Výpis všech autorů

Milada Kouřimská

Narozena 9.11.1938 v Písku. Doc., PhDr., germanistka, docentka teorie vyučování německého jazyka, autorka řady základních učebnic a učebních textů němčiny, překladatelka z němčiny.

Kamelie

Josef Klempera

Josef Klempera byl český prozaik a autor odborné a naučné literatury.

Josef Kleibl

Josef Kleibl je rozhlasový redaktor, autor, publicista, popularizátor vědy, zakladatel pořadu Meteor. Josef Kleibl je spojen zejména s rozhlasovým pořadem Meteor, jehož založení v šedesátých letech nejen inicioval, ale který později též dlouhodobě autorsky připravoval a moderoval. Krátce po ukončení studia na Filozoficko-historické fakultě UK v Praze v lednu 1955 nastoupil téhož roku, již 8. února, na umístěnku do Čs. rozhlasu, redakce vysílání pro školy a současně redakce vědy a techniky pro mládež , obě části redakce tehdy vedl spisovatel Václav Čtvrtek. Dostal zde na starost dějepis pro vysílání pro školy, a pro odpolední pořady pro starší školáky pak zeměpis, kulturní historii a dějiny civilizace. Po odchodu Václava Čtvrtka z rozhlasu „na volnou nohu“ byl v roce 1960 jmenován vedoucím této redakce. Ta se pod jeho vedením stala líhní řady programových nápadů. V té době v ní pracovali další rozhlasové osobnosti: Oldřich Unger, Bohumil Kolář, Rudolf Čechura, Vlasta Čtvrtková – Váňová, Kamil Horák, Otakar Ksandr a Milan Bauman. V sekretářské pozici působily Eva Půlpánová a Lea Hrbková. Kleibl inicioval vznik několika nových pořadů, mimo jiné večerníčku Dobrou noc, děti. U jeho zrodu v redakci VTM stáli redaktorka Vlasta Váňová , režisérka Helena Philippová, autor znělky J. Šidla a spisovatelka Olga Hejná, která skřítka Hajaju pojmenovala. První pohádku "Jak Hajaja procitl" napsal Václav Čtvrtek a zazněla z rozhlasových přijímačů v podání Vlastimila Brodského 2. ledna 1961. Pořad byl později přejmenován na Dobrý večer, děti a posléze na Hajaju. V letech 1964 až 1969 Kleibl působil jako zástupce Čs. rozhlasu v Mezinárodní rozhlasové univerzitě v Paříži. Zde byl autorem koncepce a pilotním ko-redaktorem mezinárodního seriálu o historii evropského zvonařství , který vysílalo přes třicet rozhlasových společností. V programech ...

Josef Kafka

Josef Kafka byl český přírodovědec, paleontolog, zoolog, hydrobiolog, botanik a také spisovatel vědecko-populárních prací, překladatel z němčiny, zaměstnanec Národního muzea v Praze , kde se později stal ředitelem geologicko-paleontologických sbírek.

Josef Kadlec

Narozen 21.10.1919 v Plzni, zemřel 29.4.2003. PhDr., tajemník Svazu československých spisovatelů. Beletrista, básník, editor ruské literatury.

Jiří Kuthan

Jiří Kuthan je český historik a historik umění, vedoucí Ústavu dějin křesťanského umění na katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Odborně se zabývá především architekturou a uměním doby posledních Přemyslovců, Lucemburků a Jagellonců. Po studiu na gymnasiu v Písku absolvoval studium historie a dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy . Ve své diplomové, rigorózní a kandidátské práci se zabýval středověkou architekturou jižních Čech. V letech 1968-1969 pracoval jako odborný pracovník v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou a člen redakce revue Arch, poté jako redaktor v nakladatelství Artia v oddělení publikací o umění . V letech 1972–1977 pracoval jako historik umění na Útvaru hlavního architekta města Prahy, 1977–1983 byl odborným pracovníkem Středočeského muzea v Roztokách u Prahy. Od 1. ledna 1984 nastoupil jako vědecký pracovník do Ústavu dějin umění ČSAV. V letech 1988-1989 absolvoval studijní pobyt v Německu umožněný nadací Konrad-Adenauer-Stiftung. Od roku 1990 vyučuje dějiny umění a památkové péče na katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1994–1995 byl hostujícím profesorem na Technické univerzitě v Berlíně na Ústavu pro dějiny umění . V roce 1996 se habilitoval na Univerzitě Palackého v Olomouci a v roce 1997 získal titul DrSc. Od roku 2001 působí i v Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Dne 15. května 2002 byl jmenován profesorem pro dějiny umění na Univerzitě Karlově a v letech 2003–2018 vedl Ústav dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Je rytířem papežského řádu svatého Řehoře Velikého a rytířem katolického řádu sv. Lazara. V letech 2006–2007 krátce působil jako proděkan pro vědu na FF UK. V letech 2005–2012 člen vědecké rady Centra medievistických studií AV ČR a UK, od roku 2013 člen Vědecké ...

Jiří Kouřimský

RNDr. Jiří Kouřimský, CSc. - pracovní i společenský život dr. Kouřimského byl od dob univerzitních studií úzce spjat s Národním muzeem - byl nejen u nás i v zahraničí uznávaným mineralogem, ale zastával i řadu významných funkcí od vedoucího tehdejšího mineralogického oddělení přes ředitele Přírodovědeckého muzea až po ředitele Národního muzea. Působil ve výboru Společnosti Národního muzea a byl i jejím čestným členem. Kromě muzejní mineralogie se záhy věnoval poznání drahých kamenů, způsobům jejich zpracování a využití a jejich lokalitám - stal se zakladatelem české gemologie. Jiří Kouřimský byl nesmírně pilný a výkonný člověk. Vždyť jeho bibliografie čítá na 350 titulů odborných článků a knih, které jako magnet přitahovaly zájem veřejnosti o mineralogii a muzejní sbírky…. Byl jedním z mála, kteří dokázali svůj obor popularizovat a přiblížit ho široké veřejnosti. Vyňato a kráceno z textu J. Litochleba z Národního muzea v Praze.

František Kuřina

Narozen 16.6.1932 v Pivkovicích-Chrástu. Prof., RNDr., CSc., vysokoškolský učitel, matematik, práce z oboru.

Eva Kutaková

Eva Kuťáková dokončila Jedenáctiletou střední školu v Karlových Varech roku 1955. Od roku 1957 do roku 1962 studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v oboru latina-čeština. V roce 1962 získala doktorský titul, roku 1982 jí byla udělena hodnost kandidáta věd a roku 1987 byla jmenována docentkou. Spolu s Janou Zachovou a Václavem Markem stvořila knihu "Moudrost věků", jde o soubor latinských citátů, rčení a přísloví. Spolupracovala také na pořadu České televize "Disco latine", který si kladl za úkol seznámit širokou veřejnost s latinským jazykem a antickou kulturou.

Dita Křišťanová

Narozena 28. 1. 1980 v Písku. Literární historička a publicistka, zabývá se historií literatury, jejími významnými osobnostmi , literárním místopisem, kulturní historií 19. století a problematikou médií. Autorka prací z oboru, spoluautorka několika učebnic. Také autorka a překladatelka knížek pro děti .

