Výpis všech autorů

Vladimír Liščák

Vladimír Liščák je český sinolog, vědecký pracovník Oddělení východní Asie Orientálního ústavu AV ČR. Je autorem desítek odborných článků a několika knih. Do češtiny přeložil několik publikací zejména z angličtiny i jiných jazyků. PhDr. Vladimír Liščák, DSc. je od roku 2001 členem Názvoslovné komise ČÚZK, zabývající se jako poradní orgán standardizací geografických jmen včetně exonym. Od roku 2010 je po prof. Rudolfu Šrámkovi její druhým předsedou od obnovení činnosti komise v roce 2001. Je spoluautorem většiny publikací z řady Geografické názvoslovné seznamy OSN-ČR a vedoucím autorského koletivu u publikací věnovaných jménům států.

Sun Light

Sun Light je pseudonym Sergeje Neapolitánského , což je ruský orientalista, spisovatel a překladatel, též teolog a inicializovaný krišnovec. Zajímá se učením védické kultury, je následovníkem metodik gnostických škol minulosti. Je prezidentem petrohradského fondu védické kultury , vede četné semináře a školení věnované přilákání energie hojnosti. Napsal desítky knih o tom, jak dosáhnout blahobytu, harmonie a štěstí. Dle mínění jeho příznivců se výborně vyzná v otázkách motivace k úspěchu, zajímá se o finanční prognozy a vyučuje etiku byznysu.

Rudy Linka

Narozen roku 1960 v Praze, žije v New Yorku. Studoval klasickou kytaru na konzervatoři v Praze, kompozici ve Stockholmu a na Berklee College of Misic v USA. Jazzový kytarista, člen skupiny Rudy Linka Quartet a Rudy Linka Trio.

Rudolf Linc

Narozen 15. 12. 1921 ve Znojmě. MUDr., docent anatomie a kineziologie , morfolog. Působil na katedře anatomie FVL UK v Praze a fyziologie na FTVS UK v Praze. Práce z oboru anatomie, antropologie, studoval funkční význam vnitřní krkavice a funkční význam variací očnicové tepny. Měl práce o venae pulmonales, o transperikardiální pneumonektomii, o sezamských kostech, sledoval variety žil páteře, zaměřil se na morfologické problémy živého organismu, sledoval podíl jednotlivých svalových vláken . Sepsal publikaci o české anatomické nomenklatuře. Pro výtvarníky na AVU a VŠUP připravoval dokumentaci, vydal učebnici "Technika figurální kresby". Jeho bratr Vladimír působil jako defektolog.

Roland Liebscher-Bracht

Německý fyzioterapeut se specializací na terapii bolesti, publikace z oboru.

Rob Liefeld

Americký autor a ilustrátor komiksů, editor a nakladatel.

Rina Lin

Přemysl Liška

Ing. Přemysl Liška, CSc., významný kriminalista a přední odborník na kriminalistickou balistiku, je dobře znám především široké komunitě kriminalistů, forenzních vědců a právníků. Více než dvacet let pracoval jako kriminalistický expert v oboru zbraní a balistiky v Kriminalistickém ústavu v Praze a dodnes je soudním znalcem v oboru kriminalistika. Balistika je mu celoživotním koníčkem a láskou. Byl též místopředsedou občanského sdružení Společnost pro kriminalistiku. Je autorem vědeckých pojednání především z oboru kriminalistická balistika. Od 90. let se věnuje literárně-vědecké práci a píše odborně naučné knihy věnované kriminalistice a zejména balistice.

Petr Liška

Ilustrátor, převážně populárně naučné knihy.

Petr Lindner

Petr Lindner patří ke zkušeným publicistům a odborníkům digitální fotografie. Je šéfredaktorem magazínu DIGIfoto, který je určen amatérským i profesionálním fotografům. Věnuje se zejména fotografické technice. Je autorem nesčetných recenzí a praktických článků pro časopisy DIGIfoto, Computer, Mobility či DIGIarena.cz.

