Všichni Autoři a témata

Josef Fronk (6)

Josef Fronk je český akademický malíř.

Josef Fiala (12)

Narozen 1953. JUDr., docent katedry občanského práva právnické fakulty Masarykovy university v Brně. Práce z oboru.

Josef Dvořák (7)

Narozen 23. 3. 1922 v Bratislavě. MUDr., CSc., docent, kosmický fyziolog, specialista na působení vlivů extrémního prostředí na člověka, též beletrista, autor literatury faktu.

Josef Dobrovský (12)

Josef Dobrovský byl český kněz, filolog, historik a zakladatel vědecké bohemistiky a slavistiky. Svým mnohostranným dílem předznamenal i podnítil české národní obrození, třebaže sám k romantickým obrozencům nejen chronologicky, ale ani svým založením nepatřil. Byl nejvýznamnějším představitelem racionalistického osvícenství v českých zemích a k jeho největším zásluhám patří zavedení a soustavné uplatňování kritické metody ve vědeckém bádání bez ohledu na dopad jeho výsledků. Dobrovský byl jedním ze zakládajících členů Královské české společnosti nauk a společně s hrabětem Kašparem Šternberkem rovněž spoluzaložil Vlastenecké muzeum. Kromě klasických jazyků ovládal i hebrejštinu a některé další orientální jazyky, kterým se chtěl původně odborně věnovat, později postupně ovládl i všechny tehdy známé jazyky slovanské. Po Husovi a Komenském je právem pokládán za třetího Čecha světového významu. T. G. Masaryk jej označil za „prvního světového Čecha nové doby“. Dobrovského latinsky a německy psané dílo zahrnuje 363 již za jeho života publikovaných studií, monografií a kratších statí nebo recenzí a dalších 37 publikací, na kterých se podílel jako redaktor či editor. Jeho rozsáhlou vědeckou činnost lze rozdělit do několika základních oblastí, jimiž jsou historie, historiografie, biblistika, paleoslavistika, slovanská filologie a bohemistika. V českém kontextu jsou z Dobrovského spisů nejzásadnější: Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur a především jeho česká gramatika Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache . Dobrovský se ve své době pokusil rekonstruovat tzv. bratrský pravopis čili podobu češtiny v období jejího největšího rozkvětu v 16. a 17. století, neboť za nejklasičtější český text považoval kralický překlad Bible. Jazyk, jenž popsal ve své gramatice, je dodnes základem spisovné češtiny. Spisy, kterými ...

Josef Bek (4)

Narozen 21.12.1918 v Hradci Králové, zemřel 5.5. 1995. Herec, autor vzpomínek.

Josef Alois Novotný (8)

Narozen 23. 3. 1918 v Kladně, zemřel 2005 v Praze. Filmový scénárista, dramatik, loutkářský dramaturg.

Josef a Marie Erhart (1)

José Frèches (7)

José Frèches je francouzský historický romanopisec s romány odehrávajícími se v Číně. Jeho první trilogie Jade Disk je příběh, odehrávající se v období válčících států v nejednotné Číně.

Jonathan Lynn (5)

Jonathan Lynn je anglický filmový režisér, herec a spisovatel. U nás je nejznámější jako spoluautor satirických seriálů Jistě, pane ministře a Jistě, pane premiére.

Johnson Rebecca (13)

John Sims Townsend (9)

Dr. John Townsend je vedoucí trenér, organizační poradce, psycholog a autor bestselerů.

John Matthews (6)

Dr., přednáší starověké dějiny na Queen's College v Oxfordu, práce o Keltech.

John Cheever (7)

John William Cheever byl americký prozaik. Pracoval pro Federal Writers' Project, publikoval v The New Yorker a vyučoval tvůrčí psaní na University of Iowa. Jeho knihy jsou psány realistickým stylem a přinášejí ironický obraz povrchního života americké střední třídy. Byl nazýván „Čechov předměstí“ a „Ovidius z Ossiningu“. Podle jeho předlohy byl natočen film Plavec s Burtem Lancasterem v hlavní roli. Získal National Book Award , William Dean Howells Medal a Pulitzerovu cenu . Jeho osobní život byl poznamenán alkoholismem a bisexualitou. Udržoval mimomanželský vztah s herečkou Hope Langeovou. Dcera Susan Cheeverová napsala úspěšnou vzpomínkovou knihu. Podle stejnojmenné povídky natočil v roce 1990 režisér Karel Weinlich rozhlasovou hru Zabiju tě v Shady Hillu s Luďkem Munzarem v hlavní roli.

Johannes Linnankoski (6)

Finský spisovatel, vlastním jménem Juhani Vihtori Peltonen, se narodil 28.10.1869 v Askole. Krátce působil jako učitel v místní vesnické škole, poté jako nakladatelský pracovník a novinář. Pod vlastním jménem vydal knihu o rétorice. Vynikal dokonalým stylem a jeho publicistické články jsou klasickým příkladem stylistické přesnosti a umělecké dokonalosti. Jako vynikající řečník měl nemalý vliv na národně uvědomělou finskou mládež. Jako autor na sebe upozornil r 1903, kdy vyšlo drama Věčný zápas. Prestiž si získal románem Uprchlíci, kterým chtěl poukázat na masivní vystěhovalectví, tehdy postihující celé Finsko. Jeho vrcholným dílem je román Píseň o červeném květu z roku 1905. Ve Finsku vyšel doslova ve stovkách vydání, byl i sfilmován. Spisovatel zemřel 10. 8. 1913 v Parvoo.

