Všichni Autoři a témata

František Zoulík (1)

František Zoulík byl český právník a vysokoškolský pedagog. Zabýval se soukromým právem. Vystudoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V 60. letech 20. století působil v justici, nejprve jakou soudní čekatel a posléze jako soudce. V době normalizace z justice odešel a měl zakázáno odborně publikovat. Živil se jako podnikový právník. Počátkem 90. let 20. století přešel na právnickou fakultu, kde se v relativně pozdním věku habilitoval, posléze byl jmenován profesorem a byl zde členem akademické rady. Kromě výuky na právnické fakultě učil rovněž na Vysoké škole ekonomické v Praze a vedle toho také působil na ministerstvu spravedlnosti, kde připravil koncepci moderního soudnictví České republiky. Připravil rovněž řadu zákonů týkajících se civilistiky. V roce 1992 byl členem odborné komise pro přípravu Ústavy České republiky pro samostatnou Českou republiku, kde napsal články o moci soudní. Je autorem zákona o konkursu a vyrovnání a pracoval na principech insolvenčního řízení. Věnoval se též advokacii pod číslem advokáta ČAK 01937. Byl členem redakční rady Bulletinu advokacie, kde psal odborné články věnující se soukromému právu v evropském kontextu a napsal desítky odborných statí. Uskutečnil pokus o rekodifikaci soukromého práva po rozpadu ČSFR pod gescí ministerstva spravedlnosti. Výsledek jeho práce, koncepce nového civilního kodexu, byl zveřejněn v roce 1996, ale ministerstvem spravedlnosti byl odmítnut. Při vzniku Vysoké školy CEVRO Institut se podílel na utváření profilu právních předmětů soukromého práva a od roku 2006 byl členem její Katedry soukromého práva. V roce 2009 byl jmenován vedoucí katedry, kterou vedl až do své smrti. Od roku 2010 byl garantem bakalářského oboru Právní specializace – Právo v obchodních vztazích a navazujícího magisterského oboru Soukromoprávní studia – Obchodněprávní vztahy a byl členem akademické rady VŠ CEVRO Institutu. Skupina studentů z těch mnoha, kteří měli tu ...

Talcott Parsons (1)

Talcott Parsons byl americký sociolog, čelný představitel strukturálního funkcionalismu. Největšími teoretickými přínosy Parsonse jsou formulace „vzorových proměnných“ , AGIL paradigmatu a individuálního aktu. Parsons působil na Harvardově univerzitě v letech 1927–1973, poměrně dlouho ale v podřadné funkci asistenta, protože jeho šéfem byl Pitirim Sorokin, se kterým se nesnášel. Jakožto hlavní postava Harvardského oddělení sociálních vztahů – předchůdce oddělení sociologie, dal vzniknout generálnímu teoretickému systému pro analýzu společnosti, která byla později nazývána strukturálním funkcionalismem. Byl typickým interdisciplinárním vědcem, věnoval se matematice, medicíně, ekonomii, psychologii a samozřejmě sociologii. Jeho syn Charles Parsons je známou postavou v oboru filozofie matematiky. Parsons patřil k obhájcům „velké teorie“, pokusu spojit veškeré sociální vědy překlenujícím teoretickým rámcem. Jeho rané dílo „The Structure of Social Action“ shrnuje myšlenky jeho velkých předchůdců, zejména Maxe Webera, Vilfreda Pareta a Émilia Durkheima. Pokouší se o jejich propojení v jedinou „teorii jednání“ založenou na předpokladu, že lidské jednání je dobrovolné, úmyslné a má symbolický rozměr. Později byl Parsons zapleten do široké škály oborů a suboborů – od sociologie v medicíně po antropologii, dynamiku malých skupin, mezirasové vztahy, ekonomii a výchovu – ke kterým i sám přispěl. Parsonsův metodický postup je předem zformulován a poté „aplikován“. Odpovídá analyticko – funkcionálnímu pohledu na svět, ale rovněž analyticko – funkcionálnímu pohledu na tvorbu vědeckých poznatků. Otázkou je, jak Parsons došel k právě takovéto představě vědeckého postupu. Určitou roli zde hrála analogie s Darwinovou evoluční teorií, určitou roli vědecké „tradice“ a analytická paradigmata uplatňovaná v sociologii v důsledku všeobecné „exaktizac...

