Výpis všech autorů

Karel Koudelka

Autor kuchařek.

Karel Koubek

Narozen 14.6.1937 v Topoľčiankcáh , působí v Českých Budějovicích. Doc., PhDr., CSc., psycholog, sociolog a filozof, práce z oboru.

Karel Kosík

Karel Kosík byl český filosof, historik a sociolog. V průběhu druhé světové války studoval na gymnáziu, kde se zapojil do odboje v levicově orientované skupině Předvoj. Dne 17. listopadu 1944 byl zatčen gestapem a později vězněn v Terezíně, kde jako „heftlink“ pracoval na výstavbě podzemní továrny Richard pod Radobýlem. Roku 1945 maturoval na gymnáziu v Praze, poté studoval na Filozofické fakultě UK , pak studoval do roku 1949 na leningradské a moskevské univerzitě. Od roku 1953 byl zaměstnán jako vědecký pracovník ve Filosofickém ústavu ČSAV. Původní vyhraněně marxistické pozice opustil koncem 50. let. Především díky své knize Dialektika konkrétního , která byla přeložena do mnoha jazyků, se stal celosvětově přijímaným intelektuálem. Kosík se účastnil činnosti jugoslávské skupiny Praxis a byl členem redakce stejnojmenného časopisu skupiny. Roku 1968 byl jmenován profesorem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kterým byl až do roku 1970. V letech 1968 až 1969 byl členem ÚV KSČ. Roku 1970 byl vyloučen z KSČ a až do roku 1989 žil pouze z honorářů za starší publikace vydávané v zahraničí a z podpory českých emigrantských nadací. Roku 1990 se vrátil na univerzitu a přednášel zde do roku 1992. Poté přešel do Filosofického ústavu AV. Za knihu Předpotopní úvahy mu byla v roce 1999 udělena Cena Toma Stopparda . Ministr kultury Pavel Dostál mu za šíření dobrého jména české kultury udělil v roce 2001 medaili Artis Bohemiae Amicis. Z manželství s literární teoretičkou Růženou Grebeníčkovou vzešly děti Antonín , Irena a Štěpán. V 60. letech minulého století přispíval především do Literárních novin a Plamene a koncem 90. let též do Salonu, přílohy Práva. V životopisných notickách Karla Kosíka bývá nejednou uváděno, že Kosík sepsal okolo roku 1975 "tisícistránkové" dílo, které bylo zabaveno Státn...

Josef Kozler

Autor publikací z oboru ekonomie. Zabývá se převážně marketingem a managementem.

Josef Koubek

Josef Koubek je český chemik a bývalý rektor VŠCHT v letech 1996–2001. Studoval na Střední průmyslové škole chemické v Ústí nad Labem. Docenturu získal v roce 1995, doktorát v roce 1975 a absolvoval VŠCHT v roce 1971. Jeho zaměřením je technologie organické chemie, adsorpce a katalýza. Překládá také odbornou literaturu z němčiny.

Josef Kotík

Narozen 5.3.1905 v Uhřicích u Hodonína. Hudební skladatel, hudební veselohry, školy hry na kytaru a harmoniku.

Josef Kořán

Josef Kořán, plným jménem Josef Jan Kořán , byl rakouský a český novinář a politik, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu. Profesně působil jako politik, publicista, historik, redaktor. Vydával historické a zeměpisné publikace. Vystudoval na gymnáziu v Písku a od roku 1862 studoval Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze . V roce 1866 složil příslušné zkoušky a připravoval se k vyučování na středních školách, avšak činnost literární odvrátila ho od tohoto úmyslu. Místo pokračování v akademické dráze dal přednost novinářské a publicistické profesi. Již jako student se stal roku 1863 členem redakční rady Riegrova slovníku naučného, kde působil do roku 1867, kdy nastoupil do redakce listu Pokrok. Následujícího roku úřady vydávání Pokroku zastavily a Kořán proto se skupinou dalších žurnalistů přesídlil do Chrudimi, kde místo Pokroku začal vycházet list Koruna. V roce 1869 se po obnovení Pokroku se vrátil do jeho pražské redakce. V letech 1870–1876 navíc redigoval časopis Světozor. Když byla roku 1882 Karlo-Ferdinandova univerzita v Praze rozdělena na dvě samostatné národní univerzity, byl Kořán jmenován kvestorem české univerzity. Po třech letech ale na tento post rezignoval a plně se opět věnoval novinářské práci pro list Pokrok. V roce 1887 se stal ředitelem redakční rady Ottova slovníku naučného , do kterého sám přispěl články z právní tematikou. V roce 1892 se stal ředitelem kanceláře České akademie věd a umění. Publikoval i v četných dalších periodikách a vydal několik odborných knih, například v roce 1866 zeměpisné pojednání o státech světa. Když zemřel historik Karel Vladislav Zap, ujal se Kořán pokračování v Zapově díle Českomoravská kronika . Byl aktivní v školských a menšinových otázkách. V roce 1880 se podíle...

