Všichni Autoři a témata

Josef Václav Šmejkal (1)

Zdeněk Vlach (1)

Narozen 21.3.1942 v Praze, zemřel 1998 v Praze. Grafik, filmové plakáty, propagační grafika a knižní ilustrace.

Gottlieb Leinz (1)

Německý historik umění.

Albert Lamorisse (1)

Francouzský režisér, básník a spisovatel Albert Lamorisse se narodil 13. ledna 1922 v Paříži. Původně fotograf a kameraman se později začal věnovat filmové režii. Miloval fantazii, bajky a pohádky pro děti, takže jeho filmová tvorba byla těmito aspekty výrazně ovlivněna. V roce 1950 debutoval snímkem BIM, který natočil podle dětské knížky "Bim, malý oslík", kterou vydal společně s básníkem Jacquesem Prévertem. Na svůj debut navázal o dva roky později úspěšným středometrážním snímkem o přátelství malého chlapce a koně BÍLÁ HŘÍVA, který získal cenu Zlatá palma na festivalu v Cannes a cenu Jeana Viga. Největšího úspěch zaznamenal v roce 1956 poetickým snímkem ČERVENÝ BALÓNEK, který je ověnčen několika cenami: ocenění v Cannes, cenu Louise Delluca, cenu BAFTA a zlatou sošku Oscara za scénář. S úspěchem se potkaly i jeho dva celovečerní filmy oceněné v Benátkách i Cannes. Jeho celovečerním debutem byl snímek LET BALÓNEM , ve kterém popisuje fantastické příhody pařížského profesora a jeho vnuka, kteří letí balónem nad Francií. O pět let později přišel s druhým celovečerním snímkem FIFI PÍRKO, příběh malého zlodějíčka, který v sobě objevil schopnost létat. Neméně významná byla jeho tvorba dokumentárních filmů. V roce 1967 natočil dokument VERSAILLES oceněný Zlatou palmou. V Lamorissově tvorbě se opakovaně objevuje motiv létání, které velice miloval a nakonec se mu stalo osudným. V červnu 1970 při natáčení filmu LE VENT DES AMOUREUX v Iránu tragicky zahynul při pádu helikoptéry. Zůstali po něm manželka Sabine a dvě děti, syn Pascal a dcera Sabine. Lamorisseho manželka v roce 1978 dokončila podle autentických režisérových poznámek film LE VENT DES AMOUREUX, který získal nominaci na Oscara v kategorii Nejlepší celovečerní dokumentární film.

Václav Postránecký (1)

Václav Postránecký byl český herec, režisér a divadelní pedagog. Byl dlouholetým členem Činohry Národního divadla, ztvárnil celou řadu filmových a televizních rolí, např. v komedii S tebou mě baví svět. Věnoval se také dabingu a vyučoval na FAMU. V letech 2005 až 2011 byl prezidentem Herecké asociace. Herectví se věnoval ochotnicky již od svého dětství, byl členem Dismanova rozhlasového dětského souboru, jako dítě si zahrál i v několika starších českých filmech. Vyučil se zámečníkem. Na divadle působil od počátku 60. let 20. století. Již v roce 1956 se objevil v dětské roli na scéně Tylova divadla. V sezóně 1959/1960 byl jevištním technikem v divadle F. X. Šaldy v Liberci, poté byl angažován jako herecký elév ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, odtud pak přešel do brněnského Státního divadla, kde působil v letech 1962 až 1969. V roce 1968 byl jakožto vítěz soutěže Divadelních novin na studijním pobytu ve Velké Británii, v letech 1969 až 1978 působil v činoherním souboru Městských divadel pražských. Od začátku roku 1979 byl členem činohry Národního divadla v Praze. Od 90. let také působil jako funkcionář Herecké asociace, jež uděluje Ceny Thálie, v letech 2005–2011 byl jejím prezidentem. Sám již také v roce 1995 Cenu Thálie získal, a to za roli Podkolatova v inscenaci Gogolova Revizora. Jednalo se i o úspěšného rozhlasového, televizního a filmového herce. Účinkoval zhruba ve 170 filmech a zejména televizních filmech. Zahrál si jednu z hlavních postav v divácky velmi úspěšném a dnes již i svým způsobem legendárním filmu S tebou mě baví svět z roku 1983. Ztvárnil také např. milovníka života a krásných žen ve filmu Konto separato, dědečka ve snímku Jak se krotí krokodýli či vinaře v komediálních filmech Bobule a 2Bobule. Účinkoval v seriálech Byl jednou jeden dům, Cirkus Humberto nebo Četnické humoresky a dalších, celkem asi 40 seriálech. Poslední hlavní úlohu v seriálu Krejzovi už kvůli ...

