Výpis všech autorů

Reki Kawahara

Japonský spisovatel. Autor manga románů.

Petr Leonidovič Kapica

Sovětský fyzik.

Petr Karas

Narozen 12.10.1973. Kartograf, redaktor kartografických dokumentů.

Petr Kaniok

Narozen 1978. Mgr., politolog. Práce z oblasti mezinárodních vztahů a evropských studií.

Petr Kadlec

Narozen 14.7.1979 v Příbrami. Modelář, regionální historik, autor publikací a článků z dějin Dobříše.

Pavel Kačer

Práce o motocyklových a automobilových závodech.

Miroslava Kachlová

Mgr., zdravotní sestra, učitelka odborných předmětů na středních zdravotnických školách .

Miroslav Karlíček

Ing. Miroslav Karlíček, Ph.D. je vedoucí katedry marketingu na Fakultě podnikohospodářské VŠE. Vyučuje předměty Marketing 1 a Marketingová komunikace. Praktické zkušenosti získal v agentuře Ogilvy Public Relations, kde pracoval pro klienty, jako je Janssen-Cilag, Plzeňský Prazdroj, Henkel či Olympus. Působil také jako tiskový mluvčí VŠE a marketingový poradce společnosti SAP ČR. Další zkušenosti nabyl během stáží na HEC School of Management ve Francii, ve společnosti EPSON v USA a ve společnosti BOSCH v Německu. Od roku 2009 je členem vědecké rady Fakulty podnikohospodářské VŠE.

Milena Kadlecová

Martin Kápl

Narozen 1955. Ekonom, práce z oboru.

Marta Kadlečíková

Spisovatelka, scénáristka a také asistentka a milenka Jiřího Muchy, s nímž se seznámila ve svých 21 letech při práci na Muchově knize Kankán. Byla organizátorkou proslulých večírků v Muchově domě v Praze na Hradčanech. Je známo, že podepsala spolupráci s STB.

Margit Kaffka

Margit Kaffka byla maďarská spisovatelka, básnířka, feministka a novinářka. Její otec byl úředníkem, který zemřel mladý; dcera teprve studovala v klášterní škole. Kaffka získala v roce 1902 diplom pro učitelství a učila v Miskolci. V roce 1905 se provdala za Bruna Fröhlicha, lesního inženýra. Po pěti letech neúspěšného manželství odešli do Budapešti, kde vyučovala dalších 5 let. Rozvedla se a časem se provdala za Ervina Bauera, lékaře a biologa. Od roku 1915 se věnovala jen literární činnosti. Ona a její syn se roku 1918 stali obětí celosvětové španělské chřipky. První básně 21leté Kaffky publikoval časopis Magyar Géniusz. Byla pravidelným spolupracovníkem literárního časopisu Nyugat. Kaffka měla dvě hlavní témata: krizi zbídačené šlechty a polohy současné ženy. Jako novinářka byla vysoce ceněna. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Margit Kaffka na německé Wikipedii.

Macurová Katarína

M Kabaštová

Lesley Kara

Lesley Kara je absolventkou kurzu „Writing a Novel“ na Faber Academy. Vyštudovala angličtinu a PGCE na Greenwichskej univerzite. Predtým pracovala ako zdravotná sestra a sekretárka, neskôr sa stala prednášateľkou a manažérkou ďalšieho vzdelávania. Žije na pobreží severného Essexu.

Klára Kaplanová

Překladatelka z ruštiny a francouzštiny.

Klára Kakáčková

Narozena 1996. Blogerka, autorka sci-fi příběhu.

