Všichni Autoři a témata

Camille Lemonnier (12)

Camille Lemonnier byl belgický, francouzsky píšící symbolistický spisovatel, básník, novinář a výtvarný kritik. Pocházel z vlámské rodiny, jeho výchova ale byla čistě francouzská. Nedokončil studia práv, určitou dobu pracoval jako úředník. Od roku 1870 se věnoval pouze literatuře. Střídavě žil na belgickém venkově a v Paříži. Napsal více než 70 knih.

C. J Sansom (12)

Christopher John \"C. J.\" Sansom je anglický romanopisec a autor detektivek. Narodil se v roce 1952 a vystudoval universitu v Birminghamu, kde získal titul bakaláře svobodných umění a doktora historie . Jak si z námětů, které si pro své napínavé romány vybírá, snadno domyslíme, C. J. Sansom je vášnivým milovníkem dějin – a navíc i právníkem. Vystudoval historii na univerzitě v Birminghamu a po několika letech praxe přidal ještě vzdělání advokáta. Jedenáct let působil jako právník, ale protože ho nepřestávalo lákat psaní, rozhodl se na rok odejít ze zaměstnání a pokusit se prorazit jako spisovatel. A proč si zvolil právě období anglické reformace? „Období vlády Tudorovců bylo jedním z nejdramatičtějších úseků v dějinách Anglie. Jindřich VIII. se rozešel s Římem, prohlásil se hlavou anglikánské církve a náboženské rozpory se mnohdy staly záminkou k bezohlednému boji o vliv a majetek. Napadlo mě, že například kolem rušení klášterů se nepochybně odehrávaly dramatické mocenské konflikty, a protože podobné téma ještě nikdo přede mnou nevyužil, rozhodl jsem se ho zpracovat po svém.“

Brigitte Hamann (9)

Brigitte Hamannová byla rakouská spisovatelka a historička. Zabývala se především historií habsbursko-lotrinské dynastie v 19. a 20. století. Narodila se jako Brigitte Deitert v Essenu v Německu. Vystudovala germanistiku a historii v Münsteru a ve Vídni. Po studiích pracovala jako novinářka v Essenu. V roce 1965 se provdala za historika a univerzitního profesora Günthera Hamanna , přestěhovala se do Vídně a přijala rakouské občanství. Pracovala na Univerzitě ve Vídni, kde v roce 1978 získala titul Ph.D. za práci věnovanou korunnímu princi Rudolfovi, kterou také knižně publikovala. Po úspěchu její první knihy následovaly další věnované především osobnostem rakouských a německých dějin 19. a 20. století. Za svou práci byla mnohokrát oceněna a její knihy byly přeloženy do několika jazyků.

Břetislav Balatka (11)

Břetislav Balatka je český fyzický geograf. Zabývá se geomorfologií území ČR, zejména studiem říčních teras. Podílel se i na zpracování fyzickogeografické regionalizace ČR. "Absolvoval studium odborného zeměpisu na PřF UK v roce 1954. Poté nastoupil jako odborný pracovník do Geografického ústavu ČSAV, kde setrval téměř čtyři desítky let. Po zrušení ústavu v roce 1993 přešel jako celá řada dalších geografů z pražského pracoviště na Přírodovědeckou fakultu UK, kde až dosud působí na katedře Fyzické geografie a geoekologie."

Brandon Bays (8)

Brandon Bays je světoznámou pokrokovou učitelkou v oblasti léčení těla a mysli. V roce 1992 u ní byl zjištěn nádor, který si sama vyléčila za necelých sedm týdnů, bez absolvování operací a bez použití jakýchkoliv léků. Na základě svých zkušeností vyučuje unikátní metodu zvanou Cesta , která umožňuje lidem vyzkoušet účinnou léčbu emocionálních a fyzických problémů na buněčné bázi. Její zaměření zahrnuje mimo jiné psychoneurologickou imunologii, neurolingvistické programování, neuroasociativní úpravu, akupresuru, kinesiologii, iridologii a výživu. Cesta patří dnes mezi mezinárodně nejuznávanější, vysoce účinné léčebné procesy. Brandon Bays se usadila ve Velké Británi a v současné době pořádá po celém světě semináře, na kterých každým rokem učí tisíce lidí najít způsob vlastní léčby přírodní cestou. Je známá svou srdečností a laskavým humorem a její práce všem přináší inspiraci, radost a hluboké poznání.

Bohuslav Hoffmann (15)

Narozen 22. 2. 1940 v Miroticích. PhDr., CSc., literární vědec, bohemista, vysokoškolský učitel, v letech 1977-2003 působil na Katedře české a slovenské literatury a literární vědy FF UK v Praze, člen redakční rady časopisu Český jazyk a literatura.

Bohuš Schwarzbacher (20)

Slovenský kartograf a neprofesionální fotograf, autor a spoluautor turistických map a leteckých fotoknih. Vydává publikace i v České republice.

Arno Puškáš (14)

Arno Puškáš byl přední slovenský horolezec, publicista, chatař, člen Horské služby. Na svém kontě měl přes dvě stě prvovýstupů ve Vysokých Tatrách, kde dlouhé roky pracoval jako chatař v objektu Chata pod Rysmi. Dále lezl v Julských Alpách, na Mt. Blanc, Grossglockner. Pyreneje, Atlas, Olymp. V r. 1969 a 1971 se zúčastnil prvních dvou československých expedic na Nanga Parbat. Na té druhé vylezl na předvrchol Čongru a jihovýchodní vrchol Nanga Parbat . Účastnil se též dalších horolezeckých expedic Romsdal, Ahhagar, třikrát Fanské vrchy, Pamír 1979 – Kullai Ismoili Somonij. Slovenský nejvýznamnější horolezecký publicista – celkem napsal 18 knih, 2 povídky, asi 1200 článků s horolezeckou tematikou. Polyglot, fotograf, grafik. Jeho životním dílem je podrobný desetidílný Horolezecký průvodce Vysoké Tatry, jenž psal a vydával 32 let. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arno Puškáš na slovenské Wikipedii.