Václav Kliment Klicpera

Václav Kliment Klicpera byl český spisovatel a dramatik. Byl druhým dítětem krejčovského cechmistra Václava Klicpery z Chlumce nad Cidlinou a jeho manželky Anny, rozené Krenčíkové . Učil se krejčovství, vyučil se řeznictví. Roku 1808 zanechal řemesla a studoval na gymnasiu v Praze; roku 1813 začal studovat filosofii. Necelé dva roky studoval medicínu a přestoupil na humanitní studia, kde roku 1819 získal aprobaci pro humanitní obory gymnázií. Starší bratr František uvedl Václava do společnosti vlasteneckých studentů. Od roku 1813 se stal členem ochotnické družiny, která obnovila divadelní představení v češtině, hraná ve Stavovském divadle. Zde se také seznámil s ochotnickou herečkou Annou Švamberkovou , která se později stala jeho ženou. Sám byl jako herec úspěšný a v době pražského pobytu napsal přes 20 divadelních her. Jako první byla na jevišti Stavovského divadla v Praze uvedena 25. března 1816 jeho rytířská hra „Blaník“. Roku 1819 se stal humanitním profesorem v Hradci Králové. Mezi jeho žáky patřili Karel Jaromír Erben, Josef Jaroslav Langer, Josef Kajetán Tyl. Spolu s manželkou Annou se aktivně zúčastnil společenského života a jeho zásluhou se z Hradce Králové stalo druhé centrum české kultury po Praze. U královéhradeckého nakladatele Jana Hostivíta Pospíšila vydal velkou část svého díla. V Hradci Králové žil do roku 1846. Roku 1846 odešel do Prahy vyučovat na Akademické gymnázium. Mezi jeho žáky patřili Josef Václav Frič, Vítězslav Hálek, Jan Neruda nebo Albín Bráf. Aktivně se zúčastnil revolučního roku 1848 byl jmenován členem Národního výboru a zvolen tribunem studentské kohorty, byl zvolen zemským poslancem za Chlumec a Hradec Králové. Vydávání sebraných spisů Václava Klimenta Klicpery bylo v důsledku revolučních událostí roku 1848 přerušeno a došlo k němu znovu až v letech 1862–1863. Roku 1850 se stal šk...

Tomáš Kašpar

je současný český spisovatel. Autorovy knihy jsou humoristicko-satirickou literaturou. Tomáš Kašpar rovněž publikuje v českém odborném, veřejném i populárním tisku. Se svojí rodinou žije nedaleko Říčan u Prahy. Má 3 děti - syna a dvě dcery.

Pavel Kovář

Pavel Kovář působil od poloviny 70. let v deníku Lidová demokracie a od roku 1990 pracuje v týdeníku Reflex. Napsal životopisné knihy o herci Kopeckém, psychiatru Plzákovi, fotbalistovi Bicanovi a žokeji Váňovi; autorsky se podílel na vzniku četných televizních dokumentů.

Pavel Klech

Mgr., vysokoškolský pedagog, práce ze speciální pedagogiky, autor odborných učebnic pro základní školy a prací z animoterapie a hipoterapie.

Olga Kuldová

PhDr. Olga Kuldová - autorka učebnic pro obchodní akademie

Miroslav Kropilák

Bol slovenský historik a vysokoškolský pedagóg. Je autorom monografií o najnovších dejinách Česko-Slovenska, učebníc, štúdií a článkov, spolutvorca lexikografických a encyklopedických diel.

Miluška Karásková

Učebnice angličtiny.

Lauren Kate

Lauren Kate je americká autorka literatury pro mládež. Navštěvovala vysokou školu v Atlantě. Se svým psaním začala v New Yorku. V současné době žije v Los Angeles. Je světově proslulou autorkou série Andělé, Atlantida a románu The Betrayal of Natalie Hargrove . Laureniny knihy byly přeloženy již do více než třiceti jazyků.

Karel Krejčí

Karel Krejčí byl český spisovatel, slavista, bohemista, významný polonista, literární historik, autor popularizačních knih o Praze a vysokoškolský pedagog. Maturoval na malostranském gymnáziu v roce 1923. Pak začal studovat bohemistiku a germanistiku na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Namísto germanistiky brzy začal studovat polonistiku. Jeho učiteli byli např. Marian Szyjkowski, Jan Máchal, Jan Jakubec a Otokar Fischer. V letech 1927–1928 absolvoval stáže na univerzitách v Krakově a ve Varšavě. V roce 1928 získal doktorský titul na základě práce Polské hnutí revoluční v letech 1830–1846 a české národní obrození. Od 1929 byl asistentem slovanského semináře na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1934 se habilitoval jako docent polonistiky prací Polská literatura ve vírech revoluce. V průběhu druhé světové války, v době uzavření českých vysokých škol, působil jako středoškolský profesor na obchodní akademii v Praze a dále pracoval ve Slovanském ústavu. V roce 1945 byl jmenován mimořádným a v roce 1948 řádným profesorem polského jazyka a literatury na filozofické fakultě UK. V roce 1955 byl jmenován členem korespondentem Československé akademie věd, doktorem věd pro obor filologických věd se pak stal o rok později. V roce 1956 se ve funkci prorektora postavil na stranu studentů, žádajících obnovení akademických svobod. Proto byl v roce 1958 propuštěn z fakulty. Poté pracoval ve Slovanském ústavu, v Ústavu jazyků a literatur a posléze v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. V roce 1975 odešel do důchodu. Působil rovněž v Klubu Za starou Prahu, byl 1977–1979 jeho předsedou.

Karel Kavina

Karel Kavina byl český botanik. Narodil se jako nejstarší syn známého smíchovského čalouníka Josefa Kaviny . Roku 1913 vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Karel Kavina byl profesorem botaniky na Českém vysokém učení technickém v Praze. Zabýval se taxonomií, morfologií, anatomií a bryologií. Publikoval několik atlasů a monografií a byl redaktorem dvou botanických časopisů. Spolupodílel se také na založení Krkonošského národního parku a ochraně tamní vzácné flóry, za což mu byl vystavěn pomník v Obřím dole pod Sněžkou. U tohoto obelisku byl také po své smrti rozptýlen. Při cestě z Pece pod Sněžkou na Sněžku naleznete pomník po levé straně před dřevěným můstkem zhruba v polovině trasy. Děkanem Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství v akademickém roce 1930/1931.

Karel

Český prozaik, dramatik, novinář a překladatel první poloviny 20. století. Narodil se u Trutnova, do obecné a měšťanské školy však chodil v Úpici, kam se rodina přestěhovala. Roku 1901 nastoupil Čapek do gymnázia v Hradci Králové. Jako student kvarty vstoupil do tajného studentského debatního spolku, což nakonec vedlo k jeho vyloučení ze školy. Odešel tedy do Brna k sestře, posléze do Prahy k rodičům, kde také nakonec maturoval. Po gymnáziu studoval postupně na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, filozofické fakult Univerzity Friedricha Wilhelma v Berlíně, na Sorbonně na Faculté des lettres v Paříži. V Praze nakonec obhájil doktorát a zůstal v Praze se svým bratrem Josefem. Karel Čapek pracoval jako člen redakční rady časopisu Národ, soukromý učitel syna hraběte Lažanského, dramaturg Vinohradského divadla, Lidových novin a od roku 1917 byl spolu s Josefem redaktorem Národních listů a nového satirického týdeníku Nebojsa . Krátce po své cestě do Anglie se stal členem přípravného výboru pro ustanovení pražského Pen klubu. Pravidelně se vídal s prezidentem Masarykem, navštívil i E. Beneše. Zastával funkce v různých kulturních a literárních výborech a komisích. Roku 1932 s bratrem přešel k nakladatelství Fr. Borový, jehož se stal tichým společníkem. Odmítl předsednictví světové federace Penklubů, na které ho navrh H. G. Wells a norský tisk ho dokonce navrhl na Nobelovu cenu. Karel Čapek je prvním českým spisovatelem, který uspěl v zahraničí a tím velice prospěl české literatuře. Jakožto člen československého Penklubu byl v době hrozící nacistické okupace jedním z hlavních motorů odporu, kdy využil veškeré své možnosti a kontakty pro vyburcování národa a světa při snaze o zachování svobody. Evakuaci do Anglie jako správný vlastenec odmítl. Koncem roku 1938 však náhle umírá na následky chřipky a zánětu ledvin. Literární tvorbu zahájil Čapek před první světovou válkou, zpočátku spolu s bratr...

