Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 241 - 300 z celkem 11181 záznamů

Valentina Kameníková
Valentina Kameníková byla významná česká klavíristka, známá svou interpretací klasického a romantického repertoáru. Narodila se 17. dubna 1930 v Brně v Československu a svůj hudební talent rozvíjela již od útlého věku. Kameníková studovala na brněnské konzervatoři a později na Akademii múzických umění v Praze. Její kariéra byla poznamenána vystoupeními po celé Evropě, kde si získala uznání pro svou zručnou hru a hluboké porozumění interpretovaným skladbám.
Více od autora
Václav Koval
Narozen 8.10.1907 v Nechanicích u Hradce Králové. Ing., populárně vědecká literatura.
Více od autora
Petr Král
Petr Král, vlastním jménem Petr Chrzanovský byl český básník, prozaik, esejista a překladatel píšící česky a francouzsky. Vystudoval FAMU, pracoval jako redaktor filmové literatury v nakladatelství Orbis. V roce 1968 emigroval do Francie, kde přednášel o filmu, pracoval jako lektor, fotolaborant, tlumočník aj., po roce 1989 působil krátce na čs. velvyslanectví v Paříži, poté žil v Praze.
Více od autora
Pavel Kovář
Pavel Kovář působil od poloviny 70. let v deníku Lidová demokracie a od roku 1990 pracuje v týdeníku Reflex. Napsal životopisné knihy o herci Kopeckém, psychiatru Plzákovi, fotbalistovi Bicanovi a žokeji Váňovi; autorsky se podílel na vzniku četných televizních dokumentů.
Více od autora
Milan Kuna
Český muzikolog. Narozen 19.3.1932 ve Zdicích. Promovaný historik, hudební teoretik a redaktor, práce z oboru.
Více od autora
Milada Kouřimská
Narozena 9.11.1938 v Písku. Doc., PhDr., germanistka, docentka teorie vyučování německého jazyka, autorka řady základních učebnic a učebních textů němčiny, překladatelka z němčiny.
Více od autora
Michael Koryta
Ve svých osmadvaceti má už na kontě čtyři romány. Michael žije v Bloomingtonu, Indiana. Vystudoval Indianskou univerzitu, kterou ukončil bakalářským titulem v oboru trestního soudnictví. Dříve byl novinář, nyní pracuje pro detektivní agenturu v Bloomingtonu a také učí na Indiana University School žurnalistiku.
Více od autora
Jindřich Krejča
Akademický malíř Jindřich Krejča byl významným vědeckým ilustrátorem zaměřujícím se převážně na floru. Na uměleckou dráhu se připravoval na grafické škole v Praze a na akademii umění v Mnichově. Po ukončení studií působil krátce jako pedagog oboru užitého umění v Praze, potom si zvolil dráhu svobodného umělce. Od roku 1949 byl členem Svazu slovenských výtvarných umělců a jako jeho reprezentant pracoval v několika výtvarných komisích . Věnoval se především knižním ilustracím; už v padesátých letech se začal specializovat na kreslení rostlin a živočichů. Dlouhodobě spolupracoval s kolektivem Katedry botaniky a Katedry zoologie Přírodovědecké fakulty UK v Bratislavě. Plodem tohoto symbiotického vztahu bylo několik na knižním trhu vyhledávaných obrazových publikací a atlasů, které vyšly v několika reedicích v různých nakladatelstvích Mezi jeho významná a pozoruhodná díla patří Obrazová květena Slovenska, Fauna Slovenska, Klinická toxikologie. Známé jsou i atlasy, které vyšly v několika jazykových mutacích: Letničky , Skalničky , ale i Z naší přírody – rostliny a Z naší přírody – živočichové . Z vydaných obrazových atlasů léčivých a jedovatých rostlin ilustroval Atlas léčivých rostlin , Naše rostliny v lékařství , Malý atlas léčivých rostlin a Atlas léčivých rostlin a lesních plodin . Také mnohé knihy oblíbené v zahraničí obsahují Krejčovy ilustrace . K posledním pracím patří dvojdílná publikace Blumen unserer Heimat, Bäume und Sträucher unserer Heimat. Jako renomovaný autor botanických ilustrací se uplatnil i ve světové encyklopedii výtvarníků bo...
Více od autora
Jarmila Kelnarová
PhDr. Jarmila Kelnarová, PhD. . Působila jako ředitelka na Střední zdravotnické škola Brno, Jaselská. Je spoluatorkou řady učebnic.
Více od autora
Jan Kraus
Jan Vladimír Kraus je český herec, moderátor, publicista, dramatik a režisér. Moderoval populární pořad Uvolněte se, prosím v České televizi, jehož obdobu pod názvem Show Jana Krause uvádí na Prima TV. V listopadu 2009 odstoupil z funkce předsedy Českého filmového a televizního svazu . Důvodem byla obava, že se jeho osobní spory s Českou televizí negativně přenesou i na filmový svaz. Patří ke spoluzřizovatelům Nadačního fondu proti korupci. Narodil se v Praze v česko-židovské rodině; jeho otec Ota Kraus přežil holocaust. Jeho manželkou byla herečka Jana Krausová. Po rozchodu s ní v 90. letech žije s herečkou Ivanou Chýlkovou. Je otcem čtyř dětí – Marka Blažka , zpěváka Davida Krause , Adama Krause a Jáchyma Krause . Je bratrem spisovatele a herce Ivana Krause – žijícího střídavě v Praze a Paříži, dalšími sourozenci jsou PhDr. Eliška Krausová-Chavez – působí na univerzitě v Bogotě, PhDr. Michael Kraus – profesor politologie na univerzitě v Middlebury ve Vermontu, Kateřina Krausová – pracovala v knihovně Princetonské univerzity. Jan Kraus Od dětství hrál v mnoha filmech. Debutoval v roce 1966 v málo známém filmu Dva tygři. Od té doby hrál ve více než 60 filmech, z nichž nejznámější jsou Lišáci, Myšáci a Šibeničák, Spalovač mrtvol, Dívka na koštěti, Jak se budí princezny, Černí baroni, Gympl, Drahé tety a já, Copak je to za vojáka…, atd. Jan Kraus moderoval populární pořad České televize Uvolněte se prosím, který byl později ukončen. Jeho obdobou je pořad Show Jana Krause, který také moderuje, tentokrát na stanici FTV Prima. Mimo to také moderoval jeden ročník Českého slavíka, a to v roce 2013. Pravidelně vystupoval v pořadu Kraus a blondýna na stanici Frekvence 1. Satirická prohlášení komentující moravské záležitosti bude řešit soud. V roce 2014 podepsal výzvu Sobotkově vládě, která požadovala tvrdší postup vůči Rusku a vůči přísluš...
Více od autora
Zuzana Kopecká
Narozena 11. 8. 1963 v Brně. Ilustrátorka a autorka literatury pro děti.
Více od autora
Yvonne Keuls
Yvonne Keuls se narodila v roce 1931 v Batávii v Indonésii jako nejmladší ze čtyř sourozenců. Když jí bylo šest let, přestěhovala se s rodinou do Holandska. Ačkoliv se vždycky chtěla stát se herečkou, na přání své matky vystudovala pedagogickou fakultu a stala se učitelkou. Brzy začala psát básně, divadelní hry a prozaická díla. Zveřejnila celkem 37 děl a byla vyznamenána spoustou cen. V Holandsku je známá jako autorka bestsellerů. Žije v Haagu se svým manželem.
Více od autora
Věra Kubištová
Narozena 16.6.1951 v Děčíně. Autorka knih z oboru okultismu, magie a věštení.