Josef Kopal

Josef Kopal byl český literární historik, romanista, vysokoškolský profesor a překladatel z francouzštiny, autor prvních českých souborných dějin francouzské literatury od nejstarších památek až po dobu nejnovější. Narodil se jako syn rolníka. Středoškolské vzdělání získal v letech 1894–1902 na gymnáziu v Jičíně a pak vystudoval francouzštinu a němčinu na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Svá studia prohloubil pobytem na univerzitě v Neuchâtelu roku 1905 a na univerzitě v Grenoblu roku 1910. Po studiích pracoval nejprve jako středoškolský profesor. Krátce učil na reálce v Bučovicích, v letech 1909–1912 byl profesorem gymnázia v Kolíně a v letech 1912–1921 v Litomyšli. Od roku působil 1921 na reálce v Praze na Smíchově. Roku 1924 získal doktorát filozofie za disertační práci Flaubertova estetika. Roku 1928 se habilitoval na Univerzitě Komenského v Bratislavě prací Literární teorie Boileauova a roku 1930 tam byl jmenován mimořádným a v roce 1935 řádným profesorem dějin francouzské literatury. V letech 1936–1938 působil současně na Masarykově univerzitě v Brně a roku 1938 přešel do Prahy na Univerzitu Karlovu. Během druhé světové války organizačně působil v Kruhu moderních filologů a sbíral materiál pro své Dějiny francouzské literatury. Po válce se vrátil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde v letech 1945–1952 vedl katedru romanistiky. Roku 1955 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. Přispíval do různých periodik, zvláště pak do Časopisu pro moderní filologii, jehož byl od roku 1947 vedoucím vedoucím redaktorem. Na počátku své vědecké činnosti se orientoval především na literaturu francouzského klasicismu. Později se stále více soustřeďoval na prózu 19. a 20. století, především na Flauberta, Rollanda a Barbusse. Literární díla zasazoval do širších historických souvislostí a směřoval k postižení literárních vývojových tendencí a duchovních proudů. Působil té...

Josef Kolář

Josef Kolář byl český slavista, překladatel a pedagog. Jeho otec byl chalupník František Kolář ze Sylvárova Újezdu č. 8 , matka Františka, roz. Bičišťová pocházela z Chlumu. Josef Kolář měl čtyři mladší sourozence a byl předurčen k učitelskému povolání. V letech 1844–1850 studoval na gymnáziu v Jičíně, po přestěhování do Prahy maturoval s vyznamenáním v r. 1852 na Akademickém gymnáziu. Po studiích přírodních věd a filologie na pražské univerzitě v letech 1852–1856 se stal gymnaziálním suplentem na Jungmannově soukromém ústavu a na Akademickém gymnáziu. V letech 1861 podnikl jako zástupce Muzea Království českého výpravu do Nového Sadu, Bělehradu a dalších významných míst v Srbsku. 1863–64 podnikl studijní cestu do Polska a Ruska, , při níž mimo jiné navštívil Bachčisaraj. Důkladné studijní pobyty uskutečnil též v Německu , v r. 1867 se zúčastnil etnografické výstavy v Moskvě a r. 1874 archeologického sjezdu v Kyjevě. V prosinci 1864 byl jmenován učitelem, později docentem slovanských jazyků na Královské zemské polytechnice v Praze. Od roku 1868 vyučoval na technice polštinu s platem 400 zl. ročně a zároveň se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Kromě výuky na polytechnice začal v roce 1867 působit na filozofické fakultě pražské univerzity jako vyučující polštiny, r. 1868 se stal lektorem ruštiny a od r. 1883 též srbochorvatštiny a navíc vyučoval ruštinu i na Česko-slovanské obchodní akademii v Praze . Souběžně s pedagogickou činností působil od r. 1893 v knihovně, později jako knihovník a sekretář Muzea Království českého. 11. července 1871 se v kostele Panny Marie Vítězné oženil s Marií roz. Strachovou . Svědkem byl Kolář...

Jiří Kohout

Narozen 1985 v Plzni. Mgr., Ph.D., vysokoškolský učitel fyziky, autor učebnic.

Jiří Kohout

Jiří Kohout je český divadelní a filmový herec. Jiří Kohout vystudoval herectví na Vysoké odborné škole herecké v Praze. Před kamerou se poprvé objevil v roce 2001 ve filmu Vyhnání z ráje. Do většího povědomí se poté českým divákům dostal jako strážmistr Richard v trilogii založené na českých anekdotách s názvem Kameňák režiséra Zdeňka Trošky. Následně jsme jej mohli spatřit i ve filmech jako Doktor od jezera hrochů nebo Čertova nevěsta. Pracuje jako moderátor Rádia Junior.

Jelena Nikolajevna Koševaja

Celým jménem Jelena Nikolajevna Koševaja. Povoláním učitelka. Ukrývala Hrdinné kosmomolce z Krasnodonu a pomáhala jim přestože si byla vědoma nebezpečí.

Jaroslav Kovanda

Narozen 26. 2. 1941 ve Zlíně. Výtvarník, sochař, malíř, typograf, básník a prozaik, publicista, vydavatel poetického magazínu, regionální literatura Zlínska.

