Výpis všech autorů

Henry Kissinger

Henry Alfred Kissinger, celým jménem Heinz Alfred Kissinger je americký diplomat, historik, mediální komentátor, politik a politolog německého a židovského původu. Působil jako poradce pro národní bezpečnost a později jako ministr zahraničních věcí v administrativě prezidentů Richarda Nixona a Geralda Forda. Za spoluúčast při diplomatických jednáních ohledně války ve Vietnamu získal v roce 1973 Nobelovu cenu za mír, která vzbuzovala mnohé kontroverze, jelikož Kissinger mimo jiné také rozhodoval o intenzivním bombardování severního Vietnamu, které mělo zemi přimět k ukončení války. Jako podporovatel realistů sehrál Kissinger v letech 1969 až 1977 významnou roli v zahraniční politice Spojených států amerických. Během tohoto období se snažil o zmírnění napětí mezi USA a Sovětským svazem, zajistil otevřenější vztahy s Čínskou lidovou republikou a v roce 1973 vyjednal Pařížské dohody, kterými ukončil zapojení americké armády ve válce ve Vietnamu. Kissingerova politika často vyvolávala jistá znepokojení, která souvisela například na zapojení zpravodajské služby CIA v Chile, nebo na podporu Pákistánců, kteří během Bangladéšské války za nezávislost v roce 1971 páchali mnoho válečných zločinů, včetně genocidy. Kissinger je také zakladatelem newyorské vlivné konzultační společnosti Kissinger Associates, Inc. a významným autorem politických a historických literárních děl. Kissinger se narodil jako Heinz Alfred Kissinger v bavorském městě Fürth do židovské rodiny. Jeho otec Louis Kissinger byl gymnaziální učitel a jeho matka Paula byla žena v domácnosti. Henry měl také mladšího bratra Waltera. Příjmení Kissinger bylo rodinou, konkrétně prapradědou Meyerem Löbem, převzato již v roce 1817. Löb se inspiroval lázeňským městem Bad Kissingen. Jako mladý hrál Henry fotbal za mládežnický oddíl klubu SpVgg Fürth, který byl ve své době v Německu velmi uznávaný. Roku 1938 uprchla celá rodina ...

Harvey Karp

Dr. Harvey Karp is a nationally renowned pediatrician on the faculty of USC School of Medicine and a fellow of the American Academy of Pediatrics. The popularity of his books has made him the most read pediatrician in America. Praising his revolutionary ideas, the New York Times proclaimed, “Roll over Dr. Spock!”

Hana Klenková

Hana Klenková, rozená Jana Benešová byla autorka próz pro mládež i pro dospělé, překladatelka z angličtiny a publicistka. Byla dcerou Vojty Beneše , v té době učitele v Čakovicích a matky Emilie, rozené Řezáčové . Otec Hany Klenkové byl bratr československého prezidenta Edvarda a Václava Beneše. Její mladší bratr byl Václav Ladislav Beneš . Dětství prožila v Brandýse nad Labem, roku 1914 odjela s rodiči do USA, kde se otec podílel na organizování protirakouského emigrantského odboje. 1919 se vrátila do vlasti, 1925 maturovala na gymnáziu v Praze. Studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy přerušila a absolvovala učitelské zkoušky v Čáslavi. Podnikla cesty do Rakouska, Švýcarska a opět do USA, kde v letech 1927–1928 studovala na Vassar College v Poughkeepsie u New Yorku sociologii a psychologii. Krátce pracovala ve výchovném ústavu v Pensylvánii. Po návratu učila rok v Praze. V roce 1929 se provdala za učitele Ladislava Klenku, který se 1932 stal ředitelem dětského výchovného ústavu v Načeradci u Vlašimi. Zde působila mezi lety 1939 až 1964 jako vychovatelka. Poté odešla na odpočinek do obce Lesáky pod Blaníkem a od roku 1967 žila v Praze. Vychází z její bohaté vychovatelské a učitelské zkušenosti. Hrdinky jejích próz jsou ženy - emancipované a sebevědomé osobnosti, které převyšují své okolí nadáním, energií a vzděláním, jež v její generaci nebylo prioritou. Detailním líčením prostředí a psychologie navazuje na tradiční realistický román. Kniha Rok na vsi byla dílem jejího otce, kterého kryla svým jménem. Přesto se publikace dostala do prodeje až po německé okupaci, v roce 1945.

Gillerová Katarína

František Kudrna

Narozen 28.8.1897. Filmový libretista, scénárista a textař, prozaik, romanopisec, básník, editor uměnovědných prací.

František Kozmon

Slovenský prozaik, šéfredaktor televizního webu.

František Kadeřávek

František Kadeřávek byl český matematik a pedagog. Po maturitě na reálce v Ječné ulici v Praze, v roce 1902, zahájil František Kadeřávek studia na strojním odboru České vysoké škole technické v Praze. Rozsah učiva probíraného na technice neuspokojoval zcela Kadeřávkovy požadavky, a tak se ještě mimo to věnoval podrobněji matematice, stereotomii, elektrodynamice a jiným předmětům. V letech 1905–07 byl posluchačem i Filozofické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde studoval odborné matematické předměty u profesora K. Petra a profesora Jana Sobotky. V roce 1908 dosáhl aprobace pro vyučování matematiky a deskriptivní geometrie na středních školách . V té době již dva roky působil jako asistent deskriptivní geometrie u profesora K. Pelze na české technice v Praze. V roce 1910 byl František Kadeřávek promován doktorem technických věd a o dva roky později se na technice habilitoval pro obor syntetické geometrie. Uznáním jeho práce byl návrh na místo mimořádného profesora deskriptivní geometrie na České vysoké škole technické v Praze, kterým byl jmenován v roce 1917. V roce 1920 byl pak jmenován řádným profesorem. Po rezignaci Antonína Engela dne 26. května 1945 byl zvolen rektorem ČVUT, ale dne 3. srpna 1945 pro nemoc odstoupil. Mimo techniku František Kadeřávek ještě přednášel na Akademii výtvarných umění v Praze. František Kadeřávek byl jedním z několika významných českých geometrů na přelomu 19. a 20 století. Jeho práce se zabývají projektivní geometrií kuželoseček a kvadrik, geometrickými příbuznostmi, zborcenými plochami, křivkami a plochami součtovými, teorií osvětlování a dalšími oblastmi deskriptivní geometrie. V roce 1929–30 vydal společně s J. Klímou a J. Kounovským dvoudílnou učebnici Deskriptivní geometrie. Mimo to je František Kadeřávek autorem knih Perspektiva, příručka pro architekty, malíře a přátele umění , Relief, příručka pro sochaře a architekty (19...