Nick Leeson (1)

Nicholas Leeson je bývalý obchodník s cennými papíry, jehož spekulace vedly k pádu nejstarší britské investiční banky Barings Bank. Leeson byl jedním z obchodníků banky Barings. Po několika úspěšných obchodech se mu přestalo dařit, ale stále rostoucí ztráty se mu podařilo před vedením banky utajit. Poté, co nevyšel ani jeho poslední plán na záchranu a jím vytvořené dluhy přesáhly jmění banky, uprchl. Banka vyhlásila bankrot 26. února 1995. Později byl dopaden, odsouzen a odpykal si čtyřletý trest. O svých obchodech napsal úspěšnou knihu.

Edward E Rosenbaum (1)

Dr. Edward E. Rosenbaum se narodil a vzdělání získal v Omaze stát Nebraska, kde navštěvoval Creightonskou univerzitu a lékařskou fakultu Nebraské univerzity.

Ivan Pavlovič Juvačev (1)

Ruský revolucionář, vojenský důstojník. Otec spisovatele D. I. Charmse .

P. K Krasnov (1)

Karel Skála (1)

Narozen 28.1.1863 v Horažďovicích, zemřel 30.6.1934 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, jazykovědné práce.

Emanuel Havelka (1)

Narozen 8.3.1873 v Libštátě u Semil, zemřel 3.3.1956 v Brně. Literární historik, prozaik, básník, odborný spisovatel a publicista v oboru pedagogiky, dějin českého evangelického školství a regionální vlastivědy a okresní školní inspektor v Hodoníně. Autor: - Hus autorem základního katechismu husitského. Brno 1932. - I princezny mají děti: o Vilémovi Mrštíkovi a jeho Pohádce máje. Praha 1947. - Josef Úlehla: život a dílo. Zábřeh 1912. - Protestantské školství v Čechách a na Moravě. Praha 1910. - S T. G. Masarykem: rozmluvy o náboženství, filosofii a školství. I. část. Hodonín 1993. - Sešly se Helenky Pohádky máje. Vyškov 1944. - Světlo na horách. Praha 1939. - Volná škola. Zábřeh 1907. - Za slunce i dešťů. Vyškov 1941. - Ze života konkordátního učitele. Praha 1921.

Pavel A. F Zelinka (1)

Narozen 8.1.1867 v Dolních Štěpanicích, zemřel 23.11.1935 v Praze. Bratrský kazatel, náboženské spisy.

Taida Nováková (1)

Slovenská germanistka, překladatelka, tlumočnice, lingvistka, autorka prací z oboru.

Alois Krchňák (1)

Alois Krchňák byl římskokatolický kněz působící v exilu a badatel v oblasti husitství. Na kněze byl vysvěcen 4. března 1950 v Římě. U příležitosti stého výročí založení boskovického gymnázia zastupitelstvo města udělilo 24. června 2000 Aloisi Krchňákovi Čestné občanství města Boskovice.