Jaroslav Koudelka

Jaroslav Koudelka byl český novinář. V tisku pracoval od r. 1916, v r. 1937 přešel do státní tiskové služby. V r. 1930 procestoval s evropskými novináři USA a při té příležitosti i Maryland. Román o Augustinu Heřmanovi „ Pán na České řece“ psal za okupace. Dále napsal řadu dborných publikací o tisku a jeho technikách

Jaroslav Koch

Narozen 20.1.1910, zemřel 8.5.1979 v Praze. PhDr., CSc., docent, práce v oboru psychologie dětí.

Jaromír Kohlíček

Jaromír Kohlíček byl český politik, člen Komunistické strany Čech a Moravy, v letech 1998 až 2004 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, v letech 2004 až 2014 a opět v letech 2016 až 2019 poslanec Evropského parlamentu. V roce 2018 se stal signatářem levicové platformy Restart, v roce 2020 byl krátce zastupitelem Ústeckého kraje. Vystudoval obor sklo na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze . V letech 1976–1995 pracoval v řadě funkcí v podniku Sklo Union Teplice, kde zastával pozice sklář-technik, ředitel závodu, technický ředitel podniku a vedoucí obchodně-technických služeb. V letech 1995–1998 byl ředitelem ocelárny. Jaromír Kohlíček byl ženatý a měl čtyři děti. Zemřel po dlouhé těžké nemoci 6. prosince 2020 ve věku 67 let. V senátních volbách roku 1996 neúspěšně kandidoval do horní komory parlamentu za senátní obvod č. 32 – Teplice. Získal 18 % hlasů a nepostoupil do 2. kola. Ve volbách v roce 1998 byl zvolen do poslanecké sněmovny za KSČM . V letech 1998–2004 byl členem sněmovního zahraničního výboru pro evropskou integraci, kromě toho v letech 2002–2004 i členem výboru pro evropskou integraci jako jeho místopředseda. Mandát poslance obhájil ve volbách v roce 2002. Na mandát rezignoval v červenci 2004. V komunálních volbách roku 1998, komunálních volbách roku 2002, komunálních volbách roku 2006, komunálních volbách roku 2010, komunálních volbách roku 2014 a komunálních volbách roku 2018 byl za KSČM zvolen do zastupitelstva města Teplice. Ve volbách roku 2004 byl pak zvolen za Českou republiku do Evropského parlamentu, kde působil ve výboru pro dopravu a turistiku a náhradníkem byl ve výboru pro zahraniční věci. Svůj mandát obhájil ve volbách roku 2009 a byl zařazen do Výbor pro dopravu a cestovní ruch. Byl členem frakce Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice. Ve volbách d...

Jan Kovanic

Jan Kovanic je šťastným manželem a otcem dvou dospělých dětí. Vystudoval silnoproudou elektrotechniku na ČVUT Praha . Dvacet pět let pracoval jako technik v telekomunikacích, nyní je úředníkem. První fejetony mu vycházely v Technickém magazínu , od roku 1997 pravidelně píše do internetového deníku Neviditelný pes, kde má rubriku „Šamanovo doupě“. První knihu vydal a v roce 1999 pod názvem „Blackout“ . Jedná se o katastrofické sci-fi ze světa románu Tma Ondřeje Neffa. Následoval „Průvodce Internetem i bez počítače – Nebojte se Internetu“ . Zápisky zaměstnancovy z let 2001–2003, které vycházely denně na Neviditelném psu, vydaly na další knížku „Moby Dick: Deníček“ . Svými povídkami se pravidelně zúčastňuje různých soutěží. V roce 2003 vyhrál s povídkou „Předzvěstný kontakt“ obě kategorie prvního ročníku soutěže Vidoucí. V témže roce získala jeho povídka „Malá sklenička, stejná jako ostatní“ Cenu Karla Čapka v kategorii krátkých povídek. Stejnou kategorii vyhrál i v roce 2005 s povídkou „Já chci sestřičku!“. Jeho román „Zapomeňte na Mars“, koncipovaný jako klasická rakeťácká sci-fi, získal v roce 2005 cenu Trifid. Vyjde v Tritonu na podzim 2005. Pustil se i do českého Marka Stonea. Svazek „Zlato Alwogiry“ vyjde u Iva Železného rovněž na podzim 2005.

Jan Koller

český kynolog

Jan Evangelista Kosina

Jan Evangelista Kosina byl český pedagog, filolog, publicista a spisovatel. Byl také národní buditel a vlastenec. Byl v letech 1867–1877 prvním ředitelem Slovanského gymnázia v Olomouci. Na jeho popud bylo založeno několik spolků, např. Matice školská, Spolek učitelů moravských, Vlastivědné muzeum a Vlastivědná společnost muzejní.

Jan E Koula

Ivan Koreček

Narozen 18. 5. 1936. Právník a fotograf, práce z oboru dějin fotografie, estetiky a teorie fotografie.

