Výpis všech autorů

Reki Kawahara

Japonský spisovatel. Autor manga románů.

Radim Kalfus

Kdo by neznal jméno významného lékaře a vědce dr. Albert Schweitzera a jeho světově proslulé gabunské nemocnice v Lambaréné? Málokdo ale ví, že jedním z přátel slavného člověka byl Novopačák Radim Kalfus, který svému velkému vzoru věnoval i svoji knížku vzpomínek. Dr. Radim Kalfus se narodil před osmdesáti lety, 23. ledna 1920 v Liberci. Jeho otec byl ředitelem 1. české literární měšťanky. V devíti letech se rodina stěhovala do Prahy, kde Radim v roce 1939 maturoval. Zajímavé je, že jeho spolužákem byl později významný český herec Rudolf Hrušínský. Po dokončení střední školy se zapsal na práva, ale počátek 2. světové války a uzavření českých vysokých škol po 17. listopadu udělalo škrt přes plány mladého studenta. Byl dokonce členem studentské delegace na pohřbu Jana Opletala. Podařilo se mu utéct před razií a spolu s otcem se skrýval a pracoval jako zemědělský dělník. Po osvobození se vrátil do rodného Liberce a v letech 1945 až 1947 se stal kazatelem jednoty bratrské. Od roku 1947 zastával funkci ředitele libereckého rozhlasu až do svého pověření funkcí ústředního tajemníka jednoty bratrské v Nové Pace v roce 1950. Během svého života vykonal s pověřením ministerstva školství a ministerstva kultury celou řadu velkých cest a v letech 1957 až 1969 procestoval prakticky celý svět, snad s výjimkou Austrálie. Jen na ukázku uvedu, že v roce 1957 byl v USA, v Západní Indii, Velké Británii a Nizozemsku, ale zřejmě nejvíce jej lákala Afrika. Svoje vzpomínky z cest po Africe vydal knižně pod názvem Vzpomínky na dr. Alberta Schweitzera a na Lambaréné. Oboustranná náklonnost mezi oběma muži se projevila častokrát, nejlepším důkazem je, že Dr. Schweitzer si Radima Kalfuse pozval jako věrného přítele na skromnou oslavu svých devadesátých narozenin v lednu 1965 do Lambaréné. Kniha vzpomínek je poutavá a čtivě zajímavá, takže se čtenář dozví řadu věcí z života Dr. Schweitzera a černého kontinentu vůbec. Radimu Kalfusovi nebylo dopřáno dožít se devadesátky, jako jeho velkému vzor...

Petr Leonidovič Kapica

Sovětský fyzik.

Petr Karas

Narozen 12.10.1973. Kartograf, redaktor kartografických dokumentů.

Pavel Kačer

Práce o motocyklových a automobilových závodech.

Pamela Kavanagh

Pamela Kavanagh se narodila v Chesteru. Vystudovala učitelství a působila jako učitelka na základní škole. V roce 1990 se přestěhovala do Walesu a začala se živit psaním. Roku 2008 získala ocenění Authors Christmas Award za knihu The Touchstone. V současné době žije v jižním Cheshiru.

Ota Kars

Ota Kars je český spisovatel a básník, autor úspěšných prozaických i básnických knih, držitel Magnesie Litera – Kosmas Ceny čtenářů za rok 2018. Býval přezdíván Iggy Pop české poezie. Sám se označuje za samozvaného veršotepce a prozorytce. Narodil se v Praze v porodnici na Štvanici. Absolvoval základní školu a nedokončil gymnázium v Nuslích. Za komunismu pracoval na vlakové překládce Nádraží Střed v Praze, jako závozník v Brně a také jako nekvalifikovaný učitel na základní škole na druhém stupni. Ota Kars je bývalý performer v rámci různých aktivit v akčním básnickém seskupení Ota Kars und Karpeles a organizátor a aktivní účastník akcí Poetické Oko, HuLiDi a festivalu Kadeřábek. Nyní opět žije a někdy píše v bytě na Letný, stejně jako dříve ve Strašnicích, Nuslích, v Líšni, Karlíně, Velvarech, Roudnici, Teplicích, Berlíně, Dejvicích, New Yorku a na Břevnově. Ve svém textu, básni Ro_zmlácená krajina napsané v roce 2007, která vyšla ve sbírce Má láska je kurva, píše o svém životě, rodině a vztahu k malíři Georgesu Karsovi. Obdržel několik ocenění za biografickou knihu o filmování a celém životě Tomáše Holého Jmenuju se Tomáš. Např. Magnesia Litera – Kosmas Cenu čtenářů a ocenění Český Bestseller . Trojsbírka Smrtelná hodina, Patetická utrpení lásky, Obscénní pohyby básní byla Knihou týdne časopisu Týden .