H. E Fincke (1)

Sarah Kaminsky (1)

Francouzská spisovatelka, scenáristka a herečka narozená v Alžírsku.

Jiří Friedl (1)

Jiří Friedl je český historik, vědecký pracovník Historického ústavu AV ČR. Věnuje se dějinám Polska, československo-polským a česko-polským vztahům ve 20. století a dějinám střední a východní Evropy ve 20. století. Jiří Friedl po maturitě v roce 1995 na Střední škole informačních a knihovnických služeb v Brně vystudoval v letech 1996–2001 Filozoficko-přírodovědeckou fakultu Slezské univerzity v Opavě, magisterský obor Historie s rozšířenou výukou jazyků, v letech 2001–2004 pak doktorské studium v oboru České a československé dějiny. V roce 2009 se na téže fakultě habilitoval a získal titul docent. V roce 2014 obdržel na Akademii věd České republiky titul doktora věd, DSc. Badatelsky se věnuje mimo jiné dějinám Polska a polské menšině na Těšínsku ve 20. století. Za svou badatelskou i popularizační činnost v oblasti nejnovějších dějin česko-polských vztahů obdržel roku 2011 Bronzový Záslužný kříž Polské republiky. Věnuje se také pedagogické práci, nejprve přednášel na Karlově univerzitě, poté na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Publikací za svoji kariéru vydal značné množství. Zde je zmíněno jen několik nejvýznamnějších. Monografie / kolektivní monografie:

Jan Lata (1)

Jan Lata je český lékař, profesor vnitřního lékařství, od března 2015 rektor Ostravské univerzity. Vystudoval Střední všeobecně vzdělávací škola v brněnské městské čtvrti Královo Pole . Následně v letech 1971 až 1977 vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně a získal titul MUDr. V letech 1977 až 1986 pracoval jako lékař na III. interní klinice Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. V první polovině 80. let získal atestaci z vnitřního lékařství a z gastroenterologie . Následně mezi roky 1986 a 1988 působil jako lékař specialista v General Hospital Al Agailat v Libyi. Po návratu se krátce vrátil jako lékař na III. interní kliniku Nemocnice u sv. Anny v Brně . V letech 1989 až 2001 byl odborným asistentem na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity a zároveň působil na jednotce intenzivní péče Interní gastroenterologické kliniky Fakultní nemocnice Brno-Bohunice, kde byl od roku 1995 vedoucím. Zároveň se dále vzdělával – v roce 1997 se stal kandidátem věd a v 90. letech absolvoval studijní pobyty v Nizozemsku, Francii a USA. V roce 2001 se na Masarykově univerzitě habilitoval v oboru vnitřní lékařství. V roce 2006 byl v tomto oboru jmenován profesorem. V letech 2001 až 2007 byl navíc vedoucím Metabolické JIP a mezi roky 2007 a 2010 zastával funkci přednosty Interní hepatogastroenterologické kliniky FN a LF MU Brno. Získal také řídící funkce, a to když byl v letech 2006 až 2010 proděkanem pro vnější vztahy na Lékařské fakultě MU. V roce 2010 přešel na Ostravskou univerzitu, kde působí jako profesor na tamní lékařské fakultě. O rok později se stal prorektorem pro vědu a vnější vztahy. V prosinci 2014 jej Akademický senát Ostravské univerzity v Ostravě zvolil rektorem. Prezident Miloš Zeman jej jmenoval dne 5. února 2015, funkce se ujal 1. března 2015. V listopadu 2018 byl akademickým senát...

Monika Siedentopf (1)

Německá historička, anglistka a politoložka, jako publicistka spolupracuje s německým rozhlasem.

Lubor Nedbal (1)

V letech 1985-1990 studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně historii-bohemistiku. Od roku 2002 pracuje jako archivář ve Státním okresním archivu v Hodoníně. Zabývá se regionální historií, dějinami 20. století a obdobím 1. a 2. světové války.

Tichý Luboš (1)

Roger Faligot (1)

Je novinář a spisovatel. Od roku 1977, napsal sám nebo se spoluautory , více než třicet knih o soudobých dějinách začínající s irským odporem, pravidelně aktualizovány a publikovány od té doby. Vícejazyčně. Také se specializuje na francouzskou inteligencí, zahraniční a zejména na Dálném východě. Vydává řadu referenčních děl, jako jsou Naisho. Průzkum srdce japonské tajné služby a světové dějiny inteligence. To se stává v roce 2007 fejetonista Rue89. Od roku 1993 do roku 2000, byl předsedou asociace novinářů a zemí Keltské Británie.