Julia Starr Keddle

Vystudovala anglickou literaturu, angličtinu a pedagogický kurz TEFLA. Učila jazyk v Itálii a UK. Autorka jazykových učebnic a video příruček.

Josef Kubička

Josef Prokop Kubička se narodil 4. 7. 1887 v Praze I., zemřel 23. 5. 1953 tamtéž Jeho rodiči byli Jakub a Anna , manželkou Pavlína Během svého života se věnoval celé řadě aktivit. Byl učitelem národních a pokračovacích škol, autorem knih pro děti a mládež a divadelních her, pořadatelem dětských příloh časopisů, redaktorem hádankových rubrik v časopisech, osvětovým pracovníkem, dozorčím důvěrníkem Péče o mládež v Praze I., II, V a VI. a ředitelem prázdninových kolonií.

Josef Kubát

Josef Kubát byl český a československý politik Československé sociální demokracie a poválečný poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění. Narodil ze ve sklářské rodině. Vystudoval na obchodní akademii v Kolíně. Už během studia byl členem skupiny socialistických studentů. Od ledna 1920 pak byl členem sociální demokracie. Byl zaměstnán jako účetní v různých firmách. V období let 1928–1931 pak byl úředníkem okresní nemocenské pojišťovny v Poděbradech. V letech 1931–1935 působil jako úředník Středočeské záložny v Kolíně. Od roku 1928 až do roku 1938 byl funkcionářem sociálně demokratické strany, přičemž v letech 1928–1931 zastával funkci jednatele jejího okresního výkonného výboru v Poděbradech.-Za druhé republiky byl členem Národní strany práce. Od roku 1929 byl aktivní i v odborovém hnutí. V letech 1935–1939 byl funkcionářem Jednotného svazu soukromých zaměstnanců. Za okupace pracoval v letech 1939–1941 na postu hospodářského a personálního ředitele Jednoty soukromých zaměstnanců obchodu. Potom v letech 1941–1942 patřil mezi členy Národní odborové ústředny zaměstnanecké a zasedal v představenstvu nakladatelství Družstevní práce. Roku 1942 byl krátce vězněn. V letech 1943–1944 byl pomocným dělníkem na budování Štěchovické přehrady. Podílel se na protinacistickém odboji. V letech 1941–1942 spolupracoval s Vladislavem Vančurou. Od roku 1943 byl členem ilegálního prezídia Ústřední rady odborů, přičemž v letech 1943–1944 vyhotovil první program a strukturu Revolučního odborového hnutí). Od roku 1944 žil v ilegalitě. Od dubna do května 1945 byl generálním tajemníkem České národní rady, která byla založena v jeho bytě. Patřil mezi hlavní postavy květnového povstání. Po osvobození se naplno zapojil do politického života. Od května do října roku 1945 zastával funkci prvního místopředsedy Zemského národního výboru v Čechách. V období let 1945–1948 byl rovněž členem prezídia Ústřední rady...

Josef Kocourek

Josef Kocourek byl podle Guinnessovy knihy rekordů 1999 nejstarším a nejdéle působícím parlamentním stenografem na světě. V roce 2004 jej prezident republiky Václav Klaus vyznamenal in memoriam Medailí Za zásluhy prvního stupně za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti. Kromě toho obdržel již v roce 1946 Československý válečný kříž. Od svých tří let žil ve Stříbrné Skalici. V roce 1935 vystudoval Obchodní akademii v Kolíně a poté nastoupil na Vysokou školu obchodní v Praze. V roce 1939 byl zatčen a vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen a Oranienburg, kde byl také vážně zraněn. V letech 1955–1977 působil jako středoškolský profesor. Je autorem učebnice Techniky administrativy a mnoha odborných článků především z oblasti stenografie.

Jiří Kropáček

doc. PhDr Jiří Kropáček Jiří Kropáček se narodil 27. 2. 1930 v Praze a zemřel tamtéž 22.1.2009. Otcem byl italský legionář, plukovník generálního štábu čs. armády, který byl za odbojovou činnost 13. prosince 1943 v Drážďanech Němci popraven. Jiří Kropáček vystudoval obor dějin umění na filozofické fakultě univerzity Karlovy v Praze. Zde se setkal s velkými osobnostmi českého dějepisu umění Antonínem Matějčkem, s Josefem Cibulkou či Janem Květem. Po studiích pracoval nejprve v Alšově jihočeské galerii na Hluboké, kde se podílel na prezentaci jihočeské pozdní gotiky a potom v Národním muzeu v Praze . V roce 1961 se stal asistentem na katedře dějin umění a estetiky FF Karlovy University. Zde se také habilitoval. Habilitační řízení proběhlo v dubnu 1990, docentem pro obor teorie a dějiny umění jmenován k 1.5.1990. Od r. 2003 přešel na Katolickou teologickou fakultu na Ústav dějin křesťanského umění. Člen národního komitétu ICOMOS . V prosinci 1955 se oženil se studentkou mediciny Libuší Křelinovou, dcerou spisovatele Františka Křeliny, odsouzeného v červenci 1952 za protistátní činnost na 12 let. Byl zatčen 24.8.1951 na Spořilově a vězněn do roku 1960, kdy byl v květnu propuštěn na amnestii.

Jaromír Klika

Jaromír Klika byl český botanik. Zabýval se studiem hub a geografickým rozšířením rostlin. Věnoval se také geobotanice, mykologii, krajinné ekologii a ochraně přírody. Je jedním ze zakladatelů české fytocenologie. Byl profesorem Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Jaromír Klika se narodil v rodině učitele, později ředitele na měšťanské škole Josefa Kliky a jeho manželky Anny, rozené Stolzové . Pedagogem byl i jeho děd Josef Klika. Byl třetí ze čtyř dětí. Po získání způsobilosti pro střední školy vyučoval v Mladé Boleslavi, Nymburku, Litomyšli a v Praze. V roce 1919 se stal doktorem filozofie a v roce 1922 se habilitoval na vysoké škole zemědělského a lesnického inženýrství při Českém vysokém učení technickém a stal se zde soukromým docentem. Od roku 1932 přednášel na ČVUT nauku o dřevinách V roce 1934 byl na ČVUT jmenován mimořádným bezplatným profesorem, v roce 1945 se stal na Vysoké škole chemicko–technologické profesorem řádným, jeho oborem zde byla mikroskopická technika a zbožíznalství. Od roku 1951 byl profesorem geobotaniky na biologické fakultě UK. Roku 1955 se stal členem korespondentem Československé akademie věd. Zemřel náhle, v průběhu botanického sjezdu v Leningradě. Dne 1. listopadu 1915 se ve Vršovicích oženil s Miladou Moravcovou . Dílo Jaromíra Kliky obsahuje přes 140 knih a článků. V letech 1922–1926 se zabýval mykologií a fytopatologií, zejména v období, kdy získal nejprve částečnou, později úplnou studijní dovolenou. V další etapě, která započala v roce 1927, se věnoval dendrologii a geobotanice a vydával vysokoškolské učebnice těchto oborů. Současně zpracoval i středoškolské učebnice botaniky a vydával popularizační publikace. Je považován za zakladatele československé geobotaniky, když napsal zhruba 100 geobotanických prací, kde věnu...

