Výpis všech autorů

Pär Lagerkvist

Pär Fabian Lagerkvist byl švédský básník, dramatik, romanopisec a autor povídek a esejí, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1951. Pär Fabian Lagerkvist se narodil roku 1891 ve Växjö v jižním Švédsku v provincii Småland v rodině přednosty železniční stanice a dětství prožil v silně religiózním prostředí. Po maturitě roku 1910 strávil rok studiem historie na univerzitě v Uppsale. V roce 1913 odjel do Paříže, kde ho zaujaly moderní expresionistické proudy, zejména v malířství. Věnoval se novinářství a brzy se stal vyznavačem darwinistického pojetí světa a radikálních politických názorů blízkých socialismu , i když v jeho tvorbě zároveň natrvalo zakotvily i otázky metafyzické povahy. Jeho radikalismus se týkal i estetické oblasti a ve své programové studii Slovesné a výtvarné umění z roku 1913 se přihlásil k evropskému modernismu. Jako lyrik se Lagerkvist poprvé prosadil roku 1916 sbírkou Úzkost, v níž se však pod vlivem světového válečného konfliktu a osobní krize objevuje téma bolesti, strachu, beznaděje a rezignace. V podobném, krajně pesimistickém duchu jsou napsány i jeho první sbírky povídek a expresionistická, absurditu lidského života manifestující dramata. Tato témata jsou typická i pro jeho další prozaickou tvorbu ve dvacátých letech 20. století, zatímco v jeho básnických sbírkách z té doby se již projevuje obnovená víra v člověka a svět. V souvislosti s politickými událostmi v Německu v 30. letech a rostoucím nebezpečím fašismu zaujal Lagerkvist aktivní postoj bojujícího humanisty, odpůrce totalitních režimů a obhájce demokratických principů západního světa. Tehdy vznikla jeho velká a varovná díla o moci zla Kat a Trpaslík a řada dramat zaměřených na základní problémy lidské existence v podmínkách neustálého ohrožení . V padesátých a šedesátých letech se pak Lagerkvist vrátil opět k próze a v řadě stylisticky ...

Milan Lajdar

Mgr. Milan Lajdar se narodil 30.10. 1950 v Náchodě, vystudoval pedagogickou fakultu v Hradci Králové a postgraduálně katedru dokumentární tvorby FAMU v Praze. Pracuje jako novinář, kameraman a režisér, rovněž se zabývá multimediálními projekty. Pravidelně publikuje v novinách a časopisech, i autor knih pro děti a humorných povídek.

Marie Madeleine de La Fayette

Marie-Madeleine Pioche de La Vergne, komtesa de La Fayette známá jako Madame de La Fayette byla francouzská spisovatelka období klasicismu. Marie-Madeleine Pioche de La Vergne se narodila v zámožné rodině pocházející z nižší šlechty, která měla kontakty na okolí kardinála de Richelieu. Její matka, dcera králova lékaře, byla ve službě vévodkyně Rose-Madeleine d'Aiguillon už od jejího narození. Její otec, Paul Pioche de la Vergne, králův štolba, zemřel po výstřelu z muškety, když měla Marie-Madeleine patnáct let. Následující rok po této události se stala dvorní dámou královny Anny Rakouské a začala se vzdělávat v literatuře u gramatika jménem Ménage, který ji učil italsky a latinsky. Tento muž ji uvedl do populárních literárních salonů Catherine de Rambouillet, markýzy du Plessis-Bellier a Madeleine de Scudéry. V roce 1660 se její matka znovu vdala za Renauda de Sévigné, strýce madame de Sévigné. Obě dámy "se staly nejdražšími přítelkyněmi na světě navždy". V roce 1655 se vdala ve věku 21 let za Auvernčana o osmnáct let staršího Françoise Motiera, hraběte de La Fayette, se kterým měla dva syny. Tento vdovec, bratr slavného Louise de La Fayette, který vedl uzavřený život na svém zámku, jí přinesl štěstí a vliv. Doprovázela ho po jeho rodinných statcích v Auvergne a v Bourbonsku, ale také se pravidelně vracela do Paříže, kde se představila v nejvyšších kruzích kolem královského dvora. Společenský vzestup jí umožnil s úspěchem otevřít vlastní salon v Paříži na ulici du Vaugirard. Navštěvovali ho La Fontaine, La Rochefoucauld, Segrais a princ de Condé. Manžel zůstal ve stínu slávy madame de La Fayette. Až do 19. století se nevědělo, že zemřel 26. června 1683. Je známo, že mezi důležité známosti madame de La Fayette patřila Henrietta Anglická, budoucí vévodkyně Orleánská, která ji požádala, aby byla její životopiscem. Také Grand Arnauld a Huet, jejichž Pojednání o původu románů bylo zveřejněno jako předmluva je...

