Všichni Autoři a témata

David Day (14)

Vystudoval Univerzitu v Britské Kolumbii, pracoval jako dřevorubec. Jako novinář se zájmem o přírodu a ekologii cestoval po celé Evropě. David Day je velkým znalcem Tolkienova díla a autorem Průvodce světem J. R. R. Tolkiena, Tolkienova bestiáře a řady dalších titulů z oblasti mytologie a fantastiky. Píše také romány pro mládež.

Clifford D Simak (10)

Přední americký spisovatel vědecko-fantastické literatury a novinář Clifford Donald Simak se narodil roku 1904 v Millville jako syn Johna Lewise a Margarety . Jak napovídá samotné jméno, Simakovi předci pocházeli z Čech. Simak se nikdy nepovažoval za profesionálního spisovatele, ale za žurnalistu, což bylo povolání, kterému se věnoval celý svůj produktivní věk. Novinařinu vystudoval na University of Wisconsin. V roce 1929 začal jako reportér v malém regionálním žurnálu The Iron River Reporter. Ve stejném roce se i oženil s Agnes Kuchenbergovou, se kterou měl dva syny. O tři roky později začal pracovat pro McGuiffon Newspaper z Kansasu. Díky tomu procestoval Iowu, Dakotu a jiné typicky zemědělské státy. Možná zde našel své zalíbení pro venkovský život. Nakonec Simak skončil v roce 1939 v Minneapolis Star a Tribune na různých postech, především v technických rubrikách a zpravodajství, a zůstal tam až do svého odchodu do důchodu roku 1976. Do světa science fiction vstoupil Simak povídkou The World of the Red Sun, kterou uveřejnili v roce 1931 v prosincovém čísle časopisu Wonder Stories. Následně napsal další čtyři povídky, ale poté dobrovolně přestal psát, protože tehdejší magazínová tvorba SF se svými space operami mu přestala vyhovovat. Výjimkou byla pouze novela The Creator z roku 1935, která pro svůj námět byla vydána v druhořadém časopisu Marvel Tales. K sci-fi se vrátil až roku 1938 po nástupu legendárního Johna Campbella jr. na post šéfredaktora časopisu Astouding Science Fiction. Říkal: „Pro Campbella psát můžu, ten se nespokojí s tím průměrem, co teď vychází, ten bude chtít něco nového.“ Simak za svůj život napsal kolem 30 sci-fi románů a 130 povídek z tohoto žánru. Do češtiny byl však přeložen jen zlomek jeho díla. Řada Simakových povídek byly vydána jako součást různých antologií. V Simakových prózách se objevují obvyklé hrozby – mimozemšťané, různé formy bytí, nové možnosti existence. Ale jeho příběhy nám říkají: není se čeho...

Claude Lévi-Strauss (9)

Claude Lévi-Strauss byl francouzský antropolog a filosof, významný představitel strukturalismu, profesor Collège de France, člen Francouzské akademie a nositel Řádu čestné legie. Narodil se 28. listopadu 1908 v Belgii v zámožné židovské rodině. Jeho dědeček byl rabínem. Lévi-Strauss vystudoval práva a filosofii na Sorboně. V roce 1935 nastoupil jako profesor na univerzitu v São Paulu a do roku 1939 podnikl několik expedic do Mato Grosso a do okolí Amazonky. Krátce před válkou se vrátil do Francie, v letech 1939–1940 sloužil jako dobrovolník v armádě. Byl nasazen na východě Francie na Maginotově linii. Po kapitulaci odejel do New Yorku, kde přednášel na New school for social research. Tam se mimo jiné seznámil s významným strukturalistickým lingvistou Romanem Jakobsonem. Společně s Jacques Maritainem a Henri Focillonem založil a vedl svobodnou francouzskou univerzitu v New Yorku. Po válce byl povolán do Paříže a roku 1945 odejel jako kulturní poradce velvyslanectví opět do New Yorku. 1948 se této funkce vzdal, 1949 se stal náměstkem ředitele antropologického muzea v Paříži a profesorem religionistiky na École pratique des hautes études. Od roku 1959 do odchodu do penze v roce 1982 byl profesorem sociální antropologie na Collège de France. Od roku 1973 až do své smrti byl členem Francouzské akademie. Francouzská předválečná sociologie pod vlivem E. Durkheima chápala společnost jako svébytnou skutečnost, spíše nadřazenou jednotlivci, a hledala společné rysy a vývojové spojitosti mezi různými typy společností. V New Yorku se Lévi-Strauss setkal s americkou kulturní antropologií, jež pod vlivem svého zakladatele F. Boase zkoumala hlavně rozdíly mezi různými společnostmi. K tomu se zvláště hodilo studium jejich jazyků. Pod vlivem R. Jakobsona dal ovšem Lévi-Strauss přednost strukturalistickému pojetí jazyka jako systému znaků, jež spojují označující s označovaným (předmětem či pojme...