Edmond Konrád

Edmond Konrád byl český dramatik a divadelní kritik. Narodil se v rodině advokáta Gustava Konráda a klavíristky Heleny Konrádové, rozené Röslerové. V letech 1899 – 1907 studoval na gymnáziu v Křemencové ulici, později studoval historii na Filozofické fakultě UK, kterou úspěšně absolvoval v roce 1912. Byl zaměstnán krátce v knihovně Národního muzea a po návratu z vojenské služby nastoupil v roce 1919 do tiskového odboru Čs. červeného kříže. V tomtéž roce odešel do Univerzitní knihovny v Praze, kde pracoval do roku 1925 jako knihovník. V dalších letech se zabýval dramatickou tvorbou a působil jako divadelní kritik – referent v časopise Národní obrození a v Lidových novinách . Byl funkcionářem českého PEN klubu a pracoval v Dramatickém svazu a od roku 1939 v Kruhu spisovatelů. Publikoval mj. v České revue a časopisech Květy, Tribuna, Cesta, Kritika, Přítomnost, Rozpravy Aventina, Literární noviny, Lidová demokracie, Zpravodaji Společnosti bratří Čapků aj. a přispíval do sborníků. Používal pseudonymů Adam Zima, Beneš Musil, Emil Kolda, Iček a šifer Delta, kd, kd., -kd-, Kd. Během nacistické okupace nesměl jako neárijský míšenec publikovat a pracoval jako pomocný dělník. Po válce se vrátil jako divadelní referent do Lidových novin. Po únoru 1948 po kritickém referátu k Honzlovu provedení Gogolova Revizora v Národním divadle mu byla další činnost divadelního referenta znemožněna a pracoval jako knihovník a později jako korektor v nakladatelství Čs. spisovatel. Jeho manželkou byla Božena Scheinpflugová, dcera spisovatele a novináře Karla Scheinpfluga, starší sestra herečky Olgy Scheinpflugové. Zemřel roku 1957 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Daniel Kovář

Daniel Kovář je jihočeský archivář a spisovatel. Působí jako vedoucí českobudějovické pobočky státního oblastního archivu v Třeboni. Od roku 1998 napsal nebo se podílel na množství článků i knih o Českobudějovicku i o jednotlivých vesnicích

Colin King

Britský ilustrátor, autor vzdělávacích dětských knih. Vystudoval uměleckou školu v Colchesteru, poté pokračoval na londýnské vysoké škole Royal College of Art. Hlavní oblastí jeho zájmu byly vzdělávací ilustrace, snažil se najít způsob, jak skloubit obrázky, informace a humor tak, aby zaujaly děti i mládež. Po ukončení studia se snažil působit na volné noze, spolupracoval například s vysílací společností BBC a Sunday Times Magazine. Zároveň vyučoval na uměleckých školách v Cambridge, Wimbledonu a Harrow. Velkým mezníkem v jeho kariéře bylo navázání spolupráce s novým kreativním nakladatelstvím Usborne Publishing , které se dodnes specializuje na vzdělávací publikace pro děti a mládež. Vytvořil jednu z prvních vydaných knih, a to se zábavnou špionskou tématikou . Od té doby pro Usborne napsal a ilustroval velké množství knih s nejrůznější tématikou.

Brigid Kemmerer

Brigid Kemmerer je americká autorka beletrie pro mladé dospělé . Nejprve pracovala ve finančním průmyslu, pak se stala spisovatelkou na plný úvazek. Žije v oblasti Baltimoru s manželem a chlapci. Pokud zrovna nepíše nebo nedělá mámu, obyčejně ji najdete s rukama omotanýma kolem dvouruční činky.

Bohumír Kotlík

Autor učebnic chemie.

Bohdan Klimeš

Doc. Ing. Dr.tech. Bohdan Klimeš, CSc. Autor publikací z oboru fyziky; učebnice.

Antonín Klimek

Antonín Klimek byl český historik, který se zabýval především historií první Československé republiky. Jeho bratr Hynek Klimek je český spisovatel, novinář a publicista. V roce 1960 vystudoval historii na pražské Filozofické fakultě UK. Po absolutoriu hledal uplatnění ve vědě vzhledem k svému nevhodnému třídnímu profilu jen velmi těžko. Nakonec se stal v témže roce archivářem pražského archivu koncernu Škoda-Plzeň, kde pracoval třicet let až do roku 1990 – nejen na dějinách koncernu. Postupně se vypracoval na znalce hospodářských dějin a předního znalce dějin první republiky. První práce však mohl publikovat až v roce 1989 . V 90. letech 20. století pracoval jako historik v Historickém ústavu Armády České republiky. Stěžejními díly se staly dvoudílný Boj o hrad , v němž kriticky rozebral vnitřní politiku první republiky v období boje o nástupnictví po T. G. Masarykovi, a dva díly Velkých dějin zemí Koruny české , v nichž vylíčil pro tento projekt období první Československé republiky. Čestné občanství MČ Praha 2 mu bylo uděleno 8. října 2007 in memoriam.

Alois Kubíček

Alois Kubiček, křtěný Alois Antonín, psán i Kubíček byl český inženýr, architekt, památkář, historik architektury a publicista. V letech 1906–1911 studoval architekturu na c.k. České vysoké škole technické v Praze u profesora Josefa Schulze. Byl zaměstnancem ministerstva veřejných prací. Věnoval se regulačním plánům a projektům veřejného významu. Ve 20. letech 20. století navrhoval hornické kolonie v severních Čechách a ve Slezsku . V roce 1926 přepracoval původní návrh Hornického domu v Moravské Ostravě stavitelů Koláře a Rubého v intencích nového klasicismu. Po válce pracoval ve stavebním úřadu hl. města Prahy, kde byl roku 1947 penzionován. Současně vedl odbor bytového stavebnictví na Ministerstvu ochrany práce a sociální péče. Zabýval se především studiem architektonických památek, objevil Betlémskou kapli. Od roku 1938 byl aktivním členem a předsedou Klubu Za starou Prahu. Podílel se na obnově Karolína a ochraně staré Prahy.

