Všichni Autoři a témata

Roger Garaudy (6)

Roger Garaudy byl francouzský filozof, který začal svou myšlenkovou cestu na politické levici a skončil u islámu a popírání holocaustu. Narodil se v Marseille. Vystudoval filozofii u Gastona Bachelarda. Roku 1933 vstoupil do Komunistické strany Francie. Po jejím zákazu roku 1940 byl tři roky vězněn. Po válce působil i v Sovětském svazu. Zlom v jeho politické orientaci znamenal 20. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu v roce 1956, který odhalil Stalinovy zločiny. Na tuto svoji deziluzi reagoval prací Perspectives de l'homme z roku 1959, kde se zaobíral francouzským filozofickým katolicismem a existencialismem. Roku 1968 vystoupil proti sovětské okupaci Československa a k myšlenkám pražského jara se přihlásil knihou La liberté en sursis. Prague 1968, načež byl vyloučen z Komunistické strany Francie. V 70. letech se přiklonil ke křesťanství a k víře v Boha. To ho vedlo ke stále ostřejší kritice západní civilizace, která Boha ztratila, až roku 1981 konvertoval k islámu. Roku 1987 založil ve španělské Córdobě institut k rozvíjení dialogu kultur, který však utrpěl značnou ztrátu prestiže po kontroverzních Garaudyho relativizacích nacistického holocaustu Židů v jeho pozdních pracích o Izraeli a Palestině. Za jeho klíčové dílo bývá považována kniha Alternative z roku 1972, která leží uprostřed autorova přechodu od komunismu k islámu, v jeho nejméně ideologické etapě tvorby. V této knize tvrdí, že teorie tříd je mrtvá, a že hlavní úlohy se v západních dějinách chápe "nový historický blok" tvořený dělnictvem, technickou inteligencí a intelektuály. Tento blok má v Garaudyho představě za úkol nastolit systém přímé demokracie a malých samosprávných jednotek, který musí vydobýt na úkor kapitalistických manažerů na straně jedné a "technobyrokracie" reálného socialismu na straně druhé. V této etapě své tvorby má Garaudy rovněž silný ekologický akcent. Zároveň v knize Alternative zdůrazňuje, že společenská proměna je neuskutečnitelná...

Robert Musil (9)

Robert Musil byl rakouský romanopisec, dramatik a esejista. Jeho monumentální nedokončený román Der Mann ohne Eigenschaften je pro svou intelektuální hloubku a vysokou literární úroveň řazen na roveň dílu Marcela Prousta či Jamese Joyce. Narodil se v korutanském Klagenfurtu, velkou část života strávil ve Vídni či v Berlíně. Zemřel v emigraci ve švýcarské Ženevě. Narodil se roku 1880 v Klagenfurtu do rodiny inženýra a pozdějšího profesora brněnské Technické univerzity Alfreda Musila a jeho manželky Herminy, rozené Bergauerové . Rané dětství strávil zejména v hornorakouském Steyru, až roku 1891 se rodina přestěhovala do Brna. Musil jako dítě byl velmi samotářský až stydlivý, kterážto vlastnost jej provázela celý život. Jeho literární prvotinu ovlivnil pětiletý pobyt na vojenských školách v letech 1892 až 1897 – nejprve v Eisenstadtu , poté v Hranicích . Zde se také nadchl pro pozdější dráhu inženýra. V roce 1897 nastoupil na Technische Militärakademie ve Vídni, obor strojírenství. O rok později přešel na Technickou univerzitu v Brně, kterou zakončil po dvou letech inženýrským titulem. Poté pracoval v technických laboratořích při universitě ve Stuttgartu. Od roku 1903, stále pracuje jako inženýr, studoval ještě filosofii a psychologii v Berlíně. Byl ovlivněn dílem německého filosofa Friedricha Nietzscheho stejně jako dílem ruského spisovatele Fjodora Michajloviče Dostojevského. Roku 1906 byl publikován jeho první román Die Verwirrungen des Zöglings Törless . Fakt, že román byl úspěšně přijat, rozhodl o jeho osudu spisovatele. V roce 1908 definitivně opustil slibnou strojírenskou kariéru , přestože...

Robert James Waller (8)

Robert James Waller se narodil 1.srpna 1939. Americký spisovatel známý také pro svou práci fotografa a hudebníka. Jeho kniha Madisonské mosty byla v top-nejlepší prodejce r. 1993 a byla úspěšně zfilmovaná. Získal Ph.D v podnikání, na univerzitě začal výuku managementu a ekonomiky a v r.1977 se stal řádným profesorem. V r. 1980 se stal děkanem na College of Business, z této pozice odešel r. 1986. V současné době žije v Texasu.

Robert Asprin, (13)

Rita Clay Estrada (11)

Americká autorka romantických románů, byla první prezidentkou Romance Writers of America. Mezi její díla patří například Will and the Way , A Woman’s Choice , The Best Things in Life , A Little Magic , Trust , Second to None , Twice Loved , The Colonel’s Daughter , The Twelve Gifts of Christmas , The Stormchaser , Everything About Him , One Wild Weekend , Blissful , Too Wicked to Love .

Richard Templar (7)

Richard Templar je pseudonym britiského autora řady seberozvojových knih a obchodníka. Má dlouholeté manažerské zkušenosti v mnoha oborech, působil například ve vedení kasin, cestovních kanceláří či restaurace. Napsal řadu mimořádné úspěšných knih, které se staly světovými bestsellery. Svou "cestu k úspěchu" šíří v sérii knih obsahujících 100 jednoduchých "pravidel" k dosažení úspěchu: v podnikání, bohatství nebo v životě obecně. Jednotlivá pravidla jsou obyčejně prezentována na jedné dvoustraně, aby se kniha dobře četla a mohla se číst nahodile od kteréhokoli místa. V knihách používá osobitou britiskou angličtinu.

Ricchi E Poveri (4)

Ricchi e Poveri je italská popová skupina, která dosáhla významných úspěchů v 70. a 80. letech 20. století. Původní kvarteto, které vzniklo v Janově v roce 1967, tvořili Angela Brambati, Angelo Sotgiu, Franco Gatti a Marina Occhiena. Poprvé na sebe upozornili na mezinárodní scéně, když v roce 1978 reprezentovali Itálii na písňové soutěži Eurovize s písní "Questo Amore". Největší komerční úspěch však Ricchi e Poveri zaznamenali na počátku 80. let, zejména s hity jako "Sarà perché ti amo" a "Mamma Maria", které se staly klasikou italské pop music.