Ivan Kocourek

Ivan Kocourek se narodil r. 1964 ve Znojmě, kde žije dodnes. Po studiu gymnázia a střední pedagogické školy pracoval jako vedoucí odděleni přírodovědy místního domu dětí a mládeže. Již od dětství ho ovlivňovala na živočichy bohatá příroda v okolí bydliště; dnes jsou tato místa součástí území Národního parku Podyjí. Choval doma nejrůznější ryby a bezobratlé, později želvy, obojživelníky, drobné savce, následovali jeslěři a hadi – hroznýši, užovky a zmije. V poslední době se chovatelsky věnuje užovkovitým hadům a zabývá se evropskou herpetofaunou. Hodně času stráví launistickým průzkumem regionu a pozorováním zvířat ve volné přírodě doma i v zahraničí. Od roku 1988 byl členem Teraristického klubu „Crocodylus" Brno-město. V roce 1996 založil s přáteli Klub chovatelů terarijnich zvířat Znojmo a práci v něm se plně věnuje. Stal se také členem České společnosti pro teraristiku a herpetologii v Praze.

Hana Kolaříková

Hana Kolaříková se narodila ve Frýdku-Místku. Po absolvování bakalářského studia historie-muzeologie na Slezské univerzitě v Opavě působila patnáct let v Praze v různých odvětvích kultury a cestovního ruchu – od svobodného povolání v oblasti umění a spolupráce s výtvarníky, přes zaměstnání v Archeologickém ústavu AV ČR až po prodej suvenýrů a uměleckých předmětů. Po nástupu na mateřskou dovolenou se začala zabývat psaním, debutovala v roce 2011 historickým románem Tma před úsvitem. V současnosti žije ve Frýdku-Místku, pečuje o dvě děti a věnuje se literární tvorbě.

Evžen Korec

Narozen 16. 9. 1956. RNDr., CSc., podnikatel, zabývá se obchodem s realitami, též majitel a ředitel Zoologické zahrady Tábor, původním povoláním molekulární biolog.

Emanuel Kopecký

Narozen 22.5.1902 v Praze, zemřel 9.1.1985 tamtéž. JUDr., koncertní a operní pěvec, hudební kritik, publikace z oboru zpěvu.

Daniel Kovář

Daniel Kovář je jihočeský archivář a spisovatel. Působí jako vedoucí českobudějovické pobočky státního oblastního archivu v Třeboni. Od roku 1998 napsal nebo se podílel na množství článků i knih o Českobudějovicku i o jednotlivých vesnicích

Břetislav Koudela

Narozen 22.12.1925, zemřel 13.10.1973. Bohemista, publikace z oboru jazykovědy.

Andrea Kögel

Německá publicistka. Zahradnice a odbornice na pěstování rododendronů, azalek a okrasných dřevin, práce z oboru.

Alice Kohoutová

Mgr., pedagožka, učebnice a metodické materiály k výuce zeměpisu.

Alexander Julius Koch

Zuzana Kovaříková

Překladatelka editorka a kompilátorka literatury pro děti a mládež, též jejich autorka.

Zuzana Koščová

Slovenská spisovatelka. Dříve psycholožka.

Zoltán Kodály

Zoltán Kodály byl významný maďarský skladatel, etnomuzikolog, pedagog, lingvista a filozof. Narodil se 16. prosince 1882 v maďarském Kecskemétu a stal se jednou z nejvýznamnějších osobností hudby 20. století. Vedle svého přítele a krajana Bély Bartóka byl předním znalcem maďarské lidové hudby, sbíral a analyzoval tradiční melodie, které ovlivnily jeho vlastní kompoziční styl.

Zdeněk Kožmín

Zdeněk Kožmín byl český vysokoškolský učitel, literární vědec a kritik. V letech 1949–1953 učil na osmileté střední škole ve Starém Jičíně, 1953–1954 na osmileté střední škole v Břeclavi 1954–1956 na pedagogické škole tamtéž. Od roku 1956 působil jako asistent katedře filologie na vyšší pedagogické škole, která se v roce 1957 transformovala do Pedagogické fakultu UJEP. V roce 1969 se zde stal proděkanem. V roce 1970 byl z funkce odvolán a z politických důvodů propuštěn. Po vyhoštění z univerzity, působil na gymnáziu Julia Fučíka v Zastávce až do odchodu do penze v roce 1985. Po politickém převratu 1989 se vrátil na Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity, odkud v roce 1991 přešel na fakultu filosofickou, kde byl jmenován profesorem. Aktivně zde působil až do roku 2001. Aktivně publikoval od roku 1956. Především recenze, články a rozbory v časopisech Literárních noviny, Host do domu, Zlatý máj, Plamen a v dalších. Po roce 1970 nesměl publikovat. Teprve v polovině osmdesátých let přispíval do regionálních tiskovin na jižní Moravě svými recenzemi. Po roce 1989 byl opět přijat, a kromě Rovnosti a Brněnského večerníku publikoval v tematických časopisech Tvar, ROK, Kritický sborník.

Zdeněk Kobza

Narozen 20.8.1888 v Bělé u Jevíčka, zemřel 2.9.1946 v Chrudimi. RNDr., profesor hospodářské školy v Chrudimi, agrochemik. Práce v oboru, editor památníku Divadelní Chrudim.

Wilma Kottke

Německá autorka knih výuky výtvarných technik.

Velkopopovická Kozlovka

Václav Kopta

Narozen 21. 6. 1965 v Praze. Herec, skladatel a textař, syn textaře a básníka Pavla Kopty .

