Všichni Autoři a témata

Mihail Sadoveanu (13)

Mihail Sadoveanu byl rumunský spisovatel, novinář a politický činitel, který dvakrát působil jako hlava státu v komunistickém Rumunsku . Byl jedním z nejplodnějších rumunských spisovatelů, bývá připomínán především pro své historické a dobrodružné romány. V počátcích své dráhy byl spolupracovníkem tradicionalistického časopisu Sămănătorul. Poté se přiklonil k realismu a poporanistům kolem časopisu Viața Românească. Děj jeho knih je obvykle zasazen do oblasti Moldávie a zpracovává témata z rumunských středověkých a raně novověkých dějin. K nejznámějším patří historické romány Neamul Șoimăreștilor, Frații Jderi a Zodia Cancerului. Posléze vyzkoušel i psychologický román a zvolil žánr naturalismu. Mezi světovými válkami se politicky pohyboval mezi nacionalistickou pravicí a levicí , patřil rovněž k zednářům. Po druhé světové válce uzavřel kompromis s komunistickým režimem a stal jedním z nejpreferovanějších režimních spisovatelů a představitelů oficiálně vyžadovaného socialistického realismu. Mnoho z jeho textů a projevů, včetně politického románu Mitrea Cocor či známého sloganu Lumina vine de la Răsărit , je považováno spíše za propagandu. Sadoveanu se stal i předsedou Svazu rumunských spisovatelů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mihail Sadoveanu na anglické Wikipedii.

Miep Diekmann (7)

Maria Hendrika Jozina Diekmann byla nizozemská spisovatelka a překladatelka, jedna z nejznámějších autorek knih pro děti. Část svého dětství prožila ve Willemstadu na ostrově Curaçao v Nizozemských Antilách. kde byl její otec velitelem vojenské policie. V Nizozemsku vystudovala gymnázium a pak žurnalistiku, pracovala pro tisk, psala recenze na dětskou literaturu a začala také psát vlastní knihy pro děti. Debutovala roku 1947 jako autorka dívčích knih bez větší umělecké hloubky, za své pozdější knihy obdržela celou řadu literárních cen. V jejím díle se výrazně projevila léta strávená v dětství v Západní Indii. Knihy s touto tematikou řeší závažná historická i aktuální témata. Jejich hrdiny jsou mladí lidé prožívající těžké období dospívání, ve kterém jsou konfrontováni s diskriminací, politikou, sebevraždou, sexualitu, násilím i znásilněním. Je také autorkou poučných i pohádkových knih pro začínající čtenáře, publikace o výtvarném umění 17. století a redaktorkou několika antologií. Staral se rovněž o začínající autory a posuzovala jejich díla. Napsala více než sedmdesát knih, z nichž mnohé byly přeloženy do cizích jazyků. V době komunistického režimu v Československu pomáhala českým disidentům a díky ní byla v Nizozemsku vydána celá řada českých knih. Roku 1980 vydala ve spolupráci s českou spisovatelkou a básnířkou Dagmar Hilarovou příběh o životě a dospívání v koncentračním táboře Terezín Nemám žádné jméno . Kniha, o jejímž autorství se vedou spory, získala tři významné literární ceny. Roku 2006 se stala čestnou členkou IBBY . Za své knihy obdržela autorka celkem čtrnáct významných cen, například:

Michelle Paver (10)

Michelle Paverová je anglická spisovatelka a vystudovaná biochemička. Michelle Paverová se narodila v Lilongwe, hlavním městě afrického státu Malawi . Spolu s rodiči, belgickou matkou a anglickým novinářem, se po vyhlášení nezávislosti země v roce 1964 vrátila do Londýna, konkrétně do londýnské čtvrti Wimbledon, kde vyrůstala. Vystudovala biochemii na univerzitě v Oxfordu, poté působila ve firmě zaměřené na patentové právo. Přestože bylo její zaměstnání výnosné, rozhodla se z firmy odejít a splnit si dětský sen - stát se spisovatelkou. Autorku ovlivnilo už v dětství vyprávění chův o mýtech starodávných kmenů. Ve svých dílech se snažila zobrazit život prehistorických lovců z dob, kdy sever Evropy pokrýval mohutný ledovec. Aby její knihy působily co nejdůvěryhodněji, chtěla Michelle Paverová věrně popsat prostředí, v němž se děj odehrává. Procestovala tedy skandinávské fjordy, horstva Kanady, Jižní Ameriky či Karpat, v nichž čelila nástrahám nástrahám drsné přírody, kterou poté zobrazila ve svých dílech. Mnohé z nich patří k vrcholům současné britské literatury pro děti a mládež. Největším dosavadním literárním úspěchem Paverové je cyklus Letopisy z hlubin věků, započatý roku 2004 románem Bratr vlk. https://web.archive.org/web/20161031212528/http://citarny.cz/index.php/nove-knihy/knihy-mladez/beletrie-mladez/117-paver-letopisy-z-hlubin-veku Šestisvazkový seriál zobrazuje živobytí i představy pravěkých lovců na pozadí osudů chlapce Toraka. Získal řadu ocenění, byl přeložen do 45 jazyků. Režisér sir Ridley Scott si zakoupil práva na filmovou adaptaci Torakova příběhu.

Michal Stehlík (13)

Narozen 13.4.1976 v Třebíči. PhDr., historik, slovakista, muzejní pracovník, autor prací o dačickém regionu a česko-slovenských vztazích, vysokoškolský pedagog a děkan FF UK .

Michal Sedloň (10)

Michal Sedloň, vlastním jménem Antonín Neureutter, byl český básník a překladatel. V letech 1945–1947 autorsky působil v malostranském Divadle satiry. V roce 1946 publikoval úspěšnou báseň Poezie, „mladistvě neuctivý a nemilosrdný pamflet na porevoluční básnický vývoj Vítězslava Nezvala“, která byla s nadšením přijata mladým publikem a podle shodných posudků tehdejších recenzentů se stala zlatým hřebem pásma kolektivu autorů Zvláštní vydání . Michal Sedloň bývá uváděn jako typický představitel budovatelské poezie.