Kateřina Karolová

Kateřina Karolová se narodila v roce 1981 ve Zlíně. Vystudovala lékařskou fakultu v Praze a hned po promoci nastoupila na dětské oddělení Baťovy nemocnice ve Zlíně coby pediatr. V roce 2011, po třech letech praxe v české nemocnici, kývla na nabídku pracovního místa v Německu. O svých zkušenostech psala domů, rodině a známým a následně se rozhodla dopisy zveřejnit formou blogů. Vznikla tak série nazvaná „Já, Doktorin“, za kterou od čtenářů iDnes získala titul „Blogerka roku“ v kategorii Nováček. Úspěšné blogy vyšly následně jako její první knížka. Po návratu z Německa se usadila na Valašských pasekách a spolu s manželem se pustili do stavby rodinného domku na samotě. Během prvního těhotenství se stala součástí dokumentu České televize Čtyři v tom 3, který se týká mateřství a rodičovství. V rozmezí tří let porodila postupně tři děti - Matěje, Jonáše a Filipa. Čtenáři časopisu ONA-Dnes ji v roce 2018 zvolili ženou roku. V roce 2020 vychází její románový debut nazvaný Zítřek ti nikdo neslíbil.

Katarína Karovičová

Karolina Kamberská

Narozena 1972 v Děčíně. Vystudovala politologii, textařka, básnířka, zpěvačka v oblasti folkové hudby , též autorka kuchařské knihy.

Karel z Reichenbachu

Německý chemik, vynálezce výroby parafinu. působil v Blansku na Moravě.

Karel Kašpar

J. Em. Karel kardinál Kašpar byl římskokatolický teolog, duchovní, 21. biskup královéhradecký a 32. arcibiskup pražský . Kardinálem se stal 16. prosince 1935. Narozen v mirošovské škole jako syn učitele Jána Kašpara a Filippiny Heidelbergové, pokřtěn jako Karel Julius ; v publikacích, které napsal, užíval jména Karel Boromejský Kašpar, plným jménem tedy Karel Boromejský Julius Kašpar. Po teologických, filozofických a právnických studiích na české koleji v Římě byl 25. února 1893 vysvěcen na kněze. Od roku 1899 působil jako spirituál Strakovy akademie v Praze a od roku 1907 jako kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. Dne 8. března 1920 byl jmenován biskupem betsaidským a světícím biskupem královéhradeckým, biskupské svěcení proběhlo 11. dubna 1920. Dne 13. června 1921 byl jmenován sídelním biskupem královéhradeckým, 29. června téhož roku byl nastolen. Kašpar byl vynikajícím znalcem církevního práva a liturgie, napsal řadu knih, článků a studií, jež byly uveřejněny převážně v Časopise katolického duchovenstva. Dne 22. října 1931 byl jmenován pražským arcibiskupem po odstoupení Františka Kordače. 16. prosince 1935 byl za své zásluhy jmenován kardinálem . V době Masarykova státního pohřbu v září 1937 odjel do Říma. Zemřel 21. dubna 1941 v Praze, je pochován ve svatovítské katedrále v Praze. Jako světící biskup královéhradecký užíval znaku s míčem sv. Terezie. Jako sídelní biskup královéhradecký užíval pak znaku čtvrceného, v prvním a čtvrtém poli s holubicí Ducha svatého, představující diecézi, ve druhém a třetím s míčem sv. Terezie. V Praze užíval nejdříve znak polcený pod hlavou se symbolem arcidiecéze. Později bylo vše převýšeno ještě další hlavou, a to s heroldským křížem Johan...

Kardinálové

Czech C&W/pop group, led by Zdeněk Merta, backing band for Petra Černocká. Originally named The Cardinals , later also credited as “Kardinálové Zdeňka Merty”.

