Výpis všech autorů

Karel Kramář

Karel Kramář byl český a československý pravicový, nacionalistický politik, za Rakouska-Uherska předák mladočeské strany, za světové války účastník odboje, po roce 1918 první ministerský předseda ČSR, dlouholetý předseda Československé národní demokracie, později Národního sjednocení. Narodil se ve Vysokém nad Jizerou v rodině vyučeného zedníka Petra Kramáře ze Stanového, později regionálně uznávaného zámožného stavitele a majitele cihelny. Matka Marie, rozená Vodseďálková, pocházela z rolnické rodiny vysockých starousedlíků, její dědeček byl starostou. Karel Kramář byl jediným přeživším z pěti dětí svých rodičů. Rodiče se upjali na jeho budoucí kariéru a spolu s ním rozhodli pro studium v Praze. V šestnácti letech Karel Kramář opustil domov a studoval na reálném gymnasiu v Praze na Malé Straně, bydlel v podnájmu na Hradčanech. V roce 1871 začal svá studia na malostranském gymnáziu, které v tehdejší době mělo dobrou vlasteneckou pověst. Od primy až do oktávy studoval s vyznamenáním, učil se jazykům, hrál na piáno a housle, kreslil a maloval. Tento širší zájem o jazyky a kulturu v mladých, studentských letech provázel Dr. Kramáře po celý život. V červnu 1879 maturoval s vyznamenáním a po prázdninách na podzim téhož roku odjel do Berlína, kde se dal zapsat na právnické fakultě, ale v letním semestru již studoval na univerzitě ve Štrasburku. Na podzim 1880 byl zapsán jako posluchač práv na pražské univerzitě, kde se účastnil velmi živě tehdejšího studentského národního života. Dne 24. dubna 1881 se stal doktorem práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Po dokončení právnických studií se nemusel živit prací a připravoval se na kariéru vysokoškolského pedagoga, proto se vypravil na další studia do ciziny. Nejdříve studoval národní hospodářství na berlínské univerzitě u prof. Adolfa Wagnera, jednoho z tzv. „katedrových socialistů” a odborníka finanční vědy a ještě týž rok se dal zapsat na pařížské svob...

Kapitán Kid

Josef Kratochvíl

Narozen 9.3.1882 v Dolních Kounicích, zemřel 7.4.1940 v Brně. PhDr., universitní profesor filozofie, publikace a redakční práce z oboru, překlady z italštiny a latiny.

Jiří Kalousek

Jiří Kalousek byl český malíř, kreslíř, karikaturista a ilustrátor. Byl žákem Antonína Pelce a Františka Muziky na VŠUP. Ilustroval řadu knih pro děti, humoristických publikací, leporel, kreslených filmů i umělecky naučné literatury.

Jaroslav Kletečka

Ing. Jaroslav Kletečka po studiích na SPŠS a VUT Brno působí jako technolog v podniku ŽĎAS. Od roku 1983 vyučuje na VOŠ a SPŠ ve Žďáře nad Sázavou předměty zaměřené na oblast technické dokumentace a počítačovou podporu konstruování. Je rovněž vedoucí střediska Autodesk Training Center, později Autodesk Academia, a autorem učebnic a článků mapujících tvorbu technické dokumentace a problematiku počítačového navrhování s využitím 2D a 3D aplikací. Od roku 1994 úzce spolupracuje s firmami v oblasti počítačové podpory předvýrobních etap. Je autorem vzdělávacího modulu CAD projektu SIPVZ

Jana Klusáková

Jana Klusáková se narodila v Písku; od deseti let žije v Praze. Vystudovala, s normalizací musela odejít do „svobodného povolání“: dvacet let tlumočila a překládala . Tato kariéra skončila v lednu 1990 v Kremlu: na přání prezidenta Václava Havla tlumočila jeho první setkání s Michailem Gorbačovem. V dětství zpívala v Pražském dětském sboru, v mládí ve Vysokoškolském uměleckém souboru. Brzy nato dozpívala. Vězněna byla jen pár měsíců na udání Vladimira Moroze, krycí název akce: Akce Lina. Od roku 1990 píše knižní rozhovory: postupně se sochařem Olbramem Zoubkem, herci Janou Brejchovou a Jiřím Bartoškou, zpěvačkou Hanou Hegerovou , politiky Fedorem Gálem, Petrem Pithartem, Jiřím Dienstbierem, psychiatrem Františkem Klátilem, knížetem Karlem Schwarzenbergem, premiérem Václavem Klausem , dlouholetým ministrem vnitra a předsedou Unie svobody Janem Rumlem, v roce 1999 s ministrem spravedlnosti Otakarem Motejlem a po šestileté přestávce s malířem Vladimírem Kokoliou. Od roku 1995 je redaktorkou Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu. Má jedno červené auto a dva syny .

Jan Kuklík

Prof. PhDr. Jan Kuklík, CSc. byl český historik a pedagog, specializující se v oblasti českých dějin především na období Protektorátu a Mnichovské krize. Po úspěšných studiích na Filosofické fakultě Karlovy univerzity nastoupil tamtéž v roce 1964 vědeckou aspiranturu a od té doby na fakultě soustavně působil. Specializoval se na československé dějiny 20. století, pro tento obor se i habilitoval a v roce 1997 byl jmenován profesorem. Od roku 2003 pedagogicky působil i na katedře historie Pedagogické fakulty UJEP v Ústí nad Labem, od roku 2006 na Filozofické fakultě tamtéž. Na konci šedesátých let začal pracovat jako tajemník na Letní škole slovanských studií, v roce 1989 se stal ředitelem Letní školy i Ústavu bohemistických studií. Profesor Kuklík byl autorem osmi monografií a stovek vědeckých studií. Často spolupracoval především s historikem Janem Gebhartem. Zemřel v srpnu 2009 v průběhu 53. běhu Letní školy slovanských studií ve věku 69 let. 17. září 2009 se mělo konat řízení k udělení titulu doktor věd profesoru Kuklíkovi. Jan Kuklík je otcem českého historika a právníka Jana Kuklíka ml.

Jan Krumbach

Narozen 7. 1. 1921 v Bratislavě, zemřel 25. 4. 1986 v Brně. Ing., strojní inženýr, odborný asistent na Vojenské akademii Antonína Zápotockého, odborný pracovník Technického muzea v Brně. Autor publikací o československém letectví.