Vlasta Prachatická (1)

Vlasta Prachatická je česká portrétní sochařka, čestná členka britské Society of Portrait Sculptors. Po válce strávila rok na Vyšší průmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích, kde byl jejím učitelem Myslbekův žák prof. Jaroslav Plichta. Poté studovala v letech 1946–1951 na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru profesora Otakara Španiela. Její absolventský Portrét maminky, vystavený roku 1951, zakoupila Národní galerie. Roku 1952 získala byt v Praze 7, Nad Královskou oborou 23, který zčásti využila jako ateliér. Roku 1953 se provdala za sochaře Stanislava Kolíbala. Jejich dcera Markéta Prachatická, nar. 1953, je výtvarnice, syn Pavel Kolíbal, nar. 1956, je architekt. Roku 1957 se zúčastnila společné výstavy v Alšově síni, kterou připravil historik umění František Matouš. V 60. letech byla členkou skupiny UB 12 a vystavovala na všech společných výstavách až do roku 1965. Členové UB 12 většinou vystudovali na VŠUP, kde panovala svobodnější tvůrčí atmosféra než na Akademii a jejich zájem o moderní umění ovlivnil i Vlastu Prachatickou. Roku 1967 byla přizvána k výstavě pěti sochařů ve Špálově galerii a zastupovala Československo na sochařském bienále v Middelheimu v Belgii. Zvítězila v soutěži na portrét Jana Masaryka pro vstupní halu Ministerstva zahraničních věcí, ale po srpnové okupaci již k osazení busty nedošlo. Roku 1968 doprovázela Stanislava Kolíbala na jeho studijním pobytu ve Vence. Díky Kolíbalovu stipendiu Deutscher Akademischer Austauschdienst pobývala v letech 1988-1989 v Berlíně a roku 1992 s podporou Calderovy nadace strávila půl roku ve Francii v Saché. Od roku 2006 je čestnou členkou britské Society of Portrait Sculptors. Vlasta Prachatická žije a pracuje v Praze. Již od dob studií se věnuje sochařskému portrétu. Zprvu portrétovala známé osoby ze svého okolí - matku, otce, své přítelkyně, Daisy Mrázkovou. Vycházela z klasických princi...

Bronislav Kračmar (1)

Narozen 16.7.1957 v Ostravě. Doc. PaedDr., CSc., sportovní pedagog . Příručky provozování sportů zejména v přírodě.

Eva Smrčinová (1)

Narozena 19.1.1948 v Praze. Malířka, ilustrátorka, autorka leporela pro děti.

Belinda Hollyer (1)

Autorka, editorka a vydavatelka beletrie a populárně-naučné literatury pro děti i dospělé, původem z Nového Zélandu, působí ve Velké Británii.

Jennifer Justice (1)

John Paton (1)

Sissi Flegel (1)

Německá učitelka a autorka knih pro děti.

Philippe Salembier (1)

Belgický ilustrátor dětských knih.

Alison Porter (1)

Hermann Fay (1)

Německý ilustrátor přírodovědných publikací.

Michael Collins (1)

Narodil sa ako Dennis Lynds v roku 1924 v St.Louis. Vyrastal v New Yorku. Vyštudoval chémiu na Hofstra College a žurnalistiku na Syracuse University. Bojoval v 2.svetovej vojne. Po nej sa stal chemikom a pod rôznymi pseudonymmi písal do rôznych časopisov. Jeho najznámejšou tvorbou je niekoľko kníh o Troch pátračoch.

Gordon Reece (1)

Gordon Reece se narodil v Anglii. Vystudoval anglickou literaturu na Keble College v Oxfordu. Šest let pobýval ve Španělsku, kde také publikoval. Nyní žije v Austrálii. Píše pro mládež a věnuje se tvorbě komiksů. Psychologický thriller Myši je jeho prvním rozsáhlejším dílem, které vzbudilo velký ohlas v mnoha zemích.

