Výpis všech autorů

Zdeněk Kopal

Zdeněk Kopal byl český astronom a astrofyzik, který však proslul i v oblasti numerické matematiky, balistiky a aerodynamiky. Jeho nejdůležitější vědecké práce se týkají zákrytových proměnných dvojhvězd a výzkumu Měsíce a terestrických planet. Po dobu celé své vědecké kariéry působil v zahraničí – v USA a ve Velké Británii, avšak srdcem zůstal vlastencem. Je považován za nejvýznamnějšího českého astronoma 20. století. Zdeněk Kopal se narodil 4. dubna 1914 v Litomyšli jako druhorozený syn v rodině budoucího profesora Univerzity Karlovy, a člena Královské české společnosti nauk a České akademie věd a umění, Josefa Kopala . Jako malého jej k zájmu o přírodní vědy přivedl jeho dědeček, učitel na měšťance v Jičíně, Josef Lelek . A tak nebylo divu, že po přestěhování rodiny do Prahy, se ve věku 15 let stal členem České astronomické společnosti. Zde, na Štefánikově hvězdárně, zahájil svůj výzkum proměnných hvězd a již jako student gymnázia publikoval odborné články v zahraničních časopisech. V roce 1933 odmaturoval Kopal na gymnáziu s vyznamenáním a přihlásil se, vzdor naléhání rodičů, kteří uvažovali o dráze právníka či lékaře, ke studiu matematiky, fyziky a astronomie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Během studií na univerzitě jej nejvíce ovlivnili fyzikové prof. Vincenc Nechvíle a prof. Erwin Finlay Freundlich . O vřelém vztahu s profesory svědčí i to, že mu šli za svědky, když si v roce 1938 bral za manželku Ing. Alenu Müldnerovou, bývalou spolužačku z gymnázia. Kopal se ještě za studií účastnil sjezdu Mezinárodní astronomické unie v Paříži v roce 1935, kde byl okamžitě, na základě svých již publikovaných prací, zvolen za jejího člena. V roce 1936 se účastnil výpravy vedené dr. Hubertem Sloukou za zatměním Slunce do Japonska. V roce 19...

Zbyněk Kovanda

Literárně debutoval povídkou Štika v almanachu Jitro v kraji . Pouze sporadicky přispíval do plzeňské Pravdy. Pro plzeňskou redakci Čs. rozhlasu napsal rozhlasovou hru Kolik vteřin trvají tři roky a v roce 1966 byla v plzeňském divadle uvedena jeho nepublikovaná hra Ostrov pro dva. Roku 1985 připravil katalog výstavy sochaře Aloise Sopra. V době působení v Divadle Alfa začal psát i písňové texty, zhudebněné mj. Bohuslavem Ondráčkem, Jaromírem Vomáčkou, Zdeňkem Lukášem a Lubošem Rožněm. Roku 1979 se stal laureátem Výroční ceny Víta Nejedlého. Na začátku své tvorby se Kovanda pokusil o básnickou sbírku a agitační společenskokritickou rozhlasovou a divadelní hru s detektivní zápletkou, později se věnoval výhradně próze. První povídky byly napsány v poloze nenáročné zábavné četby. Po naivně žertovné parodii na klasický akční kriminální příběh vydal na počátku 70. let drobné humoristické texty napodobující spontánní lidové vypravěčství. Prózy soustředěné v knihách S pánembohem od podlahy aneb Muzikantský dekamerónek a Jak se natahují trpaslíci se vyznačují motivickou rozbíhavostí a fantazijní uvolněností, která spojuje prvky absurdní, tragikomické i bizarně groteskní. – Své přitakání normalizaci autor vyslovil románem Palec na spoušti, zachycujícím dva dny srpna 1968. Vykresluje zde akci stíhacího letce na západní hranici i pronásledování jeho otce, pravověrného komunisty, jenž se podruhé v životě dočká sovětských tanků. Ideologickou tendenčností, zjednodušeným pojetím tématu a vypravěčskými stereotypy jsou prostoupeny také Kovandovy následné práce pro dospělé i mládež. Čerpají především z vojenského a policejního prostředí , přičemž jejich jednoduchou dějovou osnovu autor s oblibou dramatizuje kriminálním motivem záškodnictví. Za opožděnou budovat...

Vladimír Koštial

Narodil sa v roku 1912 v Starej Turej. Detstvo prežil a základné vzdelanie získal v Bratislave, kde sa v rokoch 1926 až 1929 vyučil za fotografa. Od roku 1930 pracoval v Nových Zámkoch a od roku 1937 pôsobil ako samostatný podnikateľ v Tatranskej Lomnici, kde v roku 2001 zomrel. Za týmto stručným curriculum vitae sa skrýva neobyčajne tvorivý život fotografa Vladimíra Koštiala.

Vladimír Kavčiak

MgA. Vladimír Kavčiak je československý režisér, scenárista a český spisovatel. V roce 1972 absolvoval na FAMU obor filmové a televizní režie. Ve stejném roce  se stal zaměstnancem České televize jako režisér dramatických pořadů, a to až do roku 1977. Po neshodách s vedením redakce odešel na Slovensko do Slovenské filmové tvorby, kde kromě krátkých a kreslených filmů režíroval čtyři celovečerní filmy. V roce 1983 se vrátil do České televize na původní místo v dramatické tvorbě na pozici režiséra, kde působil až do r. 1990. Během těchto let režíroval i na několika divadelních scénách . Od roku 1991 až do roku 2007 vedl producentskou společnost, kde společně se svým týmem vytvořil na 2500 publicistických, dokumentárních, reklamních a zábavných pořadů, mimo jiné pro TV Prima a Českou televizi. V roce 2012 působil jako externí dramaturg TV Nova. Od roku 2013 pracuje jako externí dramaturg pro Českou televizi. Kromě audio-vizuálních děl napsal i sedm románů, jednu monografii a dvě divadelní hry. Je držitelem řady domácích i zahraničních ocenění. Osmnáct let byl manželem herečky Národního divadla Blanky Bohdanové. 1977 – Bílá stužka ve tvých vlasech 1980 – Karlina manželství 1981 – Soudím tě láskou 1983 – Sbohem, sladké dřímoty 1972 – Portrét 1974 – Lekce z přítomnosti 1977 – Americké humoresky I-IV 1977 – Tři sladké třešně 1979 – Jako listy jednoho stromu 1985 – Angolský deník lékařky 1989 – Letící delfín I-VII 1971 – Zloději 1972 – Porážka 1973 – Cesta do Pristolu 1973 – Záhady v Alleghe 1974 – Kurs manželského dialogu 1974 – Mat třetím tahem 1974 – Docela malý zlepšovák 1975 – Únos 1978 – Chobotnice 1980 – Poslední vlak 1983 – Chlapec s houslemi 1983 – K. H. Mácha 1983 – Salvador, 17. března krátce po páté 1983 – Hodina před ránem 1984 – Čas zrání 1985 – Pátá stanice 1985 – Čarodějky z Greenham Common 1986 – Bar Nevada...