Anna Jeníková (13)

Autorka učebnic srbochorvatštiny, překladatelka.

Alena Ladová (13)

Alena Ladová byla česká malířka a ilustrátorka, dcera Josefa Lady. Ilustrovala řadu knih pro děti, mezi nejznámější patří Alena Ladová dětem a Kluci, holky a Stodůlky. O svém otci napsala knihu Můj táta Josef Lada, která vyšla poprvé v roce 1963. Její manžel Jan Vrána byl pořadatelem a vydavatelem díla Josefa Lady. Tuto činnost později převzal jejich syn Mgr. Josef Lada .

Alejo Carpentier (12)

Alejo Carpentier y Valmont byl kubánský romanopisec a muzikolog, který významně ovlivnil jihoamerickou literaturu. Jeho styl „zázračně reálného“ je často spojován s magickým realismem. Alejo Carpentier se narodil 26. prosince 1904 v Lausanne. Sám sebe považoval za Kubánce, ačkoli jeho rodiče byli Francouz a Ruska, kteří se potkali ve Švýcarsku. Původně studoval architekturu, později se věnoval hudbě a muzikologii. Jako levicový novinář utekl Carpentier před diktátorským režimem Gerarda Machada a později i Fulgencia Batisty. V letech 1928-1939 žil v Paříži, kde se setkal se surrealisty, přidružil se k avantgardním literárním proudům, působil jako dopisovatel latinskoamerických časopisů, spolupracoval s rozhlasem a psal libreta k baletům. Po návratu do Havany byl jmenován spoluředitelem rozhlasu, avšak již v roce 1945 z Kuby opět odešel a žil v exilu ve Venezuele. Do vlasti se vrátil až v roce 1959 za vlády Fidela Castra. Z návštěvy na Haiti napsal svou nejznámější novelu Království z toho světa. Jedna z vlastností jeho tvorby je fascinace kultem voodoo.

Alan Moore (18)

Alan Moore je anglický spisovatel, který proslul zejména jako komiksový scenárista. Je autorem komiksů V jako Vendeta, Z pekla nebo Watchmen – Strážci. Některými je označován za nejlepšího komiksového scenáristu všech dob nebo jako „jeden z nejdůležitějších britských spisovatelů posledních padesáti let.“ Je také znám jako novopohan, okultista, anarchista a kouzelník. Začal psát pro britské undergroundové časopisy na konci 70. let 20. století, kdy v časopisech publikoval své komiksy 2000AD a Warrior. Později začal pracovat pro DC Comics a spolupracoval na sériích jako Batman nebo Superman. Pod DC Comics psal také svá nejznámější díla Bažináč , Z pekla, V jako Vendeta nebo Watchmen – Strážci z roku 1986, který je považován za dekonstrukci superhrdinského komiksového žánru. Dalšími známými výtvory Alana Moorea jsou komiksy Liga výjimečných, Top 10 a SMax. Za svou kariéru obdržel 23 cen Eisner Award, které jsou nejprestižnější cenou za komiksy, včetně devíti pro nejlepšího scenáristu. Dále je držitelem sedmi Harvey Award a několika Eagle Awards, Jack Kirby Awards a Inkpot Award. Narodil se 18. listopadu 1953 v Northamptonu v Anglii do dělnické rodiny. Jeho otec, Ernest Moore, byl pracovník v pivovaru a jeho matka, Sylvia Doreenová, pracovala v tiskárně. S rodinou žili v chudinské čtvrti The Boroughs. Od pěti let byl vášnivým čtenářem a častým návštěvníkem městské knihovny. V téže době se také poprvé dostal ke komiksovým stripům Topper a The Beezer. Brzy poté začal číst americké komiksy Flash, Detective Comics, Fantastic Four a Blackhawk. V jedenácti letech složil úspěšně zkoušky na školu Northampton School for Boys , kde se poprvé setkal s dětmi ze střední a vyšší třídy společnosti. Na konci šedesátých let začal publikovat svou poezii a eseje v různých fanzinech, přičemž začal vydávat i svůj vlastní fanzin Embryo. Díky svému fanzinu se...

Alan Carter (6)

Psycholog, novinář a dokumentarista, autor záhadologické literatury.

Al'bert Zacharovič Manfred (9)

Ruský historik.

Aka Akasaka (16)

Zuzana Kopecká (15)

Narozena 11. 8. 1963 v Brně. Ilustrátorka a autorka literatury pro děti.

Zuzana Hubeňáková (11)

Narozena 18. 6. 1980 ve Valašském Meziříčí. Blogerka, autorka humoristické prózy, inženýrka ekonomie, pracuje jako manažerka v IT společnosti.

Zita Janáčková (20)

Narozena 21. 4. 1967.Mgr., nakladatelka nakladatelství Nová škola specializovaného na školní učebnice, autorka učebních textů českého jazyka pro základní školy.

Zdeněk Ježek (13)