Charles Vildrac (16)

Francouzský spisovatel a básník. Narodil se v Paříži, první básně napsal jako teenager v roce 1890. Roku 1901 publikoval Le Verlibrisme. Byl členem l'Abbaye de Créteil, kterou založil spolu s G. Duhamelem.

Carl Sagan (8)

Carl Edward Sagan byl americký astronom, spisovatel, astrofyzik a popularizátor astronomie, astrofyziky a dalších přírodních věd. Během svého života napsal více než 600 vědeckých prací a článků a byl autorem, spoluautorem nebo editorem více než 20 knih. Byl zastáncem skeptického nadhledu a podporoval projekt hledání mimozemské inteligence s označením SETI. Proslul díky popularizačním knihám a oceněnou televizní sérii Cosmos: Cesta do neznáma z roku 1980, kde se angažoval jako scenárista a průvodce. K této sérii vyšla stejnojmenná kniha. Napsal také knihu Kontakt, na jejímž základě byl v roce 1997 natočen stejnojmenný film. Narodil se v newyorském Brooklynu do ruské židovské rodiny. Otec Sam Sagan, ruský imigrant, byl pracovníkem oděvního závodu a matka Rachel Molly Gruberová ženou v domácnosti. Byl pojmenován na počest Racheliny biologické matky, Chaiy Clary, slovy Sagana „matky, kterou nikdy nepoznala“. V roce 1951 dokončil Rahway High School v Rahway ve státě New Jersey. Poté studoval na Chicagské univerzitě, kde byl členem Ryersonova astronomického spolku a kde obdržel dva bakalářské a jeden magisterský diplom , posléze i doktorát v astronomii a astrofyzice. Během studií docházel do laboratoře genetika H. J. Mullera. V období 1960–1962 získal prestižní Millerovo stipendium na Kalifornské univerzitě v Berkeley. V období 1962–1968 pracoval na observatoři Smithsonova institutu v Cambridge. Přednášel a věnoval se výzkumu na Harvardově univerzitě až do roku 1968, kdy přesídlil na Cornellovu univerzitu v New Yorku. Tam byl jmenován profesorem v roce 1971 a zde též řídil Laboratoř planetárního výzkumu a působil v období 1972–1981 jako hostující ředitel Centra vesmírného výzkumu a fyziky radiových vln. Již od počátku pracoval v americkém kosmickém programu. Od 50. let 20. století byl poradcem v NASA, jedním z jeho úkolů bylo instruovat astronauty programu Apollo př...

Carl Gustav Jung (21)

Carl Gustav Jung byl švýcarský lékař a psychoterapeut, zakladatel analytické psychologie. Jeho přínos psychologii spočívá v pochopení lidské psychiky na pozadí světa snů, umění, mytologie, náboženství a filosofie. Měl významný podíl na zkoumání příčin a léčbě schizofrenie. Jako syn protestantského faráře prožíval všechny otcovy pochybnosti spojené s vírou. Jako velmi citlivé dítě se často oddával osobní imaginaci, při níž se pokoušel navázat kontakt s Bohem. Vzhledem k velikému množství duchovních hodnostářů v rodině se předpokládalo, že i jeho dráha půjde v otcových stopách. Poté, co objevil v rané dospělosti filosofii a literaturu, rozhodl se vymanit z rodinné tradice a nechal se zapsat ke studiu lékařství. Po absolutoriu se specializoval v oboru psychiatrie. V letech 1895–1900 studoval na univerzitě v Basileji a později Curychu. Curyšská univerzita měla svoji klinickou bázi v Burghölzli a Jung se stal jejím lékařem v roce 1900. Ústav vedl Eugen Bleuler, který se zabýval spíše tradičním popisným zkoumáním duševních chorob. V opozici k filosofické psychologii se Jung zabýval experimentální psychologií, v níž odvozoval zákony se stejnou platností jako ve vědě. Se svým spolupracovníkem Franzem Riklinem významně přepracovali Bleulerem používaný asociační test, rozšířili škálu podnětných slov i asociačních párů. Asociační test tak pro Junga představoval bránu k obsahům nevědomých komplexů v lidské psychice. Ve fabulacích duševně nemocných nacházel podobnosti s mýty a tuto shodu chápal jako projev společné základny individuální imaginace a vědomí celé lidské rasy. Studoval mytologii a sbíral materiál přeludů, halucinací a snů pacientů, který se mu zdál pro tuto teorii relevantní. V určitém slova smyslu se hovoří o vztahu učitele a žáka, avšak spolupráci Junga s Freudem charakterizuje především důvěra a přátelství. Jung se poprvé setkal s Freudem v roce 1907, jejich spolupráce trvala do roku 1...