Marie Lacrosse

Pseudonym německé autorky, pod kterým píše historické romány. Při literární tvorbě užívá také další pseudonym Mara Blum a skutečné jméno Marita Spang. Pracuje jako psycholožka.

Juliet Landon

Juliet Landonová se hluboce zajímá o umění a historii, tedy obory, které i sama vyučovala. Spolu s bohatou představivostí jí tyto zájmy pomáhají vytvářet ty nejlepší historické příběhy, jaké napsala. Zvláštní zájem v nich věnuje středověku a životu tehdejších žen v mužské společnosti. Mládí prožila v Severním Yorkshiru a nyní bydlí ve vesničce v Hampshiru v blízkosti svých dětí. Své první knihy publikovala pod vlastním jménem Jan Messent.

Joe R Lansdale

Držitel několika cen Brama Stokera. Koncem 80. let je obdržel mj. za naturalistickou povídku Noc, kdy nešli na horror, odehrávající se v době premiéry Romerova filmu Night of the Living Dead a za novelu S mrtvolákama v poušti kadilaků, která spadá do Lansdalem vytvořeného nového subžánru zombie western. Obě díla u nás vyšla ve sbírce Bizarníma rukama. Lansdale je také autorem scénáře k ceněné horrorové komedii Bubba Ho-Tep a tvůrcem předlohy k úvodnímu dílu úspěšné televizní série Masters of Horror. J. R. Lansdale je jedním z nejlepších horrorových spisovatelů posledních 25 let a může být považován za chybějící mezičlánek mezi Stephenem Kingem a Clivem Barkerem.

Hugo van Lawick

Celým jménem Hugo Arndt Rodolf Baron van Lawick. Fotograf a filmař volně žijících zvířat.

Eugen Lazišťan

Bol slovenský fotodokumentarista, zakladateľ slovenskej fotografie a autor obrazových publikácií. Ako dokumentarista svoj zrak zameral najmä na slovenskú krajinu, ľudovú architektúru, odev i zvyky.

Charly Lane

Ilustrátorka a grafická designérka. Žije ve Velké Británii.

Boris Andrejevič Lavrenev

Ruský dramatik a prozaik.

Věra Laudová

Narozena 26. 6. 1925. PhDr., historička umění, autorka publikací z oboru výtvarné kultury a dějiny umění, též spoluautorka průvodce po Vídni .

Sarah Lark

Německá spisovatelka Christiane Ghol je známá především pod svými pseudonymy Ricarda Jordan nebo Sarah Lark. V současnosti se živí již pouze psaním a žije ve Španělsku, kde se stará o sedm koní, jednoho mezka, několik psů a kočku. Narodila se v Bochumi, kde také vyrůstala a později se její rodina přestěhovala do Detmoldu. Na univerzitě pak vystudovala historii a literární vědu. Během svého postgraduálního studia se věnovala především studiu středověké dvorské kultury a německým hrdinským eposům. Je autorkou jak knih pro dospělé, tak i pro děti. Christiane Gohlová napsala řadu úspěšných knih o koních, v nichž se věnuje zejména mladým jezdcům a jezdkyním.

Roy Lancaster

Anglický zahradník, autor publikací o zahradě a pěstování rostlin.

Annette Langen

Německá spisovatelka knih pro děti.

Anna Láng

Maďarská grafička a ilustrátorka, působí v Itálii.

Theodora Lau

Astroložka.

Pierre La Mure

Francouzský spisovatel se proslavil především biografickými romány, především známý je pak kniha z roku 1950 Moulin Rouge o životě francouzského malíře Henri de Toulouse-Lautreca. Dále se ve svých knihách věnoval například skladatelům Mendelssohnovi či Debussymu.

Pavel Landa

Narozen 1936 v Praze. Saxofonista, archivář, novinář, redaktor a editor, autor encyklopedií a knih pro děti.

Minna Lacey

Britská autorka dětských knih.