Patrik Linhart

Patrik Linhart je český básník, esejista, performer a výtvarník. Vystudoval ekonomii a pracoval jako učitel, sociální pracovník a novinář. Je zakladatelem projektu Vědeckého studia Stará milenka, členem radikálního baletu Vyžvejklá Bambule a souboru Kundí frky. Zabývá se literaturou fin de siècle, uměním imaginace a hororu a vexilologií. Pracuje jako editor, publicista a korektor. Literární recenze, essaye a glosy publikuje v časopisech Tvar a Host. Od zákazu kouření v hospodách v České republice usiluje o získání rakouského občanství. Jeho tvorbu definuje prožitek severních Čech, imaginace a patafysiky. Linhartovy texty zhudebnily teplické punkové a industriální kapely. První román autora z vychází osobních zážitků, deníkovou formou se snaží zachytit 90. a 0. léta . Na jeho tvorbu měli vliv Jakub Deml, skupina Oulipo, hnutí keltského revivalu a neoromantická poetika kapely Depeche Mode. Působí pod mnoha heteronymy . Beletrie Essaye/studie Překlady Editor

Matěj Liška

Narozen 1993 v Dačicích. Student lesního inženýrství a fotograf. Též spoluautor publikace o počítačové úpravě fotografií.

Martin Ližičiar

Slovenský novinář a ředitel vydavatelství Cesta+.

Marcela Lippertová-Grünerová,

Konrad Paul Liessmann

Konrad Paul Liessmann je rakouský literární vědec a filosof. Do širšího mezinárodního povědomí se zapsal především knihou Teorie nevzdělanosti . V roce 2006 získal v Rakousku titul Vědec roku. V roce 2010 mu byla udělena cena nadace Vize 97 Dagmar a Václava Havlových.

Kleypas Lisa

Kateřina Lišková

Narozena 28. 2. 1976 v Teplicích. Doc., Ph.D., socioložka, práce z oboru sociologie, gender studies, feminismus.

Kate Little

Spisovatelka romantických příběhů a literatury pro mládež.

Jorge Livraga,

Jonas Lie

Norský prozaik.

John Cunningham Lilly

Americký neurolog, specializuje se na komunikaci člověk-delfín.

Jan Lipold

Jan Lipold je český novinář, publicista a politický komentátor. Novinářské činnosti se věnuje od roku 1991. Postupně působil v ČTK , Mladé frontě Dnes , Týdnu , Hospodářských novinách , Instinktu a opětovně v Týdnu , od ledna 2010 do července 2019 byl šéfkomentátorem Aktuálně.cz. Od roku 2019 je komentátorem a editorem Seznam Zpráv. V roce 2014 obdržel Novinářskou cenu za rok 2014 za nejlepší komentář, za text „Chléb, hry a Amazon. Vulgární logika pracovních příležitostí“. Příležitostně spolupracuje s Českým rozhlasem Plus.

Irena Liščáková

Slovenská romanistka, práce z oboru.

Gilles Lipovetsky

Gilles Lipovetsky je francouzský filosof, sociolog, esejista a profesor v Grenoblu. Snaží se o analýzu dnešní postmoderní a hyperkonzumní společnosti. Mimo jiné tvrdí, že člověk v dnešní době prodělává antropologickou mutaci, která z něj postupně před našima očima činí tvora narcisticky, hédonisticky a individualisticky založeného. Člověk je čím dál víc zotročován svou slabou vůlí, podléhá tlaku společnosti a žije povětšinou sám, protože láska k druhému člověku je pro něj nesnesitelným jařmem.

Daniel Lipscombe

Britský autor publikací o videohrách, pracovník v oblasti nakladatelského průmyslu, organizátor akcí.