Alena Klečková

Zofia Kossak

Je považována za jednu z nejvýznamnějších polských spisovatelek 20. století, v oblasti historického románu pak za jednoho z nejlepších autorů vůbec. Její díla byla přeložena do 16 jazyků. Za druhé světové války byla klíčovou osobností polského protinacistického odboje, snažila se spojovat úsilí jeho jednotlivých frakcí a byla hlavní iniciátorkou a organizátorkou jeho pomoci Židům. Založila odbojové organizace Front Odrodzenia Polski, Provizorní radu pro pomoc Židům a Żegotu. Po válce uprchla před komunistickým režimem z Polska, v roce 1957 se vrátila, nicméně její dílo bylo komunisty potlačováno. V roce 1982 obdržela od Jad Vašem posmrtně titul spravedlivá mezi národy.

Zdeněk Kudělka

Moravský historik umění a jedna z nejvýraznějších osobností uměnovědné katedry Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. V 50.–60. letech 20. století byl aktivním kritikem a teoretikem současného výtvarného umění a spoluzakladatelem a členem tvůrčí skupiny Brno 57. V letech 1945-1949 studoval dějiny umění a klasickou archeologii na Masarykově univerzitě v Brně, během studií zde úůsobil jako asistent a později jako odborný asistent semináře dějin umění, v roce 1949 dosáhl titulu PhDr., 1965 CSc., roku 1969 se stal docentem a v roce 1990 byl jmenován profesorem. Během totalitního režimu byl nucen opustit akademickou půdu. V letech 1964-1969 se vrátil nejprve do Olomouce na Univerzitu Palackého a poté zpět do Brna, kde působil až do roku 1992. Více o něm také v článku historika umění Jiřího Kroupy ke Kudělkovu životnímu jubileu zde: https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/110917/F_HistoriaeArtium_40-1996-1_10.pdf?sequence=1

Zdeněk Kopal

Zdeněk Kopal byl český astronom a astrofyzik, který však proslul i v oblasti numerické matematiky, balistiky a aerodynamiky. Jeho nejdůležitější vědecké práce se týkají zákrytových proměnných dvojhvězd a výzkumu Měsíce a terestrických planet. Po dobu celé své vědecké kariéry působil v zahraničí – v USA a ve Velké Británii, avšak srdcem zůstal vlastencem. Je považován za nejvýznamnějšího českého astronoma 20. století. Zdeněk Kopal se narodil 4. dubna 1914 v Litomyšli jako druhorozený syn v rodině budoucího profesora Univerzity Karlovy, a člena Královské české společnosti nauk a České akademie věd a umění, Josefa Kopala . Jako malého jej k zájmu o přírodní vědy přivedl jeho dědeček, učitel na měšťance v Jičíně, Josef Lelek . A tak nebylo divu, že po přestěhování rodiny do Prahy, se ve věku 15 let stal členem České astronomické společnosti. Zde, na Štefánikově hvězdárně, zahájil svůj výzkum proměnných hvězd a již jako student gymnázia publikoval odborné články v zahraničních časopisech. V roce 1933 odmaturoval Kopal na gymnáziu s vyznamenáním a přihlásil se, vzdor naléhání rodičů, kteří uvažovali o dráze právníka či lékaře, ke studiu matematiky, fyziky a astronomie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Během studií na univerzitě jej nejvíce ovlivnili fyzikové prof. Vincenc Nechvíle a prof. Erwin Finlay Freundlich . O vřelém vztahu s profesory svědčí i to, že mu šli za svědky, když si v roce 1938 bral za manželku Ing. Alenu Müldnerovou, bývalou spolužačku z gymnázia. Kopal se ještě za studií účastnil sjezdu Mezinárodní astronomické unie v Paříži v roce 1935, kde byl okamžitě, na základě svých již publikovaných prací, zvolen za jejího člena. V roce 1936 se účastnil výpravy vedené dr. Hubertem Sloukou za zatměním Slunce do Japonska. V roce 19...

Zbyněk Kovanda

Literárně debutoval povídkou Štika v almanachu Jitro v kraji . Pouze sporadicky přispíval do plzeňské Pravdy. Pro plzeňskou redakci Čs. rozhlasu napsal rozhlasovou hru Kolik vteřin trvají tři roky a v roce 1966 byla v plzeňském divadle uvedena jeho nepublikovaná hra Ostrov pro dva. Roku 1985 připravil katalog výstavy sochaře Aloise Sopra. V době působení v Divadle Alfa začal psát i písňové texty, zhudebněné mj. Bohuslavem Ondráčkem, Jaromírem Vomáčkou, Zdeňkem Lukášem a Lubošem Rožněm. Roku 1979 se stal laureátem Výroční ceny Víta Nejedlého. Na začátku své tvorby se Kovanda pokusil o básnickou sbírku a agitační společenskokritickou rozhlasovou a divadelní hru s detektivní zápletkou, později se věnoval výhradně próze. První povídky byly napsány v poloze nenáročné zábavné četby. Po naivně žertovné parodii na klasický akční kriminální příběh vydal na počátku 70. let drobné humoristické texty napodobující spontánní lidové vypravěčství. Prózy soustředěné v knihách S pánembohem od podlahy aneb Muzikantský dekamerónek a Jak se natahují trpaslíci se vyznačují motivickou rozbíhavostí a fantazijní uvolněností, která spojuje prvky absurdní, tragikomické i bizarně groteskní. – Své přitakání normalizaci autor vyslovil románem Palec na spoušti, zachycujícím dva dny srpna 1968. Vykresluje zde akci stíhacího letce na západní hranici i pronásledování jeho otce, pravověrného komunisty, jenž se podruhé v životě dočká sovětských tanků. Ideologickou tendenčností, zjednodušeným pojetím tématu a vypravěčskými stereotypy jsou prostoupeny také Kovandovy následné práce pro dospělé i mládež. Čerpají především z vojenského a policejního prostředí , přičemž jejich jednoduchou dějovou osnovu autor s oblibou dramatizuje kriminálním motivem záškodnictví. Za opožděnou budovat...

Werner Keller

Německý publicista a autor populárně naučné literatury.

