Výpis všech autorů

J. B Kamil

Společný pseudonym Jiřího Hromádky a Bohumila Koláře, který používali především jako autoři kresleného seriálu Modrá pětka. Pseudonym vznikl spojením konců jejich křestních jmen doplněný o jejich počáteční písmena . Kromě něj ještě používají své skautské přezdívky Nemo a Ouš .

Ivo Kasal

Zástupce firem v oblasti loterií jako advokát, člen redakce irského loterijního časopisu "Coin Op News", poradce české Komory zábavního průmyslu.

Ivana Karásková

Narozena 20.1.1952 ve Znojmě. Publicistka, autorka reportáži zdravotnických a sociálních témat, působí též v Českém rozhlase.

Ivan Kadlečík

Narodil sa v Modre v rodine evanjelického farára. Základnú školu vychodil v Rači, zmaturoval na Jedenásťročnej strednej škole v Senci roku 1956. Vysokoškolské štúdium slovenského jazyka a literatúry absolvoval na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave v rokoch 1956 – 1961. Pracovať začal v Košiciach v Mestskom archíve, potom nastúpil na základnú vojenskú službu a po jej skončení pracoval ako novinár v krajskej redakcii denníka Pravda v Košiciach. Popritom spolupracoval s Východoslovenským vydavateľstvom, podieľal sa na vzniku košického literárneho štvťročníka Krok 66 a dvojmesačníka Krok 67, ktoré aj spoluredigoval. Roku 1968 sa presťahoval do Martina, kde bol v rokoch 1968 – 1970 šéfredaktorom kultúrneho dvojtýždenníka Matičné čítanie, od roku 1970 pracoval v Biografickom ústave Matice slovenskej. Pre politické postoje vyslovované najmä v publicistickej tvorbe ho roku 1971 zo zamestnania prepustili, vylúčili zo Zväzu slovenských spisovateľov a počas celého obdobia normalizácie nemohol publikovať. Roku 1977 sa presťahoval do Pukanca, kde pracoval ako vedúci v predajni Slovenskej knihy. Rokoch 1982 – 1990 pôsobil aj ako organista v evanjelickom kostole. Od roku 1990 je zamestnaný v Ústave slovenskej literatúry SAV v Bratislave. Od mája 2004 je členom korešpondentom literárnej sekcie Bavorskej akadémie krásnych umení. Ženatý je s maželkou Ivou a má štyri deti - Martin , Ivan , Juraj a Zuzana . Vnúčatá - Ivica, Júlia, Ivan, Martina.

Guy Gavriel Kay

Narodil se 7.11.1954 ve Wayburnu, Kanada. Vystudoval filosofii v Manitobě a posléze po návratu z Anglie studuje i práva. Pomáhal uspořádat Tolkienův odkaz a i tomu zřejmě vděčí za svůj vztah k literatuře. Roku 1984 spatřila světlo světa první kniha Letní Strom. Následují už celosvětově úspěšné romány jako Tigana, inspirovaná středověkou Itálií, Píseň pro Arbonne z Francie trubadůrských časů a Lvi z Al-Rassan inspirované dobou španělské rekonquisty. Kay je nesmazatelně zapsán ve světové fantasy díly vypravujícími příběhy neobyčejných hrdinů v neobyčejných dobách lehce provoněné magií.

Garri Kimovič Kasparov

Ruský šachista, šachový publicista a politik.

František Kameníček

Narozen 7.12.1856 v Chvalkovicích u Bučovic, zemřel 23.3.1930 v Praze. PhDr., profesor kulturních dějin, literatura z oboru historie.

Eva Pourová Kadlecová

Eduard Karkan

Fotograf.

Donna Kauffman

Americká spisovatelka.

Dana Kaplanová

Bývalá sportovní novinářka. Vystudovala FTVS na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Napsala přes dva tisíce rozhovorů. Má jednoho syna, žije v Praze.

Dalibor Kačmář

Narozen 1967. Přednáší a publikuje o programování, operačních systémech a sítích.

Claus-Dieter Kaul

Německý pedagog, zaměřený na metodu Montessori.