Tomáš Koudela

Narozen 6. 8. 1967 v Karviné. Spolumajitel nakladatelství Votobia, redaktorská a nakladatelská činnost, poezie a próza.

Stanislav Kovár

Narozen 19. 5. 1953 v Brně. Ing. Arch., CSc., architekt, ekolog, geomant, zabývá se též lidovou architekturou a feng suej.

Stanislav Kodoň

Narozen roku 1925. Tajemník Ústředního svazu včelařů. Práce v oboru.

Soňa Koťátková

doc. PaedDr. Soňa Koťátková, Ph.D. Dětství do deseti let jsem strávila na venkově a při zpětném pohledu si uvědomuji, že mě zajímalo hodně věcí a měla jsem tendenci si je vyzkoušet. Bavil mě pohyb a z toho důvodů jsem se zabývala více sporty. Zůstala mi z toho záliba v lyžování, především sjezdovém. Hrála jsem ve školním divadle, zpívala v dětském pěveckém sboru a snažila se věnovat i výtvarným zálibám. Po střední škole všeobecně vzdělávací jsem začala studovat předškolní pedagogiku, a to mi do jisté míry naplňovalo moje všestranné zájmy. Už v době studia jsem pracovala s dětmi předškolního věku a později školního věku v zájmových činnostech, především sportovních. V pedagogické práci mě zajímaly psychologické aspekty výchovy, jako je vztah individua a skupiny, důsledky dobré a špatné adaptace na školní prostředí, osobnostní vybavení učitele, které ovlivňuje jeho výsledné profesní kvality a ochotu dětí se vzdělávat. Máme tři syny, a tak jsem poznala i kdejaká úskalí výchovy. Opět jsem ale měla možnost s rodinou ve volném čase realizovat svoji radostnou všestrannost. Odtud pramení moje záliba v cyklistice, ale i snaha vcítit se, přijmout a pochopit zájmy, problémy a radosti druhých. Po roce 1990 jsem si mohla splnit přání dále se prohloubeně vysokoškolsky vzdělávat v oblastech, ve kterých vidím úzkou a důležitou souvislost se změnou přístupu učitele k dítěti, vlivu kvality personálního klimatu školy a především důležitou úlohou školy v otevírání osobnostních dispozic dítěte pro vzdělávání a život ve společnosti bez manipulace a direktivity. Více než patnáct let se v pracovní oblasti kromě vysokoškolské výuky věnuji inovaci některých učitelských oborů, vedla jsem a spolupracuji v grantech zaměřených na nové možnosti školy. Přednáším a vedu semináře v Pedagogických centrech v Čechách a na Moravě především pro učitelky mateřských škol a publikuji v pedagogických časopisech . Jsem přesvědčena...

Silvia Koscelanská-Hajdučeková

Sergej Ivanovič Kovalev

Ruský historik, práce z oboru dějin starověku.

Roman Kodet

PhDr. Roman Kodet, Ph.D , vysokoškolský pedagog, působí na katedře historických věd při FF ZČU v Plzni, práce z oboru mezinárodní politiky, vojenství, politických dějin, mezinárodních konfliktů, válečných dějin. Překladatel z angličtiny. Vystudoval obor historie-obecné dějiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde na Ústavu světových dějin roku 2012 obhájil disertační práci věnující se vztahům Rakouska-Uherska a Osmanské říše. Od roku 2009 působí na Katedře historických věd Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni, kde na jaře 2018 založil Centrum japonských studií. Ve své odborné činnosti se věnuje dějinám Japonska a mezinárodním vztahům v 19. a na počátku 20. století. Je autorem monografií Války samurajů a Rakousko-Uhersko a Osmanská říše před první světovou válkou a řady odborných a popularizačních studií v českých i mezinárodních časopisech. Jako výkonný redaktor se spolupodílí na vydávání mezinárodního časopisu West Bohemian Historical Review.)

Radim Kočandrle

Narozen 1975. Mgr. Ph.D., vysokoškolský pedagog v oboru filozofie, autor komiksu.

Petr Kovář

Narozen v Praze, po absolvování PF UK pracoval jako redaktor. Debutoval svými verši v almanachu Pozvání do krajiny , v témže roce překládá básně Pabla Nerudy, v následujícím roce vydává svoji první básnickou sbírku Skleněná harmonika, překládá, píše dětské knížky, zabývá se publicistikou, ... je to hodně činorodý člověk

Petr Kotlík

Ing., CSc., absolvent VŠCHT, obor technologie polymerů, publikace z oboru aplikace polymerů, zejména při ochraně památek.