Vladimír Kavčiak

MgA. Vladimír Kavčiak je československý režisér, scenárista a český spisovatel. V roce 1972 absolvoval na FAMU obor filmové a televizní režie. Ve stejném roce  se stal zaměstnancem České televize jako režisér dramatických pořadů, a to až do roku 1977. Po neshodách s vedením redakce odešel na Slovensko do Slovenské filmové tvorby, kde kromě krátkých a kreslených filmů režíroval čtyři celovečerní filmy. V roce 1983 se vrátil do České televize na původní místo v dramatické tvorbě na pozici režiséra, kde působil až do r. 1990. Během těchto let režíroval i na několika divadelních scénách . Od roku 1991 až do roku 2007 vedl producentskou společnost, kde společně se svým týmem vytvořil na 2500 publicistických, dokumentárních, reklamních a zábavných pořadů, mimo jiné pro TV Prima a Českou televizi. V roce 2012 působil jako externí dramaturg TV Nova. Od roku 2013 pracuje jako externí dramaturg pro Českou televizi. Kromě audio-vizuálních děl napsal i sedm románů, jednu monografii a dvě divadelní hry. Je držitelem řady domácích i zahraničních ocenění. Osmnáct let byl manželem herečky Národního divadla Blanky Bohdanové. 1977 – Bílá stužka ve tvých vlasech 1980 – Karlina manželství 1981 – Soudím tě láskou 1983 – Sbohem, sladké dřímoty 1972 – Portrét 1974 – Lekce z přítomnosti 1977 – Americké humoresky I-IV 1977 – Tři sladké třešně 1979 – Jako listy jednoho stromu 1985 – Angolský deník lékařky 1989 – Letící delfín I-VII 1971 – Zloději 1972 – Porážka 1973 – Cesta do Pristolu 1973 – Záhady v Alleghe 1974 – Kurs manželského dialogu 1974 – Mat třetím tahem 1974 – Docela malý zlepšovák 1975 – Únos 1978 – Chobotnice 1980 – Poslední vlak 1983 – Chlapec s houslemi 1983 – K. H. Mácha 1983 – Salvador, 17. března krátce po páté 1983 – Hodina před ránem 1984 – Čas zrání 1985 – Pátá stanice 1985 – Čarodějky z Greenham Common 1986 – Bar Nevada...

Tomáš Korbař

Tomáš Korbař byl český překladatel a nakladateslký redaktor ve Státním nakladatelství technické literatury, kde v letech 1962-1964 vedl společně s Antonínem Stránským práce na vytvoření Technického naučného slovníku. Překládal hlavně angloamerickou prózu, příležitostně překládal z francouzštiny. Byl velkým propagátorem detektivní literatury a hororu, nevyhýbal se ani dobrodružnému žánru, zejména westernu. Napsal řadu teoretických prací a monografiíí a sestavil několik povídkových antologií, z nichž je nejznámější Tichá hrůza.

Táňa Kubátová

Táňa Kubátová se narodila 14. 1. 1958 v Hodoníně. Až do maturity žila v Břeclavi, později v Brně a v r. 1997 se přestěhovala do Prahy. Vystudovala Přírodovědeckou fakultu UJEP v Brně obor matematická analýza. Je vdaná. Její profesí i koníčkem zároveň jsou počítače. Ve volném čase ráda čte, jezdí na kole a chodí po horách. Je autorkou knih Co je v domě, S hlavou v písku, Záruční list na život a dalších.

Rina Kent

Raymond Khoury

Z Libanonu utekl před občanskou válkou, absolvoval střední školu ve Spojených státech, po návratu do Bejrútu vystudoval architekturu, ale znovu prchal před obnovenou válkou. Usadil se v Londýně a začal pracovat jako architekt. Chtěl si koupit dům na Bahamách, a právě tehdy se setkal s člověkem, který se živí tím, že pomáhá spisovatelům psát scénáře na základě jejich vlastních knih. Tak nějak se pokusil něco napsat a Raymond Khoury objevil svůj literární talent. --- Poslední templář, kniha, jejíž české vydání se stalo nejprodávanější knihou roku 2006.

Petr Kukal

Petr Kukal je český básník, spisovatel a publicista. Petr Kukal vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze , obor český jazyk–literatura a občanská výchova. Pracoval jako učitel na ZŠ T. Stolzové v Kostelci nad Labem a na SŠ a VOŠ MILLS v Čelákovicích, dále jako šéfredaktor časopisu Moderní vyučování, šéfredaktor nakladatelství učebnic ALTER, působil na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR a ve vedení Výzkumného ústavu pedagogického. V letech 2005–2015 se věnoval vzdělávání dospělých. Od roku 2015 do dubna 2018 pracoval na Ministerstvu kultury ČR, kde dosáhl popularity jako správce twitterového účtu. V roce 2016 Ministerstvo kultury získalo za tento účet Křišťálovou lupu v kategorii Obsahová inspirace. Od května 2018 do března 2020 působil jako tiskový mluvčí Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde skončil kvůli některým svým vyjádřením na sociálních sítích vůči členkám akademické obce. Od dubna 2020 do února 2021 působil jako správce sociálních sítí a specialista komunikace v Národní knihovně České republiky. Od března 2021 působí jako správce sociálních sítí Středočeského kraje. Je členem Českého centra mezinárodního PEN klubu, České křesťanské akademie a individuálním členem Asociace muzeí a galerií ČR. Petr Kukal je držitelem několika literárních ocenění , za publikaci Písmenková polívka získal spolu s ilustrátorkou Soňou Juríkovou v roce 2020 zvláštní cenu poroty soutěže BELMA: Best European Learning Materials Awards. Od října 2017 spolupracuje s Českým rozhlasem Dvojka , a od roku 2019 také s náboženským vysíláním České televize. Je zastoupen ve sborníku Nejlepší české básně 2017. Jeho verše byly přeloženy do ruštiny, polštiny, maďarštiny a bosenštiny. V roce 2018 mu byla udělena pamětn...

Peter Krassa

Peter Krassa byl rakouský autor pseudovědecké literatury.

Peter Kelder

Americký autor knihy z oblasti tibetské medicíny.

Pavla Kytlicová

Narozena 8. 4. 1874 ve Vídni, zemřela 29. 1. 1932 v Tasově. Prozaička, autorka vzpomínkových knih, vydavatelka děl J. Demla.