Renata Štulcová (13)

Narodila se 23. října 1969 v Rakovníku, když Slunce přecházelo ze souhvězdí Vah do souhvězdí Štíra. Roku 1976 se přestěhovala do Litoměřic. Na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem vystudovala matematiku a geografii a poté na Karlově univerzitě anglický jazyk a literaturu. Během studia angličtiny se zajímala o využití dramatu ve výuce a absolvovala jsem kurzy Dramatické výchovy na Masarykově univerzitě v Brně. Od roku 1993 učí na základní škole s rozšířenou výukou jazyků a matematiky v Litoměřicích.

Ralph Leighton (3)

Ralph Leighton je americký autor životopisů , filmový producent a přítel zesnulého fyzika Richarda Feynmana. Je synem zesnuléhofyzika Roberta B. Leightona , který byl také blízký osobní přítel Feynmana. Oženil se s Phoebe Kwan, mají dvě děti, Nicole a Ian.

Rainer M Schröder (10)

Rainer Maria Schröder je německý autor historických příběhů a románů pro děti i dospělé. Publikoval jednak pod svým vlastním jménem , jednak i pod pseudonymy, z nichž nejznámější je Ashley Carrington . V mládí vystudoval operní zpěv, divadelnictví a televizní a filmové obory. Hodně cestuje, od roku 1977 se věnuje jen psaní a sbírání podkladů pro tuto činnost. Je znám velmi pečlivým studiem pramenů a reálií, jímž se připravuje na psaní každého románu. Žije střídavě v Německu a na Floridě.

Radim Palouš (11)

Radim Palouš byl český filosof, pedagog a komeniolog, mluvčí Charty 77 a v letech 1990–1994 rektor Univerzity Karlovy. Narodil se v rodině novináře a aktivního sportovce Jana Palouše. Po maturitě v Praze byl vůdcem skautského vodáckého oddílu, za války totálně nasazen, od roku 1945 studoval filosofii na FF UK a v roce 1948 obhájil disertační práci Masarykovo filosofické mládí. Působil jako učitel a vystudoval obor chemie na Vysoké škole pedagogické v Praze, kde od roku 1957 pracoval jako asistent. Habilitoval se v oboru pedagogika , zabýval se dílem J. A. Komenského a moderní vyučovací technikou. Svými příspěvky obohatil zejména filosofii výchovy. Pořádal domácí filosofické semináře, vydával samizdat , v roce 1976 podepsal Chartu 77, což bylo výslovně uvedeno jako důvod jeho propuštění z pracovního poměru na pedagogické fakultě UK, kde byl v té době docentem. V letech 1982–1983 byl mluvčím Charty. Od roku 1989 byl členem Masarykova demokratického hnutí. V listopadu 1989 se jako jeden z představitelů Občanského fóra účastnil schůzí a jednání, v lednu 1990 se stal rektorem Univerzity Karlovy. Podílel se na její obnově, na reformě vysokého školství a na obnovení mezinárodních styků UK. Hodně cestoval a přednášel v Evropě, v Americe, v Africe i v Asii a získal devět čestných doktorátů . Za práci na vydávání Patočkových spisů byl vyznamenán Cenou ČSAV , Scheideggerovou cenou a za celoživotní působení Řádem T. G. Masaryka III. třídy . Dále publikoval řadu odborných článků v Československu i v cizině.

Prokop Tomek (12)

PhDr. Prokop Tomek, Ph.D. Vědecký pracovník Historicko-dokumentačního odboru VHÚ. Narozen 1965, v letech 2001-2006 absolvoval kombinované magisterské studium v oboru historie na filozofické fakultě Univerzity Karlově v Praze. Téhož roku vykonal rigorózní zkoušku a získal titul PhDr. A v roce 2012 ukončil doktorandské studium na FF UK obhajobou disertační práce na téma Historie československé redakce Rádia Svobodná Evropa a její význam pro české dějiny“. V letech 1996-2007 pracoval jako dokumentarista a později vedoucí oddělení dokumentace Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Policie ČR. Poté byl převeden na Ministerstvo vnitra – Odbor Archiv bezpečnostních složek jako odborný pracovník a později vedoucí oddělení dokumentace. V roce 2008 pracoval v Ústavu pro studium totalitních režimů jako vedoucí oddělení dokumentace. Od října 2008 pracuje v historicko-dokumentačním odboru Vojenského historického ústavu Praha. V roce 2012 zvolen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR do veřejné funkce, za člena Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu podle zákona 262/2011 Sb., členy komise pak byl zvolen místopředsedou Etické komise. Odborné zaměření: V minulosti zpracovával řadu témat českých poválečných dějin. Soustřeďuje se zejména na problematiku vztahů občanů a moci v letech 1948-1989, například činnosti bezpečnostních složek totalitního režimu a perzekuce občanů, dále problematice exilu, zde zejména zahraničnímu rozhlasovému vysílání pro Československo. V poslední době se věnuje zejména problematice druhého a třetího odboje a Československé lidové armádě v době normalizace a jejímu působení v rámci Varšavské smlouvy.

Prokop Toman (10)

Narozen 21.12.1872 v Praze, zemřel 6.7.1955 tamtéž. JUDr., soudní úředník, básně, publikace z oboru výtvarného umění, překlady z francouzštiny.

Prentice Mulford (10)

Prentice Mulford byl známý literární humorista a autor z Kalifornie. Navíc pomohl založit nové myšlenky hnutí. od 1875-1881. Mulford také přispěl k objevování a popularizaci filozofie a nových myšlenek , spolu s dalšími významnými spisovateli, včetně Ralpha Waldo Emersona . Mulford kniha- Myšlenky jsou věci, sloužila jako vodítko pro tento nový systém víry a je ještě dnes populární.

Pierre Mac Orlan (7)

Francouzský spisovatel. Autor povídek a románů z prostředí velkoměsta a jeho podsvětí.