Petr Korbel

Petr Korbel je český stolní tenista. V současnosti trénuje oddíl mužů TTC Ostrava 2016. Jedná se o nejúspěšnějšího současného českého stolního tenistu, který se již přes deset let pohybuje v absolutní evropské i světové špičce - nejlépe v dosavadní kariéře na 16. místě mezinárodního žebříčku ITTF - aktuálně na 24. místě. Petr Korbel hraje ofenzivní a technickou topspinovou hru z obou stran, vyniká však též v tzv. "krátké" hře nad stolem. Jedná se o praváka s evropským držením pálky, který zejména při topspinové hře backhandem výborně využívá práci zápěstí. Mezi světovými stolními tenisty je zejména pozoruhodný jeho spektakulární backhandový topspin, hraný se silnou boční falší a nazývaný "chiquita" - podle typického "banánového" zakřivení trajektorie míčku. Tímto úderem je Petr Korbel schopen rozehrát útok i proti neobvykle krátkým a nízkým servisům soupeře a často tímto překvapivým úderem boduje. Je smluvním hráčem japonské firmy Butterfly a spolupracoval na vývoji pálky pro stolní tenis, která se po řadu let vyrábí pod jménem "Petr Korbel" a je mezi stolními tenisty celosvětově velmi oblíbená a často používaná.

Petr Kopal

J.M. can. Petr Kopal , byl český římskokatolický duchovní, novinář, redaktor a spisovatel. V letech 1882-1916 byl proboštský vikarista Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Narodil se v Držkově na Železnobrodsku jako první z devíti dětí v rodině chalupníka, krupaře, pekaře a příležitostného obchodníka Petra Kopala a jeho ženy Anny , rozené Knopové. Od roku 1844 chodil do školy na „handlu“ v německojazyčných Vrkoslavicích u Jablonce nad Nisou, později se učil ve Smržovce u učitele a kantora Franze Vorbacha. V letech 1847-1855 absolvoval gymnázium v Jičíně. V letech 1855-1859 studoval v kněžském semináři v Hradci Králové. Na kněze byl vysvěcen 25. července 1859 v Hradci Králové. Primici sloužil 7. srpna 1859 v Zásadě, v kapli sv. Prokopa. Poté byl postupně kaplanem v několika venkovských farnostech a vězeňským duchovním ve Valdicích. Na svých působištích vystupoval jako český vlastenec, což se u některých jeho nadřízených nesetkalo s pochopením. Následkem toho bylo v roce 1871 jeho přeložení do německojazyčného prostředí - na faru do Kozlů u Loun. Od roku 1877 byl přispěvatel, později redaktor a vedoucí redaktor deníku Čech, do kterého psal úvodníky, fejetony a psal do kulturní, hospodářské, soudní a deníkářské rubriky. Ve svých příspěvcích vystupoval s razantní kritikou postavení církve v Rakousku. Tyto jeho aktivity, společně s podporou češství jej dostaly před soud. Od vězení jej nakonec uchránila milost, udělená císařem. V roce 1882 pak tehdejší vyšehradský probošt Karlach prosadil Kopalovo jmenování kooperátorem a proboštským vikaristou při vyšehradské kapitule. Dále založil a redigoval Obranu víry s přílohou Kalendář pro živé a mrtvé duše , či časopis Vychovatel . Jeho nejúspěšnějším počinem byly „krejcarové“ lidové čtrnáctideníky Kříž a Maria, které redigoval od založení v r. 1894 do své smrti. Oba tyto časo...

Petr Kolář

Narozen v. r. 1961 v Olomouci. Studoval na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT a na PřF UP ; RNDr. 1987, CSc. 1993. V r. 1992 absolvoval pobyt jako Masaryk Fellow of the University of London, 1994–95 The American Studies Program Fellow of the American Council of Learned Societies. Od r. 1989 je zaměstnán na FÚ AV ČR, v současné době je vedoucím pracovní skupiny logiky. Na FF UK přednáší filozofickou logiku. Jako hostující badatel působil na univerzitách ve Finsku , Velké Británii a USA . V r. 1995 obdržel Cenu Josefa Hlávky. Je členem Gesellschaft für analytische Philosophie, The Association for Foundations of Science, Language and Cognition, The Czech National Committee of the International Union for History, Methodology and Philosophy of Science. Je rovněž členem ediční rady časopisu pro analytickou filozofii Organon-F.

Petr Kokaisl

Petr Kokaisl je absolventem České zemědělské univerzity v Praze a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Působil jako učitel na základní škole, gymnáziu, střední odborné škole a vyšší odborné škole. Od roku 2001 studoval v doktorském studiu na oboru etnologie FF UK, kde obhájil dizertaci. Během svého doktorského studia vedl katedru sociálních věd Fakulty humanitních studií Univerzity Pardubice. Od zakončení doktorského studia do současnosti vyučuje na Provozně ekonomické fakultě ČZU, kde spoluzakládal obor Hospodářská a kulturní studia, jehož je garantem. Na této fakultě byl také jmenován docentem. Mezi jeho výzkumné zájmy patří kulturní antropologie, studium etnických minorit, transformace společnosti, geografie náboženství a metodologie ve společenskovědním výzkumu. Od roku 2000 podnikl několik terénních výzkumů ve Střední Asii – v Kyrgyzstánu, Turkmenistánu, Uzbekistánu, Tádžikistánu, Kazachstánu, Íránu, Číně a Afghánistánu. Část těchto výzkumů prováděl se svojí manželkou Pavlou. Je autorem nebo spoluautorem více než deseti odborných knih.

Pavlína Kourová

Je to česká historička zabývající se především poválečnými československými dějinami.