Naděžda Kalábová

Naděžda Kalábová pracuje v oblasti výchovy dětí mimo vyučování. Po absolvování kvalifikačních zkoušek dostala možnost pracovat jako vedoucí na mezinárodním táboře v Německu a jako reprezentant jihomoravského kraje se zúčastnila výměnného pracovního pobytu mládeže v Belgii. Několik let pracovala jako vedoucí oddělení techniky a tělovýchovy na DDM. V současné době pracuje jako vychovatelka a vedoucí výtvarně-keramického kroužku na základní škole v Prostějově. V průběhu pedagogické praxe pracovala i jako učitelka tělesné a výtvarné výchovy.

N. I Karpovová

Miroslava Kachlová

Mgr., zdravotní sestra, učitelka odborných předmětů na středních zdravotnických školách .

Miroslav Karlíček

Ing. Miroslav Karlíček, Ph.D. je vedoucí katedry marketingu na Fakultě podnikohospodářské VŠE. Vyučuje předměty Marketing 1 a Marketingová komunikace. Praktické zkušenosti získal v agentuře Ogilvy Public Relations, kde pracoval pro klienty, jako je Janssen-Cilag, Plzeňský Prazdroj, Henkel či Olympus. Působil také jako tiskový mluvčí VŠE a marketingový poradce společnosti SAP ČR. Další zkušenosti nabyl během stáží na HEC School of Management ve Francii, ve společnosti EPSON v USA a ve společnosti BOSCH v Německu. Od roku 2009 je členem vědecké rady Fakulty podnikohospodářské VŠE.

Miloš Karous

Narozen 12.12.1943 v Praze. RNDr., CSc., literatura z oboru geofyziky.

Milena Kadlecová

May Karl

Martina Karásková

Narozena 21. 3. 1986. Mgr., autorka literatury o metodách rozvoje dětí, copywriterka, editorka, zabývá se online marketingem, tvůrčím psaním, osobním rozvojem, výchovou, zdravým životním stylem a ekologií. Vystudovala management v kultuře.

Martin Kápl

Narozen 1955. Ekonom, práce z oboru.

Marta Kadlečíková

Spisovatelka, scénáristka a také asistentka a milenka Jiřího Muchy, s nímž se seznámila ve svých 21 letech při práci na Muchově knize Kankán. Byla organizátorkou proslulých večírků v Muchově domě v Praze na Hradčanech. Je známo, že podepsala spolupráci s STB.

Margit Kaffka

Margit Kaffka byla maďarská spisovatelka, básnířka, feministka a novinářka. Její otec byl úředníkem, který zemřel mladý; dcera teprve studovala v klášterní škole. Kaffka získala v roce 1902 diplom pro učitelství a učila v Miskolci. V roce 1905 se provdala za Bruna Fröhlicha, lesního inženýra. Po pěti letech neúspěšného manželství odešli do Budapešti, kde vyučovala dalších 5 let. Rozvedla se a časem se provdala za Ervina Bauera, lékaře a biologa. Od roku 1915 se věnovala jen literární činnosti. Ona a její syn se roku 1918 stali obětí celosvětové španělské chřipky. První básně 21leté Kaffky publikoval časopis Magyar Géniusz. Byla pravidelným spolupracovníkem literárního časopisu Nyugat. Kaffka měla dvě hlavní témata: krizi zbídačené šlechty a polohy současné ženy. Jako novinářka byla vysoce ceněna. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Margit Kaffka na německé Wikipedii.