Blažena Karasová

Blažena „Bláža“ Karasová rozená Cvrková , povoláním kreslířka, byla československá horolezkyně, vedoucí a trenérka ženského reprezentačního družstva, sportovní funkcionářka, mistryně sportu a čestná členka Českého horolezeckého svazu. Studovala Grafickou školu v Praze, profesí byla kreslířka, zaměstnaná v Archeologickém ústavu ČSAV. Ilustrovala řadu knih, mezi jinými Dostálův Botanický klíč, Květenu ČSSR, lékařské učebnice nebo Kuttovu Horolezeckou abecedu. Lezla také na pískovcích, v Českém ráji byla spoluautorkou několika prvovýstupů. Byla aktivní členkou mezinárodního ženského horolezeckého spolku RHM , díky svému umu a kontaktům se jako jediná žena z východního bloku pravidelně účastnila mezinárodních akcí.

Barbara Kaye

Antonín Kachlík

Antonín Kachlík je český režisér a filmový pedagog. Již během svých studií na gymnáziu coby levicový intelektuál vstoupil do KSČ. Během druhé světové války byl po maturitě totálně nasazen v nacistickém Německu, odkud se mu podařilo uprchnout. Až do konce války se skrýval a byl aktivní v protinacistickém odboji. Po válce byl zaměstnán na ministerstvu informací a současně studoval na Vysoké škole politické, odkud posléze přešel studovat na FAMU, kde vystudoval režii. Na počátku 50. let pracoval jako režisér a dramaturg v Divadle pracujících v tehdejším Gottwaldově, od roku 1956 přešel k Československému státnímu filmu na Barrandov, kde nejprve pracoval jako asistent režie a pomocný režisér, od roku 1960 až do roku 1987 pak jako samostatný režisér. Zároveň v letech 1971 až 1992 vyučoval na pražské FAMU. Jeho režijní tvorba byla žánrově pestrá – od debutu "Červnových dnů" ve stylu neorealizmu, přes dodnes oblíbený hudební film z vojenského prostředí/oba podle vlastní knižní předlohy/" Bylo nás deset" s debutující O. Schoberovou a s již tehdy slavnou dvojicí J. Suchý–J. Šlitr/píseň Zčervená,zčervená,když jí hladím ramena/, dále tzv. trezorové filmy reprezentující stylově novou vlnu, podle knižní předlohy J. Trefulky: "Pršelo jim štěstí", "Třiatřicet stříbrných křepelek"/oba přes čtyřicet let neuvedené/, kam patří i předčasně stažený film "Já truchlivý bůh" podle Kunderovy povídky z cyklu Směšné lásky. Z kontextu jeho tvorby je neustále vytrháván a vyzdvihován ideologický film "Dvacátý devátý" coby jeho profilový film, ačkoliv ten tehdy představoval povinný ústupek době, jaký nalézáme v tomto období u většiny našich filmových režisérů. Naopak řada jeho filmů ze 70.a 80.let si získala trvalou oblibu a je uváděna dodnes: dvě pohádky: "Princ Bajaja" a "O zatoulané princezně" a filmy "Náš dědek Josef", "O moravské zemi","Já truchlivý bůh","Kouzelné dobrodružství" a další....

Anna Kaminski

Ruská cestovatelka, autorka cestopisných průvodců.

Aben Kandel

Americký scénárista, romanopisec a v mládí boxer. Napsal scénáře ke klasickým filmům jako jsou "I was A Teen-Age Werewolf", "Trog" a "Kid Monk Baroni". Skandální úspěch zaznamenal jeho román Město se vzdává , zfilmovaný v roce 1940.