Herbert Kisza (1)

Akademický malíř Herbert Kisza je český malíř, sochař grafik. Narodil se v Podoboře jako nejmladší ze tří dětí. Otec byl elektrikář, matka se starala o rodinné hospodářství, děti vyrůstaly ve venkovském prostředí a do školy jezdily do Těšína. Otec Herberta měl jako svůj koníček malování, a proto syna podporoval při jeho rozhodování, kde a co by měl dál studovat, takže ten nastoupil na Školu uměleckých řemesel v Brně. Již na této škole začal objevovat další výtvarné techniky. Po maturitě vystudoval malbu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora A. Fišárka. Pražská léta hodnotí jako velice šťastná nejen kvůli studiu, ale i díky pražskému studentskému životu a možnostem, díky kterým v té době procestoval Evropu. V roce 1967 Kisza dostudoval, stal se umělcem na volné noze a nedlouho po normalizaci se oženil. Se ženou Ivanou se odstěhoval do Kadaně, kde koupili dům a zplodili tři děti. V Kadani založil v Lidové škole umění výtvarný obor a tři roky zde vyučoval. Poté se začal více věnovat grafice, protože mu, podle jeho slov, „přišlo líto prodávat obrazy“. V jeho pozdější tvorbě se objevuje více sochařství, je např. spoluzakladatelem sochařských sympózií v Kadani. Herbert Kisza je typem umělce, který svou výraznou schopností imaginace dovede přetvářet vnímanou objektivní realitu v báseň, plnou symbolů a metafor. Z jeho prací je cítit, že je nepřetržitě okouzlován, jako by žil ve stálém vytržení nad všemi projevy živoucího pulsu přírody. Atmosféra jeho obrazů a grafik je prosycena jakousi přítomností zázraku, čerpaného z archetypu dávných přírodních mýtů. Pro Kiszovu malbu a grafiku je charakteristická měkká básnivá atmosféra a prostorová hloubka, kterou v grafice dociluje použitím techniky akvatinty . Důležitým výrazovým prostředkem v těchto obrazech a grafikách je světlo, které se rozlévá po vyobrazené krajině a předmětech a stává se výrazným významotvorným činitelem. Kisza je v pravém slova...

Maria Neuman (1)

Zpěvačka, kytaristka a skladatelka. Autorka příruček o stylu a módě.

Dmitrij Aleksandrovič Jemec (1)

Ruský filolog, autor fantasy.

Eugen Sopko (2)

Ilustrátora a spisovatel. Výtvarné umění studoval v Bratislavě a v Mnichově. Od konce 60. let až do své smrti žil a působil v Německu.

Tomáš Vávra (1)

Autor publikacez oboru elektrotechniky.

Hildburg Thiemeyer (1)

Německá autorka a ilustrátorka knih pro děti.

Lynn ten Kate (1)

D. I Harrison (1)

Britský voják příslušník Special Air Service.

Amadeus Wolfgang Mozart (1)

Bedřich Nosek (1)

Bedřich Nosek absolvoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obory české dějiny a archivnictví, později i hebraistiku. V letech 1968 až 1991 působil jako samostatný odborný a vědecký pracovník Státního židovského muzea v Praze. Navíc byl v letech 1969 až 1982 externím učitelem moderní hebrejštiny na Státní jazykové škole v Praze, poté, v letech 1982 až 1985, byl externím učitelem na Katedře věd o zemích Asie a Afriky Filosofické fakulty UK v Praze. Od roku 1991 až do současnosti působí na Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se specializuje zejména na Talmud a rabínskou literaturu. Navíc je od tohoto roku úředním překladatelem z hebrejštiny do češtiny a naopak a je externím učitelem moderní hebrejštiny .

Ludwig Mies van der Rohe (2)