Vladimir Galaktionovič Korolenko

Vladimir Galaktionovič Korolenko byl ruský spisovatel, který strávil většinu života na Ukrajině. Narodil se v rodině soudce v ukrajinském Žitomiru. Střední školy navštěvoval v Žitomiru a v Rovně. Od roku 1871 studoval techniku v Petrohradu a od roku 1874 zemědělství v Moskvě. Byl vyloučen ze studia za účast ve studentském narodnickém hnutí a později poslán do vyhnanství na Sibiř do Vjatské gubernie . V roce 1881 odmítl slib oddanosti novému caru Alexandru III. a byl deportován do Jakutska. Po návratu z vyhnanství žil v Nižním Novgorodě. V letech 1896–1900 žil v Petrohradu a od roku 1900 až do své smrti v ukrajinské Poltavě. V roce 1893 navštívil světovou výstavu v Chicagu. V roce 1895 se stal redaktorem časopisu Russkoje Bogatstvo . Byl členem Ruské akademie věd. Na své členství ale roku 1902 rezignoval , na protest proti anulování volby Maxima Gorkého čestným členem akademie . Revoluci v roce 1917 přijal rezervovaně, během občanské války psal proti rudému i proti bílému teroru. Rovněž apeloval proti antisemitismu. Korolenko debutoval povídkou Epizody iz žizni iskatělja v roce 1879. Napsal řadu povídek ze života sibiřských a později ukrajinských vyděděnců a tuláků. Po návštěvě v Chicagu napsal novelu Bez jazyka o osudech ukrajinského rolníka, který emigroval do USA.

Václav Kubec

Vystudoval obchodní školu v Chocni a v r. 1927 letecké vojenské učiliště v Prostějově. Byl pilotem čs. letectva a jednatelem Svazu čs. letců. Po aktivní vojenské službě odešel do nakladatelství Melantrich jako redaktor. Odtud byl z politických důvodů r. 1948 propuštěn, poté pracoval na městské poštovní správě. Autor leteckých románů, do 70. let publikoval povídky v časopisu Letectví a kosmonautika.

Tomáš Kosačík

Tomáš Kosačík alias Břicháč Tom - 27 kilo dole za rok.

TJ Klune

Americký spisovatel fantasy románů a romancí.

Táňa Kulišová

Autorka prací o Terezíně a pohádek.

Svatopluk Karásek

Svatopluk „Sváťa“ Karásek byl český písničkář, evangelický duchovní, na počátku 21. století poslanec Poslanecké sněmovny za US-DEU, později neúspěšný kandidát do senátu za Stranu zelených. Jeho bratrem byl fotograf Oldřich Karásek. Narodil se v Praze v roce 1942 v rodině ministerského úředníka Petra Karáska a Doubravy, roz. Černíkové, která měla evangelické kořeny. Otec byl po únoru 1948 propuštěn, krátce vězněn a mohl pracovat pouze jako dělník. S první manželkou Stáňou, roz. Žaludovou, tehdy studentkou pedagogické fakulty, se seznámil při studiu na vysoké škole a oženil v roce 1968. Téhož roku se jim narodila nedonošená dvojčata, která však brzy zemřela, podle Karáska zmrzla v sanitce, kde nefungovalo topení. V roce 1969 se jim narodila dcera Adéla, v roce 1974 syn Šimon a v roce 1977 dcera Kristýna. V roce 1997 mu zemřela manželka Stáňa. Během své politické kariéry se oženil podruhé s mladou úřednicí Pavlou, která mu v roce 2004 porodila dceru Kláru, a adoptovali spolu z kojeneckého ústavu holčičku Markétu. V roce 2010 prodělal mozkovou mrtvici, při které bylo postiženo řečové centrum a pravá část těla. Zemřel dne 20. prosince 2020 ve věku 78 let. Do základní školy začal chodit v roce 1948, po jejím ukončení začal v roce 1956 studovat na Střední zahradnické škole v Děčíně, odkud byl ale vyloučen a přešel na Střední zahradnickou školu v Mělníce, vinařsko-zahradnický obor. V Mělníku společně s Vratislavem Brabencem v roce 1960 založili „divadlo malých forem“. Po maturitě v roce a po povinné vojenské službě pracoval od roku 1963 v kladenských dolech. Roku 1964 začal studovat Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze, kterou úspěšně dokončil v roce 1968. Poté působil, až do odebrání státního souhlasu k výkonu duchovenské služby , jako farář. V letech 1968–1970 působil ve Hvozdnici, kde na místní farnosti Českobratrské církve evangelické vytvořil živé společenství l...

Šíp Karel

Simon Kernick

Simon Kernick se narodil v hrabství Berkshire v Anglii. Už od mládí se věnoval psaní a během studia na technické univerzitě publikoval několik svých povídek. Po absolvování vysoké školy nastoupil do počítačové firmy v Londýně. Jeho první kniha, Záležitosti okolo umírání, byla vydána v roce 2001.

Raymond Khoury

Z Libanonu utekl před občanskou válkou, absolvoval střední školu ve Spojených státech, po návratu do Bejrútu vystudoval architekturu, ale znovu prchal před obnovenou válkou. Usadil se v Londýně a začal pracovat jako architekt. Chtěl si koupit dům na Bahamách, a právě tehdy se setkal s člověkem, který se živí tím, že pomáhá spisovatelům psát scénáře na základě jejich vlastních knih. Tak nějak se pokusil něco napsat a Raymond Khoury objevil svůj literární talent. --- Poslední templář, kniha, jejíž české vydání se stalo nejprodávanější knihou roku 2006.

Radim Krajčovič

Grafik, scénárista dětského časopisu Čtyřlístek, spoluautor publikace pro děti.