Marie Lamballe

Anne Jacobs je německá spisovatelka, která vstoupila do povědomí především čtenářkám ženských románů. Její série Panský dům se těší velké oblibě. Narodila se a vyrostla v Dolním Sasku. Nejprve studovala hudbu a jazyky a složila státní zkoušku jako učitelka střední školy. Pracovala v knihkupectví, vdala se a porodila 2 děti. V určitém věku se ale projevily otcovské geny . Anne tehdy začala s pokusy o vlastní psanou tvorbu. Nejprve se pokoušela básně, později o povídky, až sklouzla k románům. Než vydala první knihu, ušla trnitý kus cesty. I když to bylo chvílemi náročné, nevzdala to a šla za svým snem. Dosud publikovala přibližně dvacet románů. Práce ji velmi baví, dopřává jí svobodu, ale zároveň vyžaduje velkou disciplínu. Psaní se věnuje denně šest až osm hodin, a to i o víkendech a svátcích. Po dokončení románu si dovolí týden nebo dva přestat a pak se teprve vrhne na další knihu. Rodinná historie Melzerů, kteří se objevují v sérii Panský dům, je jedním z jejích nejoblíbenějších projektů. Námět získala od svého dědečka, který kdysi vlastnil továrnu. Sice neprodukovala žádné textilie, nýbrž části k cívkám. Zařízení nefungovalo dlouho a muselo být prodáno. Annin otec jí o něm často vyprávěl.

Marián Labuda

Slovenský divadelní a filmový herec.

Marek Laurenčík

Ing., školitel kurzů práce s počítačovým softwarem, autor publikací z oboru.

Marek Lašťovka

Narozen 24. 8. 1968 v Praze. Mgr., archivář, zabývá se moderními dějinami Prahy.

Ľuboslav Lacko

Slovenský webový a databázový technolog.

Jiří Langer

Narozen 19. 3. 1894 v Praze, zemřel 12. 3. 1943 v Tel Avivu . Prozaik, autor souboru legendárních vyprávěnek o chasidském světě, hebrejsky psané poezie a studií o židovství, publicista a překladatel z hebrejštiny.

James Last

James Last , narozený jako Hans Last 17. dubna 1929 v Brémách v Německu, byl uznávaný skladatel a vedoucí big bandu, známý svými aranžemi pro easy listening a pop music. Během své kariéry, která trvala několik desetiletí, vydal celou řadu alb a proslavil se svým " James Last Orchestra". Jeho styl se vyznačoval vlastní formulí "veselé hudby", díky níž se stal oblíbeným mezi posluchači vyhledávajícími optimistické a přístupné melodie.

František Lazecký

František Lazecký byl český spisovatel a básník katolické orientace. Narodil se v rodině slezského rolníka, od roku 1921 studoval na hospodářské škole v Opavě, kde mezi jeho učiteli byl i regionální spisovatel Vojtěch Martínek. Po maturitě 1925 studoval na Vysoké škole zemědělského inženýrství a roku 1930 získal titul inženýra. Souběžně studoval knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, roku 1929 složil státní knihovnickou zkoušku na Státní knihovnické škole v Praze a od roku 1930 byl knihovníkem Ústřední zemědělské a lesnické knihovny Československé akademie zemědělských věd v Praze. V letech 1946–1952 a 1956–1959 byl jejím ředitelem a v letech 1959–1962 externě přednášel knihovnictví na Filozofické fakultě UK. Přispíval do několika katolických literárních časopisů Roku 1969 odešel do důchodu a věnoval se pouze psaní a literatuře, zejména pro děti. Byl členem Umělecké besedy v Praze a Moravského kola spisovatelů. Do literatury vstoupil lyrikou, která až barokně emfaticky představovala spor duše s tělem . Koncem 30. let zjednodušil formu veršů, až k písňovému rytmu, a také témata: začal psát především o domově. Překládal například písně L. v. Beethovena, F. Schuberta nebo M. P. Musorgského, podílel se na překladu Starého zákona a katolického breviáře. Po roce 1945 se začal zabývat tvorbou pro děti, přičemž čerpal z folklorní tradice rodného Slezska . Básně ze 70. let jsou považovány za vrchol jeho tvorby . Psal i eseje, v předválečných letech hlavně s historickou tematikou.

Bruce Lansky

Humorista.