Macurová Katarína

M Kabaštová

Luisa Karczubová

Narozena 1973. v Zákupech u České Lípy. Teoložka, práce z patristické teologie, vysokoškolská pedagožka pastorální a spirituální teologie, též nakladatelská redaktorka.

Lubor Kára

Ľubor Kára byl slovenský výtvarný kritik, dlouholetý šéfredaktor časopisu Výtvarný život, autor monografií o výtvarných umělcích, autor koncepce a realizátor domácích i mezinárodních výstav evropského významu , komisař sympózií a výstav československých umělců doma i v zahraničí. Narodil se 10. dubna 1927 v Praze, v rodině bankovního úředníka. V roce 1946 absolvoval maturitní zkoušku na Reformním reálném gymnáziu a v letech 1946 – 1951 studoval obor dějiny umění u prof. Antonína Matějčka na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Během působení v Praze do roku 1957 byl šéfredaktorem nebo hlavním redaktorem výtvarných vydavatelství . V Praze poznal slovenskou malířku Oľgu Bartošíkovou, která studovala na Akademii výtvarných umění. V roce 1951 se vzali a měli spolu dvě dcery, Darinu a Elenu. Na výzvu Svazu slovenských výtvarných umělců nastoupil v květnu 1957 na post šéfredaktora právě založeného časopisu Výtvarný život, který vedl až do začátku normalizace v 70. letech 20. století. Až do své smrti žil na Slovensku s manželskou Oľgou Bartošíkovou. Zemřel v Bratislavě 25. dubna 1994 ve věku 67 let.

Lubomír Káňa

Autor příruček angličtiny.

Klára Kaplanová

Překladatelka z ruštiny a francouzštiny.

Klára Kakáčková

Narozena 1996. Blogerka, autorka sci-fi příběhu.

Katarína Karovičová

Karel Kameník

Narozen 8.5.1903. Filmový publicista, literatura z oboru filmové techniky.

Kaisen

Mistr Kaisen patří mezi hlavní představitele zen-buddhistické školy Sótó v Evropě. Škola byla založena mistrem Eiheiem Dógenem ve 13. století, v Japonsku. V Evropě se rozšířila v 60. letech minulého století zásluhou mistra Dešimarua. Hlavní náplní této školy je meditace v sedě – zazen, při které se klade důraz na pozici těla, dýchání a pozornost. Mistr Kaisen – Alain Krystaszek se narodil v roce 1952 ve Francii, v Noyonu v kraji Oise. První léta dětství strávil ve svém rodném městě. Opustil ho v osmi letech, když se jeho otec rozhodl odvést jej na výchovu do své rodné vlasti, do Polska. Zde se mu ve Wroclawi dostalo přísné výchovy a represivní atmosféra komunismu tehdejší doby v něm zanechala zarmucující pocity. S tím, jak vyrůstal, stále více přemýšlel o otázkách nespravedlnosti, zloby a lidské hlouposti. Křesťanská výchova, které se mu v Polsku dostalo, když ministroval u starého biskupa, mu přinesla první odpovědi. Po svém návratu do Francie v roce 1967 se stal strážcem katedrály v Noyonu a průvodcem v muzeu J. Kalvína. Dokonce zamýšlel stát se knězem. Ale na mysli mu v té době vytanuly další otázky. Nedokázal se smířit s tím, že by mír a štěstí ducha mohly existovat jen mezi čtyřmi zdmi kostela a že by vnější svět byl naplněn jen utrpením a nevědomostí. Bez přestání pokračoval ve svém hledání, vandroval od jednoho společenství k druhému. Začal si vydělávat na živobytí jako hudebník, hrou na bicí. V té době, na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, byla ve Francii v plném rozkvětu východní filozofie. Unesen bojovými uměními, kterým se začal učit již v Polsku od zakavkazských učitelů, se rozhodl v roce 1972 podniknout cestu do Číny, a praktikovat tak bojová umění u samého zdroje. Jeho cesta vedla napříč Himálajemi, napříč celou komunistickou Čínou, až k malému klášteru, ztracenému v horách Wai-fang-šanu. Zde praktikoval kung-fu a meditoval pod vedením starého čínského mistra, který ho naučil mistrovství ovládání těla a ducha, stejně tak jako tradiční čínské me...