Pavel Kraus

Rodák z Prahy, vystudoval strojní průmyslovku. Pracoval jako dělník, konstruktér, dispečer a technický překladatel. Od roku 1959 publikoval v periodikách, od roku 1969 se věnuje pouze literatuře. Prozaik specializující se na kriminalistický žánr. Autor rozhlasových her a televizních scénářů, publicista.

Otakar Klika

Narozen 18.12.1900 v Praze, zemřel 10.6.1979 v Praze. Ing., profesor a vedoucí katedry sdělovací techniky Českého vysokého učení technického v Praze. Práce v oboru.

Naděžda Kvítková

KVÍTKOVÁ, Naděžda, Doc. PhDr. CSc. Kvítková, Naděžda , česká lingvistka, specialistka na historickou mluvnici češtiny, vývoj spisovného jazyka a jazykové kontakty česko-slovanské, oborem jejího badatelského zájmu je jazykovědná bohemistika; teoretička vyučování českému jazyku a literatuře v odborném školství, autorka skript a četných článků týkajících se didaktiky českého jazyka a literatury, spoluautorka učebnic českého jazyka a metodických příruček k integrovaným učebnicím, členka redakční rady časopisu ČJL, členka Jazykovědného sdružení ČR, v letech 1964-1971 působila na katedře bohemistiky FF UP v Olomouci, zpočátku jako interní aspirantka, později jako vědecká asistentka pro vydávání staročeských památek, od roku 1971 do roku 1974 učila na UK v Praze PedF, v době nechtěného opuštění školství byla zaměstnána ve Výzkumném ústavu odborného školství v Praze, kde byla v kontaktu s J. Daňhelkou, s nímž spolupracovala na edici Staročeské kroniky tak řečeného Dalimila. K vydání této kroniky se váže i její kandidátská disertace , studie a články v LF i její monografie. V současné době působí na UK v Praze, PedF.

Naděžda Kubů

Narozena 30. 7. 1954. PhDr., CSc., historička, pracovnice památkového úřadu, publikace o hradech a zámcích.

Miroslav Krob

Narozen 7.2.1961 v Praze. Fotograf, zpočátku krajiny a akty, později expresivní fotomontáže, divadelní fotografie, reklamní snímky, ve spolupráci s otcem Miroslavem Krobem fotografie architektury a krajiny.

Miroslav Kalina

Narozen 1931. PhDr.,Ing., vysokoškolský pedagog, anglista, autor slovníků a učebnic angličtiny z oblasti ekonomické, obchodní, finanční a právní.

Milena Kelly

Narozena 1952 v Praze. PhDr., anglistka. Vyučovala na Harvardské univerzitě v USA, po návrtu do vlasti působila jako lektorka dospělých i učitelka AJ na základní škole. Je autorkou řady učebnic AJ pro děti i pro dospělé.

Milan Kuna

Český muzikolog. Narozen 19.3.1932 ve Zdicích. Promovaný historik, hudební teoretik a redaktor, práce z oboru.

Milan Kovář

Bc. Milan Kovář je původním povoláním automechanik, v současnosti pracující již skoro třicet let u Policie České republiky. Pochází z Hradce Králové, kde také při zaměstnání vystudoval Vysokou školu pedagogickou, obor sociální patologie a prevence. Jako spisovatel se již řadu let systematicky věnuje oblasti vojenské historie - zvláštních jednotek a speciálních operací. Je autorem jak řady odborných článků , tak i řady publikací na uvedená témata.

Michael Kocáb

Michael Kocáb je významný český hudebník, skladatel a politický činitel. Narodil se 28. července 1954 v Praze a je známý především jako lídr rockové skupiny Pražský výběr, která vznikla koncem 70. let a stala se jednou z nejvýznamnějších a nejvlivnějších kapel v Československu v 80. letech. Pro Kocábovu tvorbu s Pražským výběrem byla charakteristická směs rockových, jazzových a klasických vlivů, často se vyznačující složitými aranžemi a virtuózním muzikantstvím.

Matt Kuhn

Americký scénárista, spisovatel a herec.

Marie Kšajtová

Marie Kšajtová je česká redaktorka, scenáristka, televizní dramaturgyně a spisovatelka knih pro děti. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově v Praze a do roku 1972 působila v redakcích různých časopisů. Poté pracovala do roku 2002 v Československé, resp. České televizi jako dramaturgyně večerníčků. Je autorkou řady scénářů, především k animovaným seriálům a textů k několika komiksům v časopise Čtyřlístek. Její knižní tvorba je orientována především na pohádkové příběhy pro menší děti.

Ludovic Kennedy

Sir Ludovic Henry Coverley Kennedy byl britský novinář, rozhlasový a televizní pracovník, humanista a spisovatel. Sehrál významnou roli ve zrušení trestu smrti ve Spojeném království. Narodil se v Edinburghu jako syn důstojníka britského Královského válečného námořnictva Edwarda Coverleye Kennedyho a Rosalindy Grantové, dcery jedenáctého baroneta Sira Ludovica Granta a sestřenice Lorda Boothbyho. Vystudoval Eton; když se chystal na universitu, vypukla válka. Kennedyho šedesátiletý otec byl v té době již v penzi, ale požádal o znovuzařazení do služby a stal se kapitánem HMS Rawalpindi, ozbrojené obchodní lodě. 23. listopadu 1939 loď během hlídky narazila na německé bitevní křižníky Scharnhorst a Gneisenau. Odvysílala údaje o jejich poloze na základnu a poté se kapitán Kennedy odmítl vzdát, ačkoliv věděl, že v boji nemá šanci . Kapitán prohlásil: "Budeme bojovat s oběma, potopí nás, a bude to. Sbohem." Boj, během nějž Rawalpindi jednou zasáhla Scharnhorsta, trval 40 minut. Poté byla loď Scharnhorstem potopena. 238 Britů zahynulo, 37 jich zachránili Němci a dalších 11 zachránila další britská ozbrojená obchodní loď, HMS Chitral. Tento boj se stal v Royal Navy legendou. Ludovicovi bylo tehdy dvacet; rozhodl se následoval svého otce do námořnictva. Sloužil jako důstojník na torpédoborcích, většinou ve stejných severních vodách jako jeho otec. Jeho loď, HMS Tartar, se zúčastnila pronásledování Bismarcku. Kennedy jeho poptopení neviděl, protože Tartar byl před koncem pronásledování odeslán na základnu kvůli nedostatku paliva. O tomto boji napsal později svou knihu "Pursuit" . Měl tři mladší sestry, Morar, Ednu a Katherine. Po válce studoval na Oxfordu a stal se novinářem. Angažoval se v boji za lepší soudní systém, a v dalších kauzách (za ateismus či asistovanou s...