Jan Kraus

Jan Vladimír Kraus je český herec, moderátor, publicista, dramatik a režisér. Moderoval populární pořad Uvolněte se, prosím v České televizi, jehož obdobu pod názvem Show Jana Krause uvádí na Prima TV. V listopadu 2009 odstoupil z funkce předsedy Českého filmového a televizního svazu . Důvodem byla obava, že se jeho osobní spory s Českou televizí negativně přenesou i na filmový svaz. Patří ke spoluzřizovatelům Nadačního fondu proti korupci. Narodil se v Praze v česko-židovské rodině; jeho otec Ota Kraus přežil holocaust. Jeho manželkou byla herečka Jana Krausová. Po rozchodu s ní v 90. letech žije s herečkou Ivanou Chýlkovou. Je otcem čtyř dětí – Marka Blažka , zpěváka Davida Krause , Adama Krause a Jáchyma Krause . Je bratrem spisovatele a herce Ivana Krause – žijícího střídavě v Praze a Paříži, dalšími sourozenci jsou PhDr. Eliška Krausová-Chavez – působí na univerzitě v Bogotě, PhDr. Michael Kraus – profesor politologie na univerzitě v Middlebury ve Vermontu, Kateřina Krausová – pracovala v knihovně Princetonské univerzity. Jan Kraus Od dětství hrál v mnoha filmech. Debutoval v roce 1966 v málo známém filmu Dva tygři. Od té doby hrál ve více než 60 filmech, z nichž nejznámější jsou Lišáci, Myšáci a Šibeničák, Spalovač mrtvol, Dívka na koštěti, Jak se budí princezny, Černí baroni, Gympl, Drahé tety a já, Copak je to za vojáka…, atd. Jan Kraus moderoval populární pořad České televize Uvolněte se prosím, který byl později ukončen. Jeho obdobou je pořad Show Jana Krause, který také moderuje, tentokrát na stanici FTV Prima. Mimo to také moderoval jeden ročník Českého slavíka, a to v roce 2013. Pravidelně vystupoval v pořadu Kraus a blondýna na stanici Frekvence 1. Satirická prohlášení komentující moravské záležitosti bude řešit soud. V roce 2014 podepsal výzvu Sobotkově vládě, která požadovala tvrdší postup vůči Rusku a vůči přísluš...

Jan Klecanda

Jan Klecanda byl český učitel, spisovatel a novinář. V letech 1883-1887 působil jako ředitel české matiční školy v Teplicích. Po návratu do Prahy založil časopis Vyšehrad s přílohou Svatvečer , zaměřený na poučení a zábavu venkovských čtenářů, a otiskoval v něm své literární práce. Pořádal poučné a agitační přednášky, angažoval se v mladočeské straně, pomáhal organizovat spolky na podporu české menšiny v pohraničí. Jeho tvorba, převážně zachycující mezilidské vztahy na vesnici, sociální a národnostní boje dělníků a život vojáků základní služby se vyznačuje silnou výchovnou a vlasteneckou tendencí a má charakter lidové četby bez vyšších uměleckých ambicí; oceňovaná byla ale také např. jeho kronika rusko-japonské války z r. 1905. Současníci si ho vážili pro obětavou drobnou práci ve prospěch národa; za zásluhy byl pohřben na vyšehradském Slavíně. Narodil se 5. března 1855 v Praze jako syn rukavičkáře Antonína Klecandy původem z Jistebnice a jeho manželky Antonie rozené Pichlerové . Chodil do obecné školy u sv. Jindřicha a pak na hlavní školu Budeč. Vyšší reálku absolvoval v 15 letech, poté studoval čtyři roky na polytechnice. Ještě během studia pracoval u stavitele Martina, kdysi rovněž literárně činného . Roku 1875 byl odveden do armády, kde ho brzy zaměstnali jako učitele češtiny, krasopisu a kreslení na kadetní škole v Linci. Po zrušení této školy pak pro armádu pracoval jako kreslič ve Vídni a Klosterneuburgu a spolupracoval při vydávání Technického reglementu pro c. k. technické sbory. Roku 1878 nebo 1879 se vrátil do Prahy a stal se prozatímním učitelem na Smíchově. Složil zkoušky pro školy obecné a měšťanské. V březnu 1882 získal místo na škole u sv. Jiljí. Roku 1883 byl jmenován řídícím učitelem obecné školy Ústřední matice školské v Teplicích. Ve volném čase se věnoval organizaci české menšiny. Neúnavně obj...

Jan Blahoslav Kozák

Jan Blahoslav Kozák nebo též jen Jan Kozák byl český profesor dějin filosofie, protestantský teolog, evangelický duchovní a politik. Publikoval v oboru filosofie, etiky a náboženství, překládal z angličtiny, francouzštiny a italštiny. Zároveň byl koncem 30. let 20. století poslancem Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou. Jeho starším bratrem byl architekt Bohumír Kozák. Jan Blahoslav Kozák byl syn faráře evangelického reformního sboru v Čáslavi Františka Kozáka a jeho manželky Zdeňky, rozené Císařové. Roku 1906 maturoval na gymnáziu v Čáslavi, poté studoval teologii a filosofii na univerzitách v Bonnu, Edinburghu, Vídni a Halle. V roce 1915 získal na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy doktorát filosofie obhájením disertační práce Sóma pneumatikon – helenistické prvky v paulinismu. Na to v letech 1910–1914 působil jako profesor na evangelickém učitelském ústavu v Čáslavi a pak jako evangelický vikář , poté byl až do roku 1920 profesorem němčiny a angličtiny na obchodní akademii v Kolíně. V letech 1920–1926 byl profesorem na Československé obchodní akademii v Praze. Současně se roku 1921 na Univerzitě Karlově habilitoval, získal docenturu pro obory logika, metodologie a noetika , v roce 1926 si habilitaci rozšířil na dějiny filosofie a v 1927 byl jmenován mimořádným, v roce 1933 řádným profesorem na filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde přednášel do roku 1958. V roce 1937 byl také zvolen mimořádným členem České akademie věd a umění. Angažoval se i politicky. Ve 20. letech 20. století měl blízko k okruhu intelektuálů okolo Inocence Arnošta Bláhy, který se pokusil neúspěšně obnovit Pokrokovou stranu z počátku 20. století. V roce 1930 působil v programové komisi národních socialistů.[4...