Johannes Anker-Larsen (6)

Johannes Anker Larsen byl dánský spisovatel a dramatik. Larsen byl synem námořníka a dcery sedláka. Studoval teologii, práva a filologii v Kodani. Mezi lety 1905 až 1913 pracoval jako novinář a herec, později jako dramaturg, od roku 1928 v Královském divadle v Kodani. Publikoval několik románů a novel, také psal divadelní komedie, většinou ve spolupráci s Egillem Rostrupem. Je znám zvláště pro svůj duchovní román Kámen mudrců, za který obdržel roku 1923 cenu nakladatelství Gyldendal za nejlepší dosud nepublikovaný skandinávský román. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johannes Anker Larsen na německé Wikipedii.

Joe Townway (10)

Narozen 5. 5. 1946 ve Varnsdorfu. Chemik, pedagog, prozaik, autor manuálů pro výpočetní techniku. Píše sci-fi a westerny.

Jo Beverley (12)

Jo Beverley se narodila 22. září 1947 v Lancashire, v Anglii jako Mary Josephine Dunn. Již v 16 letech napsala svou první romanci odehrávající se ve středověku. Během studií na univerzitě v Keele v Stafforsdshiru měla přístup do archivních univerzitních zdrojů, a tak jí noviny z doby regentské Anglie posloužily jako zdroj užitečných informací pro její vlastní psaní. V roce 1971 se provdala za Kena Beverleyho, kterého potkala na univerzitě v Keelu a v roce 1976 se společně přestěhovali do Kanady, když její manžel zde absolvoval své postgraduální studium. V Kanadě již zůstali a společně vychovali dva, dnes již dospělé, syny. Ačkoli se Jo psaní věnovala od raného mládí, její první romance byla vydána až v roce 1988.

Jiřina Trojanová (4)

Jiřina Trojanová , česká novinářka, redaktorka, prozaička. Pochází z jihu Čech. Tam i studovala gymnázium. Po osvobození šla studovat do Prahy vysokou školu, připravující studenty pro politickou a novinářskou životní dráhu. Stala se šéfredaktorkou vysokoškolského Předvoje, redaktorkou Lidových novin a Rudého práva. Později přišla do vojenské redakce Československého vojáka. Její povídky v tisku a v rozhlase měly veliký ohlas.

Jiřina Chrastilová (5)

Jiřina Chrastilová je absolventkou oboru historie-archivnictví na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, od roku 1979 je zaměstnána v Pražské informační službě ve vlastivědném útvaru.

Jiří Zeman (10)

Narozen 20. 2. 1949 v Teplicích. Spisovatel, publicista, dramatik a výtvarník. Autor básní, povídek, turistické literatury, literatury faktu, vědecko-fantastické literatury, pohádek. Původně výtvarník.

Jiří Wowk (8)

Jiří Wowk, též psán jako Jurij nebo Jiří Vovk, vlastním jménem Georgij Vladimirovič Volkov – 14. listopadu 1961, Praha) byl český malíř a ilustrátor dobrodružných knih ukrajinského původu. Narodil se v tehdejší ruské gubernii, ukrajinském Kyjevě. Rodiče byli vládní úředník Vladimír Fedorovič Volkov a jeho manželka Anna Prokofjevna. V roce 1920 opustil Georgij Vladimirovič Volkov – pozdější Jiří Wowk – Kyjev jako úředník Ukrajinské lidové republiky. Po působení na velvyslanectví v Římě se již do vlasti, která se stala součástí Sovětského svazu, nevrátil a studoval v Itálii soukromě malířství. V říjnu 1922 přicestoval do Československa. V Československu používal jméno Jiří Vovk. Žil zde s tzv. Nansenovým pasem; ten mu byl za Protektorátu odebrán a nahrazen pasem pro cizince. Československé občanství získal až v roce 1952. V roce 1923 se zapsal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studia však přerušil v roce 1925. Od roku 1925 se zapsal do malířského ateliéru Sergeje Alexandroviče Maka . Mako, ruský emigrant, se do Československa přistěhoval z Paříže; v Praze založil Ukrajinskou akademii plastického umění, oficiálně nazývanou Ukrajinské studio plastického umění , na které vyučoval. Wowk patřil do skupiny slovanských malířů Skify , kterou Mako v roce 1929 založil. Skupina vystavovala roku 1930 v pražském Denisově institutu. Rozpravy Aventina, které věnovaly výstavě podrobnou pozornost, charakterizovaly Wowkovo dílo pouze slovy: „Ukrajinec J. Wowk se nutí do zvláštností.“ Lidové noviny Wowkovu účast na výstavě pouze zaznamenaly. Do konce 2. světové války patřil Wowk mezi vytížené ilustrátory. Po roce 1948 si musel přivydělávat příležitostnými výtvarnými díly a soukromým vyučováním jazyků. Během studií se seznámil s Milenou Hladíkovou-Uzelacovou , matkou dvou synů, z nichž z jednoho se stal sklad...

Jiří Wohlmuth (10)

Narozen 1948. Dopravní inženýr, publikuje knižně i časopisecky v oblasti motoristického sportu.

Jiří Widimský (11)

Narozen 31. 3. 1925 v Plzni, zemřel 12. 11. 2020. Kardiolog, profesor a docent vnitřního lékařství, vědecký pracovník Kliniky kardiologie IKEM a učitel subkatedry kardiologie IPVZ.

Jiří W. Neprakta (6)

Jiří Vítovec (9)

Narozen 25.2.1951. Profesor vnitřního lékařství , MUDr., CSc., FESC, kardiolog, klinický farmakolog. Od promoce na LF MU v Brně působí ve FN u sv. Anny v Brně. Přednosta I. interní kardioangiologické kliniky . Byl proděkanem Lékařské fakulty MU . Hlavní zájem: kardiovaskulární farmakologie, intenzivní kardiologická péče, srdeční selhání a hypertenze. Publikace z oboru.