Pierre Daninos (5)

Narodil se 26. května 1913 v Paříži. V roce 1931 začal pracovat jako novinář, až později se stal spisovatelem a humoristou. Jeho nejznámější knihou se staly Zápisky majora Thompsona , které byly i zfilmovány. Zemřel 7. ledna 2005 v Paříži.

Petr Vokáč (13)

Petr Vokáč je bývalý český fotbalový útočník. Jeho synem je fotbalový reprezentant Tomáš Řepka. V československé lize hrál za Duklu Praha a Bohemians Praha. Nastoupil ve 44 ligových utkáních a dal 1 gól. V nižších soutěžích hrál i za Viktorii Žižkov, SONP Kladno, TJ Gottwaldov a DP Xaverov Horní Počernice.

Petr Motýl (14)

Petr Motýl je český básník, prozaik, autor divadelních her, umělecký kritik, vydavatel časopisů a internetových periodik. Vystudoval Pedagogickou fakultu, obor český jazyk – dějepis, v Ostravě. Po absolutoriu se v r. 1989 přestěhoval do Prahy, na ubytovnu podniku Stavby silnic a železnic, kde pracoval jako vrátný. Poté bydlel do roku 2004 ve Zbuzanech u Prahy. Prošel řadou zaměstnání, byl topič, vrátný, prodavač v knihkupectví, poštovní doručovatel, nakonec zakotvil na osm let u geologických firem jako čerpač-hlídač vrtů, z čehož šest let strávil na pracovišti v Kostelci u Heřmanova Městce. Od roku 2004 bydlel v Praze na Smíchově. V roce 2006 byl zaměstnaný na hřbitově v Praze Břevnově. Poté pracoval například jako kustod v Národní galerii nebo jako noční hlídač na nejmenovaném ministerstvu. V současné době žije v Praze Radlicích. V poezii začal wernischovsky laděnou sbírkou Ten veliký kamenný dům tam daleko, daleko v horách. Od její lyričnosti se poté odklání a v polovině devadesátých let je jeho poetika spjata s drsným prostředím průmyslového Ostravska, nejvýrazněji toto jeho tvůrčí období představuje sbírka Šílený Fridrich, v níž autor pracuje nejen s civilními, ale i s mýtickými motivy. Prožitou galerii obyvatel jedné dělnické ubytovny vytvořil ve sbírce Lahve z ubytovny, místopisem obyvatel jednoho městečka, ovšem s obecným přesahem je sbírka Městečko pod lesy. Konkrétnost a lyrismus se jako dva základní póly autorovy poezie prolínají ve sbírkách jako Maják na konci světa nebo Dva ořechy/10 000 piv . Kontinuální součástí Motýlova díla je svět hospod, na toto téma se soustředil ve sbírce 2 000 000 piv. V poezii Petra Motýla se snoubí tradice Skupiny 42 i s jejím přihlášením se k básníkům jako Carl Sandburg nebo Edgar Lee Masters s českou lyričností v tradici Jaroslava Seiferta, Melancholických procházek Ivana Blatného či Zimohrádku Ivana Wernische. V prozaických textech Spratek a krásná Danuše a Doktor Pilka si kope ...

Petr Horák (8)

Petr Horák , je český filosof a emeritní profesor Akademie věd ČR . Středoškolské vzdělání získal Petr Horák na Francouzském gymnáziu v Brně a po maturitě v roce 1953 nastoupil na FF MU, kde promoval v roce 1958. V roce 1966 obhájil ve Filosofickém ústavu AV ČR kandidátskou práci z oboru filozofie a začal tam působit jako vědecký pracovník. Habilitoval se roku 1990 na FF MU a získal titul docent. V roce 1993 se stal profesorem dějin filozofie. Delší dobu byl šéfredaktorem Filosofického časopisu. Od roku 2009 přednáší na Filosofické fakultě Univerzity Pardubice. Je ženatý, má dceru.

Petr Holý (9)

Petr Holý je český japanolog, publicista a znalec japonského divadla působící dlouhodobě v Japonsku při univerzitě Waseda. V letech 2006-13 byl ředitelem Českého centra v Tokiu, kde pořádal širokou škálu kulturních událostí . V této činnosti pokračuje v rámci Českého kulturního salónu Čekogura, kromě toho v Tokiu přednáší, publikuje a učí česky. Narozen v Příbrami, dětství a studia strávil v Dobříši, poté studoval na FFUK v Praze, kde v roce 1997 absolvoval obor japanologie diplomovou prací Vývoj a základní paradigmata divadla kabuki do 1. poloviny 19. století pod vedením PhDr. Dany Kalvodové CSc. Od roku 1998 působí v Tokiu. V letech 1998-2000 se věnoval studiu kabuki na Univerzitě Tokyo Gakugei v Tokiu, 2000-2006 pak jako řádný posluchač doktorandského studia pod vedením prof. Hideo Furuido na Katedře divadla a filmu Univerzity Waseda v Tokiu výzkumu kabuki 1. pol 19. století se zaměřením na hru Strašidelný příběh z Jocuji na Tókaidó od dramatika Curuji Nanbokua IV. Doktorskou práci však nedokončil. V letech 2004-2006 působil jako odborný asistent na 1. Fakultě literatury Univerzity Waseda, Oboru divadla a filmu. Současně se podílel na vzniku myšlenky, pořádání a jako přednášející se rovněž aktivně účastnil řady mezinárodních sympozií o japonském a čínském divadle . Od roku 2006 je mimořádným lektorem a badatelem při Divadelním muzeu Tsubouči Šójóa při Univerzitě Waseda v Tokiu. V roce 2006 vstoupil do diplomatických služeb a založil České centrum Tokio, jehož prvním ředitelem byl do roku 2013. Semestrálně přednášel na Univerzitě Palackého, Univerzitě Tokyo Gakugei, Tokijské univerzitě, Univerzitě Saitama. Dále působil na Univerzitě Tokyo Jogakkan a Joshibi University of Art and Design . Dále ...

Petr Eidler (9)

Narozen 27. 5. 1958 v Praze. Bohemista, polonista, spisovatel, redaktor a fotograf, věnuje se živé fotografii, autor cyklu barevných fotografií o Praze, autor prací z oboru dějin fotografie a románů, pod pseudonymem publikuje detektivky.