Zdeněk Ježek byl český epidemiolog a infektolog. Působil v mnoha regionech světa a mezinárodních organizacích. V rámci své činnosti ve Světové zdravotnické organizaci se významně podílel na celosvětovém vymýcení pravých neštovic. Za svou činnost byl mnohokrát oceněn Světovou zdravotnickou organizací, Mongolskou republikou a indickou vládou. V roce 1951 odmaturoval na gymnáziu F. X. Šaldy v Liberci, v letech 1952–1958 studoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1959–1963 působil v Ústavu epidemiologie a mikrobiologie, v roce 1968 absolvoval postgraduální studium Center of Diseases Control v Atlantě a Školu veřejného zdravotnictví v Yale University v New Hawenu v Connecticutu a získal specializační diplomy v oboru epidemiologie a hygieny od Ústavu pro doškolování lékařů. V roce 1958 mu byl udělen diplom Rektorátu Karlovy university v Praze, v roce 1961 se atestoval v oboru hygieny a epidemiologie na Ústavu pro doškolování lékařů. V letech 1965–1970 vedl projekt Rozvoje základních zdravotnických služeb v Ulánbátaru v Mongolsku pod záštitou Světové zdravotnicke organizace ; mj. tam organizoval celoplošné očkování proti obrně. 1972–1977 působil v oblastní úřadovně WHO v Dillí v Indie a v letech 1977–1979 v Mogadišu v Somálsku jako vedoucí epidemiolog programu oblastní eradikace pravých neštovic. 1980 působil v oblastní úřadovně WHO pro Afriku jako oblastní expert infekčních a tropických chorob, Brazzaville v Republice Kongo. V letech 1981–1988 plnil funkci vedoucího pracovníka globální eradikace neštovic v ústředí WHO v Ženevě, 1988–1989 zde působil v rámci globálního programu WHO pro AIDS jako epidemiolog divize Pomocinárodní programy, 1989–1990 jako epidemiolog divize Epidemiologický dohled a výzkum a 1990–1992 jako zástupce ředitele úřadu WHO výzkumu HIV/AIDS. Byl ženatý ), měl děti Zdeňka a Zuzanu . Byl členem skautsk...

Zdeněk Hlavsa (9)

Narozen 6.6.1926 v Horní Bříze, zemřel 23.4.1998. Lingvista, bohemista, literatura z oboru.

Zdeněk Fiala (12)

Zdeněk Fiala byl český historik, profesor Univerzity Karlovy. Studoval na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1945–1949, na Státní archivní škole v letech 1946–1948. V letech 1945–1951 pracoval v archivu Ministerstva vnitra. Od roku 1951 působil na FF UK, v roce 1963 byl jmenován profesorem pomocných věd historických a o rok později byl pověřen vedením nově vzniklé katedry pomocných věd a archivního studia . Od roku 1973 byl členem korespondentem ČSAV. Zabýval se především diplomatikou, českými středověkými dějinami a dějinami historiografie. Se svojí nemalou autoritou vstupoval i do dlouhodobějších sporů české historie, jako byl spor o rukopisy a spor o pravost Kristiánovy legendy. Část jeho práce vydala posmrtně jeho žena Gabriela Čechová.

Wolfgang Schreyer (9)

Wolfgang Schreyer byl německý spisovatel. Zdroj: a) německá wikipedie

Willy Breinholst (11)

Dánský spisovatel a scenárista.

Walter-Jörg Langbein (11)

Walter-Jörg Langbein studoval v Erlangenu a Münsteru evangelické teologie, než se stal spisovatelem na volné noze. Langbeinovi práce byly přeloženy do mnoha jazyků. Během let se autor populárně vědeckých publikací stále více zaměřuje na práce týkající se především teologických otázek Langbein sám sebe popisuje jako překladatele Bible a zveřejnil na svých internetových stránkách jeho překlad knihy Genes

W. B Yeats (12)

William Butler Yeats byl anglicky píšící irský básník, dramatik a esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1923.

Vladimír Pikora (10)

Vladimír Pikora je český analytik finančních trhů a makroekonom. Působí jako ekonom vlastní poradenské společnosti Next Finance, kterou založila jeho manželka Markéta Šichtařová. Vystudoval Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze, kterou zakončil doktorátem. V letech 2000 až 2005 působil ve Volksbank CZ na pozici ekonoma, v letech 2005 až 2006 v pozici hlavního ekonoma. Od roku 2006 působí jako hlavní ekonom poradenské společnosti Next Finance, s.r.o., kterou založila jeho manželka a ve které je současně jednatelem a společníkem. Od června 2015 do července 2018 byl členem dozorčí rady České exportní banky. Studuje vývoj penzijních systémů a čtvrté průmyslové revoluce. Ve svých přednáškách a publikacích se zaměřuje na vliv technologií na ekonomiku a společnost. Věnuje se výuce finanční gramotnosti na základních školách. Pravidelně píše ekonomické názory pro Reflex. Je členem České společnosti ekonomické, kde působil jedno volební období i ve vedení. Agenturou B.I.G. byl v roce 2001 oceněn za přesnost prognóz. Časopisem Týden byl označen za médii nejcitovanějšího českého analytika v roce 2005. Je ženatý s ekonomkou Markétou Šichtařovou, má s ní šest dětí. Společně napsali několik publikací a poukazují na různé ekonomické problémy. Mimo jiné na problémy důchodové reformy a na její případné dopady na obyvatele. Je odpůrcem povinného spoření v penzijních fondech. Vladimír Pikora se hlásí k pravicovému a konzervativnímu pohledu na ekonomická a politická témata. Zvláště jeho hypotéza, že ekonomiky zemí eurozóny a částečně i ČR se od roku 2008 permanentně nachází ve stavu specifického typu krizového vývoje, který sice kvalitativně vykazuje všechny znaky ekonomického rozvratu, ale současně je z důvodu silně expanzívní monetární politiky a kvantitativního uvolňování centrální banky maskován falešným růstem HDP, je částí ekonomů a komentátorů z etatistické pozice často napadána. Na základě své hypotézy,...

Vladimír Novotný (11)

Doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. , je literární historik, kritik, editor, publicista, překladatel z ruštiny a pedagog. Vystudoval ruský jazyk a dějepis na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Po interní aspirantuře na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci pracoval jako redaktor časopisů Ruský jazyk a Literární měsíčník, od roku 1978 byl zaměstnán v nakladatelství Odeon nejdříve jako redaktor časopisu Světová literatura, později jako vedoucí redaktor knižní redakce. Původní rusistické zaměření si rozšířil o českou literaturu, kterou od roku 1975 recenzuje na stránkách novin i časopisů a k níž píše i doslovy. V letech 1990 až 1999 byl vědeckým pracovníkem Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Od roku 1994 se věnuje též pedagogické činnosti: Pedagogická fakulta Západočeské univerzity v Plzni, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, Pedagogická fakulta Technické univerzity v Liberci, Literární akademie Josefa Škvoreckého v Praze. V současnosti je docentem na Filosofické fakultě Univerzity Pardubice . Spolupracoval s Portálem české literatury, je šéfredaktorem plzeňského literárního časopisu Plž.