Bohumír Lifka

Bohumír Lifka byl český knihovník, bibliofil, heraldik a archivář. Narodil se v Radomyšli v rodině obchodníka Bohumíra Lifky a jeho manželky Anny Rozarie, rozené Fialové . Studoval Jirsíkovo gymnázium v Českých Budějovicích. V letech 1919-1923 vystudoval filozofii a dějiny moderních literatur na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Studia zakončil dne 5. prosince 1923 obhajobou disertační práce s titulem Josef Dastich, příspěvek k dějinám českého herbartismu. Při studiu na univerzitě ho zaujala osobnost F. X. Šaldy, jehož přednášky o srovnávacích literaturách navštěvoval. Touto osobností se pak zabýval a věnoval ji řadu tvůrčích, edičních i vzpomínkových prací. Doktorát získal v roce 1923. V letech 1921–1922 také absolvoval Státní knihovnickou školu. Po studiích nastoupil s pomocí J. Volfa jako knihovník do knihovny šlechtické rodiny Stadionů, uložené na zámku Trhanov v Koutu u Domažlic. Působil i jako archivář u šlechtické rodiny Colloredo-Mansfeldů. V roce 1925 se začal jako tajemník podílet na přípravě a vydávání Masarykova slovníku naučného, v nakladatelství Čs. kompas. V této funkci setrval až do konce projektu v roce 1933. V roce 1979 dosáhl hodnosti magistrální rytíř Maltézského řádu. Dne 20. září 1930 se v Radomyšli oženil s Marií Baborovou z Černíkova . Do Masarykova slovníku naučného přispěl hesly z oblasti historie, literatury, bibliografie a jako jeho redaktor. Podílel se rovněž na přípravě Ottova slovníku naučného nové doby. Redigoval časopisy Český bibliofil , Marginalie , řídil redakci Erbovních knížek a Časopisu Rodopisné společnosti československé . Psal i do Heraldické ročenky. V roce 1957 se stal spoluzakladatelem Muzea knihy ve Žďáře nad Sázavou. Působil rovněž krátce v Národní a univerzitní knihovně v Praze, kde se podílel na katalogizaci starých tisků. V roce 1934 se stal vedoucím knihovny Náprst...

Bartošová Linda

Amanda Li

Editorka, redaktorka a autorka literatury pro děti.

Vít Libovický

Narozen 19. 11. 1996. Podnikatel v oblasti osobního rozvoje.

Vil' Vladimirovič Lipatov

Tomáš Linhart

Tomáš Linhart je český hokejista hrající na postu obránce. Dorostenecká a juniorská léta své kariéry strávil v Pardubicích, za něž v sezóně 2003/2004 i poprvé nastoupil v extralize, tedy nejvyšší české soutěži v ledním hokeji. V sezónách 2001/2002, 2003/2004 až 2006/2007 nastupoval vedle pardubického mužstva též za prvoligové HC VČE Hradec Králové. Sezónu 2007/2008 již odehrál výhradně za pardubické mužstvo. Začátek další – 2008/2009 – sice ještě začal v Pardubicích, avšak v jejím průběhu se přesunul do Zlína. Od sezóny 2013/2014 hájí barvy HC Oceláři Třinec. Českou republiku reprezentoval v jejích reprezentacích do sedmnácti, osmnácti i dvaceti let. V roce 2004 se zúčastnil i mistrovství světa hráčů do 20 let, na němž reprezentace získala čtvrté místo. V tomtéž roce nastoupil i v jednom přípravném zápase mužské reprezentace České republiky. Statistiky Tomáše Linharta

Titus Livius Patavinus

Petr Liška

Petr Liška je český politik a projektant pozemních staveb, od roku 2002 starosta obce Malé Žernoseky na Litoměřicku, člen STAN. Vystudoval obor pozemní stavitelství na Vojenské akademii v Brně . Po ukončení vysoké školy nastoupil do Armády ČR na Vojenskou ubytovací a stavební správu v Litoměřicích, kde podstatnou část jeho pracovní náplně tvořila majetkoprávní oblast správy majetku. V roce 1998 ukončil služební a pracovní poměr v Armádě ČR a začal se živit jako projektant pozemních staveb. Práci projektanta přerušil v roce 2003, když se stal uvolněným starostou. Je zakládajícím členem několika občanských sdružení včetně Místní akční skupiny České Středohoří . Angažuje se také jako člen a místopředseda Mikroregionu Porta Bohemica. Od roku 2007 je jednatelem a společníkem s vkladem ve firmě EKOPORTA Bohemica, která provozuje kompostárnu na zpracování bioodpadů . Od roku 2015 je pak ještě jednatelem společnosti MTS – Maložernosecké technické služby. Petr Liška žije v obci Malé Žernoseky na Litoměřicku. Je ženatý a má jedno dítě. Od roku 2011 je členem STAN. V hnutí působí jako předseda Krajského výboru STAN v Ústeckém kraji a člen Celostátního výboru. Do komunální politiky vstoupil, když byl jako nezávislý zvolen za sdružení nezávislých kandidátů v komunálních volbách v roce 1994 zastupitelem obce Malé Žernoseky. Mandát pak obhájil ve volbách v roce 1998 , 2002 , 2006 , 2010 a 2014 (lídr kandidátky, člen STAN na kandidátce "Za per...