Jan Kraus

Jan Vladimír Kraus je český herec, moderátor, publicista, dramatik a režisér. Moderoval populární pořad Uvolněte se, prosím v České televizi, jehož obdobu pod názvem Show Jana Krause uvádí na Prima TV. V listopadu 2009 odstoupil z funkce předsedy Českého filmového a televizního svazu . Důvodem byla obava, že se jeho osobní spory s Českou televizí negativně přenesou i na filmový svaz. Patří ke spoluzřizovatelům Nadačního fondu proti korupci. Narodil se v Praze v česko-židovské rodině; jeho otec Ota Kraus přežil holocaust. Jeho manželkou byla herečka Jana Krausová. Po rozchodu s ní v 90. letech žije s herečkou Ivanou Chýlkovou. Je otcem čtyř dětí – Marka Blažka , zpěváka Davida Krause , Adama Krause a Jáchyma Krause . Je bratrem spisovatele a herce Ivana Krause – žijícího střídavě v Praze a Paříži, dalšími sourozenci jsou PhDr. Eliška Krausová-Chavez – působí na univerzitě v Bogotě, PhDr. Michael Kraus – profesor politologie na univerzitě v Middlebury ve Vermontu, Kateřina Krausová – pracovala v knihovně Princetonské univerzity. Jan Kraus Od dětství hrál v mnoha filmech. Debutoval v roce 1966 v málo známém filmu Dva tygři. Od té doby hrál ve více než 60 filmech, z nichž nejznámější jsou Lišáci, Myšáci a Šibeničák, Spalovač mrtvol, Dívka na koštěti, Jak se budí princezny, Černí baroni, Gympl, Drahé tety a já, Copak je to za vojáka…, atd. Jan Kraus moderoval populární pořad České televize Uvolněte se prosím, který byl později ukončen. Jeho obdobou je pořad Show Jana Krause, který také moderuje, tentokrát na stanici FTV Prima. Mimo to také moderoval jeden ročník Českého slavíka, a to v roce 2013. Pravidelně vystupoval v pořadu Kraus a blondýna na stanici Frekvence 1. Satirická prohlášení komentující moravské záležitosti bude řešit soud. V roce 2014 podepsal výzvu Sobotkově vládě, která požadovala tvrdší postup vůči Rusku a vůči přísluš...

Jan Knob

Jan Knob byl český spisovatel-prozaik, publicista a odborný vědecký pracovník, původním povoláním učitel. Po studiích na učitelském ústavu a absolutoriu pedagogiky na vysoké škole pracoval nejprve jako učitel na základních školách, později i na turnovském gymnáziu. V roce 1939 se stal ředitelem brusírny polodrahokamů v Turnově. V padesátých letech 20. století byl politicky perzekvován a pracoval jakožto pomocný dělník a technik, mimo jiné i v podniku LIAZ Jablonec. Od roku 1962 působil jako ředitel a vědecký pracovník vlastivědného Muzea v Turnově, kde se zabýval historií zdejšího kraje a odborným zkoumáním zdejšího broušení drahých kamenů. Patří mezi výrazné představitele českého ruralismu.

Jakuba Katalpa

Jakuba Katalpa, vlastním jménem Tereza Jandová je česká spisovatelka a výtvarnice. Vystudovala bohemistiku, mediální studia a psychologii. Její manžel Jan Koubek je také spisovatelem. Autorka se ve svých knihách věnuje tématu vztahů mezi Čechy a Němci. Náměty pro svou tvorbu částečně čerpá například z příběhů, jež poslouchala během svého dětství, které strávila v Sudetech. Svůj pseudonym Jakuba si zvolila kvůli své oblibě mužského jména Jakub, příjmení Katalpa odkazuje na druh listnatého stromu.

František Kautman

František Kautman byl český literární historik, rusista a spisovatel. Narodil se v rodině učitele, jeho matka byla spisovatelka Stanislava Kautmanová . Po studiu na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích vystudoval v letech 1945 až 1949 Vysokou školu politickou a sociální v Praze. Od roku 1952 do roku 1956 studoval na Literárním institutu v Moskvě a tato studia ukončil vědeckou aspiranturou . Po návratu do Československa pracoval v nakladatelství Československý spisovatel, v časopise Kultura a v ČSAV. V roce 1971 byl propuštěn, nejprve se živil jako prodavač v n. p. Klenoty, od roku 1974 byl invalidní důchodce. V období normalizace nesměl publikovat a pracovat ve svém oboru. Psal tedy v rámci samizdatu a v 70. letech přispíval i do exilových časopisů. Byl jedním ze signatářů Charty 77. Po roce 1989 pracoval a přednášel také pro Masarykovo demokratické hnutí .

Eva Kilianová

Narodila se 17.5.1930 v Brně.Vystudovala filozofickou fakultu, učila na střední škole v Karviné a v letech 1955-1972 pracovala v brněnské pobočce Historického ústavu ČSAV. Pak byla z politických důvodů donucena k odchodu a pracovala jako vychovatelka. Sbírala a zpracovávala lidové pověsti, pracovala jako editorka a psala knihy pro mládež. Spolupracovala s Oldřichem Sirovátkou. Je autorkou knih valašských pověstí Chlapci v zelené hoře, Ovčák v Radhošti a Obří pantofle. Podle zápisů Cyrila Hykla napsala pro děti knihu O pokladech na Kotouči.