Wladimir Kaminer

Wladimir Kaminer je německý novinář a spisovatel, ruského původu. Narodil se v ruské židovské rodině. Jeho otec byl inženýrem, jenž pracoval ve státním podniku, orientujícím se na oblast vnitrozemské lodní dopravy, a matka Žanna je profesí vystudovanou inženýrkou v oboru strojírenství, jež si vydělávala na živobytí jako učitelka na technické škole. Wladimir vystudoval nejdříve obor zvukové inženýrství, se zaměřením na divadlo a rozhlas, a teprve posléze obor dramaturgie na Divadelní umělecké a technické vysoké škole v Moskvě . V roce 1990 požádal, ještě před znovusjednocením Německa, jako uprchlík z Moskvy o udělení azylu v tehdejší Německé demokratické republice , jejíž občanství posléze obdržel stejně jako následně Spolkové republiky Německo . Wladimir Kaminer je ženatý a žije s rodinou v Berlíně. Se svojí paní, Olgou Kaminer, jež je rovněž ruského původu a spisovatelkou, se seznámil roku 1995 v Berlíně. Společně vychovávají dvě děti, Nicole a Sebastiana.

Wally Kahl

Německý autor knih o akvarijních rybách.

Vuk Stefanović Karadžić

Vuk Stefanović Karadžić byl srbský jazykovědec a reformátor srbštiny, tvůrce novodobého srbského spisovného jazyka, účastník Slovanského sjezdu v Praze roku 1848. Karadžič pocházel ze selské rodiny, vzděláním byl samouk. Účastnil se prvního srbského povstání, které se odehrálo na počátku 19. století. Po porážce povstání přesídlil jako celá řada tehdejších uprchlíků do nedalekého Uherska, odkud putoval do Vídně, kde spolu s Jernejem Kopitarem spolupracoval jak na schraňování srbských literárních a kulturních památek, tak i na reformě cyrilice a prosazení jazyka do srbské literatury, kde ještě převažovala staroslověnština a ruština. Zabýval se také sběrem srbských lidových písní a sepsal i první srbský slovník. Jeho sbírky lidové tvorby Srbska propojily jihoslovanský prostor s tehdy kurz udávajícím romantismem. Karadžić žil dlouho v neutěšených poměrech; získával pomoc z Ruska a v Černé Hoře na pozvání tehdejšího knížete Petra Njegoše pomáhal s budováním školství v tehdy zaostalém knížectví. V roce 1814 vydal první písemně zdokumentovanou knihu o srbské gramatice . O několik let později následovala Srpska gramatika a další spisy. Vukovy reformy přinesly do jazyka přísně fonetický pravopis, založený na venkovské mluvě a zásadě piš jak slyš. Tehdejší poměry Karadžić odsoudil jako chaos v jazyce, kdy si každý píše jak chce, bez jakýchkoliv pravidel . Došlo také k zásadnímu zjednodušení gramatických pravidel. Ta však byla přijímána s nelibostí; jeho knihy nesměly vyjít v samotném Srbsku a jeden čas ani v Rakousku. Proti "novým pořádkům" protestovali jak kníže Milan, tak i patriarcha Srbské pravoslavné církve Stratimirović. Teprve až v polovině 19. století si nová podoba jazyka začala razit cestu do Srbska a roku 1867 byla přijata za definitivní verzi spisovného jazyka. ...

Vladimíra Kašťáková

Vladimír Karpenko

Vladimír Karpenko je český chemik a popularizátor vědy. Pracuje na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde se zabývá biofyzikální chemií a dějinami alchymie. Je členem britské Society for the History of Alchemy and Chemistry, České chemické společnosti a Společnosti pro dějiny věd a techniky. Je autorem nebo spoluautorem více než 100 vědeckých prací, populárně-naučných knih Prvky očima minulosti , Křivolaké cesty vědy , Alchymie – dcera omylu , Tajemství magických čtverců , Alchymie - nauka mezi snem a skutečností , Alchymie – svět pohádek a legend a učebnice Biofyzikální chemie . Od roku 1961 napsal více než 2000 popularizačních příspěvků, např. pro časopis Vesmír a Český rozhlas.

