Výpis všech autorů

Penelope Lively

Penelope Lively je britská autorka mnoha románů pro dospělé i děti. Získala řadu ocenění, mimo jiné Carnegieho medaili za dětskou literaturu, a dvakrát byla nominována na Bookerovu cenu: v roce 1977 za román The Road to Lichfield a v roce 1984 za román According to Mark . Cenu nakonec dostala v roce 1987 za román Měsíční tygr, který se probojoval i mezi finalisty prestižního ocenění Golden Man Booker za nejlepší román osmdesátých let. Ve své spisovatelské dráze pokračuje až do současnosti, i ve svých šestaosmdesáti letech stále vydává nové knihy — jejím posledním počinem je beletrizovaný esej Život v zahradě . Penelope Lively má dceru, syna, šest vnoučat a žije v Londýně.

Patrik Linhart

Patrik Linhart je český básník, esejista, performer a výtvarník. Vystudoval ekonomii a pracoval jako učitel, sociální pracovník a novinář. Je zakladatelem projektu Vědeckého studia Stará milenka, členem radikálního baletu Vyžvejklá Bambule a souboru Kundí frky. Zabývá se literaturou fin de siècle, uměním imaginace a hororu a vexilologií. Pracuje jako editor, publicista a korektor. Literární recenze, essaye a glosy publikuje v časopisech Tvar a Host. Od zákazu kouření v hospodách v České republice usiluje o získání rakouského občanství. Jeho tvorbu definuje prožitek severních Čech, imaginace a patafysiky. Linhartovy texty zhudebnily teplické punkové a industriální kapely. První román autora z vychází osobních zážitků, deníkovou formou se snaží zachytit 90. a 0. léta . Na jeho tvorbu měli vliv Jakub Deml, skupina Oulipo, hnutí keltského revivalu a neoromantická poetika kapely Depeche Mode. Působí pod mnoha heteronymy . Beletrie Essaye/studie Překlady Editor

Lucy Lidell

Britská autorka knih z oblasti léčebné terapie a duchovní transformace.

Kleypas Lisa

Kateřina Lišková

Narozena 28. 2. 1976 v Teplicích. Doc., Ph.D., socioložka, práce z oboru sociologie, gender studies, feminismus.

Josef Linhart

Narozen 1.12.1917 ve Rtyni v Podkrkonoší, zemřel 1992. PhDr., DrSc., profesor psychologie, ředitel Psychologického ústavu Československé akademie věd. Práce v oborech psychologie, filosofie a pedagogiky.

Jan Lipold

Jan Lipold je český novinář, publicista a politický komentátor. Novinářské činnosti se věnuje od roku 1991. Postupně působil v ČTK , Mladé frontě Dnes , Týdnu , Hospodářských novinách , Instinktu a opětovně v Týdnu , od ledna 2010 do července 2019 byl šéfkomentátorem Aktuálně.cz. Od roku 2019 je komentátorem a editorem Seznam Zpráv. V roce 2014 obdržel Novinářskou cenu za rok 2014 za nejlepší komentář, za text „Chléb, hry a Amazon. Vulgární logika pracovních příležitostí“. Příležitostně spolupracuje s Českým rozhlasem Plus.

Jackson Lisa

František Livora

Slovenský operní tenor

Cixin Liu

Čínský autor sci-fi.

Bartošová Linda

Antonín Liška

Antonín Liška byl v pořadí jedenáctý biskup českobudějovický , biblista a řeholník, člen řádu redemptoristů. Antonín Liška vystudoval redemptoristické gymnázium a posléze do řádu redemtoristů vstoupil . V roce 1950 byl jako mnoho ostatních řeholníků protiprávně internován v Králíkách. Na podzim téhož roku byl nasazen do PTP. Během tohoto nasazení byl v roce 22. září 1951 biskupem Kajetánem Matouškem tajně vysvěcen na kněze. Po návratu od PTP pracoval v různých civilních povoláních a tajně působil jako kněz. Veřejnou pastorační činnost zahájil až v květnu 1971 jako administrátor v Poříčí nad Sázavou. Získal doktorát teologie na bohoslovecké fakultě v Litoměřících. Podílel se na ekumenickém překladu Bible a byl oficiálem interdiecézního církevního soudu. Dne 19. května 1988 jej papež Jan Pavel II. jmenoval světícím biskupem pražské arcidiecéze, vysvěcen byl 11. června 1988. V roce 1991 byl nejdříve generálním vikářem a posléze administrátorem této arcidiecéze. Dne 28. srpna 1991 jej Jan Pavel II. jmenoval biskupem českobudějovickým. V roce 1999 v souladu s kanonickým právem nabídl při dovršení 75 let rezignaci na svůj úřad. Papež ji nepřijal a jmenoval mu biskupa-koadjutora Jiřího Paďoura, který jej na budějovickém biskupském stolci posléze vystřídal .