Josef Kárník

Fotograf, autor fotografických reprodukcí.

Jonas Karlsson

Jonas Karlsson je ztělesněním pojmu všestranného nadání. Jakožto jeden z nejvýznamnějších švédských herců ztvárnil role nejen v řadě divadelních her inscenovaných národním divadlem Dramaten, ale také v několika velmi kladně hodnocených celovečerních filmech a televizních seriálech. V roce 2005 debutoval jakožto dramatik divadelní hrou Noční procházka pro přední stockholmskou scénu Stockholms Stadsteater, která si u kritiků i publika vysloužila nadšené ohlasy. Po pozitivní zkušenosti s divadelní tvorbou se Jonas Karlsson začal věnovat i psaní prózy. Dráhu spisovatele zahájil sbírkou vzájemně propojených, humorných a inteligentních povídek Druhý gól , která dává vzpomenout například na tvorbu Raymonda Carvera, Karlsson dokládá svou dovednost provázat jednotlivé povídky tak, že výsledkem je víc než pouhý součet částí.

Jiří Kalina

Narozen 2.4.1940. Letecký modelář, publicista.

Jaroslav Kalivoda

MUDr., lékař v oboru diabetologie, publicista, populárně naučné knihy pro diabetiky, příběhy z lékařského prostředí, též autor průvodců.

Jaroslav Kabeš

Jaroslav Kabeš ] byl český a československý ekonom, bankéř a politik KSČ, v poúnorovém období ministr financí, v 50. letech generální ředitel Národní banky Československé. V letech 1907–1914 vystudoval reálné gymnázium a pak abiturientský kurz při Obchodní akademii v Chrudimi. Od roku 1920 pracoval na pozici účetního v Agrární bance československé a v jejích dceřiných společnostech Centrocarbon a Agrocarbon v uhelném průmyslu. Členem KSČ byl již od jejího založení roku 1921. V září 1945 byl jmenován ředitelem Zemědělské banky , v září 1946 se stal prvním náměstkem vrchního ředitele Živnobanky. Působil i v Národní bance Československé jako člen její dočasné správy a pak i člen bankovní rady. V dubnu 1949 se stal ministrem financí v československé vládě Antonína Zápotockého. Na postu setrval do září 1953. Za jeho ministerského období byla provedena československá měnová reforma. V letech 1954 - 1957 byl generálním ředitelem Národní banky Československé. Zastával i významné stranické funkace. VIII. sjezd KSČ a IX. sjezd KSČ ho zvolil členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. X. sjezd KSČ a XI. sjezd KSČ ho pak zvolil za člena Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ. V roce 1961 mu byl udělen Řád republiky. Kromě politických aktivit se věnoval též poezii. Vydal několik básnických sbírek.

Jaromír Kazda

PhDr., divadelní historik, publikace z oboru. Narozen 30.12. 1948 v Praze.

Jaromír Kalus

Narozen 27. 12. 1947 v Opavě, zemřel 22. 11. 2022. Historik, muzeolog a numismatik, ředitel Slezského muzea v Opavě, též poslanec.

Jana Kawuloková

Narozena 29. 2. 1963. Polská spisovatelka působící v Česku.

Jana Kalová

Narozena 1965. RNDr., Ing., Ph.D., vysokoškolská pedagožka, autorka publikací z oboru termomechanika, mechanika tekutin, matematika, matematické inženýrství a matematické modelování.

Ján Silvester Kaščák

Slovenský autor publikací z oboru potravinářství, zaměřen na konzervárenství.