Kaisen

Mistr Kaisen patří mezi hlavní představitele zen-buddhistické školy Sótó v Evropě. Škola byla založena mistrem Eiheiem Dógenem ve 13. století, v Japonsku. V Evropě se rozšířila v 60. letech minulého století zásluhou mistra Dešimarua. Hlavní náplní této školy je meditace v sedě – zazen, při které se klade důraz na pozici těla, dýchání a pozornost. Mistr Kaisen – Alain Krystaszek se narodil v roce 1952 ve Francii, v Noyonu v kraji Oise. První léta dětství strávil ve svém rodném městě. Opustil ho v osmi letech, když se jeho otec rozhodl odvést jej na výchovu do své rodné vlasti, do Polska. Zde se mu ve Wroclawi dostalo přísné výchovy a represivní atmosféra komunismu tehdejší doby v něm zanechala zarmucující pocity. S tím, jak vyrůstal, stále více přemýšlel o otázkách nespravedlnosti, zloby a lidské hlouposti. Křesťanská výchova, které se mu v Polsku dostalo, když ministroval u starého biskupa, mu přinesla první odpovědi. Po svém návratu do Francie v roce 1967 se stal strážcem katedrály v Noyonu a průvodcem v muzeu J. Kalvína. Dokonce zamýšlel stát se knězem. Ale na mysli mu v té době vytanuly další otázky. Nedokázal se smířit s tím, že by mír a štěstí ducha mohly existovat jen mezi čtyřmi zdmi kostela a že by vnější svět byl naplněn jen utrpením a nevědomostí. Bez přestání pokračoval ve svém hledání, vandroval od jednoho společenství k druhému. Začal si vydělávat na živobytí jako hudebník, hrou na bicí. V té době, na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, byla ve Francii v plném rozkvětu východní filozofie. Unesen bojovými uměními, kterým se začal učit již v Polsku od zakavkazských učitelů, se rozhodl v roce 1972 podniknout cestu do Číny, a praktikovat tak bojová umění u samého zdroje. Jeho cesta vedla napříč Himálajemi, napříč celou komunistickou Čínou, až k malému klášteru, ztracenému v horách Wai-fang-šanu. Zde praktikoval kung-fu a meditoval pod vedením starého čínského mistra, který ho naučil mistrovství ovládání těla a ducha, stejně tak jako tradiční čínské me...

Josef Kábele

Autor elektrotechnické příručky.

Jonas Karlsson

Jonas Karlsson je ztělesněním pojmu všestranného nadání. Jakožto jeden z nejvýznamnějších švédských herců ztvárnil role nejen v řadě divadelních her inscenovaných národním divadlem Dramaten, ale také v několika velmi kladně hodnocených celovečerních filmech a televizních seriálech. V roce 2005 debutoval jakožto dramatik divadelní hrou Noční procházka pro přední stockholmskou scénu Stockholms Stadsteater, která si u kritiků i publika vysloužila nadšené ohlasy. Po pozitivní zkušenosti s divadelní tvorbou se Jonas Karlsson začal věnovat i psaní prózy. Dráhu spisovatele zahájil sbírkou vzájemně propojených, humorných a inteligentních povídek Druhý gól , která dává vzpomenout například na tvorbu Raymonda Carvera, Karlsson dokládá svou dovednost provázat jednotlivé povídky tak, že výsledkem je víc než pouhý součet částí.

Jon Kabat-Zinn

Jon Kabat-Zinn je emeritním profesorem medicíny a jednou z klíčových osobností v USA, která zpopularizovala pojem mindfulness . Je zakladatelem Kliniky pro snižování stresu a Centra pro mindfulness v medicíně, zdravotní péči a společnosti na Massachusettské univerzitě. V roce 1979 vytvořil program proti snižování stresu MBSR . Je autorem celé řady vědeckých prací na téma klinické aplikace všímavosti v medicíně a ve zdravotnictví. O všímavosti píše rovněž praktické knihy pro širokou veřejnost. Dvě jeho publikace vyšly také v češtině. Kabat-Zinn se narodil v roce 1944 v New Yorku jako nejstarší ze tří dětí. Jeho otcem byl vědec Elvin Kabat, jeho matka Sally Kabat byla malířka. V roce 1964 vystudoval Haverford College a v roce 1971 získal titul Ph.D. v molekulární biologii. Jeho školitelem byl Salvador Luria, laureát Nobelovy ceny v medicíně. S meditací se poprvé seznámil při setkání s Philipem Kapleau, učitelem zen buddhismu. Vystudoval Insight Meditation Society, kde také občasně učil. Roku 1979 založil Kliniku snižování stresu. Kabat-Zinn zde vyvinul program Snižování stresu pomocí všímavosti , který využívá funkční prvky buddhistické meditace a jógy pro léčbu chronického stresu, bolesti, úzkosti a dalších psychosomatických obtíží. Program MBSR dnes využívá přes 720 zdravotnických zařízení po celém světě. MBSR vyučuje po celém světě s cílem pomáhat lidem zvládat stres, deprese, úzkosti, bolest a psychosomatická onemocnění. Program MBSR je nabízen v nemocnicích a dalších zdravotnických centrech. Prošlo jím přes 20 000 pacientů a dnes je považován za excelentní příklad praxe psychosomatické a také tzv. participativní medicíny, kdy se pacient spolu s lékaři aktivně podílí na prevenci nemocí a zlepšování svého zdraví. Jon Kabat-Zinn je autorem řady publikací. Mezi jinými to je „Full...