Jiří Tříska (9)

Narozen 1. 6. 1922. Ing., elektrotechnik, autor publikací z oboru.

Jiří Trávníček (10)

Jiří Trávníček je literární teoretik, historik a kritik zabývající se moderní českou literaturou, interpretací a hermeneutikou, teorií literatury a výzkumy čtenářské kultury. Jiří Trávníček se narodil roku 1960 ve Vyškově do rodiny vysokoškolského učitele. V letech 1979–1984 studoval FF UJEP se zaměřením na češtinu a historii. Své studium úspěšně zakončil diplomovou prací Působení Jana Skácela v Rovnosti v letech 1945–1952. Roku 1987 se stal odborným pracovníkem brněnské pobočky Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, následně v září 1989 přešel do oddělení teorie ÚČSL v Praze. V letech 1991–2003 se stal vyučujícím na katedře české a slovenské literatury a literární vědy Filozofické fakulty MU v Brně aby se později v letech 1997–2003 stal jejím vedoucím. Zde přednášel o současné české literatuře a teorii literatury. Roku 1991–1992 se navrátil opět do studijních let, kdy postgraduálně studoval na University of London School of Slavonic and East European Studies. Díky tomuto studijnímu pobytu vzešla práce Language as Memory. Two Czech Poets in Exile: Ivan Jelínek and Ivan Blatný. Za tuto práci získal titul M. A. . Roku 1996 se za svou práci Poezie poslední možnosti stal docentem. V roce 2003 začal pracovat v Ústavu pro českou literaturu AV ČR v oddělení teorie prózy. Pár let na to, roku 2007 pak přešel do oddělení pro výzkum literární kultury. Tohoto roku se také stal zástupcem ředitele pro brněnské pracoviště ÚČL AV ČR. Od roku 2003 také vyučuje na FF KU v Praze, kde byl roku 2005 jmenován profesorem. Jiří Trávníček je ženatý a má dvě dcery. Jiří Trávníček publikuje od roku 1980, kdy v době svého studia přispíval do brněnských studentských časopisů. Tyto své rané příspěvky vždy podepisoval pseudonymy Gapriel Poupě-Nerozvité či Prozan Kliotić. Do konce 80. let přispíval také do samizdatových periodik Kritický sborník a Revue 88. Zde se také publikoval pod krycími ...

Jiří Syllaba (10)

Jiří Syllaba byl český lékař. Narodil se 8. března 1902 v Praze. Jeho otec, Prof. MUDr. Ladislav Syllaba byl osobním lékařem prezidenta Masaryka. Po absolvování klasického gymnasia vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy . V roce 1928 strávil rok v Cambridge u profesora Barcrofta, nominovaného na Nobelovu cenu za Fyziologii. Po úmrtí svého otce Ladislava Syllaby se stal asistentem u profesora Pelnáře na II. interní klinice. Roku 1944 byl zatčen gestapem za působení v odbojové skupině „Národ“. Po věznění na Pankráci byl převezen do věznice pražského gestapa v Malé pevnosti Terezín. Na konci války vypukla v Terezíně epidemie skvrnitého tyfu. Syllaba hrdinně pomáhal tuto epidemii zlikvidovat. V květnu 1945 byl jmenován přednostou interního oddělení Vinohradské nemocnice, kde přednášel na Lékařské fakultě hygienické Univerzity Karlovy. Dnes nese jeho jméno velká posluchárna fakulty. V roce 1957 se stal členem Sboru internistů při ministerstvu zdravotnictví s funkcí hlavního internisty. V roce 1969 se stal členem Vědecké rady ministerstva zdravotnictví. V roce 1996 byl pasován na rytíře českého lékařského stavu. Po celý svůj život byl oddaným svobodným zednářem. Po pádu komunismu se zasloužil o obnovení zednářské činnosti a stal se velmistrem řádu. Je také autorem sbírky básní, výtvarníkem a autorem memoárů. Po boku mu stála jeho druhá choť MUDr. Božena Syllabová, rozená Slámová, klinická asistentka porodnické a gynekologické kliniky prof. MUDr. Antonína Ostrčila. Zemřel v Praze 17. května 1997 ve věku 95 let. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Jiří Soukup (12)

Jiří Soukup je český lékař a bývalý politik, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum, později za Občanské hnutí. Promoval v roce 1978. Od té doby pracoval se svou ženou, která je rovněž lékařka, jako pediatr na dětském oddělení nemocnice Jilemnice. V roce 1991 byl náměstkem ředitele OÚNZ v Semilech. Od roku 1992 oba působí ve zdravotním středisku v Harrachově, Rokytnici nad Jizerou a Kořenově jako praktičtí lékaři pro děti a dorost . Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu za OF. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 přešel do poslaneckého klubu OH. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. K roku 2010 se uvádí jako člen rady Konta Bariéry.