Ludmila Karlíková

Narozena 15. 12. 1920 v Domažlicích, zemřela 25. 2. 2007 v Praze. PhDr., historička umění, publikace z oboru dějin výtvarného umění.

Lindsey Kelk

Lindsey Kelk je britská autorka pracující jako redaktorka a spisovatelka, dříve také editorka knih pro děti. Svůj volný čas tráví četbou, poslechem hudby, sledováním televize, jógou a nakupováním bot. Miluje život v New Yorku, kde bydlí od roku 2009, přesto jí schází rodný Londýn i popíjení ginu a bezinkových koktejlů s přáteli.

Libuše Koubská

Libuše Koubská vystudovala novinářství na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK, čtrnáct let pracovala jako redaktorka Zahraničního vysílání Čs. rozhlasu, kde se orientovala na popularizaci vědy. Od roku 1990 do roku 1998 působila v Lidových novinách, poté deset let v politickém a kulturním časopise Přítomnost, jehož byla osm let šéfredaktorkou. Učí novinářské žánry na FSV UK, šest let vedla specializaci Ekonomická žurnalistika na VŠE v Praze. Je autorkou a spoluautorkou knih o vědě a medicíně a časopisecky i knižně vydaných povídek a fejetonů. Žánr rozhovoru chápe mnohem víc jako dialog než duel, jako snahu se něco dozvědět, porozumět svému protějšku, zkusit otevřít zásuvky, které se běžně neotevírají. Zprostředkovat čtenářům nejen informace, ale také podněty k uvažování. Veletrh Svět knihy Praha - 10. 5. 2018: Cenu za původní práci obdržela Libuše Koubská za knihu Dědečkův deník, ve které pokračuje v popisování dalších osudů generací své rodiny. Zdroj: https://www.lidovky.cz/literarni-cenu-arnosta-lustiga-obdrzel-karel-hvizdala-p10-/kultura.aspx?c=A180510_163026_ln_kultura_ele

Leonid Křížek

Leonid Křížek je český nakladatel, překladatel z angličtiny a publicista. Po maturitě v roce 1965 se vyučil sazečem. V letech 1969–1989 pracoval ve svém oboru, od roku 1977 i jako technický redaktor v Tiskové agentuře Orbis. Od počátku devadesátých let působil jako šéfredaktor měsíčníku Militaria a řídil nakladatelství Elka Press. V roce 1965 byl jedním ze zakládajících členů Klubu vojenské historie , jehož četné sekce byly po srpnu 1968 zredukovány pouze na sekci palných zbraní, kam přešla řada členů zrušených sekcí. Autorsky a redakčně se podílel na obsahu Zpravodaje KVH, který vycházel v letech 1971–1988 jako cyklostylovaný občasník. V letech 1988–1990 jej redigoval a zajišťoval jeho polygrafickou výrobu. V roce 1976 byl jedním ze zakládajících členů společnosti Societas Incognitorum Eruditorum II. . Od května 1976 do prosince 1988 vydávali členové , strojopisný kulturně-politický měsíčník Acta Incognitorum . Od roku 1991 vydává vojensko-historickou literaturu faktu, jak původní, tak překladovou . Do roku 2019 vydal 70 publikací. Knihy z tohoto oboru také překládá, dosud přeložil na pět desítek titulů. Od sedmdesátých let publikoval stovky článků a recenzí v nejrůznějších periodikách s náměty vojenské historie, sci-fi, automobilismu, šermu aj. V roce 2015 obdržel spolu s Jiřím Kovaříkem Hlavní cenu Miroslava Ivanova za významné dílo literatury faktu: Historie evropských duelů a šermu I-III. Od roku 1961 je členem Českého šermířského klubu Riegel a dosud se aktivně účastní veteránských turnajů . Je trenérem jak sportovního, tak historického šermu . V roce 2020 mu ministr národní obrany udělil Osvědčení o odboji a odporu proti komunismu....

Kurt Konrad

Kurt Konrad, vlastním jménem Kurt Beer , byl český marxistický novinář, literární a divadelní kritik. Kurt Konrad se narodil v německé židovské rodině, otec byl majitelem pily a byl obchodníkem se dřevem. V roce 1913 se jeho rodina přesunula do Brna a tam absolvoval gymnázium . Ve 20. letech založil v Brně s přáteli Spolek nadlidí, ve kterém četli esoterickou poezii, debatovali o ruské revoluci a Sigmundu Freudovi. Na Německé univerzitě v Praze studoval medicínu, avšak studium v roce 1931 nedokončil. Začal se politicky angažovat, v roce 1928 vstoupil do Komunistické strany Československa. V letech 1930 až 1938 působil v časopise Tvorba, také v Rudém právu a Haló novinách jako komentátor. Poté nastoupil na sovětský zastupitelský úřad na pozici tiskového přidělence . Byl též spolupracovníkem Julia Fučíka. Po obsazení Československa v roce 1939 odmítl pomoci svému mladšímu bratru Fridrichovi při útěku z protektorátu a ubytovat ho, ale vysvětlil mu, že obsazení Československa nesleduje strategický cíl připravit útok na Sovětský svaz, jak se mylně domnívá, ale je namířeno proti západním mocnostem. Pro svou spolupráci s prvním ilegálním ústředním vedením Komunistické strany Československa byl v březnu 1941 zatčen a vězněn. Jeho život se končí v září 1941 v Drážďanech, kde spáchal sebevraždu. Uvádí se, že svá poslední slova napsal na bílé záložce kalhot; zněla: „Umírám čestně.“