Amanda Li

Editorka, redaktorka a autorka literatury pro děti.

William Lindsay

Anglický spisovatel, autor publikací pro mládež.

Vladimír Linc

Narozen 24.7.1923 v Nedvědicích, zemřel 1995. PhDr., odborný asistent na katedře speciální pedagogiky. Práce v oboru.

Vít Libovický

Narozen 19. 11. 1996. Podnikatel v oblasti osobního rozvoje.

Věra Linhartová

Věra Linhartová je česká spisovatelka, zakladatelka české experimentální prózy, historička umění, básnířka, překladatelka, editorka a výtvarná teoretička žijící ve Francii. Věra Linhartová se narodila roku 1938 v Brně coby dcera právníka, referenta nemocenské pojišťovny. Matka byla v domácnosti, byla duševně nemocná a svůj život ukončila sebevraždou. Rodina bydlela v Botanické ulici. Po absolvování brněnské jedenáctileté střední školy nastoupila v roce 1955 na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, kde vystudovala dějiny umění. Úspěšně absolvovala v roce 1960, jako téma diplomové práce si zvolila barokní architekturu na Moravě. Externě také vystudovala estetiku na FF UK. Roku 1957, kdy přechodně pracovala jako průvodkyně na hradě Bítov a začínala psát své první texty, se přidala k uskupení umělců, kteří si říkali „šestařicátníci“ . Členy této skupiny byli např. Jiří Paukert, Václav Havel, Josef Topol, Viola Fischerová, Pavel Švanda, Jan Zábrana, a další. V první polovině 60. let pracovala nejprve na Krajském středisku památkové péče v Brně a v Pardubicích , poté jako kurátorka v Alšově jihočeské galerii . Během jejího působení se z regionální galerie za pár let stala instituce, která kvalitou svých sbírek i výstavní politikou konkurovala galeriím v hlavním městě. Díky Věře Linhartové se galerijní fond rozšířil o české moderní umění. Jejím přičiněním se začala vystavovat díla do té doby tabuizovaná, jako abstraktní umění, imaginativní malba nebo nefigurativní tvorba. Za svého působení zde uspořádala např. výstavu Imaginativního malířství let 1930-1950, která vyvolala bouřlivé ohlasy, a to jak negativní, tak i pozitivní. Bohužel její snahy narazily na bariéru nepochopení u stranických orgánů KSČ. Byly označeny za „útok proti linii strany v ideologické a kulturní oblasti“. Tyto události její působení v Alšově jihočeské galerii ukončily. Posléze uspořádala v Brně a Pr...

Sun Light

Sun Light je pseudonym Sergeje Neapolitánského , což je ruský orientalista, spisovatel a překladatel, též teolog a inicializovaný krišnovec. Zajímá se učením védické kultury, je následovníkem metodik gnostických škol minulosti. Je prezidentem petrohradského fondu védické kultury , vede četné semináře a školení věnované přilákání energie hojnosti. Napsal desítky knih o tom, jak dosáhnout blahobytu, harmonie a štěstí. Dle mínění jeho příznivců se výborně vyzná v otázkách motivace k úspěchu, zajímá se o finanční prognozy a vyučuje etiku byznysu.

Rosa Liksom

Rosa Liksomová, vlastním jménem Anni Ylävaara, je finská spisovatelka a fotografka. V literatuře se proslavila zejména svými povídkami, ve kterých z nezúčastněného pohledu líčí život lidí v odlehlých částech severního Finska i ve velkoměstech. Za román Hytti nro 6 získala v roce 2011 Cenu Finlandia.

Petr Liška

Ilustrátor, převážně populárně naučné knihy.