Michael Třeštík (14)

Michael Třeštík je český prozaik, architekt, publicista, vydavatel a dokumentarista. Je ženatý s režisérkou dokumentárních filmů Helenou Třeštíkovou. Jeho otcem byl klavírní virtuos, skladatel a hudební kritik Vladimír Třeštík, matkou byla profesorka Libuše Třeštíková, která v mládí spolupracovala s básníky Karlem Tomanem, Františkem Halasem, Jaroslavem Seifertem. Po ukončení střední školy studoval architekturu na Stavební fakultě ČVUT v Praze a poté pracoval v Pražském projektovém ústavu. Při zaměstnání absolvoval postgraduální studium stavební fyziky na ČVUT. Od roku 1979 pracoval jako specialista na urbanistickou akustiku na ministerstvu výstavby a techniky. Po roce 1989 začal spolupracovat s týdeníkem Tvorba, později se stal šéfredaktorem týdeníku Kmen, který přeměnil na týdeník Tvar. V roce 1990 inicioval vznik nakladatelství a agentury Kdo je kdo a v roce 1992 nakladatelství Modrý jezdec. Spolu se svou ženou stál u zrodu nadace pro podporu filmové dokumentaristiky Člověk a čas a byl spoluautorem základního projektu této nadace Přelom tisíciletí. Od roku 1994 se věnoval produkci dokumentárních filmů své ženy Heleny Třeštíkové, Sladké století, Rozkoš bez rizika, Forte a piana a další. Od roku 1997 je ředitelem Agentury Kdo je kdo, která v časových intervalech vydává aktualizovanou encyklopedii Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. V roce 2005 založil spolu s Danielou Čechovou a Jolanou Stádníkovou internetový a kamenný obchod eAntik se starožitnostmi, jejichž sběratelství je jeho celoživotní vášní a zálibou. Jeho synem je fotograf Tomáš Třeštík a dcerou je producentka Hana Třeštíková.

Michael Koryta (11)

Ve svých osmadvaceti má už na kontě čtyři romány. Michael žije v Bloomingtonu, Indiana. Vystudoval Indianskou univerzitu, kterou ukončil bakalářským titulem v oboru trestního soudnictví. Dříve byl novinář, nyní pracuje pro detektivní agenturu v Bloomingtonu a také učí na Indiana University School žurnalistiku.

Michael Kerrigan (12)

Anglický autor historických a literárněvědných publikací. Michael pochází z Liverpoolu, studoval na St. Edward’s College a University College v Oxfordu. Spolupracoval na The Reader’s Digest Illustrated History of the World . Publikuje práce na témata od starověkých po moderní dějiny a soustřeďuje se na méně známé aspekty historie. Pravidelně recenzuje pro noviny Scotsman a pro Times Literary Supplement. Žije s rodinou v Edinburku.

Michael Cunningham (11)

Michael Cunningham je americký romanopisec a scenárista. Cunningham patří mezi nejprodávanější americké prozaiky. Věnuje se tématu sexuálních menšin. V roce 1999 získal Pulitzerovu cenu za svůj román Hodiny . Později na motivy knihy napsal scénář ke stejnojmennému filmu Hodiny z roku 2002. Michael Cunningham se narodil ve městě Cincinnati v americkém státě Ohio. Dětství prožil v Pasadeně v Kalifornii, kde později také studoval na Stanfordově univerzitě. Vystudoval anglickou literaturu. Na univerzitě v Iowě navštěvoval kurzy tvůrčího psaní a získal zde titul magistra krásných umění . Zde se také rozhodl pro dráhu spisovatele a publikoval své první krátké povídky v časopisech The Atlantic Monthly and the Paris Review. Po dokončení studií dále publikoval povídky v časopisech The Atlantic Monthly, Redbook, Esquire, The Paris Review, The New Yorker a Vogue. V roce 1984 Debutoval románem Zlaté státy . Kniha se nesetkala s výraznějším úspěchem. Ten přišel až s dalším románem Domov na konci světa v roce 1990. Úryvek z díla pod názvem White Angel vyšel již o dva roky dříve v The New Yorker a jako samostatná povídka se dostal do antologie nejlepších povídek roku 1989. V roce 1995 vyšel Cunninghamův třetí román Flesh and Blood . V roce listopadu 1998 vyšly The Hours , které mu v jediném roce získaly prestižní Pulitzerovu cenu v kategorii próza a také PEN/Faulkner Award a Gay, Lesbian, Bisexual, and Transgendered Book Award. Na základě jeho knih Hodiny a Domov na konci světa vznikly stejnojmenné filmy . V druhém případě Michael Cunningham také napsal scénář. Michael Cunningham pracuje na novém románu A Short Book About a Long Marriage. Jeho obsah zatím tají. Mezi spisovateli, kteří ho nejvíc ovlivnili, nejčastěji cituje Vir...

Maxim E Matkin (12)