Více od autora
Stanislav Kratochvíl
Stanislav Kratochvíl je český klinický psycholog. Zabývá se především psychoterapií, zejména neuróz, hypnózou a sexuální terapií. Jeho otec pracoval v armádě, proto dětství prožil v různých moravských městech – v Uherském Brodě, ve Zlíně a po osvobození v roce 1945 se rodina vrátila do Brna. Zde také vystudoval psychologii na FF MU. Diplomovou práci zpracoval na téma využití psychotonu při léčbě emočních neuróz. Již během svých studií stážoval v Psychiatrické nemocnici v Kroměříži, kde posléze pracoval jako sanitář a poté, po absolutoriu v roce 1958, zde nastoupil jako klinický psycholog na tehdejší primariát prim. Mertla. Zde se na konci padesátých let a v šedesátých letech věnoval využití některých drog , které byly tehdy oficiálně distribuovány farmaceutickými podniky, v psychoterapii jako prostředku k odžití nezpracovaných a potlačených prožitků u pacientů s neurotickými poruchami. V kroměřížské psychiatrické nemocnici pracuje Stanislav Kratochvíl dodnes . Na kroměřížském Oddělení klinické psychologie působila společně se Stanislavem Kratochvílem celá řada významných osobností československé psychologie - např. doc. Ivo Plaňava, později významný manželský a rodinný psycholog, bývalý vedoucí Psychologického ústavu na FF MU v Brně prof. Mojmír Svoboda, PhDr. Petr Hájek, nyní profesor na Londýnské univerzitě, PhDr. Jan Ženatý, dále jungiánští psychologové PhDr. Ludvík Běťák, PhDr. Karel Plocek a mnozí další. Zakrátko také začal působit jako odborný asistent na brněnské univerzitě, kde přednášel psychoterapii. Během politického uvolnění v roce 1968 byl pozván jako hostující výzkumný pracovník do USA na Stanfordovu univerzitu, kde se zapojil do výzkumu hypnotických jevů. Na počátku 70. let se zasloužil o otevření psychoterapeutického oddělení , které navázalo na tradici středočeské lobečské komunity Ferdin...
Více od autora
Oldřich Králík
Oldřich Králík byl český literární historik, textolog, kritik, editor a pedagog. Patřil mezi nejvýznamnější české znalce Bezruče, Máchy a Březiny. Narodil se v Kroměříži v rodině obchodníka v měšťanským domě ve Vodní ulici č.p. 94 , který je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky pod číslem 26932/7-6009. Vystudoval klasické Arcibiskupské gymnázium, při studiích na gymnáziu projevoval zájem o literaturu a přispíval do školního časopisu. Poté absolvoval filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor bohemistika a klasická filologie . Významně ho ovlivnil jeho profesor Arne Novák. Dne 2. dubna 1934 byl v Praze - Bubenči sezdán s Boženou Maděrovou. V roce 1946 se habilitoval a byl jmenován docentem filozofické i pedagogické fakulty Palackého univerzity v Olomouci, kde pomáhal budovat obor bohemistiky. V roce 1958 dosáhl vědecké hodnosti doktora filologických věd a v roce 1966 byl jmenován univerzitním profesorem. Podílel se na vzniku Památníku Petra Bezruče v Opavě. V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny. Oldřich Králík přistupoval k literárně badatelské práci netradičně. Jeho práce vždy vynikají hlubokými znalostmi spisovatelova díla, které dokázal propojit s biografickým a literárním kontextem doby, ve které dílo vznikalo. Snaha poznat a pochopit tajemství tvůrčího procesu a výklad díla na základě osobnosti autora jej často dovedla k originálním závěrům. Ty často vzbuzovaly vášnivé polemiky ve vědeckých kruzích. Králík byl ovlivněn českou literární strukturalistickou školou a především Janem Mukařovským. Ve čtyřicátých letech se intenzivně věnoval dílu Otokara Březiny . Později vydal originální práce o díle Bezruče, Máchy, Čapka, Nerudy, Olbrachta, Dobrovského, Jungmanna, Palackého a dal...
Více od autora
Miroslav Kučera
Narozen 16. 3. 1936 v Praze. Kriminalista, spolupracovník Československé televize. Autor literatury non-fiction, detektivek ap. Emeritní podplukovník Centrály kriminální policie, autor a moderátor televizních pořadů Federální kriminální ústředny. Stálý spolupracovník časopisů Linka 158, Ring, nakladatelství Víkend, deník Expres a Rádia RIO. Publikoval rovněž v týdenících Signál, Krimimix a v měsíčníku Hot Line . Původním povoláním typograf, zabývající se amatérsky a později i profesionálně divadelní činností, externě spolupracoval s Policií České republiky a s Českou televizí. V 90. letech byl šéfem marketingu soukromé firmy KoJa, která mimo jiné poskytuje služby v oblasti ostrahy a ochrany majetku i osob. Románovou prvotinu Otrokyně lásky napsal v roce 1991.
Více od autora
Miroslav Kapek
Vlastním jménem Miroslav Müller. Narodil se v rodině dělníka kladenských železáren, dětství prožil ve Stehelčevsi u Kladna. Od 1937 studoval na reálném gymnáziu v Kralupech nad Vltavou . V letech 1945–47 studoval estetiku a sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a současně pracoval jako propagační referent Společnosti pro obnovu Lidic. 1947 se stal tajemníkem krajského výboru Společnosti přátel SSSR. Po absolvování prezenční vojenské služby začal 1950 pracovat v aparátu Ústředního výboru KSČ. Jako absolvent Vysoké stranické školy Ústředního výboru Komunistické strany SSSR v Moskvě se zde stal vedoucím referentem a od roku 1959 zástupcem vedoucího mezinárodního oddělení. Od konce 60. let byl členem redakční rady časopisu Život strany; 1969 byl jmenován zástupcem vedoucího oddělení mezinárodní politiky a vedoucím odboru pro socialistické státy v ÚV KSČ, počínaje rokem 1972 zde působil jako vedoucí oddělení kultury. Již o rok dříve byl na 14. sjezdu KSČ zvolen členem Ústřední kontrolní a revizní komise a jmenován do ideologické komise ÚV KSČ. Až do jara 1989 tak zastával klíčové postavení v ideologickém řízení kultury komunistickou stranou. 1990 byl z na základě rozhodnutí stranické komise z KSČ vyloučen... Debutoval 1945 v Práci, dále publikoval v novinách a časopisech Rudé právo, Život strany, Literární měsíčník. Režisér Karel Steklý natočil podle jeho námětu film Za volantem nepřítel . Kapek psal pod pseudonymy písňové texty pro skupinu Františka Janečka Kroky. Užíval rovněž pseudonymu Miroslav Miler (1945 verše v deníku Práce
Více od autora
Milan Koukal
Narozen 6.7.1948 v Benešově u Prahy, PhDr., publicista, časopisecký redaktor např. časopisů Blesk a Ring, autor prací o dechové hudbě, country a muzikálech.
Více od autora
Michael Kerrigan
Anglický autor historických a literárněvědných publikací. Michael pochází z Liverpoolu, studoval na St. Edward’s College a University College v Oxfordu. Spolupracoval na The Reader’s Digest Illustrated History of the World . Publikuje práce na témata od starověkých po moderní dějiny a soustřeďuje se na méně známé aspekty historie. Pravidelně recenzuje pro noviny Scotsman a pro Times Literary Supplement. Žije s rodinou v Edinburku.