Olga Limburská

Filoložka, germanistka, německé slovníky a příručky německé gramatiky.

Minna Lindgren

Minna-Liisa Gabriela Lindgren je finská spisovatelka a novinářka. Je jednou z nejprodávanějších spisovatelek detektivních příběhů ve Finsku.

Leo G Linder

Německý spisovatel a producent dokumentárních filmů.

Laura Lippman

Laura Lippman dnes patří k nejrenomovanějším autorkám detektivních příběhů, je držitelkou všech nejprestižnějších cen, které jako autorka tohoto žánru mohla získat. Pracovala dvanáct let jako reportérka pro baltimorský Sun. Za své příběhy s ústřední postavou Tess Monaghanovou získala cenu Edgara, Agathy, Shamuse, Anthonyho a Nero Wolfa. Žije v Baltimoru v Marylandu.

Jorge A Livraga Rizzi

Argentinský profesor filosofie, historie a archeologie, básník, proazik a esejista, zakladatel mezinárodní organizace Nová Akropolis.

Jonathan Littell

Jonathan Littel je francouzsky píšící americký spisovatel v současnosti žijící v Barceloně. Jeho nejznámějším dílem je román Laskavé bohyně. Narodil se v židovské rodině , která emigrovala z Polska do Spojených států na konci 19. století, jeho otcem je spisovatel Robert Littell. Vystudoval pařížské lycée Fenelon a odjel do Ameriky studovat na Yale. Po třech letech na Yale odjel na tehdy válčící Balkán. V průběhu sedmi let se účastnil humanitárních akcí neziskové organizaceAction contre la faim, hlavně v Bosně a Hercegovině, ale také na různých místech po celém světě jako např. v Čečensku, Afghánistánu, Kongu nebo dokonce v Moskvě. V roce 2001 se rozhodl ukončit humanitární činnost a začal psát svůj nejznámější román Laskavé bohyně, rozsáhlou fresku vykreslující pomocí fiktivních vzpomínek vzdělaného důstojníka SS Maxmiliana Aue druhou světovou válku a východní frontu. Laskavé bohyně získaly v roce 2006 Goncourtovu cenu a Velkou cenu Francouzské akademie za román. Jorge Semprún tuto knihu označil za „událost století“. Jediné jeho předchozí vydané dílo, kyberpunkový román Bad Voltage, vyšlo v roce 1989 ve vydavatelství Signet Book. Kniha sice neobsahuje žádné zmínky o autorovi, ale časté odkazy na Francii a autory jako Jean Genet a Charles Baudelaire a na Paříž bezpochyby ukazují na téhož autora. Několikrát zde ostatně zmiňuje pařížské podzemí, kde se děj odehrává pařížského podzemí). V roce 2006 zveřejnil obsáhlou a podrobnou zprávu o ruských tajných službách v letech 1991–2005 The Security Organs of the Russian Federation - A Brief History 1991–2005 V současnosti žije s manželkou, synem a dcerou v Barceloně....

Jo Litchfield

Jo Litchfield je ilustrátorka, stavitelka modelů a autorka. Jo vytvořila nebo přispěla k tvorbě doslova stovky dětských knih.

Jiří Ignác Linek

Jiří Ignác Linek byl český hudební skladatel 18. století, známý svým přínosem v oblasti klasické hudby, zejména v rámci české tradice. Narodil se 23. ledna 1725 v Bakově nad Jizerou a byl významnou osobností ve vývoji české hudby v období baroka. Linkovy skladby zahrnují řadu chrámových skladeb, symfonií, komorních děl a vokálních skladeb. Jeho styl se vyznačoval včleňováním lidových prvků do klasických forem, což bylo u českých skladatelů té doby běžné.

Jevgēņija Ļisicina

Jevgēņija Ļisicina je významná lotyšská varhanice, známá svým mistrovstvím ve hře na varhany a přínosem pro klasickou hudbu. Je spojena s Rižským dómem , v němž se nacházejí jedny z nejvýznamnějších a nejhistoričtějších varhan v Lotyšsku. Ļisicina kariéra se vyznačuje výkony, které ukazují její technickou zručnost a hluboké porozumění varhannímu repertoáru. Její tvorba často zahrnuje interpretaci klasické a barokní hudby, což jsou žánry, které jsou pro bohaté zvukové možnosti varhan obzvláště vhodné.

