Všichni Autoři a témata

Tadeusz królikiewicz (1)

Lester Cohen (1)

Americký spisovatel.

Dieter P Farda (1)

Německý autor příruček o zaměstnání.

Jiří Ohlídal (1)

Odborný redaktor nakladatelství Argo, jazykovědec.

Josef Petr Bulan (1)

Narozen 1910 v Praze, zemřel 8.9.1971 tamtéž. Policejní důstojník, autor detektivních rozhlasových her a románů.

K. van der Geest (1)

Zuzana Trojanová-Úlehlová (1)

Narozena 8.6.1954, zemřela 10.6.1979. Básnířka.

Rudolf Trinner (1)

Plzeňský rodák, studoval hudbu v Praze u prof. Karla Janečka. Poté byl nejprve dirigentem v Městském divadle v Plzni, pak deset let v Krušnohorském divadle v Teplicích. Je autorem operet Zvony ze San Diega , Pirátská nevěsta , Nebe za pár tisíc , Hrabě Monte Cristo , Moje žena není anděl . Trinnerovu další tvorbu ve vlasti ukončila v r. 1966 návštěva prezidenta Novotného u Násira v Egyptě. Takovou událost bylo třeba oslavit i symfonicky a protože se do tak krkolomného spojení arabské hudby se slovanskou žádnému českému skladateli nechtělo, úkolu se ujal R. Trinner. Zkomponoval tam suitu „Vivat Cairo – Salem Praha“, ale do vlasti už se nevrátil. Zkušený dirigent a klavírista se však ve světě neztratil. První tři roky působil jako konferenciér a pianista ve floor-show pro americké vojáky, poté pět let na Kanárských ostrovech, dva roky v casinu MGM v Las Vegas jako dirigent revue Hollywood Haleluja – a naposled objel dvakrát zeměkouli na německé výletní lodi jako konferenciér, pianista a „Allenunterhalter“. Do vlasti se vrátil až po téměř třiceti letech a ve své tvorbě i aktivní umělecké dráze zde pokračuje. Dosud složil tento mimořádně plodný a všestranný autor kromě výše uvedených děl řadu dalších operet, hudebních komedií a zhudebněných pohádek.

Laure Cambournac (1)

Redaktorka. Populárně-naučné publikace pro děti.

Carlos M. N Eire (1)

Americký spisovatel kubánského původu. Profesor dějin a religionistiky.

Miloslav Hlavatý (1)

Autor dětské populárně-naučné literatury z oboru železniční dopravy.

Nando Parrado (1)

Fernando Seler Parrado Dolgay je jeden ze šestnácti pasažérů letu 571 uruguayských aerolinií, kteří přežili havárii v chilských Andách z 13. října 1972. Tímto letadlem cestovali členové uruguayského ragbyového týmu, jejich přátelé a rodinní příslušníci na přátelský zápas do Chile. Po ztroskotání na ledovci v nadmořské výšce 3500 metrů zůstalo naživu 27 lidí, kteří se po devíti dnech z rádia dozvěděli, že bylo ukončeno pátrání. Zanedlouho nebylo co jíst a přeživší se ocitli před neuvěřitelně krutou volbou: aby přežili, museli se začít živit zmrzlým masem svých mrtvých spolucestujících. Navíc se po několika dnech na jejich tábořiště zřítila lavina a zahynulo dalších 8 trosečníků. Po 61 dnech se Parrado společně s Robertem Canessou a Antoniem Vizintínem, který se po ušlém kusu cesty vrátil zpět k vraku, vydali pro pomoc. Parrado s Canessou se vrátili s pomocí po jedenácti dnech. Do té doby zemřelo 29 lidí, mezi nimi i Parradova matka a sestra. Tato událost byla v roce 1993 také zfilmována. Parrado se na vzniku filmu podílel. V druhé půlce 70. let se dostal do prostředí automobilového závodění, vyhrál několik závodů, včetně 24 hodin v Le Mans. Kvůli své manželce však závodění zanechal. S manželkou Veronique má dvě dcery: Verónica a Cecilia. Nando Parrado o této události napsal společně s Vince Rausem knihu Zázrak v Andách. Dnes se věnuje moderování přenosů motorových sportů.