Vladimír Karfík

Vladimír Karfík byl československý architekt a vysokoškolský pedagog. V letech 1919–1924 studoval na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze, s podporou Masarykovy akademie práce absolvoval 1925–1926 studijní praxi u Le Corbusiera v Paříži a 1928–1929 praxi u Franka Lloyda Wrighta v jeho studiu Taliesin. V letech 1930–1946 byl vedoucí projekčního oddělení firmy Baťa ve Zlíně. Patřil k výrazným postavám na poli české a slovenské moderní architektury 20. století. Je zároveň osobností kontroverzní – v socialistickém Československu patřil k prominentním osobnostem, roku 1956 byl vyznamenán Státní cenou a jako architekt působil zejména v oboru teorie architektury jako profesor na SVŠT v Bratislavě. Vladimír Karfík se narodil ve Slovinské Idriji v rodině českého závodního lékaře Františka Karfíka, který léčil choroby z povolání a úrazy pracovníků tamějších rtuťových dolů, a jeho manželky Hermíny jako nejstarší z třech sourozenců se stal profesorem Lékařské fakulty UK v Praze, sestra Jarmila byla právničkou). V roce 1904 se rodina přestěhovala do Prahy. Počátky jeho profesní dráhy sahají do 20. let 20. století, kdy se jako čerstvý absolvent architektury uplatnil s podporou Masarykovy akademie práce jako kreslič u Le Corbusiera v Paříži, zde se také osobně setkal s architektem Adolfem Loosem a poté delší dobu působil v ateliéru významného průkopníka moderní architektury v USA Franka Lloyda Wrighta. Právě při pobytu v Americe jej poprvé oslovil a později ve svých zlínských ateliérech zaměstnal Tomáš Baťa, který již tehdy rozpoznal jeho nadání a cenil si zejména jeho americké zkušenosti. Právě ve Zlíně jako zaměstnanec firmy Baťa pak v průběhu 30. let realizoval celou řadu velmi progresivních a účelně navržených staveb. Mezi ně patří například Baťův mrakodrap, Společenský dům , firemní...

Vladimír Kalina

Studoval v Praze na reálném gymnáziu a na Novinářské fakultě Vysoké školy politické a sociální . PhDr. 1970 prací Publicistické začátky Ivana Olbrachta. Pracoval jako redaktor v ČTK a časopisu Čs. loutkář . Od 1954 přednášel uměleckou žurnalistiku a scénáristiku na UK . 1959-89 byl externím dramaturgem FS Barrandov . Od 1988 svobodné povolání. 1990 jmenován v rámci rehabilitací profesorem filmové a televizní dramaturgie na pražské FAMU. První příspěvky otiskoval ve Středoškoláku a Mladé frontě , dále publikoval ve Studentských novinách, Pionýru, Světě v obrazech, Hlasu revoluce, Čs. loutkáři, Čs. novináři, Večerní Praze, Sešitech novináře, Květech aj. Scenáristicky se podílel na filmech Žižkovská romance , Pět z milionu , Pevnost na Rýně , Pražské blues , Tempo první lásky , Slečny přijdou později , Když má svátek Dominika , Těch několik dnů… , Svatej z Krejcárku , Tatínek na neděli , Maturita za školou , Lidé z metra , Profesoři za školou , Romance za korunu , Zrcadlení , Hodinářova svatební cesta korálovým mořem , Lásky mezi kapkami deště , Signum laudis , Zelená vlna a Hat-Trick aj. J...

Viktor Karlík

VIKTOR KARLÍK výtvarník, redaktor Revolver Revue. V roce 1981 absolvoval Střední průmyslovou školu grafickou v Praze a pak pracoval v depozitáři Orientální sbírky Národní galerie, pro niž i restauroval, například čínské hrobové figury. V osmdesátých letech se podílel na řadě samizdatových a jiných neoficiálních kulturních aktivit. Roku 1985 spoluzaložil časopis Revolver Revue, v roce 1995 Kritickou Přílohu Revolver Revue. Stál u zrodu týdeníku Respekt , graficky upravil několik desítek knih. Jako redaktor a příležitostný kurátor se zasloužil o prosazení díla mnohých autorů do povědomí kunsthistorické i širší veřejnosti. Značná část jeho vlastní výtvarné práce je spojena s rodnou čtvrtí Smíchov. O Karlíkově tvorbě psal zejména Zbyněk Hejda, Jaromír Zemina, Pavla Pečinková, Pavel Brázda, Egon Bondy, Marcel Fišer, Viktor Šlajchrt. V roce 1999 natočil režisér Svatopluk Vála Karlíkův portrét pro TV cyklus Ateliéry. Samostatně i kolektivně vystavuje v Čechách a v zahraničí. V roce 2001 mu Galerie Klatovy-Klenová uspořádala retrospektivní výstavu a vydala knižní monografickou publikaci. Katalog Karlíkových serigrafických prací na překližce vyšel v Praze roku 2003 nákladem autora a Galerie Ztichlá klika. Vlastním nákladem vydal album Památník a album Linolea . Je autorem Ceny RR – bronzové plakety s motivem RR -, dále bronzové pamětní desky Milana Mejly Hlavsy a bronzových cen Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava.

