Všichni Autoři a témata

Timothy Zahn (17)

Timothy Zahn je americký spisovatel science fiction, jeho nejznámějším dílem je trojice románů o velkoadmirálu Thrawnovi, odehrávající se ve vesmíru Star Wars několik let po Návratu Jediho. Narodil se v Chicagu v roce 1951. Na Michiganské státní univerzitě získal v roce 1973 bakalářský titul z fyziky. Další akademický titul – magisterský – získal opět z fyziky v roce 1975 na University of Illinois. V témže roce se začal věnovat psaní science fiction. Je ženatý, jeho manželka Anna s ním žije v Oregonu. Roku 1984 získal Cenu Hugo za novelu Kaskádový bod.

The Mamas & The Papas (17)

The Mamas & The Papas byla významná americká folkrocková vokální skupina, která vznikla v roce 1965 v Los Angeles. Jejími členy byli John Phillips, Michelle Phillips, Cass Elliot a Denny Doherty. Jsou všeobecně známí svými bohatými harmoniemi a prolínáním folkového hnutí se zvuky vznikající psychedelické rockové scény. Jejich hudba často odrážela kontrakulturu 60. let a stali se jedním ze symbolů dobové "květinové síly".

The Alan Parsons Project (19)

The Alan Parsons Project byla britská progresivní rocková skupina, kterou v roce 1975 založili zvukový inženýr a hudební producent Alan Parsons a skladatel, hudebník a manažer Eric Woolfson. Skupina byla známá svými koncepčními alby, na kterých se místo stálé sestavy kapely střídali hudebníci a zpěváci. Alan Parsons si již předtím vybudoval úspěšnou kariéru v hudebním průmyslu díky své inženýrské práci na významných albech, jako je "Abbey Road" skupiny The Beatles a "The Dark Side of the Moon" skupiny Pink Floyd. The Alan Parsons Project Debutové album "Tales of Mystery and Imagination" čerpalo inspiraci z děl Edgara Allana Poea a udávalo tón tematickému a často orchestrálnímu přístupu kapely k tvorbě alb.

Tami Hoag (13)

Tami Hoag, roz. Mikkelson je autorkou více než 30 knih, ichž se prodalo přes 22 milionu výtisků. Publikovat začala koncem 80. let a navzdory tomu, že těžiště jejích tehdejších příběhů tvořily příběhy o lásce, proslulosti dosáhla především svými napínavými romány s kriminální zápletkou. V nakladatelství Knižní klub vyšly její knihy: Hříchy noci, Hříšná vina, Planý poplach, Temný ráj, Úzká zlověstná linka, Popel popelu a Prach prachu.

Suzanne Enoch (14)

Suzanne Enoch se narodila v Jižní Karolíně a jen co se naučila číst, toužila po tom, aby mohla psát. Jejím dětským snem bylo stát se zooložkou a psát knihy o dobrodružstvích z Afriky. Tento její sen však zničila reportáž National Geographic o nejjedovatějších hadech, z nichž 99% žije právě v Africe:-) Ale pak se v jejím životě po zhlédnutí Hvězdných válek objevil nový impulz, a to psaní fikce. Po vystudování oboru angličtina na Kalifornské univerzitě se Suzanne zhruba dva roky neúspěšně pokoušela psát fantasy romance, až ji nakonec romance z období regentské Anglie přivedly k napsání jedné vlastní. Jenže cesta k vydání knihy nebyla jednoduchá a Suzanne se zpočátku dočkala několika odmítnutí. Pak však nalíčila pastičku na jednoho světově uznávaného literárního agenta, díky jeho pomoci přepracovala svůj rukopis a v roce 1995 spatřila světlo světa její prvotina Black Duke’s Prize. Po úspěchu této knihy zasazené do doby regentské Anglie se Suzanne rozhodla i svou další knihu zasadit do tohoto svého oblíbeného období. Zkrátka shrnuto většina jejích dosud vydaných knih, jež charakterizují zajímaví hrdinové a vtipné dialogy, se odehrává buď přímo v tomto období nebo kolem něj. Suzanne v současné době žije sama v Anaheimu v Kalifornii se svým čtyřnohým miláčkem Cairn teriérem Katie a je vášnivou sběratelkou suvenýrů z Hvězdných válek, zejména postav a vesmírných lodí. Stále věří v to, že jednou najde svého vlastního hrdinu, který bude pohledný, urozený a taky tak trochu hříšný;-)

Stanislav Trojan (17)

Prof. MUDr. S. Trojan, DrSc., neurofyziolog, vysokoškolský učitel, v letech 1975–2004 byl přednostou Fyziologického ústavu 1. LF UK. V letech 1985–1990 byl proděkanem na 1. lékařské fakultě. Jako předseda oborové rady Fyziologie a patofyziologie člověka DSPB a sám jako školitel se podílel na vědecké výchově postgraduálních studentů. Rozvíjel myšlenky Pražské neuroontogenetické školy a spoluvypracoval teorii neuroplasticity. Byl opakovaným předsedou České fyziologické společnosti J. E. Purkyně, organizoval několik vědeckých mezinárodních kongresů a mnoho dalších odborných zasedání. Podílel se na ustavení Rady vysokých škol a Fondu rozvoje VŠ. Je autorem nebo spoluautorem několika desítek skript a osmi vysokoškolských či středoškolských učebnic a jedenácti monografií. Mnohé z nich se vydávají opakovaně. Rovněž je autorem více než 600 publikací zaměřených na mozek, jeho vývoj a na možnosti ovlivnění činnosti mozku poškozeného zejména hypoxií.

Stanislav Holý (8)

Stanislav Holý byl český malíř, grafik a ilustrátor, tvůrce televizních postav Jů&Hele, Muf, Harry Šoumen, Tryskomyši, kohout Eda a dalších, tvůrce scénografie Studia Kamarád, kreslíř-humorista, autor kreslených filmů aj. Od roku 1960 se zabýval kresleným humorem, jehož hlavním hrdinou byla postava pana Pipa. Začátkem 60. let 20. století se vyučil malířem porcelánu v Karlových Varech-Staré Roli. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru profesora Adolfa Hofmeistra a Josefa Nováka . Jeho dílo bylo prezentováno na více než devadesáti výstavách v období od roku 1968 do roku 2015, z toho na 26 autorských výstavách, 66 společných aj. Kreslený humor publikoval v domácích i zahraničních časopisech. Jeho patrně nejznámější prací jsou návrhy postav, dekorací a scénografie pro dětem určené Studio Kamarád Jů a Hele, Hary Šoumen, Muf Supermuf, Tryskomyš, Šamšula.https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10315095089-studio-kamarad Na výrobě se podíleli také výtvarníci Martin a Renáta Lhotákovi. Koncept a dramaturgie pořadu byl volně inspirován americkým seriálem Sesame Street. Výtvarník titulků k filmu Jak svět přichází o básníky . Stanislav Holý je autorem několika výtvarných knih a ilustrátorem řady dalších. V celostátní soutěži pořádané ministerstvem kultury a Památníkem národního písemnictví získala v roce 1978 kniha Procházky pana Pipa ocenění Nejkrásnější kniha roku. Autor výtvarného řešení československé Expozice k Mezinárodnímu roku dítěte v Montrealu , Pavilonu dětí ve vesničce Unesco a pavilonu Zahrada dětí v kanadském Montrealu . Graficky spolupracoval na mezinárodních výstavách podniku zahraničního obchodu v Duisburgu, Tbilisi, Vídni, Izmiru, Jakartě, Tokiu, Moskvě, Budapešťi a Sao Paulu. Podílel se na realizaci interiérů mnoha dětských heren ...