Václav Láska

Narozen 4. 8. 1974 v Rakovníku. Advokát, senátor, bývalý policejní vyšetřovatel. Předseda správní rady Transparency International. Autor románů a knihy o hospodářské kriminalitě.

Jules Laforgue

Jules Laforgue byl francouzský spisovatel, známý především pro své básnické dílo navazující na hnutí prokletých básníků. Narodil se v rodině francouzských přistěhovalců v Uruguayi, kde jeho otec pracoval jako učitel a bankovní úředník. Pocházel z jedenácti dětí. Od šesti let žil ve Francii – zprvu v otcově rodném Tarbes a pak v Paříži, kde studoval na Lycée Condorcet. U bakalářských zkoušek z filosofie pro svoji plachou povahu třikrát propadl. V devatenácti letech publikoval první báseň. Přispíval do časopisů La Vie moderne a Le Décadent, navštěvoval literární společnost Les Hydropathes. K okruhu Laforguových přátel patřili Paul Bourget, Gustave Kahn, Charles Cros, Théodore de Wyzewa a Eugène Ysaÿe. Mezi jeho učiteli byli Théophile Delcassé a Hippolyte Taine, jeho pohled na svět vycházel z metafyziky a pesimismu Arthura Schopenhauera a Eduarda von Hartmanna. Byl představitelem symbolismu a literárního impresionismu, výrazným rysem jeho textů je melancholie. Laforguovým vrcholným dílem je Napodobení naší Paní Luny, vydal také sbírku ironicky laděných historických próz Legendární morality a divadelní hru Čtverák Pierot. Jeho tvorbu ovlivnil Walt Whitman, jehož dílo překládal do francouzštiny. Patřil k průkopníkům volného verše ve francouzské poezii. V letech 1881 až 1886 žil v Berlíně, kde ho císařovna Augusta Sasko-Výmarská zaměstnala jako osobního předčítače francouzských knih. V roce 1886 se oženil s anglickou učitelkou Leah Lee . Zemřel ve věku 27 let na tuberkulózu. Za svůj literární vzor ho označovali Thomas Stearns Eliot a Ezra Pound. V češtině vyšly výbory z jeho díla Zázrak růží , Sólo Luny a Kosmické klauniády . Je jednou z osobností, které Auguste Renoir namaloval na svém obraze Snídaně veslařů. V Tarbes se nachází jeho pomník, který vytvořil v roce 1938 Firmin Michelet....

Jacques de Lacretelle

Francouzský spisovatel.

Eva Lacinová

Autorka učebnic angličtiny a překladatelka.

Anton Szandor La Vey

Americký spisovatel a satanista. Autor Satanské bible.

Zdeněk Lahoda

Narozen 5. 11. 1920 v Ústí nad Labem, zemřel 17. 12. 1987 v Praze. Autor detektivních románů, překladatel z němčiny a angličtiny.

Werner Lansburgh

Werner Lansburgh bol nemecký spisovateľ a publicista. Pretože bol židovského pôvodu, musel v r. 1933 opustiť Nemecko a utiecť do exilu. Vtedy začala jeho odysea krajinami Európy, pracoval v Španielsku, Švédsku, promoval vo Švajčiarskom Basele, kde študoval právo. Po 40 ročnom exile sa mu v 1977 podaril spisovateľský debut anglicko-nemeckou učebnicou učebnicou a milostným románom "Dear Doosie, ktorá sa rýchlo stala bestselerom. V nasledujúcich rokkoch vydal ďalšie knihy. Do svojej smrti žil striedavo v Upsalle a Hamburgu.

Václav Láska

Mgr. Václav Láska od 18 let pracoval v řadách Policie ČR. Začínal jako řadový policista na obvodním oddělení. Později pracoval jako asistent vyšetřovatele a posléze vyšetřovatel na Krajském úřadu vyšetřování se specializací na hospodářskou kriminalitu. V roce 1999 nastoupil na Úřad finanční kriminality a ochrany státu , kde vedl vyšetřování související s IPB a s Harvardskými fondy. Po zániku ÚFKOS v roce 2003 opustil řady policie a krátce pracoval v oblasti ekonomického poradenství. V současnosti se věnuje právní praxi v advokátní kanceláři. V červenci 2007 zamítl ministr vnitra Ivan Langer Láskovu žádost o zbavení mlčenlivosti, jejíž schválení by mu umožnilo vypovídat v USA v kauze Viktora Koženého. Podle mluvčí Aleny Vokráčkové byla důvodem „odlišnost právních systémů obou zemí“. Při zaměstnání vystudoval sociální patologii na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové a právo na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni.