Jiří Šír (5)

Jiří Šír je specialista na problematiku zemědělství a potravinářství v Evropské unii, v letech 2016 až 2018 a opět od března 2019 náměstek ministra zemědělství ČR. Vystudoval střední zemědělskou školu v Dalovicích – obor pěstitel, a následně v letech 1993 až 1998 Zemědělskou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích – obor všeobecné zemědělství . V letech 1992 až 1998 pracoval při studiu v otcově soukromé firmě , po skončení VŠ v roce 1998 nastoupil na Ministerstvo zemědělství ČR jako referent odboru potravinářské výroby se zaměřením na potravinovou legislativu EU. V letech 2002 - 2003 pracoval jako vedoucí oddělení harmonizace potravinářské legislativy EU, v roce 2003 se stal ředitelem odboru pro vztahy s EU. Od konce roku 2003 do roku 2009 působil na Ministerstvu zahraničních věcí ČR jako diplomat zemědělského úseku Stálé mise ČR při EU , od roku 2006 pak byl vedoucím úseku zemědělství a životního prostředí SZEU. V letech 2003 až 2008 byl mluvčím České republiky ve Zvláštním zemědělském výboru Rady EU , v r. 2009 během předsednictví ČR v Radě předseda SCA. Na přelomu let 2009 a 2010 pracoval jako poradce ministra zemědělství, byl také předseda Skupiny pro strategické otázky v zemědělství, 2010 až 2011 poradce náměstka ministra zemědělství pro Společnou zemědělskou politiku EU. 2012 až dosud MZV ČR - diplomat zemědělského úseku SZEU v Bruselu a společný mluvčí ČR v SCA. Jiří Šír je ženatý a má dvě děti. Ovládá angličtinu a francouzštinu, je mistrem ČR v karate. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval jakožto nestraník na 6. místě kandidátky hnutí ANO 2011, ale neuspěl. Od února 2016 do března 2018 působil jako náměstek ministra zemědělství ČR Mariana Jurečky a Jiřího Milka, na starosti měl Sekci komodit, výzkumu a poradenství. Od března 2019 je opět náměstkem ministra zemědělství ČR (te...

Jiří Řezníček (11)

Narozen 1928. Ing., vysokoškolský profesor, publikace z oboru ekonomiky a řízení.

Jiří Noha (3)

Narozen 1935. Chirurg, urolog, spisovatel, novinář.

Jiří Mrázek (6)

Narozen 17.4.1923 v Praze, zemřel 14.11.1978 tamtéž. RNDr., CSc., pracovník Geofyzikálního ústavu Československé akademie věd, geofyzik, popularizátor přírodních věd a kosmonautiky. Práce v oboru.

Jiří Lábus (4)

Jiří Lábus je český herec, dabér a bratr českého architekta Ladislava Lábuse. Jiří Lábus se narodil 26. ledna 1950 v Praze v porodnici v Londýnské ulici. Jeho otec byl architekt, matka zdravotní sestra. Na Vinohradech v Bělehradské ulici také společně s rodiči a bratrem bydlel. Již od dětství se zajímal o dramatické umění. Po základní škole studoval na gymnáziu a po maturitě v roce 1968 nastoupil na DAMU, kde v roce 1973 absolvoval rolí Mackieho Messera ve hře Johna Gaye Žebrácká opera. Při základní vojenské službě byl členem v Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, kde mimo jiné dělal konferenciéra tanečního orchestru, ale také byl zdravotníkem. Po škole byl Janem Schmidem přijat do angažmá tehdy libereckého divadla Studio Ypsilon. Do Liberce zpočátku dojížděl, pak se tam částečně přestěhoval do doby, než v roce 1978 soubor divadla přesídlil do Prahy. Žije v Praze ve Vršovicích, je svobodný a bezdětný. Svůj především komediální talent za více než čtyřicet let uplatnil v dlouhé řadě divadelních, filmových, rozhlasových i televizních rolí. Stálé angažmá má v divadle Studio Ypsilon. Hostuje také ve Viole, v Divadlu Kalich a v jiných divadlech. Za roli podváděného manžela ve Vianově hře Hlava Medúzy obdržel za rok 1996 Cenu Thálie. Za vedlejší roli strýce Jakoba v Michálkově filmu Amerika získal v roce 1994 Českého lva a v roce 2013 taktéž za vedlejší mužský herecký výkon ve filmu Klauni. Velmi známými se staly některé televizní a rozhlasové pořady, na kterých spolupracoval se svým dlouholetým kolegou Oldřichem Kaiserem. Jejich spolupráce započala v roce 1975 několika scénkami v pořadu Kabaret U dobré pohody. Dále dvojice spoluvytvářela a účinkovala v televizních pořadech Možná přijde i kouzelník, Dva z jednoho města, Zeměkoule, Letem světem nebo Ruská ruleta). Od roku 1991 také vytváří nekonečný rozhlasový seriál Tlučhořovi. Do srdce dětských diváků se zapsal jako čaroděj Rumburak ze seriálu Arabela, který se pro ...

Jiří Kocian (8)

Jiří Kocian je český historik. V rámci své vědecké činnosti se zaměřuje na české a československé dějiny po roce 1945, konkrétně na vývoj politického systému a politického stranictví. Po studiu historie a filozofie na Filozofické fakultě UK prošel několika vědeckými institucemi a od roku 1994 působí v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, kde nyní zastává post vedoucího Oddělení pro výzkum českých a československých dějin 1945–1989 a post zástupce ředitele. Kromě toho přednáší na FF UK, FSV UK a FF UJEP. Je členem mj. několika vědeckých, oborových a edičních rad českých vědeckých institucí a členem Česko-rakouské komise historiků. Rovněž je autorem několika monografií a mnoha odborných studií, podílel se na vzniku učebnic nejnovějších dějin a také sborníků z některých historiografických konferencí. Je členem několika vědeckých a redakčních rad, a také častým hostem v diskusních pořadech České televize věnovaných dějinám. Dne 24. června 2011 jej prezident Václav Klaus jmenoval profesorem. V současné době je tajemníkem Českého národního komitétu historiků a předsedá výboru Sdružení historiků České republiky.