Pavel Kožíšek

Pavel Kožíšek je český iluzionista a kouzelník. Je majitelem Divadla kouzel. V prosinci 2019 otevřel ve Vodičkově ulici v Praze Muzeum fantastických iluzí. O kouzlení se začal zajímat už na základní škole v Miletíně a veřejně začal vystupovat již v době středoškolských studií na gymnáziu v rodných Hořicích. V sedmnácti letech vyhrál na mezinárodním festivalu v Brně mezinárodní cenu kouzel Grand Prix. V roce 1988, ještě než odmaturoval, byl přijat do Českého magického svazu. Po maturitě odešel roku 1989 do Prahy, kde vystudoval Filozofickou fakultu UK. V roce 2003 obhájil rigorózní práci na téma Moderní magie jako nástroj sociokulturní manipulace. V roce 1994 se stal Mistrem republiky v moderní magii a roku 1996 vyhrál na světovém festivalu bavičů v Japonsku titul Mistr světa. V roce 2001 byl zařazen do publikace vyznamných českých osobností „kdo je kdo“ Vystupoval v seriálu režiséra Juraje Herze Černí baroni, kde si zahrál roli kouzelníka. V roce 2003 otevřel v Líbeznicích u Prahy první a jediné Divadlo kouzel v České republice a v roce 2004 připravil pro tuto scénu show Magická esa, kde iluze předvádí společně s modelkami, mezi něž se řadily Hana Mašlíková, Martina Dvořáková, Alena Prešnajderová či Denisa Grossmanová. Dříve mu asistovaly Elen Černá, Jitka Kocurová, Zuzana Rosáková, Martina Poulíčková a Daniela Maxová. V roce 2006 se oženil s Lucií Panošovou, se kterou má syny Matyáše a Jakuba . V roce 2012 začal pořádat pro mladé zájemce o kouzelnické umění letní kouzelnické tábory. V roce 2018 otevřel v přízemí Divadla kouzel velký Zrcadlový labyrint. Zahrál si ve filmech Černí baroni, Četnické humoresky, V.I.P. vraždy 2, Svatby v Benátkách. Spolupracoval také jako odborný poradce na muzikálech Mýdlový princ a Alenka v kraji zázraků, kde vymýšlel kouzelnické triky....

Pavel Kozák

Narozen 8. 4. 1943 v Českých Budějovicích. Psychotronik a fotograf. ---- Ing. Pavel Kozák vychází ve své práci z odkazů zanechaných našimi předky v zemích Západu a Blízkého Východu, ať v oblasti uchopitelné smysly, mimosmyslovým vnímáním nebo duchovními prožitky. Zkoumá povahu míst, kde člověk žil a žije a prostředky, kterými je přizpůsoboval svým potřebám. Také filosofické základy, jež určovaly způsob jeho života, nebo aspoň jeho ideální obraz. Z energií a sil, které jsou ještě dnes patrné kolem nás, rekonstruuje pomocí psychotroniky prastaré rituální postupy mající praktický význam pro dnešní lidi a objevuje krajiny, které měly a opět mohou mít dobrý vliv na jejich bytí. Předmětem jeho práce byla postupně energetická místa, megalitické stavby a astrální bytosti, především komunikace s duchovními bytostmi. Jeho cesta vede z krajiny a jejích energií k poznatkům o světě a jeho prostorech, zčásti v průběhu věků zapomenutých. Důsledná činnost v oblasti alternativních energií přivedla Pavla Kozáka k poznávání prostorů a jejich vlastností, podstaty fenoménu tzv. grálu a podoby světa, která byla určitým způsobem chápána některými našimi dávnými předchůdci v gnostické nauce. Dospěl k názoru, že pokračování existence alespoň části lidstva je vázáno na změnu postoje ke světu, důvodům jeho bytí a úloze člověka v něm. V cestě jedince k duchu spatřuje hlavní možnost budoucího bytí lidstva. Nikoli však v pasivním přijímání duchovních prožitků, ale v touze po získání příležitosti k pomoci této civilizaci a celému světu, hmotnému i duchovnímu. Proto klade důraz na duchovní povýšení jedince a získání reálných schopností, které toto povýšení umožňuje. Protože potřebné informace jsou k dispozici či přicházejí nejrychleji prostřednictvím zvláštních míst v krajině, jsou jejich energie pro vývoj člověka stále důležité. Pavel Kozák vidí tedy jako prospěšné pokračování seminářů Energie krajiny,se kterými před léty započal. Právě v nich také upřednostňuje rozvoj schopností jedince před ...

Pavel Kosorin

Pavel Kosorin je český publicista a humanista. Po maturitě na gymnáziu ve svém rodném městě studoval na Teologické fakultě Jihočeské university v Českých Budějovicích , které zakončil 2002 bakalářským diplomem a pokračoval postgraduálním studiem personálního managementu a organizačního rozvoje na Masarykově universitě v Brně. Vedle toho je certifikovaným systemickým koučem a certifikovaným instruktorem kondičního běhu. Žije s rodinou v Šakvicích na Pálavě.  Od roku 2006 působí jako ředitel Centra sociálních služeb Armády spásy v Brně, v roce 2014 založil Potravinovou banku pro Brno a Jihomoravský kraj a dodnes ji vede.  V letech 1994–2016 publikoval sérii 12 knih aforismů na různá témata v brněnském nakladatelství CESTA. Roku 2010 mu vyšla kniha rozhovorů Sláva vítězům, čest poraženým aneb Ameriku objevili bezdomovci. Společně s Milošem Škorpilem vydal 2017 Modrou knihu o běhání v nakladatelství Euromedia. Vedle knih dlouhodobě publikuje články na serverech Neviditelný pes, Běžecká škola a Parlamentní listy. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2018 kandidoval jako nestraník za ČSSD v obvodu č. 59 – Brno-město. Se ziskem 4,51 % hlasů skončil na 6. místě.