Maxim E. Matkin je umelecký pseudonym slovenského spisovateľa, ktorého totožnosť nie je známa . Na skonštruovanosť mena Maxim E. Matkin upriamuje pozornosť už frekvencia spoluhlásky M, v našom kontexte trojčlenná podoba mena i jeho celková symetria. Pri značke Maxim E. Matkin je čitateľskej verejnosti známe, že ide o pseudonym, s tajomstvom aj hypotézami okolo identity reálneho autora sa ráta aj pri reklamnej prezentácii Matkinom signovaného tovaru: "Svoju skutočnú totožnosť úzkostlivo tají. Všetci však vedia, kto to je, a väčšina z nich sa mýli.", píše sa na záložke románu Láska je chyba v programe . Sem teda zrejme odkazuje prostredný prvok pseudonymu, iniciála E. Po významovej stránke meno kombinuje dve zjavné vrstvy. Prvá rovina je exoticky mondénna, sugeruje nadnárodne globalizovanú, kozmopolitnú identitu nositeľa. Pod tým sa ale skrýva intelektuálsky exkluzívna parodická alúzia na zakladajúce dielo socialistického realizmu . Obe základné významové roviny pritom súvisia s celkovým gestom vlastných textov, ako ju definuje napríklad D. Kršáková, keď Matkinove prózy zaraďuje do konzumnej literatúry, pričom upozorňuje na to, že simultánne vyvolávajú zdanie, že všetko je inak, že povrchnosť je len hraná a že za všetkým treba hľadať výstrelok intelektuála. Dielo * 2002 - Polnočný denník * 2004 - Láska je chyba v programe * 2005 - Mexická vlna * 2007 - Mužské interiéry * 2007 - Miluj ma ironicky * 2010 - Aj ja teba * 2011 - Nie na ústa

Max Gallo (7)

Max Gallo , francouzský spisovatel , historik a politik. Max Gallo byl synem italských přistěhovalců. Narodil se v Nice , kde také vystudoval a habilitoval na Filozofické fakultě. Od 31. května 2007 byl členem Francouzské akademie. Jako historik se věnoval moderním a sociální dějinám Evropy. Řadu monografií věnoval analýze fašismu. Jeho ranné práce vycházely pod jménem Max Laugham.

Max Allan Collins (11)

Spisovatel, hudebník a filmař Max Allan Collins získal za své historické thrillery dosud nevídaných jedenáct nominací na cenu Shamus organizace Private Eye Writers of America a dvakrát vyhrál se svými romány ze série s Nathanem Hellerem - True Detective a Stolen Away . A protože byly jeho knihy nominovány na prestižní cenu Edgar společnosti Mystery Writers of America jak v kategorii próza, tak i literatura faktu, je Collins označován jako "renesanční muž detektivní literatury". Jeho zájmy jdou však ještě mnohem dál, vždyť kromě pěti sérií thrillerů, několika filmových scénářů a scénářů k počítačovým hrám, nespočtu povídek a písňových textů se věnuje filmové kritice a v neposlední řadě píše také romány podle úspěšných filmových a televizních scénářů. Z těch známějších jmenujme alespoň bestseller deníku New York Times Zachraňte vojína Ryana podle slavného filmu s Tomem Hanksem, romány Maverick, Vodní svět, Ponorka U-571, Miluju trable anebo třeba knižní podoby dobrodružných filmů Mumie, Mumie se vrací a Král Škorpion. V letech 1977 až 1993 psal Max Allan Collins scénáře ke komiksu Dick Tracy a Batman, ten vycházel nejprve na pokračování v novinách a posléze byl vydán i knižně. Jeho úspěšný "kreslený román" Road to Perdition zfilmoval režisér Sam Mendes s Tomem Hanksem a Paulem Newmanem v hlavních rolích. Jako tvůrce nezávislých filmů ve své rodné Iowě napsal a režíroval napínavý film Mommy a jeho pokračování Mommy's Day , v němž hlavní roli ztvárnila Patty McCormacková. Collins je rovněž dlouholetým rockovým hudebníkem - v poslední době nahrává a vystupuje se dvěma kapelami. Max Allan Collins žije v Musticanu ve státu Iowa se svojí manželkou - spisovatelkou Barbarou Collinsovou, s níž už napsal řadu povídek a nyní jim právě vychází jejich první společný román - a se svým dospívajícím synem Nathanem....

Maurice Ravel (14)

Maurice Ravel byl francouzský skladatel, klavírista a dirigent, často spojovaný s impresionismem spolu se svým současníkem Claudem Debussym, ačkoli sám Ravel si toto označení nepřál. Narodil se 7. března 1875 ve francouzském Ciboure a proslul bohatě strukturovanými skladbami, v nichž se snoubí modernismus a citlivost s francouzskými tradicemi konce 19. století. Ravelova hudba se vyznačuje pečlivým přístupem k orchestraci a novátorským harmonickým jazykem.

Maryša Šárecká-Radoňová (14)

Jméno Maryši Šárecké , vlastním jménem Marie Radoňová-Bosáčková, české básnířky a prozaičky, by nebylo třeba v první polovině dvacátého století české kulturní veřejnosti představovat. Její knihy byly hojně vydávány a v lidových vrstvách čteny. Autorka, kterou lze v mnohém přirovnat k Vlastě Javořické, by neměla být zapomenuta ani dnes. K tomu nejlepšímu, co napsala, lze jistě počítat i román Pod Svatou Horou. Líčí v něm život v Příbrami a částečně v Praze ke konci 19. století. Kromě rázovitých postav a postaviček, stvořených ve spisovatelčině fantazii, se čtenář setkává i s epizodickými postavami Jaroslava Vrchlického, Václava Beneše Třebízského či Karla Raise. Román zaujme nejen všechny příznivce Svaté Hory, ale i milovníky historie, kteří vědí, že minulost není jen velká politika, ale zejména běžný život "obyčejných" lidí. Na první pohled nám připadají jejich osudy idylické, ale ve skutečnosti jsou těm našim současným tak podobné.

Mary Bard (7)

Mary Bard Jensen byla americká spisovatelka, nejstarší z pěti dětí důlního inženýra Darsieho Campella Barda a jeho ženy Elsie Thalimer, rozené Sandersonové . Rodiče měli holandské a irské předky. Její mladší sestrou byla spisovatelka Betty MacDonaldová . Rodina se kvůli otcově profesi často stěhovala, Mary často střídala nejprve školy a později povolání. V roce 1934 se vdala za patologa Clyda R. Jensena. Psala převážně humorné a dívčí romány, někdy s autobiografickými rysy, které vyšly ve vícero jazycích včetně češtiny.