Isabela Liebers

Irena Liščáková

Slovenská romanistka, práce z oboru.

Hana Lipovská

Narozena 9. 11. 1990. Ekonomka se zaměřením na problematiku lidského kapitálu, ekonomii růstu a metodologii vědy. Publikace v oboru, též práce o teorii her..

Hana Librová

Hana Librová , rozená Nechutová, je česká bioložka, socioložka a environmentalistka. Odborně se zabývá především environmentálními souvislostmi životního způsobu/životního stylu a hodnotovými řešeními ekologických otázek. Dle vlastních slov ji velmi ovlivnila Milena Rychnovská. Je sestrou klasické filoložky Jany Nechutové. Je vdaná, má dceru. V roce 1967 absolvovala biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně a nastoupila jako technička v Algologické laboratoři Mikrobiologického ústavu ČSAV v Třeboni. Od roku 1968 pracovala na Katedře sociologie Filozofické fakulty UJEP. Byla zapojena do Ekologické sekce Biologické společnosti při ČSAV, v níž se formovala ideová environmentalistická opozice. Zde poznala Bedřicha Moldana, Josefa Vavrouška, Emila Hadače, Václava Mezřického anebo Igora Míchala. Od roku 1997 profesorka sociologie. V roce 1998 založila studijní obor Humanitní environmentalistika a následně v roce 1999 Katedru environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, kterou do roku 2003 vedla. V roce 1998 jí Nadace Charty 77 udělila Cenu Josefa Vavrouška. V roce 2004 získala Cenu ministra životního prostředí za celoživotní výzkumnou a popularizační práci v oblasti ekologicky příznivého životního způsobu. Popularizační úsilí věnuje především časopisům Respekt, Vesmír a Sedmá generace. V roce 2009 obdržela Medaili Ministerstva školství 1. stupně a v roce 2010 byla nominována na cenu Milady Paulové. V roce 2004 byla pro změnu nominována na Cenu předsedy Grantové agentury ČR za řešení badatelského projektu Trvale udržitelný způsob život jako marginální a jako perspektivní fenomén. Je členkou vědecké rady Fakulty sociálních studií a Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a předsedkyní oborové komise oboru Humanitní environmentalistika. Dále je kupříkladu členkou čestného předsednictva Společnosti pro trvale udržitelný život....

Daniel Lipscombe

Britský autor publikací o videohrách, pracovník v oblasti nakladatelského průmyslu, organizátor akcí.

Bentley Little

Americký spisovatel.

Agnieszka Lingas-Łoniewska

Polská spisovatelka.

Zdenka Lifková

Slovenská autorka publikací z oboru zbožíznalství, zaměřená na uchovávání potravin a jejich kvalitu.

Yiwu Liao

Čínský básník, prozaik a hudebník, od roku 2011 žije v Německu.

Vladimir Germanovič Lidin

Medzi význačných autorov tridsiatych rokov patrí aj Vladimír Germanovič Lidin. Na jeho literárnu tvorbu vplývali z ruských spisovateľov Bunin, s ktorým sa priatelil, a Čechov, ďalej impresionisti a západní autori. V románoch, ktoré nasledovali po poviedkach, badať pátos individualistického hľadačstva. Typickým pre Lidinove romány je konflikt silného jedinca so slabým, ktorý sa nevie prispôsobiť životu.

Vil' Vladimirovič Lipatov

Tomáš Liškutín

Narozen 1984. Mgr., právník, advokát, práce z teoretické právní vědy a občanského práva.

Thin Lizzy

Thin Lizzy byla irská rocková skupina založená v Dublinu v roce 1969. V čele s charismatickým frontmanem a baskytaristou Philem Lynottem je skupina známá především díky písním "The Boys Are Back in Town", "Whiskey in the Jar" a "Jailbreak". Thin Lizzy Hudba skupiny se vyznačovala melodickým hard rockem, jehož hnacím motorem byly Lynottovy poetické texty a harmonie dvou sólových kytar, které se staly charakteristickým znakem jejich zvuku. Kapela prošla během své kariéry mnoha změnami v sestavě, přičemž Lynott byl stálým členem až do své smrti v roce 1986.

Roland Liebscher-Bracht

Německý fyzioterapeut se specializací na terapii bolesti, publikace z oboru.