Veronika Kalátová

Narozena 26. 2. 1976 v Praze. Projektová manažerka, lektorka ve finančním vzdělávání, autorka práce z oboru.

Vašek Káňa

Vašek Káňa, vlastním jménem Stanislav Řáda, byl český novinář a dramatik, typický představitel socialistického realismu. Pocházel z dělnické rodiny, za první světové války byl údajně v sirotčinci a polepšovně, později se vyučil strojním zámečníkem. V době nezaměstnanosti se toulal jako tramp po Evropě. V roce 1930 vyšly jeho Dva roky v polepšovně. Pseudonym Vašek Káňa prý vymyslel redaktor Rudého večerníku Eduard Urx. V roce 1930 byl Káňa na II. mezinárodní konferenci proletářských revolučních spisovatelů v Charkově . Po návratu pracoval jako novinář v komunistickém tisku. Od roku 1938 pracoval opět v továrnách. Po válce krátce působil jako redaktor a stal se spisovatelem z povolání. Po komunistickém převratu se Káňa uplatnil především jako dramatik. Jeho veselohra Parta brusiče Karhana se stala doslova hitem. Druhá hra na podobné téma však již tak úspěšná nebyla. Káňa se proslavil jako tvůrce budovatelských dramat. Byl jedním z nejaktivnějších prorežimních komunistických redaktorů, dramatiků.

Undine Kalmus

Autorka příručky o zahradní architektuře.

Tomás Katrnák

Doc. PhDr. Tomáš Katrňák, Ph.D., proděkan pro zahraniční vztahy Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Vystudoval sociologii na MU v Brně. Zabývá se sociálními nerovnostmi, třídní analýzou, sociální a vzdělanostní mobilitou, sociální statistikou.

Tania Kambouri

Tania Kambouri je německá policistka a také spisovatelka literatury faktu řeckého původu, která na sebe upozornila autentickou zpovědí ve knize Deutschland im Blaulicht: Notruf einer Polizistin , ve které jako bochumská policistka podala syrovým způsobem reálný stav soužití s migranty v Německu, co se jejich agresivního chování, vzrůstajícího násílí a despektu k německé společnosti týče. Tania Kambouri kritizuje především mladé muslimy, kteří nemají před německou policií vůbec žádný respekt, o to větší uvidí-li před sebou ženu. V říjnu roku 2015 pak v rozhovoru s Christophem Heinemannem uvedla, že je takřka denně na ulici verbálně napadána mladými muslimy, při provedené dopravní kontrole agrese ještě dokonce vzrůstá. Tania Kambouri také dodává, že je spolu s kolegou kritizována, vyjádří-li se o cizincích hanebně, a to i z politických kruhů, odkud kritika hlavně vychází, neboť se jim to nehodí do krámu. Také v roce 2015 předhodila Spolkovému kriminálnímu úřadu , že falšují skutečná čísla o páchané kriminalitě migrantů. „Importovali jsme si kriminalitu, kterou jsme dříve neměli. “

Slávo Kalný

Slovenský publicista, novinář, dramatik.