R. F Kuang

Rebecca F. Kuang je čínsko-americká autorka fantasy. Narodila se v Číně a v roce 2000 emigrovala s rodiči do USA. V současnosti studuje na univerzitě v Cambridgi a zabývá se moderní čínskou historií. Debutovala románem Maková válka , jehož práva se prodala do devatenácti jazyků. Na svůj debut navázala dvěma pokračováními — The Dragon Republic a The Burning God . Za svou trilogii získala cenu Astounding Award a byla nominována na ceny Hugo, Nebula a World Fantasy Award.

Přemysl Krejčík

pochází z Nymburka, v současné době žije v Pardubicích, kde na filozofické fakultě vystudoval historicko–literární studia a dějiny literární kultury. Nyní působí na Univerzitě Pardubice jako doktorand oboru historie. Je také šéfredaktorem literárního časopisu Partonyma.

Petr Kulhánek

Narozen 9.1.1959. Publikace v oborech Obecná matematika, Teoretická fyzika, Ekonomie, Elementární částice a fyzika vys.energií, Jaderná, atomová a mol. fyzika, urychlovače, Optika, masery a lasery, Pedagogika a školství,.

Pavel Kopta

Pavel Kopta byl český textař, překladatel a divadelní scenárista, syn českého spisovatele Josefa Kopty, bratr překladatele Petra Kopty, otec Václava Kopty a Jana Kopty. Za svůj život napsal či přeložil velké množství písňových textů pro celou řadu známých českých interpretů populární hudby. Velmi známými se staly například jeho šansonové texty psané pro české šansoniérky Ljubu Hermanovou a Hanu Hegerovou. Kromě toho je také autorem celé řady filmových a divadelních písňových textů. Jeho syn Václav je muzikant a herec. Zemřel v důsledku srdečního selhání. Příčinou byly pravděpodobně následky léčby endogenních depresí v kombinaci s těžkou fyzickou aktivitou na chalupě v Libochovicích, kterou toho času rekonstruoval.

Paul Klee

Paul Klee byl švýcarský malíř, grafik a ilustrátor. Ovlivnil vývoj výtvarného umění ve 2. polovině 20. století. Ačkoliv se Klee narodil ve Švýcarsku, měl německou státní příslušnost. Otec Hans byl Němec, matka Ida rozená Fricková Švýcarka. Paul měl ještě o tři roky starší sestru Mathildu. Kleeovi byla hudební rodina. Otec učil v Bernu hudbu, matka vystudovala na konzervatoři zpěv. Jako sedmiletý začal Klee se studiem hry na housle a brzy se natolik zdokonalil, že už v jedenácti mohl hrát v bernské filharmonii. Blízký vztah k hudbě mu zůstal po celý život – dlouho se nemohl rozhodnout, zda se stane profesionálním hudebníkem nebo výtvarníkem. V roce 1880 se rodina natrvalo usadila v Bernu, kde Klee chodil do základní školy a maturoval na tamní Městské literární škole. Po maturitě, v roce 1898, se rozhodl, že se stane malířem a odjel studovat do Mnichova. Na první pokus se na tamní Akademii nedostal, zapsal se proto do soukromé školy Heinricha Knirra. V Mnichově se Klee od počátku pohyboval také v hudebních kruzích. Na jednom hudebním večeru poznal klavíristku Lily Štumpfovou . V roce 1901 se s ní tajně zasnoubil a v září 1906 si ji v Bernu vzal. O rok později se narodilo jejich jediné dítě, syn Felix . V prvních letech manželství se Klee staral o domácnost i o syna, zatímco Lily živila rodinu hodinami klavíru. Na mnichovskou akademii byl přijat v roce 1900. V Mnichově se seznámil s Vasilijem Kandinským, Alexejem Javlenským, Marianne Werefkinovou a dalšími členy budoucí skupiny Der Blaue Reiter . Konzervativní způsob výuky však Kleeovi nevyhovoval a už roku 1901 akademii opustil. Od října až do května 1902 cestoval se svým přítelem ze studií, sochařem Hermannem Hallerem, po Itálii. V letech 1903–1905 žil u rodičů v Bernu. Obnovil své účinkování v houslové sekci tamního orchestru, psal divadelní kritiky a pracoval na sérii grafických listů s názvem I...

Olga Kuldová

PhDr. Olga Kuldová - autorka učebnic pro obchodní akademie

Natálie Kocábová

Natálie Kocábová je česká spisovatelka, scenáristka a zpěvačka. Je dcerou hudebníka, skladatele a politika Michaela Kocába. Absolvovala FAMU, obor scenáristika a dramaturgie. V roce 2002 si zazpívala čtyři skladby na otcově albu Za kyslík. Roku 2008 zpívala v písni „Tramtárie“ z alba Ohrožený druh textaře Michala Horáčka. V roce 2016 vydala společně se skladatelkou Michaelou Polákovou album Ellis Island. Podíleli se na něm například kytarista Nick McCabe, člen skupiny The Verve, a baskytarista Fernando Saunders, který řadu let spolupracoval s Lou Reedem.

Miloš Kočka

Spisovatel, autor životopisného románu o V. Priessnitzovi „Prameny živé vody“ a Čestný občan města Jeseníku a Prahy - Žižkov Miloš Kočka se narodil 12. 4. 1910 v Roudnici nad Labem, kde na reálném gymnáziu maturoval. Po studiu práv na Karlově univerzitě a několikaleté advokátní praxi v průmyslu působil jako advokát v Praze se specializací na mezinárodní právo. Do literatury vstoupil románem Krev na paletě. Caravaggio – román malíře . Po té následoval román o Vincenzi Priessnitzovi, zakladateli novodobé vodoléčby a lázní Jeseník Prameny živé vody . Dále publikoval výběr z vlastní rozsáhlé sbírky citátů, výroků a aforismů Střípky moudrosti a literární přepis rozhlasového cyklu v pořadu Meteor Okřídlená slova . Publikoval odborné práce o V. Priessnitzovi ve vlastivědných sbornících Jesenicko a Severní Morava. Svůj celoživotní zájem o dějiny vodoléčby završil spolu s MUDr. Aloisem Kubíkem v monografii Vincenz Priessnitz. Světový přírodní léčitel. . Kniha byla oceněna Cenou olomouckého kraje. JUDr. Miloš Kočka je také Čestným občanem města Jeseníku a Prahy-Žižkova.

Milena Kozderová

Narozena 29.2.1931. Autorka humoristické prózy.