Konfucius

Konfucius byl čínský filozof, sociální politik a státník. Jeho morální filozofie vycházela z úcty k tradici a harmonii a z pokory. V návaznosti na Konfuciovo učení se rozvíjí konfucianismus, který výrazně zasáhl do dějin náboženství východní Asie. Konfucius bývá považován za prvního čínského filozofa. Je to reformátorská postava, která spolu s dalším filozofem Lao-c' natrvalo poznamenala čínskou kulturu, politiku a náboženství. Mistr Kchung = Kchung-c' = Kchung-fu-c' něm. Konfuzius = Kung-fu-tse = Kung-tse rus. Konfucij = Kun-czy = Kun cju = Kun Čžun-Šaňdun Předpokládá se, že Konfucius se narodil 28. září 551 př. n. l. v oblasti dnes nazývané Šan-tung. Oblast byla formálně ovládána celočínskou dynastií Čou, ale fakticky šlo o dosti autonomní území řízené místní elitou sídlící ve městě Čchü-fu. Konfuciův otec byl v době jeho narození již poměrně starým mužem a velitelem místní posádky podléhající lokálním pánům. Rod měl dlouhou tradici, která sahala k vládnoucí dynastii menšího státu Sung a přes ní až k první čínské historické královské dynastii Šang. Ačkoli postavení rodiny bylo zpočátku prestižní, v době, kdy byly Konfuciovi tři roky, jeho otec zemřel a od té doby měla matka dost problémů rodinu uživit. Chodil tak jen do škol pro chudé obyvatelstvo, kde byl vzdělán v tzv. šesti uměních. V devatenácti se Konfucius oženil, se svou ženou měl tři děti, jednoho syna a dvě dcery, z nichž jedna podle všeho zemřela v dětství. Ve 23 mu zemřela matka, načež držel tři roky smutek, jak vyžadovala tradice. Tehdy již pracoval na různých vládních pozicích jako účetní a správce. Jeho učenost však vedla k rychlému vzestupu. Roku 501 př. n. l. byl jmenován guvernérem města a nakonec se dostal na pozici, kterou by šlo označit jako ministr vnit...

Karel Kaplan

Karel Kaplan je český historik specializující se zejména na soudobé dějiny poválečného Československa, především pak na dějiny druhé poloviny čtyřicátých let, let padesátých a šedesátých. Jeden z nejpřekládanějších českých historiků v zahraničí a také jedna z klíčových postav utváření oboru soudobých dějin v Československu a posléze v České republice. Kaplan podle vlastních vzpomínek vyrůstal ve skromných poměrech, v dětství mu zemřela matka a vychovávali jej prarodiče. Otec byl regionálním funkcionářem sociální demokracie a patřil mezi blízké spolupracovníky sociálně demokratického politika Bohumila Laušmana. Kaplanovy názory však podle jeho slov nejvíce ovlivnil jeho starší bratr sympatizující s komunistickými myšlenkami, který byl za druhé světové války jako student zatčen a strávil tři roky v nacistickém vězení v Budyšíně. V průběhu druhé světové války nastoupil do Zlína jako frekventant na Baťovu školu práce a ve Zlíně působil až do roku 1947. V říjnu 1947 ve Zlíně také vstoupil do Komunistické strany Československa. Po odchodu ze Zlína působil jako placený regionální funkcionář KSČ ve Vysokém Mýtě a posléze v Pardubicích. Dálkově vystudoval Institut společenských věd při ÚV KSČ v Praze a již v průběhu této životní etapy publikoval některé drobnější práce zabývající se tematikou regionálních dějin. Ačkoliv, jak do domnívají někteří odborníci, se jednalo o práce spíše ideologicky-propagandistického charakteru, autor se při jejich tvorbě snažil využít velké množství dobových historických pramenů. V roce 1960 se Kaplan stal pracovníkem aparátu Ústředního výboru KSČ v Praze, kde působil na ideologickém oddělení a v jeho gesci se nacházel dohled nad historickou produkcí, včetně ideologického dohledu nad Ústavem dějin KSČ. V souvislosti s jeho kompetencí v oblasti nedávné minulosti byl také členem rehabilitačních komisí při ÚV KSČ a toto pověření mu umožnilo přístup do dosud nepřístupných archivn...

Jurij Pavlovič Kazakov

Ruský spisovatel.

Josef Klepešta

Josef Klepešta byl český astronom a astrofotograf. Proslavil se zejména společnou fotografií Galaxie v Andromedě a výrazného bolidu, kterou zachytil v noci 12. na 13. září 1923 nad Ondřejovem. Josef Klepešta se během první světové války seznámil s Jaroslavem Štychem, který ve Sdružení dělnických abstinentů v Praze přednášel o astronomii. Začal s ním spolupracovat a spolu s dalšími usilovali o založení České astronomické společnosti. Když se to v roce 1917 podařilo, stal se na dlouhou dobu jejím jednatelem. Byl také polularizátorem astronomie: psal články do časopisu Říše hvězd a založil edici Knihovna přátel oblohy.

Jiří Kuběna

Jiří Kuběna, vlastním jménem Jiří Paukert, byl moravský básník a historik umění, představitel generace tzv. šestatřicátníků . Byl synem Františka Paukerta a sochařky Hedviky Paukertové . Po maturitě na gymnasiu v Brně vystudoval v letech 1954–1959 dějiny umění a klasickou archeologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně . V letech 1959–2006 byl zaměstnán jako odborný pracovník Krajské státní správy památkové péče a ochrany přírody v Brně, v letech 1994–2006 jako kastelán hradu Bítov. Je autorem několika monografií o památkách na jižní Moravě. Koncem 50. let a 60. letech se zúčastnil neoficiálních literárních večerů spolu s Václavem Havlem a Věrou Tobolovou. Před rokem 1989 publikoval vlastní básně téměř výlučně v samizdatu a v exilu, s výjimkou několika kratších textů, které vydal v době kulturního uvolnění kolem r. 1968. Po roce 1989 se stal kastelánem hradu Bítova, kde trvale žil a kde v 90. letech uspořádal několik celostátních setkání českých básníků a kritiků. V 90. letech vydával časopisy Box a Vetus via. Kromě řady básnických sbírek vydal básnický výbor Krev ve víno, knihu esejů Paní na Duze a knihu vzpomínek Paměť básníka. Nakladatelství Host dokončuje vydání celého jeho souborného díla v osmi svazcích. V roce 1998 byl prezidentem Václavem Havlem vyznamenán Medailí Za zásluhy v oblasti kultury a umění I. stupně. Sám se hlásil k monarchismu, monarchii viděl jako ideální alternativu k nefunkční demokracii nebo autoritářství. Ovšem i parlamentní monarchie, kde má panovník poue symbolickou roli, pokládal za vhodnější než republiku, neboť panovník je zosobněním národní a státní identity. Rozpad Rakouska-Uherska byla podle něj pro český národ velká škoda v rovině ekonomické i duchovní. V ro...