Vince Rause (1)

Americký novinář a spisovatel.

Jindřich Mánek (1)

Jindřich Mánek byl český teolog, duchovní Církve československé husitské, biblista-novozákoník, překladatel, profesor a děkan Husovy československé bohoslovecké fakulty v Praze. Rodák ze slezských Raškovic po ukončení středoškolských studií na místeckém gymnáziu od roku 1931 studoval teologii na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké , kterou absolvoval v roce 1937. V témže roce vysvěcen z jáhna na kněze Církve československé . Roku 1937 byl ustanoven do Pardubic, rok poté přímo jako farář v náboženské obci Heřmanův Městec . Uzavřel sňatek s Annou roz. Seckou . V průběhu roku 1946 studoval teologii na anglické University of Durham u profesora novozákonní vědy Charlese Kingsleye Barretta, na HČEFB v Praze byl na základě své obhájené disertační práce Ježíš výrokových studií v témže roce promován doktorem teologie. V letech 1948–1950 působil ve funkci ředitele bohoslovecké koleje CČS v Praze. Na nově ustavené Husově československé bohoslovecké fakultě v Praze se od jejího založení stal řádným profesorem a vedoucím stolice Nového zákona, později vedoucím katedry biblické teologie. V období 1956–1958 stál v čele HČBF ve funkci děkana, několikrát byl také proděkanem. Přestože hlavní oblastí jeho obsáhlé vědecké práce byla novozákonní teologie, jako znalec hebrejštiny působil též v oblasti starozákonní vědy. V roce 1957 byl zvolen řádným členem světové oborové organizace novozákoníků Studiorum Novi Testamenti Societas. Jako jeden z předních ekumenicky zaměřených biblistů své doby pracoval v letech 1962–1977 za Církev československou v mezikonfesní novozákonní překladatelské skupině českého ekumenického překladu Bible, od roku 1972 až do své smrti jako její vedoucí....

A. J Hořice (1)

Michal Resl (1)

Český výtvarník. Absolvent Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Arthur D Friedman (1)

Americký elektroinženýr, profesor elektrotechniky na University of Southern California.

Premachandran R Menon (1)

Jiří Zelinka (1)

Jiří Zelinka je bývalý český fotbalista, útočník. V československé lize hrál za Spartu Praha. V lize nastoupil ve 4 utkáních. Začínal v Jiskře Podhůří, do Sparty přišel z Vrchlabí.

Alois Svojsík (1)

Alois Svojsík byl český římskokatolický kněz, překladatel náboženských spisů a fejetonista. Je autorem publikace Japonsko a jeho lid , která byla zdaleka nejobsáhlejší knihou o Japonsku v češtině v dobách Rakouska-Uherska. Byl nejstarším bratrem zakladatele českého skautingu A. B. Svojsíka. Narodil se jako nejstarší ze čtyř bratrů v chudé rodině. Jeho otec byl četnickým strážmistrem, později c. k. okresním tajemníkem ve Dvoře Králové, kde v roce 1879 ve 45 letech zemřel. Jeho maminka Ludmila pocházela ze starého mlynářského rodu. U svého dědečka z matčiny strany se v Dobřichovicích učil spolu se svými bratry zacházet s různými nástroji. Chlapci pomáhali při všech potřebných pracích, ke kterým patřilo také dolování písku v Berounce. Později se rozhodl pro kněžství, mj. proto, že pobyt a studium v semináři bylo bezplatné. Roku 1913 mu v češtině vyšla publikace o Japonsku, v dané době nejrozsáhlejší kniha na toto téma.

Leonid Vladimirovič Šebaršin (1)

Ruský důstojník KGB, autor prací z oboru.

Miroslav Hrdlička (1)

Narozen 12. 8. 1888 v Myslívi u Klatov, zemřel 1. 9. 1964 v Klatovech. Regionální vlastivědný publicista.

Leonard Gillman (1)

Autor učebnic matematiky.