C&K Vocal (6)

C&K Vocal je renomovaná česká vokální skupina, která je již řadu let významnou součástí české hudební scény. Skupinu založil v roce 1969 Ladislav Kantor, ke kterému se později v průběhu historie skupiny připojili další členové, například Jiří Cerha, Helena Arnetová a další. C&K Vocal je známá svým jedinečným spojením žánrů, kdy do svých vokálních aranží zapojuje prvky jazzu, vážné hudby i rocku. Jsou oceňováni pro své složité harmonie a inovativní přístup k vokální hudbě.

C. J Sansom (14)

Christopher John \"C. J.\" Sansom je anglický romanopisec a autor detektivek. Narodil se v roce 1952 a vystudoval universitu v Birminghamu, kde získal titul bakaláře svobodných umění a doktora historie . Jak si z námětů, které si pro své napínavé romány vybírá, snadno domyslíme, C. J. Sansom je vášnivým milovníkem dějin – a navíc i právníkem. Vystudoval historii na univerzitě v Birminghamu a po několika letech praxe přidal ještě vzdělání advokáta. Jedenáct let působil jako právník, ale protože ho nepřestávalo lákat psaní, rozhodl se na rok odejít ze zaměstnání a pokusit se prorazit jako spisovatel. A proč si zvolil právě období anglické reformace? „Období vlády Tudorovců bylo jedním z nejdramatičtějších úseků v dějinách Anglie. Jindřich VIII. se rozešel s Římem, prohlásil se hlavou anglikánské církve a náboženské rozpory se mnohdy staly záminkou k bezohlednému boji o vliv a majetek. Napadlo mě, že například kolem rušení klášterů se nepochybně odehrávaly dramatické mocenské konflikty, a protože podobné téma ještě nikdo přede mnou nevyužil, rozhodl jsem se ho zpracovat po svém.“

Břetislav Ditrych (18)

Břetislav Ditrych je český spisovatel, básník, autor literatury faktu a publicista. Narodil se v Polabí. Zde, v městečku Cerhenice, strávil i dětství a mládí a vrací se sem ve svém literárním díle, například v povídkovém souboru Stínové postavy . Ve čtrnácti letech odešel na střední průmyslovou školu do Prahy, která se mu stala novým domovem. Studoval na Vysoké škole ekonomické a větší část života pracoval v projektovém ústavu. V této době zároveň působil jako externí spolupracovník zejména Mladé fronty a Mladého světa, kam přispíval rozhovory a reportážemi, ale rovněž Československé televize, pro kterou psal scénáře dokumentárních filmů. V 90. letech se stal konzultantem pro francouzské společnosti investující v České republice. Francie, její kultura a jazyk jsou Ditrychovou celoživotní láskou. Po odchodu do penze se věnuje usilovněji autorské činnosti především na poli literatury faktu a prózy, ale vydává i první básnické sbírky. Kromě toho pravidelně přispívá do časopisů jako Host, Reflex, Xantypa nebo revue Přísně tajné. Na jaře 2015 se zúčastnil literárního pobytu v Krakově, který podpořil Mezinárodní visegrádský fond. Soubor sedmi básní, které vznikly během tohoto pobytu, byl přeložen do polštiny. Nejrozsáhlejší část jeho díla sestává z literatury faktu. Dominantním tématem jsou počátky letectví. Poprvé se jim věnuje v Báječných mužích na létajících strojích , jež následují Báječné ženy na létajících strojích , životopis patrně nejslavnějšího českého letce První a sám: Neobyčejný život a zbytečná smrt aviatika Jana Kašpara a příběhy snílků a dobrodruhů z dob ještě ranějších v knize Jak létají sny . Do oblak bere čtenáře i v Světě pod barevnými křídly , kde zaznamenává dobrodružné cesty pilota ultralehkých letounů Jiřího Zítky, v knize Sláva balonům! pojednávající o počátcích balonového létání v Čechách, a naposledy v Proti Rudému baronovi o Manfredu von Richthofenovi i těch, se k...

Bohuslav Záborský (16)

Narozen 25.5.1854 v Cerhenicích, zemřel 12.1.1912 v Brandýse nad Labem. Středoškolský profesor, práce v oboru dějin antického Říma, překladatel z latiny, autor popularizační zoologické práce pro děti. Pod vlastním jménem publikoval překlady z latiny a publikace o dějinách antiky, pod pseudonymem popularizační práce z biologie.