Jiří Kastner

Narozen 16.6.1956 v Klatovech. RNDr., geograf, pedagog, práce z oboru, též regionální politik.

Jaroslav Kándl

Narozen 17.1.1917 v Szegedinu , zemřel 1979. Ing.architekt, grafik, autor ilustrací a kreslených filmů.

Jaromír Kazda

PhDr., divadelní historik, publikace z oboru. Narozen 30.12. 1948 v Praze.

Jana Kawuloková

Narozena 29. 2. 1963. Polská spisovatelka působící v Česku.

Jana Kalová

Narozena 1965. RNDr., Ing., Ph.D., vysokoškolská pedagožka, autorka publikací z oboru termomechanika, mechanika tekutin, matematika, matematické inženýrství a matematické modelování.

Jana Kadlecová

Pracovnice nakladatelství Artia, překladatelka z ruštiny.

Jan Kavale

Autor výstavy, Jan Kavale, se narodil 24.6.1953 v Žichovicích, okr. Klatovy. Fotografovat začal v patnácti letech fotoaparátem Leica, kterou dostal od otce. Vystudoval SPŠ strojní v Klatovech a po základní vojenské službě pracoval v Proagro Klatovy, provoz Sušice. Od roku 1975 byl členem fotoklubu SČF Sušice pod vedením Františka Košťálka. Aktivně se zúčastňoval soutěží a výstav až po celostátní kola. Vystřídal fotoaparáty Praktika, Pentax, Fuji, Yashica, Flexaret. Začátkem devadesátých let minulého století začal fotografovat pod firmou Fotorisk a spolupracoval a spolupracoval hlavně s JPS country Sušice. Společně vydali asi 300 pohlednic, převážně Šumavy, dále kalendáře a propagační letáky všeho druhu. V roce 1999 se autor osamostatňuje a pod stejnou značkou začíná vydávat vlastní řadu knih: Vodstvo Šumavy, Šumava rozkvetlá, Šumavské chalupy, Šumava stromy a les, Šumava z ptačí perspektivy a Šumava jako malovaná. V současné době připravuje obrazovou publikaci Vltava. Společně se spisovatelem Liborem Chvojkou po absolvování společných cest vydává knihy Severní Amerikou s děravou kapsou, Novým Zélandem s děravou kapsou, Tasmánií a jihovýchodní Austrálií s děravou kapsou a Říší Inků s děravou kapsou. Svými fotografiemi doplnil obálky knih Milana Pokorného, Jarmily Sucháčové a Marie Malé. Autorovy fotografie našly své místo i v prestižních publikacích nakladatelství V Ráji, památky České republiky - hrady. Fotografie Šumavy reprezentovaly Českou republiku i na Expo v Tokiu a různých veletrzích cestovního ruchu. Od roku 2004 spolupracuje s nakladatelstvím RegionAll Hany Voděrové v Plzni a od roku 2007 se stává fotografem nově vzniklého časopisu Vítaný host na Šumavě a v Českém lese. V roce 2008 vydává u nakladatelství Karmášek České Budějovice první knihu povídek Zakázaná archeologie na Šumavě. V roce 2009 přichází druhá kniha povídek Příběhy starých cest Šumavy a v roce 2010 třetí Příběhy kamenů a skal Šumavy a další rok kniha Příběhy lidí a zvířat Šumavy, všechny v...

Jan Karník

Narozen 16. 8. 1870 v Novém Městě na Moravě, zemřel 27. 12. 1958 tamtéž. MUDr., lékař, básník, prozaik, publicista , překladatel z polštiny.