Šin'iči Fukuda (12)

Shalila Sharamon (8)

Shalila Sharamon prošla v roce 1972 výcvikem jako meditační učitelka. Založila a řídila několik meditačních center. V roce 1980 začala studovat a od roku 1992 s přidáním astrologie- hlavně indické astrologie. Spojila astrologické znalosti s poradenstvím komplexní zdravotní a emocionální podporou. Na dlouhých cestách po Evropě a Asii dokončila své znalosti o přírodních léčebných metodách a možnosti holistické vývoje. Bodo J. Baginski a Shalila Sharamon se setkávají v roce 1984 díky společném zájmu o přírodní, celostní léčení. Následovalo období společných přednášek a seminářů a vytvoření specializovaného knihkupectví pro esoterickou literaturu. V roce 1985 publikovali své první knihy "Reiki - univerzální životní energie", která si získala celosvětovou pozornost.

Sergej Tryml (15)

Doc. PhDr. Sergej Tryml, CSc. je vysokoškolský učitel , zaměřující se na výuku cizích jazyků, zvláště pak angličtiny. Je i autorem rozsáhlejší publikační činnosti v této oblasti.

Šárka Váchová (10)

Šárka Váchová se narodila 6.8.1947 v Praze V letech 1962-66 navštěvovala výtvarnou školu Václava Hollara v Praze V letech 1969-73 studovala na Akademii múzických umění v Praze obor loutkářská scénografie - titul MgA. V letech 1983-95 vyučovala na DAMU. Od roku 1973 doposud jako výtvarnice na volné noze spolupracuje s loutkovými divadly, filmem a televizí. Od roku 1999 se zároveň zabývá scénáristickou tvorbou a režií animovaného filmu.

Šárka Jechová (13)

Pedagožka, autorka obrázkové knihy pro rozvoj řeči.

Sarí Harrar (11)

Americká spisovatelka a editorka zabývající se oblastí zdravotnictví.

Runer Jonsson (10)

Runer Jonsson byl švédský spisovatel a novinář. Runer Jonsson drží jeden z rekordů švédského tisku. Již od třinácti let spolupracoval s časopisem Nybro Tidning a od devatenácti let byl jejich hlavním redaktorem. Současné psal články i pro jiné noviny. Jeho kritika nacismu ve 40. letech 20. století byla velmi statečná. Jako spisovatel je Jonsson znám především díky své sedmidílné sérii humorných knih pro děti o mírumilovném Vikingovi Vikovi, podle které byl natočen i animovaný televizní seriál. Vike je synem náčelníka Halvara, a přestože je malý, je chytřejší než všichni ostatní válečníci dohromady, a řeší za otce i jeho spolubojovníky problémy, do kterých se vlastním přičiněním dostanou.

Rudolf Vlasák (19)

Narozen 18.6.1888 v Praze, zemřel 4.6.1938 v Kolíně. Telegrafní zřízenec, legionářský spisovatel, prozaik, knihy pro děti, frašky a hry. Absolvent poddůstojnické školy rakouské armády. V 1. světové válce nasazen od počátku na ruské frontě. Do zajetí se dostal již v r. 1915. Do čs. legií se dostal až v r. 1917. Účastník bojů o Vladivostok. Do vlasti se vrátil až v r. 1920 a nastoupil službu u telegrafního pluku v Mladé Boleslavi. V r. 1925 byl penzionován. - Za přechodného pobytu v Praze byl členem redakce Večerníku Práva lidu a spolupracoval s týdeníkem sociálně demokratické strany v Kolíně Středočeské hlasy. - Autor her, frašek, humoresek, povídek a románů z legionářského prostředí. Pro děti napsal např. knihy Dědicové kozácké slávy , Junák Boris , Vánoce sedmé roty , Splněná touha aj.

Rudolf Deyl (11)

Rudolf Deyl starší byl český herec, manžel herečky Evy Spurné a otec českého herce Rudolfa Deyla mladšího a herečky Evy Deylové. Pocházel z rodiny podnikatele, otec vlastnil kožedělný podnik. Ale syn nechtěl být obchodníkem a od mládí tíhnul k divadlu. Své první herecké zkušenosti získal u tehdejších kočovných hereckých splečností, od roku 1897 studoval herectví ve Vídni na Ottově herecké akademii. Po absolutoriu školy působil krátce do roku 1902 v Zemském divadle v Lublani, v letech 1902 až 1905 přesídlil do Plzně odkud pak přešel do pražského Národního divadla, kde setrval až do roku 1942, kdy odešel do důchodu. Svého syna herce Rudolfa Deyla mladšího přežil o pět let a zemřel ve vysokém věku 96 let. Byl velmi znám jako velký příznivec a obdivovatel dostihového sportu a stal se pravidelným návštěvníkem pražského dostihového závodiště ve Velké Chuchli. Je po něm pojmenována ulice v Praze.