Simona Kadlíková

Ryszard Kapuściński

Ryszard Kapuściński byl polský reportér, novinář a publicista. Je to v současnosti nejpřekládanější polský autor . Narodil se v učitelské rodině. V létě 1940 utekl spolu s matkou ze Lvova před deportacemi na Sibiř. Otec, jako záložní důstojník, byl povolán do armády na jaře 1939 a odjel do polského vnitrozemí. Bojoval na západní frontě, posléze padl do sovětského zajetí. Hnán ve velké zajatecké koloně na východ směrem ke Katyni a Starobilsku utekl spolu s několika druhy během průchodu lesem. Převlečen za poleského venkovana se nakrátko vrátil na podzim do Pińsku, obsazeného již sovětským vojskem, aby se viděl se ženou a dětmi. Ryszard Kapuściński strávil válku v Sierakowě, v Kampinoském pralese, nedaleko vsi Palmiry. V 17 letech debutoval básněmi v týdeníku Dziś i jutro . Maturoval v roce 1950 na varšavském gymnáziu Stanisława Staszica. V roce 1956 absolvoval historii na Varšavské univerzitě. Novinářskou dráhu zahájil v novinách Sztandar Młodych . V roce 1956 obdržel první cenu – Zlatý kříž za zásluhy – za reportáž To też jest prawda o Nowej Hucie popisující těžké životní podmínky dělníků na socialistické stavbě hutnického kombinátu Nowa Huta nedaleko Krakova. Z novin odešel v roce 1958 po odvolání redakce za podporu týdeníku Po prostu , který byl kritický vůči státním úřadům. Přešel do týdeníku Polityka. Od roku 1962 pracuje pro polskou tiskovou kancelář PAP jako stálý zahraniční korespondent Africe, Latinské Americe a Asii. Dokumentoval pád císařství v Etiopii a Íránu. Od roku 1974 působil v týdeníku Kultura. V roce 1987 uvedlo londýnské divadlo Royal Court Theatre scénickou adaptaci knihy Cesarz , která popisuje pád režimu Haile Selassie v Etiopii . Celkově obdržel přes 40 cen a vyznamenání....

Roman Kanda

Roman Kanda je literární vědec, editor a publicista. Zabývá se marxistickým myšlením o literatuře, teoriemi postmodernismu a moderní českou a polskou prózou. Je hlavním editorem a spoluautorem knih Trhliny světa. Kniha studií o Bohumilu Hrabalovi a Podzim postmodernismu. Teoretické výzvy současnosti . Připravil edici knihy Roberta Kalivody Moderní duchovní skutečnost a marxismus a spolupracuje s Filosofickým ústavem AV ČR na edičním projektu Sebraných spisů Karla Kosíka. Působí v Ústavu pro českou literaturu AV ČR v Praze.

Robert Kalivoda

Robert Kalivoda byl český filozof a historik. V roce 1942 maturoval na klasickém gymnáziu, v roce 1943 absolvoval kurz na Obchodní akademii. Koncem války patřil ke skupině Spořilovští surrealisté. V letech 1945 až 1949 vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 1948 do roku 1950 byl středoškolským profesorem, od roku 1950 do roku 1953 byl zaměstnán na Ministerstvu školství. Od roku 1954 do roku 1970 vědecký pracovník Filosofického ústavu ČSAV, kde byli jeho kolegy Květoslav Chvatík, Josef Zumr a Karel Kosík. V letech 1970 až 1974 vědecký pracovník Pedagogického ústavu ČSAV. V roce 1974 byl z politických důvodů předčasně penzionován a až do své smrti veřejně nevystupoval.

Renata Kaminská

Narozena 3. 1. 1983 v Ostravě. Pedagožka, autorka knih pro děti předškolního a mladšího školního věku o zdravém životním stylu.

Reki Kawahara

Japonský spisovatel. Autor manga románů.