Erazim Kohák

Erazim Kohák byl český filozof a publicista, zabývající se často ekologickými tématy. V letech 1948–1989 žil v exilu. Rodiče za války patřili k nekomunistickému odboji a byli vězněni gestapem. Po válce byl Kohák členem 118. skautského oddílu, kde získal přezdívku Jezevec. Kohákův otec spolupracoval s Ferdinandem Peroutkou, a tak rodina po únoru 1948 emigrovala. Strávili půldruhého roku po uprchlických táborech, než mohli vstoupit do USA, kde zastávali dělnické profese. Kohák při zaměstnání absolvoval první cyklus vysokoškolského studia filozofie a religionistiky na Colgate University ve státě New York . Díky Danforthovu stipendiu mohl pokračovat ve studiu na filozofické a teologické fakultě Yale University v New Haven, kde dosáhl titulů magistra v roce 1957 a doktora v roce 1958, a to v oborech filozofie a religionistiky. Téhož roku nastoupil na akademickou dráhu jako asistent a o rok později jako odborný asistent na Gustavus Adolphus College ve státě Minnesota. Mezitím působil rovněž jako evangelický farář v Kasotě a spoluvedl skautský oddíl, do nějž chodily jeho dcery. Za rok nastoupil na katedru filozofie FF Boston University ve státě Massachusetts, kde byl roku 1970 habilitován jako docent a roku 1977 získal titul profesora. Oženil se s Američankou a měli tři dcery; po rozpadu manželství v roce 1976 odešel do státu New Hampshire, kde si postavil na lesní mýtině dům. Dne 31. ledna roku 1999 se v Křižlicích podruhé oženil, jeho nová manželka se jmenovala Dorothy. Do Československa mohl na krátkou dobu zavítat až v roce 1969. Ihned po sametové revoluci přicestoval do vlasti, učil střídavě na Karlově univerzitě a na Boston University . V roce 1995 se vrátil natrvalo do České republiky, aby zde působil jako profesor filozofie na Filozofické fakultě UK v Praze a jako publicista. Od roku 2006 pracoval v Centru globálních studií Filosofického ústavu A...

Èmmanuil Genrichovič Kazakevič

Emmanuil Genrichovič Kazakevič , mezi přáteli znám jako Emma 2. 1913, † 22.9.1962) — ruský a židovský spisovatel a básník, překladatel a filmový scénárista. Prózu psal v ruštině, poezii v jidiš. Narodil se na Ukrajině v rodině židovského publicisty a literárního kritika Genecha Kazakeviče a jeho manželky a sestřenice Jevgenije Borisovny. Kazakevič Je vnímán jako nekonformní autor zejména válečných próz Hvězda , Dva ve stepi , Jaro na Odře . I v novelách jako Srdce nejvěrnější , Nemilosrdné světlo a Otcova návštěva u syna upozorňoval na bolestná témata své doby - vnitřní nesvobodu, podezíravost, strach a odcizení, na existenciální dilemata. Do roku 1938 působil jako novinář v Židovské autonomní oblasti v Birobidžanu, publikoval poezii a prózu v jidiš . Válku dovršil jako šéf rozvědky v Berlíně.

Clemens Kuby

Německý režisér, autor literatury faktu a spoluzakladatel Strany zelených, kterou po prvních úspěšných volbách v roce 1980 zklamaně opustil. V letech 1983-89 vyučoval na Filmové vysoké škole v Mnichově. Žije s rodinou v Bavorsku a intenzivně se věnuje přednáškové a osvětové činnosti spojené s alternativním léčením. Ve 33 letech spadl ze střechy a přelomil si bederní obratel, načež do záchranného vrtulníku, který ho převážel, uhodil blesk. Lékaři mu řekli, že bude na vozíčku, on si ale už v té helikoptéře řekl, že se uzdraví. V nemocnici odmítal veškeré návštěvy a přemýšlel. Po nekolika měsících se mu podařilo malinko pohnut palcem u nohy a postupně rozpohyboval celé tělo. Dnes je sice oficiálně vedeným invalidou, neboť má prokazatelně přerušenou míchu, nicméně navzdory všemu se pohybuje bez omezení. Když mu lékaři nedokázali vědecky vysvětlit mechanismus jeho uzdravení, začal jej šířit pod názvem KUBYmethode®.

Aleksandr Michajlovič Kondratov

Populárně-naučné publikace

Zuzana Kopecká

Narozena 11. 8. 1963 v Brně. Ilustrátorka a autorka literatury pro děti.

Vladimír Kroc

Ing. Vladimír Kroc je český rozhlasový moderátor a publicista. Kroc v dětství strávil dva roky v Indii, kam jeho otce vyslala na montáže plzeňská Škodovka. Po té se mu zalíbila kamera a chtěl věnovat filmařství, ale na Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění brali v době konce jeho středoškolských studií jen dva uchazeče. Vystudoval proto Vysokou školu ekonomickou , ale tomuto vědnímu oboru se s výjimkou čtrnáctidenního zaměstnání ve společnosti Motokov těsně po škole nikdy nevěnoval. Ještě během vysokoškolských studií založil se spolužáky na kolejích na pražském Jarově studentský rozhlas po drátě a posléze v něm začal také vysílat. Po vojenské službě nastoupil v roce 1989 do Československého rozhlasu a po Sametové revoluci se stal parlamentním zpravodajem. Následně se však stal moderátorem rozhlasových pořadů a vysílá na stanicích Český rozhlas Radiožurnál a Český rozhlas Dvojka . Působil také v České televizi, kde moderoval pořad Studio 6. Absolvoval roční stáž v Austrálii, při které prohluboval své znalosti anglického jazyka. Z prostředí tohoto kontinentu napsal dvě publikace, a sice Orion hlavou dolů a Jižním křížem krážem. Od roku 1988 je ženatý se spolužačkou z vysoké školy a je otcem dcery Elišky a syna Kryštofa.

Radim Krajčovič

Grafik, scénárista dětského časopisu Čtyřlístek, spoluautor publikace pro děti.

Pravoslav Kneidl

Pravoslav Kneidl byl český knihovník, bibliograf a literární historik, který dlouhá léta působil v Památníku národního písemnictví v Praze. Po studiu na Filozofické fakultě UK v Praze se Kneidl zúčastnil budování expozice Památníku národního písemnictví na Strahově, v letech 1955–1964 pracoval v knihovně Národního muzea, kde vedl oddělení zámeckých knihoven a založil jejich souborný katalog. Významně se podílel na expozici Muzea knihy ve Žďáru nad Sázavou. V letech 1964–1974 byl vedoucím Strahovské knihovny, která tehdy patřila Památníku národního písemnictví. a v letech 1990–1992 ředitelem Památníku. Od roku 1995 až do své smrti byl předsedou Spolku českých bibliofilů. Vydal řadu odborných článků o knihovnách různých významných osob, o dějinách knihoven a knihovnictví, o počátcích a dějinách knihtisku atd. Roku 1976 v časopisecké polemice hájil názor, že Kronika trojánská skutečně vyšla v Plzni už roku 1468. Více než 20 let vydával také ročenky "Strahovská knihovna".