Mark Lane

Mark Lane je americký právník a publicista. Je znám především pro svou angažovanost při vyšetřování vraždy JFK a pro své protiválečné postoje. Je autorem nebo spoluautorem řady publikací, které se zabývaly mimo vraždy JFK také řadou jiných případů, které otřásly Amerikou. Často bývá kritizován pro nepřesnost uváděných důkazů a tendenci se přiklánět k různým konspirativním teoriím.

Jean Laffitte

Mons. Jean Laffitte, Comm. l'Emm. je francouzský římskokatolický kněz, biskup a sekretář Papežské rady pro rodinu. Po střední škole, studoval Univerzitu v Toulouse, kde roku 1973 získal titul z politologie. Navštěvoval také kurzy Univerzity v Cambridgi a Univerzity v Salamance. Roku 1984 vstoupil do Francouzského papežského semináře v Římě. Svá filosofická a teologická studia získal na Papežské Gregoriánské univerzitě, kde roku 1988 dostal titul bakaláře teologie a filosofie. Na kněze byl vysvěcen 2. července 1989 a byl inkardinován do diecéze Autun. Je členem Komunity Emmanuel. Poté pokračoval ve svých studiích na Papežském institutu Jana Pavla II. pro studium manželství a rodiny, kde získal doktorát z morální teologie. Od roku 1994 vyučuje na institutu jako profesor manželské etiky a na Lateránské univerzitě jako profesor antropologie a spirituality. Roku 2003 se stal konzultorem Kongregace pro nauku víry. Dne 28. ledna 2005 se stal podsekretářem Papežské rady pro rodinu. V letech 2006 až 2009 byl vice-předsedou Papežské akademie pro život. Tuto funkci vykonával do 22. října 2009 kdy jej papež Benedikt XVI. jmenoval sekretářem Papežské rady pro rodinu a titulárním biskupem z Entrevaux. Biskupské svěcení přijal 12. prosince 2009 z rukou kardinála Tarcisia Bertoneho a spolusvětiteli byli kardinál Renato Raffaele Martino a arcibiskup Giuseppe Molinari. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean Laffitte na anglické Wikipedii.

Jaroslav Láník

Jaroslav Láník , historik. V letech 1981 až 1995 pracoval v Ústavu československých a světových dějin a v Historickém ústavu AV ČR. Zabýval se hospodářskými dějinami 19. a 20. století. Od roku 1995 pracuje ve Vojenském historickém ústavu Praha, v letech 1998-2002 byl šéfredaktorem časopisu Historie a vojenství. Nyní se zabývá vývojem československé armády po roce 1945, zejména zbrojením a jeho ekonomickými důsledky. Druhým okruhem jeho zájmů jsou dějiny podnikání v Praze.

Gabriel Laub

Gabriel Laub byl česko-polský esejista a aforista židovského původu. Narodil se v Polsku, vyrůstal v Krakově. Po německé invazi do Polska odešel s rodiči, kvůli židovskému původu, do SSSR. Od roku 1948 byl občanem Československa, kde vystudoval žurnalistiku a pracoval jako redaktor. Po okupaci Československa v srpnu 1968 emigroval do Německa.