Jiří Kamen (11)

Jiří Kamen je český spisovatel a rozhlasový redaktor. Vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu v Kolíně a českou literaturu, divadlo a film na Filozofická fakultě Univerzity Palackého. Studium zakončil roku 1976 prací o českém avantgardním umělci Emilu Arturu Longenovi, ke kterému se vrátil ve své románové prvotině. Mezitím krátce pracoval jako asistent režie v Divadle Jaroslava Průchy v Kladně. První svoji báseň publikoval v roce 1973 v Ostravském kulturním zpravodaji. Od roku 1975 pracuje v Československém, dnes Českém rozhlase. Nejprve v redakci zábavy, od roku 1989 jako šéfredaktor redakce dramatického a literárního vysílání, v letech 1992–1993 jako šéfredaktor a poté jako redaktor stanice Vltava. Jeho kniha Báječný svět hub byla na portálu Českého literárního centra zařazena do přehledu Vrcholy české non-fiction 2007-2017 .

Jiří Jelen (7)

Narozen 1929. Autor prací o železnici.

Jiří Hubač (8)

Jiří Hubač byl český dramatik a scenárista. Původním povoláním konstruktér, začínal v Československé televizi jako dramaturg po roce 1961, od roku 1974 se živil výkonem svobodného povolání. Již dříve spolupracoval s Jaroslavem Dietlem, vlastního výrazného úspěchu dosáhl hrami Ikarův pád a Nezralé maliny . Jeho snahou bylo tvořit role na míru vybraným hercům, v realizaci tohoto přístupu měl oporu ve svém blízkém spolupracovníku, režisérovi Františku Filipovi. Velký ohlas zaznamenaly i jeho televizní seriály Dobrá Voda a Sanitka . Zdramatizoval řadu románů, např. Král Krysa od Jamese Clavella či Komu zvoní hrana od Ernesta Hemingwaye. V roce 1989 byl jmenován zasloužilým umělcem a v roce 2000 byl uveden do televizní Dvorany slávy při vyhlašování cen TýTý. Dále obdržel Cenu Trilobit a Cenu Vladislava Vančury. Jiří Hubač je pohřben na Kyjském hřbitově v Praze 9.

Jiří Honzík (6)

Jiří Honzík byl český literární vědec, rusista, překladatel z ruštiny a básník. Narodil se Košumberku . V letech 1935–1942 navštěvoval reálná gymnázia v České Lípě a ve Vysokém Mýtě. Roku 1942 byl pro podporu mládežnické odbojové skupiny zatčen gestapem a patnáct měsíců vězněn. Po propuštění pracoval do konce druhé světové války jako pomocný dělník. V letech 1945–1950 vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy , kde také dosáhl titulu PhDr. Po skončení základní vojenské služby působil od roku 1953 jako aspirant a poté jako odborný asistent na katedře rusistiky FF UK. V letech 1960–1964 souběžně pracoval v Institutu společenských věd při ÚV KSČ a v kulturní rubrice Rudého práva. Přispíval také do řady do kulturních periodik . Po vyloučení z KSČ roku 1972 musel z FF UK odejít. Bylo mu však umožněno živit se jako překladatel a publicista ve svobodném povolání a pod svým jménem vydával i překlady některých kolegů, kteří nesměli vůbec publikovat. Spolupracoval především s nakladatelstvím Odeon, pro které sestavil řadu antologií a výborů z děl ruských básníků. Věnoval se také psaní vlastní poezie. Do důchodu odešel roku 1982. Po pádu komunistického režimu byl roku 1990 jmenován docentem ruské literatury na FF UK. Také se veřejně exponoval: byl členem výboru Českého literárního fondu, členem výboru Obce překladatelů a také řídil časopis pro ruskou a slovanskou filologii Rossica. Jeho hlavním oborem byla ruská literatura 19. století a ruská poezie. Je autorem a spoluautorem mnoha překladů a odborných přednášek, článků i knih, pořadatelem autorských výborů i antologií. Vlastní básně vydával i pod pseudonymem Martin Zik.

Jiří Hilmera (6)

Jiří Hilmera byl český historik umění, specializovaný na divadelní architekturu a scénografii, pracovník státní památkové péče. V letech 1945–1950 vystudoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy u prof. Antonína Matějčka, Jana Květa a Václava Mencla a obhájil zde rigorózní práci. Byl pracovníkem státní památkové péče a redaktorem oborového časopisu Zprávy památkové péče . Zabýval se barokními divadly a barokní scénografií.Od roku 1960 spolupracoval se Scénografickou laboratoří , v letech 1961–1991 byl vědeckým pracovníkem v divadelním oddělení Národního muzea v Praze a správcem scénografické sbírky. V letech 1967 a 1992 byl externím přednášejícím na Katedře divadelní vědy FF UK, v letech 1997–1998 na Katedře scénografie DAMU. V letech 1994–1998 se podílel na umělecké topografii Prahy jako spolupracovník Ústavu dějin umění Akademie věd ČR. V letech 2008–2009 byl členem mezinárodního týmu projektu Theatre Architecture in Central Europe. Jako kurátor měl na starosti sekci architektury v české národní expozici na Pražském Quadrienále a spolupracoval na výstavě Sláva barokní Čechie . Roku 2006 obdržel Cenu AV ČR za vědecké dílo. Zemřel v Praze 27. dubna 2009.