Vladimír Helfert (10)

Vladimír Helfert byl český muzikolog, pedagog, organizátor a dirigent. Od roku 1919 žil v Brně, kde na Masarykově univerzitě založil oddělení hudební vědy. Po maturitě, kterou složil na smíchovském reálném gymnáziu v roce 1904, studoval na pražské Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Dva roky také strávil na univerzitě v Berlíně, kde se učil od předních muzikologů té doby. Po svých studiích působil na české univerzitě v Praze, kde se setkal se Zdeňkem Nejedlým, svým pozdějším švagrem. Nejedlý jej, podobně jako řadu českých muzikologů, silně ovlivnil. Helfert byl propagátorem díla Bedřicha Smetany. Po svém příchodu do Brna zde jako první uvedl a sám řídil kompletní symfonický cyklus Má vlast. Jako zastánce progresivního směru zpočátku odmítal hudbu Leoše Janáčka jako příliš "naturalistickou", později svůj postoj přehodnotil. Helfert ve své korespondenci ze 30. let 20. stol. se Zdeňkem Nejedlým formuloval svou myšlenku o zavedení předmětu hudební výchovy do základního školství. Vychoval novou generaci brněnských hudebních vědců . V letech 1935–1936 byl děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Za druhé světové války byl vězněn. Zemřel v důsledku podlomeného zdraví krátce po skončení války, 18. května 1945, v terezínské karanténní stanici následkem zdejší epidemie skvrnitého tyfu. Narodil se jako syn Zdeňka Helferta, správce velkostatku v Plánici a inspektora bechyňského panství. Jeho dědečkem byl historik a politik Josef Alexander Helfert a pradědečkem právník a etnograf Josef Helfert. Babička Vilemína Helfertová byla sestrou Jindřicha Fügnera. Jeho bratr Jaroslav byl ředitelem Moravského zemského muzea, sestra Alexandra byla manželkou Rudolfa Jedličky, zakladatele Jedličkova ústavu. Jeho švagry byli hudební vědec a politik Zdeněk Nejedlý a architekt Rudolf Stockar. Dcera Renata se provdala za Josef...

Vladimir Galaktionovič Korolenko (16)

Vladimir Galaktionovič Korolenko byl ruský spisovatel, který strávil většinu života na Ukrajině. Narodil se v rodině soudce v ukrajinském Žitomiru. Střední školy navštěvoval v Žitomiru a v Rovně. Od roku 1871 studoval techniku v Petrohradu a od roku 1874 zemědělství v Moskvě. Byl vyloučen ze studia za účast ve studentském narodnickém hnutí a později poslán do vyhnanství na Sibiř do Vjatské gubernie . V roce 1881 odmítl slib oddanosti novému caru Alexandru III. a byl deportován do Jakutska. Po návratu z vyhnanství žil v Nižním Novgorodě. V letech 1896–1900 žil v Petrohradu a od roku 1900 až do své smrti v ukrajinské Poltavě. V roce 1893 navštívil světovou výstavu v Chicagu. V roce 1895 se stal redaktorem časopisu Russkoje Bogatstvo . Byl členem Ruské akademie věd. Na své členství ale roku 1902 rezignoval , na protest proti anulování volby Maxima Gorkého čestným členem akademie . Revoluci v roce 1917 přijal rezervovaně, během občanské války psal proti rudému i proti bílému teroru. Rovněž apeloval proti antisemitismu. Korolenko debutoval povídkou Epizody iz žizni iskatělja v roce 1879. Napsal řadu povídek ze života sibiřských a později ukrajinských vyděděnců a tuláků. Po návštěvě v Chicagu napsal novelu Bez jazyka o osudech ukrajinského rolníka, který emigroval do USA.

Vítězslav Novák (19)

Vítězslav Novák byl významný český hudební skladatel a pedagog, který se významně podílel na rozvoji české hudby na konci 19. a počátku 20. století. Byl žákem Antonína Dvořáka na pražské konzervatoři a v jeho díle se odráží vliv jeho učitele i nacionalistický zápal, který v tomto období charakterizoval většinu hudby z tohoto regionu. Novákovy skladby často čerpaly inspiraci ze slovanského folkloru a krajiny, jak dokládají skladby jako Slovenská suita op. 32 a V Tatrách - symfonická báseň op. 26.

Viktor Emil Frankl (14)

Viktor Emil Frankl byl rakouský neurolog a psychiatr, zakladatel existenciální analýzy a logoterapie. Viktor Frankl se narodil ve Vídni v židovské rodině krátce poté, co se jeho rodiče do Vídně přistěhovali z Pohořelic u Brna. Jeho otec byl státní úředník. Vystudoval medicínu na Vídeňské univerzitě, během studia se specializoval na neurologii a psychiatrii. Od nadšení ze Sigmunda Freuda a jeho redukce člověka na bytost ovlivňovanou více či méně skrytými sexuálními impulzy „přešel“ ke škole Freudova oponenta Alfreda Adlera, ovšem ani s jeho výkladem člověka nebyl spokojen dlouho. Když začal po skončení studia pracovat jako psychiatr ve Vídni a pomáhal bu­dovat síť poraden po celém Rakousku zachváceném krizí, začal přicházet k názoru, že terapii je třeba vést do hlubších a duchovnějších sfér, má-li být běžnému člověku se všemi jeho starostmi užitečná. Tvrdil, že přestal poslouchat své učitele a naučil se naslouchat svým pacientům a učit se od nich. Pracoval také v poradně pro mládež, kde se mj. zabýval problémem sebevražd při vydávání vysvědčení. Roku 1937 si založil soukromou praxi, specializovanou na neurologii a psychiatrii. V roce 1938, když Rakousko obsadili Němci, musel kvůli židovskému původu přestat léčit „árijské" pacienty. Ač­koli mohl mladý Frankl uprchnout do zahraničí, zůstal kvůli svým blízkým, kteří povolení vycestovat nedostali. V roce 1940 začal pracovat v Rothschild Hospital, kde vedl neurologické oddělení. Šlo o jedinou nemocnici ve Vídni, ve které tehdy byli ještě přijímání i Židé. Jeho lékařské diagnózy v několika případech zachránily nemocné před eutanazií podle nacistického programu. V prosinci 1941 se oženil s Tilly Grosser. V roce 1942 byl odeslán do koncentračního tábora. V průběhu války byl vězněn v Terezíně, Osvětimi a Türkheimu. Za pobytu v koncentračních táborech se mu začaly rýsovat hlavní myšlenky logoterapie. Organizoval tajná setkání a přesvědčoval spoluvězně, že budou-li mít pr...