David Lambert

David Lambert je americký herec. Známý je díky roli Jasona Landerse v Disney XD seriálu Aaron Stone. Během let 2013 až 2018 hrál hlavní roli Brandona Fostera v seriálu stanice Freeform The Fosters. David Lambert se narodil v Baton Rouge v Louisianě. Jeho matka je portoričanka. Byl vzděláván doma. Žil v Anglii, Texasu, Tchaj-wanu a Georgii. Umí hrát na piáno, trumpetu a učí se na elektrickou kytaru. V divadlech se objevuje už spoustu let. Začal ve 3 letech, když získal roli ve hře Čaroděj ze země Oz. Dále se objevil jako pan Tumnus ve filmu Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň, pan Mayor v muzikálu Seussical nebo jako Phao v Knize džunglí. V roce 2006 se objevil v seriálech House of Payne a Agentura Jasno. Davida objevil agent Joy Pervis na otevřeném castingu v Atlantě. Při něm Lambert nejdříve předvedl pár monologů, a pak byl požádán, aby udělal něco jiného a první, co ho napadlo, bylo recitovat slib věrnosti a vyšlo to. Byl zrovna v Georgii, když dostal telefonát, aby se sbalil a odjel do Kanady na natáčení Aarona Stona. V seriálu si zahrál postavu Jasona Landerse, bratra Charlieho Landersona aka Aarona Stoneho. V roce 2010 získal roli ve filmu vlastní produkce Disney Channel Bratr Rádce. 29. ledna 2010 měl premiéru film A Smile As Big As The Moon, ve kterém David také hrál. Během let 2013 až 2018 patřil k obsazení seriálu stanice Freeform The Fosters, kde hrál šestnáctiletého Brandona Fosterse, biologického syna Steff Foster. Získal hlavní roli ve filmu The Lifeguard, který byl poprvé představen 30. července 2013 na filmovém festivalu Sundance. Ve filmu mimo jiné hrála Kristen Bell. V tomto článku byl použit překlad textu z článku David Lambert na anglické Wikipedii.

Choderlos de Laclos

Pierre Ambroise Choderlos de Laclos , francouzský důstojník z povolání a plodný spisovatel různých žánrů a témat, proslulý především svým románem v dopisech Nebezpečné známosti . Pierre-Ambroise-François Choderlos de Laclos se narodil jako druhý syn do rodiny právníka a správního úředníka, povýšeného do šlechtického stavu až roku 1750; otec si přál, aby se věnoval vojenské dráze. Zvolil dělostřelectvo, přestože možnosti postupu měl omezené kvůli svému původu, technická povaha tohoto vojska však vyhovovala jeho matematickému nadání. V roce 1760 byl přijat do Královské dělostřelecké školy v La Fère. Roku 1761 byl povýšen na podporučíka, o rok později na poručíka druhé třídy. V touze po výbojích a slávě se dal přidělit ke koloniální brigádě, posádkou v La Rochelle. Pařížský mír však ukončil sedmiletou válku a mladý poručík musel krotit svoji ctižádost ve všednosti posádkového života u 7. dělostřeleckého pluku roku 1763 v Toul, kde se stal svobodným zednářem v lóži L'Union, a poté ve Štrasburku , Grenoblu a v Besançonu . Toho roku byl přijat do pařížské zednářské lóže Jindřicha IV. a stal se tam Ctihodným mistrem. O rok později pronesl ve Velkém Orientu Francie řeč, v níž navrhl přijímat i ženy. Roku 1771 byl po výsluze let povýšen na kapitána, a tím měl zůstat sedmnáct let, skoro až do revoluce. Tento chladný a logický dělostřelec jemných způsobů se mezi drsnými vojáky nudil. Aby se zaměstnal, studoval literaturu a začal psát. První veršovaná dílka otiskl v Almanachu múz. Inspirován románem Marie-Jeanne Riccoboniové , napsal komickou operu Ernestine, k níž složil hudbu rytíř de Saint-Georges. Dílo, provedené pouze 19. července 1777 před královnou Marií Antoinettou, zcela propadlo. Téhož roku byl pověřen založením nové dělostřelecké školy ve Valence, kam byl později přijat mj. mladý Napoléon Bonaparte. Po návratu do Besançonu násled...

Bohumil Landisch

Narozen 29.7.1928 v praze. Fotograf, fotografie krajinářské a reklamní fotografie, fotografické publikace o Praze.