Jiří Bárta (10)

Holubovský rodák Jiří Bárta napsal a vlastním nákladem vydal knihu o milované hoře Kleti. Do téměř dvou set stránkového díla vložil autor skoro šest let trvající bádání v archivech a shromažďování podkladů a především intimní vztah k místu ovlivňujícímu zásadním způsobem jeho život. Dnes pětašedesátiletý Jiří Bárta se narodil na samém úpatí Kleti v obci Holubov. Odmalička byl s horou spjatý nejen tím, že k ní denně vzhlížel a měl to jen pár kroků do lesů, které ji pokrývají, ale také díky tatínkově vyprávění o dědovi, jenž býval na Kleti knížecím cestářem. Před dvěma lety zemřela J. Bártovi manželka, která mu byla velkou oporou, lyžovala s ním na svazích Kletě a společně brávali na milovanou horu také dceru a vnoučata. Nejméně rok mu trvalo, než se vyrovnal s těžkou ztrátou a mohl se vrátit k dokončení knihy, která bude v prodeji od 21. července 2011 na veletrhu v Křemži a přímo na chatě v sousedství kleťské rozhledny.

Jena Švarcová (13)

Narodila se 19.1.1963 ve Zlíně. Zabývá se ekonomií a makroekonomií, práce z oboru.

Jef Kratochvil (8)

Josef Kratochvil, pseudonym Jef Kratochvil, byl český fotograf. Když se vrátil ze základní vojenské služby, začal se okamžitě zajímat o fotografické kurzy. Kolem roku 1971 vznikl jeho pseudonym Jef a to, když pod jednou fotografií v tisku omylem vypadla dvě písmena ze jména Josef. Roku 1989 nastoupil do Městského divadla Brno nový ředitel Stanislav Moša. Roku 1995 vznikl divadelní časopis Dokořán, který měl ze začátku pouze šest stran a tiskl se černobíle. V časopise byla možnost prezentovat své fotografie z představení a rozhovory s herci, režiséry ale i scénografy, kostyméry a všemi, kteří se věnovali vzniku představení. Tedy se stal šéfredaktorem tohoto časopisu a zároveň dvorním fotografem Městského divadla Brno. Roku 1999 byl dokonce nominován na cenu Alfréda Radoka za divadelní fotografii. Po roce 1989 se otevřela nová možnost fotografování – společně s několika přáteli vytvořil první erotický časopis v Československu s názvem Lucky Boy. Stále fotografoval portréty hercům i politikům. Podílel se na vzniku několika tiskovin, pracoval jako šéfredaktor časopisu Dokořán, přispíval a fotografoval snímky na titulní strany pro časopis Colosseum a publikoval v kulturních novinách New Express. Jeho stálým zaměstnáním byla práce fotografa v Městském divadle v Brně. V jeho příbuzenstvu lze nalézt řadu významných osobností. Jeho otcem je pedagog Josef Kratochvil, jeho bratrem spisovatel Jiří Kratochvil, jeho strýcem bývalý předseda exilového Pen klubu Antonín Kratochvil.

Jeaniene Frost (6)

Jeaniene Frost se narodila 13. června 1974 a momentálně žije na Floridě. Patří mezi nejlépe se prodávající autory podle New York Times a USA Today díky své sérii Night Huntress a novelám, které na tuto sérii navazují. Práva na její knížky zakoupilo 14 zemí. Frost žije na Floridě se svým manželem Matthewem. Kromě psaní má rada čtení, poezii, dívání se na filmy s mnaželem, prozkoumávání starých hřbitovů, speleologii a ježdění autem. V českém jazyce byla vydána zatím jedna kniha - První rudá kapka , která patří ke knihám navazujícím na sérii o lovkyni upírů Cat.

Jean-Christophe Grangé (8)

Spisovatel a bývalý novinář narozený v Paříži napsal scénáře k několika filmům, z nichž prvním byly Purpurové řeky . Následoval Fantom Paříže s Gérardem Dépardieu a o tři roky později spolupracoval na vytváření charakterů v pokračování Purpurové řeky II - Andělé apokalypsy , stejně jako v první části v hlavní roli s Jeanem Reno. Podle svého dalšího románu napsal scénář k filmu Říše vlků . V současné době probíhají přípravy na natáčení filmu Pierrův koncil , který bude adaptací jeho dalšího románu.

Jean Lebrau (3)

Francouzský básník a prozaik.

Jean Giraudoux (7)

Hippolyte Jean Giraudoux byl francouzský prozaik, dramatik a diplomat. Nejvýznamnější zdroje jeho inspirace představuje patrně rodný limuzínský kraj a zkušenost první světové války , v níž bojoval jako mladý muž. Byl však formován také prostředím chlapeckého internátu; posléze studoval na prestižní École normale superieure. Již během studií se stal germanofilem a cestoval po německých zemích, kde se setkal s císařem Františkem Josefem I. Německo-francouzskými vztahy se zabývá jeho román Siegfried a Limuzínsko o francouzském vojáku a spisovateli, jenž v důsledku zranění ztratí paměť a osvojí si německou identitu. Pod jménem Siegfried von Kleist pak publikuje v poválečném Německu, dokud ho přítel, vypravěč, neodvede zpět do rodného Limuzinska. Za druhé světové války, kdy autor působil jako diplomat, sympatizoval s německou stranou, takže později musel čelit nařčení z kolaborace a antisemitismu. Literární vědec František Götz však naopak zdůraznil Giraudeauxův humanismus a pacifismus. Jeho patrně nejslavnější divadelní hrou je Bláznivá ze Chaillot . Hlavní hrdinka Aurélie, nazývaná Bláznivá, nepřestane věřit v lásku a dobro a postaví se proti skupině finančníků odhodlaných kvůli svému zisku zničit celou Paříž. Ke známějším autorovým divadelním hrám patří též Undina , která zpracovává příběh rusalky opouštějící pro lásku k člověku bezpečí vodní říše a mířící do světa lidí. Undina jednoho dne spatří rytíře Hanse, který je prvním příslušníkem lidského rodu, jehož potká. Okamžitě se do něj zamiluje nekonečnou láskou, jaké duše člověka není schopna. Hans se do Undiny zamiluje také, opouští kvůli ní i svou krásnou snoubenku Bertildu. Undinu však lidský svět zničí svou malostí, lhostejností a přetvářkou. Příběh končí tragicky. Z Giraudouxových románů je nejvýznamnější básnická próza Zuzanka a Tichý oceán. Pojednává o limuzínské dívce, původem z autorova rodné...