Philip Kotler

Philip Kotler je v současnosti považován za jednu ze špičkových a nejznámějších autorit v oboru marketingu. Philip Kotler je držitelem čestné profesury S. C. Johnson and Son v oboru mezinárodní marketing na J. L. Kellogg Graduate School of Management na Northwestern University. Magisterský titul získal na University of Chicago a titul Ph.D na MIT, oba v oboru ekonomie. Profesor Kotler napsal více než 50 knih o všech aspektech marketingu. Mezi ně patří i celosvětově nejužívanější učebnice pro vysoké školy, Marketing Management. Ta vyšla již ve 14 edicích. Kotler publikoval více než 150 článků v předních časopisech, např. Harvard Business Review, Sloan Management Review, Journal of Marketing, Management Science a v Journal of Business Strategy. Jeho práce jsou zmíněny alespoň jednou v každé kapitole jakékoliv knihy, která se věnuje největším teoretikům byznysu a managementu. Pracoval jako poradce v oblasti strategie marketingu, plánování, organizace marketingu a mezinárodní marketing pro společnosti IBM, General Electric, AT&T, Honeywell, Bank of America, Merck a další. Spolupracoval také s některými vládami jako poradce v otázkách, jak vyvíjet a využívat schopnosti a zdroje vládních firem ke konkurenci na globálním trhu. Kotler je také zakladatelem světového marketingového summitu, jehož každoroční konference se věnují hledání způsobu, jak zlepšit kvalitu lidského života. Je také spoluzakladatelem prvního světového muzea marketingu v Ubudu a prvním odborníkem na marketing, který se objevil na poštovní známce. Kotler vidí marketing jako disciplínu ekonomie, i když se s ním ekonomové v tomto názoru neshodují. Rozhodl se pustit se do výuky marketingu, aby vyzvedl otázky, které ekonomy nezajímají. Především jak zákazníci činí svá rozhodnutí, jak měřit efektivitu reklamy, jak alokovat zdroje kupní síly, jak vybrat optimální distribuční toky apod. Kotler sám sebe definuje jako ekonoma trhu, v kontrastu s makroekonomy a mikroekonomy. Jako jed...

Miluška Karásková

Učebnice angličtiny.

Karol Kállay

Karol Kállay byl slovenský umělecký fotograf a dokumentarista. Amatérsky začal fotografovat po skončení gymnázia v Trenčíně a v Ružomberku. Je autorem reportážních fotografických cyklů, monotematických publikací a fotografií modního odívání pro řadu časopisů. Jistou dobu působil i v kinematografii jako asistent režiséra, např. i filmu Čertova stena. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a Univerzitu Komenského v Bratislavě. Od roku 1945 fotografoval profesionálně. Roku 1954 vydal svoji první knihu. Je členem Medzinárodní federace umělecké fotografie a držitel titulu EFIAP . V roce 1992 získal cenu redakce magazínu GEO – Fotograf roku.

Karin Krausová

Narodila sa v Košiciach, vyštudovala Prírodovedeckú fakultu Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach, odbor biológia. Krátko po ukončení štúdia ju zlákal svet farieb a ostala mu verná dodnes. Venuje sa interiérovému textilnému dizajnu. K literatúre ju priviedla mama, ktorej za to patrí srdečná vďaka. Keď Karin vyšli dve poviedky v knihe Poviedky o nevere, jej mama konštatovala: Hm, ako malá si čítala, ako veľká píšeš... Karin je vydatá a má dve deti.

Josef Koláček

Josef Koláček byl český katolický duchovní, teolog, překladatel, spisovatel a publicista z řad Tovaryšstva Ježíšova, dlouholetý redaktor a bývalý vedoucí české sekce Radia Vatikán. Napsal řadu knih týkajících se především historie jezuitů a je autorem řady překladů náboženských textů z němčiny, francouzštiny, italštiny a španělštiny, především pak děl sv. Terezie od Ježíše, papeže Jana Pavla II. a Tomáše Špidlíka a řady moderních církevních dokumentů. Jako žádaný vedoucí exercicií procestoval celý svět. Vystudoval gymnázium a vstoupil do řad Tovaryšstva Ježíšova. Z četných básní, které tehdy napsal, se většina nedochovala, pouze malá část vyšla v zahraničí jako sbírka Křížová cesta ženy. V roce 1950 byl v rámci tzv. Akce K spolu s ostatními jezuity zbaven osobní svobody a deportován do koncentračních klášterů, internován byl v Bohosudově a Oseku. Po propuštění byl poslán do PTP a posléze v letech 1954 až 1968 pracoval jako pomocný dělník ve Zbrojovce Brno a tajně studoval teologii. Byl vyšetřován v různých procesech s jezuity, ale nikdy nebyl odsouzen. Na kněze byl vysvěcen 23. ledna 1968. Na podzim tohoto roku odešel do Rakouska, kde v Innsbrucku a ve Vídni dokončil svá teologická studia. V roce 1970 odešel do Říma, kde začal pracovat pro českou sekci Vatikánského rozhlasu, v letech 1971–2001 byl jejím vedoucím. V roce 1985 učil papeže Jana Pavla II. před jeho cestou do Rakouska česky, aby tam papež mohl skrz rakouskou televizi, naladitelnou i na českém území, Čechy pozdravit. Mimo následující knihy je autorem stovek článků a příspěvků pro katolický tisk a rozhlas, především pro českou sekci Radia Vatikán, jezuitský tisk a časopis Studie. Ze španělštiny Z italštiny Z francouzštiny Z němčiny V roce 2016 mu byla udělena Cena za statečné občanské postoje v době nacistické okupace a komunistické diktatury....

Jiří Kraus

Jiří Kraus je český jazykovědec, lexikograf, překladatel z ruštiny a profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Po absolvování obchodní akademie vystudoval češtinu a ruštinu na VŠRJL v Praze. V letech 1994–2002 byl ředitelem Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky, profesorem byl jmenován v roce 1995. Je členem spolku českých stenografů.