Qingzhao Li

Čínská básnířka a esejistka.

Petr Liška

Petr Liška je český politik a projektant pozemních staveb, od roku 2002 starosta obce Malé Žernoseky na Litoměřicku, člen STAN. Vystudoval obor pozemní stavitelství na Vojenské akademii v Brně . Po ukončení vysoké školy nastoupil do Armády ČR na Vojenskou ubytovací a stavební správu v Litoměřicích, kde podstatnou část jeho pracovní náplně tvořila majetkoprávní oblast správy majetku. V roce 1998 ukončil služební a pracovní poměr v Armádě ČR a začal se živit jako projektant pozemních staveb. Práci projektanta přerušil v roce 2003, když se stal uvolněným starostou. Je zakládajícím členem několika občanských sdružení včetně Místní akční skupiny České Středohoří . Angažuje se také jako člen a místopředseda Mikroregionu Porta Bohemica. Od roku 2007 je jednatelem a společníkem s vkladem ve firmě EKOPORTA Bohemica, která provozuje kompostárnu na zpracování bioodpadů . Od roku 2015 je pak ještě jednatelem společnosti MTS – Maložernosecké technické služby. Petr Liška žije v obci Malé Žernoseky na Litoměřicku. Je ženatý a má jedno dítě. Od roku 2011 je členem STAN. V hnutí působí jako předseda Krajského výboru STAN v Ústeckém kraji a člen Celostátního výboru. Do komunální politiky vstoupil, když byl jako nezávislý zvolen za sdružení nezávislých kandidátů v komunálních volbách v roce 1994 zastupitelem obce Malé Žernoseky. Mandát pak obhájil ve volbách v roce 1998 , 2002 , 2006 , 2010 a 2014 (lídr kandidátky, člen STAN na kandidátce "Za per...

Monika Linhartová

Mgr., autorka učebních materiálů pro první stupeň základní školy.

Míla Linc

Míla Linc je český spisovatel žánru sci-fi a fantasy. Působí jako knihovník v Městské knihovně v Praze. Publikovat začal v roce 1999 s povídkou Žlutý drak, v dalších letech se jeho povídky objevovaly zejména ve sbornících Drakobijci a v časopise Pevnost. Kromě žánrových prací napsal i příručku pro autory fantasy a pány jeskyně Středověký svět. Napsal též několik textů pro skupinu Hakka Muggies. V roce 2011 získal ocenění Gandalfovo brko za sérii článků Hrdinové třicetileté války publikovanou v časopise Pevnost .

Matěj Liška

Narozen 1993 v Dačicích. Student lesního inženýrství a fotograf. Též spoluautor publikace o počítačové úpravě fotografií.

Marie Lišková

PhDr., Mgr. Metodické příručky k učebnici Hudební výchova.

Libuše Livňanská

Narozena 1964. Mgr., pedagožka, autorka učebnic z oboru matematiky.

Kate Little

Spisovatelka romantických příběhů a literatury pro mládež.

Karolina Limrová

Několik let pracovala jako redaktorka Českého rozhlasu. Beletrii se začala věnovat coby autorka romantických, hororových a humoristických povídek s fantasy tematikou, které publikovala na populárních fan fiction webových stránkách. Dvě zrcadla jsou její knižní prvotinou. S manželem a dvěma dětmi žije v Hradci Králové.

Karel Lívanský

Narozen 2.1.1925 v Žebráku. PhDr., CSc., odborný asistent katedry romanistiky. Práce v oboru dějin a kultury Francie.