Věra Lamprechtová (11)

Narozena 11. 10. 1925 ve Vsetíně, zemřela 13. 3. 1998 v Brně. Jazykovědkyně, zaměřena na výzkum východomoravských nářečí.

Valerij Vladimirovič Sinel‘nikov (11)

Ruský psychoterapeut, psycholog, homeopat.

Václav Pacina (10)

PhDr. Václav Pacina se narodil 12. dubna 1928 v obci Kopisty. Maturoval roku 1947 v Jičíně. Poté vystudoval na pražské UK. V roce 1953 začal pracovat jako sportovní novinář v Mladé frontě Dnes. Představoval novinářskou legendu, byl symbolem nejen tohoto deníku, ale i celé sportovní žurnalistiky. Jeho originální styl poznamenal několik generací čtenářů, byl nezaměnitelný a průkopnický. Václav Pacina vystudoval dějiny umění a šíře jeho záběru pronikala do každého článku. Jeho styl byl zasvěcený a kultivovaný, v mnoha směrech esteticky krásný. Měl takový talent, že by mohl psát knihy, což v několika případech uskutečnil. Ať už to byly odborné knihy jako Malá encyklopedie hokeje, kterou napsal společně s trenérem Karlem Gutem, nebo publicistické dílo Sport bez svatozáře. Čtenáře provázel řadou sportů po více než pět desítek let na stránkách Mladé fronty, kde pracoval od roku 1953, a později Mladé fronty DNES. Jeho záběr sahal od Zátopkovy poválečné generace až po novodobé olympijské hrdiny s Jaromírem Jágrem. Měl hluboký vztah ke kultuře, dokázal zasvěceně psát o divadle i hudbě, nebo vést erudovaný rozhovor s Karlem Gottem. Velkou autorskou sílu dokázal ještě v srpnu, když pro MF DNES připravil obsáhlou a ojedinělou přílohu Doping v Československu. Do posledních chvil byl obrovsky energický.

Václav Frolec (11)

Václav Frolec byl český národopisec, folklorista a vysokoškolský pedagog. Mezi jeho hlavní okruhy zájmu patřila materiální lidová kultura, především lidová architektura, lidové zvyky, obyčeje, obřady a slavnosti, vinohradnická kultura, způsob života v karpatské a balkánské oblasti, etnomuzikologie a problémy etnicity. Věnoval se také metodologii a teorii etnografického terénního výzkumu a otázkám definice etnografických fenoménů. Václav Frolec se narodil roku 1934 v Ratíškovicích, kde také vychodil obecnou školu. Poté navštěvoval gymnázium ve Velehradě a Uherském Hradišti . V roce 1953 začal studovat hudební vědu a národopis na Filozofické fakultě brněnské univerzity, od roku 1954 studoval národopis jednooborově. Studia ukončil roku 1958, poté nastoupil do muzea v Hodoníně, kde pracoval dva roky. V roce 1961 se vrátil na Filozofickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně , kde začal vyučovat na katedře etnografie – na tomto pracovišti působil až do konce svého života. V roce 1963 získal titul CSc., o čtyři roky později titul PhDr. V roce 1968 zde také habilitoval, obdržel titul docent slovanské etnografie. V roce 1990 získal titul profesor pro obor evropský národopis, roce 1991 poté ještě titul DrSc. Václav Frolec zemřel náhle v květnu 1992 v době jeho pobytu na universitě v Münsteru. Z jeho vědeckých úspěchů jmenujme mimo nesmírný etnografický přínos například oživení česko-bulharských vědeckých styků či rozšíření obzorů české etnografie na Balkán. Lze mu vděčit také například za udržení podoby festivalu ve Strážnici, v němž byl dlouhé roky předsedou programové rady. I přesto, že chtěl tento post několikrát opustit, na naléhání svých kolegů v této pozici setrval, především proto, že jeho protikandidáti byli z řad komunistických prominentů a chtěli Strážnici politizovat. S odvoláním právě na strážnický festiva...

Tom Hodgkinson (11)

Tom Hodgkinson je britský spisovatel, šéfredaktor časopisu The Idler a autor knih How to be Idle , How to be Free a The Idle Parent . Píše pro nejrůznější noviny a časopisy; přispívá zejména do rodičovského sloupku deníku Daily Telegraph. Žije se svou rodinou na farmě v hrabství Devon na jihozápadě Anglie. Ve svých článcích a knihách propaguje svou filozofii lenosti, zahálčení a nicnedělání. Podle Toma Hodgkinsona být líný znamená být zodpovědný vůči vlastnímu životu. Rozhovor s Tomem Hodgkinsonem spolu s dvacaterem jeho "evangelia" vyšel v časopisu Reflex v čísle z 25. února 2010. Tom Hodgkinson a výtvarník Gavin Pretor-Pinney založili v roce 1998 společnost "Green Bohemia" na dovoz absintu z České republiky.