Penelope Lively

Penelope Lively je britská autorka mnoha románů pro dospělé i děti. Získala řadu ocenění, mimo jiné Carnegieho medaili za dětskou literaturu, a dvakrát byla nominována na Bookerovu cenu: v roce 1977 za román The Road to Lichfield a v roce 1984 za román According to Mark . Cenu nakonec dostala v roce 1987 za román Měsíční tygr, který se probojoval i mezi finalisty prestižního ocenění Golden Man Booker za nejlepší román osmdesátých let. Ve své spisovatelské dráze pokračuje až do současnosti, i ve svých šestaosmdesáti letech stále vydává nové knihy — jejím posledním počinem je beletrizovaný esej Život v zahradě . Penelope Lively má dceru, syna, šest vnoučat a žije v Londýně.

Olga Limburská

Filoložka, germanistka, německé slovníky a příručky německé gramatiky.

Míla Linc

Míla Linc je český spisovatel žánru sci-fi a fantasy. Působí jako knihovník v Městské knihovně v Praze. Publikovat začal v roce 1999 s povídkou Žlutý drak, v dalších letech se jeho povídky objevovaly zejména ve sbornících Drakobijci a v časopise Pevnost. Kromě žánrových prací napsal i příručku pro autory fantasy a pány jeskyně Středověký svět. Napsal též několik textů pro skupinu Hakka Muggies. V roce 2011 získal ocenění Gandalfovo brko za sérii článků Hrdinové třicetileté války publikovanou v časopise Pevnost .

Laura Lippman

Laura Lippman dnes patří k nejrenomovanějším autorkám detektivních příběhů, je držitelkou všech nejprestižnějších cen, které jako autorka tohoto žánru mohla získat. Pracovala dvanáct let jako reportérka pro baltimorský Sun. Za své příběhy s ústřední postavou Tess Monaghanovou získala cenu Edgara, Agathy, Shamuse, Anthonyho a Nero Wolfa. Žije v Baltimoru v Marylandu.

Karel Liebscher

Karel Liebscher , byl český malíř – krajinář a ilustrátor. Pro jeho tvorbu je typický výběr malebných scenérií, harmonie a úhlednost; krásu nalézá i ve zdánlivě prostých motivech a odlehlých koutech. Velmi si nechával záležet na technické dokonalosti a pečlivé propracovanosti. Bratr malíře Adolfa Liebschera. Ke kreslení měl nadání od dětství, ale zpočátku nepředpokládal, že by mohlo být jeho hlavním zaměstnáním. Vystudoval techniku a nastoupil do práce jako asistent na stavebním úřadě. Po půl roce se u něj ale projevila nervová nemoc, která vyžadovala klid. Za pobytu v lázních Gräfenberg , Tábor a Letiny studoval přírodu a začal se naplno věnovat krajinomalbě. První ilustrace uveřejnil v roce 1879. Roku 1883 studoval na vídeňské malířské akademii. V roce 1884 se oženil Emou Procházkovou. První velkou výstavu 128 obrazů a studií uspořádal v roce 1885 v Praze. Tématem jeho prací byly významné české památky , česká krajina , později hledal náměty i na svých cestách do zahraničí . Jeho talentu využil i Jan Otto, jehož vydavatelství uveřejňovalo řadu jeho ilustrací v časopisech i výpravných publikacích . Zemřel roku 1906 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. .

Jorge A Livraga Rizzi

Argentinský profesor filosofie, historie a archeologie, básník, proazik a esejista, zakladatel mezinárodní organizace Nová Akropolis.