Milan Kovář

Bc. Milan Kovář je původním povoláním automechanik, v současnosti pracující již skoro třicet let u Policie České republiky. Pochází z Hradce Králové, kde také při zaměstnání vystudoval Vysokou školu pedagogickou, obor sociální patologie a prevence. Jako spisovatel se již řadu let systematicky věnuje oblasti vojenské historie - zvláštních jednotek a speciálních operací. Je autorem jak řady odborných článků , tak i řady publikací na uvedená témata.

Milan Kocourek

Milan Kocourek je český atlet, který běhá za AK Kroměříž. Jeho kariéra začala v roce 2003, kdy si všiml, při hodině tělesné výchovy, jeho běžeckých kvalit učitel. Následně byl vyslán na školní přebor v přespolním běhu, kde ukázal své dobré kvality v krosovém terénu, následovala nominace do atletického B-týmu na středoškolském atletickém poháru v okresním kole. Poté jej Jiří Sequent, trenér brněnského Athletic Runners Club, nominoval do týmu ARC. Po dvou měsících tréninku se zúčastnil Mistrovství Moravy a Slezska v kategorii dorostenců, kde zaběhl 1500m za 4:24,31. Díky stříbru, které zde získal, se kvalifikoval na evropské hry ISF v Miláně, které se konaly v květnu 2004. Zde si vylepšil svůj čas na 4:12,83. O několik měsíců později byl nominován do atletické reprezentace dorostenců a zúčastnil se několika mezinárodních závodů. V roce 2006 se zúčastnil mezinárodního krosového závodu u Milána, kde získal bronzovou medaili v kategorii junioři. Dalším velkým úspěchem bylo vítězství na Mistrovství ČR v juniorském krosovém závodě, které mu zaručilo účast na Mistrovství Evropy v přespolním běhu v italském San Giorgiu. Zde se z celkového počtu 107 běžců umístil na 18. místě, což byl zatím nejlepší výsledek české reprezentace v historii evropských šampionátů. Mistrovství ČR v přespolním běhu ve Frýdku-Místku 17. března 2007 znamenalo pro něj první vystoupení v kategorii mužů. Zde získal po taktice start–cíl zlatou medaili. Pokořil i obhájce z roku 2006 Róberta Štefka. 17. srpna 2007 se zúčastnil velké ceny Slatiňan. První doběhl keňský závodník Henry Kosgei. Poté následoval Kocourek, který porazil druhého keňského závodníka Dicksona Kimutaie. Díky úspěchu na Mistrovství Evropy v přespolním běhu, byl jako jediný český atlet nominován na Mistrovství světa v krosu v keňské Mombase v březnu 2007. Z celkového počtu 168 závodníků se Kocourek umístil na 128. místě. V září 2007 se zúčastnil Mistrovství ČR v atletice do 22 let v Jablonci nad Nisou, kd...

Michaela Kaslová

Narozena 21.5.1952 v Praze. PhDr., učitelství matematiky pro 1. stupeň základní školy.

Matt Kuhn

Americký scénárista, spisovatel a herec.

Martin Kovář

Martin Kovář je český historik, jehož působení je spojeno s Ústavem světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Vykonával i funkci prorektora této univerzity. Z univerzity a tamních akademických funkcí odešel poté, co byl na konci roku 2018 obviněn a následně také usvědčen z plagiátorství. Poté začal pracovat jako komentátor portálu Info.cz a na Rádiu Z, současně působí jako zástupce vedoucího Katedry hospodářských dějin na Vysoké škole ekonomické v Praze. Martin Kovář se narodil 6. listopadu 1965 v Jičíně. Je absolventem Lepařova gymnázia tamtéž . Poté, v letech 1984–1989, vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obory bohemistika a historie. V roce 1990 tam složil rigorózní zkoušku a v letech 1998–2001 absolvoval doktorské studium . V letech 1990–1993 působil jako středoškolský učitel na Gymnáziu a Střední pedagogické škole v Nové Pace. Poté nastoupil jako odborný asistent na Katedře hospodářských dějin Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze. V letech 1995–2002 byl odborným asistentem Ústavu světových dějin FF UK v Praze. V roce 2002 se na této fakultě habilitoval a stal se ředitelem Ústavu světových dějin, jímž byl až do srpna 2017. V roce 2005 kandidoval na funkci děkana Filozofické fakulty Univerzity Karlovy; ve volbách nejtěsnějším rozdílem zvítězil Michal Stehlík. V únoru 2014 jej rektor Univerzity Karlovy v Praze Tomáš Zima jmenoval prorektorem Univerzity Karlovy pro vnější vztahy. Působil v redakčních, edičních či vědeckých radách časopisů Historický obzor, Prague Papers on the History of International Relations, Český časopis historický a Dvacáté století – The Twentieth Century. Vedle toho absolvoval také velké množství studijních a přednáškových pobytů na zahraničních univerzitách, například ve Velké Británii, Německu, Rakousku, Polsku a Itálii. V roce 2013 byl jmenován profesorem světových a obec...

Marie-Luise Kreuter

Zahradnice, práce o biologickém pěstování rostlin.

Magda Králová

PhDr., filosofka, redaktorka edice Filosofia, editorka díla E. Koháka.

Ludovic Kennedy

Sir Ludovic Henry Coverley Kennedy byl britský novinář, rozhlasový a televizní pracovník, humanista a spisovatel. Sehrál významnou roli ve zrušení trestu smrti ve Spojeném království. Narodil se v Edinburghu jako syn důstojníka britského Královského válečného námořnictva Edwarda Coverleye Kennedyho a Rosalindy Grantové, dcery jedenáctého baroneta Sira Ludovica Granta a sestřenice Lorda Boothbyho. Vystudoval Eton; když se chystal na universitu, vypukla válka. Kennedyho šedesátiletý otec byl v té době již v penzi, ale požádal o znovuzařazení do služby a stal se kapitánem HMS Rawalpindi, ozbrojené obchodní lodě. 23. listopadu 1939 loď během hlídky narazila na německé bitevní křižníky Scharnhorst a Gneisenau. Odvysílala údaje o jejich poloze na základnu a poté se kapitán Kennedy odmítl vzdát, ačkoliv věděl, že v boji nemá šanci . Kapitán prohlásil: "Budeme bojovat s oběma, potopí nás, a bude to. Sbohem." Boj, během nějž Rawalpindi jednou zasáhla Scharnhorsta, trval 40 minut. Poté byla loď Scharnhorstem potopena. 238 Britů zahynulo, 37 jich zachránili Němci a dalších 11 zachránila další britská ozbrojená obchodní loď, HMS Chitral. Tento boj se stal v Royal Navy legendou. Ludovicovi bylo tehdy dvacet; rozhodl se následoval svého otce do námořnictva. Sloužil jako důstojník na torpédoborcích, většinou ve stejných severních vodách jako jeho otec. Jeho loď, HMS Tartar, se zúčastnila pronásledování Bismarcku. Kennedy jeho poptopení neviděl, protože Tartar byl před koncem pronásledování odeslán na základnu kvůli nedostatku paliva. O tomto boji napsal později svou knihu "Pursuit" . Měl tři mladší sestry, Morar, Ednu a Katherine. Po válce studoval na Oxfordu a stal se novinářem. Angažoval se v boji za lepší soudní systém, a v dalších kauzách (za ateismus či asistovanou s...