Hans Hellmut Kirst

Kirst, a World War II veteran, had his first success with the Gunner Asch series of novels. Published in German as the trilogy; "Band: 08/15 in der Kaserne, 1954", "Band: 08/15 im Krieg, 1954", and "Band: 08/15 bis zum Ende, 1955", and later followed up with the novels, "08/15 heute, 1963" and "08/15 in der Partei, 1978", they follow the career of a soldier from before World War II, to the Eastern Front, and finally to post-war Germany. The books were published in English as: "The Revolt of Gunner Asch" "Forward, Gunner Asch!" "The Return of Gunner Asch" "What Became of Gunner Asch" At the end of the war, Asch was a Lieutenant as Kirst was. Kirst wrote other novels about the corruption of Germany and its armed forces by Nazism. Kirst's best known work is "The Night of the Generals" about an investigation into a series of murders of prostitutes during and after World War II. The book was made into the successful 1967 film of the same name. Other major novels by Kirst set during the Third Reich and World War II include; "Officer Factory" about the investigation into the death of a training officer in an Officer School near the end of World War II, "The Castle", "Camp Seven Next Stop", "The Fox of Maulen" and "The Nights of the Long Knives" . All of these novels were translated by J Maxwell Brownjohn and show Kirst's unique blend of deadpan humour and devastating satire. Characters are often shown positioning themselves as outspoken ardent Nazis during the Third Reich era, and than being equally ardent in claiming to have been anti-Nazi -- and to be 100% pro-democracy or pro-communist, whichever is to their advantage -- after the end of the Nazi era. Kirst's non-World War II themed novels include; "The Sev...

Gabriela Kopcová

Narodila se r. 1945 v Domamili na Vysočině. Knihovnice, spisovatelka, výtvarnice. Publikuje pod svým rodným jménem Kopcová a také pod jménem Střeláková - viz: http://www.databazeknih.cz/autori/gabriela-strelakova-38101

Daniel Kollár

RNDr., CSc., narozen 13. 9. 1963 v Trnavě, slovenský geograf, práce z oboru, vlastivědný průvodce.

Bohumír Kozák

Bohumír Kozák byl český architekt, představitel funkcionalismu, teoretik architektury a ochránce památek. Narodil se na evangelické faře ve Velké Lhotě u Dačic v rodině faráře ThDr. Františka Kozáka . Měl mladší bratry Jana Blahoslava a Ladislava . Ten rovněž vystudoval architekturu a poté spolupracoval se svým bratrem na některých jeho projektech. Dětství prožil v Čáslavi. Vyrůstal ve staré českobratrské rodině, což mu vštípilo svébytný žebříček hodnot, kterým se řídil celý život. V červenci 1920 se oženil s Drahomírou Havelkovou , se kterou měl tři děti. Mezi roky v letech 1903–1909 vystudoval České vysoké učení technické v Praze. Byl žákem Josefa Schulze a Jana Kouly. Svá studia ukončil získáním titulu doktor technických věd. Po ukončení studia pracoval v ateliérech Josefa Schulze, Jana Kouly, Osvalda Polívky nebo Antonína Balšánka. Pak pracoval jako hlavní architekt ve stavební firmě Václava Nekvasila. V roce 1915 složil zkoušku úředne oprávněného civilního inženýra. Působil rovněž jako redaktor časopisu Stavba. Po první světové válce spoluzaložil projekční ateliér Dušek – Kozák – Máca. Jeho první práce jsou provedeny ve stylu klasicistní secese. Později prošel vlivy dekorativního kubismu aby dospěl k puristickému funkcionalismu. Spolu s akademikem Stanislavem Bechyně vypracoval řadu návrhů na přemostění Nuselského údolí. Nebyl jenom praktik, ale představil se i jako autor knih Architekt na cestách, Mluva pražské architektury, Poklady pražské architektury a řady dalších. Angažoval se v Klubu Za starou Prahu, jehož byl v letech 1963–1976 předsedou. S Emanuelem Pochem vydal v roce 1972 jedno z mimořádně zdařilých pragensií označených jako uměleckohistorický katalog Praha – kamenný sen, ve kterém zúročil svou mimořádnou kreslířskou zdatnost a znalosti historika. Byl zvolen čestným...

Bohdan Kaminský

Bohdan Kaminský, vlastním jménem Karel Bušek, byl český lyrický básník, překladatel a redaktor. Pocházel z řezbářské rodinu Bušků, narodil se ve vsi Husa u Sychrova. Z rodiny je znám především jeho otec Petr Bušek, který provedl řezbářskou výzdobu zámku na Sychrově na objednávku majitele, knížete Kamila Rohana. Nejprve se vyučil řezbářem, ale později se vydal roku 1883 na dráhu spisovatele. Publikoval v časopisu Lumír ještě před tím, než se dal v Praze zapsat na vysokou školu. Ve své generaci významný lyrický básník, představitel symbolismu: projevoval ve svých dílech pocity milostného zklamání a teskných nálad. Jeho osud nebyl šťastný a jeho známosti končívaly brzkými úmrtími jeho milých. Byl také autorem humoristických a ironických veršů a próz . Pílí i patosem vyjadřování patřil k osobitým následovníkům Jaroslava Vrchlického. Živil se překládáním, zejména z literatury francouzské a německé , také jako redaktor regionálních periodik. Při zahraničních cestách navštívil Holandsko, Německo, Francii, Itálii a Turecko. Zemřel za léčebného pobytu v Poděbradech, pohřben byl v Praze. Jeho život byl zpracován i několika romanopisci, obvykle je stylizován do role básníka - bohéma. Pro Národní divadlo provedl překlady několika dramat, například Hauptmannova Kollegu Cramptona , Molièrova Tartuffa , nebo Fuldovy Blíženky . Jeho překladatelské dílo je rozsáhlé. Kaminský přeložil všechny Molièrovy hry a roku 1922 pro Vinohradské divadlo i Večer tříkrálový Williama Shakespeara.

Antonín Kratochvíl

V letech 1973-1977 vydal třísvazkové dílo Žaluji, v němž zdokumentoval zvůli a nezákonosti páchané československou justicí a represívními složkami ve službách komunistického režimu. Jde o jedno ze stěžejních děl v této oblasti. Po roce 1989 zůstal v Mnichově, ale dojíždí přednášet na universitu v Plzni a Brně.

Vladimír Kroc

Ing. Vladimír Kroc je český rozhlasový moderátor a publicista. Kroc v dětství strávil dva roky v Indii, kam jeho otce vyslala na montáže plzeňská Škodovka. Po té se mu zalíbila kamera a chtěl věnovat filmařství, ale na Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění brali v době konce jeho středoškolských studií jen dva uchazeče. Vystudoval proto Vysokou školu ekonomickou , ale tomuto vědnímu oboru se s výjimkou čtrnáctidenního zaměstnání ve společnosti Motokov těsně po škole nikdy nevěnoval. Ještě během vysokoškolských studií založil se spolužáky na kolejích na pražském Jarově studentský rozhlas po drátě a posléze v něm začal také vysílat. Po vojenské službě nastoupil v roce 1989 do Československého rozhlasu a po Sametové revoluci se stal parlamentním zpravodajem. Následně se však stal moderátorem rozhlasových pořadů a vysílá na stanicích Český rozhlas Radiožurnál a Český rozhlas Dvojka . Působil také v České televizi, kde moderoval pořad Studio 6. Absolvoval roční stáž v Austrálii, při které prohluboval své znalosti anglického jazyka. Z prostředí tohoto kontinentu napsal dvě publikace, a sice Orion hlavou dolů a Jižním křížem krážem. Od roku 1988 je ženatý se spolužačkou z vysoké školy a je otcem dcery Elišky a syna Kryštofa.