Jaroslav Kolář

Jaroslav Kolár se narodil roku 1929 v Praze, vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, absolvoval vědeckou aspiranturu a jako vědecký pracovník v letech 1953–1991 pracoval v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd, později Akademie věd České republiky. Jeho ústředním zájmem je starší česká literatura. Podílel se na řadě výzkumných úkolů a na pracích encyklopedické povahy, vydával staročeské literární památky, zabýval se metodologií literárního studia starších období a jeho historií. Věnuje se problémům editologie, vlivu staré literatury na dobu národního obrození a vztahům mezi literaturou a folklorem. V roce 1991 se habilitoval jako docent na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy souborem studií o starší české literatuře. Od počátku devadesátých let zde vyučuje jako externí pedagog.

Jaromíra Kvačková

Autorka učebnic češtiny.

Jarmila Kelnarová

PhDr. Jarmila Kelnarová, PhD. . Působila jako ředitelka na Střední zdravotnické škola Brno, Jaselská. Je spoluatorkou řady učebnic.

František Krejčí

František Krejčí byl český psycholog, filozof a politik; meziválečný poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou stranu socialistickou, později senátor Národního shromáždění ČSR. Vystudoval klasickou filologii, estetiku, filozofii a psychologii na Univerzitě Karlově. Pak učil na středních školách , od roku 1905 byl mimořádným a od roku 1912 řádným profesorem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy . Podílel se na založení časopisu Česká mysl a v letech 1900–1931 jej redigoval. Počátkem 20. století měl blízko k hnutí realistů. Je jedním z mála českých pozitivistických filozofů. Je považován za zakladatele moderní české psychologie. Angažoval se v hnutí Volná myšlenka. Během první světové války spolupracoval s domácím protirakouským odbojem . V roce 1918 se podílel na vzniku České strany socialistické. Před první světovou válkou byl členem realistické strany . V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Československou stranu socialistickou. V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Post zastával do roku 1925. Podílel se na formulování programu národních socialistů. V letech 1918-1920 redigoval list Budoucno, ve kterém se obecněji zamýšlel nad programovým směřováním českého socialismu. S manželkou Johannou, rozenou Šťastnou měl syna Františka a dcery Amalii a Johannu . Dcera Johanna se provdala za malíře Emila Fillu. Synovcem Františka Krejčího byl historik a bohemista Karel Krejčí. Zemřel v květnu 1934 ve své vile na Ořechovce. Pohřben byl na Vinohradském hřbitově....

Elia Kazan

Elia Kazan, rodným jménem Elias Kazanjoglou byl americký herec, spisovatel, scenárista, divadelní a filmový režisér řeckého původu. Jednalo se o jednu z nejvýraznějších postav americké kinematografie 20. století. Mezi jeho nejznámější a umělecky nejhodnotnější snímky patří film Na východ od ráje natočený na motivy stejnojmenné knihy Johna Steinbecka v roce 1955. Elia Kazan se narodil v Istanbulu řeckým rodičům Georgovi a Atheně Kazantzoglou. Nedlouho po jeho narození rodina přesídlila nejprve do Berlína, krátce před první světovou válkou se pak i s mladším bratrem Avramem natrvalo usadila v USA. v New Yorku. Zde se otec živil jako obchodník s koberci. Svůj původ, důvody emigrace rodičů a vlastní dětství popsal Elia Kazan v autobiografické knize Ameriko, Ameriko, kterou přenesl na filmové plátno v roce 1963. Stejnojmenný film patří k jeho stěžejním dílům a získal řadu ocenění: Oscara za scénář ze tří nominací, sedm Zlatých glóbů, Zlatou mušli na festivalu v San Sebastianu. V roce 2001 byl zapsán do Národního filmového registru knihovny Kongresu USA , kde jsou uchovávány vybrané filmy jako dědictví pro další generace. Přestože otec očekával, že syn bude v rodinném podniku pokračovat, matka jej podporovala v touze po vlastní cestě. Poté, co absolvoval Williams College v Massachusetts, studoval dramatickou tvorbu na univerzitě v Yale Chtěl se stát divadelním hercem a v roce 1932 se přestěhoval do New Yorku, kde pokračoval ve studiu na Julliard School. Začal pracovat v divadle, kde začínal v různých pomocných divadelních profesích jako kulisák, osvětlovač, inspicient a asistent režie. Na počátku třicátých let také působil jakožto příležitostný filmový herec v malých epizodních rolích. Kazan se stal jedním z členů newyorské divadelní skupiny Group Theatre, do svého repertoáru zařazovala především méně známé hry se sociální a politickou tematikou. Zde potkal muže, kteří měli velký vliv na jeho profe...

Christina Kuhn

Autorka učebnic němčiny.

Anuše Kejřová

Anuše Kejřová se narodila roku 1874 jako Anna Nápravníková v Kralupech nad Vltavou. Byla velmi činorodá a podnikavá, a proto se kromě psaní kuchařek věnovala i dalším činnostem. Na přelomu minulého století se stala majitelkou koncesované školy kuchařské, kterou v roce 1910 založila a kde také sama vyučovala. Kromě toho učila vaření i na dívčí měšťanské škole a dívčím lyceu v Hradci Králové. Dále také pořádala “kočovné” kuchařské a hospodářské kurzy určené mladým dívkám, které měly zájem se kromě vaření naučit i správnému hospodaření v domácnosti. V roce 1905 napsala a poprvé vydala knihu s názvem “Úsporná kuchařka – Zlatá kniha malé domácnosti”, v níž zužitkovala své bohaté zkušenosti.

Annabel Karmel

Annabel Karmel je nutriční specialistka na potraviny a výživu dětí a mládeže. Během své více než 25leté kariéry, tato rodilá londýňanka a matka tří dětí prošlapávala cestičku, jak rodiny na celém světě krmí svoje miminka a děti. Začala stravovací revoluci s důvěryhodnými recepty a metodami a stala se britskou autorkou č. 1 ve vaření pro děti, celosvětovou autorkou bestselerů a matkou všech expertů na krmení s 43 kuchařkami. Všechno to začalo v roce 1991 s knihou "The Complete Baby and Toddler Meal Planner", která se dosáhla na druhé místo bestselerů všech dob. Byl to odkaz pro její prvorozenou holčičku Natashu, která zemřela na virovou infekci ve věku 3 měsíců. Cítila se zranitelná, když přišel druhorozený syn Nicholas a chtěla mu dát to nejlepší jídlo. Ale stala se neúzkostlivějším strávníkem. A tak si vyhrnula rukávy a poustila se do vaření jídel, které by Nicholasovi chutnaly. Nikdy by si nepomyslela, že to skončí jako kuchařka, které se prodá přes 4 milliony výtisků po celém světě.