Ludwig Mies van der Rohe, narozený jako Maria Ludwig Michael Mies , byl německý architekt žijící od roku 1938 v USA. Jeho tvorbu po první světové válce výrazně ovlivnily osobnosti jako Walter Gropius či funkcionalista Le Corbusier. V letech 1930–1933 působil jako poslední ředitel výtvarné školy Bauhaus, tuto funkci převzal od Hannese Meyera . Ještě před ním byl ředitelem Bauhausu Walter Gropius . Později se Mies ujal vedení oddělení architektury na Illinois Institute of Technology , technické vysoké škole v Chicagu, kde rozpracoval tzv. druhou chicagskou školu. Spolu s Le Corbusierem, Alvarem Aaltou nebo Frankem Lloydem Wrightem je všeobecně považován za jednoho z průkopníků moderní architektury. Mies, stejně jako mnoho jeho současníků, usiloval o vytvoření nového architektonického stylu, který by ztělesňoval moderní, poválečnou dobu právě tak, jako ztělesněním své doby byla například architektura antická nebo gotická. Stál u vzniku architektonického stylu, který se vyznačoval maximální čistotou a jednoduchostí a ovlivnil celé dvacáté století. Stavby jeho vrcholného období používaly pro vymezení vnitřních prostor moderní materiály jako například průmyslovou ocel nebo tabulkové sklo. Mise usiloval o architekturu s minimalistickou nosnou konstrukcí, která bude v rovnováze s volně plynoucím otevřeným prostorem. Architekturu svých staveb nazýval architekturou „kosti a kůže”. Snažil se o racionální přístup, který by řídil tvůrčí proces architektonického návrhu, ale především jej zajímalo, jak vyjádřit ducha moderní doby. Mies bývá často spojován se svými krátkými aforismy „méně je více” a „Bůh je v detailech”. Mezi jeho nejznámější stavby patří Německý pavilon na Mezinárodní výstavě v Barceloně z roku 1929 a elegantní brněnská Vila Tugendhat z roku 1930. Mies se narodil v německých Cáchách. Předtím, než se přestěhoval do Berlína, pracoval v kamenictví svého otce. V Berlíně pak nastou...

Oberpfalcer František (1)

Zofia Czerny (1)

Václav Matěj Kramerius (1)

Václav Matěj Kramerius byl český spisovatel, nakladatel, dramatik, žurnalista a novinář, zakladatel novodobé české žurnalistiky. Narodil se v římsko-katolické měšťanské rodině v Klatovech. Pokřtěn byl jako Matěj Valentin, jméno Václav přijal později z důvodů vlasteneckých. Své příjmení psal většinou bratrským pravopisem jako Kraméryus. Studoval na jesuitském gymnasiu v Klatovech, poté v Praze na Karlo-Ferdinandově univerzitě filosofii a v letech 1778–1780 práva; k jeho pedagogům patřili Ignác Cornova či Stanislav Vydra. Během studií získal prostřednictvím Josefa Dobrovského práci u Jana Norberta z Neuberka, jemuž katalogizoval knihovnu. Přitom pro Neuberka pořizoval opisy starých rukopisů, i jinak pracoval se staročeskými díly. Dále prováděl korektury textů pro řadu českých osvícenců. Pravděpodobně tato práce iniciovala jeho vydavatelskou činnost, naučil se redakčním a vydavatelským pracím nutným pro vydávání knih a získal celou řadu užitečných známostí. Krátce působil jako učitel češtiny, a poté pracoval od roku 1786 pro Schönfeldské císařské královské poštovské Noviny, čímž získal značnou popularitu a zkušenosti. V květnu 1791 se oženil s dcerou majitele Johanna Ferdinanda Schönfelda. Od 1. července 1789 začal vydávat vlastní noviny pod názvem Pražské poštovské noviny, roku 1791 byly přejmenovány na Krameriusovy c.k. vlastenecké Noviny. Tyto noviny se staly velmi oblíbenými ve středních a nižších společenských vrstvách, ale trpěly stálým finančním nedostatkem. Kramerius k nim začal vydávat různé drobné spisky; roku 1795 koupil knihtiskárnu a získal tak bázi potřebnou k efektivnímu nakladatelskému podnikání. Byly založeny roku 1789. Krameriovy c.k. vlastenecké noviny se zaměřovaly hlavně na osvětu prostého lidu, národní emancipaci, sociálně-hygienické uvědomění a odstraňování lidových pověr. Mezi jejich hlavní rubriky patřily úřední vyhlášky, oznámení, vojenské zahraniční i domácí zprávy, novinky z lite...