Jan Kavale

Autor výstavy, Jan Kavale, se narodil 24.6.1953 v Žichovicích, okr. Klatovy. Fotografovat začal v patnácti letech fotoaparátem Leica, kterou dostal od otce. Vystudoval SPŠ strojní v Klatovech a po základní vojenské službě pracoval v Proagro Klatovy, provoz Sušice. Od roku 1975 byl členem fotoklubu SČF Sušice pod vedením Františka Košťálka. Aktivně se zúčastňoval soutěží a výstav až po celostátní kola. Vystřídal fotoaparáty Praktika, Pentax, Fuji, Yashica, Flexaret. Začátkem devadesátých let minulého století začal fotografovat pod firmou Fotorisk a spolupracoval a spolupracoval hlavně s JPS country Sušice. Společně vydali asi 300 pohlednic, převážně Šumavy, dále kalendáře a propagační letáky všeho druhu. V roce 1999 se autor osamostatňuje a pod stejnou značkou začíná vydávat vlastní řadu knih: Vodstvo Šumavy, Šumava rozkvetlá, Šumavské chalupy, Šumava stromy a les, Šumava z ptačí perspektivy a Šumava jako malovaná. V současné době připravuje obrazovou publikaci Vltava. Společně se spisovatelem Liborem Chvojkou po absolvování společných cest vydává knihy Severní Amerikou s děravou kapsou, Novým Zélandem s děravou kapsou, Tasmánií a jihovýchodní Austrálií s děravou kapsou a Říší Inků s děravou kapsou. Svými fotografiemi doplnil obálky knih Milana Pokorného, Jarmily Sucháčové a Marie Malé. Autorovy fotografie našly své místo i v prestižních publikacích nakladatelství V Ráji, památky České republiky - hrady. Fotografie Šumavy reprezentovaly Českou republiku i na Expo v Tokiu a různých veletrzích cestovního ruchu. Od roku 2004 spolupracuje s nakladatelstvím RegionAll Hany Voděrové v Plzni a od roku 2007 se stává fotografem nově vzniklého časopisu Vítaný host na Šumavě a v Českém lese. V roce 2008 vydává u nakladatelství Karmášek České Budějovice první knihu povídek Zakázaná archeologie na Šumavě. V roce 2009 přichází druhá kniha povídek Příběhy starých cest Šumavy a v roce 2010 třetí Příběhy kamenů a skal Šumavy a další rok kniha Příběhy lidí a zvířat Šumavy, všechny v...

Jan Kašpar

Jan Kašpar byl český inženýr, průkopník české aviatiky, nejznámější z prvních českých leteckých konstruktérů a pilotů. Proslavil se zejména svými průkopnickými dálkovými lety. Pocházel ze zámožné pardubické rodiny. Otec provozoval známý hotel Veselka. Jan začal v roce 1893 chodit do místní reálky, od dětství se zajímal o techniku. Už od roku 1900 měl svůj vlastní motocykl. Vystudoval strojní inženýrství na C. a k. české vysoké škole technické v Praze . Po složení státní zkoušky dne 28. února 1907 absolvoval jeden semestr vyšší automobilové školy v Německu. Pro žaludeční chorobu byl zproštěn vojenské služby a v roce 1908 nastoupil na čas do zaměstnání u firmy Basse & Selve v Alteně v německém Vestfálsku. Se synem majitele továrny A.Selvem se zúčastnil automobilových závodů, jezdil na motorovém člunu. Zde se začal intenzivně zajímat o letectví. Po návratu do Čech nastoupil do zaměstnání v automobilce Laurin & Klement v Mladé Boleslavi, ale již 1. července 1909 laurinku opustil, vrátil se do rodných Pardubic, kde se spolu se svým bratrancem Ing. Evženem Čihákem věnoval konstrukci letadel. Po čase se bratranci rozešli a Evžen Čihák se pustil do stavby letadel spolu se svým bratrem Hugem nezávisle na něm. Nejprve zkonstruoval jednoplošník po vzoru letadla Antoinette francouzského konstruktéra Lathama. V průběhu stavby ho zastihla zpráva, že dne 25. července 1909 přeletěl Francouz Louis Blériot Lamanšský průliv. Kašpar letadlo dokončil, ale nedokázal s ním vzlétnout. Potýkal se s řadou potíží plynoucích z nedostatku zkušeností, především ale z velké hmotnosti letadla a malého výkonu motoru. V březnu 1910 odjel tedy do Paříže a zde v Blériotově továrně koupil letadlo typu Blériot XI . Letadlo nejprve vybavil vlastním motorem, později motorem typu Anzani. První úspěšný let provedl dne 16. dubna 1910, kdy proletěl dráhu 2 km ve výši 20-25 metrů. Po získání ...