Radek Karban

Radek Karban je expert na rozvíjení lidského potenciálu a trenér energy & high performance. Pořádá pro firmy, vrcholové sportovce a veřejnost tréninky na vyrovnání se s nejrůznějšími strachy a prohloubení sebedůvěry a sebevědomí, obnovení psychických i fyzických sil, dosažení stavu vrcholové výkonnosti a nastavení životní rovnováhy. Mezi jeho mentory patří světové špičky jako Brian Tracy , Richard Bandler či Tolly Burkan . Pokud chcete ve svém životě MAXIMUM a dojít k absolutnímu vnitřnímu naplnění, Radek Vám ukáže cestu. Radek procestoval za posledních 11 let 49 zemí, díky čemuž získal rozhled a praktické zkušenosti s různými typy lidí. Bylo mu přáno dostat se v USA k lidem, kteří pomohli vzhůru např. Billu Clintonovi, Andre Agassimu, Sereně Williams, Hugh Jackmanovi, Oprah Winfrey, Donaldu Trumpovi a dalším a od těch se mohl učit. Je držitelem certifikace NLP Master a New Code NLP, díky čemu umí v lidech vyvolat hluboké změny v jejich myšlení. Je autorem několika českých online tréninků a knihy Proměň své sny v realitu. Pořádá intenzivní transformační kurzy a tréninky na rozvinutí našeho plného potenciálu a ukazuje lidem, jak lze dosáhnout čehokoliv, co si jen dokáží představit.

Philip Kaufman

Americký režisér, scenárista, producent a herec.

Petr Karas

Narozen 1969 v Třebíči. Farář v Dolních Bojanovicích, autor křesťanské literatury.

Petr Kaplan

Autor učebnic chemie.

Petr Kadlec

Narozen 14.7.1979 v Příbrami. Modelář, regionální historik, autor publikací a článků z dějin Dobříše.

Petr Kadlec

Petr Kadlec je bývalý český profesionální hokejista. Téměř celou svou dosavadní profesionální kariéru strávil v pražské Slavii, kde v letech 1995–2014 odehrál 19 sezón, významnou měrou se podílel na jejích úspěších včetně zisku dvou mistrovských titulů a poslední 4 sezóny byl kapitánem týmu. Výjimkou byla sezóna 1999–2000, jejíž většinu včetně play-off hostoval v HC Keramika Plzeň, kde vybojoval svou první extraligovou medaili . Od roku 2001 do roku 2006 pravidelně nastupoval za českou hokejovou reprezentaci . V utkání proti Litvínovu 27. září 2011 nastoupil ke svému 900. extraligovému utkání a stal se tak teprve osmým hráčem v historii, který tohoto počtu zápasů dosáhl. Rok a půl poté si 10. března 2013 ve čtvrtfinále proti Kladnu připsal 1000. zápas a stal se pátým hráčem extraligy, který to dokázal. Po skončení sezóny 2013/14 se Kadlec rozhodl Slavii opustit a zamířil do Škody Plzeň, kde podle něj měli vyšší sportovní cíle než ve Slavii. V play off sezóny 2015/16 si ve třetím čtvrtfinálovém utkání na ledě Olomouce připsal své 1157. utkání, čímž se posunul před Petra Lešku na 2. místo v počtu odehraných zápasů v extralize. Do konce sezóny zvýšil počet startů na 1165, čímž na rekordmana Františka Ptáčka ztrácel 44 zápasů. První zápas v národním týmu: 11. prosince 1997 Česká republika - Kanada . Statistiky reprezentace:

Pavel Kačer

Práce o motocyklových a automobilových závodech.

Ondřej Kalina

Mgr., politolog, zaměřený na evropskou integraci a politické vzdělávání.

Miroslav Karlíček

Ing. Miroslav Karlíček, Ph.D. je vedoucí katedry marketingu na Fakultě podnikohospodářské VŠE. Vyučuje předměty Marketing 1 a Marketingová komunikace. Praktické zkušenosti získal v agentuře Ogilvy Public Relations, kde pracoval pro klienty, jako je Janssen-Cilag, Plzeňský Prazdroj, Henkel či Olympus. Působil také jako tiskový mluvčí VŠE a marketingový poradce společnosti SAP ČR. Další zkušenosti nabyl během stáží na HEC School of Management ve Francii, ve společnosti EPSON v USA a ve společnosti BOSCH v Německu. Od roku 2009 je členem vědecké rady Fakulty podnikohospodářské VŠE.

Miroslav Kalina

Narozen 1931. PhDr.,Ing., vysokoškolský pedagog, anglista, autor slovníků a učebnic angličtiny z oblasti ekonomické, obchodní, finanční a právní.