Kamil Linhart

Kamil Linhart byl český výtvarník a pedagog. Během své umělecké dráhy prošel obdobím krajinomalby, lyrické abstrakce, plasticko-obrazových a reliéfních kompozic a výtvarnou reflexí kosmologických a ontologických otázek. V letech 1950–1980 učil na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Kamil Linhart se narodil v rodině stejnojmenného profesora dějepisu a zeměpisu lounské reálky. V letech 1930–1938 na tomto ústavu studoval. Roku 1938 zahájil studia architektury vodního stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze. Po uzavření vysokých škol pracoval až do roku 1943 jako zemědělský dělník v Chožově. V té době vystudoval Učitelský ústav v Lounech a od roku 1943 do konce války učil na Obecné škole v Ročově. Po otevření vysokých škol začal spolu se Zdeňkem Sýkorou a Vladislavem Mirvaldem studovat výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě UK. Jejich profesory byli Martin Salcman, Cyril Bouda a Karel Lidický. Důležitý pro Linhartův duchovní vývoj bylo setkání s lounským knihovníkem, kolínským rodákem Jaroslavem Janíkem, k němuž došlo v roce 1940. Janík seznámil Linharta a několik jeho přátel s moderními směry v literatuře, filozofii a vážné hudbě. Společně založili surrealistickou skupinu, která v bytech jednotlivých členů nebo v přírodě pořádala různé performance. V roce 1942 navázali z Janíkova popudu styk s Karlem Teigem. Jedním z členů skupiny byl i František Chaun. Překlady z německé literatury pořizovala Linhartova budoucí manželka Věra Böhmová. V roce 1950 se Linhart stal na Pedagogické fakultě asistentem a o tři roky později odborným asistentem. V roce 1965 se na téže škole habilitoval a byl mu udělen titul docent. Od roku 1959 byl vedoucím kabinetu výtvarné výchovy pro dálkové studium učitelů na Karlově univerzitě. Důležité bylo jeho působení instruktora malířské skupiny Kontakt v Litvínově v letech 1952–1968. V roce 1980 odešel do důchodu a věnoval se tvorbě. Studoval filozofická díla, zen, knihy t...

Juraj Líška

Juraj Liška je bývalý slovenský politik, v letech 2003-2006 ministr obrany Slovenska v druhé vládě Mikuláše Dzurindy a poslanec Národní rady SR za SDKÚ-DS. V letech 1985-1989 vystudoval Strojnickou fakultu Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě . Předtím studoval v letech 1984-1985 na Vysoké škole dopravní v Žilině. V letech 1982-1984 pracoval v podnicích Státní lesy a Slovlík v Trenčíně, v letech 1989-1991 v podniku TOS Trenčín. Je ženatý, má dvě děti. Později se začal politicky angažovat. V letech 2000-2008 byl členem SDKÚ, kde působil jako předseda její regionální organizace. V letech 2002-2003 zastával post primátora Trenčína. V období říjen 2003 - únor 2006 byl ministrem obrany Slovenska v druhé vládě Mikuláše Dzurindy. Na post ministra rezignoval po tragédii, při níž letoun slovenské armády havaroval a zemřelo 42 lidí. Svou demisi označil za vlastní rozhodnutí . S oznámením rezignace na ministerský post čekal až do skončení oficiálního pohřbu zemřelých vojáků. V slovenských parlamentních volbách roku 2002 byl zvolen do Národní rady SR za SDKÚ. Mandát obhájil v parlamentních volbách roku 2006. Po odchodu z SDKÚ zasedal v parlamentu jako nezařazený poslanec.

Jiří Likeš

Jiří Likeš byl český statistik, zabýval se rovněž teorií pravděpodobnosti. Svoji kariéru spojil s Vysokou školou ekonomickou v Praze, kde působil od roku 1961. Roku 1969 habilitoval, profesorem statistiky byl jmenován roku 1990 a v roce 1991 získal vědecký titul DrSc. Výraznou měrou se zasloužil o vznik Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v roce 1991. Zároveň byl jejím prvním děkanem na funkční období 1991-1994, byl zvolen i pro druhé funkční období 1994-1997, avšak v listopadu 1994 umírá. Za tyto zásluhy byla na jeho počest tzv. Stará aula Vysoké školy ekonomické v Praze pojmenována v roce 2008 jako Likešova aula a byla zde odhalena jeho pamětní deska. Kromě řady vědeckých článků sepsal velmi originální učebnice spolu s Josefem Machkem:

Jindřich Lion

Jindřich Lion se narodil 19. března 1922 v Praze. Chodil do židovské národní školy, kde vyučujícím jazykem byla čeština. Tato škola se od ostatních škol lišila jenom v tom, že tam byly dodržovány židovské svátky. Židovská střední škola v Praze neexistovala, takže absolvoval reálné gymnázium a také Obchodní akademii v Praze. Doma mluvili německy i česky. Otec se nikdy netajil, že je Žid. Po nástupu Hitlera k moci v roce 1938 strýc Jindřicha Liona v Palestině zařídil, že se mohla celá rodina přistěhovat. Jindřich Lion tam pracoval jako zámečník, ale poté, co v Izraeli nastala mobilizace, šel k policii a přestěhovali se do Jeruzaléma. Po skončení války se Jindřich Lion vrátil do Prahy k demobilizaci. Ještě v roce 1945 nastoupil do redakce Mladé fronty, ale jakmile nakladatelství stejného jména připravovalo vydávání kromě knížek a deníku také týdeník pro mladé lidi, přešel do jeho nové redakce. Po rozpadu týdeníku byl přijat v redakci Svobodného slova. Ještě v roce 1967 – tedy rok před vpádem okupantských vojsk Varšavské smlouvy do naší země – vyslala redakce Jindru Liona jako svého zpravodaje do Vídně. Jakmile vojska Varšavské smlouvy vpochodovala do Československa, odcestoval s rodinou do Izraele. Vydržel to zde až do roku 1969, kdy emigroval do Vídně natrvalo. Psal do Vídeňských svobodných listů, do krajanského měsíčníku Kulturní klub, působil v Českém centru a v Klubu Čechů a Slováků ve Vídni. S manželkou Hannah byli oba velcí Sokolové. Při posledním sčítání lidu v Rakousku se přidali k oněm 6000 Čechům, kteří se přihlásili k české národnosti. Spolupracoval s českým vysíláním BBC v Londýně, s exilovým tiskem ve Švýcarsku a Austrálii, od roku 1989 ho znovu redakce Svobodného slova jmenovala svým akreditovaným redaktorem v Rakousku. Napsal a vydal také několik knížek. Zemřel 25. února 2012 ve Vídni....

Jacob Liberman

Narodil se roku 1947 je doktor- optometrie, od r.1973 pracuje jako oční lékař a terapeut ve svém centru pro energetickou medicínu v Aspenu/ Colorádo. Svojí prací pomohl více než 20 000 pacientů.

Hana Lišková

Mgr., pedagožka, učebnice, didaktické a metodické materiály pro výuku matematiky na ZŠ.

Gustav Adolf Lindner

Gustav Adolf Lindner byl významný český pedagog, sociolog, psycholog a filozof, herbartista. Gustav Adolf Lindner se narodil 11. března 1828. Jeho matka byla Češka a otec Gustav Němec, původní profesí sládek pivovaru v Rožďalovicích mezi Nymburkem a Jičínem. Lindner absolvoval Hlavní školu v Jičíně, kde také začal gymnazijní studium, které dokončil na Akademickém gymnáziu v Praze. Následovala filosofická přípravka, kterou absolvoval v letech 1844–1846 a kde se poprvé seznámil s Herbartovým učením. Na matčino přání v letech 1846 – 1848 studoval v katolickém semináři, ze kterého byl nucen odejít pro podepsání petice na podporu konstituce. Poté se zapsal na studium práv na pražské univerzitě a o rok později přešel na studium filosofie, matematiky a fyziky. Toto studium zakončil roku 1850 a po složení odborné zkoušky se stal středoškolským profesorem. Učil na Německém státním reálném gymnáziu v Praze, na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou a poté na osmiletém gymnáziu v Jičíně, kde se díky své svobodomyslnosti dostal znovu do konfliktu s představiteli církve. Shodou okolností se také zamiloval do dívky, jejíž matka měla blízký vztah ke stejnému církevnímu hodnostáři, po jehož intervenci byl Lindner přeložen do Celje ve Štýrsku , kde našel svou budoucí ženu, Marii Magdalénu Zamolovou , která ho naučila italsky. Manželé měli osm dětí, z pěti přeživších jen nejstarší syn Gustav následoval otcovu kariéru středoškolského profesora. V Celje žil Lindner šestnáct let, napsal a vydal zde několik učebnic. po rigorózních zkouškách roku 1867 získal doktorát. Díky intervenci rakouského ministra kultu a vyučování Jirečka se roku 1871 vrátil zpět do Čech a začal své nejvýznamnější pedagogické období: První rok byl ředitelem gymnázia v Prachaticích, poté byl jmenován ředitelem učitelského ústavu v Kutné Hoře. Díky svému řečnickému a spisovatelskému umění rozšiřoval své demokrati...