The Mamas & The Papas (17)

The Mamas & The Papas byla významná americká folkrocková vokální skupina, která vznikla v roce 1965 v Los Angeles. Jejími členy byli John Phillips, Michelle Phillips, Cass Elliot a Denny Doherty. Jsou všeobecně známí svými bohatými harmoniemi a prolínáním folkového hnutí se zvuky vznikající psychedelické rockové scény. Jejich hudba často odrážela kontrakulturu 60. let a stali se jedním ze symbolů dobové "květinové síly".

The London Symphony Orchestra (6)

The London Symphony Orchestra je jedním z předních světových orchestrů, proslulý svými nahrávkami, vystoupeními a hlubokým vztahem k žánru filmové hudby. LSO byl založen v roce 1904, má bohatou historii a od roku 1982 sídlí v londýnském Barbican Centre. Během své kariéry orchestr spolupracoval s řadou významných dirigentů a skladatelů. Široké uznání si LSO získal svou prací na poli filmové hudby, zejména nahrávkou hudby k původní trilogii "Hvězdných válek" pod vedením skladatele Johna Williamse. Tato spolupráce pomohla upevnit pověst orchestru jako tvůrce silné a ikonické filmové hudby. Kromě filmové hudby má LSO rozsáhlý repertoár klasické hudby a vydal řadu klasických alb napříč celou řadou skladatelů od Beethovena po Stravinského. Orchestr se i nadále podílí na živých vystoupeních klasické hudby i na nahrávkách a udržuje si významné postavení na mezinárodní hudební scéně.

The Alan Parsons Project (19)

The Alan Parsons Project byla britská progresivní rocková skupina, kterou v roce 1975 založili zvukový inženýr a hudební producent Alan Parsons a skladatel, hudebník a manažer Eric Woolfson. Skupina byla známá svými koncepčními alby, na kterých se místo stálé sestavy kapely střídali hudebníci a zpěváci. Alan Parsons si již předtím vybudoval úspěšnou kariéru v hudebním průmyslu díky své inženýrské práci na významných albech, jako je "Abbey Road" skupiny The Beatles a "The Dark Side of the Moon" skupiny Pink Floyd. The Alan Parsons Project Debutové album "Tales of Mystery and Imagination" čerpalo inspiraci z děl Edgara Allana Poea a udávalo tón tematickému a často orchestrálnímu přístupu kapely k tvorbě alb.

Stephen R Covey (15)

Stepher R. Covey je autorem mezinárodního bestselleru 7 návyků skutečně efektivních lidí, jenž byl poprvé vydán v roce 1989 a v češtině poprvé vyšel pod názvem Sedm návyků vůdčích osobností roku 1997. Jeho další knihy zahrnují Krok za krokem: To nejdůležitější především a Sedm návyků šťastné rodiny. Jeho poslední kniha je 8. návyk: Od efektivnosti k výjimečnosti, vydána v roce 2004. Covey žije se svojí ženou Sandrou a s rodinou ve městě Provo ve státě Utah. Ve městě Provo je Univerzita Brighama Younga, na níž Covey učil před vydáním svého bestselleru. Covey je otcem devíti dětí a praotcem čtyřiceti sedmi; odbržel Cenu za otcovství od Národní otcovské iniciativy v roce 2003.

Šin'iči Fukuda (12)

Sarí Harrar (11)

Americká spisovatelka a editorka zabývající se oblastí zdravotnictví.

Sandra Dražilová Zlámalová (14)

Spisovatelka dětské literatury, vystudovala učitelství pro střední a základní školy, dříve též překladatelka a tlumočnice z němčiny.

Saint-Exupéry (16)

Růžička Oldřich (20)

Rudolf Vlasák (19)

Narozen 18.6.1888 v Praze, zemřel 4.6.1938 v Kolíně. Telegrafní zřízenec, legionářský spisovatel, prozaik, knihy pro děti, frašky a hry. Absolvent poddůstojnické školy rakouské armády. V 1. světové válce nasazen od počátku na ruské frontě. Do zajetí se dostal již v r. 1915. Do čs. legií se dostal až v r. 1917. Účastník bojů o Vladivostok. Do vlasti se vrátil až v r. 1920 a nastoupil službu u telegrafního pluku v Mladé Boleslavi. V r. 1925 byl penzionován. - Za přechodného pobytu v Praze byl členem redakce Večerníku Práva lidu a spolupracoval s týdeníkem sociálně demokratické strany v Kolíně Středočeské hlasy. - Autor her, frašek, humoresek, povídek a románů z legionářského prostředí. Pro děti napsal např. knihy Dědicové kozácké slávy , Junák Boris , Vánoce sedmé roty , Splněná touha aj.

Rudolf Šmahel (15)

Český fotograf. Narodil se 21. července 1916 v Kunovicích, okres Vsetín, zemřel 15. září 1997 v Olomouci. Je autorem několika fotografických publikací.

Rudolf Chadraba (9)

Rudolf Chadraba byl český historik, teoretik umění a vysokoškolský pedagog. Rudolf Chadraba se narodil 12. května 1922 v Košicích v rodině českého úředníka důchodkové kontroly. Po smrti matky v roce 1923 se jeho otec oženil podruhé a přestěhoval se do Českých Budějovic. Od roku 1928 rodina žila v Praze Dejvicích. Zde Rudolf Chadraba 1941 maturoval na reálném gymnáziu a poté absolvoval dvouletý kurs kresby a malby na Státní grafické škole v Praze . Vyučil se ocelorytcem v České grafické unii u Jaroslava Goldschmieda. Roku 1942 byl zatčen a vězněn gestapem. Do konce války pracoval jako zemědělský dělník a během této doby složil státní zkoušky učitelství 2. stupně z francouzštiny a němčiny na Učitelském ústavu v Praze. V letech 1945–1946 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a estetiku . Pracoval jako asistent J. Vydry a N. Melnikové-Papouškové. Roku 1947 Rudolf Chadraba následoval F. V. Mokrého na Univerzitu Palackého v Olomouci jako jeho asistent při Ústavu výtvarné výchovy. Odtud roku 1948 přešel na Filozofickou fakultu k Bohumilu Markalousovi-Johnovi do semináře estetiky a zároveň studoval dějiny umění u Václava Richtera. Roku 1950 zde složil doktorát z filozofie a po smrti B. Markalouse roku 1952 přebral vedení estetického semináře. Postgraduálně studoval analýzu uměleckého díla u Ladislava Cejpa. Roku 1953 byly neučitelské obory zrušeny a Filozofická fakulta transformována do Fakulty společenských věd na nově založené Vysoké škole pedagogické. Chadraba zde působil jako asistent na katedře pomocných věd filologických a zároveň v letech 1956–1958 absolvoval externí studium v kombinaci němčina-čeština na Filozofické fakultě tehdejší Univerzity J. E. Purkyněho v Brně, kde složil roku 1960 státní zkoušky učitelství III. stupně. Roku 1960 uspěl v konkurzu na místo vědeckého pr...