Jan Karník

Narozen 16. 8. 1870 v Novém Městě na Moravě, zemřel 27. 12. 1958 tamtéž. MUDr., lékař, básník, prozaik, publicista , překladatel z polštiny.

Jan Kabíček

Narozen: 21.12.1923 v Praze, zemřel 19.6.1985 v Nitře . Fotograf, muzejní pracovník.

Ivo Kasal

Zástupce firem v oblasti loterií jako advokát, člen redakce irského loterijního časopisu "Coin Op News", poradce české Komory zábavního průmyslu.

Ivan Kadlečík

Narodil sa v Modre v rodine evanjelického farára. Základnú školu vychodil v Rači, zmaturoval na Jedenásťročnej strednej škole v Senci roku 1956. Vysokoškolské štúdium slovenského jazyka a literatúry absolvoval na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave v rokoch 1956 – 1961. Pracovať začal v Košiciach v Mestskom archíve, potom nastúpil na základnú vojenskú službu a po jej skončení pracoval ako novinár v krajskej redakcii denníka Pravda v Košiciach. Popritom spolupracoval s Východoslovenským vydavateľstvom, podieľal sa na vzniku košického literárneho štvťročníka Krok 66 a dvojmesačníka Krok 67, ktoré aj spoluredigoval. Roku 1968 sa presťahoval do Martina, kde bol v rokoch 1968 – 1970 šéfredaktorom kultúrneho dvojtýždenníka Matičné čítanie, od roku 1970 pracoval v Biografickom ústave Matice slovenskej. Pre politické postoje vyslovované najmä v publicistickej tvorbe ho roku 1971 zo zamestnania prepustili, vylúčili zo Zväzu slovenských spisovateľov a počas celého obdobia normalizácie nemohol publikovať. Roku 1977 sa presťahoval do Pukanca, kde pracoval ako vedúci v predajni Slovenskej knihy. Rokoch 1982 – 1990 pôsobil aj ako organista v evanjelickom kostole. Od roku 1990 je zamestnaný v Ústave slovenskej literatúry SAV v Bratislave. Od mája 2004 je členom korešpondentom literárnej sekcie Bavorskej akadémie krásnych umení. Ženatý je s maželkou Ivou a má štyri deti - Martin , Ivan , Juraj a Zuzana . Vnúčatá - Ivica, Júlia, Ivan, Martina.

Holger Kalweit

Holger Kalweit je diplomovaný psycholog. Od konce 60.let se věnuje teoretickému i praktickému výzkumu šamanismu a stavů blízko smrti. Holger Kalweit vyvinul dvě léčebné metody, tzv. naturterapii a dunkelterapii.

Hermann Kant

Hermann Kant se narodil v Hamburku jako syn chudého zahradníka. Jeho bratr Uwe Kant se později stal známým dětským autorem. Vzhledem k hrozbě bombardování Hamburku, se rodina přestěhovala v roce 1940 do Parchim, kde jeho dědeček z otcovy strany žil jako mistr hrnčíř. Po základní škole se začal učit na elektrikáře v Parchim, což úspěšně dokončil v roce 1944 jako mechanik. 8. prosince 1944 byl povolán jako voják. Dostal se do polského válečného zajatce a byl později uvězněn ve vězení ve Varšavě v pracovním táboře, který se nacházel na místě varšavského ghetta. Byl spoluzakladatelem protifašistického výboru a učitel na Antifa Ústřední škole. Během této doby on se setkal se spisovatelkou Annou SEGHERS, která na něj zanechala trvalý dojem. Po jeho vydání jako válečného zajatce, odešel v roce 1949 ve východním Německu a připojil se k SED.