Více od autora
Martin Kratochvíl
Martin Kratochvíl je známý český jazzový hudebník, skladatel a producent, který se nejvíce proslavil v žánrech jazz-rock a fusion. Narodil se 11. července 1946 v Praze a je klíčovou postavou české hudební scény. Kratochvíl se proslavil jako zakladatel a klávesista vlivné jazzrockové skupiny Jazz Q Praha na konci 60. let 20. století. Kapela se významně podílela na rozvoji československé jazzrockové hudby, v níž se mísily prvky rocku, jazzu a dalších žánrů, čímž vznikl jedinečný zvuk, který měl ohlas u domácího i zahraničního publika.
Více od autora
Kosmas
Kosmas byl první známý český kronikář, autor Kroniky české a v letech 1120 až 1125 děkanem pražské kapituly při sv. Vítu. Takřka všechny informace, které jsou dnes o něm známy, pocházejí z jeho kroniky, kde se několikrát zmínil o sobě a svých příbuzných. Na svou dobu se dožil vysokého věku, sám se nazval osmdesátiletým starcem. Na rozdíl od řady autorů středověkých kronik je jeho jméno autentické, jsou jím podepsány předmluvy a je uvedeno v připisku Kosmovy kroniky o smrti jejího autora. Kosmas se narodil za vlády Břetislava I. asi v roce 1045 nebo kolem tohoto roku, zřejmě do zámožné kněžské rodiny, snad z okruhu pražské kapituly. Někdy je však uváděn i pozdější rok narození. Datum narození je odvozeno z informace, že se v roce 1125 sám nazval octogenario. S tím se zdá být poněkud v rozporu, co píše Kosmas k roku 1074. Tehdy by mu mělo být asi 29 let, ale měl být v Praze na škole a poutníkem k hrobu sv. Vojtěcha oslovován „chlapče“ . Proto už Dobner předpokládal pozdější narození, uvažován byl zvláště rok 1054, v roce 1074 by mu pak bylo asi 20 let a 1125 asi 71 let, octogenario by pak znamenalo vstupující do osmého desetiletí věku . Dušan Třeštík narození kolem roku 1045 vysvětluje tím, že ve věku 28–29 let bylo studium běžné a oslovení puer v souladu s dobovým chápáním významu latinského slova. Jiným sporným údajem je Kosmův údajný polský původ, založený na jeho zmínce, že s Břetislavem I. z výpravy do Hnězdna roku 1039 přišel „můj předek“ . Tato informace se zdá být pozdějším doplňkem opisovačů, který se vyskytuje pouze ve dvou rukopisech . S informací se zdá být v rozporu i Kosmovo protipolské zaměření a použitý výraz za předpokladu jeho narození kolem roku 1045. Pokud by se Kosmas narodil jen několik málo let po příchodu této osoby do Prahy, muselo by se jednat o jeho otce a je nepravděpodobné, že by syn svého otce nazýval neurčitým ...
Více od autora
Josef Kocourek
Josef Kocourek byl podle Guinnessovy knihy rekordů 1999 nejstarším a nejdéle působícím parlamentním stenografem na světě. V roce 2004 jej prezident republiky Václav Klaus vyznamenal in memoriam Medailí Za zásluhy prvního stupně za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti. Kromě toho obdržel již v roce 1946 Československý válečný kříž. Od svých tří let žil ve Stříbrné Skalici. V roce 1935 vystudoval Obchodní akademii v Kolíně a poté nastoupil na Vysokou školu obchodní v Praze. V roce 1939 byl zatčen a vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen a Oranienburg, kde byl také vážně zraněn. V letech 1955–1977 působil jako středoškolský profesor. Je autorem učebnice Techniky administrativy a mnoha odborných článků především z oblasti stenografie.
Více od autora
Josef Kadlec
Narozen 21.10.1919 v Plzni, zemřel 29.4.2003. PhDr., tajemník Svazu československých spisovatelů. Beletrista, básník, editor ruské literatury.
Více od autora
Josef Kadlec
Narodil se na předměstí Plzně v rodině zedníka, sečtělého obdivovatele ruské klasické literatury. V Plzni Kadlec studoval reálku , 1937–38 byl archivářem a 1939–41 kresličem v plzeňských Škodových závodech; 1942 pracoval jako technický vedoucí v bratrově prodejně aut a motocyklů. 1943–45 byl totálně nasazen v Dessau v závodě Junkers. Už za války se jako samouk intenzivně zabýval ruským jazykem. Hned po osvobození se stal redaktorem nakladatelství Svoboda a působil tam až do roku 1950, zároveň se v tomto období etabloval jako překladatel ruské a sovětské literatury. Zprvu též navštěvoval na FF UK přednášky Bohumila Mathesia, s kterým se osobně sblížil a později úzce spolupracoval při propagaci a vydávání ruské a sovětské literatury. V roce 1951 přešel do měsíčníku Nový život, 1952 se stal tajemníkem Svazu československých spisovatelů pro zahraniční styky. 1953–56 působil jako kulturní rada na čs. velvyslanectví v Moskvě; zde se spřátelil s řadou sovětských spisovatelů . Po návratu řídil týdeník Kultura a revui Světová literatura . 1968–70 byl ředitelem nakladatelství Svoboda, 1970–71 redaktorem v Odeonu a 1972–77 vedoucím redaktorem cizojazyčných časopisů nakladatelství Orbis. Od roku 1978 až po odchod do důchodu v roce 1982 opět působil jako tajemník Svazu čs. spisovatelů pro zahraniční styky.
Více od autora
Jaroslav Max Kašparů
Jaroslav Maxmilián Kašparů, píšící pod jménem Max Kašparů , je český řeckokatolický kněz, psychiatr, pedagog, premonstrátský terciář, člen Obce spisovatelů, autor duchovní literatury a esperantista, který působí v Pelhřimově jako soudní znalec v oboru psychiatrie. Poté, co mu vatikánská kongregace udělila biritualitu, slouží jako kněz ve farnostech pelhřimovského vikariátu. Na kněze řeckokatolické církve byl vysvěcen v byzantském ritu 31. října 2015. Svěcení přijal v Žirovnici od biskupa Ladislava Hučka. Předtím byl římskokatolickým jáhnem. Po gymnáziu měl v úmyslu studovat literaturu nebo Akademii múzických umění. Pod vlivem rodiny se přihlásil k přijímacímu řízení na Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Protože se umístil ve druhé třetině uchazečů, mohl studovat obor stomatologie . V průběhu studia jej zaujala psychiatrie. Stážoval na Psychiatrické klinice pod vedením profesora Petra Zvolského. Po absolvování zubního lékařství se rozhodl pokračovat ve studiu všeobecného lékařství a následně se specializovat v psychiatrii. Stomatologové mohli, podle jeho vyjádření, dostudovat pouze čtvrtý až šestý ročník oboru všeobecného lékařství v řádném denním studiu. Kašparů ovšem zvolil dálkovou formu studia při zaměstnání. Jedinou lékařskou fakultou, která tuto formu umožnila, byla bratislavská Univerzita Komenského. Na ní musel opět složit všechny zkoušky ze šesti ročníků včetně státních závěrečných zkoušek. V důsledku rozhodnutí pokračovat ve studiu a nenastoupit dráhu stomatologa s ním ukončila vztah spolužačka krátce před plánovanou svatbou. Vystudoval také obory teologie a pedagogika na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Ve studiu teologie dále pokračoval a získal doktorát . Habilitoval se na univerzitě v Košicích v oboru pastorální teologie prací, která vyšla v upravené podobě knižně pod názvem Hypnóza – Past...