Petr Dvořák (11)

Narozen 13. 12. 1966 v Kladně. Články a publikace z oboru letecké meteorologie a paraglidingu.

Petr Chotěbor (10)

Ing. arch. Petr Chotěbor, CSc. , pracovník v oboru památkové péče Pražského hradu. Petr Chotěbor historii a architektuře doslova propadl už v dětství. Na fakultě architektury ČVUT promoval v roce 1975. V současné době pracuje v odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky, kde se věnuje památkové péči v areálu Pražského hradu, spolupracuje na výzkumech, podílí se na zpracování sbírek i přípravách výstav a publikací. Kromě toho v posledních letech pracoval nebo se podílel na stavebně-historických průzkumech historických staveb, na terénních průzkumech tvrzí, dokumentacích kamenických značek nebo dokumentacích středověkých stavebních technologií.

Petr Chelčický (9)

Petr Chelčický byl spisovatel, překladatel a radikální český teolog, náboženský a sociální myslitel, je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů české reformace. Jméno Petr Chelčický je jen literárním pseudonymem. Český historik F. M. Bartoš jej ztotožnil se zemanem Petrem Záhorkou ze Záhorčí , který se narodil asi v roce 1379 a zemřel ve 2. třetině 15. století. Toto ztotožnění je považováno za nejpravděpodobnější hypotézu. Pocházel pravděpodobně z nižší venkovské šlechty, zastával názor, že správný křesťanský život může člověk vést pouze prací v zemědělství. To, že mohl žít v letech 1419–1421 v Praze, jeho znalosti latiny a čas, který mohl věnovat literatuře, politice a náboženství, nasvědčují tomu, že asi nemohl být prostým poddaným, pracujícím v zemědělství. Ačkoli Chelčický neměl univerzitní vzdělání, měl základní znalosti latiny, byl velice sečtělý, rozsahem a hloubkou svých znalostí vysoce převyšoval naprostou většinu svých současníků. Ve svých literárních dílech vedl kritický dialog s vůdčími mysliteli své doby. Ovlivnilo ho především učení Jana Husa a Jana Viklefa, ale i Tomáše Štítného. Je známo, že osobně navštívil svého učitele Jakoubka ze Stříbra na Betlémské faře a své rozdílné názory na ospravedlnění války zahrnul do svého spisu „O boji duchovním“ . V teologické rozepři dvou proudů husitství, která vyvrcholila diskusí Mikuláše Biskupce z Pelhřimova s Janem Rokycanou, stál Petr Chelčický na straně Biskupcově. Chelčického učení zahrnují myšlenky, které později přijala Jednota bratrská, anabaptisté, kvakeři a baptisté. Byl prvním pacifistickým spisovatelem renesance, který předběhl Erasma Rotterdamského a Menna Simonse téměř o sto let. Ve svých teologických a sociálních názorech byl Petr Chelčický radikální, kritizoval například feudalismus nebo klerikalizaci církve, byl proti náboženskému zdůvodňování války, vystupoval proti trestu smrti atd. Jeho kritika, zdůvo...

Petr Ackermann (9)

Ing.,CSc. Práce z oboru botaniky a vinařství.

Peter Hajdúk (7)

Peter Hajdúk žije jako penzista v Bratislavě. V minulosti pracoval jako právník, posléze se stal důstojníkem Československé armády. Hajdúka můžeme zařadit mezi autory nepříliš náročné dobrodružné či špionážní literatury se silným nádechem socialistické ideologie. Většina jeho děl vyšla v armádním vydavatelství Naše vojsko. Autorovou prvotinou se stal v roce 1964 román Kolotoč. Dále pak vyšly knižně jeho novely Mustafa a Nie sme z rodu bohatierov . Vrcholem jeho tvorby je rozsáhlá trilogie Ostrov, Ostrov v bouři a Üsvit nad ostrovem . Mezi jeho drobnější díla řadíme následující prózy: Čakajte na kuriera , Hodina rozhodnutí , Akce Edelstein spolu s J. Niňajem . Se stejným autorem napsal i knihu Krycie meno Regensburg , dále vyšla jeho práce Dozrávání . FIlmový scénarista a překladatel.

Percival Christopher Wren (6)

Percival Christopher Wren byl britský spisovatel, většinou beletrie a dobrodružství .

Pavlína Berzsiová (8)

Narozena 1964. Autorka knih kuchařských receptů.

Pavla Kytlicová (11)

Narozena 8. 4. 1874 ve Vídni, zemřela 29. 1. 1932 v Tasově. Prozaička, autorka vzpomínkových knih, vydavatelka děl J. Demla.

Pavla Buzková (11)

Pavla Buzková-Ježková, v matrice Pavlína , byla česká spisovatelka, novinářka a politička. Rodiče Pavly byli Josef Ježek, domkář z Ohnišova a Anna Ježková-Matušková z Valu. V roce 1907 se provdala za učitele Kamila Buzka , který podporoval její intelektuální činnost a přivedl ji do Masarykovy Realistické strany, kam vstoupila roku 1906. Pracovala v ženském hnutí a za první světové války v odboji. Roku 1918 vstoupila do České strany socialistické. Tvořila eseje, beletrii a literární kritiku.

Pavel Viskup (10)

Pavel Viskup Narozen 27.7.1901 v Myjavě , zemřel 2.7.1981 v Praze. MUDr., dietetik, publikace z oboru výživy.

Pavel Svoboda (11)

Pavel Svoboda , Doc., JUDr., PhD., D.E.A., právník, vysokoškolský pedagog a politik. V květnu 2014 byl zvolen poslancem Evropského parlamentu a v něm byl zvolen předsedou právního výboru. Práce z oboru evropského práva, vnitřního trhu a vnějších vztahů. Též práce z oblasti hudby - člen hudební skupiny Ztracená kapela, působí ve Společnosti pro duchovní hudbu, autor hudebně teoretických prací.