Rudolf Chadraba (9)

Rudolf Chadraba byl český historik, teoretik umění a vysokoškolský pedagog. Rudolf Chadraba se narodil 12. května 1922 v Košicích v rodině českého úředníka důchodkové kontroly. Po smrti matky v roce 1923 se jeho otec oženil podruhé a přestěhoval se do Českých Budějovic. Od roku 1928 rodina žila v Praze Dejvicích. Zde Rudolf Chadraba 1941 maturoval na reálném gymnáziu a poté absolvoval dvouletý kurs kresby a malby na Státní grafické škole v Praze . Vyučil se ocelorytcem v České grafické unii u Jaroslava Goldschmieda. Roku 1942 byl zatčen a vězněn gestapem. Do konce války pracoval jako zemědělský dělník a během této doby složil státní zkoušky učitelství 2. stupně z francouzštiny a němčiny na Učitelském ústavu v Praze. V letech 1945–1946 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a estetiku . Pracoval jako asistent J. Vydry a N. Melnikové-Papouškové. Roku 1947 Rudolf Chadraba následoval F. V. Mokrého na Univerzitu Palackého v Olomouci jako jeho asistent při Ústavu výtvarné výchovy. Odtud roku 1948 přešel na Filozofickou fakultu k Bohumilu Markalousovi-Johnovi do semináře estetiky a zároveň studoval dějiny umění u Václava Richtera. Roku 1950 zde složil doktorát z filozofie a po smrti B. Markalouse roku 1952 přebral vedení estetického semináře. Postgraduálně studoval analýzu uměleckého díla u Ladislava Cejpa. Roku 1953 byly neučitelské obory zrušeny a Filozofická fakulta transformována do Fakulty společenských věd na nově založené Vysoké škole pedagogické. Chadraba zde působil jako asistent na katedře pomocných věd filologických a zároveň v letech 1956–1958 absolvoval externí studium v kombinaci němčina-čeština na Filozofické fakultě tehdejší Univerzity J. E. Purkyněho v Brně, kde složil roku 1960 státní zkoušky učitelství III. stupně. Roku 1960 uspěl v konkurzu na místo vědeckého pr...

Roman Schuster (13)

Narozen 5.5.1966 v Teplicích. Novinář, věnuje se především kriminálním případům. Publikace o pohřešovaných dětech.

Roman Bureš (14)

Rodák z Kladna, který si rád plní své sny. Kromě psaní patří mezi jeho vášně cestování, antika a bojové sporty, jimž se intenzivně věnuje. Dříve pracoval jako osobní strážce a vyhazovač v pražských klubech, bohaté životní zkušenosti nyní zúročuje ve svých knihách. Začít psát byl čistě impulzivní nápad, to lednové odpoledne roku 2012 se jen snažil zabít čas. Tehdy ani v nejmenším netušil, do jak obludných rozměrů se tato nevinná záliba rozroste, jak moc ho pohltí, a jak na ní začne být závislý. V té době by ho ani ve snu nenapadlo, že by mohl napsat knihu. To že mu vyjde sci-fi trilogie v prestižním Knižním klubu, pak byla čirá utopie. Ale sny jsou od toho, aby se plnily. Stačí, když jim dostatečně věříte. V roce 2013 mu vyšly hned dva, Legionář a Zuřící lev. Oba se odehrávají ve starověkém Římě. Za vrchol své tvorby však považuje originálně pojatou historicko-dobrodružnou sci-fi trilogii Propast času, kterou otevřel stejnojmennou knihou v roce 2015, aby na ni o rok později navázal v pokračování nazvaném Císařovna. Závěrečný díl s podtitulem Impérium vyšel v roce 2018.

Robin Norwood (9)

Americká psychoterapeutka, autorka knih o partnerských vztazích a smyslu života.

Roberto Santiago (19)

Španělský filmový režisér, scenárista a romanopisec.

Robert Lynn Asprin (17)

Radislav Hošek (11)

Radislav Hošek byl český klasický filolog. Působil jako vysokoškolský pedagog v Brně, v Praze a Trnave. Je autorem několika samostatných monografií a odborných časopiseckých studií o různých stránkách kulturního a společenského života ve starověkém Řecku a Římě. Překládal z klasické řečtiny, němčiny, angličtiny a ruštiny. Narodil se v rodině Karla Hoška , administrativního ředitele FF Masarykovy univerzity a bývalého ruského legionáře a jeho manželky Heleny, rozené Juškevičové . V letech 1933–1941 studoval na brněnském gymnáziu v Legionářské ulici, kde také maturoval. Během války žil v Brně. Dva roky pracoval v Zemském archivu, pak, až do konce války, v Úřadu ochrany práce. Koncem války se zapojil do činnosti odbojové skupiny Předvoj. V letech 1945–1949 studoval klasickou filologii na filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Roku 1946 vstoupil do KSČ a setrval v ní až do osmdesátých let. V roce 1949 se oženil s Naděždou Haluzovou. S tou se rozvedl a roku 1951 si vzal Jiřinu Kupkovou. Ani toto manželství nezůstalo trvalé. Jeho třetí partnerkou, s níž žil až do smrti, se stala filoložka Jana Nechutová. Po ukončení studií na Masarykově univerzitě zůstal jako pedagog. V roce 1961 získal titul kandidát věd, o rok později se na své alma mater habilitoval. V roce 1966 se na téže škole stal profesorem antické literatury. V polovině 60. let byl vedoucím redaktorem Sborníku prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. V letech 1965–2002 přednášel na Filosofické fakultě Karlovy univerzity. Mj. zde ve školním roce 1969/1970 vedl kurs "Císařský Řím" a ve školním roce 1973/1973 "Řecké náboženství". Pedagogickou kariéru zakončil na Trnavské univerzitě, kde učil v letech 2000–2004. Hošek udržoval blízká přátelství s mnoha kolegy z oboru. Jedním z nich byl i překladatel z řečtiny a latiny Rudolf Mertlík, který v době vlády KSČ nesměl publikovat. Hošek jeho překladům propůjčil své...

Prague Radio Symphony Orchestra (14)

Prague Radio Symphony Orchestra je jedním z předních a nejstarších symfonických orchestrů v České republice. Byl založen v roce 1926, má bohatou historii a hraje významnou roli v kulturním životě země. Orchestr je známý svými vystoupeními klasické hudby, a to jak z tradičního repertoáru, tak i ze soudobé tvorby, včetně děl českých skladatelů, jako jsou Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček a Josef Suk.