Více od autora
Jana Klusáková
Jana Klusáková se narodila v Písku; od deseti let žije v Praze. Vystudovala, s normalizací musela odejít do „svobodného povolání“: dvacet let tlumočila a překládala . Tato kariéra skončila v lednu 1990 v Kremlu: na přání prezidenta Václava Havla tlumočila jeho první setkání s Michailem Gorbačovem. V dětství zpívala v Pražském dětském sboru, v mládí ve Vysokoškolském uměleckém souboru. Brzy nato dozpívala. Vězněna byla jen pár měsíců na udání Vladimira Moroze, krycí název akce: Akce Lina. Od roku 1990 píše knižní rozhovory: postupně se sochařem Olbramem Zoubkem, herci Janou Brejchovou a Jiřím Bartoškou, zpěvačkou Hanou Hegerovou , politiky Fedorem Gálem, Petrem Pithartem, Jiřím Dienstbierem, psychiatrem Františkem Klátilem, knížetem Karlem Schwarzenbergem, premiérem Václavem Klausem , dlouholetým ministrem vnitra a předsedou Unie svobody Janem Rumlem, v roce 1999 s ministrem spravedlnosti Otakarem Motejlem a po šestileté přestávce s malířem Vladimírem Kokoliou. Od roku 1995 je redaktorkou Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu. Má jedno červené auto a dva syny .
Více od autora
Jan Kotouč
Jan Kotouč je český spisovatel žánrů military science fiction a space opera, magistr v oboru Komunikace a masmédia. Svoji literární dráhu začal na serveru Jediland.cz. Jeho první vydanou prací byla povídka Příliš blízké setkání, která se v roce 2008 úspěšně umístila v Ceně Karla Čapka a vyšla ve sborníku Mlok 2008. V ní se poprvé objevuje jeho universum ze vzdálené budoucnosti, sektor Hirano, ve kterém dochází k celé řadě konfliktů jak mezi lidmi navzájem, tak i mezi lidmi a mimozemskou civilizací. Roku 2012 získal jeho dvoudílný román Tristanská občanská válka cenu Kniha roku v anketě Aeronautilus a v tom samém roce obdržel od Evropské společnosti sci-fi a fantasy cenu Encouragement Award pro nadějné nováčky.
Více od autora
Jan Kolouch
Ing., publikace z oboru strojírenství, strojírenské technologie. Činný v letech 1981-2001.
Více od autora
Jan Klecanda
Jan Klecanda byl český učitel, spisovatel a novinář. V letech 1883-1887 působil jako ředitel české matiční školy v Teplicích. Po návratu do Prahy založil časopis Vyšehrad s přílohou Svatvečer , zaměřený na poučení a zábavu venkovských čtenářů, a otiskoval v něm své literární práce. Pořádal poučné a agitační přednášky, angažoval se v mladočeské straně, pomáhal organizovat spolky na podporu české menšiny v pohraničí. Jeho tvorba, převážně zachycující mezilidské vztahy na vesnici, sociální a národnostní boje dělníků a život vojáků základní služby se vyznačuje silnou výchovnou a vlasteneckou tendencí a má charakter lidové četby bez vyšších uměleckých ambicí; oceňovaná byla ale také např. jeho kronika rusko-japonské války z r. 1905. Současníci si ho vážili pro obětavou drobnou práci ve prospěch národa; za zásluhy byl pohřben na vyšehradském Slavíně. Narodil se 5. března 1855 v Praze jako syn rukavičkáře Antonína Klecandy původem z Jistebnice a jeho manželky Antonie rozené Pichlerové . Chodil do obecné školy u sv. Jindřicha a pak na hlavní školu Budeč. Vyšší reálku absolvoval v 15 letech, poté studoval čtyři roky na polytechnice. Ještě během studia pracoval u stavitele Martina, kdysi rovněž literárně činného . Roku 1875 byl odveden do armády, kde ho brzy zaměstnali jako učitele češtiny, krasopisu a kreslení na kadetní škole v Linci. Po zrušení této školy pak pro armádu pracoval jako kreslič ve Vídni a Klosterneuburgu a spolupracoval při vydávání Technického reglementu pro c. k. technické sbory. Roku 1878 nebo 1879 se vrátil do Prahy a stal se prozatímním učitelem na Smíchově. Složil zkoušky pro školy obecné a měšťanské. V březnu 1882 získal místo na škole u sv. Jiljí. Roku 1883 byl jmenován řídícím učitelem obecné školy Ústřední matice školské v Teplicích. Ve volném čase se věnoval organizaci české menšiny. Neúnavně obj...
Více od autora
František Kyncl
František Kyncl byl český malíř a sochař, patřící mezi nejvýznamnější české konstruktivisty druhé poloviny 20. století. V roce 1968 nuceně emigroval do Německa a usadil se v Düsseldorfu, kde studoval na Akademii umění. Patřil k významným německým autorům tzv. düsseldorfského okruhu. V Německu vydával časopis Schwarz auf Weiss , který se zabýval českou nezávislou a exilovou výtvarnou scénou.
Více od autora
František Kutnar
František Kutnar byl český historik, zabývající se převážně národním obrozením. Povoláním byl středoškolský profesor, vyučoval na Jiráskově gymnáziu v Resslově ulici 10. Měl strukturalistický přístup k historiografickému bádání, často se zabýval drobnějšími tématy. Napsal mnoho drobnějších statí, v odborných časopisech i v běžném tisku. Byl ovlivněn Josefem Pekařem a Josefem Šustou, a to způsobem práce i tematicky. Věnoval velkou pozornost kolektivním faktům, sociálnímu a myšlenkovému rozvoji. Byl ovlivněn sociologií a psychologií, používal nejmodernější historiografické metody. Jeho hlavním přínosem bylo rozpracování metody funkčně strukturální analýzy – na každý fakt se dívá, jako na složitý strukturovaný celek, skládá se z částí, každý část má svou funkci a význam a je ve vztahu k ostatním, když se změní vztahy, mění se i fakt . Takto přistupoval i ke složitým celkům. Z hlediska historiografického zmapoval kulturní a sociální průběh národního obrození, období osvíceneckého reformismu a období konce feudalismu . Mezi jeho nejdůležitější díla náleží dvě monografie, myšlenkově velmi úzce spojené: Obrozenecké vlastenectví a nacionalismus a Sociálně myšlenková tvářnost obrozeneckého lidu. V těchto dílech se zabývá národem jako takovým, vyslovuje teorii, že lid postupně vstupoval do jakési obrodné fáze a stal se konstitutivním prvkem novodobého českého národa, vykládá vztah lidu k politice, náboženství a kultuře, hodnotí ho z mnoha různých hledisek, pokoušel se popsat sociálně politický a myšlenkový pochod, který je časově a místě diferenciovaný a dynamizovaný a vede k vytvoření sociální skladby národa, k novému politickému uspořádání státu a hospodářskému myšlení. Druhým zásadním dílem jsou Přehledné dějiny českého a československého děj...
Více od autora
František Krejčí
František Krejčí byl český psycholog, filozof a politik; meziválečný poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou stranu socialistickou, později senátor Národního shromáždění ČSR. Vystudoval klasickou filologii, estetiku, filozofii a psychologii na Univerzitě Karlově. Pak učil na středních školách , od roku 1905 byl mimořádným a od roku 1912 řádným profesorem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy . Podílel se na založení časopisu Česká mysl a v letech 1900–1931 jej redigoval. Počátkem 20. století měl blízko k hnutí realistů. Je jedním z mála českých pozitivistických filozofů. Je považován za zakladatele moderní české psychologie. Angažoval se v hnutí Volná myšlenka. Během první světové války spolupracoval s domácím protirakouským odbojem . V roce 1918 se podílel na vzniku České strany socialistické. Před první světovou válkou byl členem realistické strany . V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Československou stranu socialistickou. V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Post zastával do roku 1925. Podílel se na formulování programu národních socialistů. V letech 1918-1920 redigoval list Budoucno, ve kterém se obecněji zamýšlel nad programovým směřováním českého socialismu. S manželkou Johannou, rozenou Šťastnou měl syna Františka a dcery Amalii a Johannu . Dcera Johanna se provdala za malíře Emila Fillu. Synovcem Františka Krejčího byl historik a bohemista Karel Krejčí. Zemřel v květnu 1934 ve své vile na Ořechovce. Pohřben byl na Vinohradském hřbitově....
Více od autora
František Kotlaba
František Kotlaba byl český přírodovědec, mykolog, ochránce přírody a botanik. Po studiu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a pedagogickém působení pracoval od roku 1957 jako vědecký pracovník Národního muzea v Praze a v letech 1962–1990 Botanického ústavu ČSAV v Průhonicích. Zabýval se taxonomií, ekologií a chorologií hub, propagaci mykologie a ochrany přírody. Byl členem redakční rady odborného časopisu Mykologické listy a autorem mnoha odborných i populárních článků. Popsal řadu nových druhů hub, především ve spolupráci se svým kolegou Zdeňkem Pouzarem.
Více od autora
František Kele
RNDr. František Kele ml. PhD. byl slovenský horolezec, cestovatel, pedagog, publicista a geograf. František Kele se věnoval hledání stop působení Mórice Beňovského, Martina Kukučína a zejména Milana R. Štefánika ve světě . Od roku 1990 se angažoval v Společnosti Milana Rastislava Štefánika. Na téma Štefánik a jeho působení ve světě přednesl téměř 300 přednášek spojených s promítáním CD a DVD. Společnost Milana Rastislava Štefánika navrhla Keleho na státní vyznamenání. V roce 2011 získal nominaci na nejvyšší státní vyznamenání – řád Ľudovíta Štúra 1. stupně. Známým horolezcem a tatranským chatařem byl jeho otec František Kele st. Manželka Ľudmila Keleová je spoluautorkou tří cestopisů a dvou samostatných publikací . Dcera Tatiana Keleová - Vasilková píše romány. Přes 550 výstupů v Tatrách, z toho 50 prvovýstupů. Jeden letní, dva zimní přechody hlavního hřebene Tater. Výstup na Mont Blanc 1955. Působil na výpravách Ahhagar 1973, Hindúkuš 1974, Kilimandžáro 1977 , Patagonie 1982 - 3 . Vedl expedici na Mount Everest 1984, na Severní pól 1993, byl zástupcem vedoucího expedice na Karákóram 1988. Vystoupil i na Aconcaguu, Elbrus, Chimborazo, Popocatépetl. Nejaktivnější slovenský cestovatel 20. století, navštívil všechny kontinenty včetně Oceánie a Arktidy. Provedl tři cesty kolem světa. Uskutečnil přes 70 výprav a cest, např.: 1996: Posel Slovenska '96 - za zásluhy o Slovensko a jeho dobré jméno ve světě 1996: Zlatý podnikatelský Biatec za rok 1996 - za vytrvalé šíření dobrého jména Slovenska v zahraničí 2011: Křišťálové křídlo za celoživotní dílo roku Autor a spoluautor 35 publikací . V tomto článku byl použit překlad textu z článku František Kele na slovenské Wikipedii....
Více od autora
František Kábele
František Kábele byl český speciální pedagog – logoped, somatoped. Patří k zakladatelským osobnostem české a československé somatopedie a logopedie. Celý život se věnoval postiženým dětem i dospělým a pomáhal jim. Narodil se v rodině drobného zemědělce v Radčicích, které jsou dnes částí města Skutče v okrese Chrudim v Pardubickém kraji. Od roku 1928 studoval na Učitelském ústavu v Litomyšli. Po jeho absolvování odešel na Podkarpatskou Rus, kde přijal místo učitele. Po dvou letech získal místo s definitivou v Proseči u Skutče, kde pracoval až do konce 2. světové války. Jeho profesní vývoj ovlivnila účast na logopedickém kurzu v Košumberku v roce 1944. Po skončení války se v roce 1946 přestěhoval do Prahy, kde začal pracovat na škole pro nedoslýchavé jako tělocvikář. Současně se přihlásil ke studiu speciální pedagogiky na Pedagogicé fakultě Univerzity Karlovy. Toto studium zakončil v roce 1952 státní rigorózní zkouškou a udělením doktorátu. Od roku 1953 působil jako ředitel základní školy při II. ortopedické klinice Fakultní nemocnice v Motole, při jejímž vzniku dva roky předtím spolu s přednostou kliniky prof. MUDr. Otakarem Hněvkovským stál. Škola se stala vzorem pro další vznikající nemocniční školy. Od roku 1952 působil jako externista v Ústavu pro defektologii Univerzity Karlovy, z něhož se později stala katedra speciální pedagogiky. V roce 1956 se tam stal odborným asistentem. Současně pracoval i v Logopedickém ústavu hlavního města Prahy, kde pečoval především o mládež po mozkové obrně. Roku 1963 získal František Kábele docenturu, když obhájil práci o problematice dětí s mozkovou obrnou a s ní souvisejícími vadami řeči a hybnosti. V roce 1968 mu byla udělena vědecká hodnost kandidát věd a roku 1972 byl jmenován profesorem. V roce 1973 se stal po profesoru Miloši Sovákovi vedoucím Katedry speciální pedagogiky UK, načež byl z této funkce pro takzvanou kádrovou nezpůsobilost roku 1...
Více od autora
Bohdan Kaminský
Bohdan Kaminský, vlastním jménem Karel Bušek, byl český lyrický básník, překladatel a redaktor. Pocházel z řezbářské rodinu Bušků, narodil se ve vsi Husa u Sychrova. Z rodiny je znám především jeho otec Petr Bušek, který provedl řezbářskou výzdobu zámku na Sychrově na objednávku majitele, knížete Kamila Rohana. Nejprve se vyučil řezbářem, ale později se vydal roku 1883 na dráhu spisovatele. Publikoval v časopisu Lumír ještě před tím, než se dal v Praze zapsat na vysokou školu. Ve své generaci významný lyrický básník, představitel symbolismu: projevoval ve svých dílech pocity milostného zklamání a teskných nálad. Jeho osud nebyl šťastný a jeho známosti končívaly brzkými úmrtími jeho milých. Byl také autorem humoristických a ironických veršů a próz . Pílí i patosem vyjadřování patřil k osobitým následovníkům Jaroslava Vrchlického. Živil se překládáním, zejména z literatury francouzské a německé , také jako redaktor regionálních periodik. Při zahraničních cestách navštívil Holandsko, Německo, Francii, Itálii a Turecko. Zemřel za léčebného pobytu v Poděbradech, pohřben byl v Praze. Jeho život byl zpracován i několika romanopisci, obvykle je stylizován do role básníka - bohéma. Pro Národní divadlo provedl překlady několika dramat, například Hauptmannova Kollegu Cramptona , Molièrova Tartuffa , nebo Fuldovy Blíženky . Jeho překladatelské dílo je rozsáhlé. Kaminský přeložil všechny Molièrovy hry a roku 1922 pro Vinohradské divadlo i Večer tříkrálový Williama Shakespeara.
Více od autora
Antonín Kratochvíl
V letech 1973-1977 vydal třísvazkové dílo Žaluji, v němž zdokumentoval zvůli a nezákonosti páchané československou justicí a represívními složkami ve službách komunistického režimu. Jde o jedno ze stěžejních děl v této oblasti. Po roce 1989 zůstal v Mnichově, ale dojíždí přednášet na universitu v Plzni a Brně.
Více od autora
Alexandr Kliment
Alexandr Kliment , vlastním jménem Alexandr Klimentiev , byl především prozaik, ale také publicista, autor rozhlasových her a dramaturg československého filmu. Jako nemálo jiným bylo tomuto autorovi za normalizace znemožněno publikovat na domácí půdě. Jeho díla mohla vycházet pouze v zahraničí či v samizdatu, a byl tak donucen vystřídat mnohé běžné, až podřadné profese, než se stal spisovatelem z povolání. Debutoval v časopise Mladý svět a v Host do domu, přispíval i do Literárních novin, Listů, Plamenu, Kulturní tvorby aj. a v roce 2006 byl oceněn za životní zásluhy o rozvoj o českou literaturu Cenou Ladislava Fukse. Alexandr Kliment byl synem ruského emigranta Alexandra Ivanoviče Klimentieva . Otec vstoupil v květnu 1918 do československých legií a s nimi se dostal do Československa. Matka pocházela ze statku v Příšovicích, otec se stal brusičem drahých kamenů. Alexandr Kliment studoval medicínu, dějiny umění a Akademii výtvarných umění, studia však nedokončil. Po vojně pracoval v letech 1953-1959 jako redaktor, poté se stal autorem na volné noze. V roce 1960 mu vyšla úspěšná próza Marie. Po roce 1968 neemigroval, publikovat však od roku 1970 nemohl. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77. Vystřídal různá zaměstnání jako noční vrátný nebo recepční. Pravidelné povolání ztratil a žil ze zahraničních honorářů. K práci korektora se vrátil až v roce 1984. Až do roku 1990 jeho díla vycházela pouze v samizdatových edicích nebo v zahraničí. Byl mistrem psychologického ztvárnění postav v běžných každodenních i v neočekávaných situacích. V letech 1970–1989 vycházela jeho díla výhradně v zahraničí. Dílo Alexandra Klimenta se vyznačuje zájmem o všední osudy lidí, lidské vztahy a niterné životy. Zabývá se mravními a citovými problémy, osamělostí jedince, tím má blízko k psychologické próze. Autorovi protagonisté mají často blízký vztah k domovu, žijí v úzkost...
Více od autora
Vojtěch Kodet
Otec Karmelitán Vojtěch Kodet se narodil 20. 5. 1956 v Malém Beranově, okres Jihlava. Po studiu sedmiletého gymnázia v Jihlavě vystudoval teologii a roku 1982 byl vysvěcen na kněze v brněnské diecézi. Již v prvních letech studia teologie se seznámil s Řádem karmelitánů , který působil v době komunistického režimu v podzemí. Členem řádu se stal se v roce 1976. Začátkem osmdesátých let se seznámil se začínajícím hnutím charismatické obnovy v ČR. Nyní je členem národního týmu CHO, který mj. připravuje program konferencí Obnovy. V období totality působil jako kaplan v Pozořicích, Jedovnicích, v Brně-Zábrdovicích a ve Velkém Meziříčí. V roce 1988 byl ustanoven farářem ve farnostech Biskupice a Radkovice u Hrotovic. Po pádu totalitního režimu se stal v roce 1990 převorem a novicmistrem kláštera karmelitánů v Kostelním Vydří. Současně sloužil jako farář v Kostelním Vydří a dvou přilehlých farnostech. Od roku 1989 byl také konzultorem a členem kněžské rady při brněnském biskupství. Od roku 2000 studoval spirituální teologii na Papežském institutu spirituality Teresianum v Římě, v roce 2005 obhájil doktorát z teologie. Od roku 2002 externě vyučuje na KTF UP v Olomouci. Od roku 2003 je rovněž představeným Řádu bratří karmelitánů v České republice. Kromě toho se věnuje přednáškové a formační činnosti, duchovnímu doprovázení a vedení exercicií pro různé skupiny lidí, zvláště pro kněze. V roce 1991 společně s P. Janem Fatkou založili Karmelitánské nakladatelství se sídlem v Kostelním Vydří
Více od autora
Viktor Kudělka
Autor literárněvědných prací, teatrolog, divadelní a filmový kritik, esejista, publicista, překladatel a editor. Studoval na reálném gymnáziu v Místku a pak 1949–53 na brněnské filozofické fakultě češtinu a ruštinu. 1953 byl nejprve krátce lektorem ruštiny na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně a téhož roku se stal aspirantem Slovanského ústavu ČSAV v Praze. 963–78 učil externě slovinštinu a srbochorvatštinu na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, 1964– 65 byl na studijním pobytu v Lublani a na filozofické fakultě tamní univerzity učil češtinu a českou literaturu. Po další reorganizaci pracoval od 1971 až po odchod do důchodu v brněnské pobočce Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. Od 90. let působí jako odborný poradce a externí dramaturg Městského divadla Brno, v posledních letech také jako odborný spolupracovník Slezského divadla v Opavě. Od počátku své publikační činnosti se Kudělka věnoval slovinské literatuře a okrajově i ostatním jihoslovanským literaturám, a to nejen jako badatel , ale také jako překladatel. Více na knihovnicka.net
Více od autora
Robin Král
Narozen 1981. Absolvent oboru estetika na Filozofické fakultě UK a oboru tvorba textu a scénáře na VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka. Autor básní pro děti i dospělé, písňových textů, filozoficko-historického pexesa a překladu z angličtiny, lektor tvůrčích a literárně teoretických předmětů na Konzervatoři Jaroslava Ježka.
Více od autora
Ota Kraus
Ota Kraus byl český spisovatel a novinář židovského původu, který přežil holokaust. Rodiče Oty Krause byli židovského původu, on sám byl sice později pokřtěn, ale židovský původ nadále zůstával v jeho osobních dokumentech. Rodina spravovala statek na táborském venkově a Ota vychodil nejprve základní školu v Táboře, poté se vyučil zámečníkem a „dělníkem technického zaměření“. Vojenskou službu vykonával postupně v Humpolci, Německém Brodě a v Praze, kde si později našel civilní zaměstnání. Stal se majitelem domku v Libčicích nad Vltavou a denně dojížděl do práce vlakem a tramvají. Po roce 1932 se stal prodavačem radiosoučástek u firmy Rádio Fusek, která sídlila na Václavském náměstí a jejímž majitelem byl vynálezce, elektrokonstruktér a politik Československé živnostensko-obchodnické strany středostavovské Eduard Fusek . Ota se ve firmě vypracoval na vedoucího obchodu a v této funkci přijal do pracovního poměru sekretářky slečnu Boženu Vlasákovou , kterou později pojal za manželku a narodil se jim první syn Ivan . V té době již měli v Praze k dispozici služební byt. V den začátku nacistické okupace 15. března 1939 byli Eduard Fusek i Ota Kraus pozváni do paláce Koruna k bankéři Turnovskému, který nepokrytě dával najevo radost z budoucího ekonomického vývoje a devalvace koruny proti říšské marce. Fusek s Krausem se záhy poté rozhodli angažovat v protinacistickém odboji. Zatímco se však Fusek pravděpodobně dokázal vyhnout věznění, byl Kraus v dubnu 1940 zadržen gestapem za rozšiřování časopisu V boj a pro podezření z distribuce radiosoučástek na stavbu nelegální vysílačky. Po několika výsleších v Petschkově paláci byl oficiálně zatčen s tím, že: „... pan Kraus, povoláním technický úředník, bytem v Praze, ohrožuje podle zjištění státní policie svým chováním trvání a bezpečnost Protektorátu, neboť je naléhavě podezřelý z protistátních piklů, a lze očekávat, že sv...
Více od autora
Marie Kyzlinková
Marie Kyzlinková, rozená Tesařová , byla česká publicistka a spisovatelka, autorka řady konvenčních ženských románů, manželka železničního úředníka, později inspektora státních drah, působícího v Litoměřicích. Její beletristické činnosti předcházela činnost publicistická . Později se však začala plně věnovat tzv. ženskému románu a publikovala hlavně v Červené knihovně a v Modré knihovně. Její díla však neřeší skutečnou problematiku prostředí, ve kterém se odehrávají , ale stereotypně zobrazují na citovou složku redukované postavy v rámci zkonvencionalizovaného milostného příběhu , jehož hlavním smyslem je šťastné rozuzlení. Po komunistickém převratu byly její knihy zařazeny na cenzurní index a vyřazeny z knihoven. Autorce bylo znemožněno publikovat a musela se za své literární hříchy „kát“: „Jakmile byly mé knihy označeny za brak a vyřazeny z knihoven, přestala jsem úplně psát. Nyní se snažím na své literární hříchy zapomenout.“ .
Více od autora
Lene Kaaberbøl
Lene je známá u náctiletých sérií WITCH. O čarodějkách, které se musí vypořádat s nástrahami v říši Kondrakaru. Je autorkou dalších dvou sérií - Shamer kroniky a Tajemství Niny Borg.
Více od autora
Karol Kállay
Karol Kállay byl slovenský umělecký fotograf a dokumentarista. Amatérsky začal fotografovat po skončení gymnázia v Trenčíně a v Ružomberku. Je autorem reportážních fotografických cyklů, monotematických publikací a fotografií modního odívání pro řadu časopisů. Jistou dobu působil i v kinematografii jako asistent režiséra, např. i filmu Čertova stena. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a Univerzitu Komenského v Bratislavě. Od roku 1945 fotografoval profesionálně. Roku 1954 vydal svoji první knihu. Je členem Medzinárodní federace umělecké fotografie a držitel titulu EFIAP . V roce 1992 získal cenu redakce magazínu GEO – Fotograf roku.
Více od autora
Karel Kamenický
Narozen 17.11.1894 v Semechnicích u Nového Města nad Metují, zemřel 20.9.1964 v Praze. Ing., dr.techn., agronom, literatura z oboru ovocnictví.
Více od autora
Josef Kratochvíl
Narozen 9.3.1882 v Dolních Kounicích, zemřel 7.4.1940 v Brně. PhDr., universitní profesor filozofie, publikace a redakční práce z oboru, překlady z italštiny a latiny.
Více od autora
Josef Kafka
Josef Kafka byl český přírodovědec, paleontolog, zoolog, hydrobiolog, botanik a také spisovatel vědecko-populárních prací, překladatel z němčiny, zaměstnanec Národního muzea v Praze , kde se později stal ředitelem geologicko-paleontologických sbírek.
Více od autora
Jiří Kafka
Jiří Kafka byl český spisovatel, scenárista, dramaturg, autor písňových textů a autor rozhlasových i televizních pořadů pro děti a mládež. Jiří Kafka překvapivě začal svoji kariéru v elektrotechnickém oboru. Studoval na střední škole elektrotechnické . Pracoval u různých firem v letech 1927−1941 jako montér, osvětlovač, zvukař, skriptér-operatér. Pak se stal řidičem a průvodčím tramvají pražských Elektrických podniků . Intenzivně se věnoval psaní příběhů pro děti a mládež a písňovým textům. V Divadle Na Slupi bylo v letech 1938–1951 uvedeno 29 jeho her pro děti, které zpočátku psal s Jindrou Pelcem, později od roku 1942 sám. Vedle toho byl autorem mnoha desítek písňových textů. Některé napsal společně s Pelcem. V té době psal také dva romány pro mládež . Po vydání těchto knih začal pracovat jako zvukový mistr ve zpravodajském filmu . Vedle toho také tvořil filmové scénáře. Podle jeho divadelní hry Ráj divochů byl v roce 1947 natočen krátký film. V roce 1947 vytvořil ještě scénář filmu Chceme zdravý národ. V roce 1949 nastupuje do Československého státního filmu Barrandov jako scenárista. Již v té době byl v kontaktu s dětským vysíláním Československého rozhlasu, kam přišel v roce 1952 do literární redakce vysílání pro mládež. Zde si rozšiřoval zkušenosti pod vedením Josefa Koláře, Vladimíra Kováříka a Miloslava Dismana. Zřejmě první Kafkovu hru uvedl rozhlas v září 1952 v režii Miloslava Dismana. Hru Boj o hvězdu napsal společně s Radkem Kubínkem. Jiří Kafka byl velice plodný autor. Pro rozhlas udělal dlouhou řadu dramatizací, mimo jiné dramatizace románů Julese Verna , Jiráskova F. L. Věka, Kästnerovy knihy Emil a detektivové, a pohádky Pinocchio. V rozhlase Kafka zůstal až do svého odchodu do důchodu v dubnu 1973. Získal tak více prostoru pro vlastní tvorbu, kte...
Více od autora
Jaroslav Kocourek
Jaroslav Kocourek je český maratonec. Reprezentoval Československo v maratonském běhu a později na ultramaratonských tratích. Jeho osobní rekord v maratonu 2:15:16 byl roce 1977 desátým nejlepším na světě. V roce 1998 překonal výkonem 423 km světový halový rekord na 48 hodin a o rok později se stal v této disciplině mistrem světa. Byl také mezinárodním mistrem Německa v běhu na 48 hodin a Anglie na 24 hodin. Čtyřikrát zvítězil v prestižním šestidenním závodě v australském Colacu. Jeho výkon 925 km patří k nejlepším světovým výkonům na této trati.
Více od autora
Jaromír Klika
Jaromír Klika byl český botanik. Zabýval se studiem hub a geografickým rozšířením rostlin. Věnoval se také geobotanice, mykologii, krajinné ekologii a ochraně přírody. Je jedním ze zakladatelů české fytocenologie. Byl profesorem Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Jaromír Klika se narodil v rodině učitele, později ředitele na měšťanské škole Josefa Kliky a jeho manželky Anny, rozené Stolzové . Pedagogem byl i jeho děd Josef Klika. Byl třetí ze čtyř dětí. Po získání způsobilosti pro střední školy vyučoval v Mladé Boleslavi, Nymburku, Litomyšli a v Praze. V roce 1919 se stal doktorem filozofie a v roce 1922 se habilitoval na vysoké škole zemědělského a lesnického inženýrství při Českém vysokém učení technickém a stal se zde soukromým docentem. Od roku 1932 přednášel na ČVUT nauku o dřevinách V roce 1934 byl na ČVUT jmenován mimořádným bezplatným profesorem, v roce 1945 se stal na Vysoké škole chemicko–technologické profesorem řádným, jeho oborem zde byla mikroskopická technika a zbožíznalství. Od roku 1951 byl profesorem geobotaniky na biologické fakultě UK. Roku 1955 se stal členem korespondentem Československé akademie věd. Zemřel náhle, v průběhu botanického sjezdu v Leningradě. Dne 1. listopadu 1915 se ve Vršovicích oženil s Miladou Moravcovou . Dílo Jaromíra Kliky obsahuje přes 140 knih a článků. V letech 1922–1926 se zabýval mykologií a fytopatologií, zejména v období, kdy získal nejprve částečnou, později úplnou studijní dovolenou. V další etapě, která započala v roce 1927, se věnoval dendrologii a geobotanice a vydával vysokoškolské učebnice těchto oborů. Současně zpracoval i středoškolské učebnice botaniky a vydával popularizační publikace. Je považován za zakladatele československé geobotaniky, když napsal zhruba 100 geobotanických prací, kde věnu...
Více od autora
Jan Kuklík
Prof. PhDr. Jan Kuklík, CSc. byl český historik a pedagog, specializující se v oblasti českých dějin především na období Protektorátu a Mnichovské krize. Po úspěšných studiích na Filosofické fakultě Karlovy univerzity nastoupil tamtéž v roce 1964 vědeckou aspiranturu a od té doby na fakultě soustavně působil. Specializoval se na československé dějiny 20. století, pro tento obor se i habilitoval a v roce 1997 byl jmenován profesorem. Od roku 2003 pedagogicky působil i na katedře historie Pedagogické fakulty UJEP v Ústí nad Labem, od roku 2006 na Filozofické fakultě tamtéž. Na konci šedesátých let začal pracovat jako tajemník na Letní škole slovanských studií, v roce 1989 se stal ředitelem Letní školy i Ústavu bohemistických studií. Profesor Kuklík byl autorem osmi monografií a stovek vědeckých studií. Často spolupracoval především s historikem Janem Gebhartem. Zemřel v srpnu 2009 v průběhu 53. běhu Letní školy slovanských studií ve věku 69 let. 17. září 2009 se mělo konat řízení k udělení titulu doktor věd profesoru Kuklíkovi. Jan Kuklík je otcem českého historika a právníka Jana Kuklíka ml.
Více od autora
Jan Kristofori
Jan Kristofori – 23. března 2004 Praha) byl malíř, galerista a grafik. J. Kristofori se narodil v Mukačevě, nejvýchodnější části Československa, kde pohromadě žili nejen Maďaři a Češi, ale i Židé a Rusíni. Jeho otec pracoval na panství hraběte Thuna jako strojník ve mlýně, zde celá rodina i žila. Přesun do Čech roku 1938 se neshledal s úspěchem a Kristoforiovi se usadili v Maďarském Miskolci. Mezi léty 1941 až 1944 absolvoval Jan gymnázium a následně se stal studentem Uměleckoprůmyslové školy. Roku 1945 se Kristoforiovi připojili k repatriantům z Rumunska a Řecka a společně s nimi odcestovali do Čech. Zde se usadili v Přísečnici nedaleko Kadaně na malém statku. Rodina Kristoforiova nebyla jedinými cizinci, jež se v Přísečnici usadila. Jan se na české škole počal učit češtině a tehdy začal pracovat, jako výtvarník, pro reklamní agenturu AMA ve Vejprtech. Jeho otec chtěl, aby po něm převzal statek v Přísečnici a po ukončení školní docházky, v roce 1948, jej přemlouval, aby pokračoval ve studiu a to na střední zemědělské škole v Kadani. Jan se ovšem přihlásil do školy v Klášterci nad Ohří. Na teoretickou výuku dojížděl do Kadaně a v Klášterci trávil čas na internátě. Komunistický režim donutil Kristoforiovi opustit statek a přestěhovat se do Kadaně-Prunéřova. Zde počal Janův otec pracovat v uhelné šachtě. Jan byl vyloučen ze školy i z internátu. Nedostalo se mu žádného zaměstnání, a proto se odstěhoval do Semil. V Semilech začal spolupracovat s ochotnickým divadlem. K Výročí Tomáše G. Masaryka, prvního čsl. prezidenta, připravil s několika příteli letáky s provokativními úvahami o komunismu, kterými oblepili celé město. Roku 1952 byl Kristofori odsouzen k desetiletému vězení . Během sedmiletého vězení a práce v komunistických lágrech se Jan věnoval kreslení. Tyto kresby byly v roce 1993 vydány pod názvem „Motáky“. S...
Více od autora
Ján Kollár
Ján Kollár, někdy také Jan Kollár , byl básník, jazykovědec, historik a evangelický duchovní slovenského původu, píšící česky, významná osobnost českého národního obrození a slovenského národního obrození, propagátor ideje slovanské vzájemnosti panslavismu. Psal i pod pseudonymem Čechobratr Protištúrsky. Ján Kollár pocházel z venkovského zemědělsko-řemeslnického rodu. Jeho otec Matěj byl zemědělec a řezník, v obci často volený rychtářem nebo notářem. Místní školu vychodil v |Mošovcích, projevoval literární a výtvarné zájmy, zejména k řezbářství. Nižší gymnázium vystudoval v letech 1806–1809 v Kremnici, ale před vstupem do vyššího ročníku ho otec roku 1809 povolal domů, aby pracoval v rodinném hospodářství, a dal ho do učení na řezníka. To však mladého Jána Kollára nebavilo, a tak odešel z domova k bratranci, učiteli Jánu Kollárovi do Slovenského Pravna. Krátce pak učil v rodné obci V letech 1810–1812 studoval na gymnáziu v Banské Bystrici, kde měl na jeho literární vkus a vývoj vliv tamní rektor Paulus Magda. Roku 1812 odešel na evangelické filozoficko-teologické lyceum do Prešpurku, kde studoval až do roku 1815. Učil se tam řečtinu, četl latinské a německé klasiky a moderní evropskou literaturu. Odkázán na vlastní obživu, vedl o prázdninách roku 1813 tamní sirotčinec. V letech 1815–1817 působil jako vychovatel, přátelil se s S. Rožnayema četl české a slovenské knihy. Od roku 1817 studoval protestantskou teologii na univerzitě v Jeně . Cestou se seznámil s Josefem Jungmannem. V Jeně poznal Frederiku Wilhelmiou Schmidtovou, dcerou německého pastora, vse svých básních opěvovanou Mínu, do které se zamiloval. V skrytu duše zřejmě doufal, že se Wilhemina stane jeho manželkou, ale její rodiče tomuto vztahu nepřáli. Po studiích roku 1819 Kollár přijal úřad evangelického duchovního v Pešti, kde s přestávkami působil třicet let. V roce 1834 se stal prvním předsedou Spolku milovníků slovenské řeči a literatur...
Více od autora
František Kautman
František Kautman byl český literární historik, rusista a spisovatel. Narodil se v rodině učitele, jeho matka byla spisovatelka Stanislava Kautmanová . Po studiu na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích vystudoval v letech 1945 až 1949 Vysokou školu politickou a sociální v Praze. Od roku 1952 do roku 1956 studoval na Literárním institutu v Moskvě a tato studia ukončil vědeckou aspiranturou . Po návratu do Československa pracoval v nakladatelství Československý spisovatel, v časopise Kultura a v ČSAV. V roce 1971 byl propuštěn, nejprve se živil jako prodavač v n. p. Klenoty, od roku 1974 byl invalidní důchodce. V období normalizace nesměl publikovat a pracovat ve svém oboru. Psal tedy v rámci samizdatu a v 70. letech přispíval i do exilových časopisů. Byl jedním ze signatářů Charty 77. Po roce 1989 pracoval a přednášel také pro Masarykovo demokratické hnutí .
Více od autora