Bohdan Lacina

Bohdan Lacina byl český malíř, grafik, ilustrátor, a profesor dějin umění a výtvarné výchovy. Bohdan Lacina se narodil ve vesnici Německé u Jimramova, která se dnes jmenuje Sněžné, ještě před první světovou válkou 15. února 1912. Svou cestu za uměním zahájil na přímluvy svého staršího bratra na novoměstské reálce, odkud přešel na brněnskou techniku a pak na učitelský směr pražské Vysoké školy architektury. Jeho pedagogy na tehdy prestižní výtvarné škole byli mimo jiné krajan Oldřich Blažíček a Cyril Bouda. Do umění vstoupil jako člen Levé fronty a vyrovnával se s vlivy svých vzorů jako Josefa Šímy, Salvátora Dalího a dalších surrealistů. Zásadní význam pro jeho rozvoj a další tvorbu mělo i seznámení se s Karlem Teigem a styk s uměleckou avantgardou. Ve 30. letech patřil do surrealistické Skupiny Ra. Poprvé vystavoval v D 37 a hned po skončení války v roce 1945 se zúčastnil v Praze výstavy Československá avantgarda. Prezentoval se i v zahraničí jako účastník expedice Art tchécoslovaque 1938-1946 v Paříži a v Bruselu. V roce 1941 se Lacina seznámil s Františkem Halasem a s Oldřichem Menhartem, typografem nazývaným „kníže české knižní kultury“, což odráží jeho trvalý vztah ke knižní grafice. Celkem ilustroval více než 60 knižních titulů. Od roku 1946 až do 1958 působil ve Výzkumném ústavu pedagogickém a na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Brně. V roce 1959 se stal vedoucím Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UJEP. V roce 1962 přešel na Filozofickou fakultu univerzity v Brně, kde byl v roce 1967 jmenován profesorem. Předtím učil v Jevíčku a v Boskovicích. Jako vysokoškolský pedagog se razantně stavěl proti požadavkům normalizátorů a zastával se studentů.

Antonín Langer

Obchodník působící v Jindřichově Hradci, autor knihy vzpomínek.

Zibura Ladislav

Walter Laqueur

Walter Laqueur , byl americký historik, žurnalista a polititický komentátor. Zaměřoval se na evropské, ruské a německé dějiny, nacismus, sionismus, antisemitismus, holocaust, terorismus a další politické problémy moderní doby.

Wally Lamb

Známý americký spisovatel, autor několika románů. Byl ředitelem Writing Center v Norwich , v současnosti učí tvůrčí psaní na University of Connecticut. Žije v Mansfieldu se svou ženou a třemi syny.

Vladimír Landa

Vladimír Landa se narodil v obci Tuchlovice . Prozaik, autor dobrodružných próz s aktuální tématikou. Obecnou školu a čtyři třídy měšťanské školy navštěvoval v Tuchlovicích , poté studoval na obchodní škole v Praze a obchodní akademii v Berouně . 1960—62 absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze . 1939—45 pracoval jako dělník v kladenských železárnách, 1945—47 byl předsedou místní správní komise v Doupově-Trmové, 1947—48 vedoucím obchodního úseku v n. p. Stuhy a prýmky ve Vejprtech, 1950–53 ředitelem OKP ve Vejprtech, 1953—59 zástupcem vedoucího závodu Jáchymovských dolů, 1960—64 ředitelem obchodní skupiny PZO Pragoexport v Praze, 1971—73 obchodním ředitelem Unicopu v Praze a 1973—78 ředitelem PZO Koh-i-noor v Praze. Od 1969 publikuje v Rudém právu, Večerní Praze, Svobodě, Bezpečnosti. Pro L. literární práce, zaměřující se na aktuální náměty inspirované skutečnými případy z práce bezpečnostních orgánů, jsou charakteristické publicistické prvky.

T. E Lawrence

Britský agent, orientalista a spisovatel.

Pavel Landovský

Pavel Landovský , přezdívaný Lanďák, byl český herec a dramatik, disident, signatář Charty 77. Do svých filmů ho obsazovali režiséři jako Jiří Menzel, Jiří Krejčík, Pavel Juráček, Miloš Forman či Jan Svěrák. Vyučil se původně nástrojařem a po maturitě na strojní průmyslovce se čtyřikrát marně pokoušel dostat na studium herectví na DAMU. Začínal jako řadový statista v teplickém divadle. V roce 1960 začal hrát v Severomoravském oblastním divadle v Šumperku, v letech 1961–1963 působil v Západočeském divadle Klatovy, 1963–1965 ve Východočeském divadle Pardubice. V roce 1966 zakotvil na jedenáct let v pražském Činoherním klubu, kde byl spolutvůrcem jeho nejslavnější éry . Landovského angažmá ukončil mocenský zásah v době normalizace . V roce 1978 v pražském Bytovém divadle Vlasty Chramostové hrál ve hře Play Macbeth roli Makbetha. Po návratu z Rakouska hrál v letech 1990–2008 v Divadle Na zábradlí, v Národním divadle, v Divadle v Dlouhé a Divadle Hybernia. Působil také jako příležitostný dramatik . Landovský byl vynikající jako řecký proutník v kunderovské adaptaci Já, truchlivý bůh, nezapomenutelný je jako sládek v Havlově Audienci. Hrál v řadě legendárních československých filmů, v Ostře sledovaných vlacích, Markétě Lazarové či Adelheid. Populární byl také jeho major Terazky v adaptaci Švandrlíkových Černých baronů. Landovský se zasloužil o zveřejnění textu Charty 77, protože její první opisy se podařilo Václavu Havlovi odeslat poštou poté, co Landovský ve svém autě ujel StB, která je pronásledovala. Po podpisu Charty 77 byl opakovaně vyslýchán StB a v rámci akce Asanace vyhnán do emigrace do Rakouska . Zde se stal hercem prestižního vídeňského Burgtheateru, od roku 1989 hrál opět doma v České republice. V posledních letech trpěl cukrovkou a po prodělané cévní mozkové příhodě byl upoután na invalidní vozík. Pavel Landovský zemřel ...

