Navzdory tomu proti ní komunistická vláda přímo nezasáhla, obdržela několik cen a vyznamenání a když roku 1965 zemřela, byl jí vypraven státní pohřeb. V roce 1909 začala psát články pro polské noviny na téma politických a hospodářských reforem a družstevnictví. Její první významná povídka, Janek, vyšla v roce 1914. Následně vydala několik sbírek povídek, včetně Uśmiech dzieciństwa , Ludzie stamtąd , kde započal její celoživotní zájem o rolnictvo, a Znaki życia . Během třicátých let pracovala na polském ministerstvu zemědělství a svůj časný zájem o družstevnictví využila i při tvorbě prvního dílu svého klasického čtyřdílného románu Noce i Dnie . Román byl často srovnáván s jinými uznávanými rodinnými ságami . Noci a dni vypráví příběh Bogumiła a Barbary, kteří se oba narodí do upadajících statkářských rodin, které se pokoušejí zachránit sňatkem. Příběh je sledován až do Bogumiłovy smrti roku 1914. Každá z hlavních postav je nucena přehodnotit osobní hodnoty pod tlakem měnící se společnosti. Kromě prózy Dąbrowska napsala dvě historické hry a řadu esejů, včetně knihy esejů o Josephu Conradovi Szkice o Conradzie . Přeložila též do polštiny ...
Více od autora
Ester Krumbachová (1)
Ester Krumbachová byla významná česká filmařka. Ve své práci kombinovala řadu uměleckých profesí, neboť byla režisérka, dramatička, spisovatelka, scenáristka, výtvarnice, scénografka a kostýmní návrhářka. Jednalo se o výraznou představitelku tzv. České nové vlny československého filmu v 60. letech 20. století. V roce 1946 absolvovala Školu uměleckých řemesel v Brně. Začínala jako kostýmní výtvarnice v divadle v Českých Budějovicích, později v Městských divadlech pražských a nakonec i v pražském Národním divadle. V roce 1961 se etablovala i v českém filmu nejprve jako výtvarnice ve snímku Muž z prvního století režiséra Oldřicha Lipského. Coby výtvarnice a návrhářka kostýmů pak velmi často spolupracovala s mnoha režiséry České nové vlny. Spolupracovala i na trezorových snímcích Ucho Karla Kachyni a Valérie a týden divů Jaromila Jireše, což během tzv. normalizace způsobilo, že od roku 1970 nesměla dlouhých 20 let u filmu vůbec pracovat. V té době se věnovala především spisovatelské a scenáristické činnosti. Po roce 1989 se opět k filmování vrátila, nicméně její tehdejší návrat nebyl už zdaleka tak úspěšný jako tomu bylo v 60. letech 20. století. Trpěla také velkými depresemi, které utápěla v alkoholu, což patrně uspíšilo její smrt v roce 1996. „Ester Krumbachová byla múza, jakási šedá eminence filmů ze šedesátých let. Pracovala se mnou jako výtvarnice na filmu Démanty noci, společně jsme napsali scénář k O slavnosti a hostech a spolupracovali jsme na filmu Mučedníci lásky. Když jsem byl v Amsterdamu, vymysleli jsme spolu přes telefon krátký film Matka a syn. Byla talentovaná, psala, tvořila kostýmy a návrhy, ovlivnila nejen mě, ale i Věru Chytilovou. Otakar Vávra a Karel Kachyňa natočili své nejlepší filmy ve spolupráci s ní. Pozitivně ovlivnila český film.“ ...
Více od autora
Arsen Diklič (1)
Srbský básník, prozaik, dramatik, autor poezie a prózy pro děti a mládež, filmový scenárista.
Více od autora
Nils Ahnlund (1)
Švédský historik zabývající se dějinami 17. století. Profesor na Stockholmské univerzitě a Švédské akademii.