Miroslav Kalina

MUDr., neurolog, od 1993 primář Neurologického oddělení Nemocnice Na Homolce, Praha. Autor publikace z oblasti lékařství.

Miloslav Kala

Narozen 3. 8. 1963 v Boskovicích. Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu , bývalý politik ČSSD a poslanec.

Michail Konstantinovič Kalatozov

Sovětský filmový režisér, tvůrce filmů o 2. světové válce a o hrdinství sovětských lidí.

Martin Kasarda

Narozen 26.7.1968 v Košicích. Slovenský prozaik, básník, literární kritik a publicista.

Marta Kadlečíková

Spisovatelka, scénáristka a také asistentka a milenka Jiřího Muchy, s nímž se seznámila ve svých 21 letech při práci na Muchově knize Kankán. Byla organizátorkou proslulých večírků v Muchově domě v Praze na Hradčanech. Je známo, že podepsala spolupráci s STB.

Marcela Kašpárková

Několik let pracovala jako sekretářka ve výzkumném ústavu a s redakcemi spolupracovala pouze externě. Po listopadu 1989 nastoupila do Lidové demokracie, kde působila jako vedoucí přílohy. Od roku 1993 je redaktorkou Magazínu Dnes.

Luisa von Kamecke

Německá spisovatelka, redaktorka a překladatelka.

Lubomír Káňa

Autor příruček angličtiny.

Lesley Kara

Lesley Kara je absolventkou kurzu „Writing a Novel“ na Faber Academy. Vyštudovala angličtinu a PGCE na Greenwichskej univerzite. Predtým pracovala ako zdravotná sestra a sekretárka, neskôr sa stala prednášateľkou a manažérkou ďalšieho vzdelávania. Žije na pobreží severného Essexu.

Karel-bylinář

Narozen 1898 v Lipencích u Zbraslavi, zemřel 1979 v Praze. Autor publikací o bylinářství a bylinkách.

Karel z Reichenbachu

Německý chemik, vynálezce výroby parafinu. působil v Blansku na Moravě.

Karel Kašpar

J. Em. Karel kardinál Kašpar byl římskokatolický teolog, duchovní, 21. biskup královéhradecký a 32. arcibiskup pražský . Kardinálem se stal 16. prosince 1935. Narozen v mirošovské škole jako syn učitele Jána Kašpara a Filippiny Heidelbergové, pokřtěn jako Karel Julius ; v publikacích, které napsal, užíval jména Karel Boromejský Kašpar, plným jménem tedy Karel Boromejský Julius Kašpar. Po teologických, filozofických a právnických studiích na české koleji v Římě byl 25. února 1893 vysvěcen na kněze. Od roku 1899 působil jako spirituál Strakovy akademie v Praze a od roku 1907 jako kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. Dne 8. března 1920 byl jmenován biskupem betsaidským a světícím biskupem královéhradeckým, biskupské svěcení proběhlo 11. dubna 1920. Dne 13. června 1921 byl jmenován sídelním biskupem královéhradeckým, 29. června téhož roku byl nastolen. Kašpar byl vynikajícím znalcem církevního práva a liturgie, napsal řadu knih, článků a studií, jež byly uveřejněny převážně v Časopise katolického duchovenstva. Dne 22. října 1931 byl jmenován pražským arcibiskupem po odstoupení Františka Kordače. 16. prosince 1935 byl za své zásluhy jmenován kardinálem . V době Masarykova státního pohřbu v září 1937 odjel do Říma. Zemřel 21. dubna 1941 v Praze, je pochován ve svatovítské katedrále v Praze. Jako světící biskup královéhradecký užíval znaku s míčem sv. Terezie. Jako sídelní biskup královéhradecký užíval pak znaku čtvrceného, v prvním a čtvrtém poli s holubicí Ducha svatého, představující diecézi, ve druhém a třetím s míčem sv. Terezie. V Praze užíval nejdříve znak polcený pod hlavou se symbolem arcidiecéze. Později bylo vše převýšeno ještě další hlavou, a to s heroldským křížem Johan...