Luděk Krčmář

Mgr. Luděk Krčmář . V letech 1991–1996 absolvoval studium teologie a učitelství etiky a náboženství na Husitské teologické fakultě UK v Praze. Magisterskou diplomovou práci obhájil na katedře církevních dějin. Krátce působil jako odborný referent památkové péče v dnešním plzeňském odborném pracovišti Národního památkového ústavu. V letech 1997–1998 externě přednášel na katedře historie Pedagogické fakulty ZČU v Plzni. Od roku 1996 je vedoucím oddělení novějších dějin Západočeského muzea v Plzni. Zabývá se především církevními dějinami , kastelologií, soudobými regionálními dějinami a historickou ikonografií a fotografií. Je členem řady historických komisí, například Komise muzejních historiků při Asociaci muzeí a galerií ČR či Pracovní skupiny pro přípravu expozice k dějinám Němců v českých zemích při Collegiu Bohemicu. Působí jako odborný garant Matice Svatého Jana Nepomuckého. Dále je spoluautorem scénáře výstavní expozice Muzea církevního umění plzeňské diecéze, autorem či spoluautorem přibližně čtyřicítky výstav s historickou tématikou u nás i v zahraničí,autorem několika filmových scénářů či propagačních materiálů, naučných stezek a dalších produktů cestovního ruchu, zpracovaných pro Krajský úřad Plzeňského kraje, jimž se dostalo řady ocenění na veletrzích. Kromě odborné práce se účastní výzkumných cest a expedic po celém světě , píše cestopisy a popularizační články o historii do regionálních periodik , hraje na bicí a sbírá pivní lahve.Ve volném čase ale nejvíce cestovatel. Procestoval kus světa, přesto se rád vrací zpět, aby se mohl věnovat poznání své domoviny....

Luboš Kropáček

Luboš Kropáček je český islamolog, arabista, afrikanista a vysokoškolský pedagog. V šedesátých letech vystudoval arabistiku a anglistiku na FF UK. V roce 1968 se zúčastnil expedice Lambaréné. V letech 1961–1989 spolupracoval se Státní bezpečností, StB jej dokonce roku 1972 vyslala na tři týdny do Izraele, roku 1973 na orientalistický kongres do Paříže a poté ještě do několika arabských zemí. Od roku 1984 byl veden jako agent. Sám však tuto skutečnost přiznal a v jeho svazku sama StB uvádí, že se jedná o osobu neperspektivní k další spolupráci. Navzdory spolupráci s StB mu na FF UK nebyla prodloužena smlouva a až do roku 1990 se živil jako tlumočník politických špiček republiky a komunistického aparátu. Titul kandidáta věd získal až v roce 1990. V roce 1992 se habilitoval, profesorem byl jmenován v roce 2001. V současné době působí jako profesor v Ústavu Blízkého Východu a Afriky na Univerzitě Karlově. V letech 2008–2009 působil jako vedoucí Katedry religionistiky na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy. K hlavním oborům jeho zájmu patří kultura a myšlení islámského světa, postavení islámu v Evropě dnes, dějiny Blízkého východu, dějiny a kultura Afriky a v neposlední řadě vztah křesťanství a islámu. Publikoval mnoho knih a vědeckých studií v českém jazyce i ve světových jazycích. V českém prostředí patří mezi oblíbené publikace jeho Islámský fundamentalismus nebo Duchovní cesty islámu.

Libuše Koubská

Libuše Koubská vystudovala novinářství na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK, čtrnáct let pracovala jako redaktorka Zahraničního vysílání Čs. rozhlasu, kde se orientovala na popularizaci vědy. Od roku 1990 do roku 1998 působila v Lidových novinách, poté deset let v politickém a kulturním časopise Přítomnost, jehož byla osm let šéfredaktorkou. Učí novinářské žánry na FSV UK, šest let vedla specializaci Ekonomická žurnalistika na VŠE v Praze. Je autorkou a spoluautorkou knih o vědě a medicíně a časopisecky i knižně vydaných povídek a fejetonů. Žánr rozhovoru chápe mnohem víc jako dialog než duel, jako snahu se něco dozvědět, porozumět svému protějšku, zkusit otevřít zásuvky, které se běžně neotevírají. Zprostředkovat čtenářům nejen informace, ale také podněty k uvažování. Veletrh Svět knihy Praha - 10. 5. 2018: Cenu za původní práci obdržela Libuše Koubská za knihu Dědečkův deník, ve které pokračuje v popisování dalších osudů generací své rodiny. Zdroj: https://www.lidovky.cz/literarni-cenu-arnosta-lustiga-obdrzel-karel-hvizdala-p10-/kultura.aspx?c=A180510_163026_ln_kultura_ele

Ladislav Kupka

Narozen 1899 v Dirné, zemřel 1984. Strojní inženýr, práce o jeřábech.