Robert H McDowell (1)

Autor učebnice matematiky.

A Shannons (1)

Carl Offterdinger (1)

Německý malíř a ilustrátor.

Tomi Ungerer (1)

Tomi Ungerer, celým jménem Jean-Thomas Ungerer byl francouzský karikaturista, ilustrátor a spisovatel alsaského původu, představitel politické satiry a kontrakultury 60. let. Pocházel z hodinářské dynastie, dětství prožil ve Štrasburku a Wintzenheimu, kde zažil německou okupaci Alsaska a boje o Colmarskou kapsu na konci války. Pro kázeňské prohřešky nedokončil École supérieure des arts décoratifs de Strasbourg, sloužil u cizinecké legie a cestoval po Evropě. Od roku 1956 žil v New Yorku, kde pracoval pro nakladatelství Harper & Row, o rok později vydal svoji první dětskou knihu The Mellops Go Flying a stal se umělcem na volné noze. Později žil v Kanadě a od roku 1976 do smrti v Irsku. Vydal více než 140 publikací. Různými technikami vytvořil okolo čtyřiceti tisíc výtvarných děl, jeho styl byl inspirován Honoré Daumierem a Saulem Steinbergem. Podle jeho předlohy natočil Gene Deitch film Tři loupežníci. Spolupracoval s periodiky jako The New York Times, Esquire, The Village Voice, Playboy nebo Charlie Hebdo, dělal reklamy pro firmy Bonduelle, Pepsi nebo Trans World Airlines, podílel se na úspěšné volební kampani Willyho Brandta v roce 1972. Vytvářel filmové plakáty i politické karikatury, v nichž odsuzoval válku ve Vietnamu a rasovou diskriminaci. Jeho tvorba se vyznačovala smyslem pro absurditu a černý humor, erotická otevřenost knihy Formicon mu vynesla soudní žalobu pro obscenitu. V roce 1988 navrhl Janusovu fontánu v rodném Štrasburku. Podporoval evropskou integraci a byl ambasadorem Rady Evropy pro otázky vzdělání. V roce 2007 bylo ve Štrasburku otevřeno Musée Tomi-Ungerer – Centre international de l'illustration. Kolekce je děl je uložena v Německé národní knihovně. Americký režisér Brad Bernstein o něm v roce 2012 natočil celovečerní dokument Far Out Isn't Far Enough: The Tomi Ungerer Story....

Josef Zavřel (1)

Narozen 26. 9. 1931 v České Třebové. Cestovatel, fotograf, vystudoval knihovnictví, pracoval a publikoval v oboru, propaguje práci lyžařského odborníka Vladimíra Pácla, spolupracuje s Českou televizí na dokumentech.

Vilém Balej (1)

Narozen 4.9.1976 v Jindřichově Hradci. Výtvarník.

Frantisek Véle (1)

František Véle byl český neurolog, kineziolog, fyzioterapeut a pedagog. Významná osobnost oboru rehabilitace pohybových poruch a myoskeletální medicíny. Jeden z protagonistů tzv. Pražské myoskeletální školy. Po promoci na lékařské fakultě v Praze roku 1949 pracoval na psychiatrické klinice v Plzni. Během vojenské služby byl odsouzen pro nesouhlas s režimem na 2 roky vězení a po propuštění pracoval jako dělník v továrně. Od roku 1953 pracoval v rehabilitačním ústavu v Janských Lázních jako sekundární lékař a později jako primář oddělení. Současně hospitoval na neurologické klinice v Hradci Králové a v Praze. V Praze se spolu s Karlem Lewitem, Vladimírem Jandou a Janem Jiroutem podílel na vzniku tzv. Pražské myoskeletální školy. Od roku 1961 pracoval v Ústavu pro doškolování lékařů , kde byl angažován ve výuce elektrodiagnostických metod , neurologie a rehabilitace. Během svých cest do Asie se seznámil s východní medicínou a hledal její aplikaci v pohybové léčbě západní kultury. Po dosažení důchodového věku pracoval u ČSD v laboratoři pro motoriku a od roku 1991 na katedře fyzioterapie FTVS Univerzity Karlovy, jejímž byl vedoucím. Inicioval založení Kineziologické společnosti a snažil se, aby se kineziologie stala habilitačním oborem pro odborníky v rehabilitaci, sportu a tělovýchově. Z počátku se zabýval hlavně neurofyziologií, elektromyografií a motorikou, jedním z jeho témat bylo např. ověření Vojtovy metody elektromyografií a videozáznamem. V oblasti poruch nervové soustavy spolupracoval mj. s Dr. Brüggerem . Později se věnoval kineziologii, terapii funkčních poruch páteře a manipulační terapii. Přispěl k povědomí o posturální funkci bránice , o důležitosti tzv. trojflekční linearity při odvíjení dolních končetin aj. S J. Čumpelíkem také obohatil sestavu rehabilitačních spinálních cviků. Jako vedoucí katedry fyzioterapie FTVS rea...