Jo Litchfield

Jo Litchfield je ilustrátorka, stavitelka modelů a autorka. Jo vytvořila nebo přispěla k tvorbě doslova stovky dětských knih.

Jevgēņija Ļisicina

Jevgēņija Ļisicina je významná lotyšská varhanice, známá svým mistrovstvím ve hře na varhany a přínosem pro klasickou hudbu. Je spojena s Rižským dómem , v němž se nacházejí jedny z nejvýznamnějších a nejhistoričtějších varhan v Lotyšsku. Ļisicina kariéra se vyznačuje výkony, které ukazují její technickou zručnost a hluboké porozumění varhannímu repertoáru. Její tvorba často zahrnuje interpretaci klasické a barokní hudby, což jsou žánry, které jsou pro bohaté zvukové možnosti varhan obzvláště vhodné.

Isabela Liebers

Hana Librová

Hana Librová , rozená Nechutová, je česká bioložka, socioložka a environmentalistka. Odborně se zabývá především environmentálními souvislostmi životního způsobu/životního stylu a hodnotovými řešeními ekologických otázek. Dle vlastních slov ji velmi ovlivnila Milena Rychnovská. Je sestrou klasické filoložky Jany Nechutové. Je vdaná, má dceru. V roce 1967 absolvovala biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně a nastoupila jako technička v Algologické laboratoři Mikrobiologického ústavu ČSAV v Třeboni. Od roku 1968 pracovala na Katedře sociologie Filozofické fakulty UJEP. Byla zapojena do Ekologické sekce Biologické společnosti při ČSAV, v níž se formovala ideová environmentalistická opozice. Zde poznala Bedřicha Moldana, Josefa Vavrouška, Emila Hadače, Václava Mezřického anebo Igora Míchala. Od roku 1997 profesorka sociologie. V roce 1998 založila studijní obor Humanitní environmentalistika a následně v roce 1999 Katedru environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, kterou do roku 2003 vedla. V roce 1998 jí Nadace Charty 77 udělila Cenu Josefa Vavrouška. V roce 2004 získala Cenu ministra životního prostředí za celoživotní výzkumnou a popularizační práci v oblasti ekologicky příznivého životního způsobu. Popularizační úsilí věnuje především časopisům Respekt, Vesmír a Sedmá generace. V roce 2009 obdržela Medaili Ministerstva školství 1. stupně a v roce 2010 byla nominována na cenu Milady Paulové. V roce 2004 byla pro změnu nominována na Cenu předsedy Grantové agentury ČR za řešení badatelského projektu Trvale udržitelný způsob život jako marginální a jako perspektivní fenomén. Je členkou vědecké rady Fakulty sociálních studií a Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a předsedkyní oborové komise oboru Humanitní environmentalistika. Dále je kupříkladu členkou čestného předsednictva Společnosti pro trvale udržitelný život....

Élisabeth Lièvre-Crosson

Elisabeth Liévre-Crosson je historičkou umění a odbornicí na malířství. Vyučuje dějiny umění na École du Louvre. Je autorkou knihy Od kubismu k surrealismu.

Antonín Liška

Narozen 14. 7. 1911 v Hromnici u Plzně, zemřel 2. 12. 1998 v Plzni. Pedagog, důstojník letectva, beletrista, v r. 1992 povýšen na generálmajora v. v.

Antonín Linhart

Český hudebník. Narozen 3. dubna 1940 - zemřel 8. ledna 2021 Otec Martina Linharta.

Ann Liang

Čínsko-australská spisovatelka románů pro mládež.

A. J Liehm

Narozen 2. 3. 1924 v Praze, zemřel 4. 12. 2020 tamtéž. Filmový a literární kritik, kulturní a politický publicista, československý komunistický a reformní politik, vysokoškolský pedagog. V exilu v Paříži vydával v letech 1984-1988 mezinárodní kulturní revue Lettre Internationale.

Zdenka Lifková

Slovenská autorka publikací z oboru zbožíznalství, zaměřená na uchovávání potravin a jejich kvalitu.

Yiwu Liao

Čínský básník, prozaik a hudebník, od roku 2011 žije v Německu.