Ladislav Kruta (1)

Paolo Risso (1)

Bettie B Youngs (1)

Bettie B. Youngsová, doktorka filosofie a pedagogiky, je celosvětově uznávanou lektorkou a poradkyní. Žije v Del Mar v Kalifornii. Její práce a výzkum v oblasti problémů pozitivního přístupu k životu doma i v zaměstnání zdokonalily život tisíců lidí a získaly jí pověst jednoho z nejuznávanějších mluvčích moderní reformy na tomto poli v USA. Je však známá i za hranicemi své vlasti; její zkušenosti už téměř dvě desetiletí pronikají do více než šedesáti zemí světa. Získala si mezinárodní uznání za svou práci s dětmi i dospělými: osvětluje účinky stresu na zdraví, vztah životních postojů a úspěchu, roli sebeúcty a její vliv na úspěch, vrcholný výkon a vitalitu, stadia růstu a vývoje ve vztahu ke smyslu a cíli života. Doktorka Youngs byla kdysi zvolena učitelem roku. Působila jako profesorka a výkonná ředitelka nadace Phoenix ED Foundation. Pracovala ve výboru zplnomocněnců Drake university a je poradkyní společnosti Fortune a četných organizací a asociací. Založila společnost Bettie Youngs & Associates a je předsedkyní Instruction & Professional Development, Inc., která se specializuje na poradenství pro firmy, které po celém světě uzavírají kontrakty v oblasti obchodu, průmyslu a vzdělávání. Doktorka Youngs je autorkou patnácti knih, vydaných v devětadvaceti jazycích.

František Pavlík (1)

František Pavlík byl moravský truhlářský dělník, člen brněnského Sokola, oběť demonstrace za zřízení druhé univerzity v Brně vyučující v češtině. Jeho pohřeb se stal národní manifestací, které se podle dobových odhadů účastnilo až 80 tisíc lidí Narodil se v Ořechově nedaleko Brna, vyučil se stolařským dělníkem. Byl členem cvičenecké jednoty Sokol Brno II a sympatizoval s českými národními myšlenkami. V říjnu roku 1905 se František Pavlík zúčastnil série demonstrací za zřízení česky vyučující univerzity v Brně, tak jak toho bylo v předešlých letech dosaženo v Praze. Dav byl shromážděn před Besedním domem, kde byl Pavlík v tlačenici před Besedním domem smrtelně poraněn bodákem na pušce jednoho z příslušníků 49 c. k. pěšího pluku, který pomáhal rakouské policii dostat dav pod kontrolu. Byl převezen do městské Zemské nemocnice, kde svým zraněním podlehl. Na místě před Besedním domem byla ještě několik dnů po činu patrná krev, lidé sem začali přinášet květiny. Pohřbu Františka Pavlíka v Brně a smutečního průvodu na Ústřední hřbitov do Štýřic se účastnily desetitisíce lidí, uvádí se, že až 80 tisíc. Pietní obřad sloužil P. Tomáš Eduard Šilinger, nad hrobem zemřelého promluvil za Sokoly brněnský župní činitel a politik Ladislav Pluhař. Celá událost se obešla bez bezpečnostních incidentů, byla však výraznou manifestací ve snaze o českou, respektive moravskou, národní emancipaci vůči většinově německy mluvícímu brněnskému prostředí. Rakouskými úřady nebyl případ nikdy došetřen a vojín, na jehož bodáku byla nalezena krev, nebyl nijak potrestán. V souvislosti s odvody mužů v říjnu 1905 k nástupu základní vojenské služby byl rodině Františka Pavlíka posmrtně doručen jeho povolávací rozkaz. Jeho krajané z Ořechova tak přijeli k odvodu do Brna odění v černé se smutečně ozdobeným vozem a velkou podobiznou Pavlíka v sokolském kroji. Po vzniku samostatného Československa byla Františku Pavlíkovi odhalena na zdi Besedního d...