Lionginas Baliukevičius (1)

Narozen 01.01.1925 . Otec mu zemřel v r. 1944, matka byla deportována na Sibiř. Maturoval na gymnáziu a než se přihlásil do litevských jednotek organizovaných nacistickou říší pro boj proti SSSR, absolvoval necelé dva semestry lékařské fakulty. Až do smrti bojoval jako partyzán proti nenáviděnému nepříteli - Sovětskému svazu. Měl totiž intenzivní vzpomínky na okupaci Litvy z roku 1940 i na čistky a první deportace na Sibiř o rok později. Zahynul 24.06.1950.

Adam Podgórecki (1)

Polský sociolog, zabývá se sociologií práva.

Josef Vedral (1)

Josef Vedral byl český fotbalista, obránce, reprezentant Československa. Hrál za Bohemians, kam přišel v roce 1942 z klubu SK Vršovice. Byl vyhlédnutý jako útočník a střelec, ale zakotvil v obraně. Byl pověstný především svými bombami z pokutových kopů, které střílel klopeným nártem. Obranná dvojice Vedral–Rubáš byla v letech 1947–50 nejlepší obrannou dvojicí ligy. Byl zdatné postavy, se silnou šíjí a získal přezdívku Buňa . Z Bohemians odešel v roce 1952 předčasně do Montáží Praha. V československé nejvyšší soutěži nastoupil ve 138 utkáních a dal 27 gólů. Za československou reprezentaci odehrál v letech 1946–1949 osm utkání. Mezi autory branek se zde nezapsal. V reprezentačním B-týmu nastoupil v roce 1948 v 1 utkání.

Karl Liebknecht (1)

Karl Liebknecht , byl německý socialistický politik, první předseda Mezinárodního sdružení socialistických organizací mládeže a spoluzakladatel Komunistické strany Německa . Byl jedním ze dvou ze sociálně demokratických poslanců , kteří na počátku války v roce 1914 hlasovali proti „válečným úvěrům“. Protože byl ale slavnější, na druhého sociálního demokrata se „zapomnělo“ a na počest Karla Liebknechta se užívá úsloví: „1 proti 110“ . Dne 9. listopadu 1918 vyhlásil před Hohenzollernským palácem v Berlíně "socialistickou republiku". Dne 15. ledna 1919 byl bez soudu a jakéhokoliv obvinění zavražděn „Erthardovou Brigádou Smrti“, vyslanou sociálně demokratickou vládou a hlavně jejím ministrem vnitra Gustavem Noskem, který za potlačení „Spartakovců“, Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta, pobíral za Hitlerovy diktatury státní penzi.

Petra Svozílková (1)

Doc., MUDr., Ph.D. Lékař specialista v oboru oftalmologie a farmakologie . Publikace v oboru.

Udo Kultermann (1)

Německý historik umění, zaměřený na dějiny architektury, též ředitel muzea. Zemřel v USA.

Susan A Greenfield (1)

Fyzička a neurofyzioložka.

Yvonne Worth (1)

Maurice Campbell Cornforth (1)

Britský marxistický filozof, člen Komunistické strany Velké Británie. Autor publikací z oboru.

Robert Buchar (1)

Robert Buchar, nar.1951 v Hradci Králové je americký kameraman, filmový režisér a producent českého původu a také autor několika knih zabývajících se okolnostmi „sametové revoluce“. V roce 1966 začal studovat SPŠG fotografii, později pokračoval na FAMU, kde v roce 1975 absolvoval a pracoval jako kameraman v Krátkém filmu. V roce 1980 emigroval do USA, kde pokračoval v natáčení krátkých a dokumentárních filmů, působil rovněž při natáčení nezávislých filmů. Od roku 1989 vyučuje kinematografii na Columbia College v Chicagu. Po listopadu 1989 se vrátil do České republiky, po krátkém pobytu se vrátil zpět do USA, kde trvale žije. Z pobytu v ČR vytěžil náměty ke svým několika filmům a následně podle filmů zpracovaným knihám, ve kterých presentuje své názory na okolnosti a samotný průběh listopadového převratu u nás, známého jako „sametová revoluce“. Bývá proto také řazen ke „konspirativním autorům“.

Hugh Verity (1)

Britský válečný letec, autor autobiografie.