Jiří Koukolík (1)

Narodil se 10. 10. 1919 v Rokycanech. Student FF UK v Praze, dne 17. 11. 1939 byl v Hlávkově koleji zatčen. Vězněn v koncentračních táborech Osvětim a Sachsenhausen, propuštěn 5. 2. 1943. V roce 1946 převzal Československý válečný kříž. Autor knihy Sám neprojdeš vydané v roce 1989 s předmluvou rokycanského rodáka profesora Františka Buriánka. Zemřel 18. 11. 2001 v Plzni.

Táňa Tůmová (1)

John Thompson Whitaker (1)

Emanuel Jožka Hocke-Kotulskis (1)

Gertrud Teusen (1)

Německá novinářka a autorka populárně naučných knih.

Marian Szyjkowski (1)

Narozen 15.12.1883 ve Lvově , zemřel 21.9.1952 v Praze. PhDr., profesor polského jazyka a literatury na filosofické fakultě University Karlovy v Praze. Práce v oboru.

Benedikt Stefanek (1)

Narozen 21.4.1883 v Kloboučkách. Odborné práce z oboru historie, přírodních věd a lékařství.

Paul Guggenheim Genf (1)

Ctibor Štolovský (1)

Narozen 29.11.1913 v Petrohradě . Malíř, ilustrátor.

Alena Laufrová (1)

Narozena 10.8.1952 v Praze. Grafička, ilustrátorka, tvůrkyně ex libris.

Richard Hargreaves (1)

Angický novinář,publicista a spisovatel.

V. E Tarrant (1)

Britský historik a spisovatel, specialista v oblasti vojenské a námořní historie.

František S Jaroš (3)

Prozaik a dramatik, překladatel z francouzštiny a němčiny. Občanským povoláním vysoký činitel ministerstva dopravy, vrchní ředitel čs. drah. Ocenění dosáhl za své snahy o zvýšení jazykové kultury ve státní správě. Vydával nenáročné humoresky a sentimentální romány katolického zaměření.

Robert C Mikesh (1)

Robert Clement Mikesh je bývalý americký vojenský pilot a starší kurátor Národního leteckého a kosmického muzea Smithsonian Institution ve Washingtinu. V muzeu pracoval 21 let a za tu dobu se mu podařilo shromáždit největší sbírku historických letadel na světě.

Stanley Bing (1)

Redaktor časopisů Fortune, Esquire, Wall Street Journal.

Josef Šimáček (1)