Martin Sichinger (11)

Martin Sichinger Narodil se ve Vimperku, kde navštěvoval gymnázium. V Plzni pak vystudoval pedagogickou fakultu. Pobýval v zahraničí, nyní žije s rodinou v Praze a živí se jako učitel angličtiny a češtiny. V 90. letech vydal v nakladatelství Velárium tři básnické sbírky. Jako prozaik debutoval knihou povídek Přes čáry a vlny . Cukrový klaun je jeho prvním publikovaným románem.

Marta Vencovská (10)

Autorka česko-ruského slovníku.

Mark H McCormack (8)

Americký ekonom.

Marjorie Liu, (9)

Marisha Pessl (5)

Marisha Pesslová je americká spisovatelka známá zejména díky svému debutovému románu Vybrané okruhy z mechaniky pohrom. Marisha Pesslová se narodila ve městě Clarkston, stát Michigan, otci Klausovi, rakouskému inženýrovi u General Motors, a matce Anne, ženě v domácnosti.Rodiče Marishy Pesslové se rozvedli v době, kdy jí byly tři roky, poté se odstěhovala do Ashevillu, stát Severní Karolína se svojí matkou a sestrou. Dostalo se jí intelektuálně stimulující výchovy, když byla matkou zapsána na lekce jízdy na koni, malování, jazzu a francouzského jazyka. Marisha Pesslová začala navštěvovat střední školu Asheville School, soukromou internátní školu, ale absolvovala na Asheville High School v roce 1995. Poté studovala dva roky na Northwestern University, než přestoupila na Barnard College, kde absolvovala v oboru anglické literatury. Po ukončení studií pracovala jako finanční konzultantka u PricewaterhouseCoopers, zatímco se ve volném čase věnovala tvůrčímu psaní. Po dvou nezdařených pokusech napsat román, začala Marisha Pesslová v roce 2001 psát svůj třetí román o vztahu mezi dcerou a jejím výrazným, charismatickým otcem. Tento román dokončila v roce 2004 a pojmenovala ho Vybrané okruhy z mechaniky pohrom. Publikován byl v roce 2006 a byl téměř univerzálně kladně přijmut literární kritikou, přičemž se stal bestsellerem podle seznamu New York Times Best Seller list a byl přeložen do třiceti dalších jazyků. Druhý román Marishy Pesslové, Night Film, psychologický literární thriller o newyorském filmaři uvažujícím o sebevraždě, bude vydán nakladatelstvím Random House na podzim roku 2010. Marisha Pesslová se v roce 2003 provdala za Nika Caiana, manažera hedge fondu, a žila s ním v New Yorku. V srpnu 2009 požádala o rozvod.

Marie Tichá (12)

malířka a ilustrátorka Vystudovala Vyšší školu uměleckoprůmyslovou v Praze, obor ilustrace a knižní grafika u prof. Petra Dillingera a Karla Müllera. Věnuje se ilustrační tvorbě pro děti, spolupracuje s nakladatelstvími Albatros, Alter, Knižní klub, Sid a Nero, Fragment a Egmont. Je členkou Klubu ilustrátorů dětské knih.

Marie Pravdová (9)

Narozena 18.11.1907. PhDr., historička, asistentka katedry dějepisu, práce a redakční činnost v oboru, překlady z ruštiny.

Marie Mžyková (10)

Narozena 21. 12. 1945 v Olomouci. PhDr.,CSc.,Historička umění, narozená ve vile Primavesi v Univerzitní ulici v Olomouci. Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu , dále studovala na filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci . Studia ukončila v roce 1970 doktorátem s rigorózní prací na téma „Geneze abstraktní formy“. Od roku 1970 začala pracovat v oboru památkové péče, od roku 1972 ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze v oddělení hradů a zámků, v letech 1990-1997 jako vedoucí tohoto oddělení, externě pracovala v redakcích Orbisu a Obelisku . V roce 1991 získala kandidaturu věd při Ústavu dějin umění ČSAV. Od 1990 přednáší na katedře dějin umění na filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci . V letech 1990-1995 zastupovala Českou republiku v týmu specialistů pro historické interiéry a movité památky v Radě Evropy ve Štrasburku, roku 1993 působila jako poradkyně ministra kultury atd. V roce 1992 ve Státním ústavu památkové péče založila bulletin Hrady a zámky v Čechách a na Moravě, zaměřený pro potřeby památkové péče. Od roku 1998 vydává kulturně historickou revue Cour d´honneur/ hrady, zámky, paláce . V roce 2001 získala docenturu na Univerzitě Palackého v Olomouci, od roku 2004 přednáší v Ústavu křesťanských dějin umění na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Mžyková připravila řadu výstav a sympozií , publikovala řadu odborných článků, katalogů a publikací . Zorganizovala mezinárodní sympozium na téma „Novogotika“, spojené s ...

Marie Kšajtová (13)

Marie Kšajtová je česká redaktorka, scenáristka, televizní dramaturgyně a spisovatelka knih pro děti. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově v Praze a do roku 1972 působila v redakcích různých časopisů. Poté pracovala do roku 2002 v Československé, resp. České televizi jako dramaturgyně večerníčků. Je autorkou řady scénářů, především k animovaným seriálům a textů k několika komiksům v časopise Čtyřlístek. Její knižní tvorba je orientována především na pohádkové příběhy pro menší děti.

Mária Blšáková (14)

Slovenská spisovatelka, též pracuje jako ošetřovatelka.

Marcel Ihnačák (7)

Slovenský šéfkuchař, autor kuchařských knih.

Magda Navrátilová Garguláková (15)

Historička umění a muzeoložka. Spoluzakladatelka brněnské galerie OFF/FORMAT a kurátorka. Autorka a redaktorka knih pro děti.

Lyn Birkbeck (5)

Lyn Birkbeck je od roku 1979 konzultující odborník v oboru astrologie.O astrologii se začal zajímat v době,kdy se jeho život ocitl v krizi.Byla to zčásti i tato osobní zkušenost,co ho podnítilo pomáhat jiným pomocí astrologické analýzy.Společně s poskytováním osobních konzultací je Lyn častým hostem rozhlasových a televizních pořadů.Je autorem devíti knih.Lyn je dobře-respektovaný kolegy astrology a velmi vyhledávaný od klientů po celém světě.