Pierre Clostermann (4)

Pierre Henri Clostermann je považován za nejúspěšnějšího francouzského stíhacího pilota, letecké eso ve druhé světové válce. V listopadu 1937 získal licenci sportovního pilota. Po vypuknutí války se chtěl dostat do francouzského letectva jako bojový pilot, pro nízký věk však přijat nebyl. V březnu 1942 zahajuje zdokonalovací výcvik ve Velké Británii, již jako příslušník Letectva Svobodné Francie. V lednu 1943 je přeřazen k francouzské 341. peruti RAF Alsasko, vyzbrojené letouny Supermarine Spitfire. 27. července 1943 Clostermann vybojoval svá první vzdušná vítězství - sestřelil hned dva stíhací Focke-Wulf Fw 190. 28. září 1943 odešel k 602. peruti - spekulovalo se o tom, že se nechal přeřadit kvůli sporům s ostatními piloty, kteří mu údajně kladli za vinu smrt svého velitele René Jean Mouchotta , Clostermann byl na osudném letu Mouchottovým číslem, avšak během boje ho opustil - sám Clostermann ve svých vzpomínkách uvádí, že Mouchottova poslední slova byla I'm Alone - jsem sám... S 602. se účastnil mnoha bojových akcí, mnohdy proti pozemním cílům, a dosáhl i několika dalších sestřelů. 7. července 1944 pak od perutě odchází a po dovolené nastupuje do štábní funkce na velitelství Letectva Svobodné Francie. Kancelářský život se mu však nelíbil, a proto se snažil dostat zpět k bojové jednotce - to se mu podařilo a v lednu 1945 je poslán do Holandska k 274. peruti létající na letounech Hawker Tempest. Později byl převelen k 56. peruti již jako velitel letky. 8. dubna je opět přeřazen, tentokrát ke 3. peruti., kde rovněž převzal velení letky. 27. srpna 1945 pak byl demobilizován. O celkovém počtu jím dosažených sestřelů se dodnes vedou spory - sám Clostermann uvádí 32 vítězství, existují však rozpory mezi popisem průběhu bojových akcí od něho samotného a jejich popisem v záznamech perutí - u některých sestřelů je uváděno, že šlo o letouny zničené na zemi apod. Podle Tomáše Poláka[...

Philip Pullman (17)

Philip Pullman je britský spisovatel fantasy a přední představitel britského ateismu. Už v dětství přišel o otce, který byl pilotem Royal Air Force, takže vyrůstal jenom se svoji matkou, svým otčímem a svým dědečkem, který byl kněz na anglickém venkově. Nějaký čas studoval v Oxfordu na Exeter College. Napřed učil několik let angličtinu na střední škole, později se stal asistentem na Westminster College v Oxfordu. Žije v Oxfordu se svou ženou Jude, má dva syny, Jamieho a Toma. Úspěch Pullman získal trilogií Sally Lockhart, která vyšla v letech 1988–1992. Obsahovala svazky The Ruby in the Smoke, The Shadow in the North a The Tiger in the Well. V roce 1996 vydal román The Northern Lights , což byl první díl jeho fantasy trilogie His Dark Materials . Román The Northern Lights získal v roce 1995 Carnegieho medaili za literaturu. Po první knize následovaly díly The Subtle Knife a The Amber Spyglass . Philip Pulman je jedním z nejznámějších a nejaktivnějších členů ateistických organizací British Humanist Association a National Secular Society, které prosazují kupříkladu vyloučení biskupů ze Sněmovny lordů, chtějí zrušit církevní školy, osvobození církví od daní a zákon o blasfemii a vyžadují zákaz působení kněží v nemocnicích, vězeních a ozbrojených silách. Pullmanova díla jsou kritizována jako protináboženská a protikřesťanská propaganda, Pullman sám v rozhovoru pro Washington Post výslovně prohlásil, že cílem jeho děl je poškodit náboženství a podrýt jeho základy. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Philip Pullman na slovenské Wikipedii....

Peyo (19)

Pierre Culliford , známý také jako Peyo, byl belgický kreslíř komiksů, nejvíce známý jako autor Šmoulů. Pierre Culliford, narozen v Bruselu, jako nejmladší z dětí anglického otce, investora a belgické matky. Měl sestru a bratra. V mládí kreslil do svých školních sešitů a knih. Do školy chodil rád, miloval především gymnastiku a historii. Kromě toho hrál při škole divadlo, miloval četbu a zpíval ve sboru. Při pravidelných rodinných setkáních vždy vyprávěl příběhy, které znal z hodin dějepisu a později z novin – příběhy myšáka Mickeyho apod. Byl členem organizace Fédération des Scouts Catholiques, která sdružuje katolické skauty. Jeho středoškolské studium probíhalo jak na houpačce: začal v obchodním směru, ale musel první rok opakovat. Během druhého ročníku skončil a přestoupil na teoretičtější směr studia. Jeho spolužáci měli náskok a Culliford studia ukončil. Jeho otec zemřel v roce 1935, a tak si musel ve věku 15 let hledat zaměstnání. Nastoupil do kina jako asistent. Při této práci setrval rok po konci druhé světové války. Práce mu připadala nudná. Poté dělal jiné, krátkodobé práce. Setrvával ve skautu, od svých sedmnácti již ne v katolickém. V roce 1945 nastoupil jako asistent do kreslícího studia CBA, pro retuše s kvašem. Stal se nejmladším kolegou André Franquina, Eddyho Paapeho a Morrise. Firma však o několik měsíců později, v roce 1946 zbankrotovala. Zůstal však ve styku s ostatními, kteří šli pracovat pro znovuzaložené Spirou . Culliford se u nich pokusil žádat o práci, ale nebyl přijat. Aby si zlepšil svou kreslířskou techniku, začal studovat na akademii umění v Bruselu. Po třech měsících skončil, neboť se chtěl naučit kreslit humoristicky, ne akademicky. Vstoupil do reklamního sektoru. V té době také podepsal poprvé svůj vlastní komiks jménem „Peyo“, jak jeho bratranec vyslovoval jeho přezdívku „Pierrot“....

Petra Černocká (9)

Petra Černocká je česká herečka a zpěvačka, která je ve své vlasti uznávaná za svůj přínos filmu i hudbě. Narodila se 24. listopadu 1949 v Praze a poprvé se prosadila jako herečka v 60. a 70. letech 20. století. Černocká je patrně nejznámější díky roli Saxany v dětském filmu Dívka na koštěti, který se stal klasikou české kinematografie. Její hudební kariéra odstartovala, když začala nahrávat písně, které byly často spojeny s její filmovou tvorbou. Jedním z jejích nejznámějších hitů je "Saxana", ústřední píseň z výše zmíněného filmu.

Petr Havlíček (13)

Je absolventem Vysoké školy zemědělské v Brně. Výživě se věnuje téměř 20 let. Začínal s výživou vrcholových sportovců, dnes kromě známých sportovců radí s výživou také českým osobnostem či klientům, kteří chtějí zhubnout, změnit životní styl či zlepšit kondici. Za poslední čtyři roky se podílel jako odborný garant a spolumoderátor na pořadu Jste to, co jíte a Souboj v těžké váze na TV Prima.