Adriana Krištofíková

Slovenská spisovatelka, manželka diplomata cestující s ním po světě, učitelka angličtiny na Slovensku.

Adolf Kašpar

Adolf Kašpar byl český malíř a ilustrátor. Známé jsou jeho ilustrace k Babičce Boženy Němcové, Jiráskově Filosofské historii a dalším dílům české i světové literatury. Narodil se v rodině kupce v Bludově Jana Kašpara a jeho manželky Petryzie, rozené Pitkové z Moravičan. Byl nejmladší ze čtyř sourozenců. V roce 1888 otcův obchod vyhořel a rodina se přestěhovala do Olomouce. Navštěvoval německou měšťanskou školu a od roku 1895 německý učitelský ústav. Tam si povšimli jeho výtvarného nadání, které mu po rozchodu rodičů pomáhalo získat prostředky na obživu a podporovat nemocnou matku . Přivydělával si kreslením zkamenělin a květin pro místní vědecké pracovníky. Kašparovy kresby zaujaly olomouckého knihkupce a nakladatele Romualda Prombergra, který v roce 1899 vydal první publikaci s jeho ilustracemi, baladu Adama Mickiewicze Paní Twardowská. . Stal se Kašparovým rádcem a mecenášem, na jeho přímluvu byl přijat na malířskou akademii v Praze a zajistil mu bydlení u své sestry na Kampě. Spolupráce s Prombergrem trvala až do začátku první světové války. Kašpar vytvořil stovky kreseb pro jeho lidové kalendáře, knížky či barevné pohlednice. Procestovali spolu Slovensko a v roce 1906 i severní Itálii. Kašpar studoval ve speciální třídě Maxe Pirnera a v roce 1901 byl vyzván, aby vytvořil ilustrace pro připravované reprezentační vydání Babičky ke 40. výročí úmrtí Boženy Němcové. Pracoval přímo v Ratibořicích a blízkém kraji, studoval dobové oblečení a národopisné památky v knihovnách. Vydání Babičky s výtvarným doprovodem Adolfa Kašpara v roce 1903 lze pokládat za významný mezník ve vývoji moderní české ilustrace. Kniha měla obrovský úspěch a Kašpar se stal již jako student vyhledávaným ilustrátorem. Získal Hlávkovo stipendium a byl přijat do uměleckého spolku Mánes. Ilustrace k Jiráskově Filozofské historii , kterým předcházela opět důkladná příprava pří...

Zofia Kossak

Je považována za jednu z nejvýznamnějších polských spisovatelek 20. století, v oblasti historického románu pak za jednoho z nejlepších autorů vůbec. Její díla byla přeložena do 16 jazyků. Za druhé světové války byla klíčovou osobností polského protinacistického odboje, snažila se spojovat úsilí jeho jednotlivých frakcí a byla hlavní iniciátorkou a organizátorkou jeho pomoci Židům. Založila odbojové organizace Front Odrodzenia Polski, Provizorní radu pro pomoc Židům a Żegotu. Po válce uprchla před komunistickým režimem z Polska, v roce 1957 se vrátila, nicméně její dílo bylo komunisty potlačováno. V roce 1982 obdržela od Jad Vašem posmrtně titul spravedlivá mezi národy.

Zdeněk Kotek

Narozen 12. 6. 1924 v Nučicích, zemřel 14. 10. 2004 v Praze. Elektroinženýr, vědec a vysokoškolský učitel Katedry měření FEL ČVUT . Průkopník technické kybernetiky v ČR, přispěl k založení a rozvoji výzkumu v oblastech automatického řízení, rozpoznávání, robotiky, počítačového vidění, umělé inteligence, znalostního inženýrství, adaptivních a učících se systémů. Publikace v oboru.

Václav Kosmák

Páter Václav Kosmák byl katolický kněz, fejetonista, romanopisec a satirik, autor tzv. kukátek. Páter Václav Kosmák, významný moravský spisovatel a vlastenec, se narodil 5. září 1843 v moravské obci Martínkov čp.76 v domku u školy – mistru krejčímu, kostelníku, Antonínu Kosmákovi a jeho ženě Anežce, rozené Fialové, jako čtvrtý ze šesti dětí. Od dětství měl velký zájem o vzdělávání, proto jej doporučil místní farář František Jedlička na hlavní farskou školu u sv. Jakuba v Jihlavě u učitele Březiny . Pokračoval pak 1854–1862 dál ve studiu na německém gymnáziu v Jihlavě. Mladého Václava Kosmáka ale zastihla v jeho dvaceti letech první životní rána, 12. října 1863 mu zemřela matka. Pro svůj český původ a nedokonalou němčinu zažíval ústrky i ponižování. O svátcích v létě i v zimě chodíval pěšky z Jihlavy 39 km domů do Martínkova. V Jihlavě rád navštěvoval tamní český majáles, kde v něm vzplanul cit vlastenectví. Na tato svá studentská léta vzpomínal v četných črtách a povídkách. Na přání rodičů v roce 1862 vstoupil do brněnského semináře a za kněze byl vysvěcen 4. června 1866. O prázdninách se vydal na cestu do Mariazell. Jeho kněžským povoláním prolíná také činnost buditelská a spisovatelská. Jeho prvním působištěm bylo místo kaplana v Moravských Budějovicích 1866–1868. Zde byl také jedním z prvních členů tamního obrozenecko-vlasteneckého spolku Budivoj, kde působil jako oblíbený recitátor, klavírista a zpěvák. Byl společenský, rád přednášel a zpíval v tamní české Weiglově kavárně. Regionální buditelskou práci vykonával se svým přítelem, advokátem dr. Eduardem Špatinkou. Po dvou letech v Moravských Budějovicích dále působil od 21. srpna 1868 do roku 1869 v Hostimi a od 15. září 1869 do roku 1870 v Biskupicích u Hrotovic. Později byl 1870–1872 administrátorem v Řeznovicích u Ivančic, kde napsal několik úspěšných románů. Protože byl vynikající řečník a vlastenec, byl zván na různá...