Pavel Kopřiva

Pavel Kopřiva je psycholog s praxí v klinické psychologie, psychoterapie a poradenství. Angažuje se ve školství projekty Zdravá škola, Zdravá mateřská škola, Učitel ve škole 21. století, Cesty k efektivějším výuce a Respektovat a být respektován. Od roku 1995 působí jako lektor výcvikových kurzů pro učitele a veřejnost, zejména tu rodičovskou. Kurzy vede spolu se svou ženou, také psycholožkou Tatjanou Kopřivovou.

Otakar Kokeš

7. března 1910 se v Čekově na Chrudimsku narodil v rodině rolníka a hostinského český lesnický zoolog Ing. Otakar Kokeš, významný český lesnický a myslivecký publicista, lesnický odborník, zoolog, historik zvěře, redaktor, autor řady knižních publikací i studií a biografických článků v Lesnické práci. Významná postava, organizátor mezi českými lesníky. Charakterní lesník pronásledovaný komunisty. Po ukončení nižšího gymnázia v Chrudimi a po maturitě na Státní vyšší lesnické škole v Písku úspěšně absolvoval VŠZLI při ČVUT v Praze . Prošel řadou zaměstnání, 1943-45 totálně nasazen, 1951-52 vězněn, obžalován z velezrady, v r. 1953 amnestován a nadále pracoval jako přidavač, později jako hajný ve výzkumném ústavu. Jeho političtí protivníci se však postarali o to, že nemohl zastávat ani tuto nejnižší lesnickou funkci a byl nucen odejít jako dělník do skladu dřeva v Michli. Teprve v letech 1956-58 byl zaměstnán u krajských melioračních staveb v Praze, 1966-75 u Státních lesů Praha, v r. 1968 odešel ve funkci hlavního projektanta do důchodu. Byl členem České lesnické zoologické společnosti, České ornitologické společnosti a Čs. mammaliologické společnosti. Zabýval se problematikou lesnické zoologie a strukturou a historií lesnictví. Je autorem 40 vědeckých prací a řady odborných i popularizačních knih: Myslivecká péče o zvěř , Zajíc , Koroptev , Historický přehled o výzkumu kopytníků na území Československa , Naše obory . Spoluautor České ornitologické bibliografie I-II a Mysliveckého slovníku naučného . Ing. Ot. Kokeš by si rozhodně pro své zásluhy o rozvoj čs. lesnictví a myslivosti zasloužil pamětní desku. Zemřel 21. 2. 1995 v Praze.

Ondřej Koželuh

Mgr., pedagog, působil jako učitel na mateřské škole, zaměřený na oblast předškolní výchovy a čtenářské pregramotnosti, autor článků z oboru. Také autor autobiografické publikace, osvětových a zábavných článků z prostředí mateřské školy a autor fantasy románů.

Olga Košutová

Olga Košutová, provdaná Klapálková a jeho manželky Pavlíny, rozené Klukové . Měla jednu starší a dvě mladší sestry. Vystudovala gymnázium v Přerově, kde maturovala v roce 1920. Ve Velkém Týnci učila v letech 1920-1922. Po sňatku s Karlem Klapálkem odešla s manželem na Podkarpatskou Rus, kde rodina pobývala v letech 1924–1932. Učila na měšťanské škole v Perečíně, od roku 1924 na rusínské občanské škole v Užhorodu a od roku 1932 tamtéž na měšťanské škole. Od roku 1932 žila rodina v Českých Budějovicích. Manžel Karel Klapálek musel po vzniku Protektorátu opustit armádu a stal se ředitelem Živnostenského úřadu v Českých Budějovicích. Od roku 1939 organizoval protiněmecký odboj v českobudějovické pobočce vojenské odbojové organizace Obrana národa. Po jejím rozbití v letech 1939 a 1940 uprchl do emigrace, kde za zapojil se do zahraničního odboje. Olga Klapálková zůstala v Protektorátu se svými dvěma dcerami. Do roku 1941 ještě Olze Klapálkové zveřejňoval její příspěvky denní tisk a v roce 1942 vyšel její román Slunce nad údolím a v roce 1944 vydalo nakladatelství Promberger román Láska zůstává. Od 17. září 1942 ale byla internována v táboře ve Svatobořicích, určeném v té době pro příbuzné Čechů, kteří utekli z Protektorátu. Odsud byla v dubnu 1945 přesunuta do Plané nad Lužnicí, kde se dočkala osvobození. S manželem se setkala až v druhé polovině května 1945....