Petr Feldstein (15)

PhDr. Petr Feldstein v Praze v rodině významného českého literáta a překladatele. Novinář, publicista, spisovatel. Absolvent Karlovy univerzity . V letech 1968–1989 za svou předcházející novinářskou a publicistickou činnost politicky perzekvován. Pracoval mj. jako brigádník Českého statistického úřadu, náborář v divadle, studnař, korektor, propagační referent Státního závodiště. Několik knih v té době vydal pod pseudonymy. Od března 1990 v Československé, respektive České televizi jako zástupce šéfredaktora, později dramaturg. Autor a spoluautor televizních dokumentárních seriálů i samostatných dokumentů, převážně se sportovní tematikou. Z publikací a knih vydaných po roce 1990 uveďme Fotbal jménem Masopust , Dědictví po Napoleonovi , A život šel dál , Život plný koní , Utečenci . Spoluautor publikace Zlaté medaile . Z ocenění, která získal, uveďme Cenu Jiřího Kössla , udělenou Českou olympijskou akademií, a Cenu Oty Pavla , udělenou Českým olympijským výborem.

Peter Mackovčin (20)

Člen Agentury ochrany přírody a krajiny, redaktor, práce na ecnyklopedických příručkách o ochraně přírody a chráněných krajinných oblastech.

Percy Bysshe Shelley (10)

Percy Bysshe Shelley IPA byl anglický básník, jenž patří k nejvýznamnějším romantickým autorům. Je považován za tvůrce jedněch z nejlepších lyrických básní a eposů napsaných v anglickém jazyce. Nejvíce se proslavil svými básněmi Ozymandias, Óda na západní vítr, Skřivánkovi a Maska anarchie. Nicméně většinu jeho díla tvoří dlouhé vizionářské básně Alastor, Adonis, Vzpoura Islámu, Odpoutaný Prométheus a nedokončená báseň Triumf života. Jeho nekonvenční životní styl a idealismus, společně s jeho skeptickým tónem, z něj udělaly nechvalně proslulého a velmi nenáviděného muže. Stal se však idolem pro následující dvě nebo tři generace básníků, mezi nimi nejznámějších viktoriánských básníků Roberta Browninga, Alfreda Tennysona, Dante Gabriela Rossettiho, Algernona Charlese Swinburna, Williama Butlera Yeatse. Měl také vliv na mnohé básníky píšící v jiných jazycích, například na Jibanananda Dase a Subramanya Bharathyho). Byl rovněž obdivován Karlem Marxem, Henrym Stephensem Saltem a Georgem Bernardem Shawem. Podobně jako jeho současníci John Keats a Lord Byron Shelley předčasně zemřel. Jeho ženou byla Mary Shelleyová, autorka pověstného románu Frankenstein, ke kterému její manžel napsal v roce 1818 předmluvu. Jeho rodiči byli sir Timothy Shelley, později druhý baronet z Castle Goring, a jeho manželka Elizabeth Pilfold. Vyrůstal v hrabství Sussex a základního vzdělání nabyl doma pod dohledem reverenda Evana Edwardse z Warnhamu. Jeho dětství bylo šťastné. V roce 1802 nastoupil na Syon House Academy v Brentfordu. Zde se však stal obětí časté šikany, částečně pro svůj dívčí vzhled, ale také pro svůj aristokratický původ. Měl velmi výbušnou povahu a neuměl bojovat pěstmi. Jeden z jeho spolužáků napsal, že byl „jako holka v klučičích šatech a bránil se fackami.“ V roce 1804 nastoupil na Eton College, kde byl rovněž obětí šikany. Dne 10. dubna 1810 se zapsal ke studiu na Oxfordské univerzitě. Traduje se, že za celou do...

Pavla Hanáčková (13)

Autorka populárně-naučných knih pro děti.

Pavla Bořilová (18)

Mgr., učitelka češtiny pro cizince, spoluautorka učebnice češtiny pro cizince.

Pavel Pecina (12)

Narozen 7.10.1938 v Praze. Entomolog, zoolog, etolog a publicista, práce z oborů, též práce o ochraně přírody.

Paul Carell (10)

Paul Carell, narozen jako Paul Karl Schmidt, – 20. června 1997 v Rottach-Egern) byl SS-Obersturmbannführer, mluvčí ministra zahraničních věcí Joachima von Ribbentropa a po roce 1945 úspěšný spisovatel a novinář listu Die Zeit a Der Spiegel. Od roku 1993 používal také pseudonym Carell-Schmidt – například na zakládající listině nadace Hans Filbinger. Vyrůstal v malém městě Kelbra jako jediné dítě svobodné matky Henrietty Schmidtové v domě svého děda obuvníka Karla Schmidta. Mládí prožil v jednoduchých, avšak zajištěných poměrech. Do NSDAP a SA vstoupil již v posledním roce gymnázia . Po uchopení moci nacisty vystoupil dne 10. května 1933 jako studentský řečník při pálení knih v Kielu. Působil rovněž na dalších pozicích v Národně socialistickém německém svazu studentstva a v roce 1935/36 převzal úřad župního studentského vůdce pro Šlesvicko-Holštýnsko. V roce 1936 promoval na univerzitě v Kielu na doktora filozofie, disertační prací "Přínosy k teorii významových symbolů v indogermánských jazycích". Následně se stal na této univerzitě vědeckým asistentem v psychologickém ústavu. V roce 1938 vstoupil do SS . Poté byl jmenován legačním radou II. třídy v tiskovém a zpravodajském oddělení ministerstva zahraničí. V roce 1940 byl v SS povýšen na Obersturmbannführera. V témže roce se stal tiskovým mluvčím ministra zahraničí Joachima von Ribbentropa a vyslancem I.třídy. V této funkci mu byl podřízen informační a tiskový odbor ministerstva zahraničí. Jeho hlavním úkolem na ministerstvu bylo vedení denních tiskových konferencí. Proto je také považován za jednoho z hlavních propagandistů nacionálního socialismu během druhé světové války. Měl rozhodující vliv na nejrozšířenější propagandistický časopis nacionálně-sociální strany "Signal", který byl vydávaný nákladem 2,5 mil. výtisků. Nedávný výzkum také doložil, že jeho vliv byl přinejmenším srovnatelný s Otto Dietrichem, (říšským tiskovým vedoucím u Adolfa Hitler...

Osamu Dazai (13)

Osamu Dazai, rodným jménem Šúji Cušima, japonsky 太宰 治 byl japonský spisovatel. Narodil se v rodině bohatého statkáře. Studoval francouzskou literaturu na vysoké škole, ale studium nedokončil. Na škole se prvně pokusil, kvůli školním výsledkům, spáchat sebevraždu. O další sebevraždu se pokusil spolu s vdanou milenkou. Poté si vzal gejšu, načež ho rodina vydědila – ovšem také kvůli jeho angažování se v levicových skupinách. Byl v té době rovněž drogově závislý. I s manželkou se pokusil o sebevraždu . Poté se rozvedli. Následně, v letech 1940-1946, prožil své nejproduktivnější období, kdy vydal řadu knih a dosáhl i jistých úspěchů. Po roce 1946 se však dostal znovu do krize, trpěl alkoholismem i psychickými poruchami. Během této krize napsal jedno ze svých nejúspěšnějších děl, Člověk ve stínu. Poté spáchal sebevraždu, která se mu tentokrát již povedla. Jeho prózy jsou značně autobiografické, až sebestředné, zobrazují ale i sociální konflikty japonské společnosti a bariéry mezi třídami.