Vladimír List

Vladimír List byl český elektrotechnický inženýr a vysokoškolský pedagog. Zasloužil se o elektrifikaci Československa a o zavedení československých technických norem. Vladimír List se narodil v rodině pražského poštovního úředníka. Vystudoval akademické gymnázium. Zajímala ho sociologie, ale také matematika, fyzika a deskriptivní geometrie. Po maturitě v roce 1895 začal studovat práva, kde však nebyl spokojen s úrovní studia. Přešel proto na pražskou techniku nejprve na obor strojírenství, pak na elektrotechniku. Studium úspěšně dokončil v roce 1899. Po absolvování vojenské služby pokračoval v letech 1900–1901 ve studiu na univerzitě v belgickém Lutychu. Po návratu pracoval jako šéfkonstruktér v Křižíkových závodech, kde se podílel na projektu hořínské hydroelektrárny u Mělníka, elektrické dráhy Tábor–Bechyně a dalších projektech. V roce 1904 se Vladimír List oženil s Helenou Gebauerovou, dcerou bohemisty Jana Gebauera. V roce 1907 přijal Vladimír List nabídku stát se profesorem na České vysoké škole technické v Brně. Po svém nástupu začal kromě výuky a psaní skript také budovat nové laboratoře. Roku 1909 zde založil Ústav konstruktivní elektrotechniky. V letech 1917–1918 byl rektorem České vysoké školy technické v Brně a několikrát zastával funkci děkana odboru strojního a elektrotechnického inženýrství . Na České vysoké škole technické v Brně působil jako profesor až do roku 1948, kdy byl na pokyn komunistické strany penzionován. Vladimír List aktivné působil v oblasti elektrotechniky i mimo rámec brněnské vysoké školy. V roce 1910 se podílel na založení odborného časopisu Elektrotechnický obzor. Spolu s Františkem Weyrem a Karlem Englišem vypracoval návrh zákona o elektrifikaci Moravy, který byl předložen ke schválení v roce 1913, a osobně se zasazoval o vybudování páteřní sítě vysokonapěťových elektrických vedení. Působnost zákona, který...

Vladimir Germanovič Lidin

Medzi význačných autorov tridsiatych rokov patrí aj Vladimír Germanovič Lidin. Na jeho literárnu tvorbu vplývali z ruských spisovateľov Bunin, s ktorým sa priatelil, a Čechov, ďalej impresionisti a západní autori. V románoch, ktoré nasledovali po poviedkach, badať pátos individualistického hľadačstva. Typickým pre Lidinove romány je konflikt silného jedinca so slabým, ktorý sa nevie prispôsobiť životu.

Věra Linhartová

Věra Linhartová je česká spisovatelka, zakladatelka české experimentální prózy, historička umění, básnířka, překladatelka, editorka a výtvarná teoretička žijící ve Francii. Věra Linhartová se narodila roku 1938 v Brně coby dcera právníka, referenta nemocenské pojišťovny. Matka byla v domácnosti, byla duševně nemocná a svůj život ukončila sebevraždou. Rodina bydlela v Botanické ulici. Po absolvování brněnské jedenáctileté střední školy nastoupila v roce 1955 na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, kde vystudovala dějiny umění. Úspěšně absolvovala v roce 1960, jako téma diplomové práce si zvolila barokní architekturu na Moravě. Externě také vystudovala estetiku na FF UK. Roku 1957, kdy přechodně pracovala jako průvodkyně na hradě Bítov a začínala psát své první texty, se přidala k uskupení umělců, kteří si říkali „šestařicátníci“ . Členy této skupiny byli např. Jiří Paukert, Václav Havel, Josef Topol, Viola Fischerová, Pavel Švanda, Jan Zábrana, a další. V první polovině 60. let pracovala nejprve na Krajském středisku památkové péče v Brně a v Pardubicích , poté jako kurátorka v Alšově jihočeské galerii . Během jejího působení se z regionální galerie za pár let stala instituce, která kvalitou svých sbírek i výstavní politikou konkurovala galeriím v hlavním městě. Díky Věře Linhartové se galerijní fond rozšířil o české moderní umění. Jejím přičiněním se začala vystavovat díla do té doby tabuizovaná, jako abstraktní umění, imaginativní malba nebo nefigurativní tvorba. Za svého působení zde uspořádala např. výstavu Imaginativního malířství let 1930-1950, která vyvolala bouřlivé ohlasy, a to jak negativní, tak i pozitivní. Bohužel její snahy narazily na bariéru nepochopení u stranických orgánů KSČ. Byly označeny za „útok proti linii strany v ideologické a kulturní oblasti“. Tyto události její působení v Alšově jihočeské galerii ukončily. Posléze uspořádala v Brně a Pr...