Hannah Kaner

Grigorij Kanovič

Rusky píšící litevský spisovatel, scénárista a dramatik Grigorij-Jakov Kanovič , člen ruského a izraelského PEN klubu, je jedním z nejznámějších židovských spisovatelů na světě. Narodil se v roce 1929 ve městě Jonava v židovské rodině. Na začátku 2. světové války společně s rodiči odešel z Litvy, válku přečkali nejprve v Kazachstánu, poté přesídlili na Ural. V roce 1945 se rodina vrátila do Litvy a usadila se ve Vilniusu, kde Kanovič vystudoval filologii na Vilniuské státní univerzitě. Od roku 1993 spisovatel žije v Izraeli. Jeho první kniha, básnická sbírka "Доброе утро" , vyšla v roce 1948. Z Kanovičova pera pochází také první autobiografická novela s židovskou tematikou vydaná v poválečném Sovětském svazu "Я смотрю на звёзды" , která se setkala s kladnými ohlasy nejen čtenářů, ale také spisovatelů, např. Konstantina Paustovského. Kanovič napsal více než 10 románů, několik filmových scénářů a divadelních her. Nejznámější se stala inscenace prózy Čingize Ajtmatova "И дольше века длится день" . Kromě toho přeložil do ruštiny mnoho děl litevské literatury, například knihu Les bohů od Balyse Sruogy . Autorovy knihy byly přeloženy do 12 jazyků. Téměř všechny romány redigovala jeho manželka Olga. Angažoval se také v politice, především v otázkách antisemitismu a nezávislosti Litvy. V letech 1989 až 1993 byl předsedou litevské židovské obce, v současnosti je čestným předsedou. Kanovič je oceňovaným spisovatelem v Litvě a v Izraeli. Patří mezi laureáty Národní ceny Litvy v oblasti umění a kultury za rok 2014, jeho knihy se několikrát dostaly do nominací na Bookerovu cenu.

Gil Kane

Narozen v Litvě, zemřel v USA, autor comicsu.

Frigyes Karinthy

Frigyes Karinthy byl maďarský spisovatel, novinář, dramatik a překladatel. Karinthy začal psát velmi brzy, už v patnácti letech mu v populárním časopise Magyar Képes Világ vycházel na pokračování román Svatební cesta do středu Země. Po absolvování gymnázia v Budapešti nějaký čas zkoušel studovat na univerzitě různé obory , ale nakonec dal přednost novinářské a spisovatelské dráze. Po zbytek svého života byl úzce spjat s literárním časopisem Nyugat , v němž publikoval své básně a povídky. Jestliže před první světovou válkou byl znám především jako humorista, karikující své kolegy spisovatele, mnohá jeho další díla jsou hořkou satirou na válečné hrůzy; Karinthy ve své době patřil k nejpřednějším kritikům války i poválečné společnosti. Jeho povídky často spadají do žánru utopie až science fiction, v tomto směru mají velmi blízko k tvorbě jeho současníka Karla Čapka. Karinthyho povídky vyhrocují běžné situace do absurdity, mnoha jeho díly prosvítá obdiv k úspěchům vědy a víra v racionální uspořádání budoucího světa. Operace mozkového nádoru, kterou podstoupil ve Stockholmu v roce 1936, byla částečně úspěšná, nakonec však této nemoci podlehl. Frigyes Karinthy mj. přeložil do maďarštiny populární příhody Medvídka Pú. Jako první v jedné ze svých povídek přišel s myšlenkou šesti stupňů odloučení, podle níž jsou prostřednictvím řetězu pouhých několika známých propojeni všichni lidé na Zemi . Jeho syn, Ferenc Karinthy , patřil též k předním maďarským spisovatelům 20. století.