Boža Čvančarová (1)

Narozena 1.4.1907 v Praze. Redaktorka, memoáry z pobytu v Argentině.

Josef Rožan (1)

Narozen 11.5.1897 v Semilech, zemřel 4.10.1971 v Praze. Ing., dr., profesor Vysoké školy chemicko-technologické, pracovník laboratoře pro výzkum barev a laků, publikace z oboru.

Maxmilián Skála (1)

Maxmilián Skála. Autor publikací o transformátorech.

Hyman Fagan (1)

Autor knih a článků o anglické historii. Též komunistický politik.

Ludmila Menclová (1)

Jiří Vávra (1)

Vraný Josef, 9. 5. 1874 - 27. 3. 1937, č. agrární novinář a politik; statkář. Od 1906 redaktor, od 1922 šéfredaktor deníku Venkov; od 1918 člen výkonného výboru agrární strany; 1918-25 poslanec, od 1925 senátor republikánské strany, zemědělský odborník a publicista, beletrista. Používal také pseudonymy Jan Kobr, Jiří Vávra, Kateřina Romanovská, J. V. Stránecký. Redigoval tiskoviny Lidový deník a Venkov, založil týdeník Cep a beletristický časopis Rozkvět. Autor lidových románů a fejetonů .

Libor Lenža (1)

Narozen 1969 v Českém Těšíně. Astronom, řídící pracovník, publikace z oboru astronomie a kosmonautiky.

Jaroslav Blovský (1)

Konstantin Ivanovič Skrjabin (1)

Biolog.

Vojtěch Sainer (1)

Příručky pro řidiče automobilů.

František Lom (1)

Narozen 4.2.1901 v Janovicích nad Úhlavou, zemřel 22.11.1985 v Praze. Ing. dr., DrSc., vysokoškolský profesor, ekonom a historik zemědělství, práce o ekonomice a organizaci zemědělství.

Maksym Ryl's'kyj (1)

Ukrajinský básník, literární vědec a folklorista.

Don Juan Manuel (1)

Don Juan Manuel Kastiský byl španělský šlechtic a spisovatel, infant kastilský. Byl vnukem krále Ferdinanda III. a Alžběty Štaufské, proslul svým hrdinstvím v bojích proti Maurům a především svou vzdělaností . Založil několik klášterů, kterým věnoval své poměrně početné spisy. Měly být v klášteře Peñafiel opsány do jedné velké knihy, ale dochovaly se z nich jen zlomky, především sbírka drobných povídek, podobenství a příhod Hrabě Lucanor . Sbírka je spojena pozoruhodným rámcem - hrabě Lucanor klade svému rádci padesát otázek, převážně s etickou tématikou, rádce na každou z nich odpovídá drobným příběhem. Dalším dochovaným dílem je Spis o rytíři a zbrojnoši . Jeho texty, převážně s mravoučnou tématikou, patří k vrcholům španělské středověké prózy, byly přeloženy do mnoha jazyků.

David Ricardo (1)