Václav Liška

Doc. Dr. Ing. Václav Liška působí na ČVUT, přednáší ekonomickou teorii, věnuje se též otázce finanční teorie a kapitálových trhů se zvláštním zřetelem na kolektivní investování a otázky regulace a dohledu. Je členem oborové rady Dr. studijního programu, vede doktorské kurzy z ekonomické teorie a kapitálového trhu. Vedle výuky patří k jeho koníčkům historie - je předsedou historického spolku Svatobor. Hlouběji se zajímá o dvě významné osobnosti - českého krále Jiříka z Poděbrad a renesančního umělce Leonarda da Vinci. Zajímá se také o sport, zejména pak o házenou a volejbal. Mezi další hobby patří práce ve Sdružení hasičů ČMS a České společnosti Sherlocka Holmese. Vykonává funkci prezidenta Památkové komory České republiky.

Tomáš Liškutín

Narozen 1984. Mgr., právník, advokát, práce z teoretické právní vědy a občanského práva.

Oldřich Lichtenberg

Oldřich Lichtenberg je český právník, manažer a podnikatel. V roce 1985 absolvoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy, o rok později získal titul JUDr. V dubnu 1990 založil společně s Michaelem Kocábem a Miloslavem Zapletalem uměleckou agenturu Art Production K. Kromě toho se stal na počátku devadesátých let ředitelem právního odboru Ministerstva kultury ČR. V lednu 1992 se stal členem představenstva privatizačního fondu TREND , který pro účast v připravované kupónové privatizaci založily Montované stavby Praha. Fondu svěřily své investiční body desítky tisíc drobných akcionářů. Společnosti Art Production K , Bonton , Montované stavby Praha a Bankovní dům SKALA založily v lednu 1993 pro správu portfolia VIF TREND společnost TRENDIS-investiční společnost, spol. s r. o. V únoru 1995 byla za stejným účelem založena společnost TREND investiční společnost, a. s. . V srpnu 1995 akcionáři správcovské společnosti prodali IS TREND společnosti Královéhradecká brokerská a. s. . Ve stejném měsíci vyvedla KHB ze společnosti VIF TREND přes nastrčené společnosti 150 000 akcií společnosti SPT Telecom, 50 000 akcií společnosti Chemopetrol a 50 000 akcií společnosti Synthesia. Konečným kupcem byly Elektrárny Opatovice, které za akcie zaplatily 500 milionů korun, VIF TREND však obdržel pouze 135 milionů korun. Po této transakci Oldřich Lichtenberg z představenstva VIF TREND odstoupil. V letech 1996 a 1998 působil ve volebním štábu ČSSD. V březnu 2001 se stal členem představenstva společnosti Laurels, a. s. O dva měsíce později bylo její jméno změněno na Divadlo Broadway, a. s., a Oldřich Lichtenberg v ní úpisem nových akcií v nominální hodnotě 1 milion korun získal třetinový podíl. Za rok 2007 vykázala společnost tržby ve výši 27 milionů korun. Závazky společnosti činily 14,5 milionu korun a byly o 1,4 milionu korun vyšší než účetní hodnota jejích aktiv. V kvě...