Oldřich Králík (12)

Oldřich Králík byl český literární historik, textolog, kritik, editor a pedagog. Patřil mezi nejvýznamnější české znalce Bezruče, Máchy a Březiny. Narodil se v Kroměříži v rodině obchodníka v měšťanským domě ve Vodní ulici č.p. 94 , který je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky pod číslem 26932/7-6009. Vystudoval klasické Arcibiskupské gymnázium, při studiích na gymnáziu projevoval zájem o literaturu a přispíval do školního časopisu. Poté absolvoval filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor bohemistika a klasická filologie . Významně ho ovlivnil jeho profesor Arne Novák. Dne 2. dubna 1934 byl v Praze - Bubenči sezdán s Boženou Maděrovou. V roce 1946 se habilitoval a byl jmenován docentem filozofické i pedagogické fakulty Palackého univerzity v Olomouci, kde pomáhal budovat obor bohemistiky. V roce 1958 dosáhl vědecké hodnosti doktora filologických věd a v roce 1966 byl jmenován univerzitním profesorem. Podílel se na vzniku Památníku Petra Bezruče v Opavě. V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny. Oldřich Králík přistupoval k literárně badatelské práci netradičně. Jeho práce vždy vynikají hlubokými znalostmi spisovatelova díla, které dokázal propojit s biografickým a literárním kontextem doby, ve které dílo vznikalo. Snaha poznat a pochopit tajemství tvůrčího procesu a výklad díla na základě osobnosti autora jej často dovedla k originálním závěrům. Ty často vzbuzovaly vášnivé polemiky ve vědeckých kruzích. Králík byl ovlivněn českou literární strukturalistickou školou a především Janem Mukařovským. Ve čtyřicátých letech se intenzivně věnoval dílu Otokara Březiny . Později vydal originální práce o díle Bezruče, Máchy, Čapka, Nerudy, Olbrachta, Dobrovského, Jungmanna, Palackého a dal...

Natal'ja Vasil'jevna Ščerba (9)

Rusky píšící autorka fantasy literatury. Narozena v Bělorusku, žije na Ukrajině.

Naděžda Rozehnalová (19)

Prof. JUDr. Naděžda Rozehnalová, CSc. je právnička a vysokoškolská učitelka. Maturovala na Střední ekonomické škole, obor zahraniční obchod, v Brně v roce 1975. Roku 1979 absolvovala právnickou fakultu v Brně, kde v roce 1980 složila rigorózní zkoušku a získala titul JUDr. Již v roce 1979 nastoupila jako asistentka na Katedru mezinárodního práva a postupně se stala kandidátkou věd v roce 1986, docentkou 1994 a profesorkou v roce 2005. V letech 1994–2007 byla proděkankou, v letech 2007-2015 pak děkankou Právnické fakulty Masarykovy univerzity. V letech 2015-2019 působila jako prorektorka univerzity pro záležitosti studentů. V současné době kromě Katedry mezinárodního a evropského práva působí v akademickém senátu univerzity, ve vědecké radě a v etické komisi. V roce 2019 byla oceněna Stříbrnou medaili Masarykovy univerzity.

Miluše Jankásková (19)

Narozena 1955. Pedagožka, autorka učebnic a didaktických materiálů pro výuku němčiny.

Miloslav Fábera (11)

* 15. 7. 1912, Štěnovice † 27. 11. 1988, Praha Prozaik Fábera vyrůstal v rodině pivovarského sládka a legionáře z ruské fronty. Maturoval na reálném gymnáziu v Rokycanech a jako stipendista Podpůrného fondu čs. legií vystudoval práva na UK v Praze . Po absolvování vojenské služby se 1938 stal úředníkem pražské Legiobanky. Od 1942 byl spisovatelem z povolání, 1947–70 působil v Čs. státním filmu jako dramaturg a scenárista, 1970–77 jako ředitel FS Barrandov. 1948–51 byl zároveň externím vedoucím redaktorem nakladatelství Družstevní práce a redigoval její časopis Panoráma.

Miloš Velemínský (15)

Prof. MUDr., CSc., čelný představitel české sociální pediatrie, děkan Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Curriculum vitae: 1960 - ukončení Fakulty dětského lékařství UK 1962 - 1. atestace z pediatrie 1967 - 2. atestace z pediatrie 1974 - obhajoba disertační práce na Fakultě dětského lékařství UK 1992 - habilitace na Fakultě dětského lékařství UK - Dětské lékařství 2000 - inaugurace v Bratislavě - obor Ošetřovatelství 2008 – dr.h.c., udělen čestný doktorát na Vysoké škole zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Bratislavě Uskutečněné vědecké a výzkumné projekty: Granty ČR: 2003–2006 Potřeby a práva dětí na úrovni komunity, projekt COST č. OC A19.001, hlavní řešitel 2002–2004 Zdravotně sociální problematika utonutí a zranění související s vodou, grant IGA MZ ČR, č. NE7302, hlavní řešitel 2004–2006 Úrazy dětí doma a ve volném čase a možnosti prevence, grant IGA MZČR, č. NR8229, spoluřešitel 2005–2007 Středisko prevence úrazů v Jihočeském kraji, grant IGA MZ ČR, č. NR8468, hlavní řešitel 2004–2006 Současný stav realizace ošetřovatelského procesu v českých lůžkových zdravotnických zařízeních, grant IGA MZ ČR, č. NR/7760-3, spoluřešitel 2005–2007 Zajištění efektivní, kulturně diferencované ošetřovatelské péče pro vietnamskou a čínskou minoritu v České republice, grant IGA MZ ČR, č. NR/8473-3, spoluřešitel 2006–2008 Vnější a genetické determinanty obesity, grant IGA MZ ČR, č. NR8895, spoluřešitel Vzdělávání poskytovatelů a zadavatelů sociální služeb v oblasti problematiky dětí a mládeže 2008–2011 Funkčnost rodiny ve vztahu k úrazům dětí IGA NS 9609-4/2008, hlavní řešitel 2010–2011 Zdravotně sociální situace imigrantů a azylantů v ČR, COST OC 10031, spoluřešitel Mezinárodní granty: 2005–2006 Sport pro dialyzované a transplantované pacienty z ČR a příhraničních regionů Rakouska, projekt PHARE CBC, hlavní řešitel Osobní zájmy: Chov psích plemen - cockerspaniel, golden retriever Pěstování trávníku...