Josef Šimáček byl český vinař. Studoval na vyšší reálce a technice v Praze. V letech 1859–1863 vyučoval přírodní vědy na reálné škole v Jičíně a následujících šest let na staroměstské reálce. Vedle svých učitelských povinností pořádal přednášky v oboru chemie a psal články do odborných časopisů. Roku 1869 jej majitel lobkovického panství v Dolních Beřkovicích, princ Ferdinand Zdeněk z Lobkovic, požádal, aby na jeho pozemcích obnovil vinice. České vinařství v Polabí, kdysi založené Karlem IV., v následujících staletích upadalo a záměrem Lobkoviců bylo, navrátit mu někdejší slávu. Šimáček si jako ředitel vinic získal brzy pověst významného odborníka. Během třiceti let se mu podařilo obnovit tradiční druhy vinné révy, čímž stoupla kvalita vína. Věnoval se i propagaci — pořádal přednášky, publikoval odborné texty, reprezentoval české vinařství na výstavách a kongresech. Obor podporoval i veřejnou a organizátorskou činností. Přispěl k založení vinařského spolku na Mělnicku a r. 1882 se stal jeho jednatelem. Zasloužil se o zřízení české vinařsko-ovocnické školy v Mělníku a německé vinařské školy v Litoměřicích. Roku 1892 se stal členem českého odboru zemědělské rady pro Království české a komise pro boj s phyloxerou. V roce 1898 získal za dlouholetou činnost zlatý záslužný kříž s korunou. Jeho úsilím se podařilo pozvednout úroveň vinařství v celých Čechách. Josef Šimáček během života napsal asi třicet odborných publikací. Patří k nim: Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. .

Giovanni Cavestri (1)

Kuchař, autor kuchařské knihy.

Eva Malinovská (1)

Nar. 1946 v Brně. Roz. Čeřovská. Překladatelka z ruštiny a francouzštiny. Autorka tel. kurzu a publikací pro domácnost.

Auguste Piccard (1)

Auguste Piccard byl švýcarský vědec, fyzik a vynálezce batyskafu. Průkopník stratosférických letů v balonu. Auguste Piccard i jeho dvojče Jean Felix se narodili ve švýcarské Basileji. Už jako dítě se zajímal o vědu. Studoval fyziku na ETH v Curychu, v roce 1910 získal doktorát a stal se asistentem na technice. V době první světové války sloužil zpočátku u letectva, později odešel do Curychu přednášet na vojenskou akademii. V letech 1917‑1922 vyučoval experimentální fyziku na své alma mater. V roce 1922, kdy se mu narodil syn Jacques, se stal profesorem fyziky na univerzitě v Bruselu. Zde přednášel až do odchodu do důchodu v roce 1954. V době druhé světové války se po okupaci Belgie vrátil do Švýcarska, kde pracoval jako konstruktér. V roce 1954 se usadil ve švýcarské vesnici Chexbres na břehu Ženevského jezera, kde v roce 1962 zemřel. Za svou práci byl ve Francii vyznamenán Řádem čestné legie a v Belgii Leopoldovým řádem. V roce 1927 se Auguste Piccard účastnil Solvayovy konference. Kromě jeho průkopnických experimentů ve stratosféře, se také zabýval jadernou fyzikou. V roce 1917 předpověděl existenci třetího izotopu uranu, který nazval „Actinuran“. Ten skutečně v roce 1937 objevil Arthur Jeffrey Dempster a identifikoval jej jako izotop 235U. Piccard mimo jiné navrhl i přesný seismograf. Už od mládí se zajímal o balonové létání. Do roku 1914 absolvoval šest letů, při nichž prováděl různá měření, která ho přivedla k myšlence na využití balonu pro let do stratosféry. První let stratosférickým balonem uskutečnil v roce 1932. V průběhu dalších letů shromáždil velké množství údajů o kosmickém záření, zabýval se měřením fyzikálních podmínek ve vrchních vrstvách atmosféry, prozkoumal vznik ozónu, formování ozónové vrstvy, šíření radiových vln a další jevy. Kromě toho fotografoval zemský povrch z do té doby nedostupné výšky a vytvořil sérii jedinečných snímků. Ještě před druhou světovou válkou zahájil práce na v...