Myrtle Langley

Publikace populárně-naučného charakteru o náboženství.

Meshel Laurie

Meshel Laurie je australská komička a rozhlasová a televizní moderátorka žijící v Melbourne. Je budhistka. Má dvojčata - syna Louise a dceru Dali. V roce 2010 zahájila Laurie blog, který pomáhá podporovat charitu

Max von Laue

Max Theodor Felix von Laue byl německý fyzik. V roce 1914 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za objev ohybu rentgenových paprsků na krystalech. Narodil se v rodině právníka, otec byl zaměstnancem císařské armády, který za své služby v r. 1914 obdržel dědičný šlechtický titul. Středoškolská studia absolvoval na gymnáziu v Berlíně a Štrasburku. Hned po maturitě musel nastoupit vojenskou službu, ale podařilo se mu složit zkoušky pro záložní důstojníky a získal povolení studovat v zimním semestru 1898-99 na štrasburské univerzitě experimentální fyziku. Od podzimu 1899 do konce roku 1901 studoval na univerzitě v Göttingenu a stále více se zabýval matematikou a teoretickou fyzikou. Začátkem roku 1902 přestoupil na Mnichovskou univerzitu, kde ho nejvíce zaujalo fyzikální praktikum Wilhelma Röntgena. V letním semestru se zapsal na Berlínskou univerzitu. Zpočátku studoval u Maxe Plancka teoretickou optiku, termodynamiku a teorii plynů, později pod jeho vedením vypracoval disertaci o teorii interferenčních jevů na planparalelních deskách . Jako doktor filozofie potom ještě pokračoval dva roky v Göttingenu, kde složil zkoušky na středoškolského profesora matematiky a fyziky. Na podzim r. 1905 přijal Laue místo asistenta na katedře teoretické fyziky u Maxe Plancka na Univerzitě v Berlíně. Kromě pedagogické činnosti se věnoval i vědecké práci - teorii relativity a využití termodynamiky v optice - a následující rok předložil habilitační práci o termodynamickém významu soudržnosti světelných vln . Einsteinova teorie relativity jej zaujala natolik, že se za ním vydal do Bernu, aby s ním osobně konzultoval některé problémy této nové teorie. Byl jedním z prvních vědců, kteří teorii relativity přijali a v roce 1911 vydal obsáhl...

Mark Lawrence

Lawrence se narodil ve Spojených státech. Se svými rodiči se přistěhoval do Británie když byl ještě malý. Pracoval jako romanopisec a výzkumník v oblasti umělé inteligence. Trnový princ je jeho prvotinou. Je ženatý a má čtyři děti, z nichž jedno je mentálně postižené. Má dvě občanství - britské a americké - , což mu umožnila tajná dohoda, kterou kdysi uzavřel s vládami obou zemí.

Marie Lacigová

Narozena 7. 3. 1928 v Pardubicích, zemřela 2. 4. 2020 v Plzni. Malířka, ilustrátorka. Studovala na VŠUP v Praze a na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity v Praze . Od roku 1954 žila a pracovala v Plzni.

Mari Lajos

Maďarská autorka kuchařských knih.

Margaret Lawrence

Pseudonym: Margaret Keilstrup. Narodila se v Fremont, Nebraska.

Lex Lane

Německý autor dobrodružných románů.

Kerstin Landwehr

Německá autorka knih pro mládež s tematikou pokusů z oblasti přírodních věd.