Jan Kameník

Ludmila Macešková, rozená Poprová byla básnířka a prozaička píšící pod pseudonymem Jan Kameník. Ludmila Macešková se narodila jako druhé ze dvou přeživších dětí v rodině Antonína a Anny Poprových. Brzy po jejím narození, v roce 1900 se rodina přestěhovala do Pardubic, kde se otec věnoval výrobě dřevěných modelů a součástek strojů . V roce 1918 odmaturovala na pardubickém 1. dívčím reálném gymnáziu. V letech 1918 – 1921 studovala na Akademii výtvarných umění pod vedením Jakuba Obrovského a Maxe Švabinského. Školu nedokončila, protože se na nátlak rodiny vdala v roce 1921 za Josefa Róna , s nímž se znala od roku 1912. Po svatbě se začal chovat despoticky, a tak jí např. zakázal pokračovat ve studiích. V roce 1923 se jim narodil syn Dalibor. V roce 1930 manželství skončilo rozvodem. Vzhledem k tomu, že při rozvodu přišla o veškerý majetek, přestěhovala se do malého nebytového půdního prostoru v Nuslích a živila se příležitostným psaním do různých ženských časopisů, kreslením módních návrhů a střihů, atd. Následující období, které prožila v nuzotě, však paradoxně pokládala za nejkrásnější období svého života. V lednu roku 1932 se jí narodil nemanželský syn Ivan, za jehož otce Jiřího Macešku se záhy poté provdala. V dalších letech se rodina mnohokrát stěhovala a žila v nuzných poměrech. Maceška nechtěl pracovat, zabýval se černou magií. A protože úřady neuznaly její maturitu získanou za Rakouska-Uherska, byla Ludmila Macešková nucena pracovat v Melantrišském závodě jako kreslička střihů v nejnižší platové kategorii dělnic. V roce 1941 její syn Dalibor onemocněl schizofrenií. Nepříliš šťastné manželství skončilo nejprve rozlukou v roce 1945 a pak rozvodem v roce 1950. Ve 40. letech se přestěhovala spolu se syny do bytu v Týnské ulici, kde vznikla většina jejích knih. V roce 1944 byla vydání první její kniha Okna s anděly. Již ...

Jan Kameníček

Jan Kameníček je český spisovatel, dramatik a malíř. Vystudoval Střední průmyslovou školu stavební, poté studoval na Pražské konzervatoři obor violoncello. Po ukončení studia pracoval rok v Československém rozhlase. Od roku 1980 je ve svobodném povolání. Literární historik František Kautman jej označil za pokračovatele Franze Kafky, respektive za spisovatele kafkovského typu. Jan Kameníček se narodil do rodiny s výrazným technickým a uměleckým zaměřením. Zatímco jeho osobnost tíhla k múzickému odkazu příbuzných ze strany jeho matky, rodiči byl nucen ke studiu technických oborů, blízkých aktivitám příbuzných ze strany jeho otce. Hru na violoncello vystudoval až po absolvování střední průmyslové školy. Po krátkém profesionálním hraní se začal věnovat výhradně psané tvorbě. Zpočátku se věnoval životopisným povídkám z hudebního prostředí. Pozdější texty mají výrazně kafkovský charakter. Vedle své spisovatelské činnosti také maluje abstraktní obrazy, ilustroval i některé své knihy. Psal životopisné povídky a rozhlasové hry, mj. Třináct krásných let , Zrání , Interview , Variace na Paganiniho téma , Kontrapunkty , Z mého života , Hodiny u Bachů , Podzim v Novém světě aj. Pro televizi napsal spolu se svým dlouholetým spoluautorem Svatoslavem Gosmanem televizní hudební scénáře, mj. Obrazy z dějin české hudby nebo balet Alenka v říši divů. Začal publikovat časopisecky, první rukopisy vycházely samizdatově. V oficiální knižní tvorbě debutoval Jan Kameníček roku 1988 knihou Rekviem za kantora Bacha. Ve svých prvních knihách Kameníček přirozeně pokračoval v rozvíjení námětů, které předtím připravoval pro rozhlas a televizi. Brzy se však začal stále více věnovat otázkám lidské existence nebo přímo existencialismu. Už v roce 1990 a pak opakovaně i později český literární historik František Kautman označil Jana Kameníčka za v jistém smyslu následovníka Franze Kafky, respektive za spisovatele kafkov...