Vladimír Klusák

Václav Rodomil Kramerius

Václav Rodomil Kramerius , syn vydavatele V. M. Krameria, redaktor, autor a překladatel stovky povídek a novel. Do křestního listu byl zapsán jako Václav Richard, později si dal vlastenecké jméno Rodomil. Byl prvorozeným synem významného českého vydavatele České expedice. V otcově podniku pracoval jako typograf, od roku 1813 jako redaktor Krameriových c.k.vlasteneckých novin. Pak pomáhal matce vést Českou expedici, ale neměli v podnikání úspěch, takže v roce 1823 vydavatelské právo na řadu českých novin a časopisů prodali. Nechával se zaměstnat jako korektor a typograf u různých tiskáren v Čechách a psal. Řadu povídek překládal z němčiny, angličtiny, ruštiny a francouzštiny. V roce 1836 se kvůli nedostatku peněz živil ve Vídni prodejem brakové literatury a voskových figurek. Po návratu se snažil vydávat další noviny: Českoslovanský vlastenecký deník, časopis Hacafírek v kacabajce s malým úspěchem. Pak už jen psal a živil se jako korektor. Zemřel v chudobinci U milosrdných na Karlově. Hrob má v Praze na Olšanech. Žánrově bylo velice rozmanité, jeho povídky a novely byly historické, pohádkové, sentimentální, psal cestopisy i rytířské i strašidelné románky. Některé z nich jsou zařazovány jako předchůdci dnešního žánru fantasy a horor.. Zajímavé jsou i jejich velmi dlouhé názvy. V roce 1988 byl vydán výbor z jeho tvorby vč.jeho životopisu s názvem Knížky lidového čtení.

Václav Koval

Narozen 8.10.1907 v Nechanicích u Hradce Králové. Ing., populárně vědecká literatura.

Otakar Klika

Narozen 18.12.1900 v Praze, zemřel 10.6.1979 v Praze. Ing., profesor a vedoucí katedry sdělovací techniky Českého vysokého učení technického v Praze. Práce v oboru.

Miloš Kirschner

Miloš Kirschner byl významný český loutkoherec, herec a hlasový umělec, známý především svou prací s kultovními loutkovými postavičkami Spejbla a Hurvínka. Tyto postavičky převzal v roce 1956 od jejich tvůrce Josefa Skupy a vystupoval s nimi až do své smrti v roce 1996. Kirschnerův přínos světovému loutkářství a dětské zábavě byl významný, neboť pomohl popularizovat tyto postavičky nejen v Československu, ale prostřednictvím představení a nahrávek i v mezinárodním měřítku. Jeho odkaz pokračuje prostřednictvím pražského Divadla Spejbla a Hurvínka, které zůstává oblíbenou institucí loutkářského umění.

Milan Koukal

Narozen 6.7.1948 v Benešově u Prahy, PhDr., publicista, časopisecký redaktor např. časopisů Blesk a Ring, autor prací o dechové hudbě, country a muzikálech.

Karol Kállay

Karol Kállay byl slovenský umělecký fotograf a dokumentarista. Amatérsky začal fotografovat po skončení gymnázia v Trenčíně a v Ružomberku. Je autorem reportážních fotografických cyklů, monotematických publikací a fotografií modního odívání pro řadu časopisů. Jistou dobu působil i v kinematografii jako asistent režiséra, např. i filmu Čertova stena. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a Univerzitu Komenského v Bratislavě. Od roku 1945 fotografoval profesionálně. Roku 1954 vydal svoji první knihu. Je členem Medzinárodní federace umělecké fotografie a držitel titulu EFIAP . V roce 1992 získal cenu redakce magazínu GEO – Fotograf roku.

Josef Kratochvíl

Narozen 9.3.1882 v Dolních Kounicích, zemřel 7.4.1940 v Brně. PhDr., universitní profesor filozofie, publikace a redakční práce z oboru, překlady z italštiny a latiny.

Jana Klusáková

Jana Klusáková se narodila v Písku; od deseti let žije v Praze. Vystudovala, s normalizací musela odejít do „svobodného povolání“: dvacet let tlumočila a překládala . Tato kariéra skončila v lednu 1990 v Kremlu: na přání prezidenta Václava Havla tlumočila jeho první setkání s Michailem Gorbačovem. V dětství zpívala v Pražském dětském sboru, v mládí ve Vysokoškolském uměleckém souboru. Brzy nato dozpívala. Vězněna byla jen pár měsíců na udání Vladimira Moroze, krycí název akce: Akce Lina. Od roku 1990 píše knižní rozhovory: postupně se sochařem Olbramem Zoubkem, herci Janou Brejchovou a Jiřím Bartoškou, zpěvačkou Hanou Hegerovou , politiky Fedorem Gálem, Petrem Pithartem, Jiřím Dienstbierem, psychiatrem Františkem Klátilem, knížetem Karlem Schwarzenbergem, premiérem Václavem Klausem , dlouholetým ministrem vnitra a předsedou Unie svobody Janem Rumlem, v roce 1999 s ministrem spravedlnosti Otakarem Motejlem a po šestileté přestávce s malířem Vladimírem Kokoliou. Od roku 1995 je redaktorkou Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu. Má jedno červené auto a dva syny .

Jan Kuklík

Prof. PhDr. Jan Kuklík, CSc. byl český historik a pedagog, specializující se v oblasti českých dějin především na období Protektorátu a Mnichovské krize. Po úspěšných studiích na Filosofické fakultě Karlovy univerzity nastoupil tamtéž v roce 1964 vědeckou aspiranturu a od té doby na fakultě soustavně působil. Specializoval se na československé dějiny 20. století, pro tento obor se i habilitoval a v roce 1997 byl jmenován profesorem. Od roku 2003 pedagogicky působil i na katedře historie Pedagogické fakulty UJEP v Ústí nad Labem, od roku 2006 na Filozofické fakultě tamtéž. Na konci šedesátých let začal pracovat jako tajemník na Letní škole slovanských studií, v roce 1989 se stal ředitelem Letní školy i Ústavu bohemistických studií. Profesor Kuklík byl autorem osmi monografií a stovek vědeckých studií. Často spolupracoval především s historikem Janem Gebhartem. Zemřel v srpnu 2009 v průběhu 53. běhu Letní školy slovanských studií ve věku 69 let. 17. září 2009 se mělo konat řízení k udělení titulu doktor věd profesoru Kuklíkovi. Jan Kuklík je otcem českého historika a právníka Jana Kuklíka ml.