Lydia Petráňová (8)

doc. PhDr. Lydia Petráňová, CSc., nar. roku 1941 v Kolíně. Doc. Petráňová ukončila v r. 1967 studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, FF UK v Praze, obor čeština dějepis; v roce 1969 získala titul PhDr., v roce 1991 kandidaturu historických věd, v roce 1998 se habilitovala na Pedagogické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v oboru české dějiny. Od roku 1985 pracuje v oddělení historické etnologie Etnologického ústavu AV ČR, v roce 1992 byla jmenována vedoucí tohoto oddělení. Od počátku devadesátých let přednáší na Univerzitě Karlově a Univerzitě J. E. Purkyně. L. Petráňová se orientuje na problematiku tzv. tradiční lidové kultury a na dějiny kultury obecně. Je spoluautorkou díla „Dějiny hmotné kultury I–II“ , autorkou řady studií a tří alternativních učebnic dějepisu. Odborný zájem o ikonografii a sémiotiku realizovala v monografii „Domovní znamení staré Prahy“ . Má významný redakční i autorský podíl na třísvazkovém encyklopedickém díle „Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska“ . Dlouhodobě se podílí na vydávání vědecké revue „Český lid“, ústředního časopisu pro etnologii a tradiční kulturu. Patří mezi nejvýznamnější odborníky v českém i evropském měřítku při výzkumu dějin hmotné kultury, dějin stravování a sociálně-historické problematiky zvyků a tradic venkovského lidu. Tyto znalosti promítla do několika knižních publikací a vynikajících učebnic, jimiž podstatně přispěla ke zvýšení úrovně výuky historie a etnologie na školách v České republice v postkomunistickém období. Mimořádné schopnosti společenské komunikace uplatnila rovněž při rozvíjení mezinárodních vztahů, zejména též styků mezi českými a francouzskými vědci. V letech 1993–2006 byla členkou Akademického sněmu AV ČR. Od roku 1997 do roku 2005 pracovala L. Petráňová v Akademické radě AV ČR, v letech 2001–2005 působila jako místopředsedkyně AV ČR odpovědná za koncepční a vědecko-organizační otázky sekce pro humanitní a spole...

Ludmila Uličná (8)

Narozena 12. 1. 1920 v Ostravě, zemřela 12. 7. 1997 v Brně. Lékařka, cestovatelka, autorka cestopisů, básní, dramat, literatury pro děti, překlady z italštiny.

Ludmila Romportlová (10)

Dívčím jménem Junová. Jejím otcem byl malíř, grafik, průmyslový výtvarník a pedagog Zdeněk Juna , manželem fonetik a lingvista Milan Romportl , mj. vedoucí Fonetického ústavu FF UK a prezident Mezinárodní společnosti fonetických věd UNESCO. Ludmila Romportlová studovala na reálném gymnáziu v Turnově a na internátní odborné škole pro ženská povolání ve Velkém Meziříčí a v Mladé Boleslavi . Po absolutoriu byla pracovně nasazena v Turnově. 1944 onemocněla tuberkulózou páteře, 1947 byla operována. Dlouhou rekonvalescenci prožila v Brně, kde její otec působil jako ředitel Školy uměleckého průmyslu; prodělaná choroba ovlivnila i její pozdější život. Po sňatku žila v Praze, pomocnými pracemi se podílela na manželových výzkumech a od 60. let se soustavně věnovala tvůrčí činnosti.

Ludmila Bártová (11)

PhDr., středoškolská profesorka, spisovatelka, autorka jazykových učebnic. Poprvé vdaná Slípková, podruhé Hobzová. Prózy publikovala pod svým dívčím jménem Bártová.

Luděk Stínil (12)

Luděk Stínil je český spisovatel a novinář žijící na severu Čech. Jeho profesní život je úzce propojen hlavně s mediální scénou, především s novinařinou a prací v rádiu. Na dráhu příležitostného spisovatele vstoupil v roce 2001, kdy mu vyšla prvotina Osudná chyba. Ta, stejně jako ostatní jeho knížky cílí na dospívající mládež. Jeho tvorbou se prolínají příběhy o lásce, přátelství, nevěře, nechybí akce zasazená do českých reálií, napětí a časté dějové zvraty. Při psaní se autor inspiruje jak vlastními zážitky a zkušenostmi, tak i příhodami svých přátel a známých. Několikrát do roka také vyráží na besedy se čtenářkami. Podrobnosti o sobě a své literární tvorbě zveřejňuje na svých internetových stránkách a blogu; nechybí tu ani osobní deníky ze soukromí.

Luděk Faustus (3)

Luděk Faustus byl český botanik, vysokoškolský pedagog a spisovatel v oboru botaniky. Během druhé světové války jako student střední školy musel odejít ze školy, protože vyjádřil odpor vůči výuce německého jazyka a v 15 letech začal pracovat jako lesní dělník na šluknovsku. Zde začal jeho zájem o dřeviny. Maturitu složil až po skončení druhé světové války a následně začal studovat na přírodovědecké fakultě UK. Když skončil svá studia na přírodovědecké fakultě začal působit na ruském gymnáziu. Doktorandské studium absolvovat také na Karlově univerzitě prací na téma: nahosemenné rostliny a fyziologie rostlin. Poté kdy získal doktorát začal vyučovat jako odborný asistent na pedagogické fakultě UK v oboru: botanika. V roce 1945 stice vstoupil do KSČ, ale krátce po únoru 1948 své členství zase zrušil. To však mělo vliv na jeho další profesní kariéru. Přesto publikoval v odborných časopisech. Od 80. let 20. století působil v ÚÚVPP až do roku 1989, kdy odešel do důchodu. Mimo profesní činnost působil aktivně v kynologickém klubu jako mezinárodní rozhodčí na kynologických výstavách, a byl hlavním poradcem chovu plemene Airedale terrier . V 60. a 70. letech 20. století se stal členem Wartburg klubu a účastnil se závodů „Modrá stuha“ a závodů do vrchu. V roce 1977 s rodinou zakoupil dům se zahradou ve vesničce v Českém středohoří pod chráněným vrchem Boreč. Zahradu osázel sazenicemi cenných dřevin s ideou malého arboreta, několik druhů jedlí, borovic, smrků, ale i listnatých dřevin se sortimentem druhu Lonicera. Zároveň sepsal klíč k určování druhu Lonicera, který již vzhledem k onemocnění nepublikoval. K jeho nejznámějšímu dílu v oboru botaniky patřil: Botanický klíč: klíč k určování 1000 nejdůležitějších cévnatých rostlin, který byl pomocnou knihou pro žáky základních a středních škol. Faustus navázal na dílo Františka Polívky, kdy upravil a dop...