Ján Kalinčiak

Ján Kalinčiak byl slovenský spisovatel a básník. Pocházel ze sedlácké rodiny, jeho otec byl evangelickým knězem a matka zemankou. Studoval v Záturčí, Necpaloch, Gemeru, později v Levoči a od roku 1839 v Bratislavě. O několik let později studoval i v německém Halle. Působil jako vychovatel a od roku 1846 působil jako profesor filozofie a rektor na gymnáziu v Modre. Od roku 1858 byl ředitelem na gymnáziu v Slezském Těšíně, kde se setkal s M. M. Hodžou. Po odchodu do penze se přestěhoval do Martina, a stal se redaktorem měsíčníku Orol. Pochován je na Národním hřbitově v Martině. Svojí tvorbou se Ján Kalinčiak řadí do období slovenské romantické literatury. Největší vliv na vývoj Kalinčiakova osobního i literárního formování mělo střetnutí se štúrovci, hlavně pak samotné přátelství s Ľudovítem Štúrem. V posledních letech Štúrova života přepisoval jeho dílo O národných povestiach a piesňach plemien slovanských do češtiny. Základními náměty jeho raných prací je slovanství, folklór a literatura, Slovensko v rámci Uherska. Také zapisoval slovenské lidové pohádky a překládal. Zpočátku psal hlavně v češtině, v roce 1843 mu vyšla první báseň v slovenštině, čím se zařadil mezi první autory, kteří na Slovensku psali v tomto jazyku. V jeho dílech se setkáváme s hlubokými autorovými rozpory a jejich způsoby řešení, kde nechybí ani prvky romantického titanismu. Tak se jeho tvorba dá porovnávat s jinými romantickými básníky, jako byl Andrej Sládkovič a zejména Janko Kráľ. Hlavní část jeho díla však tvoří prozaická tvorba, která je nejrozsáhlejší a zároveň nejvýznamnější částí slovenské romantické prózy. Jeho prozaická díla mají často autobiografické črty a hlavním motivem jsou rozpory mezi osobním a nadosobním, láskou a povinností, zákonem a jeho porušením z „vyšších“ důvodů, přičemž hrdina má osobní pocit neviny. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Já...

Ivo Kasal

Zástupce firem v oblasti loterií jako advokát, člen redakce irského loterijního časopisu "Coin Op News", poradce české Komory zábavního průmyslu.

Ivan Kadlečík

Narodil sa v Modre v rodine evanjelického farára. Základnú školu vychodil v Rači, zmaturoval na Jedenásťročnej strednej škole v Senci roku 1956. Vysokoškolské štúdium slovenského jazyka a literatúry absolvoval na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave v rokoch 1956 – 1961. Pracovať začal v Košiciach v Mestskom archíve, potom nastúpil na základnú vojenskú službu a po jej skončení pracoval ako novinár v krajskej redakcii denníka Pravda v Košiciach. Popritom spolupracoval s Východoslovenským vydavateľstvom, podieľal sa na vzniku košického literárneho štvťročníka Krok 66 a dvojmesačníka Krok 67, ktoré aj spoluredigoval. Roku 1968 sa presťahoval do Martina, kde bol v rokoch 1968 – 1970 šéfredaktorom kultúrneho dvojtýždenníka Matičné čítanie, od roku 1970 pracoval v Biografickom ústave Matice slovenskej. Pre politické postoje vyslovované najmä v publicistickej tvorbe ho roku 1971 zo zamestnania prepustili, vylúčili zo Zväzu slovenských spisovateľov a počas celého obdobia normalizácie nemohol publikovať. Roku 1977 sa presťahoval do Pukanca, kde pracoval ako vedúci v predajni Slovenskej knihy. Rokoch 1982 – 1990 pôsobil aj ako organista v evanjelickom kostole. Od roku 1990 je zamestnaný v Ústave slovenskej literatúry SAV v Bratislave. Od mája 2004 je členom korešpondentom literárnej sekcie Bavorskej akadémie krásnych umení. Ženatý je s maželkou Ivou a má štyri deti - Martin , Ivan , Juraj a Zuzana . Vnúčatá - Ivica, Júlia, Ivan, Martina.

Grigorij Kanovič

Rusky píšící litevský spisovatel, scénárista a dramatik Grigorij-Jakov Kanovič , člen ruského a izraelského PEN klubu, je jedním z nejznámějších židovských spisovatelů na světě. Narodil se v roce 1929 ve městě Jonava v židovské rodině. Na začátku 2. světové války společně s rodiči odešel z Litvy, válku přečkali nejprve v Kazachstánu, poté přesídlili na Ural. V roce 1945 se rodina vrátila do Litvy a usadila se ve Vilniusu, kde Kanovič vystudoval filologii na Vilniuské státní univerzitě. Od roku 1993 spisovatel žije v Izraeli. Jeho první kniha, básnická sbírka "Доброе утро" , vyšla v roce 1948. Z Kanovičova pera pochází také první autobiografická novela s židovskou tematikou vydaná v poválečném Sovětském svazu "Я смотрю на звёзды" , která se setkala s kladnými ohlasy nejen čtenářů, ale také spisovatelů, např. Konstantina Paustovského. Kanovič napsal více než 10 románů, několik filmových scénářů a divadelních her. Nejznámější se stala inscenace prózy Čingize Ajtmatova "И дольше века длится день" . Kromě toho přeložil do ruštiny mnoho děl litevské literatury, například knihu Les bohů od Balyse Sruogy . Autorovy knihy byly přeloženy do 12 jazyků. Téměř všechny romány redigovala jeho manželka Olga. Angažoval se také v politice, především v otázkách antisemitismu a nezávislosti Litvy. V letech 1989 až 1993 byl předsedou litevské židovské obce, v současnosti je čestným předsedou. Kanovič je oceňovaným spisovatelem v Litvě a v Izraeli. Patří mezi laureáty Národní ceny Litvy v oblasti umění a kultury za rok 2014, jeho knihy se několikrát dostaly do nominací na Bookerovu cenu.

František Kavan

František Kaván byl významný český malíř-krajinář, básník a překladatel z ruštiny. Studoval na pražské Akademii v krajinářském ateliéru u Julia Mařáka. V roce 1900 získal diplom a zlatou medaili na Světové výstavě v Paříži za obraz Podmrak, který vytvořil roku 1894 ve své rodné vsi. František Kaván se narodil 10. září 1866 ve Víchovské Lhotě , dnes součást Víchové nad Jizerou, do chudé rodiny chalupníka Davida Kavána a dcery chalupníka Anny rozené Kubátové. František měl dva mladší sourozence, Marii a Jana. Rodina byla hluboce věřící, předpokládá se, že patřili k jednotě bratrské, protože to bylo v regionu dosti běžné. Podle zápisu o křtu v katolické matrice narozených jsou ovšem oba Kavánovi rodiče zapsáni jako katolíci. Školu navštěvoval v Křížlicích a teprve až od svých čtrnácti gymnázium v Hradci Králové, kde ho učil i klasický filolog Jan Červenka. V Hradci se poprvé seznámil s díly Antonína Chittussiho a Julia Mařáka, sám začal tvořit první malby . Kvůli své první lásce Ludmile začal psát také první básně. Rodiče sice chtěli mít nejprve z Františka kněze, ale ten se po maturitě v roce 1889 rozhodl pro studium malířství, k čemuž nakonec rodiče svolili, když ho v tom podporoval i Mařák poté, co viděl jeho obrazy. Doba, kdy se Kaván dostal do Prahy na Akademii výtvarných umění, byla v akademii pod Mařákovým vedením poznamenána velkými změnami, kdy se Mařák snažil přiblížit úrovni světových akademií. Byl také posílen profesorský sbor, objevili se zde malíři Maxmilián Pirner, Václav Brožík a Vojtěch Hynais. V celém českém umění se výrazně prosadil realismus, který je spojen například s silným fenoménem sporu o rukopisy, nebo výzdoba rekonstruovaného Národního divadla. V krajinářství se prosadil výše zmíněný Antonín Chittussi, o kterém pochvalně psal kritik Karel Borom...

Eva Pourová Kadlecová

Eva Kašparová

Vystudovala filozofickou fakultu, obor němčina. Dosáhla titulu doktorka filozofie. Napsala několik brožur a učebnic o němčině.

Eduard Karkan

Fotograf.

Donna Kauffman

Americká spisovatelka.

Daniel Kamas

Autor publikací o korejské a vietnamské válce.

Dana Kalvodová

Dana Kalvodová byla jedním z mála evropských sinologů, kteří zaměřují svoje celoživotní úsilí na čínské a obecně asijské divadlo. Vytkla si za cíl seznámit nejen posluchače teatrologie, ale i širší veřejnost s divadelními kulturami zemí východní Asie, a prolomit tak evropocentristický pohled na světové divadlo.

Dalibor Kačmář

Narozen 1967. Přednáší a publikuje o programování, operačních systémech a sítích.

Center Katherine

Blažena Karasová

Blažena „Bláža“ Karasová rozená Cvrková , povoláním kreslířka, byla československá horolezkyně, vedoucí a trenérka ženského reprezentačního družstva, sportovní funkcionářka, mistryně sportu a čestná členka Českého horolezeckého svazu. Studovala Grafickou školu v Praze, profesí byla kreslířka, zaměstnaná v Archeologickém ústavu ČSAV. Ilustrovala řadu knih, mezi jinými Dostálův Botanický klíč, Květenu ČSSR, lékařské učebnice nebo Kuttovu Horolezeckou abecedu. Lezla také na pískovcích, v Českém ráji byla spoluautorkou několika prvovýstupů. Byla aktivní členkou mezinárodního ženského horolezeckého spolku RHM , díky svému umu a kontaktům se jako jediná žena z východního bloku pravidelně účastnila mezinárodních akcí.

Antonín Kamarýt

Práce z matematiky.

Antonie Kavalírová

Antonie Kavalírová , manželka zakladatele skláren v Sázavě nad Sázavou Františka Kavalíra. V letech 1859 - 1863 sepsala své vzpomínky, které byly později vydány pod názvem Paměti babičky Kavalírové.

Anna Kaminski

Ruská cestovatelka, autorka cestopisných průvodců.

Andrej Georgijevič Kasatkin

Ruský autor publikací z oblasti chemické technologie.

Andrea Kane

Andrea Kane je americká autorka romancí historických i těch ze současnosti. Sama o sobě tvrdí, že je zajímavou kombinací idealistky a pragmatičky – idealistka v ní miluje psaní romancí a pragmatička zas miluje psaní románů plných napětí. Jakmile má volnou chvilku, ráda si trénuje mozek nad křížovkami ). Během studií milovala Agathu Christie, četla jednu její knihu za druhou a snažila se přechytračit Hercula Poirota. Má ráda staré filmy pro pamětníky, ale nadevše miluje svou rodinu – manžela Brada a dceru Wendi. S rodinou žije v části Bridgewater Township nazvané Martinsville, ve státě New Jersey, USA.

Alois Kánský

Narozen 20. 10. 1954 v Praze, zemřel 31. 10. 2008. Katolický kněz, autor katechetických příruček, publicista.

Aleš Kalina

Narozen 2. 4. 1965 v Praze. Kouč v oblasti osobního rozvoje.

Aben Kandel

Americký scénárista, romanopisec a v mládí boxer. Napsal scénáře ke klasickým filmům jako jsou "I was A Teen-Age Werewolf", "Trog" a "Kid Monk Baroni". Skandální úspěch zaznamenal jeho román Město se vzdává , zfilmovaný v roce 1940.

Zdena Katayama

Do roku 1999 působila jako tlumočnice angličtiny, italštiny a ruštiny. Poté žila 6 let v Japonsku, kde studovala alternativní léčebné metody a získala certifikát mezinárodní instruktorky hypnózy a hypnoterapie. V roce 2006 založila v Čechách Institut energetické psychologie. Natočila televizní pořad Alterna a pravidelně publikuje články o alternativní medicíně. Působí také jako tlumočnice japonštiny v automobilce TPCA.