Ladislav Křivánek

Ing. publikace o fotografování, zemřel 10.2.2004 ve Švýcarsku

Kurt Konrad

Kurt Konrad, vlastním jménem Kurt Beer , byl český marxistický novinář, literární a divadelní kritik. Kurt Konrad se narodil v německé židovské rodině, otec byl majitelem pily a byl obchodníkem se dřevem. V roce 1913 se jeho rodina přesunula do Brna a tam absolvoval gymnázium . Ve 20. letech založil v Brně s přáteli Spolek nadlidí, ve kterém četli esoterickou poezii, debatovali o ruské revoluci a Sigmundu Freudovi. Na Německé univerzitě v Praze studoval medicínu, avšak studium v roce 1931 nedokončil. Začal se politicky angažovat, v roce 1928 vstoupil do Komunistické strany Československa. V letech 1930 až 1938 působil v časopise Tvorba, také v Rudém právu a Haló novinách jako komentátor. Poté nastoupil na sovětský zastupitelský úřad na pozici tiskového přidělence . Byl též spolupracovníkem Julia Fučíka. Po obsazení Československa v roce 1939 odmítl pomoci svému mladšímu bratru Fridrichovi při útěku z protektorátu a ubytovat ho, ale vysvětlil mu, že obsazení Československa nesleduje strategický cíl připravit útok na Sovětský svaz, jak se mylně domnívá, ale je namířeno proti západním mocnostem. Pro svou spolupráci s prvním ilegálním ústředním vedením Komunistické strany Československa byl v březnu 1941 zatčen a vězněn. Jeho život se končí v září 1941 v Drážďanech, kde spáchal sebevraždu. Uvádí se, že svá poslední slova napsal na bílé záložce kalhot; zněla: „Umírám čestně.“

Karel Kamiš

Karel Kamiš je bohemista, slavista, folklorista a biolingvista. Specializuje se na biolingvistiku a na problematiku vokálu ve slovanských jazycích. Momentálně působí jako profesor na Katedře bohemistiky PedF Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem se zaměřením na výuku studujících všech stupňů učitelství, zvláště pak pro 1. stupeň ZŠ. Napsal již řadu publikací, například Výraz a význam předložkového lokálu, Čeština a romština v českých zemích: překonávání komunikačních bariér v multietnické společnosti, Didaktika českého jazyka pro studující oboru učitelství na prvním stupni základní školy nebo Diktáty od šestky do devítky .

Karel

Český prozaik, dramatik, novinář a překladatel první poloviny 20. století. Narodil se u Trutnova, do obecné a měšťanské školy však chodil v Úpici, kam se rodina přestěhovala. Roku 1901 nastoupil Čapek do gymnázia v Hradci Králové. Jako student kvarty vstoupil do tajného studentského debatního spolku, což nakonec vedlo k jeho vyloučení ze školy. Odešel tedy do Brna k sestře, posléze do Prahy k rodičům, kde také nakonec maturoval. Po gymnáziu studoval postupně na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, filozofické fakult Univerzity Friedricha Wilhelma v Berlíně, na Sorbonně na Faculté des lettres v Paříži. V Praze nakonec obhájil doktorát a zůstal v Praze se svým bratrem Josefem. Karel Čapek pracoval jako člen redakční rady časopisu Národ, soukromý učitel syna hraběte Lažanského, dramaturg Vinohradského divadla, Lidových novin a od roku 1917 byl spolu s Josefem redaktorem Národních listů a nového satirického týdeníku Nebojsa . Krátce po své cestě do Anglie se stal členem přípravného výboru pro ustanovení pražského Pen klubu. Pravidelně se vídal s prezidentem Masarykem, navštívil i E. Beneše. Zastával funkce v různých kulturních a literárních výborech a komisích. Roku 1932 s bratrem přešel k nakladatelství Fr. Borový, jehož se stal tichým společníkem. Odmítl předsednictví světové federace Penklubů, na které ho navrh H. G. Wells a norský tisk ho dokonce navrhl na Nobelovu cenu. Karel Čapek je prvním českým spisovatelem, který uspěl v zahraničí a tím velice prospěl české literatuře. Jakožto člen československého Penklubu byl v době hrozící nacistické okupace jedním z hlavních motorů odporu, kdy využil veškeré své možnosti a kontakty pro vyburcování národa a světa při snaze o zachování svobody. Evakuaci do Anglie jako správný vlastenec odmítl. Koncem roku 1938 však náhle umírá na následky chřipky a zánětu ledvin. Literární tvorbu zahájil Čapek před první světovou válkou, zpočátku spolu s bratr...

Kālidāsa

Kálidása byl indický básník a dramatik. Mezi jeho nejznámější díla patří lyrická poema Méghadúta, divadelní hra Abhidžňánašákuntala či epos Kumárasambhava. Není známa doba, kdy Kálidása žil, mnoho badatelů však spojuje jeho působení s dobou guptovského krále Čandagupty II. . Kálidása byl vynikajícím znalcem sanskrtu a jeho postavení v dějinách sanskrtské literatury je asi takové, jako má Shakespeare v dějinách literatury anglické. Jeho díla byla založena zejména na filosofii a hinduistické mytologii. O samotném Kálidásovi není známo prakticky nic mimo obsahu jeho děl. I přesto, že mu je připisováno mnoho děl, je pravděpodobné, že byl autorem jen některých z nich. Opěvoval krásné ženy, ctnostné brahmány, vzorné krále a vznešené askety. Vrcholem jeho tvorby je báseň Oblak poslem lásky, kterou přeložil do češtiny indolog Oldřich Friš. Ke stému výročí jeho narození vydalo muzeum v jeho rodném městě Boskovice jubilejní vydání dvou básní: „Oblak poslem lásky“ a „Šest ročních dob“.

Joseph Kessel

Joseph Kessel byl francouzský novinář, spisovatel-romanopisec a esejista ruského původu. Narodil se v roce 1898 ve Villa Clara, městě argentinské provincie Entre Ríos, během cest jeho otce, který pracoval jako novinář. Matka byla litevská lékařka židovského původu. První roky dětství prožil v ruském Orenburgu. Poté se rodina přemístila do Francie, kde studoval v Nice a Paříži. Během první světové války působil jako letec. Stal se autorem několika knih, které byly později zfilmovány. V roce 1967 přenesl španělský režisér Luis Buñuel na plátno jeho román. Film se jmenoval podle předlohy Kráska dne. V roce 1943 spolu se synovcem Mauricem Druonem přeložili z ruštiny do francouzštiny píseň Anny Marlyové nazvanou Chant des Partisans, která se ve druhé světové válce stala jednou z hymen Svobodných Francouzů V letech 1962–1979 byl členem Francouzské akademie. Zemřel v roce 1979 v Avernes, městě departementu Val-d'Oise. Pohřbený je na pařížském Montparnassu. Na trhu, překlad Arnošt Bareš, il. Vojmír Vokolek, soukromý tisk A. Bareše, tisk V. Vokolek, Pardubice, 1928 V tomto článku byly použity překlady textů z článků Joseph Kessel na anglické Wikipedii a Joseph Kessel na francouzské Wikipedii.