Jean Dutourd (3)

Jean Gwenaël Dutourd byl francouzský novinář, kritik a prozaik. Jeho dílo zahrnuje na sedm desítek krátkých i rozsáhlých próz. Do češtiny byly přeloženy dvě knihy, Vejce pro Maršála a Hrůzy lásky. Narodil se v rodině zubního lékaře Francise Dutourda a Andrée Haasové. Ve svých dvaceti letech byl dva týdny vězněn po německé invazi do Francie za druhé světové války. Po šesti týdnech se mu podařilo utéci a vrátil se do Paříže. Studoval na Sorboně, studia zcela neuzavřel, nezískal osvědčení z psychologie. Na Sorboně se seznámil s filozofem Gastonem Bachelardem. V době studií, 22. května 1942, se oženil s Camille Lemercierovou, měli syna Frédérica a dceru Claru, která zemřela. Na začátku roku 1944 byl zatčen, utekl a podílel se na osvobození Paříže během Pařížského povstání. První knihu vydal v roce 1946. V letech 1963 – 1999 publikoval články ve francouzských novinách France-Soir. 14. července 1978 se stal terčem útoku, který zničil jeho byt v Paříži, nezpůsobil však žádné oběti na lidech. 30. listopadu 1978 byl zvolen do Francouzské akademie. Od roku 1987 do roku 2007 připravoval týdenní sloupky v Radio Courtoisie. 8. května 1989 byl zvolen do Académie nationale des Sciences, Belles-lettres et Arts de Bordeaux. V roce 1997 byl zvolen za člena Serbian Academy of Sciences and Arts, oddělení pro jazyk a literaturu. Spolupracoval s Philippem Bouvardem v programu francouzského radia na RTL Les Grosses Têtes, kde odpovídal od roku 2001 denně telefonicky na dvě otázky a účastnil se osobně vysílání jako čestný host. Svou účast ukončil v roce 2008. Do roku 2009 předsedal Sdružení na obranu francouzského jazyka. Dutourd zemřel 17. ledna 2011 ve věku 91 let. Jeho pohřeb se konal dne 21. ledna 2011 v kostele Saint-Germain-des-Prés v Paříži, pak na hřbitově hřbitově Montparnasse. Zúčastnil se jej také novinář Philippe Bouvard, spisovatelé Alain Decaux a Max Gallo, historička Helene Carrere d'Encausse, vydavatel Raphaël S...

Jean Dufaux (9)

Narozen 7.7.1949 Belgie. Autor komiksů.

Jaroslava Blažková (9)

Jaroslava Blažková byla slovenská spisovatelka-prozaička, publicistka a autorka knih pro děti a mládež. Dětství prožila střídavě v Česku a na Slovensku, od roku 1948 žila v Bratislavě. Vzdělání získávala nejprve na gymnáziu v Bratislavě, později začala dálkově studovat na filozofické fakultě Univerzity Komenského, ale studia v roce 1954 zanechala. Již v době studií na gymnáziu začala pracovat v Československém rozhlasu, později pracovala v redakci deníku Smena, odkud byla v roce 1956 propuštěna z politických důvodů. Poté pracovala jako dělnice v zahradnictví, od roku 1959 se věnovala profesionálně literatuře. Od roku 1968 žila v Kanadě, kam emigrovala s rodinou, a vlastní literární tvorbě se věnovala již jen sporadicky. Za tvorbu pro děti obdržela cenu UNESCO H. Ch. Andersena. Největší část její literární tvorby pochází z období před emigrací; po roce 1989 jsou vydávány již jen reedice jejích starších děl. V tomto období byla jednou z nejoblíbenějších autorek, nicméně také se o jejích dílech nejvíce diskutovalo. Její díla se nacházejí na pomezí vysoké a populární literatury, jsou příznačná svým osobitým humorem a sentimentem. Ve svých dílech se zaobírala problémy dospívající mládeže, které podávala velmi expresívním jazykem, s ironií a sebeironií vypravěčky. V literatuře pro děti se věnovala umělecko-naučným dílům, ve kterých poutavou formou podávala např. poznatky o přírodě. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jaroslava Blažková na slovenské Wikipedii.