Toon Kortooms

Toon Johannes Kortooms byl nizozemský spisovatel. Toon Kortooms je autor třiceti převážně humoristických románů, povídek a knih pro děti. Ve svém díle s oblibou barvitě líčil život na brabantském venkově.

TJ Klune

Americký spisovatel fantasy románů a romancí.

Robert Konečný

Robert Konečný byl český filozof, psycholog, pedagog a literát. V období II. světové války byl účastníkem domácího odboje a po zatčení politickým vězněm. Nejprve vystudoval klasické gymnázium v Brně. V letech 1925–1929 studoval filozofii, češtinu a němčinu na FF MU v Brně. V roce 1930 získal pak titul doktora filozofie. Po dokončení studií pracoval nejprve v letech 1929-1933 na gymnáziu v Tišnově a poté v letech 1933-1939 na klasickém gymnáziu v Brně. Jako vedoucí studentské poradny v Brně vyšetřoval všechny adepty Brna pro středoškolské studium. V letech 1927–1934 prováděl výzkum v laboratoři Společnosti pro výzkum dítěte. V Brně se stal historicky prvním školním psychologem působícím na klasických gymnáziích v ČSR. Za nacistické okupace se zapojil do odboje v Obraně národa a byl gestapem zatčen 20. listopadu 1939. Vězněn byl v Brně na Špilberku a na těžkém uzavřeném oddělení Psychiatrické léčebny v Brně do roku 1945. Po skončení II. světové války působil v rozpětí let 1945-1950 na Filozofické fakultě v Brně. V roce 1946 habilitoval. Dalším jeho působištěm byla Psychiatrická léčebna v Brně-Černovicích v letech 1950-1958 a v letech 1958–1963 Psychiatrická klinika KÚNZ. Od roku 1963 byl vědeckým pracovníkem. Psychologické laboratoře ČSAV v Brně. V roce 1966 se stal Kandidátem věd . Poté byl v roce 1968 jmenován profesorem filozofie a psychologie. V letech 1968–1971 vyučoval na filozofické fakultě. Působil v odborných a zájmových organizacích:

Peter Krassa

Peter Krassa byl rakouský autor pseudovědecké literatury.

Pavel Kopta

Pavel Kopta byl český textař, překladatel a divadelní scenárista, syn českého spisovatele Josefa Kopty, bratr překladatele Petra Kopty, otec Václava Kopty a Jana Kopty. Za svůj život napsal či přeložil velké množství písňových textů pro celou řadu známých českých interpretů populární hudby. Velmi známými se staly například jeho šansonové texty psané pro české šansoniérky Ljubu Hermanovou a Hanu Hegerovou. Kromě toho je také autorem celé řady filmových a divadelních písňových textů. Jeho syn Václav je muzikant a herec. Zemřel v důsledku srdečního selhání. Příčinou byly pravděpodobně následky léčby endogenních depresí v kombinaci s těžkou fyzickou aktivitou na chalupě v Libochovicích, kterou toho času rekonstruoval.

Oskar Krejčí

Oskar Krejčí je český politolog, autor přibližně třiceti knih a více než tisícovky nejrůznějších studií a článků. Je univerzitním profesorem, ředitelem Institutu globálních studií UJAK v Praze. Narodil se v Praze, střední školu vystudoval v Sokolově. V devatenácti letech byl jako vojín základní služby zatčen při pokusu o překročení státní hranice do Rakouska a po více než dvouměsíční vyšetřovací vazbě odsouzen ke čtrnácti měsícům podmíněně. Rok pracoval jako horník na dole Gen. Jeremenko v Ostravě a více než rok jako strojník na KVHU ve Vřesové na Sokolovsku; zde vstoupil do KSČ. V letech 1969 až 1974 studoval na Filozofické fakultě UK v Praze sociologii a filozofii. Podílel se zde i na práci tzv. prověrkových komisí. Poté pracoval v Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV a absolvoval dlouhodobé vědecké stáže v SSSR a v USA. Podle Ministerstva vnitra ČR je evidován v seznamu spolupracovníků Státní bezpečnosti v celé řadě kategorií pod krycími jmény Oskar a Kaláb od roku 1975. Krejčí spolupracoval s 11. oddělením II. správy StB a s X. správou StB jakožto důvěrník, agent a jako rezident, tedy zvláště spolehlivý a prověřený tajný spolupracovník, jenž organizoval práci dalších agentů, kteří mu byli svěřeni, a předával výsledky jejich činnosti. Do KSČ vstoupil už koncem 60. let a zůstal zde i v době tzv. normalizace. Od února 1989 do listopadu 1990 byl poradcem komunistických předsedů federálních vlád ČSSR Ladislava Adamce a ČSFR Mariána Čalfy. Od léta 1989 zprostředkovával kontakty premiéra poslední komunistické vlády Adamce s iniciativou Most. Je autorem projevu, kterým byl v prosinci 1989 ve Federálním shromáždění ČSSR navržen na prezidenta Václav Havel a posléze jednomyslně zvolen prezidentem. Krejčí připravoval programové prohlášení přechodné federální vlády národního porozumění a byl i hlavním redaktorem programového prohlášení federál...

Milan Kuna

Český muzikolog. Narozen 19.3.1932 ve Zdicích. Promovaný historik, hudební teoretik a redaktor, práce z oboru.

Milan Koukal

Narozen 6.7.1948 v Benešově u Prahy, PhDr., publicista, časopisecký redaktor např. časopisů Blesk a Ring, autor prací o dechové hudbě, country a muzikálech.

Michael Koryta

Ve svých osmadvaceti má už na kontě čtyři romány. Michael žije v Bloomingtonu, Indiana. Vystudoval Indianskou univerzitu, kterou ukončil bakalářským titulem v oboru trestního soudnictví. Dříve byl novinář, nyní pracuje pro detektivní agenturu v Bloomingtonu a také učí na Indiana University School žurnalistiku.