Rostislav Švácha (11)

Rostislav Švácha je historik a teoretik umění a architektury, vysokoškolský pedagog . Ve svých pracích se zaměřuje na architekturu 17. až 20. století. Narodil se 16. ledna 1952. V letech 1971–1976 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a studia ukončil obhajobou rigorózní práce K periodizaci díla Jana Aichela Santiniho . V letech 1977 až 1984 byl redaktorem v nakladatelství Odeon. Roku 1985 se stal vědeckým pracovníkem Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky, kde působí doposud. Své znalosti moderní architektury a odbornou autoritu využívá pro podporu a prosazování ochrany významných staveb vzniklých ve 20. století. Je členem Domácí rady Klubu Za starou Prahu.

Roman Schuster (13)

Narozen 5.5.1966 v Teplicích. Novinář, věnuje se především kriminálním případům. Publikace o pohřešovaných dětech.

Robin Sharma, (12)

Roberto Santiago (19)

Španělský filmový režisér, scenárista a romanopisec.

Robert Jordán (16)

Robert Jordan je pseudonym pro amerického spisovatele James Oliver Rigney, Jr. . Pod tímto pseudonymem je znám jako autor slavného fantasy cyklu Kolo času . Píše také pod pseudonymem Reagan O'Neal. Kromě cyklu Kolo času psal také fantasy romány o Conanovi. Jordan se narodil v Charlestonu v Jižní Karolíně. V letech 1968 až 1970 sloužil dva cykly ve Vietnamu v americké armádě. Za svoje zásluhy zde získal několik vyznamenání. Po návratu z Vietnamu získal titul ve fyzice. Po promoci byl zaměstnán jako jaderný inženýr amerického námořnictva. Svoji spisovatelskou kariéru začal v roce 1977. Mezi jeho koníčky patřila historie, lov, rybaření, námořní plavba, poker, šachy, kulečník a sběr dýmek. Žil v domě postaveném v roce 1797 se svojí ženou Harriet McDougal, která pracuje jako knižní editor pro Tor Books. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Robert Jordan na anglické Wikipedii.

Robert Holdstock (9)

Robert Paul Holdstock byl britský autor fantasy proslavený především knihou Les mytág, se kterou souvisí také mnohé jiné jeho romány a kratší práce. Vystudoval aplikovanou a lékařskou zoologii, od roku 1975 však působil jako profesionální spisovatel. Žil v Londýně. Jeho práce se zabývá především tajemnými lesy, jež skrývají primitivní kultury a mýtické archetypy, které jsou vlastně relikty vzpomínek minulých generací. V těchto příbězích je cítit ovlivnění pracemi psychologa C. G. Junga. V roce 1985 získal za román Les mytág ocenění World Fantasy Award.

Ridley Pearson (10)

Autor úspěšných detektivek, zároveň tvůrce fantastických příběhů pro děti se narodil v roce 1953. Od mládí chtěl být muzikant. Měl svoji rockovou kapelu a zpíval pro ni texty. Roku 1985 vydal svou první detektivku, která slavila velký úspěch. Od té doby napsal 18 románů, z toho několik s oblíbenou dvojicí detektivem Lou Boldtem a policejní psycholožkou Daphne Matthewsovou. Na hudbu nezanevřel a v roce 1992 založil kapelu Rock Bottom Remainders, v níž hráli spisovatelé všech možných žánrů . V kapele si padli do noty s fejetonistou Davem Barrym a napsali spolu knihy pro děti o začátcích Petra Pana. U nás byly přeloženy tyto romány: Spodní proudy , Krysař , První oběť , V zemi nikoho , Paralelní lži , Staré hříchy , Smrtící ostří .

Radclyffe Hall (6)

Radclyffe Hall byla anglická básnířka a spisovatelka, známá především díky svému lesbickému románu Studna osamění, který je klasikou ve svém žánru. Marguerite Radclyffe Hall se narodila roku 1880 v Bournemouthu. Její rodiče žili odděleně, matka a nevlastní otec o ni nejevili zájem. Byla lesba a popsala se jako "vrozeně inverzní", tento termín přejala z textů Havelocka Ellise a jiných sexuologů z přelomu století. Studovala na King's College London a později v Německu. V roce 1907 v Německu potkala Mabel Battenovou, známou amatérskou zpěvačku. Battenová byla mnohem starší, vdaná, měla již dospělou dceru a vnoučata. Přesto se do sebe zamilovaly, když zemřel manžel Battenové, usadily se ve společné rezidenci. Battenová jí dala přezdívku John. Hall v té době konvertovala ke katolicismu. Roku 1915 se zamilovala do Uny Troubridge – sestřenice Mabel Battenové, sochařky, manželky admirála Ernesta Troubridgea a matky dvou dcer. Následující rok Battenová zemřela a roku 1917 začaly Hall a Troubridge společně žít. Roku 1928 vyšla Studna osamění, která vyvolala skandál a britský soud nařídil celý náklad spálit. Po této události Hall s partnerkou odjela na několik let z Anglie. Vydala ještě několik dalších knih, ale už nikdy se nevěnovala kontroverznímu tématu lásky mezi ženami. Zemřela v Londýně po dlouhém boji s rakovinou. Její první román Nerozžatá lampa , vypráví příběh mladé dívky Joan Ogdenové, která snila o životě v londýnském bytě se svou přítelkyní Elizabeth a studiu medicíny, ale cítila se být v pasti své manipulativní matky a citové závislosti na ní. Díky své délce se kniha špatně prodávala, proto Hall zvolila pro svůj další počin mnohem lehčí téma. Napsala velmi úspěšnou sociální komedii The Forge. Své celé jméno používala jen pro prvotní básnické sbírky, později jej zkrátila na Radclyffe Hall. Následovaly další humorné romány A...