Eva Pourová Kadlecová

Eva Kašparová

Vystudovala filozofickou fakultu, obor němčina. Dosáhla titulu doktorka filozofie. Napsala několik brožur a učebnic o němčině.

Erika Kadlecová

Dětství a mládí prožila v Brně, kde maturovala na klasickém gymnáziu ; do konce druhé světové války byla totálně nasazena. Ačkoli pocházela z evangelické rodiny, s církví se rozešla kvůli jejímu oportunismu ve válečném období a zapojila se do činnosti ilegální skupiny komunistické mládeže, která organizovala sociální pomoc Židům a perzekvovaným osobám. Bezprostředně po válce do komunistické strany vstoupila také oficiálně a stala se zaměstnankyní krajského výboru v Brně . V letech 1947–52 vyučovala na ústřední politické škole KSČ v Doksech , kde v letech 1951–52 rovněž vedla katedru dialektického materialismu. Zároveň vystudovala filosofii na filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze . V roce 1952 se stala zaměstnankyní ČSAV, avšak až do roku 1955 byla vyslána na interní aspiranturu v Akademii věd SSSR v Moskvě. Po návratu do Československa se v roce 1955 stala členkou Kabinetu pro filosofii ČSAV. Původně byla členkou oddělení vědeckého socialismu a pracovala na tématu lidově demokratický stát jako nástroj diktatury proletariátu, avšak na počátku 60. let založila oddělení teorie náboženství, jehož se stala vedoucí. V rámci tohoto oddělení vedla a zpracovala sociologický výzkum religiozity Severomoravského kraje a naplánovala několik dalších empirických šetření, která měla mezinárodní ohlas. V polovině šedesátých let se proto uvažovalo o ustavení samostatného religionistického pracoviště ČSAV, nakonec bylo oddělení teorie a sociologie náboženství včleněno do nově zřízeného Sociologického ústavu ČSAV . Kadlecová zůstala jeho vedoucí a oddělení se podílelo na dalším empirickém výzkumu religiozity mládeže v socialistických zemích ; plánovaná šetření postojů duchovenstva, role náboženství a církví v oblasti intersubjektivních vztahů a religiozity v celostátním měřítku již nebyla realizována, nebo z nich zůstalo torzo. Také sebraná data z výzkumu relig...

Elaine Kagan

Donna Kauffman

Americká spisovatelka.

Debora Karetová

Narozena 17.8.1958 v Českých Budějovicích. MUDr., CSc., zabývá se neinvazními vyšetřovacími metodami v kardiologii, farmakologií tepenných a žilních onemocnění, publikace z oboru.

Daniel Kaiser

Daniel Kaiser je český novinář. Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Během studia pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, poté odešel do české redakce rádia BBC a v roce 2009 se vrátil do Lidových novin. V září 2013 odešel z mediální skupiny MAFRA poté, co ji koupil Andrej Babiš. V období od října do prosince 2013 psal pro týdeník Reflex. Od ledna 2014 píše pro Echo24.

Dalibor Kačmář

Narozen 1967. Přednáší a publikuje o programování, operačních systémech a sítích.

Center Katherine

Blažena Karasová

Blažena „Bláža“ Karasová rozená Cvrková , povoláním kreslířka, byla československá horolezkyně, vedoucí a trenérka ženského reprezentačního družstva, sportovní funkcionářka, mistryně sportu a čestná členka Českého horolezeckého svazu. Studovala Grafickou školu v Praze, profesí byla kreslířka, zaměstnaná v Archeologickém ústavu ČSAV. Ilustrovala řadu knih, mezi jinými Dostálův Botanický klíč, Květenu ČSSR, lékařské učebnice nebo Kuttovu Horolezeckou abecedu. Lezla také na pískovcích, v Českém ráji byla spoluautorkou několika prvovýstupů. Byla aktivní členkou mezinárodního ženského horolezeckého spolku RHM , díky svému umu a kontaktům se jako jediná žena z východního bloku pravidelně účastnila mezinárodních akcí.