Lucie Šilhová (9)

Lucie Šilhová, vedoucí přílohy Ona Dnes deníku MF Dnes, se od profesních začátků věnuje ženám z nejrůznějších úhlů pohledu. Psala pro lifestylové magazíny Elle, Marianne a Cosmopolitan, vedla časopis Puls. Spolupracovala na několika reklamních kampaních pro módní firmy. Roku 2006 jí vyšla kniha Matkou ve vyšším věku, kterou napsala s gynekoložkou Janou Stejskalovou, a o dvanáct let později vyšla její beletristická prvotina Beru to sebe.

Luboš Pospíšil (5)

Luboš Pospíšil je významný český hudebník a písničkář, uznávaný pro svůj přínos rockovému a bluesovému žánru na české hudební scéně. Svou kariéru zahájil v 70. letech 20. století a proslavil se jako člen skupiny C&K Vocal, která měla v československém hudebním světě velký vliv. Po odchodu z C&K Vocalu se Pospíšil nadále prosazoval jako sólový umělec. Jeho tvorba se často vyznačuje introspektivními texty a osobitým stylem zpěvu, který mu získal oddané fanoušky. V průběhu let vydal Pospíšil několik alb, na nichž se projevuje jeho skladatelský i interpretační talent. Jeho přínos české hudbě byl oceněn různými cenami a vyznamenáními, což upevnilo jeho status významné osobnosti hudebního dědictví jeho země.

Ljuba Hermanová (5)

Liz Pichon (11)

Liz Pichon je britská ilustrátorka a spisovatelka dětské literatury. Od listopadu 2011 žije v Brightonu. Studovala grafický design na Camberwell School of Art v Londýně. Pracovala jako umělecká ředitelka v hudebním vydavatelství Jive Records. Poté začala pracovat na volné noze jako ilustrátorka a spisovatelka dětských knih. Mezi její nejznámější knihy patří Velmi Ošklivý Bug, dětské obrázkové knihy. Podle nitan wagu Romány napsala a ilustrovala Liz Pichon. Kniha Brilliant World of Tom Gates , první v sérii s Tomem Gatesem získala v roce 2011 cenu Roald Dahl Funny Prize , v roce 2012 pak získala Red House Children 's Book Award , a také Waterstone 's Children' s Book Prize . Čtvrtý svazek série Tom Gates: Geniální nápady vyhrál 2013 Blue Peter Book Award . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liz Pichon na anglické Wikipedii.

Libor Pešek (11)

Libor Pešek je uznávaný český dirigent, známý svou interpretací české klasické hudby, zejména děl Antonína Dvořáka. Pešek se narodil 22. června 1933 v Praze a má za sebou vynikající kariéru ve světě klasické hudby. V letech 1987-1997 působil jako šéfdirigent Královského filharmonického orchestru v Liverpoolu, kde se významně zasloužil o jeho mezinárodní renomé. Jeho působení v orchestru se vyznačovalo četnými nahrávkami a turné, které se setkaly s velkým ohlasem kritiky.

Leonid Il'jič Brežnev (11)

Sovětský politik, nejvyšší představitel Sovětského svazu v období let 1964-1982.

Léon Benett (1)

Léon Benett, vlastním jménem Hippolyte Léon Benet , byl francouzský malíř a ilustrátor. Jméno si na Benett změnil proto, že Benet znamená ve francouzštině hlupáček. Benett je nejvýznamnějším ilustrátorem knih francouzského spisovatele Julese Verna, protože v letech 1873 až 1910 doprovodil svými kresbami 25 románů z jeho cyklu Podivuhodné cesty. Šlo o tato díla: Mimo Podivuhodné cesty ilustroval ještě tyto další Vernovy knihy: Kromě knih Julese Verna doprovodil Benett svými kresbami například díla Victora Huga, Lva Nikolajevič Tolstého, Thomase Mayne-Reida, Andrého Laurieho, Camilla Flammariona a dalších. Benettovy ilustrace zobrazující exotické země vycházejí z jeho skutečných prožitků, protože Benett procestoval jako státní zaměstnanec Alžírsko, Indočínu, Martinik a Novou Kaledonii.

Lenka Špillarová (11)

Autorka cestopisných publikací, Ing.

Lenka Izáková (11)

Ilustrátorka.

Lene Kaaberbøl (11)

Lene je známá u náctiletých sérií WITCH. O čarodějkách, které se musí vypořádat s nástrahami v říši Kondrakaru. Je autorkou dalších dvou sérií - Shamer kroniky a Tajemství Niny Borg.

Lauren Myracle (10)

Autorka mnoha knih pro mládež- YA literatury. Narodila se v Jižní Karolíně. Studovala na Colorado State University, kde získala titul MA z angličtiny. A na Vermont College získala titul MFA in writing for Children and young Adults . Její první román- Kissing Kate, byla zvlolena ALA's jako jedna z Nejlepších knih pro mládež za rok 2004. V kategorii "Nejlepších deset romancí pro mládež roku" a "Nejlepších deset knih od nových autorů".