Více od autora
Vít Obrtel (1)
Vít Obrtel byl český architekt, teoretik architektury, designér, návrhář nábytku, scénograf, typograf, knižní grafik, básník a redaktor. Vít Obrtel se narodil do rodiny Heleny Obrtelové a Františka Obrtela , novináře a spisovatele. Celé dětství prožil v Olomouci, kde také zahájil středoškolské studium na reálce, ale dokončil je maturitou v Praze . Poté vystudoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství na ČVUT v Praze . Po praxi v soukromém ateliéru vstoupil do služeb pražské obce jako architekt-projektant. Od roku 1927 působil ve stavebním oddělení Ministerstva pošt a telegrafů v Praze a Karlových Varech. V roce 1931 založil v Praze vlastní architektonický ateliér. V roce 1941 byl vězněn v koncentračním táboře Terezín. Od roku 1948 pracoval v pražském projektovém ústavu s pozdějším názvem Stavoprojekt . V roce 1960 se podílel na založení pracoviště zaměřeného na projektování zdravotnických zařízení . Zde působil jako vedoucí projekčního střediska až do odchodu do důchodu .. Byl jedním z členů tzv. Puristické čtyřky. Stál v čele časopisu Kvart . V roce 1931 vydal spolu s Bohuslavem Broukem a Jindřichem Štyrským kulturní leták Rok. Publikoval projekty a texty v revuích Stavba, Pásmo, Disk, Tam-tam, Fronta, ReD, Plán, Rock, Kvart, Architektura, Československý architekt aj., přičemž čtvrtletník Kvart založil, byl jeho šéfredaktorem, typografem a grafickým úpravcem. Knižní grafikou a typografií – v konstruktivistickém duchu – se zabýval od roku 1926 a upravil téměř padesát knižních titulů, zejména svých přátel – V. Vančury, V. Nezvala, J. Seiferta, Fr. Halase aj., nejvíce pro Škeříkovu knižnici Symposion. Člen řady spolků, např. Spolku posluchačů archit...
Více od autora
Jovan Cvijić (1)
Jovan Cvijić byl srbský vědec, začínal studiem geografie a geologie, postupně však přesouval svůj zájem k otázkám etnologickým a sociologickým. Své práce psal v srbštině, francouzštině, němčině i angličtině. Vystudoval geografii na univerzitě v Bělehradě , kde absolvoval roku 1889. Poté studoval ještě geologii na Vídeňské univerzitě, zde získal titul roku 1893. Poté se vrátil do Bělehradu, kde byl na Filozofické fakultě Bělehradské univerzity jmenován profesorem. Později se stal rektorem školy , pod jeho vedením vzniklo pět nových fakult - lékařská, zemědělská a teologická v Bělehradě, plus filozofické fakulty ve Skopje a v Subotici. Jeho žák Jovan Erdeljanović se stal prvním profesorem na nově vzniklé katedře etnografie. Roku 1910 Cvijić založil Srbskou geografickou společnost a stal se jejím prvním prezidentem. Tuto pozici držel až do smrti. V roce 1921 byl zvolen prezidentem Srbské královské akademie věd a umění a zůstal jím rovněž až do své smrti. Již jeho vídeňská diplomová práce Das Karstphanomen, věnovaná krasovým jevům, byla přelomovou a dočkala se mnoha vydání a překladů. Jako první určil ledovcový původ 102 jezer v pohoří Stara planina, čímž výrazně posunul představy o průběhu doby ledové v Evropě. Když přesunul svůj zájem na lidi, vyslovil některé revoluční myšlenky - například, že člověk je ekologicky senzitivní bytostí a jeho životní prostředí ovlivňuje jeho psychiku . Zavedl též pojem "metastázové hnutí", aby popsal pomalé změny v lidských společnostech. Folkloristická a etnografická data, která sesbíral na Balkáně, byla často vůbec první vědecky získaná data z této oblasti. Jeho studie mj. sehrály velkou roli při určování státních hranic Jugoslávie po první světové válce, když byl vyslán srbskou vládou na Pařížskou mírovou konferenci . Za kontr...
Více od autora
Bohumil Smetánka (1)
Narozen 10.8.1902 v Bukovině u Čáslavi, zemřel 5.10.1942. Evangelický kněz, spolupracovník časopisu Hus. Práce o evangelické církvi a J. A. Komenském.
Více od autora
Jan Niebauer (1)
Autor studie o dějinách bohoslužby, monografie o Lutherově manželce, editor sbírky modliteb a literárněvědných a editorských prací. Narozen 3.5.1918 v Německu. Farář Českobratrské církve evangelické.
Více od autora
Camilo José Cela (1)
Don Camilo José de Cela y Trulock , Španělsko – 17. ledna 2002, Madrid) byl španělský spisovatel. Studoval na madridské univerzitě. V roce 1989 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Jeho nejproslulejší kniha je román "Rodina Pascuala Duarta" .
Více od autora