Rachel Renée Russell (19)

Rachel Renee Russell se narodila a vyrůstala v Saint Joseph ve státě Michigan, v malém městě na břehu Michiganského jezera a v současné době žije v severní Virginii . Kromě psaní knih pro děti je Russell právníčka. V dubnu roce 2009 se rozvedla.

Prague Radio Symphony Orchestra (14)

Prague Radio Symphony Orchestra je jedním z předních a nejstarších symfonických orchestrů v České republice. Byl založen v roce 1926, má bohatou historii a hraje významnou roli v kulturním životě země. Orchestr je známý svými vystoupeními klasické hudby, a to jak z tradičního repertoáru, tak i ze soudobé tvorby, včetně děl českých skladatelů, jako jsou Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček a Josef Suk.

Pierre Clostermann (5)

Pierre Henri Clostermann je považován za nejúspěšnějšího francouzského stíhacího pilota, letecké eso ve druhé světové válce. V listopadu 1937 získal licenci sportovního pilota. Po vypuknutí války se chtěl dostat do francouzského letectva jako bojový pilot, pro nízký věk však přijat nebyl. V březnu 1942 zahajuje zdokonalovací výcvik ve Velké Británii, již jako příslušník Letectva Svobodné Francie. V lednu 1943 je přeřazen k francouzské 341. peruti RAF Alsasko, vyzbrojené letouny Supermarine Spitfire. 27. července 1943 Clostermann vybojoval svá první vzdušná vítězství - sestřelil hned dva stíhací Focke-Wulf Fw 190. 28. září 1943 odešel k 602. peruti - spekulovalo se o tom, že se nechal přeřadit kvůli sporům s ostatními piloty, kteří mu údajně kladli za vinu smrt svého velitele René Jean Mouchotta , Clostermann byl na osudném letu Mouchottovým číslem, avšak během boje ho opustil - sám Clostermann ve svých vzpomínkách uvádí, že Mouchottova poslední slova byla I'm Alone - jsem sám... S 602. se účastnil mnoha bojových akcí, mnohdy proti pozemním cílům, a dosáhl i několika dalších sestřelů. 7. července 1944 pak od perutě odchází a po dovolené nastupuje do štábní funkce na velitelství Letectva Svobodné Francie. Kancelářský život se mu však nelíbil, a proto se snažil dostat zpět k bojové jednotce - to se mu podařilo a v lednu 1945 je poslán do Holandska k 274. peruti létající na letounech Hawker Tempest. Později byl převelen k 56. peruti již jako velitel letky. 8. dubna je opět přeřazen, tentokrát ke 3. peruti., kde rovněž převzal velení letky. 27. srpna 1945 pak byl demobilizován. O celkovém počtu jím dosažených sestřelů se dodnes vedou spory - sám Clostermann uvádí 32 vítězství, existují však rozpory mezi popisem průběhu bojových akcí od něho samotného a jejich popisem v záznamech perutí - u některých sestřelů je uváděno, že šlo o letouny zničené na zemi apod. Podle Tomáše Poláka[...

Philip Kotler (14)

Philip Kotler je v současnosti považován za jednu ze špičkových a nejznámějších autorit v oboru marketingu. Philip Kotler je držitelem čestné profesury S. C. Johnson and Son v oboru mezinárodní marketing na J. L. Kellogg Graduate School of Management na Northwestern University. Magisterský titul získal na University of Chicago a titul Ph.D na MIT, oba v oboru ekonomie. Profesor Kotler napsal více než 50 knih o všech aspektech marketingu. Mezi ně patří i celosvětově nejužívanější učebnice pro vysoké školy, Marketing Management. Ta vyšla již ve 14 edicích. Kotler publikoval více než 150 článků v předních časopisech, např. Harvard Business Review, Sloan Management Review, Journal of Marketing, Management Science a v Journal of Business Strategy. Jeho práce jsou zmíněny alespoň jednou v každé kapitole jakékoliv knihy, která se věnuje největším teoretikům byznysu a managementu. Pracoval jako poradce v oblasti strategie marketingu, plánování, organizace marketingu a mezinárodní marketing pro společnosti IBM, General Electric, AT&T, Honeywell, Bank of America, Merck a další. Spolupracoval také s některými vládami jako poradce v otázkách, jak vyvíjet a využívat schopnosti a zdroje vládních firem ke konkurenci na globálním trhu. Kotler je také zakladatelem světového marketingového summitu, jehož každoroční konference se věnují hledání způsobu, jak zlepšit kvalitu lidského života. Je také spoluzakladatelem prvního světového muzea marketingu v Ubudu a prvním odborníkem na marketing, který se objevil na poštovní známce. Kotler vidí marketing jako disciplínu ekonomie, i když se s ním ekonomové v tomto názoru neshodují. Rozhodl se pustit se do výuky marketingu, aby vyzvedl otázky, které ekonomy nezajímají. Především jak zákazníci činí svá rozhodnutí, jak měřit efektivitu reklamy, jak alokovat zdroje kupní síly, jak vybrat optimální distribuční toky apod. Kotler sám sebe definuje jako ekonoma trhu, v kontrastu s makroekonomy a mikroekonomy. Jako jed...