Jiří Liška

Jiří Liška je český zvěrolékař a politik ODS, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění a v letech 1996–2010 senátor Parlamentu České republiky. V Senátu zastával po určité období posty místopředsedy komory a předsedy klubu ODS. V letech 1994 až 2002 a opět pak 2012 až 2014 byl starostou města Jičín, od roku 2017 člen Rady ÚSTR. Po ukončení Střední zemědělské školy v Hradci Králové , nastoupil na Vysokou školu veterinární v Brně, kterou absolvoval v roce 1974. Do sametové revoluce pracoval jako veterinář v Praze, Táboře a Jičíně. S manželkou Zuzanou má dva syny, Petra a Jana. V roce 1990 se stal přechodně předsedou Městského národního výboru v Jičíně. Ve volbách roku 1992 byl jako člen ODS, respektive za koalici ODS-KDS, zvolen do Sněmovny lidu ČSFR . Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. V letech 1994–2002 pak působil v úřadu starosty Jičína. Do horní komory parlamentu byl poprvé zvolen v roce 1996, znovuzvolen v letech 1998 a 2004 za volební obvod č. 37 – Jičín. Působil zde mj. jako místopředseda Senátu a předseda klubu ODS. Ve volbách 2010 svůj mandát senátora neobhájil, přestože v prvním kole porazil sociálního demokrata Josefa Táborského v poměru 27,21 % ku 24,97 % hlasů, ovšem ve druhém kole Táborský zvítězil se ziskem 54,09 % hlasů. V roce 2011 se stal členem dozorčí rady státní společnosti Lesy České republiky. V září 2012 byl opět zvolen starostou Jičína, když se městské zastupitelstvo dostalo do krize a nebylo schopné tři měsíce zvolit starostu. Liška byl jedinou osobou, na které nakonec panovala shoda. V komunálních volbách v roce 2014 již nekandidoval, v listopadu 2014 jej ve funkci starosty vystřídal Jan Malý. V prosinci 2017 byl zvolen členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů....

Jan Linhart

Narozen 23. 2. 1951 na Starém Brně. Ing., politik. Vlastivědně historická práce z pardubického regionu. Od roku 1998 působí jako předseda Klubu přátel Pardubicka.

Hans-Åke Lilja

Švédský publicista, pracovník v oblasti výpočetní techniky, editor a sestavovatel publikací hororových příběhů, fanoušek a zakladatel fanouškovského webu Stephena Kinga.

František Lízna

František Lízna byl moravský kněz, jezuita a předseda redakční rady časopisu Akord a spoluzakladatel Misijních ostrůvků. Zaměřoval se zejména na pastoraci Romů, vězňů a bezdomovců. Pocházel z komunisty pronásledované rodiny, sám byl z politických důvodů pětkrát vězněn a vojenskou službu vykonával u PTP na Slovensku. V roce 1968 byl přijat do noviciátu jezuitského řádu a v roce 1974 vysvěcen na kněze, podle jeho vlastního vyjádření mu byla veřejná kněžská činnost zakázána ihned po jeho primiční mši svaté a tento zákaz platil až do roku 1990. Do roku 1989 působil převážně v dělnických profesích a v oblasti zdravotnictví. Veřejně mohl své kněžské povolání vykonávat až po roce 1989. V roce 1978 podepsal Chartu 77. Po sametové revoluci působil v Brně a ve věznici v Kuřimi. V roce 1993 se ujal Evy Kováčové, dívky s agresivními sklony právě propuštěné z pardubické věznice, kde si odpykávala trest za založení požáru Ústavu sociální péče v Měděnci v roce 1984. Pomáhal jí a její životní příběh sledoval až do její předčasné smrti v roce 2014. V letech 1995–2004 působil jako vězeňský duchovní na Mírově a do své smrti byl farářem ve Vyšehorkách. V roce 2000 se stal členem vládní Rady pro lidská práva. Podnikl taky několik pěších cest – poutí. Nejvýznamnější z nich byly pouť ze Svaté Hory u Příbrami ke Svatému Jakubu do Santiaga de Compostela v roce 2004 a později, už s diagnostikovanou rakovinou prostaty, podle vlastních slov už v neoperovatelném stádiu, pouť z hory Kremenec na ukrajinsko-slovensko-polském pomezí do města Chersones na Krymu, tedy do místa, kde svatí Cyril a Metoděj našli ostatky svatého Klementa I., papeže, a místem křtu svatého Vladimíra, čímž chtěl podle vlastních slov propojit křesťanský Východ a Západ. Zemřel v olomoucké fakultní nemocnici po nákaze nemocí covid-19. V roce 2001 mu byl propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikaj...