Výpis všech autorů

Michaela Kalivodová

Narozena 1. 5. 1990 v Brandýse nad Labem. Spisovatelka, autorka příspěvků do internetového časopisu Dobrá adresa.

Martin Kápl

Narozen 1955. Ekonom, práce z oboru.

Marta Kadlečíková

Spisovatelka, scénáristka a také asistentka a milenka Jiřího Muchy, s nímž se seznámila ve svých 21 letech při práci na Muchově knize Kankán. Byla organizátorkou proslulých večírků v Muchově domě v Praze na Hradčanech. Je známo, že podepsala spolupráci s STB.

Margit Kaffka

Margit Kaffka byla maďarská spisovatelka, básnířka, feministka a novinářka. Její otec byl úředníkem, který zemřel mladý; dcera teprve studovala v klášterní škole. Kaffka získala v roce 1902 diplom pro učitelství a učila v Miskolci. V roce 1905 se provdala za Bruna Fröhlicha, lesního inženýra. Po pěti letech neúspěšného manželství odešli do Budapešti, kde vyučovala dalších 5 let. Rozvedla se a časem se provdala za Ervina Bauera, lékaře a biologa. Od roku 1915 se věnovala jen literární činnosti. Ona a její syn se roku 1918 stali obětí celosvětové španělské chřipky. První básně 21leté Kaffky publikoval časopis Magyar Géniusz. Byla pravidelným spolupracovníkem literárního časopisu Nyugat. Kaffka měla dvě hlavní témata: krizi zbídačené šlechty a polohy současné ženy. Jako novinářka byla vysoce ceněna. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Margit Kaffka na německé Wikipedii.

M Kabaštová

Lesley Kara

Lesley Kara je absolventkou kurzu „Writing a Novel“ na Faber Academy. Vyštudovala angličtinu a PGCE na Greenwichskej univerzite. Predtým pracovala ako zdravotná sestra a sekretárka, neskôr sa stala prednášateľkou a manažérkou ďalšieho vzdelávania. Žije na pobreží severného Essexu.

Ladislav Kabelka

Narozen 11. 2. 1972 v Třebíči. MUDr., internista, geriatr . Publikace z oboru.

Klára Kaplanová

Překladatelka z ruštiny a francouzštiny.

Klára Kakáčková

Narozena 1996. Blogerka, autorka sci-fi příběhu.

Kateřina Karolová

Kateřina Karolová se narodila v roce 1981 ve Zlíně. Vystudovala lékařskou fakultu v Praze a hned po promoci nastoupila na dětské oddělení Baťovy nemocnice ve Zlíně coby pediatr. V roce 2011, po třech letech praxe v české nemocnici, kývla na nabídku pracovního místa v Německu. O svých zkušenostech psala domů, rodině a známým a následně se rozhodla dopisy zveřejnit formou blogů. Vznikla tak série nazvaná „Já, Doktorin“, za kterou od čtenářů iDnes získala titul „Blogerka roku“ v kategorii Nováček. Úspěšné blogy vyšly následně jako její první knížka. Po návratu z Německa se usadila na Valašských pasekách a spolu s manželem se pustili do stavby rodinného domku na samotě. Během prvního těhotenství se stala součástí dokumentu České televize Čtyři v tom 3, který se týká mateřství a rodičovství. V rozmezí tří let porodila postupně tři děti - Matěje, Jonáše a Filipa. Čtenáři časopisu ONA-Dnes ji v roce 2018 zvolili ženou roku. V roce 2020 vychází její románový debut nazvaný Zítřek ti nikdo neslíbil.

Katarína Karovičová

Karel z Reichenbachu

Německý chemik, vynálezce výroby parafinu. působil v Blansku na Moravě.

Jonas Karlsson

Jonas Karlsson je ztělesněním pojmu všestranného nadání. Jakožto jeden z nejvýznamnějších švédských herců ztvárnil role nejen v řadě divadelních her inscenovaných národním divadlem Dramaten, ale také v několika velmi kladně hodnocených celovečerních filmech a televizních seriálech. V roce 2005 debutoval jakožto dramatik divadelní hrou Noční procházka pro přední stockholmskou scénu Stockholms Stadsteater, která si u kritiků i publika vysloužila nadšené ohlasy. Po pozitivní zkušenosti s divadelní tvorbou se Jonas Karlsson začal věnovat i psaní prózy. Dráhu spisovatele zahájil sbírkou vzájemně propojených, humorných a inteligentních povídek Druhý gól , která dává vzpomenout například na tvorbu Raymonda Carvera, Karlsson dokládá svou dovednost provázat jednotlivé povídky tak, že výsledkem je víc než pouhý součet částí.

Jaroslav Kándl

Narozen 17.1.1917 v Szegedinu , zemřel 1979. Ing.architekt, grafik, autor ilustrací a kreslených filmů.

Jaromír Kazda

PhDr., divadelní historik, publikace z oboru. Narozen 30.12. 1948 v Praze.

Jarmila Kaslová

Učitelka jazyků, literatura pro mládež, pohádky, učebnice němčiny, překlad z němčiny, působila v polovině 20. století.

Jana Kawuloková

Narozena 29. 2. 1963. Polská spisovatelka působící v Česku.

Ján Silvester Kaščák

Slovenský autor publikací z oboru potravinářství, zaměřen na konzervárenství.

Jan Karník

Narozen 16. 8. 1870 v Novém Městě na Moravě, zemřel 27. 12. 1958 tamtéž. MUDr., lékař, básník, prozaik, publicista , překladatel z polštiny.

Jan Kameníček

Jan Kameníček je český spisovatel, dramatik a malíř. Vystudoval Střední průmyslovou školu stavební, poté studoval na Pražské konzervatoři obor violoncello. Po ukončení studia pracoval rok v Československém rozhlase. Od roku 1980 je ve svobodném povolání. Literární historik František Kautman jej označil za pokračovatele Franze Kafky, respektive za spisovatele kafkovského typu. Jan Kameníček se narodil do rodiny s výrazným technickým a uměleckým zaměřením. Zatímco jeho osobnost tíhla k múzickému odkazu příbuzných ze strany jeho matky, rodiči byl nucen ke studiu technických oborů, blízkých aktivitám příbuzných ze strany jeho otce. Hru na violoncello vystudoval až po absolvování střední průmyslové školy. Po krátkém profesionálním hraní se začal věnovat výhradně psané tvorbě. Zpočátku se věnoval životopisným povídkám z hudebního prostředí. Pozdější texty mají výrazně kafkovský charakter. Vedle své spisovatelské činnosti také maluje abstraktní obrazy, ilustroval i některé své knihy. Psal životopisné povídky a rozhlasové hry, mj. Třináct krásných let , Zrání , Interview , Variace na Paganiniho téma , Kontrapunkty , Z mého života , Hodiny u Bachů , Podzim v Novém světě aj. Pro televizi napsal spolu se svým dlouholetým spoluautorem Svatoslavem Gosmanem televizní hudební scénáře, mj. Obrazy z dějin české hudby nebo balet Alenka v říši divů. Začal publikovat časopisecky, první rukopisy vycházely samizdatově. V oficiální knižní tvorbě debutoval Jan Kameníček roku 1988 knihou Rekviem za kantora Bacha. Ve svých prvních knihách Kameníček přirozeně pokračoval v rozvíjení námětů, které předtím připravoval pro rozhlas a televizi. Brzy se však začal stále více věnovat otázkám lidské existence nebo přímo existencialismu. Už v roce 1990 a pak opakovaně i později český literární historik František Kautman označil Jana Kameníčka za v jistém smyslu následovníka Franze Kafky, respektive za spisovatele kafkov...

Jan Kalendovský

Mgr. Jan Kalendovský je známý šachový publicista, vydal řadu ceněných knih o šachu.

Jan Kadlec

Student historie na FF UK v Praze. Publicista od roku 2004 působí v časopise Mladý svět.

Jan Kabíček

Narozen: 21.12.1923 v Praze, zemřel 19.6.1985 v Nitře . Fotograf, muzejní pracovník.

Ivo Kasal

Zástupce firem v oblasti loterií jako advokát, člen redakce irského loterijního časopisu "Coin Op News", poradce české Komory zábavního průmyslu.

Ivan Kadlečík

Narodil sa v Modre v rodine evanjelického farára. Základnú školu vychodil v Rači, zmaturoval na Jedenásťročnej strednej škole v Senci roku 1956. Vysokoškolské štúdium slovenského jazyka a literatúry absolvoval na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave v rokoch 1956 – 1961. Pracovať začal v Košiciach v Mestskom archíve, potom nastúpil na základnú vojenskú službu a po jej skončení pracoval ako novinár v krajskej redakcii denníka Pravda v Košiciach. Popritom spolupracoval s Východoslovenským vydavateľstvom, podieľal sa na vzniku košického literárneho štvťročníka Krok 66 a dvojmesačníka Krok 67, ktoré aj spoluredigoval. Roku 1968 sa presťahoval do Martina, kde bol v rokoch 1968 – 1970 šéfredaktorom kultúrneho dvojtýždenníka Matičné čítanie, od roku 1970 pracoval v Biografickom ústave Matice slovenskej. Pre politické postoje vyslovované najmä v publicistickej tvorbe ho roku 1971 zo zamestnania prepustili, vylúčili zo Zväzu slovenských spisovateľov a počas celého obdobia normalizácie nemohol publikovať. Roku 1977 sa presťahoval do Pukanca, kde pracoval ako vedúci v predajni Slovenskej knihy. Rokoch 1982 – 1990 pôsobil aj ako organista v evanjelickom kostole. Od roku 1990 je zamestnaný v Ústave slovenskej literatúry SAV v Bratislave. Od mája 2004 je členom korešpondentom literárnej sekcie Bavorskej akadémie krásnych umení. Ženatý je s maželkou Ivou a má štyri deti - Martin , Ivan , Juraj a Zuzana . Vnúčatá - Ivica, Júlia, Ivan, Martina.

Hiro Kamigaki

Japonský ilustrátor, designér a autor komiksů.

Helena Kadečková

Helena Kadečková byla nordistka, vysokoškolská pedagožka, překladatelka z islandštiny, staroislandštiny, norštiny a dánštiny, editorka a autorka beletrie, odborných i popularizačních prací o severských autorech, literatuře, kultuře a dějinách. Zvláštní pozornost věnovala mytologii a skandinávskému středověku. Po maturitě na gymnáziu v Kubelíkově ulici v Praze pracovala jako referentka v oddělení mezinárodních styků Československého rozhlasu. V letech 1952–1957 studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V průběhu let 1957–1965 absolvovala tři roční studijní pobyty na univerzitě v Reykjavíku. Od roku 1958 do roku 2011 působila jako vysokoškolská pedagožka na tehdejší katedře germanistiky a nordistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Na Univerzitě Karlově získala v roce 1969 tituly PhDr. a CSc. Roku 1991 se stala docentkou. Přednášela a publikovala odborné studie o severských literaturách, např. Dějiny severských literatur, středověk či Moderní skandinávské literatury 1870–2000, část Islandská literatura . Z nejstaršího severského písemnictví přeložila Ságu o Ynglinzích, Eddu Snorriho Sturlusona a Příběh Amleta, prince jutského z dánské kroniky Saxona Grammatika . Napsala také několik beletristických titulů inspirovaných severskými zeměmi, např. Óli, tvůj kamarád z Islandu , Soumrak bohů, staroseverské mýty a báje . V roce 2002 vydala v Nakladatelství LN knihu Dějiny Islandu. Helena Kadečková je držitelkou medaile Karla Čapka udělované Mezinárodní federací překladatelů FIT, islandského Sokolího řádu, norské královské medaile Sv. Olava a norského královského Řádu sv. Olava.

Hana Kasparová

Narozena 1932. Ing., botanička, publikace o pěstování květin.

Grigorij Kanovič

Rusky píšící litevský spisovatel, scénárista a dramatik Grigorij-Jakov Kanovič , člen ruského a izraelského PEN klubu, je jedním z nejznámějších židovských spisovatelů na světě. Narodil se v roce 1929 ve městě Jonava v židovské rodině. Na začátku 2. světové války společně s rodiči odešel z Litvy, válku přečkali nejprve v Kazachstánu, poté přesídlili na Ural. V roce 1945 se rodina vrátila do Litvy a usadila se ve Vilniusu, kde Kanovič vystudoval filologii na Vilniuské státní univerzitě. Od roku 1993 spisovatel žije v Izraeli. Jeho první kniha, básnická sbírka "Доброе утро" , vyšla v roce 1948. Z Kanovičova pera pochází také první autobiografická novela s židovskou tematikou vydaná v poválečném Sovětském svazu "Я смотрю на звёзды" , která se setkala s kladnými ohlasy nejen čtenářů, ale také spisovatelů, např. Konstantina Paustovského. Kanovič napsal více než 10 románů, několik filmových scénářů a divadelních her. Nejznámější se stala inscenace prózy Čingize Ajtmatova "И дольше века длится день" . Kromě toho přeložil do ruštiny mnoho děl litevské literatury, například knihu Les bohů od Balyse Sruogy . Autorovy knihy byly přeloženy do 12 jazyků. Téměř všechny romány redigovala jeho manželka Olga. Angažoval se také v politice, především v otázkách antisemitismu a nezávislosti Litvy. V letech 1989 až 1993 byl předsedou litevské židovské obce, v současnosti je čestným předsedou. Kanovič je oceňovaným spisovatelem v Litvě a v Izraeli. Patří mezi laureáty Národní ceny Litvy v oblasti umění a kultury za rok 2014, jeho knihy se několikrát dostaly do nominací na Bookerovu cenu.

Gil Kane

Narozen v Litvě, zemřel v USA, autor comicsu.

Garri Kimovič Kasparov

Ruský šachista, šachový publicista a politik.

Frigyes Karinthy

Frigyes Karinthy byl maďarský spisovatel, novinář, dramatik a překladatel. Karinthy začal psát velmi brzy, už v patnácti letech mu v populárním časopise Magyar Képes Világ vycházel na pokračování román Svatební cesta do středu Země. Po absolvování gymnázia v Budapešti nějaký čas zkoušel studovat na univerzitě různé obory , ale nakonec dal přednost novinářské a spisovatelské dráze. Po zbytek svého života byl úzce spjat s literárním časopisem Nyugat , v němž publikoval své básně a povídky. Jestliže před první světovou válkou byl znám především jako humorista, karikující své kolegy spisovatele, mnohá jeho další díla jsou hořkou satirou na válečné hrůzy; Karinthy ve své době patřil k nejpřednějším kritikům války i poválečné společnosti. Jeho povídky často spadají do žánru utopie až science fiction, v tomto směru mají velmi blízko k tvorbě jeho současníka Karla Čapka. Karinthyho povídky vyhrocují běžné situace do absurdity, mnoha jeho díly prosvítá obdiv k úspěchům vědy a víra v racionální uspořádání budoucího světa. Operace mozkového nádoru, kterou podstoupil ve Stockholmu v roce 1936, byla částečně úspěšná, nakonec však této nemoci podlehl. Frigyes Karinthy mj. přeložil do maďarštiny populární příhody Medvídka Pú. Jako první v jedné ze svých povídek přišel s myšlenkou šesti stupňů odloučení, podle níž jsou prostřednictvím řetězu pouhých několika známých propojeni všichni lidé na Zemi . Jeho syn, Ferenc Karinthy , patřil též k předním maďarským spisovatelům 20. století.

Frida Kahlo

Frida Kahlo, vlastním jménem Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderón, byla mexická malířka z počátku 20. století. Malovala ve stylu původní mexické kultury, kterou mísila s prvky realismu, symbolismu a surrealismu. Jako mnozí surrealističtí umělci aktivně podporovala komunismus. Byla ženou mexického malíře Diega Rivery a milenkou komunistického revolucionáře Lva Trockého. Vytvořila 143 maleb, 55 z nich jsou autoportréty. Na otázku, proč maluje tolik autoportrétů, odpověděla: „Protože jsem tak často sama, protože já jsem subjekt, který znám nejlépe.“ Frida Kahlo se narodila 6. července 1907 jako Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderón v Coyoacán v Mexiku a byla jednou ze čtyř dcer narozených maďarsko-židovskému otci a matce španělsko-mexicko-indiánského původu. Frida překonala dětskou obrnu a v patnácti letech nastoupila do léčebného programu. Její léčba ale skončila už za tři roky, kdy byla vážně zraněna při havárii autobusu. Po nehodě strávila více než rok na lůžku, zotavovala se ze zlomeniny páteře, klíční kosti, žeber, pánve, ramena a zranění nohou. I přes velké množství provedených operací Kahlo strávila zbytek života v neustálých bolestech. Během rekonvalescence začala Kahlo tvořit olejomalby. Nejčastěji šlo o autoportréty, úmyslně naivní, malované jasnými barvami a plochými formami mexického lidového umění, které jí bylo blízké. Nad postelí měla připevněné zrcadlo, aby se viděla, když musela ležet. V 21 letech se zamilovala do mexického muralisty Diega Rivery, který byl o 20 let starší, a roku 1929 se vzali. Jejich manželství bylo velmi bouřlivé, přetrvalo nevěry, tlak Riverovy kariéry, rozvod a následně druhý sňatek, její chabé zdraví a také neschopnost mít děti v důsledku nehody v autobusu. Pár spolu cestoval do Spojených států amerických a Francie, kde se Kahlo seznámila s významnými osobnostmi ze světa umění a politiky. První vlastní výstavu měla Frida Kahlo v roce 1938 v galerii Julien...

František Kalivoda

František Kalivoda byl moravský malíř, kreslíř a litograf. Narodil se v rodině chalupníka Martina Kalivady a manželky Martiny, rozené Glivické v obci Loučka nedaleko Valašského Meziříčí. Studoval výtvarné umění na Akademii výtvarných umění ve Vídni v letech 1845–1850. Zemřel v 34 letech na tuberkulózu. Literatura uvádí jako místo úmrtí Františka Kalivody panství barona Horwatha von Szent-György nedaleko Vasváru, Maďarsko . Místem úmrtí je však Vídeň. Tisk z 10. listopadu 1858 uvádí, že František Kalivoda, malíř z Loučky, se ubytoval v hotelu Matschakerhof. O osm dní později ho Wiener Zeitung uvádí mezi zemřelými dne 13. listopadu 1858 ve vídeňské Všeobecné nemocnici . Okolo roku 1840 začal publikovat veduty českých moravských a slezských měst, hradů, zámků a dalších památkých míst. Na vedutách zobrazoval v popředí často stafáž rolníků, řemeslníků, měšťanů, výletníků a podobně. Tyto stafáže jsou dnes cenným zdrojem informací o tehdejší společnosti a módě. Veduty vycházely v nakladatelství Eduard Hölzel v Olomouci. Řadu jeho předloh litografoval August Carl Haun. Od roku 1846 maloval akvarely ve Vídni. Litografie krajin vydával též u nakladatelství Neumann, kostýmy a kroje kreslil pro nakladatelství Anton Paterno ve Vídni a Eduard Hölzel v Olomouci. V roce 1846 též vytvořil pamětní list balonového letu vzduchoplavce Christiana Lehmanna ve Vídni. Pro olomouckého nakladatele Eduarda Hölzla vytvořil spolu s Augustem Carlem Haunem soubor moravských a slezských vedut Malerisch-historisches Album von Mähren und Schlesien . Dále kreslil události a portréty....

František Kalenda

František Kalenda je český publicista, spisovatel, autor historických románů a dobrodružného románu pro děti a mládež. Mezi jeho knihy patří historická detektivka Ordál ze středověké Transylvánie, kterou vydalo na podzim roku 2012 nakladatelství Vyšehrad a obdrželo pozitivní hodnocení recenzentů. Doslovem jej opatřil literární historik Martin C. Putna. V roce 2016 nakladatelství Meander a Vyšehrad společně vydaly román pro děti a mládež ze středověku Pes, kocour a sirotek, ilustrovaný Renátou Fučíkovou. Ve stejném roce nakladatelství Vyšehrad publikovalo jeho historickou detektivku Vraždy ve znamení hvězdy z prostředí dvora Karla IV, v roce 2018 pak vyšlo volné pokračování Zlomený král. Vedle spisovatelské činnosti působí jako doktorand na Univerzitě Karlově a zabývá se také publicistikou; pravidelně přispívá pro Deník Referendum, pro který jako stálý spolupracovník v Brazílii pokrýval demonstrace během brazilských protestů v létě 2013 a kde působí jako expert na Latinskou Ameriku. Kromě toho spolupracuje s dalšími weby, například zpravodajským portálem Tiscali.cz.

František Kadlec

Narozen 1950. PhDr., historik, průvodce, pedagog a popularizátor historie zaměřený na pražské památky, ředitel odboru turistického ruchu Správy Pražského hradu, autor odborných publikací, turistických průvodců a knížek pro děti.

Eva Pourová Kadlecová

Eduard Karkan

Fotograf.

Donna Kauffman

Americká spisovatelka.

Daniel Kamas

Autor publikací o korejské a vietnamské válce.

Daniel Kaiser

Daniel Kaiser je český novinář. Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Během studia pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, poté odešel do české redakce rádia BBC a v roce 2009 se vrátil do Lidových novin. V září 2013 odešel z mediální skupiny MAFRA poté, co ji koupil Andrej Babiš. V období od října do prosince 2013 psal pro týdeník Reflex. Od ledna 2014 píše pro Echo24.

Dana Kaplanová

Bývalá sportovní novinářka. Vystudovala FTVS na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Napsala přes dva tisíce rozhovorů. Má jednoho syna, žije v Praze.

Dalibor Kačmář

Narozen 1967. Přednáší a publikuje o programování, operačních systémech a sítích.

Camila Karolinss

Česká numeroložka, která již vydala velmi úspěšný titul Jméno předurčuje Váš osud.

Blažena Karasová

Blažena „Bláža“ Karasová rozená Cvrková , povoláním kreslířka, byla československá horolezkyně, vedoucí a trenérka ženského reprezentačního družstva, sportovní funkcionářka, mistryně sportu a čestná členka Českého horolezeckého svazu. Studovala Grafickou školu v Praze, profesí byla kreslířka, zaměstnaná v Archeologickém ústavu ČSAV. Ilustrovala řadu knih, mezi jinými Dostálův Botanický klíč, Květenu ČSSR, lékařské učebnice nebo Kuttovu Horolezeckou abecedu. Lezla také na pískovcích, v Českém ráji byla spoluautorkou několika prvovýstupů. Byla aktivní členkou mezinárodního ženského horolezeckého spolku RHM , díky svému umu a kontaktům se jako jediná žena z východního bloku pravidelně účastnila mezinárodních akcí.

Birgit Kaltenthaler

Německá novinářka, redaktorka, spisovatelka, korektorka, autorka publikací z oboru alternativní medicíny, zdravého životního stylu a péče o děti.

Arnošt Kavka

Czech vocalist, bandleader, songwriter. Born March 4, 1917 in Prague , died May 2, 1994 in Prague.

Anna Kaminski

Ruská cestovatelka, autorka cestopisných průvodců.

Alex Kava

Sharon M. Kava vyrůstala na venkově ve státě Nebraska, v malém městečku Silver Creek, které mělo pouhých 500 obyvatel. Jako dítě často psala povídky na zadní stranu starých kalendářů a různé útržky papíru a schovávala si je v krabici od bot pod postel. Aby mohla vystudovat vysokou školu, musela si přivydělávat jako pomocná pracovnice v nemocnici mytím chirurgických nástrojů. Vystudovala dějiny umění a anglický jazyk. Pracovala v grafickém studiu a v reklamní agentuře, psala různé brožurky a letáky, a nakonec vedla oddělení pro styk s veřejností v televizní společnosti. Během léta 1996 Alex opustila své zaměstnání a začala se plně věnovat psaní a publikování svých psychologických románů. Aby si zpočátku vydělala na živobytí, založila si doma malou grafickou firmu. To léto byl popraven masový vrah Joubert. S tímto případem se Alex poprvé setkala v roce 1983 při své práci v místních novinách, kde se jeho řádění věnovalo několik stránek. Jeho poprava jí připomněla děs a hrůzu, kterou tehdy vyvolal v mnoha lidech. A to ji inspirovala k napsání Absolutního zla.

Aleš Kalina

Narozen 2. 4. 1965 v Praze. Kouč v oblasti osobního rozvoje.

Aben Kandel

Americký scénárista, romanopisec a v mládí boxer. Napsal scénáře ke klasickým filmům jako jsou "I was A Teen-Age Werewolf", "Trog" a "Kid Monk Baroni". Skandální úspěch zaznamenal jeho román Město se vzdává , zfilmovaný v roce 1940.

Wolfgang Kawollek

Německý odborník na zahradnictví, publikace z oboru.

Wladimir Kaminer

Wladimir Kaminer je německý novinář a spisovatel, ruského původu. Narodil se v ruské židovské rodině. Jeho otec byl inženýrem, jenž pracoval ve státním podniku, orientujícím se na oblast vnitrozemské lodní dopravy, a matka Žanna je profesí vystudovanou inženýrkou v oboru strojírenství, jež si vydělávala na živobytí jako učitelka na technické škole. Wladimir vystudoval nejdříve obor zvukové inženýrství, se zaměřením na divadlo a rozhlas, a teprve posléze obor dramaturgie na Divadelní umělecké a technické vysoké škole v Moskvě . V roce 1990 požádal, ještě před znovusjednocením Německa, jako uprchlík z Moskvy o udělení azylu v tehdejší Německé demokratické republice , jejíž občanství posléze obdržel stejně jako následně Spolkové republiky Německo . Wladimir Kaminer je ženatý a žije s rodinou v Berlíně. Se svojí paní, Olgou Kaminer, jež je rovněž ruského původu a spisovatelkou, se seznámil roku 1995 v Berlíně. Společně vychovávají dvě děti, Nicole a Sebastiana.

Vlastimil Kaiser

Narozen 22.6.1964 v Kladně. PhDr., středoškolský pedagog, též fotbalový komentátor a sportovní publicista.

Vladimíra Kašťáková

Vladimir Vasil'jevič Karpov

Ruský spisovatel, publicista a veřejný činitel.

Vladimír Karfík

Vladimír Karfík byl československý architekt a vysokoškolský pedagog. V letech 1919–1924 studoval na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze, s podporou Masarykovy akademie práce absolvoval 1925–1926 studijní praxi u Le Corbusiera v Paříži a 1928–1929 praxi u Franka Lloyda Wrighta v jeho studiu Taliesin. V letech 1930–1946 byl vedoucí projekčního oddělení firmy Baťa ve Zlíně. Patřil k výrazným postavám na poli české a slovenské moderní architektury 20. století. Je zároveň osobností kontroverzní – v socialistickém Československu patřil k prominentním osobnostem, roku 1956 byl vyznamenán Státní cenou a jako architekt působil zejména v oboru teorie architektury jako profesor na SVŠT v Bratislavě. Vladimír Karfík se narodil ve Slovinské Idriji v rodině českého závodního lékaře Františka Karfíka, který léčil choroby z povolání a úrazy pracovníků tamějších rtuťových dolů, a jeho manželky Hermíny jako nejstarší z třech sourozenců se stal profesorem Lékařské fakulty UK v Praze, sestra Jarmila byla právničkou). V roce 1904 se rodina přestěhovala do Prahy. Počátky jeho profesní dráhy sahají do 20. let 20. století, kdy se jako čerstvý absolvent architektury uplatnil s podporou Masarykovy akademie práce jako kreslič u Le Corbusiera v Paříži, zde se také osobně setkal s architektem Adolfem Loosem a poté delší dobu působil v ateliéru významného průkopníka moderní architektury v USA Franka Lloyda Wrighta. Právě při pobytu v Americe jej poprvé oslovil a později ve svých zlínských ateliérech zaměstnal Tomáš Baťa, který již tehdy rozpoznal jeho nadání a cenil si zejména jeho americké zkušenosti. Právě ve Zlíně jako zaměstnanec firmy Baťa pak v průběhu 30. let realizoval celou řadu velmi progresivních a účelně navržených staveb. Mezi ně patří například Baťův mrakodrap, Společenský dům , firemní...

Vladimír Karbusický

Vladimír Karbusický byl český muzikolog, folklorista, sociolog, estetik, pedagog a publicista. Studoval na ČVUT a na Univerzitě Karlově . Po obhajobě disertační práce působil jako vědecký pracovník v Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV. Aktivně se zúčastnil výzkumu lidové kultury českých kolonistů v rumunských Karpatech. V letech 1955–1966 se věnoval práci o nejstarších českých pověstech. V roce 1958 vydal metodologicky významnou studii o datování vojenských lidových písní v Čechách. Od roku 1962 se zaměřoval na výzkum hudebnosti v průmyslových centrech a začal se orientovat na hudebně-sociologické problémy. V roce 1966 přešel do Ústavu hudební vědy ČSAV a vydal metodologicky i materiálově objevnou, dodnes inspirativní knihu Mezi lidovou písní a šlágrem, náčrt dějin profánního zpěvu v Čechách. Jeho „kacířská“ práce Podstata umění, kritický pohled na genezi a interpretaci teorie odrazu, byla hned po vyjití zabavena a Karbusického práce dány na index. Po srpnu 1968 odešel do SRN, kde působil nejprve jako vědecký pracovník, později jako vysokoškolský učitel. Vedle hudební sociologie se věnoval především sémiotice a sémantice hudby. V roce 1976 založil katedru systematické hudební vědy na univerzitě v Hamburku, kde působil jako profesor. Od roku 1991 přednášel jako hostující profesor i na našich univerzitách. V SRN žil nedaleko Hamburku v Buchholz , pohřben je na Lesním hřbitově v Hamburku. Do dějin evropské hudební vědy vstoupil jako autor originálních sociologických, sémiotických a hudebně-antropologických studií, v nichž obdivuhodným způsobem stmeluje etnografický a historický výzkum s aspektem etnomuzikologickým a všeobecně antropologickým. Významným způsobem zasáhl do bádání v oblasti starých českých pověstí a legend. Z muzikologického hlediska rozpoznal a dal jejich původ do souvislosti s dvorskou zpěvní epikou, čímž ...

Vladimír Kamínek

Zoolog, spoluautor chovatelských příruček.

Vladimír Kalina

Studoval v Praze na reálném gymnáziu a na Novinářské fakultě Vysoké školy politické a sociální . PhDr. 1970 prací Publicistické začátky Ivana Olbrachta. Pracoval jako redaktor v ČTK a časopisu Čs. loutkář . Od 1954 přednášel uměleckou žurnalistiku a scénáristiku na UK . 1959-89 byl externím dramaturgem FS Barrandov . Od 1988 svobodné povolání. 1990 jmenován v rámci rehabilitací profesorem filmové a televizní dramaturgie na pražské FAMU. První příspěvky otiskoval ve Středoškoláku a Mladé frontě , dále publikoval ve Studentských novinách, Pionýru, Světě v obrazech, Hlasu revoluce, Čs. loutkáři, Čs. novináři, Večerní Praze, Sešitech novináře, Květech aj. Scenáristicky se podílel na filmech Žižkovská romance , Pět z milionu , Pevnost na Rýně , Pražské blues , Tempo první lásky , Slečny přijdou později , Když má svátek Dominika , Těch několik dnů… , Svatej z Krejcárku , Tatínek na neděli , Maturita za školou , Lidé z metra , Profesoři za školou , Romance za korunu , Zrcadlení , Hodinářova svatební cesta korálovým mořem , Lásky mezi kapkami deště , Signum laudis , Zelená vlna a Hat-Trick aj. J...