Jiří Kolbaba

Jiří Kolbaba je český cestovatel, fotograf a spisovatel, viceprezident Českého klubu cestovatelů. Procestoval všech šest kontinentů planety, více než 130 zemí světa. Popularizátor poznávání cizích kultur a ochrany fauny a flóry. Spolupracuje s mnoha tištěnými i elektronickými médii, na rádiu Impuls má již mnoho let populární autorský pořad o cestování. Známá jsou zejména jeho jevištní diashow pro různé skupiny v celém Česku. Velkoplošné fotografie prezentuje při rozsáhlých výstavách doma i v zahraničí. Dosud vydal 8 publikací. Na začátku roku 2012 se připojil k vědecké expedici výzkumníků z Masarykovy univerzity v Antarktidě. V rámci dobrovolnického programu se podílí na chodu a zazimovávacích pracích na polární stanici J. G. Mendela. V roce 2013 navštívil Antarktidu již potřetí. Tentokrát značně dobrodružně na polské plachetnici SELMA. Jiří Kolbaba je rozvedený, má syna Tomáše. Středoškolským vzděláním grafik , zakladatel několika reklamních agentur. V mládí se věnoval atletice, kde zejména v běhu na 3 km překážek dosáhl výborných výsledků. V roce 1983 získal stříbrnou medaili v této disciplíně na Mistrovství Československa v atletice. Stal se také mistrem ČSR v běhu na tři kilometry překážek.

Jiří Kaše

Jiří Kaše je český historik umění. Po absolvování studia dějin umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze r. 1972 pracoval na Pražském středisku státní památkové péče a ochrany přírody . Zde mimo jiné odborně dokumentoval skulptury M. B. Brauna v klementinském chrámu sv. Klimenta, z nichž připravil vůbec první samostatnou výstavu tohoto umělce. Následně působil v Národní galerii v Praze a v letech 1984–1991 pracoval ve Státních restaurátorských atelierech Praha. V této době realizoval krom jiného rozsáhlou akci restaurování kamene orloje a podvěží Staroměstské radnice, byl také vědeckým tajemníkem odborné komise pro dokumentaci, průzkum a restaurování románské ostatkové skříně sv. Maura. V souvislosti se záchranou nástěnných maleb Josefa Váchala v litomyšlském Portmoneu stál roku 1993 u vzniku restaurátorské školy v Litomyšli, která dnes funguje jako Fakulta restaurování Univerzity Pardubice a kde až do současnosti působí na katedře humanitních věd. Hlavní osou jeho zájmu je evropská výtvarná kultura od 17. do 19. století a teoretické i praktické aspekty restaurování a památkové péče. Spolu s muzikologem Juliem Hůlkem je zakladatelskou osobností absurdního "vědeckého" oboru – řimsologie . Je doktorem řimsologie a praktikujícím řimsologem.

Jiří Kamen

Jiří Kamen je český spisovatel a rozhlasový redaktor. Vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu v Kolíně a českou literaturu, divadlo a film na Filozofická fakultě Univerzity Palackého. Studium zakončil roku 1976 prací o českém avantgardním umělci Emilu Arturu Longenovi, ke kterému se vrátil ve své románové prvotině. Mezitím krátce pracoval jako asistent režie v Divadle Jaroslava Průchy v Kladně. První svoji báseň publikoval v roce 1973 v Ostravském kulturním zpravodaji. Od roku 1975 pracuje v Československém, dnes Českém rozhlase. Nejprve v redakci zábavy, od roku 1989 jako šéfredaktor redakce dramatického a literárního vysílání, v letech 1992–1993 jako šéfredaktor a poté jako redaktor stanice Vltava. Jeho kniha Báječný svět hub byla na portálu Českého literárního centra zařazena do přehledu Vrcholy české non-fiction 2007-2017 .

Jindřich Klůfa

RNDr. doc. Jindřich Klůfa , matematik, práce z oboru.

Jaroslav Kunc

* 9. 12. 1912, Knížkovice u Berouna † 5. 5. 1983, Praha Bibliograf, knihovník, literární historik Jeho otec byl dělníkem. Manželka Julie Kuncová je autorkou řady bibliografických prací zahrnujících i literaturu předmětu, např. o Babičce Boženy Němcové , Máji Karla Hynka Máchy , Kytici Karla Jaromíra Erbena , stati o díle Antonína Sovy, Jiřího Wolkra aj. Syn Jiří Kunc byl publicista a politolog se zaměřením na Latinskou Ameriku, přednášel na FF UK. Po reálném gymnáziu v Berouně studoval Kunc rok na Právnické fakultě UK a zároveň absolvoval Státní knihovnickou školu v Praze . Při zaměstnání studoval 1934–1938 na FF UK slovanskou filologii a srovnávací literatury západoevropské . Pracoval v Ústřední knihovně hl. m. Prahy a poté až do své smrti v Národní knihovně , která byla součástí Státní knihovny . Krátký čas také učil externě na knihovnické škole a v knihovnických kurzech při FF UK. 1936–1937 připravoval přednášky pro dělnické vysílání Československého rozhlasu, za války a krátce po ní spolupracoval s nakladatelstvím Evropský literární klub . Debutoval 1935 v Rozhledech po literatuře a umění, dále přispíval do časopisů: Volnost, Čteme, Česká osvěta, Spirála, Knihy a čtenáři, Var, Kulturní politika, Praha–Moskva aj. Redigoval časopis Knihy a čtenáři , knižnice Články v českých časopisech a Edice Národní knihovny ve Státním pedagogickém nakladatelství . V rukopisu zůstal Slovník českých spisovatelů 1918–1950 a Kdo je kdo v současné literatuře 1945–1981; k pozůstalosti patří též kartotéka českých spisovatelů 19. a 20. století , bibliografie literatury o spisovatelích českých i cizích přeložený...

Jaroslav Kratochvíl

Narozen 17. 1. 1885 v Tučapech u Vyškova, zemřel 20. 3. 1945 v koncentračním táboře Terezín. Spisovatel, publicista, redaktor. Autor próz, politické literatury, též překladatelsky činný.

Jaroslav Klofáč

Jaroslav Klofáč byl v profesorem sociologie a autorem řady vědeckých prací. V 70. letech 20. století mu byla zakázána pedagogická i publicistická činnost.