Pavel Štecha (8)

Pavel Štecha byl český fotograf. Vystudoval fotografii na FAMU, kterou absolvoval v roce 1971. V období let 1970–1972 vytvářel cyklus Majitelé chat, ke kterému se vrátil znovu po deseti letech, aby fotografoval stejná místa a zachytil změny. V letech 1974–1994 učil fotografii na FAMU. V roce 1989 se stal oficiálním fotografem Občanského fóra. V roce 1992 byl obrazovým redaktorem deníku Prostor. Ve stejném roce obdržel druhou cenu World Press Photo za fotografii Václava Havla naslouchajícího u obrazu Mistra Theodorika. V devadesátých letech se věnoval fotografování architektury. Od roku 1993 učil na Vysoké škole umělecko-průmyslové, kde založil ateliér fotografie. Spolupracoval také na natáčení dokumentárních filmů, např. Viktora Polesného a Heleny Třeštíkové.

Pavel Spunar (7)

Prof. PhDr. Pavel Spunar, CSc. , filozof, historik a kulturolog, vědecký pracovník a pedagog. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze-Bubenči studoval na FF UK hudební vědu, dějiny výtvarných umění, pomocné vědy historické a filozofii. Současně absolvoval Knihovnické kurzy na FF a r. 1949 složil druhou státní zkoušku. Studia ukončil doktorátem filozofie po předložení dizertační práce Česká bastarda. Krátce byl zaměstnán v Památníku národního písemnictví, ale od 1. 1. 1953 pracoval v ČSAV. Nejprve působil v Kabinetu filologické dokumentace, později od r. 1954 v Ústavu pro českou literaturu a konečně v Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská, dnes Ústavu pro klasická studia AV ČR. R. 1967 získal hodnost kandidáta věd . Po r. 1989 začal přednášet na vysokých školách, 1992 byl habilitován pro obor dějiny a teorie kultury na FF MU v Brně a tamtéž byl 1995 jmenován profesorem. R. 1996 byl zvolen členem Učené společnosti ČR. Je členem několika mezinárodních vědeckých společností, např. Comité internationale de paléographie latine , Comité international du vocabulaire des institutions et de la Communication intellectuelle au Moyen Age a Union académique internationale . Vědecký profil S. určovala práce se středověkými rukopisy. Věnoval se paleografii, kodikologii a heuristice středověkých literárních pramenů. Postupně však rozšiřoval svůj úhel pohledu a věnoval se dějinám středověké kultury. Filozoficky vyšel z pozitivismu, postupně se otvíral podnětům pražského strukturalismu francouzské školy Annales a skupiny kolem britského časopisu Past and Present. Ateistické přesvědčení uplatňuje i v religionistice.

Pavel Šidák (3)

Narozen 1. 5. 1977 v Praze. PhDr., Ph.D., bohemista, lingvista, autor kritických recenzí a literárních studií.

Pauline Gedge (9)

Narodila se na Novém Zélandu, strávila část svého dětství v Anglii a potom emigrovala se svojí rodinou do Kanady. Ve svých románech se věnuje historii, konkrétně starověkému Egyptu.

Paul Seligson (12)

Autor učebnic, pracovních sešitů a metodických příruček pro výuku angličtiny.

Paul Rival (4)

Francouz. Autor historických děl.

Paul McKenna (7)

Nejznámější světový hypnotizér. Kromě toho kouč, trenér, vedoucí seminářů, televizní dokumentarista a spisovatel.

Paul & Mary Peter (2)

Peter, Paul & Mary bylo folkové trio, které vzniklo v New Yorku v roce 1961 ve složení Peter Yarrow, Paul Stookey a Mary Travers. Skupina se stala jednou z nejúspěšnějších folkových pěveckých skupin šedesátých let, známá svými pevnými harmoniemi a procítěnými texty. Zasloužili se o popularizaci folkové hudby v Americe a stali se synonymem hnutí za občanská práva a protiválečných nálad té doby.

Patrick Lynch (6)

Britský spisovatel znám především jako autor brilantně zvládnutých románů souvisejících s lékařskou vědou. Jeho knihy vycházejí ze skutečných poznatků moderní vědy, ať už se jedná o bakterologii, biologii či medicínu. Dokáže se však se ctí vyrovnat i s tématy naprosto odlišnými, například s problematikou psychopatického pronásledování populárních osobností, o němž se dočteme v napínavém thrilleru POSEDLÍ. Díky obrovské autorově vypravěčské invenci vznikají charakteristické příběhy, čtené zpravidla doslova jedním dechem. Patrick Lynch je autorem několika románů, z nichž většina vyšla i v češtině. V současné době žije a pracuje v Londýně.

Otakar Zich (6)

Otakar Zich byl český skladatel a estetik. V letech 1897–1901 poslouchal na pražské filozofické fakultě přednášky z matematiky, fyziky a estetiky. Byl žákem vynikajícího estetika Otakara Hostinského a chráněnec obrazoboreckého muzikologa a kritika Zdeňka Nejedlého. V letech 1903–1906 vyučoval fyziku a matematiku na střední škole v Domažlicích. V letech před první světovou válkou Zich žil v Praze, kde se aktivně podílel na hudebním životě jako kritik. Z této funkce podporoval snahy Nejedlého pro-smetanovské kliky proti intelektuálním zastáncům Antonína Dvořáka, zejména během tzv. Dvořákovy aféry v letech 1911–1914, kdy zpochybňoval uměleckou integritu Dvořákovy kompozičního jazyka. Tyto aktivity pevně spojily Zicha s akademickým okruhem Nejedlého na Univerzitě Karlově, kde se roku 1911 habilitoval z estetiky. V letech 1919–1923 dojížděl z Prahy do Brna, kde na Masarykově univerzitě zřídil a vedl filozofický seminář. Přednášel zde nejen z dějin filozofie, ale také a především z psychologie a estetiky. Roku 1924 byl jmenován profesorem estetiky na Univerzitě Karlově, kde obnovil a až do své smrti roku 1934 vedl estetický seminář. Zemřel v červenci 1934 a pohřben byl na Vinohradském hřbitově. Jako skladatel byl Zich z velké části samoukem, ačkoli bychom ho mohli označit za pokračovatele post-smetanovské linie českých skladatelů . Jeho hlavními příspěvky ke koncertnímu životu v Praze byly opery Malířský nápad , Vina a Preciézky . Také vytvořil několik sólových vokálních a sborových skladeb. Jeho hudební styl je rozkročený mezi pozdním romantismem a raným neoklasicismem, spojujících hutnou orchestraci, Wagneriánské leitmotivy a mohutně lineárním kontrapunktem s hravou ...