Josef Koutecký

Josef Koutecký byl český lékař, chirurg a zakladatel dětské onkologie v Československu. Po sametové revoluci zastával čtyři funkční období post děkana 2. lékařské fakulty UK, v mezidobí byl prorektorem Univerzity Karlovy v Praze. Byl také literárně činný. Koutecký byl katolický křesťan. V roce 2010 obdržel hlavní Národní cenu projektu Česká hlava za celoživotní dílo a výzkum v oboru dětské onkologie. V roce 2015 převzal Cenu Neuron za přínos světové vědě v oboru medicína. Josef Koutecký vyrůstal v Kralupech nad Vltavou, pak se rodina přestěhovala do Prahy. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze se rozhodl pro studium lékařství. Fakultu všeobecného lékařství UK vystudoval v roce 1955 s výbornými výsledky a nastoupil jako lékař do dětské léčebny v Novém Bydžově, posléze v Janských Lázních. V roce 1957 přestoupil do Prahy na Kliniku dětské chirurgie FDL UK na Karlově. V roce 1964 ve svých 34 letech založil v Československu dětskou onkologii, a to v době, kdy na onkologická onemocnění umíralo 97 procent dětí s touto diagnózou. Přispěl k tomu, že se toto číslo postupně snížilo na 17 procent. Dne 1. listopadu 1978 bylo jeho pracoviště Stanice dětské onkologie na Dětské chirurgické klinice přesunuto do Fakultní nemocnice v Motole, kde vzniklo samostatné oddělení dětské onkologie s 18 a později 25 lůžky, a Koutecký zde byl jmenován primářem. Pod jeho vedením bylo oddělení v roce 1983 dále transformováno na samostatnou Kliniku dětské onkologie a později ještě na současnou Kliniku dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol , kde byl přednostou až do roku 2004 a která se rozšířila na 60 lůžek. Jmenovací řízení profesorem v oboru dětská onkologie úspěšně zakončil v roce 1987, stal se tak prvním profesorem onkologie v Československu. V nově vytvořeném oboru se Koutecký snažil prosazovat komplexní péči zahrnující kromě diagnostiky a léčby také rehabilitaci a psychologickou pomoc, jelikož on...

Jiří Kutina

Narozen 14.9.1926. Dr., dramaturg, umělecký a kulturní pracovník, literární kritik, básník.

Jiří Kovtun

Jiří Kovtun byl český básník, prozaik, historik a novinář. V roce 1946 odmaturoval na gymnáziu a až do roku 1948 studoval na Právnické fakultě UK, kde studia nedokončil, neboť po komunistickém převratu emigroval. Do února roku 1948 působil jako redaktor týdeníku Vývoj, přátelil se s jeho šéfredaktorem Pavlem Tigridem, s nímž ho spojovalo protikomunistické smýšlení. Když byl Vývoj zrušen, byl Kovtun také vyloučen ze Svazu novinářů. Přešel hranice u Znojma a emigroval do Rakouska. Krátce byl v utečeneckých táborech v Rakousku a Německu, kde směřoval do Frankfurtu nad Mohanem za Tigridem. V emigraci působil nejprve jako sociální pracovník v Německu a v Norsku. V letech 1951 až 1973 byl redaktorem Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. V letech 1977 až 2000 pracoval jako specialista na českou a slovenskou problematiku v americké Knihovně Kongresu ve Washingtonu. Rovněž zpřístupnil veřejnosti i badatelům údaje o pobytech T. G. Masaryka v Americe. Kromě vlastní básnické a prozaické tvorby také přeložil několik děl významných ruských autorů jako jsou Boris Pasternak , Josif Brodskij , Alexandr Solženicyn , Osip Mandelštam . Překládal také z němčiny a angličtiny. V roce 1998 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Za svou práci získal v roce 2006 novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. Čestná medaile TGM, udělilo v roce 2000 Masarykovo demokratické hnutí

Jaroslav Kunz

Narozen 9.5.1869 v Brně, zemřel 15.9.1933 v Praze. Generál justice, práce z moderní historie a z vojenství.

Jaroslav Kunc

* 9. 12. 1912, Knížkovice u Berouna † 5. 5. 1983, Praha Bibliograf, knihovník, literární historik Jeho otec byl dělníkem. Manželka Julie Kuncová je autorkou řady bibliografických prací zahrnujících i literaturu předmětu, např. o Babičce Boženy Němcové , Máji Karla Hynka Máchy , Kytici Karla Jaromíra Erbena , stati o díle Antonína Sovy, Jiřího Wolkra aj. Syn Jiří Kunc byl publicista a politolog se zaměřením na Latinskou Ameriku, přednášel na FF UK. Po reálném gymnáziu v Berouně studoval Kunc rok na Právnické fakultě UK a zároveň absolvoval Státní knihovnickou školu v Praze . Při zaměstnání studoval 1934–1938 na FF UK slovanskou filologii a srovnávací literatury západoevropské . Pracoval v Ústřední knihovně hl. m. Prahy a poté až do své smrti v Národní knihovně , která byla součástí Státní knihovny . Krátký čas také učil externě na knihovnické škole a v knihovnických kurzech při FF UK. 1936–1937 připravoval přednášky pro dělnické vysílání Československého rozhlasu, za války a krátce po ní spolupracoval s nakladatelstvím Evropský literární klub . Debutoval 1935 v Rozhledech po literatuře a umění, dále přispíval do časopisů: Volnost, Čteme, Česká osvěta, Spirála, Knihy a čtenáři, Var, Kulturní politika, Praha–Moskva aj. Redigoval časopis Knihy a čtenáři , knižnice Články v českých časopisech a Edice Národní knihovny ve Státním pedagogickém nakladatelství . V rukopisu zůstal Slovník českých spisovatelů 1918–1950 a Kdo je kdo v současné literatuře 1945–1981; k pozůstalosti patří též kartotéka českých spisovatelů 19. a 20. století , bibliografie literatury o spisovatelích českých i cizích přeložený...

Jaroslav Kresánek

Doc. Dr. PhMr. Jaroslav Kresánek CSc. Narodený 1921 v Bratislave. Celý život zasvätil farmácii. Vyše 50 rokov aktívnym pedagógom na Farmaceutickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. Autor viac ako 30 knižných publikácií preložených do viac ako 10 svetových a európskych jazykov. Ocenený viacerými oceneniami doma i v zahraničí. Mnohoročný šéfredaktor časopisu Naše liečivé rastliny. Nespočetné množstvo publikácií v domácich a zahraničných časopisoch. Nositeľ Weberovej ceny za celoživotný prínos farmácii.