Jan Kristofori

Jan Kristofori – 23. března 2004 Praha) byl malíř, galerista a grafik. J. Kristofori se narodil v Mukačevě, nejvýchodnější části Československa, kde pohromadě žili nejen Maďaři a Češi, ale i Židé a Rusíni. Jeho otec pracoval na panství hraběte Thuna jako strojník ve mlýně, zde celá rodina i žila. Přesun do Čech roku 1938 se neshledal s úspěchem a Kristoforiovi se usadili v Maďarském Miskolci. Mezi léty 1941 až 1944 absolvoval Jan gymnázium a následně se stal studentem Uměleckoprůmyslové školy. Roku 1945 se Kristoforiovi připojili k repatriantům z Rumunska a Řecka a společně s nimi odcestovali do Čech. Zde se usadili v Přísečnici nedaleko Kadaně na malém statku. Rodina Kristoforiova nebyla jedinými cizinci, jež se v Přísečnici usadila. Jan se na české škole počal učit češtině a tehdy začal pracovat, jako výtvarník, pro reklamní agenturu AMA ve Vejprtech. Jeho otec chtěl, aby po něm převzal statek v Přísečnici a po ukončení školní docházky, v roce 1948, jej přemlouval, aby pokračoval ve studiu a to na střední zemědělské škole v Kadani. Jan se ovšem přihlásil do školy v Klášterci nad Ohří. Na teoretickou výuku dojížděl do Kadaně a v Klášterci trávil čas na internátě. Komunistický režim donutil Kristoforiovi opustit statek a přestěhovat se do Kadaně-Prunéřova. Zde počal Janův otec pracovat v uhelné šachtě. Jan byl vyloučen ze školy i z internátu. Nedostalo se mu žádného zaměstnání, a proto se odstěhoval do Semil. V Semilech začal spolupracovat s ochotnickým divadlem. K Výročí Tomáše G. Masaryka, prvního čsl. prezidenta, připravil s několika příteli letáky s provokativními úvahami o komunismu, kterými oblepili celé město. Roku 1952 byl Kristofori odsouzen k desetiletému vězení . Během sedmiletého vězení a práce v komunistických lágrech se Jan věnoval kreslení. Tyto kresby byly v roce 1993 vydány pod názvem „Motáky“. S...

Ján Králik

Jan Králík je autor píšící naučnou literaturu o dopravě, sportu či o pragensiích. Je úzce spojen s Národním technickým muzeem, pravidelně přispívá do časopisu Motor Journal, kde je členem jeho redakční rady. Po maturitě pracoval v ČTK, v časopise Svět motorů a v Nakladatelství dopravy a spojů, poté pracoval na volné noze. V roce 1985 začal spolupracovat se Studiem Shape – skupina výtvarníků, architektů a scénáristů. Po dvou letech přešel do agentury Studio Beam. Vymysleli animovaný spot na holící strojek, za který dostali cenu Louskáček. V roce 1993 společně s jeho kamarády uspořádal v Praze International Veteran Cycle Association Rally. Ještě tento rok resuscitovali Český klub velocipedistů 1880, nejstarší svého druhu ve střední Evropě. V letech 2004 a 2005 byl prezidentem International Veteran Cycle Association. --- Jan Králik ako jediný akreditovaný československý novinár sledoval zblízka zákulisie legendárnej rely Dakar 1988. Zo zážitkov uprostred dní a nocí strávených medzi pretekármi napísal knihu Peklo zvané Paříž - Alžír - Dakar, vyšla dnes už v nepredstaviteľnom náklade 100-tisíc kusov.

Ján Kostra

Ján Kostra byl slovenský básník, malíř, esejista, překladatel a autor literatury pro děti a mládež. Pocházel z rodiny malorolníka a své vzdělání získal v Žilině, v letech 1928 – 1934 studoval na umělecké průmyslovce a na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, a mezitím ještě v letech 1930 – 1933 studoval architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze. V roce 1934 však studium přerušil a už nedokončil. V době studií v Česku se stal členem slovenského spolku Dětvan, jakož i literární skupiny pokrokově orientovaných vysokoškoláků v Praze R-10. V době studií pracoval v Dělnické divadelní obci české a byl též členem jejich dramatického souboru, se kterým se zúčastnil v roce 1933 Divadelního festivalu v Moskvě. Po ukončení vojenské služby se usadil v Bratislavě, kde pracoval v letech 1936 – 1937 jako úředník v bance a v letech 1937 – 1938 jako redaktor v Dělnických novinách. V letech 1938 – 1942 byl redaktorem Slovenského rozhlasu v Prešově a v Bratislavě; v této činnosti pokračoval i po skončení druhé světové války. V letech 1949 – 1956 se stal tajemníkem slovenské sekce Svazu československých spisovatelů a v letech 1952 – 1953 šéfredaktorem týdeníku Kultúrny život, později pracoval v časopisu Slovenské pohľady. Od roku 1956 se věnoval výlučně literární práci. Svojí tvorbou se řadí k zakladatelům moderní slovenské lyriky s mimořádným smyslem pro čistotu tvaru a estetičnost slova. První verše začal publikovat už jako středoškolák. Svá díla zveřejňoval zpočátku zejména časopisecky . Jeho básně byly převratně čisté, přitom nenapodobitelně erotické. V jeho verších se setkáváme se všeobecným obdivem k ženám, které se pro něj díky jeho hluboké úc...

Jan Kolouch

Ing., publikace z oboru strojírenství, strojírenské technologie. Činný v letech 1981-2001.

Felix Krumlowský

Jan Bauer je český novinář a spisovatel, původním vzděláním zemědělský inženýr. Věnuje se především literatuře faktu s převládajícím zaměřením na českou historii, v poslední době píše především historické romány či historické detektivky. Narodil se v Jihlavě, rodina se později odstěhovala do Českého Krumlova, kde absolvoval střední školu . Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Českých Budějovicích, v letech 1968-1998 pracoval jako novinář . Později se stal spisovatelem z povolání. Žije na samotě u Vodňan. Knižně debutoval v roce 1978 populárně naučnou publikací Uživí naše planeta lidstvo? Za sbírku povídek Špionova dcera obdržel v roce 1995 cenu Masarykovy akademie umění. Vydal již více než 160 knih, dá se považovat za nejplodnějšího českého žijícího spisovatele .. Dříve používal i pseudonymy: některá díla napsal jako Felix Krumlowský nebo Vojtěch Fišer, pod jménem Anna Březinová vydal 10 historických románů. Kromě vlastních prací se podílel také na zpracování některých svazků publikace Toulky minulostí světa. Pod pseudonymem Anna Březinová:

Erich Kulka

Erich Kulka byl česko-izraelský spisovatel, historik a novinář, přeživší holokaust. Po roce 1945 zasvětil svůj život prezentaci a publikaci informací o hrůzách holokaustu druhé světové války. Za protinacistickou odbojovou činnost před druhou světovou válkou byl v roce 1939 zatčen gestapem a uvězněn na brněnském Špilberku, později v koncentračních táborech Dachau, Sachsenhausen, Neuengamme a v letech 1942–1945 ve vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau . V Auschwitz-Birkenau vedl spolu s Otou Krausem a dalšími židovskými spoluvězni zámečnickou dílnu, což mu umožnilo přístup do jiných táborů v komplexu Auschwitz-Birkenau a poznat provoz i hrůzy vyhlazovacího komplexu. Během evakuace koncentračního tábora Osvětim v lednu 1945 se mu spolu s jeho dvanáctiletým synem podařilo uniknout z pochodu smrti. Po druhé světové válce napsal společně s Otou Krausem knihu Továrna na smrt, dnes již klasické dokumentární dílo o vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau. Zvláštní kapitolou knihy je historie a zánik „českého rodinného tábora“ v Birkenau, popisující vyhlazení tisíců českých Židů, deportovaných do Auschwitz-Birkenau z koncentračního tábora Terezín. Kniha vyšla v sedmi rozšířených vydáních česky a byla přeložena do mnoha jazyků. Další kniha, Noc a mlha , je studií o ekonomii nacistických koncentračních táborů a genocidy. O frankfurtském procesu s osvětimskými zločinci pojednává jeho dílo Soudcové, žalobci, obhájci. Při tomto procesu v roce 1964 svědčil jak on, tak jeho syn Otto Dov Kulka,{ pozdější profesor historie na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. V tomto období z vědecké a literární tvorby zachytil Eichmannův proces v Jeruzalémě a jeho historická novela Útěk z tábora smrti popisuje útěk českého vězně Vítězslava Lederera z „rodinného tábora“ v Birkenau a jeho pokus varovat kamarády v Terezíně a světovou veřejnost o nacistické genocidě Židů. Za sovětsk...