Otakar Štěrba (7)

Otakar Štěrba byl český ekolog, cestovatel, spisovatel, dokumentarista, vodák a horolezec. Vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1991 byl jmenován prvním profesorem ekologie. Založil Katedru ekologie a zavedl odborné studium Ochrana životního prostředí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého. V letech 1990–1994 byl děkanem Přírodovědecké fakulty. Účastník prvosjezdů horských řek a horolezeckých expedicí. Se svou ženou Dinou - českou horolezkyní, založili projekt české Nemocnice v Pákistánu, o které natočili také dokument.

Otakar Pertold (8)

Otakar Pertold byl český indolog, historik náboženství, etnolog a religionista. Bývá považován za průkopníka religionistiky v Československu. Byl 1. profesorem religionistiky na Karlově univerzitě. Byl členem mnoha vědeckých komunit a za svého života publikoval mnoho knih a studií v odborných časopisech, především v souvislosti s východním náboženstvím. Narodil se v Jaroměři. Roku 1902 odmaturoval na gymnáziu ve Slaném a poté začal studovat na Karlově univerzitě matematiku, filozofii a fyziku. Za nedlouho začal studovat orientální jazyky a náboženství Indie. Za těchto studií se dostal do Anglie, Francie, Nizozemska i Německa, kde navštěvoval přednášky indologa Paula Deussena. V roce 1908 studia završil doktorskou prací Herbatismus v pedagogické literatuře anglické a americké. Následující rok se poprvé vydal do Indie a na Cejlon. S příchodem první světové války odchází na frontu, ale již rok po jejím skončení se habilitoval díky práci Cejlonská božstva Gará a Girí. Příspěvek k poznání původního náboženství cejlonského. V roce 1920 vydává jedno ze svých stěžejních děl Základy všeobecné vědy náboženské. Mezi lety 1920-1923 pracoval jako konzul v indické Bombaji. Od roku 1927 působil jako mimořádný, od roku 1934 jako řádný profesor srovnávací vědy náboženské na Karlově univerzitě. Během okupace byl nucen odejít z akademické půdy na venkov. Po skončení války zaujal místo vedoucího etnologické katedry a historie náboženství. Po roce 1948 se přihlásil k marxismu-leninismu a stal se vědecky i společensky konformním s komunistickým režimem. Pertold pojímal náboženství specifickým způsobem. V každém náboženství spatřoval tří složky: rozumovou, citovou a složku kultu. Náboženství dělil na tři stupně: Původ náboženství spatřoval v lidské představivosti nadpřirozena . Odmítl tak nejen Spencerovu a Tylorovu teorii o původu náboženství, ale odmítl také koncepci J. G. Frazera, který spatřoval prv...

Oskar Nedbal (12)

Oskar Nedbal byl český skladatel, dirigent a violista. Byl významnou osobností české hudební scény na přelomu 19. a 20. století. Nedbal byl jedním ze zakládajících členů České filharmonie a působil jako její zástupce pod vedením Antonína Dvořáka. Ačkoli není příliš známý produkcí alb, protože jeho kariéra předcházela modernímu nahrávacímu průmyslu, Nedbalovy skladby byly nahrány posmrtně.

Orhan Pamuk (8)

Ferit Orhan Pamuk je turecký spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2006. Jeho dílo bývá řazeno k postmodernismu. Narodil se 7. června 1952 v Istanbulu. Jeho dědeček byl inženýrem a obchodníkem a vydělal jmění stavbou železnic a továren. Jeho otec ale následně všeho pozbyl. Vzdělával se od roku 1970 na soukromé škole v Istanbulu, tři roky studoval architekturu, pak ale studium přerušil a zapsal se na žurnalistiku. Rozhodl se, že se stane spisovatelem. Ve 22 letech napsal svůj první román Pan Cevdet a jeho synové. Tento román vyhrál literární cenu za románovou prvotinu, navzdory tomu však trvalo čtyři roky, než se Orhan Pamuk dočkal jeho vydání. V roce 1982 se oženil s Aylin Türegün, dívkou ze sousedství. Roku 1991 se jim narodila dcera, kterou pojmenovali Rüya po hrdince Černé knihy. V roce 2001 se rozvedli, zůstali ale dobrými přáteli. Dlouho žil s matkou a věnoval se výhradně psaní. Mezi lety 1985 a 1988 pobýval v New Yorku, kde jeho druhá žena studovala a získala doktorát na Kolumbijské univerzitě. Roku 2006, měsíc před obdržením Nobelovy ceny, začal Orhan Pamuk vyučovat na Kolumbijské univerzitě literaturu. V roce 2013 se zúčastnil Festivalu spisovatelů Praha. V roce 2014 získalo Muzeum nevinnosti, které Pamuk vybudoval v Istanbulu podle stejnojmenného románu, prestižní ocenění EMYA za rok 2014. Dne 12. října 2006 mu byla jako prvnímu Turkovi udělena Nobelova cena za literaturu. V odůvodnění udělení ceny se píše: „Při hledání melancholické duše svého rodného města objevil nové symboly civilizačních střetů a kontaktů.“

Ondřej Kundra (8)

Jako novinář se dlouhodobě specializuje na českou politiku a justici. Za své investigativní texty byl oceněn novinářskou Křepelkou a následně i Novinářskou cenou. S Respektem spolupracuje od roku 1999, stálým členem redakce je od roku 2002. Od května 2008 vede domácí rubriku Respektu, od září 2009 pak rubriky Politika a Společnost a od března 2011 rubriku Politika. Ve svých textech popisuje především dobrodružný svět české politiky se zaměřením na korupci a veřejné zakázky. V roce 2011 získal za politické analýzy a investigativní texty novinářskou Křepelku.

Olga Vomáčková (5)

PhDr., Ph.D., vysokoškolská pedagožka, germanistka, zaměřená na výuku lexikologie a frazeologie.