Laozi (9)

Lao-c' je jedna z nejvýraznějších postav čínské filosofie, jejíž historická existence je nejistá. Čínská tradice umísťuje jeho život do 6. století př. n. l., řada moderních sinologů posouvá jeho život do 4. století př. n. l., případně jej považuje za kompilát postav několika filosofů z těchto období. Je legendárním zakladatelem taoismu a autorem jeho základního spisu Tao te ťing. Laozi je čestný titul. Lao znamená „ctihodný“ nebo „starý“, tak jako v moderní mandarínské čínštině laoshi „učitel“. Zi , v české transliteraci c' je v tomto kontextu obvykle překládáno jako „mistr“. Zi bylo ve staré Číně používáno jako čestná přípona, která označovala „mistra“ nebo „pana“. V populárních biografiích bylo Lao-c'ovo křestní jméno Er, příjmení Li a jeho jménem v dospělosti bylo Boyang. Tan je posmrtné jméno, takže se o něm někdy mluví jako o Li Tanovi nebo Lao Tanovi. Životopisné údaje jsou krajně nejisté. Jediným starověkým biografickým zdrojem jsou Zápisky historika z pera S‘-ma Čchiena, který žil v letech 145–86 př. n. l., tedy asi 400 let po Laovi. Lao-c' podle něj pocházel z vesnice Kü-čchen v kraji Li, okresu Ku v lenním státě Čou. Jeho rodné jméno znělo Li , osobní jméno Li, mužské Po-jang a čestný posmrtný titul Tan. Byl historikem státního archivu v Čou, z mnohých knih, o které pečoval, také pramenila jeho moudrost. Zde s ním podle S'-ma Čhiena konzultoval problém pohřebního obřadu i Konfucius. Toto údajné setkání s Konfuciem je také hlavním důvodem, proč je Lao C' tradičně považován za autora 6. století př. n. l. Během schůzky prý Lao Konfucia obvinil z pýchy a ctižádosti, Konfucius pak prý měl pocit, že mluvil s „drakem“. Doslova měl Lao Konfuciovi říct: „Nalezne-li urozený člověk svou dobu, povzn...

Ladislav Štoll (10)

Ladislav Štoll byl český marxistický literární kritik, představitel stalinistického pojetí teorie umění, československý politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR a ministr vlád Československa. Narodil se v rodině nájemce zámeckého hostince na Malé Skále u Turnova Emila Štolla a jeho ženy Anny, rozené Škopánové . Vystudoval reálku v Turnově a obchodní dopravní abiturientský kurs na jednoroční obchodní akademii v Praze-Karlíně , vojenskou službu absolvoval u letectva . V roce 1930 jako mimořádný posluchač navštěvoval přednášky F. X. Šaldy a Z. Nejedlého na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracoval v Praze v Eskomptní bance a Živnobance jako úředník, odkud byl v roce 1931 propuštěn za článek Úředníci v Levé frontě o sympatiích bankovního úřednictva ke komunismu a jeho postavení v době krise. Po svém propuštění se stal komunistickým novinářem a začal se věnovat literární kritice. Roku 1926 vstoupil do KSČ, v roce 1929 se oženil. Byl předním členem Levé fronty a odpovědným redaktorem stejnojmenného časopisu. Od roku 1934 byl redaktorem Rudého práva. Roku 1934 byl stranou vyslán do Moskvy jako překladatel Marxových a Engelsových spisů z němčiny, kde zůstal s rodinou až do roku 1936. S Juliem Fučíkem se podílel na českém vysílání moskevského rozhlasu. Mobilizace se zúčastnil jako poručík bombardovací letky detašované v Horních Počernicích. Během okupace Československa pracoval v Akciové společnosti pro zpracování kukuřice , podílel se na vydávání ilegálního Rudého práva, za což byl v roce 1944 několikrát vyšetřován gestapem. V roce 1947 se stal místopředsedou Kulturní jednoty, která sdružovala kulturní a uměleckou obec. V dubnu 1948 patřil k hlavním řečníkům na Sjezdu národní kultury. Po roce 1948 vystřídal mnoh...

Ladislav Štaidl (6)

Ladislav Štaidl je významný český skladatel, hudebník a producent, který se významně zapsal do českého hudebního průmyslu. Narodil se 10. března 1945 v Praze a do širokého povědomí se dostal díky spolupráci s nejvýznamnějšími českými zpěváky a umělci. Štaidl se proslavil zejména spoluprací s legendárním českým zpěvákem Karlem Gottem, kterému dělal dirigenta a zajišťoval hudební doprovod na mnoha Gottových vystoupeních a nahrávkách.

Ladislav Pešek (6)

Ladislav Pešek , vlastním jménem Ladislav Pech, byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla a divadelní pedagog. Pocházel z rodiny, která se po několik generací věnovala divadlu. Byl synem herce Ladislava Pecha a herečky Emy Pechové, roz. Peškové. Jeho sestrou byla herečka Marie Waltrová. Na divadelní prostředí byl zvyklý již od dětství, rodiče ho s sebou brali na zkoušky. Ladislav Pech studoval na reálném gymnáziu, obchodní živnostenské škole, ale po jejím absolvování odmítl nastoupit do papírenského obchodu. V roce 1922 byl přijat na Konzervatoř v Brně. Během studia měl možnost krátkodobého působení jako stipendista v divadelní škole Maxe Reinhardta v Berlíně. Po škole nastoupil roku 1927 ve Státním divadle v Brně, kde působil společně s rodiči. Tehdy začal používat příjmení Pešek po své matce, aby nedocházelo k záměnám s otcem. Byl pozván Karlem Hugem Hilarem k hostování v Národním divadle v Praze dvakrát v letech 1928 a 1929. Následně se stal členem činohry ND, kterým zůstal až do svého odchodu do důchodu 31. července 1976. Na scéně ND vytvořil více než 300 rolí rozmanitých charakterů. Měl komediální talent, ale dokázal zahrát i postavy tragické a psychologicky složité. Jednou z jeho nejvýraznějších rolí byl Chlestakov v Gogolově komedii Revizor, kterého hrál téměř dvacet let. Za protektorátu vytvořil nezapomenutelnou roli mazaného otroka v Plautově antické komedii Lišák Pseudolus, kterou nastudoval pod režijním vedením svého dlouholetého přítele Jiřího Frejky. Na přelomu padesátých a šedesátých let podával vynikající výkony jako Archie Rice v Osbornově Komikovi nebo Fortunato v Goldoniho Poprasku na Laguně. V divadle mu jeho kolegové říkali přezdívkou z dětství Lála. Byl skromný, poctivý umělec s velkým osobním kouzlem a přátelskou povahou. Vyzařovala z něj vitalita a optimismus, tvůrčí energie a radost ze hry. Od mládí sportoval, byl pohybově nadaný a fyzickou kondici...