Martin Waller (1)

Narodil se 27. 6. 1977, vystudoval právnickou fakultu. V současné době žije v Praze. Autor knih Absolutní trest a Podrazy po česku, třetí titul nese název Lanfordova porota

Carlo Ross (1)

Carlo Ross byl německý spisovatel a přežil holocaust. Vyrůstal v Hagenu, syn židovské matky v chudých poměrech bez otce. Po válce pracoval jako novinář, později jako sociální pracovník v Hagenu, Berlině a Regensburgu. Po odchodu do důchodu začal působit jako spisovatel a psal historické romány a knihy pro mládež . Jeho třetí kniha „Im Vorhof der Hölle“ byl, stejně jako jeho první kniha "... „…aber Steine reden nicht" autobiografie. Jen díky šťastné náhodě přežil hrůzné životní podmínky v Terezíně. Dílo: ...aber Steine reden nicht Michael im Teufelskreis Im Vorhof der Hölle Aufbruch ins Abenteuer Nur Gedanken sind frei Kreuz und Davidstern Des Königs Kinder Mordskameradschaft

Jiří Králík (1)

Jiří Králík je bývalý československý hokejový brankář a člen Síně slávy českého hokeje. Ligovým hokejistou byl i jeho starší bratr Václav. Hrál za TJ Gottwaldov a Duklu Jihlava , kde dorostl do pozice reprezentačního brankáře. V ligové soutěži odehrál 12 sezón, 420 utkání. Je mistrem ČSSR z let 1982 a 1983. Československo reprezentoval v 99 zápasech, zúčastnil se mistrovství světa v letech 1979, 1982 , 1983 a 1985 . Hrál rovněž na zimních olympijských hrách v letech 1980 a 1984 . Na ZOH 1984 v Sarajevu byl vlajkonošem československé výpravy na zahajovacím ceremoniálu. Zúčastnil se Kanadského poháru 1981 . Po MS 1985 odešel do týmu hokejové Bundesligy SB Rosenheim, kde také v roce 1987 ukončil svoji hráčskou kariéru. Introvertní, klidný, vrcholně soustředěný, pozičně výborný brankář s vynikající koncentrací na utkání. Do vrcholné formy se dostal ve svých třiceti letech. V roce 2003 se podílel na dokumentu České televize Hokej v srdci - Srdce v hokeji.

Josef Petrásek (1)

Narozen 5.4. 1944 v Žernovicích, okres Prachatice. PaedDr., práce o zaměstnanosti, sociálním zabezpečení a vzdělávání dospělých. Pedagog.

Hans Vollmer (1)

Hans Vollmer byl německý encyklopedista. Byl synem architekta Johannese Vollmera a vnukem hamburského malíře Adolpha Friedricha Vollmera . Studoval v Berlíně a Mnichově dějiny umění, historii a filozofii. Promoval v roce 1906 s prací „Schwäbische Monumentalbrunnen von der Gotik bis zum Klassizismus“. V roce 1923 převzal redakční vedení Thieme-Beckerova lexikonu u vydavatelství E. A. Seemann v Lipsku. Pracoval na něm téměř sám až do dokončení v roce 1950. Poté začal sestavovat dodatek k 20. století, který vyšel v šesti svazcích v letech 1953 až 1962. V roce 1964 odešel do důchodu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hans Vollmer na německé Wikipedii.

Francis Bret Harte (1)

Francis Bret Harte, vlastním jménem Francis Brett Hart byl americký prozaik, básník, dramatik a žurnalista, který svým dílem podnítil využívání regionálních zvláštností v americké literatuře. Harte se narodil jako syn učitele, ale po otcově předčasné smrti musel přerušit školní docházku a ještě jako nedospělý si vydělávat na živobytí. Vzdělával se však sám rozsáhlou četbou, zvláště knih Charlese Dickense. Když se jeho matka znovu provdala, následoval jí roku 1854 do San Franciska. V Kalifornii však zamířil do vnitrozemí do oblasti zlatých dolů a zde se živil rozličnými zaměstnáními, snad i jako zlatokop nebo jako ozbrojený průvodce dostavníku. Brzy se však vrátil do klidnějších míst, stal se sazečem a v lokálních novinách začal publikovat své první povídky, neboť krátký pobyt v divočině mu posloužil jako literární inspirace. Roku 1857 se usídlil v San Francisku, od roku 1864 redigoval časopis The Californian a v letech 1868 až 1870 měsíčník The Overland Monthly, kolem kterého se soustředila skupina spisovatelů, mezi kterými byl například také Mark Twain. V San Francisku tak vzniklo jakési lokální literární středisko, které se postupně stávalo všeobecně uznávaným, neboť po skončení občanské války byla veřejnost ve znovusjednocených Spojených státech velmi ochotná dozvídat se podrobnosti o různých regionálních zvláštnostech. Hartovy povídky a novely z dob pionýrského osidlování amerického západu, z nichž mnohé lze z dnešního hlediska zařadit do kategorie westernu, měly mezi čtenáři okamžitý a veliký úspěch. Popisují v té době zcela nové prostředí kalifornských zlatokopů, využívají místního dialektu a vyznačují se humorem i sentimentalitou vyprávění, protože často zobrazují drsné mužné hrdiny se srdcem ze zlata. Tento úspěch vedl k tomu, že se Harte roku 1871 přestěhoval do Bostonu, kde mu místní měsíčník Atlantic Monthly nabídl za jeho další povídky velké hon...