Olga Tokarczuk (11)

Olga Nawoja Tokarczuk je polská spisovatelka, autorka poezie, esejí, scénářů a jedna z nejčtenějších a kritiky nejlépe hodnocených polských autorů. V roce 2019 jí byla udělena Nobelova cena za literaturu za rok 2018. Od roku 1998 žije Olga Tokarczuk v malé vesnici Krajanów blízko Nové Rudy v Dolnoslezském vojvodství, odkud řídila své soukromé nakladatelství Ruta ve Vratislavi. Od roku 2015 organizuje v Nowé Rudě a okolí festival „Góry Literatury“. V září 2020 veřejně odmítla svou nominaci na udělení čestného občanství Dolnoslezského vojvodství, protože zároveň s ní byl na tuto poctu nominován tamní biskup, který aktivně vystupuje proti komunitě LGBT. Dříve než se dala na literární dráhu, studovala psychologii na Varšavské univerzitě, a to od roku 1980 do 1985. Během vysokoškolského studia pomáhala jako dobrovolník v ústavu pro mladistvé s poruchami chování. Po ukončení univerzity začala pracovat jako psychoterapeutka ve městě Valbřich poblíž českých hranic. Je členkou Partia Zieloni, polské Strany zelených. Od roku 2008 vyučuje tvůrčí psaní na Opolské univerzitě. Olga Tokarczuk bývá přirovnávána k Márquezovi díky jejím snovým a poetickým příběhům . Olga Tokarczuk je držitelkou několika literárních cen, a to jak v Polsku, tak v zahraničí. V roce 2008 obdržela cenu hlavní poroty polského nejvýznamnějšího ocenění, NIKE. Celkem třikrát získala cenu čtenářů v soutěži Nike. V roce 2018 obdržela Mezinárodní Man Bookerovu cenu za knihu Běguni . Kniha vyšla v České republice v roce 2008 v nakladatelství Host. V roce 2019 získala Nobelovu cenu za literaturu za „vypravěčskou představivost, která s encyklopedickou vášní překračuje hranice jako svébytná forma života”.

Olga Strusková (10)

Olga Strusková je česká publicistka, scenáristka a překladatelka, která se specializuje na propagaci japonského dramatického umění v českém prostředí. Zároveň je aktivní v projektech zaměřených na osoby se zdravotním postižením. Toto téma připomíná jak ve svém díle, tak v pravidelných komponovaných pořadech Zůstaň nad věcí s mladými talentovanými lidmi se zdravotním postižením. Aktivně se podílí na organizaci Světového dne Downova syndromu, které se od roku 2012 koná pod záštitou Organizace spojených národů a během kterého jsou mj. nasvíceny významné budovy modrým světlem. Vystudovala filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a poté moderní literaturu a umění na Londýnské univerzitě. Vytvořila šedesát filmových dokumentů a podílela se na vzniku čtyř česko-japonských hraných koprodukcí. Je autorkou knížky o architektu J. Letzelovi Dopisy z Japonska, spoluautorkou memoárů o Franku Towenovi Můj život s tancem. V roce 1998 přeložila pro Albatros knihu izraelské spisovatelky Navy Semel Učila jsem se létat. O rok později jí vyšla knížka Děti z planety D.S. . Je také spoluautorkou knihy Metoda Ludmily Mojžíšové a autorkou knihy Jak úspěšně stárnout. Kromě toho působí také jako divadelní režisérka. V jejích inscenacích často hrají osoby se zdravotním postižením. V poslední době zaznamenala úspěch s divadelním představení Z deníku hraběnky M., které bylo napsáno „na tělo“ herečky Zory Jandové. Zpracovává příběh Japonky Mitsuko, která byla manželkou posledního majitele zámku v Poběžovicích. Popisuje rozdílnost evropské a asijské kultury. V roce 1987 získala zvláštní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Tokiu , v roce 1989 obdržela cenu za nejlepší drama roku, cenu za nejlepší scénář, zvláštní cenu festivalu v Banffu a Suchumi . V roce 1990 získala jako první zahraniční autor cenu japonské kulturní nadace Hoso Bunka Foundation, v roce 1999 1. ce...

Olga Šípková (6)

Olga Šípková, za svobodna Svatoňová je česká sportovkyně a podnikatelka, dvojnásobná mistryně Evropy ve sportovním aerobiku žen z let 1995 a 1997, čtyřnásobná mistryně České republiky mezi lety 1993 až 1998 a mistryně světa z roku 1997. Od listopadu 2014 připravuje pro Dvojku Českého rozhlasu rubriku Minuta pro vaše zdraví. V roce 2016 se zúčastnila taneční soutěže StarDance, kde tančila s Markem Dědíkem.

Ole Nydahl (11)

Ole Nydahl je dánský láma linie Karma Kagjü. Krátce sloužil v dánské armádě a poté studoval filozofii, anglický a německý jazyk na univerzitě v Kodani; také v USA, Tübingenu a Mnichově. Se svou ženou Hannah se s buddhismem poprvé setkali v roce 1968 na své svatební cestě v nepálském Káthmándú. Potkali zde Lobpöna Ccheču rinpočheho, jednoho z největších buddhistických učitelů v oblasti Himálaje. V roce 1969 se setkali s 16. Karmapou devět let poté, co se britská žena Freda Bedi stala prvním západním studentem 16. Karmapy se Nydahlové stali jeho studenty a žáky. Karmapa je nejvyšší lama 1 100 let staré školy Karma Kagjü tibetského buddhismu, která učí vadžrajánu a kterou Ole Nydahl propaguje jako Diamantovou cestu . Ole a Hannah obdrželi abhišeky a učení přímo od 16. Karmapy a ostatních mistrů školy Karma Kagjü. Obdrželi také abhišeky jiných škol tibetského buddhismu. V roce 1972 poslal 16. Karmapa Oleho a jeho ženu Hannah podpořit buddhismus na Západ. Po návratu do Evropy Hannah a Ole Nydahl začali učit buddhismus a organizovat meditační centra, nejprve v jejich rodném Dánsku, poté v Německu a dalších zemích. Zmocnil je k udělování slibu bódhisattvy a útočiště, obřadu, při kterém se člověk formálně stává buddhistou. Od té doby dal Ole útočiště více než 500 000 lidí. V roce 1972 byla založena první centra buddhismu Diamantové cesty v Rakousku , Norsku, Švédsku a Dánsku . V roce 1974 bylo založeno první centrum v Německu a od té doby bylo po celém světě založeno již více než 600 center. Od roku 1973 lama Ole Nydahl se svou ženou Hannah organizovali přednášková turné pro nejvyšší tibetské učitele – nejdříve po Evropě, později také po Severní a Jižní Americe, Rusku a Austrálii. Následující léta lama Ole tráví péčí o své studenty a rozvíjením svých center po celém světě. Tráví život na cestách, přednáší, vede kurzy a píše knihy a články. Už dnes se dá prohlásit, že Ole Nydahl je člověk, který podpořil ro...