Ladislav Novák (14)

Ladislav Novák byl český malíř a spisovatel. Byl předním českým představitelem surrealismu. Vyniknul také jako básník, psal konkrétní a fónickou poezii. Ve výtvarném projevu je autorem specifické techniky tzv. froasáže. Stálá výstava jeho prací je otevřena v Třebíči, kde žil a tvořil po většinu svého života. Ladislav Novák po celý život experimentoval - je autorem celé řady nových výtvarných postupů, jako je alchymáž, muchláž, fumáž či dekoláž. Byl to člověk "homérského smíchu", který hrou s jazykem a významovými proměnami dokázal proměnit banální v zázračné.

Ladislav Heryán (9)

Ladislav Heryán je římskokatolický kněz, salesián, působící v Praze. Narodil se v Petřvaldu u Nového Jičína 24. února 1960. Vystudoval Střední průmyslovou školu stavební v Ostravě, od 17 let se účastnil tajného teologického studia. Od roku 1979 studoval stavební fakultu VUT v Brně a v létě 1981 se tajně stal salesiánem. Po absolvování vysoké školy a základní vojenské služby pracoval v brněnské panelárně a pokračoval ve studiu teologie. V roce 1987 emigroval přes Rakousko do Říma s cílem dokončit studium teologie a vstoupit do misií v Africe. Po revoluci byl však řádovými představenými požádán, aby po dostudování postgraduálního studia na Papežském biblickém institutu a přijetí kněžského svěcení 18. června 1994 se vrátil do Československa. Po 10 letech v roce 1997 se vrátil působit do Českých Budějovic na Teologické fakultě Jihočeské university, kde přednášel Nový zákon a řečtinu. Vedl také studentskou komunitu a místní farnost v Suchém Vrbném. Od září 2002 působil v Praze jako ředitel a kaplan salesiánské komunity v Kobylisích. V září 2009 obhájil disertační práci a stal se doktorem teologie. Přednáší na Vyšší odborné škole Jabok, Institutu ekumenických studií a Evangelické teologické fakultě UK. Bývá označován za pastora undergroundu, kázal při pohřbu Ivana Martina Jirouse v Kostelním Vydří 19. listopadu 2011 a vedl též rozloučení s Filipem Topolem 26. června 2013. Heryán je monarchista a pravidelně se účastní Tříkrálového pochodu Za monarchii, který organizuje Petr Placák a skupina monarchistů okolo časopisu Babylon, a tradičně jej zakončuje modlitbou za vyhnání zlých sil z Pražského hradu. Jako zpěvák a filosof je častým hostem TV Noe.

Ladislav Havránek (5)

Narozen 24. 12. 1884 v Dubečnu, zemřel 17. 9. 1961 ve Velkých Všelisech u Mladé Boleslavi. Učitel, pracovník v oboru estetické výchovy mládeže, spoluautor literatury pro děti a prací pro vyučování kreslení.

Kyle Mills (13)

Narozen v roce 1966 v americkém státě Oregon, kde také vyrůstal. Jeho otec byl agentem FBI. Nyní žije s manželkou ve městě Jackson Hole ve Wyomingu, volný čas oba věnují lyžování, horolezectví a jízdě na horském kole.

Kódži Miura (9)

Kiki Thorpe (8)

Autorka knih pro děti.

Katrin Unterreiner (9)

Kathrin Unterreiner studovala dějiny uměí a historii na Vídeňské univerzitě. V letech 2000-2007 byla vědeckou ředitelkou císařského apartmá ve vídeňském Hofburgu a kurátorkou Muzea císařovny Sisi, otevřeného roku 2004. Je kurátorkou řady výstav a autorkou publikací o c. a k. monarchii.

Katherine Arden (8)

Katherine Arden se narodila v Texasu. Vystudovala francouzštinu a ruštinu na Middlebury College . Žila v zahraničí, mj. ve Francii, v Moskvě a také na Havaji, kde napsala knihu of Medvěd a slavík. V současnosti žije ve Vermontu.

Katharine Susannah Prichard (8)

Katharine Susannah Prichard byla australská spisovatelka a zakládající členka Komunistické strany Austrálie.

Kateřina Musilová (9)

Mgr., středoškolská učitelka českého jazyka a literatury, historie, dějin umění, profesní komunikace. Je hodnotitelkou ústní i písemné části maturitní zkoušky.

Karolina Adamová (14)

Karolina Adamová je profesorka na Katedře právních dějin Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a vedoucí Katedry právních dějin Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni, vědecká pracovnice Ústavu státu a práva Akademie věd. Vedle právních dějin se zabývá též politologií. V roce 1994 byla také asistentkou ústavní soudkyně Ivany Janů. V roce 2020 obdržela ocenění za celoživotní přínos pro rozvoj právní historie, které uděluje Evropská společnost pro právní dějiny, z.s.