Elle Kennedy

Kanadská spisovatelka Elle Kennedy vyrostla na předměstí Toronta, kde také na York University získala bakalářský titul z angličtiny. Už od dětství věděla, že se chce jednoho dne stát spisovatelkou, a v době dospívání se na cestu za svým snem vydala. Její román Omyl dosáhl na žebříček nejprodávanějších románů podle New York Times a Wall Street Journal, román Him, který napsala ve spolupráci se Sarinou Bowen, se umístil na žebříčku nejprodávanějších románů podle USA Today, za román Silent Watch byla nominována na prestižní cenu RITA pro nejlepší autory romancí. Autorské stránky: www.ellekennedy.com Facebook: www.facebook.com/AuthorElleKennedy Společně s Jen Frederick píše a publikuje též pod společným pseudonymem Erin Watt. Viz: https://www.databazeknih.cz/autori/erin-watt-132305

Elia Kazan

Elia Kazan, rodným jménem Elias Kazanjoglou byl americký herec, spisovatel, scenárista, divadelní a filmový režisér řeckého původu. Jednalo se o jednu z nejvýraznějších postav americké kinematografie 20. století. Mezi jeho nejznámější a umělecky nejhodnotnější snímky patří film Na východ od ráje natočený na motivy stejnojmenné knihy Johna Steinbecka v roce 1955. Elia Kazan se narodil v Istanbulu řeckým rodičům Georgovi a Atheně Kazantzoglou. Nedlouho po jeho narození rodina přesídlila nejprve do Berlína, krátce před první světovou válkou se pak i s mladším bratrem Avramem natrvalo usadila v USA. v New Yorku. Zde se otec živil jako obchodník s koberci. Svůj původ, důvody emigrace rodičů a vlastní dětství popsal Elia Kazan v autobiografické knize Ameriko, Ameriko, kterou přenesl na filmové plátno v roce 1963. Stejnojmenný film patří k jeho stěžejním dílům a získal řadu ocenění: Oscara za scénář ze tří nominací, sedm Zlatých glóbů, Zlatou mušli na festivalu v San Sebastianu. V roce 2001 byl zapsán do Národního filmového registru knihovny Kongresu USA , kde jsou uchovávány vybrané filmy jako dědictví pro další generace. Přestože otec očekával, že syn bude v rodinném podniku pokračovat, matka jej podporovala v touze po vlastní cestě. Poté, co absolvoval Williams College v Massachusetts, studoval dramatickou tvorbu na univerzitě v Yale Chtěl se stát divadelním hercem a v roce 1932 se přestěhoval do New Yorku, kde pokračoval ve studiu na Julliard School. Začal pracovat v divadle, kde začínal v různých pomocných divadelních profesích jako kulisák, osvětlovač, inspicient a asistent režie. Na počátku třicátých let také působil jakožto příležitostný filmový herec v malých epizodních rolích. Kazan se stal jedním z členů newyorské divadelní skupiny Group Theatre, do svého repertoáru zařazovala především méně známé hry se sociální a politickou tematikou. Zde potkal muže, kteří měli velký vliv na jeho profe...

Annabel Karmel

Annabel Karmel je nutriční specialistka na potraviny a výživu dětí a mládeže. Během své více než 25leté kariéry, tato rodilá londýňanka a matka tří dětí prošlapávala cestičku, jak rodiny na celém světě krmí svoje miminka a děti. Začala stravovací revoluci s důvěryhodnými recepty a metodami a stala se britskou autorkou č. 1 ve vaření pro děti, celosvětovou autorkou bestselerů a matkou všech expertů na krmení s 43 kuchařkami. Všechno to začalo v roce 1991 s knihou "The Complete Baby and Toddler Meal Planner", která se dosáhla na druhé místo bestselerů všech dob. Byl to odkaz pro její prvorozenou holčičku Natashu, která zemřela na virovou infekci ve věku 3 měsíců. Cítila se zranitelná, když přišel druhorozený syn Nicholas a chtěla mu dát to nejlepší jídlo. Ale stala se neúzkostlivějším strávníkem. A tak si vyhrnula rukávy a poustila se do vaření jídel, které by Nicholasovi chutnaly. Nikdy by si nepomyslela, že to skončí jako kuchařka, které se prodá přes 4 milliony výtisků po celém světě.

Adriana Krištofíková

Slovenská spisovatelka, manželka diplomata cestující s ním po světě, učitelka angličtiny na Slovensku.

Yvonne Keuls

Yvonne Keuls se narodila v roce 1931 v Batávii v Indonésii jako nejmladší ze čtyř sourozenců. Když jí bylo šest let, přestěhovala se s rodinou do Holandska. Ačkoliv se vždycky chtěla stát se herečkou, na přání své matky vystudovala pedagogickou fakultu a stala se učitelkou. Brzy začala psát básně, divadelní hry a prozaická díla. Zveřejnila celkem 37 děl a byla vyznamenána spoustou cen. V Holandsku je známá jako autorka bestsellerů. Žije v Haagu se svým manželem.

Vojtěch Kodet

Otec Karmelitán Vojtěch Kodet se narodil 20. 5. 1956 v Malém Beranově, okres Jihlava. Po studiu sedmiletého gymnázia v Jihlavě vystudoval teologii a roku 1982 byl vysvěcen na kněze v brněnské diecézi. Již v prvních letech studia teologie se seznámil s Řádem karmelitánů , který působil v době komunistického režimu v podzemí. Členem řádu se stal se v roce 1976. Začátkem osmdesátých let se seznámil se začínajícím hnutím charismatické obnovy v ČR. Nyní je členem národního týmu CHO, který mj. připravuje program konferencí Obnovy. V období totality působil jako kaplan v Pozořicích, Jedovnicích, v Brně-Zábrdovicích a ve Velkém Meziříčí. V roce 1988 byl ustanoven farářem ve farnostech Biskupice a Radkovice u Hrotovic. Po pádu totalitního režimu se stal v roce 1990 převorem a novicmistrem kláštera karmelitánů v Kostelním Vydří. Současně sloužil jako farář v Kostelním Vydří a dvou přilehlých farnostech. Od roku 1989 byl také konzultorem a členem kněžské rady při brněnském biskupství. Od roku 2000 studoval spirituální teologii na Papežském institutu spirituality Teresianum v Římě, v roce 2005 obhájil doktorát z teologie. Od roku 2002 externě vyučuje na KTF UP v Olomouci. Od roku 2003 je rovněž představeným Řádu bratří karmelitánů v České republice. Kromě toho se věnuje přednáškové a formační činnosti, duchovnímu doprovázení a vedení exercicií pro různé skupiny lidí, zvláště pro kněze. V roce 1991 společně s P. Janem Fatkou založili Karmelitánské nakladatelství se sídlem v Kostelním Vydří