Jaroslav Kratochvíl

Narozen 17. 1. 1885 v Tučapech u Vyškova, zemřel 20. 3. 1945 v koncentračním táboře Terezín. Spisovatel, publicista, redaktor. Autor próz, politické literatury, též překladatelsky činný.

Jaroslav Klofáč

Jaroslav Klofáč byl v profesorem sociologie a autorem řady vědeckých prací. V 70. letech 20. století mu byla zakázána pedagogická i publicistická činnost.

Jaroslav Kapr

Narozen 5. 12. 1933 v Plzni, zemřel 2003. PhDr., sociolog zabývající se sociologií medicíny, politickou sociologií. Asistent katedry sociálního lékařství, literatura z oboru.

Jaromír Kozák

Jaromír Kozák je spisovatel, překladatel, badatel v oblasti hermetismu, esoteriky, psychického výzkumu, religionistiky a historie s důrazem na egyptologii. Akademické vzdělání získal na Univerzitě Karlově v Praze v oborech egyptologie a archeologie. Do povědomí širší veřejnosti se dostal především vydáváním a oživováním překladů starověkých i pozdějších literárních spisů, např. egyptské knihy mrtvých. Někteří prohlašují jeho díla za pochybná, především proto, že údajně nepřekládá z pramenných jazyků, ale pouze z angličtiny či němčiny . Český klub skeptiků Sisyfos mu v roce 2005 udělil ocenění stříbrný Bludný balvan za „alternativní přínos zejména egyptologii, spiritismu a kvantové mechanice“.

Jana Koubková

Jana Koubková je uznávaná česká jazzová zpěvačka, známá svým osobitým vokálním stylem, který zahrnuje techniku scatingu, tedy vokální improvizaci s beze slov a nesmyslnými slabikami. Od 60. let 20. století je výraznou osobností české jazzové scény. V průběhu let Koubková spolupracovala s mnoha hudebníky a kapelami, a to jak na domácí, tak na mezinárodní scéně, čímž ukázala svou všestrannost a umělecký rozsah. Její přínos jazzu byl oceněn různými cenami a uznáními. Kromě koncertování se věnuje také práci v rozhlase a hudebnímu vzdělávání, kde se dělí o své zkušenosti s nastupujícími generacemi hudebníků.

Jana Kolouchová

Narozena 18.2.1940. PaedDr., matematička. Práce z oboru, učebnice.

Jan Pavel Kučera

Jan P. Kučera je český historik s profilací na dějiny kultury, náboženství a politického myšlení, v letech 1986–2000 operní dramaturg Národního divadla, později Státní opery Praha. Od roku 1990 přednáší na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Také je překladatelem libret a odborné literatury. Základní a střední školu navštěvoval v Modřanech u Prahy. Od roku 1966 byl posluchačem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde studoval obory historie a ukrajinština , jako vedlejší obor studoval hudební vědu. Absolvoval v roce 1970, rigorózum složil následujícího roku. Od roku 1972 pracoval sedm let v Ústavu československých a světových dějin Československé akademie věd v oddělení starších českých dějin, poté jako knihovník ve Státní technické knihovně. V období 1986–2000 byl operním dramaturgem Národního divadla, od roku 1992 Státní opery Praha. V roce 1990 spoluobnovil časopis Dějiny a současnost a úzce spolupracoval na historiografické produkci nakladatelství Paseka. Od roku 1990 přednáší na katedře politologie Institutu politologických studií FSV UK. V roce 2001 se na Karlově univerzitě habilitoval v oboru moderní dějiny.

Jan Krumbach

Narozen 7. 1. 1921 v Bratislavě, zemřel 25. 4. 1986 v Brně. Ing., strojní inženýr, odborný asistent na Vojenské akademii Antonína Zápotockého, odborný pracovník Technického muzea v Brně. Autor publikací o československém letectví.

Jan Klíma

Narozen 5.11.1938 v Praze. RNDr., CSc., fyzik, přednášející na katedře teoretické fyziky na matematicko-fyzikální fakultě, práce z oboru, beletrista, překladatel z angličtiny.

Ivo Kraus

Ivo Kraus je český experimentální fyzik, vysokoškolský pedagog, popularizátor přírodních a technických věd a autor několika desítek knižních publikací z fyziky a jejích dějin. Po maturitě na gymnáziu v Nové Pace absolvoval v letech 1954–1959 Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor fyzika, specializace jaderná fyzika. Od roku 1960 byl zaměstnán na ČVUT jako asistent 1959–1962, odborný asistent 1962–1973, docent experimentální fyziky 1973–1991, profesor pro obor fyzika kondenzovaných látek a akustika 1991. V letech 1980–1992 vedl na FJFI katedru inženýrství pevných látek. Na ČVUT mu byly uděleny vědecké hodnosti CSc. a DrSc. , na MFF UK akademický titul RNDr. . Ve fyzice pevných látek se specializoval na využití difrakce rentgenového záření k diagnostice zbytkové napjatosti technických materiálů. Této vědní oblasti byla věnována kandidátská práce Studium struktury slinutých karbidů wolframu pomocí rentgenografického měření vnitřních pnutí, vypracovaná pod vedením prof. Adély Kochanovské, habilitační spis Aplikace rentgenové tenzometrie na výlisky z kovových prášků i disertace Rentgenografie nehomogenních napěťových polí předložená k udělení hodnosti DrSc. Teorie a aplikaci rentgenové tenzometrie se týkala převážná většina článků, které publikoval sám nebo se spolupracovníky v domácích i zahraničních odborných časopisech, konferenčních sbornících, českých monografiích a samostatných kapitolách v příručkách Defects and Microstructure Analysis by Diffraction  a Industrial Applications of X-ray Diffraction . Pro posluchače bakalářského, magisterského a doktorského studijního programu FJFI zajišťoval výuku v předmětech Úvod do fyziky pevných látek, Struktura a v...

Iva Karasová-Třísková

Narozena 1966. Knižní ilustrátorka.

Hana Kolářová

Narozena 9.7.1961 v Olomouci. Doc. RNDr., CSc., práce z oboru lékařské biofyziky.

Gillerová Katarína