Milan Svoboda (16)

Milan Svoboda je český jazzový hudebník, skladatel, dirigent a pedagog. Je autorem mnoha desítek vlastních skladeb, aranžmá a řady hudebních doprovodů k divadelním inscenacím. Nahrál 25 alb a řadu drobnějších nahrávek. V roce 1977 si vzal herečku Janu Paulovou, s níž má dvě dcery. Vystudoval hru na varhany na Pražské konzervatoři, studoval Muzikologii na Karlově Univerzitě v Praze a skladbu na Akademii múzických umění v Praze a na Berklee College of Music. V letech 1977–1978 hrál v Energitu Luboše Andršta, viz LP Piknik . V 90' letech vedl jazzový orchestr Contraband. Je také autorem hudby k muzikálu Pěna dní, podle novely Borise Viana. Ve svojí hudební kariéře spolupracoval se známými jmény jako například James Moody, Tony Lakatos, Aaron Scott, Phil Wilson, Maria Schneider, Jerry Bergonzi, Greg Badolato, Sonny Costanzo, Victor Mendoza, Ed Partyka, Zbigniew Namysłowski, Jarek Smietana, Jan Ptazsyn Wroblevski, Jiří Stivín, Sigi Finkel ad. Od roku 2010 také vystupuje v roli dirigenta v Divadle Járy Cimrmana ve hře Cimrman v říši hudby. Oficiální záznam této hry, kde byl Milan Svoboda jako dirigent obsazen, vznikl v roce 2016 v Tanvaldu k příležitosti oslav 50 let Divadla Járy Cimrmana. Záznam je dostupný k dispozici na internetu.

Milan Gruber (9)

Prózy a rozhlasové hry, dobrodružná literatura a literatura faktu.

Milan Codr (15)

Milan Codr byl český novinář, redaktor, publicista, spisovatel literatury faktu a televizní komentátor. Původně směroval k dráze hudebníka , vystudoval však na přání rodičů práva a získal titul JUDr. Přilákala jej však žurnalistika, psát začal již během základní vojenské služby po ukončení vysoké školy. Stal se vojákem z povolání, působil v armádním tisku. Zajímal se o vědu a letectví, později i kosmonautiku. V roce 1961 jako šéfredaktor vojenského populárního časopisu Zápisník navštívil Hvězdné městečko v SSSR a setkal se zde s Jurijem Gagarinem a Germanem Titovem. S těmi se pak přátelil celý život. V roce 1963 založil se svolením ÚV KSČ a Hlavní politické správy Československé armády, pod níž spadal, nový časopis pro kosmonautiku a raketovou techniku Radar. Byl koncipován jako čtvrtletní příloha Zápisníku a přispívalo do něj mnoho významných osobností . Časopis byl vydáván v letech 1963–1966. V roce 1970 se stal jakožto prověřený komunista šéfredaktorem časopisu Květy a také pravidelným komentátorem v Československé televizi, kde referoval o událostech v kosmu a kosmickém výzkumu. Časopis Květy se pod jeho vedením stal přitažlivým magazínem pro celou rodinu s celou řadou příloh – knihovnička Květů, časopis se stal i významným organizátorem společenského života – Plesy květů, Letecké dny Květů, cena Zlatý Květ pro významné osobnosti . Milan Codr se podílel i na vydávání časopisu Interpress magazin a založil při něm i edici Přemožitelé času, mapující životopisy slavných mužů a žen z nejrůznějších oborů lidské činnosti. Zemřel na třetí infarkt koncem roku 1996....

Milan Buben (14)

Milan Michael Buben je český historik, heraldik, vyučující na Katolické teologické fakultě a Filozofické fakultě UK, magistrální rytíř Suverénního řádu maltézských rytířů. Vystudoval na FF UK obor angličtina – čeština, v roce 1973 složil rigorózní zkoušku s volitelným předmětem obecné dějiny, roku 2011 úspěšně zakončil doktorské studium na katolické teologické fakultě UK. Roku 2015 mu bylo uděleno čestné členství v Koruně České .

Michelle Reid (18)

Britská autorka milostných románů.

Michaela Hansen (22)

Michaela Dvořáková (12)

Narozena 29.5.1968 v Praze. Ing., asistentka na Katedře občanské výchovy UK, práce ze sociologie, občanské výchovy a filozofie, též metodické m,ateriály pro výuku prvouky na ZŠ.

Michael Scott (15)

Michael Scott je irský spisovatel, odborník na mytologii a lidovou slovesnost. Jako prodejce starých a vzácných knih procestoval celé Irsko a přitom shromáždil velké množství irských mýtů a pověstí, které pak využil ve své úspěšné spisovatelské činnosti. Patří mezi mistry fantasy, a strašidelných i pohádkových příběhů pro mládež i pro dospělé čtenáře. Irish Times jej nazvaly "králem fantasy na Ostrovech". Několik knih napsal také pod pseudonymy Anna Dillon a Mike Scott.

Michael Ridpath (14)

Michael Ridpath – anglický spisovaqtel thrillerů – se narodil v r.1961 v Devonu a dětství prožil v Yorkshire. Navštěvoval Millfield v Somersetu, později studoval moderní dějiny na Merton College v Oxfordu . Po ukončen studia pracoval osm let v různých mezinárodních bankách v londýnské City jako úvěrový analytik. Z tohoto prostředí také čerpal náměty svých prvních knih – thrilllerů z finančního prostředí. Svůj první román Free to Trade napsal během jediného roku po večerech a o víkendech. V okamžiku její publikace opustil zaměstnání a stal se spisovatelem na plný úvazek. Je členem Společnosti autorů detektivek. Jeho posledním dílem je první kniha nové serie s islandským detektivem Magnusem Jonsonem. Žije s manželkou Barbarou a třemi dětmi v severním Londýně.