J. M. Mohr (1)

James Wilson (1)

Narozen v Kentucky, James W. Hall has žije na Floridě, kde také píše své thrillery z této oblasti. Posledních 29 let vyučuje literaturu a kreativní psaní ve Florida International University. Po vydání 4 knih poezie na Carnegie-Mellon University Press a několika krátkých fiction novel v takových časopisech jako Georgia Review a Kenyon Review, začal Hall v roce 1986 psát detektivku Under Cover of Daylight. Dosud má na kontě 12 románů: 1. Under Cover of Daylight 2. Tropical Freeze 3. Mean High Tide 4. Gone Wild 5. Buzz Cut 6. Red Sky At Night 7. Blackwater Sound 8. Off the Chart 9. Magic City 10. Hell's Bay 11. Silencer 12. Dead Last Žije v Key Largo na Floridě, se svojí ženou Evelyn a několika psy.

Maxmilian Felde (1)

Rakouský spisovatel.

Giuseppe Maiello (1)

Giuseppe Maiello je vysokoškolský pedagog, antropolog a politik, v letech 2010 až 2014 zastupitel MČ Praha-Klánovice, bývalý člen SZ a LES, současný člen Pirátů. Narodil se v italské Neapoli. Vystudoval politické vědy východní Evropy se specializací na historii na Istituto Universitario Orientale v Neapoli. Ve studiu pokračoval v postgraduálním programu na Istituto Italiano per gli Studi Filosofici také v Neapoli. V roce 2015 získal titul docent v oboru etnologie. Od roku 1985 žije v Praze. Učil italštinu v Italském kulturním institutu v Praze, pracoval jako zvláštní badatel italského ministerstva obrany. Trvalý pobyt v České republice, respektive v ČSFR má od roku 1992. Pracuje jako vysokoškolský učitel na Vysoké škole finanční a správní v Praze. Dále přednáší na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, Univerzitě Palackého v Olomouci a na Fakultě společenských studií ve Vsetíně, která spadá pod Vysokou školu Humanitas v polském Sosnowci. Od roku 2005 bojoval za záchranu Klánovického lesa před jeho zničením a přebudováním na golfové hřiště. V roce 2013 se díky změně územního plánu podařilo les zachránit. Giuseppe Maiello žije se svou partnerkou Zorkou Starčevičovou, mají spolu tři děti. Bydlí v Praze, konkrétně v městské části Klánovice, kde je Starčevičová starostkou . Byl členem Strany zelených. V komunálních volbách v roce 2010 byl jako člen SZ zvolen na kandidátce subjektu s názvem „Čas na změnu“ zastupitelem Městské části Praha-Klánovice. V roce 2010 neúspěšně kandidoval na post předsedy Strany zelených. V komunálních volbách v roce 2014 kandidoval jako člen LES na kandidátce Pirátů do Zastupitelstva hlavního města Prahy. Dvakrát kandidoval do Evropského parlamentu – po prvé ve volbách v roce 2004 jako nestraník za Korunu Českou a po druhé ve volbách v roce 2009 jako nestraník za SZ. Později začal spolupracovat s Českou pirátskou stranou, j...

Václav Teichmann (1)

Narozen v roce 1954 ve Slavkově. Ilustrátor, karikaturista.