Marie Kornelová

Marie Kornelová je literární pseudonym PhDr. Marie Hrubešové , české spisovatelky a překladatelky. Narodila se v Chrudimi, její otec byl vrchní soudní rada Josef Hrubeš . Bratr, JUDr. Josef Hrubeš , byl za okupace popraven. V Chrudimi vystudovala nejprve dívčí lyceum , na které navázala studiem na místním reálném gymnáziu. Středoškolské studium ukončila v roce 1927 a pokračovala ve studiích na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Titul PhDr získala v roce 1935. Její dizertační práci Máchovy výrazové prostředky k charakteristice osob v románu Cikání vydala svým nákladem filosofická fakulta Karlovy university. Po vystudování se uplatnila jako středoškolská profesorka, nejprve na reálném gymnáziu v Praze; v roce 1935 přešla na obchodní akademii v Chrudimi, kde pracovala až do odchodu do invalidního důchodu v roce 1947. Mimo svoje povolání se v Chrudimi věnovala ochotnickému divadlu a recitaci. Regionální tisk zaznamenal řadu jejích veřejných vystoupení. Dopisovala si se spisovateli Jaromírem Johnem, Karlem Novým, Helenou Šmahelovou, Vladislavem Vančurou. Zemřela v Chrudimi a byla pochována na místním evangelickém hřbitově. Osobní fond Marie Hrubešové-Kornelové je uložen v Památníku národního písemnictví. Pro své dílo používala pseudonym Kornelová, odvozený od jména chrudimského rodáka Viktorina Kornela ze Všehrd. Marie Kornelová překládala z němčiny, angličtiny, francouzštiny, slovenštiny a lužickosrbštiny. Mezi významnější překlady patří : Obdiv k dílu Marie Kornelové se objevil i v korespondenci dvou osobností české literatury – Jaromíra Johna a Vladislava Vančury – z ledna 1942.

Lumír Klimeš

Bohemista; zabývá se především lexikografií, slangem a vývojem českého jazyka v 17. – 19. stol.; vysokoškolský profesor; autor mnoha vědeckých článků, recenzí a jazykových koutků; organizátor 6 mezinárodních konferencí o slangu ; od roku 1972 předseda plzeňské odbočky Jazykovědného sdružení ČR.

Ludmila Konopková

Narozena 3. 9, 197 ve Vysokém nad Jizerou. Filoložka, vysokoškolská pedagožka, odborná publicistka. Autorka učebnic a metodických příruček z českého jazyka pro ZŠ.

Liz Kessler

Anglická spisovatelka knih pro děti a mládež. Novinářka a lektorka angličtiny, mediálních studií a tvůrčího psaní.

Ladislav Křivánek

Ing. publikace o fotografování, zemřel 10.2.2004 ve Švýcarsku

Ladislav Kochánek

Ladislav Kochánek byl český publicista a sběratel rekordů a kuriozit. Nasbíral více než třicet tisíc zmínek o českých rekordech. Kochánek navštěvoval základní školu i posléze obchodní akademii ve Slaném. Během druhé světové války ovšem musel studium akademie přerušit a po dobu přibližně půldruhého roku pracoval v Klecanech. Po válce pak školu dokončil. Roku 1948 narukoval na základní vojenskou službu a po návratu z vojny začal pracovat v učilišti strojírenského podniku ČKD. Během zaměstnání pokračoval ve svém koníčku sbírání zajímavostí a kuriozit, se kterým začal již za svých středoškolských studií. Protože v zaměstnání kuriozity sbíral i mezi kolegy, všimli si jeho záliby také Kochánkovi nadřízení a nabídli mu místo v propagaci podniku, kde mohl sesbírané materiály využít. Spolu s kolegou Stanislavem Berkovcem připravovali výstavy a pořady prezentující jejich zaměstnavatele. Roku 1964 například vytvořili projekt Exponata, který zaznamenal úspěch na brněnském Mezinárodním strojírenském veletrhu. Posléze začal v časopise Mladý svět spolupracovat se spisovatelem Rudolfem Křesťanem, objevoval se i v rozhlase a televizi. Roku 1976 mu vydalo nakladatelství Olympia publikaci nazvanou 1000 československých rekordů. Ta se následně dočkala několika dalších vydání i rozšíření. Když roku 1974 vznikalo v Pelhřimově tamní Muzeum rekordů a kuriozit, věnoval této instituci obří lízátko vyrobené trnavskou firmou Figaro a obuv, kterou nosil největší československý občan toho roku. Spoluzakládal také pelhřimovský Festival rekordů a kuriozit. Kochánek zemřel roku 1996 ve věku nedožitých sedmdesáti let. O osm let později mu bylo in memoriam uděleno ocenění za celoživotní práci a současně se stal členem Rekordmanské síně slávy České republiky. V roce 1950 se Kochánek oženil s manželkou Hanou , vyučenou dámskou krejčovou, která ovšem pracovala s dětmi. Působila též na pozici vedoucí dětského...

Kamelie

Jiří Kareš

Kuchařské knihy.

Jaromír Kincl

Jaromír Kincl byl profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Zabýval se především římským právem a právem starých Germánů, mezi oblasti jeho zájmu však patřilo i kanonické právo a právní dějiny českého středověku. Překládal také z latiny .

Heinrich von Kleist

Bernd Heinrich Wilhelm von Kleist byl německý dramatik, lyrický básník a publicista jeden z čelních představitelů raného německého romantismu. Roku 1811 spáchal sebevraždu společně se svou milenkou Henriettou Vogelovou.

František Kafka

František Kafka byl český spisovatel a překladatel. Mládí prožil v Divišově, absolvoval gymnázium a obchodní akademii v Hradci Králové, Právnickou fakultu UK v Praze. Po studiích pracoval jako advokátní koncipient, advokát a novinář. V letech 1941–1945 byl vězněn v koncentračních táborech v Polsku. Po osvobození tábora v lednu 1945 vstoupil do 1. čs. armádního sboru. Následně se stal prvním tajemníkem košické vlády a úředníkem ministerstva průmyslu. V 60. letech po těžké nemoci odešel do invalidního důchodu a začal pracovat jako překladatel a spisovatel, ovšem publikoval již od 30. let články, fejetony, cestopisy, detektivky. Na počátku 80. let se věnoval pražské německé literatuře a židovské literatuře. Příležitostně psal scénáře pro film . Jeho bratr Ota Kafka byl sportovní novinář. Některé zdroje uvádějí chybné datum narození a místo narození .