David Ricardo byl britský politický ekonom, jeden z nejvlivnějších klasických ekonomů spolu s Thomasem Malthusem, Jamesem Millem a Adamem Smithem, na jehož dílo Ricardo navázal. Jeho teorie výrazně přispěly k rozvoji ekonomického myšlení. Světově známý je pro svou teorii komparativní výhody, která je dodnes základem obhajoby mezinárodního obchodu a stala se též základem pro rozvoj dalších ekonomických teorií. Ricardo se narodil v Londýně jako třetí ze sedmnácti dětí židovské rodiny, která se do Anglie přestěhovala z Nizozemska.Ricardo nikdy nenastoupil na vysokou školu. Po dostudování střední obchodní školy začal ve věku 14 let pracovat se svým otcem, Abrahamem Ricardem – úspěšným burzovním makléřem, v jeho firmě. Ve 21 letech utekl s Priscillou Annou Wilkinsonovou a proti přání otce konvertoval na křesťanskou víru. Tento náboženský rozdíl vyústil v odcizení od jeho rodiny. Jeho otec ho odmítl a jeho matka s ním už nikdy nemluvila. Po této náboženské neshodě odešel z rodinného podniku, založil si makléřskou firmu a začal podnikat „na vlastní pěst“. Převážnou část svého jmění dosáhl díky spekulacím o výsledku bitvy u Waterloo. Jednalo se o jeho největší risk v podnikatelské sféře. Poté, co dorazily šokující zprávy, že Wellington vyhrál bitvu proti Napoleonovi, Ricardo se stal okamžitým milionářem. The Sunday Times informoval v Ricardově nekrologu, zveřejněném 14. září 1823, že během bitvy u Waterloo Ricardův majetek překročil 1 milion liber, což v té době byla opravdu vysoká částka. Okamžitě odešel do důchodu, zanechal obchodní činnosti a začal se věnovat politice. Ricardo byl blízkým přítelem Jamese Milla . Mezi jeho další významné přátele patřili Jeremy Bentham a Thomas Malthus , s nimiž Ricardo vedl hluboké debaty o takových věcech, jako je například role vlastníků půdy ve společnosti. Byl také členem Malthusova klubu politické ekonomiky a členem King of Clubs. Byl jedním z...

Emil Novák (1)

Emil Novák je bývalý český snowboardista, který závodil ve snowboardcrossu v letech 2006–2015. Ve Světovém poháru debutoval v roce 2008, jeho nejlepším umístěním je 19. místo závodu v kanadském Blue Mountain v roce 2013. Pravidelně se účastnil mistrovství světa, nejlépe obsadil 16. příčku na MS 2013. Startoval také na Zimních olympijských hrách 2014, kde vypadl v osmifinále a skončil na 25. místě.

Jaroslav Michálek (1)

Prof. MUDr. Jaroslav Michálek, Ph.D., je český lékař, atestovaný pediatr, imunolog, onkolog, který se zaměřuje zejména na regenerativní medicínu s využitím kmenových buněk a buněčných terapií. V letech 1993–2011 působil na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V roce 2010 založil nestátní zdravotnické zařízení kliniku Cellthera, ve které je dosud jednatelem. Od roku 2011 je prezidentem mezinárodní organizace International Consortium for Cell Therapy and Immunotherapy. Po ukončení Gymnázia na třídě Kapitána Jaroše v Brně studoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity, obor všeobecné lékařství, kterou absolvoval v roce 1993. Poté nastoupil jako lékař na 1. Dětskou kliniku Fakultní nemocnice U svaté Anny v Brně, která později přešla pod Fakultní nemocnici Brno. V roce 1997 obhájil dizertační práci Infekce virem Epsteina-Barrové, cytomegalovirem a lidským herpesvirem 6 u dětí s nádorovým onemocněním a zavedení rychlé detekce virové DNA pomocí pomerázové řetězové reakce . Habilitační řízení podstoupil na téma Buněčná imunoterapie nádorů: identifikace antigen-specifických T lymfocytů a v roce 2007, tj. ve svých 39 letech, byl jmenován profesorem Masarykovy univerzity pro obor pediatrie. V letech 2000–2003 absolvoval zahraniční vědecko-výzkumný pobyt na University of Texas Southwestern Medical Center v texaském Dallasu v USA. Výzkum byl zaměřen na využití kmenových buněk při transplantaci kostní dřeně u onkologických pacientů. Výsledkem tohoto výzkumu bylo několik odborných publikací a 2 klinické studie provedené v centru klinického výzkumu nemocnice M.D.Anderson v Houstonu a v National Institute of Health, Hematology Branch, Bethesda, USA. V roce 2010 založil kliniku Cellthera jako nestátní zdravotnické zařízení se zaměřením na regenerativní medicínu, kmenové buňky, podporu imunity včetně onkologických pacientů, léčbu degenerativních onemocnění a chronických onemocnění provázených chronickým zánětem včetně deg...