Mary Wollstonecraft Shelley (15)

Mary Wollstonecraft Shelley byla anglická spisovatelka tvořící v období romantismu, která psala mimo jiné gotické romány, známá je především svým dílem Frankenstein. Byla druhou manželkou Percyho Bysshe Shelleyho. Mary Shelleyová se narodila v Somers Town v Londýně v roce 1797. Byla druhou dcerou slavné feministky a spisovatelky Mary Wollstonecraftové. Její otec, William Godwin, byl také slavný, byl to anarchistický filosof, romanopisec, novinář a ateista. Matka Mary zemřela v horečkách 11 dní po jejím narození. Od té doby ji vychovával otec Godwin, který jí poskytl bohaté, i když neformální vzdělání a vštěpoval jí své vlastní liberální politické teorie. Když jí byly čtyři, její otec se opět oženil, ale Mary měla se svou nevlastní matkou komplikovaný vztah. A měla velmi nadaného syna Roku 1814 Mary navázala milostný poměr s jedním z politických stoupenců svého otce, Percym Bysshe Shelleym, který byl v té době ženatý. Společně s nevlastní sestrou Claire Clairmontovou se Mary a Shelley vydali přes Francii do Německa a dále cestovali napříč kontinentální Evropou. Po jejich návratu do Anglie čekala Mary s Percym dítě. Během následujících dvou let čelila s Percym kritice ze strany společnosti, neustálým dluhům a smrti jejich předčasně narozené dcery. Po sebevraždě Shelleyho první ženy Harriet roku 1816 milenci uzavřeli sňatek. Léto roku 1816 pár strávil ve společnosti Lorda Byrona, Johna Williama Polidoriho a Claire Clairmontové ve Švýcarsku blízko Ženevy, kde se zrodil nápad pro román Frankenstein poté, co při společném čtení německých strašidelných příběhů Byron navrhl, aby se každý z nich pokusil napsat něco podobného. Shellyovi roku 1818 opustili Británii a odešli do Itálie, kde přišli o druhé i třetí dítě, než se Mary narodil jediný potomek, který přežil, Percy Florence Shelley. V roce 1822 se její manžel utopil, když se jeho plachetnice potopila během bouřky při městě Via...

Martina Formanová (12)

Martina Formanová, rodným jménem Martina Zbořilová je česká spisovatelka a scenáristka, jejímž manželem byl oscarový režisér Miloš Forman. Během vysokoškolského studia pracovala jako modelka. Ve Spojených státech, kam poprvé odletěla v roce 1994, se nejdříve živila úklidem. Následně dokončila studium scenáristiky na pražské Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění. V první polovině 90. let udržovala partnerský vztah se zpěvákem Karlem Gottem. V roce 1998 přivedla na svět dvojčata Andrewa a Jamese Formanovy. V roce 1999 se provdala za jejich otce, režiséra Miloše Formana, s nímž se seznámila v rámci konzultací na své diplomové práci. Jejím domovem je rodinná lesní usedlost ve státě Connecticut. Vlastní také byt v New Yorku. V rozhovoru pro časopis Moje psychologie v únoru 2018 uvedla, že je feministka.

Martin Buber (11)

Martin Buber byl židovský filosof náboženství a překladatel rakouského původu. Podílel se na sionistickém hnutí a zasazoval se o vyrovnání s palestinskými obyvateli Izraele. Martin Buber se narodil ve Vídni v židovské rodině. Jeho děd, Solomon Buber, byl významný učenec, který se věnoval studiu židovských chasidských tradic a Tóry. U něho ve Lvově strávil Martin Buber dětství a studoval zde na polském gymnáziu. Po maturitě roku 1896 studoval ve Vídni, v Lipsku, v Curychu a v Berlíně, a to filosofii, psychologii a germanistiku, mezi jeho učiteli byl i Wilhelm Dilthey a Georg Simmel. Roku 1899 se ve Vídni seznámil s Theodorem Herzlem a připojil se k jeho sionistickému hnutí. Na rozdíl od Herzla, který chtěl založit laický židovský stát, Buberovi šlo především o židovské náboženství a kulturu. V tomtéž roce se oženil a pracoval jako redaktor různých židovských časopisů. Roku 1902 se začal zabývat chasidstvím, jehož životní a náboženská praxe mu byla daleko bližší než politické cíle sionismu. Roku 1904 vydal disertaci o problému individuace, zejména o Jakobu Böhme a Mikuláši Kusánském a věnoval se pak už pouze studiu. Vydal několik sbírek chasidských příběhů a mýtů a pracoval opět jako redaktor. Za první světové války založil výbor na podporu východoevropských Židů. Roku 1921 se spřátelil s Franzem Rosenzweigem a působil v jeho škole. Roku 1923 vydal své nejznámější dílo Já a Ty, věnované filosofii individuálního vztahu s druhou osobou. Od roku 1925 pracoval společně s Rosenzweigem na novém překladu Bible, který se snažil zachovat co nejvíce rysů hebrejského originálu. V letech 1930-1933 byl profesorem židovského náboženství a etiky na univerzitě ve Frankfurtu n. M., na protest proti Hitlerovu převzetí moci však roku 1933 rezignoval a roku 1938 kvůli sílícímu tlaku německého nacismu odjel do Jeruzaléma, kde učil na tamější Hebrejské univerzitě antropologii a sociologii. Po druhé světové válce se ...

Mario Appelius (12)

Mario Appelius byl italský žurnalista a rozhlasový moderátor.

Marina Ivanovna Cvetajeva (12)

Marina Ivanovna Cvetajeva byla ruská básnířka, překladatelka a esejistka. Autorka psychologických básnických skladeb, poezie vzdoru a samoty i milostné lyriky. V roce 1919 emigrovala do Francie, kde zůstala až do začátku druhé světové války, pouze v letech 1922-25 žila v Praze a jejím okolí. Začínala jako autorka symbolistické poezie, počátkem dvacátých let pak vynikla v žánru expresionistické lyrické skladby, v níž uplatnila formu exaltovaného citového monologu. Její básně esteticky korespondují s akméismem a futurismem, hojně využívala impulsy z lidové slovesnosti. Psala též lyrickou autobiografickou prózu, dramata a literární eseje a úvahy o ruské kultuře a umění. Dva roky po návratu do Sovětského svazu spáchala sebevraždu.

Marilyn Diamond (8)

Americká spisovatelka, knihy o zdravém způsobu života.

Marietta Sergejevna Šaginjan (13)

Marietta Sergejevna Šaginjan, rusky: Мариэтта Сергеевна Шагинян byla ruská sovětská spisovatelka arménského původu, básnířka a prozaička, teoretička umění, historička, filozofka. Psala publikace rozličných žánrů. Po roce 1918 patřila k zástupu autorů píšících oslavné ódy na SSSR. Držitelka vyznamenání J. V. Stalina a V. I. Lenina. Psala pod pseudonymem Jim Dollar.

Marie Rozsypalová (13)

Narozena 15. 1. 1928 v Praze, zemřela 21. 3. 2021. PhDr., zdravotní sestra, pedagožka, autorka učebnic pro obor ošetřovatelství.