Jaroslav Žák (10)

Jaroslav Žák byl český středoškolský pedagog, spisovatel a scenárista. Narodil se v rodině poštovního úředníka Josefa Žáka a jeho manželky Zdeňky, rozené Sokolové . Rodina bydlela v Bubenči, v roce 1909 se přestěhovala na Žižkov. Už ve svých třinácti letech napsal svou první povídku Pancéřová loď se sci-fi námětem. Otištěna byla až dlouho po jeho smrti. V Praze absolvoval základní i klasické gymnázium v Libušině ulici na Žižkově, pak i v letech 1925–1929 úspěšně Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Vystudoval latinu a francouzštinu. Stal se učitelem jazyků, napřed v Praze, od roku 1932 ve Dvoře Králové, pak na Slovensku v Liptovském Mikuláši. Odtud se vrátil na 10 let učit do české Jaroměře. V letech 1945–1948 byl lektorem, scenáristou Československého státního filmu v Praze a také novinářem. V roce 1946 se přestěhoval do Prahy. V deníku Svobodné slovo publikoval na pokračování román Ve stínu kaktusu reflektující soudobou situaci v Československu. Prorežimní kritici označili Žáka za „tvůrce bez odpovědnosti, který kazí mladou inteligenci recesí“. Záhy byl vyloučen ze syndikátu spisovatelů, propuštěn z Barrandova a další publikační činnost mu byla dobu znemožněna. Díla Konec starých časů a Na úsvitě nové doby zesměšňující únorový puč psal bez naděje na jejich publikaci. V roce 1952 byl zaměstnán na vedení zdravotnické dokumentace. Pracoval také jako překladatel a korektor pod cizími jmény. Jeho díla začala znovu nepravidelně vycházet po roce 1958. Níže jsou uvedena pouze první vydání: Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Žák na Wikimedia Commons

Jaroslav Tykač (5)

Narozen 23.3.1886 ve Štěnovicích, zemřel 16.4.1959 v Praze. RNDr., práce o motýlech.

Jaroslav Schmid (7)

Narozen 28. 4. 1948. Kulturní pracovník, v letech 1984-1990 ředitel Knihovny města Plzně. Autor, ilustrátor a překladatel publikací o válečných letounech.

Jaroslav Pátek (9)

Narozen 6.9.1921 v Kobylí, zemřel 22.12.2005.Vinařský technolog, práce a redakční činnost z oboru.

Jaroslav Opat (5)

Jaroslav Opat byl český filozof a historik, autor prací o Tomáši Garriguovi Masarykovi. Jaroslav Opat vystudoval v letech 1947–1951 Vysokou školu politickou a sociální, kde získal aj doktorát . Mezi léty 1953–1961 učil dějiny dělnického hnutí a dějiny KSČ na Vysoké škole politické při ÚV KSČ. V roce 1961 byl z KSČ vyloučen a tři roky se živil jako horník. Mezi léty 1964–1970 pracoval na Ústavu dějin evropských socialistických zemí ČSAV. V době normalizace byl propuštěn a věnoval se dělnickým profesím. Byl signatářem Charty 77. V roce 1978 odešel do invalidního důchodu. Od té doby se intenzivněji věnoval studiu díla TGM, výsledkem byla monografie Filosof a politik T. G. Masaryk 1882–1893, která poprvé vyšla v Kolíně nad Rýnem v roce 1987. Po roce 1989 znovuzakládal Ústav T. G. Masaryka, který později v letech 1990–1997 vedl. V roce 1998 byl za svou činnost oceněn Řádem Tomáše Garrigua Masaryka.

Jaroslav Novák (7)

Narozen 31. 1. 1894 v Praze, zemřel 14. 3. 1965 v Úžině u Ústí nad Labem. Redaktor , knihkupec, průkopník táboření a skautingu, autor dobrodružné literatury pro mládež a skautských příruček.

Jaroslav Moravec (7)

Narozen 30.9.1900 v Praze, zemřel 31.10.1974 tamtéž. Nakladatel v Praze, beletrista, překladatel z němčiny a francouzštiny.

Jaroslav Kratochvíl (9)

Narozen 17. 1. 1885 v Tučapech u Vyškova, zemřel 20. 3. 1945 v koncentračním táboře Terezín. Spisovatel, publicista, redaktor. Autor próz, politické literatury, též překladatelsky činný.

Jaroslav Kohout (7)

Prof. Dr. Jaroslav KOHOUT, DrSc. je emeritním profesorem VŠE v Praze, kde založil katedru sociologie a psychologie a tuto 10 let vedl. Poté byl zvolen děkanem fakulty řízení a členem korespondentem ČSAV. Zaváděl kurz rétoriky na VŠE, dále na ČVUT v Praze a přednášel i na pedagogické fakultě KU. Vedle rétoriky učí i metody Public relations, psychologické, sociologické a organizační předpoklady úspěšného prodeje a manažerskou profesi v 21. století, a to na Czech Management Institut – fakultě Barcelonské university, dále v rámci UNIDO pro zahraniční manažery a renomované firmy a organizace a pro řídící štáby významných podniků a bank . Prof. Kohout byl pozván k přednáškám na dvanácti zahraničních univerzitách – naposledy na Státní univerzitě Oslo v Norsku. Je autorem 12 monografií, 17 skript a více než 100 věd. statí – 16 bylo publikováno v zahraničí. Posluchači oceňují vedle jeho pedagogické a rétorické úrovně i možnost přednášet česky, slovensky, anglicky a rusky. Jeho kniha: Rétorika – umění mluvit a jednat s lidmi vyšla již ve třetím vydání a je považována za nejlepší, v češtině napsanou, učebnici. Je také autorem beletrie – původního českého humoru ze študáckého prostředí: Kantorův notes. Vychází již ve 3. vydání a byla reprodukována již i v rozhlase a televizi. Dále o autorovi: Čs. encyklopedie, díl III., str. 973, Kdo je kdo – vydání z r. 1995, Kdo je kdo ve světě – New York 1998.

Jaroslav Kapr (8)

Narozen 5. 12. 1933 v Plzni, zemřel 2003. PhDr., sociolog zabývající se sociologií medicíny, politickou sociologií. Asistent katedry sociálního lékařství, literatura z oboru.