Oldřich Fejfar (3)

Oldřich Fejfar je český paleontolog, vysokoškolský učitel a popularizátor paleontologie, který se ve své práci zaměřuje především na paleontologii vyšších obratlovců, zejména pak savců. Po absolvování klasického gymnázia v letech 1941–1949 vystudoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy obor geologie a paleontologie u profesorů Josefa Augusty a Zdeňka Špinara. Následně nastoupil do Ústředního ústavu geologického . Během této doby absolvoval v rámci Humboldtova stipendia postgraduální pobyt v Ústavu pro paleontologii a historickou geologii Univerzity v Mnichově . Od roku 1991 působí v Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Roku 1992 byl ustanoven řádným profesorem a roku 1996 byl jmenován emeritním profesorem. V rámci své práce se účastnil řady paleontologických expedic po celém světě: Kuba , USA , Libye , Ekvádor , Mongolsko a Čína , Německo ; a dlouhodobých stáží na univerzitách a muzeích v Basileji, Barceloně, Berlíně, Budapešti, Florencii, Chicagu, Krakově, Madridu, Mnichově, New Yorku, Paříži, Pekingu, Pittsburghu, Stuttgartu a ve Vídni. Stříbrná medaile Univerzity Karlovy udělená za zásluhy o navázání mezinárodních vztahů v oboru paleontologie; dopisující člen Přírodovědecké společnosti při Senckenberském muzeu ve Frankfurtu nad Mohanem . V roce 2005 získal zvláštní ocenění časopisu Živa za sérii článků „Nové doklady o vzniku ptáků“. Autor knih:

Noam Chomsky (10)

Avram Noam Chomsky je americký filozof, kognitivní vědec, lingvista, logik, společenský kritik a aktivista židovského původu, tvůrce tzv. Chomského hierarchické klasifikace formálních jazyků, emeritní profesor lingvistiky na Massachusettském technologickém institutu , a také levicově orientovaný politický aktivista – anarchista, známý svým kritickým vztahem ke globalizaci a jejím dopadům, k válečným konfliktům, k zahraniční politice USA, Izraele a dalších vlád. Podle Top global intellectuals of 2005 a časopisů Prospect magazine a Foreign policy byl zvolen nejvlivnějším globálním intelektuálem. Chomsky je autorem teorie generativní gramatiky, která je některými považována za největší přínos na poli teoretické lingvistiky 20. století. Ovlivnil též filozofii jazyka a mysli . Rovněž pomohl podnítit kognitivní revoluci v psychologii díky své revizi Skinnerova verbálního chování, ve které zpochybnil behavioristický přístup ke studiu chování a jazyku, převažující v 50. letech minulého století. Jeho naturalistický přístup ke studiu jazyka ovlivnil filozofii jazyka a mysli. Zasloužil se také o založení Chomského hierarchie v roce 1956 – klasifikaci formálních jazyků dle jejich generativní schopnosti. Dle Chomského je vývoj řeči vymezen geneticky – došel k závěru, že existuje jakási univerzální gramatika, která je vrozená a nikoli naučená během života – člověk se rodí se základní gramatickou šablonou, do které snadno zapadne jakýkoli světový jazyk. Chomského teorie jsou ale napadány, protože postrádají vědecké důkazy. Dle Indexu humanitních citací z roku 1992 byl Chomsky jako pramen citován častěji než jakýkoliv jiný žijící badatel mezi lety 1980–1992, a byl osmý nejcitovanější vědec vůbec. Od jeho kritiky války ve Vietnamu v 60. letech minulého století se stal ještě známějším – hlavně mezi...

Nikolaj Ivanovič Sladkov (5)

Nikolaj Ivanovič Sladkov, rusky: Николай Иванович Сладков byl ruský sovětský spisovatel, autor více než 60 knih o přírodě. Od dětství měl rád přírodu, od druhé třídy si začal psát deník, jemuž svěřoval své dojmy. V mládí lovil, ale pak toho nechal, sportovní honitby dokonce považovat za barbarství. Místo toho se stal \"fotolovcem\". Psát začal díky setkání s Vitalijem Biankim.

Nicholas Evans (7)

Vystudoval na Oxfordu, nejprve pracoval jako novinář a pak psal scénáře a produkoval mnoho filmů i umělecké dokumenty. Roku 1993 se seznámil s jedním kovářem, který mu vyprávěl o tzv. "zaříkavačích koní", jenž dokážou vyléčit traumatizované koně. A o 2 roky později vyšla Evansova první kniha a zároveň i ohromný bestseller Zaříkávač koní.

Nevil Shute (10)

Byl populární britský romanopisec a úspěšný letecký inženýr.Používal pseudonym Nevil Shute,aby ochránil svou kariéru inženýra v případě negativní publicity v souvislosti s jeho romány.V letech 1950 až 1960 byl jedním ze světově nejprodávanějších romanopisců.V letech 1956 a 1958 v Austrálii začal jako koníčka jezdit závody automobilů.Některé z těchto zkušeností popsal i ve svých knihách. Shute zemřel v Melbourne v roce 1960 po cévní mozkové příhodě.

Natálie Kocábová (9)

Natálie Kocábová je česká spisovatelka, scenáristka a zpěvačka. Je dcerou hudebníka, skladatele a politika Michaela Kocába. Absolvovala FAMU, obor scenáristika a dramaturgie. V roce 2002 si zazpívala čtyři skladby na otcově albu Za kyslík. Roku 2008 zpívala v písni „Tramtárie“ z alba Ohrožený druh textaře Michala Horáčka. V roce 2016 vydala společně se skladatelkou Michaelou Polákovou album Ellis Island. Podíleli se na něm například kytarista Nick McCabe, člen skupiny The Verve, a baskytarista Fernando Saunders, který řadu let spolupracoval s Lou Reedem.

Naoja Macumoto (15)

Musaios (6)

Řecký básník.