Bohumír Fiala (13)

Bohumír Fiala byl český resp. moravský lékař a spisovatel. Narodil se 6. srpna 1915 v haličské Białe jako syn četníka. V roce 1934 odmaturoval na gymnáziu v Banské Bystrici. Poté studoval medicínu na Masarykově univerzitě v Brně. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 byl až do října 1940 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Studium dokončil roku 1945. Poté působil v nemocnici ve Znojmě, posléze jako závodní lékař v Dubňanech u Hodonína. V letech 1971-78 pracoval společně se svojí manželkou Boženou, také lékařkou, v rehabilitačním ústavu v Chuchelné. Literárně tvořit začal kolem roku 1955. Napsal 20 knih a mnoho povídek pro moravská periodika. Zaměřil se na knihy pro děti a mládež, často s náměty z českých dějin. Byl rovněž autorem několika cestopisů z bývalého Sovětského svazu, Jugoslávie a Slovenska. Vydal i několik zdravotnických publikací. Zemřel dne 27. 6. 1979 v nemocnici v Ostravě-Zábřehu. Napínavý příběh z doby okupace. Hrdina příběhu Frantík Záviš zachrání svou rozvahou dva uprchlíky z koncentračního tábora, statečně podrží tajemství, kterého se dopátrá, a na konci války upozorní partyzány na úmysl Němců zničit některé objekty ve městě. Cestopis ze Sovětského svazu. Popisuje Kyjev, Oděsu, Krym, Batumi, Suchumi a Soči. Příběh třináctiletého chlapce, jemuž zemřela maminka. Otcův záměr znovu se oženit uvádí jej do trýznivých duševních stavů. Nakonec však všechno dopadne dobře. Otec i synovým přičiněním pozná pravou povahu své vyvolené. Uvědomí si, že synovi bude lépe, když se ožení s jeho učitelkou, laskavostí i podobou připomínající jeho matku. Hrdinou knihy je chlapec, který pomáhá o prázdninách při vykopávkách u Mikulčic a ve své fantazii se přenáší do Velkomoravské říše, kde prožívá nejnapínavější dobrodružství. Příběh mladého lovce z Krušných hor, odehrávající se kolem roku 1700 před naším letopočtem, na počátku doby bronzové. Autor také seznamuje čtenáře s výsle...

Bohumil Tožička (24)

Narodil se 22. 4. 1871 v Praze. Učitel, učebnice češtiny a psaní, literatura pro mládež, redakční a překladatelská činnost. Zemřel 5. 3. 1963 v Poděbradech.

Bethany Campbell (15)

Sally McCluskey se narodil v Omaha, Nebraska . Získala bakalářský titul z Wayne State Teachers College, MA v angličtině z University of Arkansas a Ph.D. V anglické literatuře z Northern Illinois University , kde se seznámila se svým budoucím manželem, Dan Borengasser, kolegy absolventa. Po dokončení studia, učila na svou alma mater a později na Eastern Illinois University . Ona také pracoval na volné noze jako spisovatel pro několik blahopřání společnosti. Vydala svůj první romantického románu v roce 1984. Získala tři románské spisovatele Ameriky Rita cen, tři romantické Times Recenzent Awards, Maggie cenu, a Daphne du Maurier Award of Excellence. Ocenění Flirtation River: 1989 Rita Awards Best Novel vítěz Každý druh nebe: 1992 Rita Awards Best Novel vítěz Podívejte se, jak oni běží: 1997 Rita Awards nejlepší román vítěze Literatura Jako Bethany Campbell Jednotlivé romány Poté, co se hvězdy padají, 1985 A Thousand Roses, 1986 Jen Woman, 1986 Srdce, 1987 Klady a zápory, 1987 Sea Promise, 1987 Long Way Home, 1987 Flirtování River, 1988 Diamond Trap, 1988 Lost Moon Flower, 1989 Snow Garden, 1989 Na Růže Constant, 1989 Mrtvý Protiklady, 1990 Srdce Ne. 1990 Konce Země, 1990 Taneční Sky, 1990 Každý Kind of Heaven, 1991 Každá žena sen, 1991 Mrak držáky, 1991 Spellbinder, 1992 Dětská hra, 1992 Sand Dollar, 1992 Jen dělat věřit, 1992 Přidejte trochu koření, 1993 Lady a Tomcat, 1993 Muž, který přišel na Vánoce, 1993 Amarillo ráno, 1993 Thunder Rolls, 1993 Drahokamu Cowboy, 1994 Jemný v mé mysli, 1994 Lonestar State of Mind, 1995 Nenechte mluvit s cizími lidmi, 1996 Podívejte se, jak oni běží, 1996 Neslyším zlo, 1998 The Guardian, 1999 PS Love You Madly, 2000 Čí Little Girl Are You?, 2000 Baby Dárkové, 2002 Little Town v Texasu v roce 2003 Home do Texasu, 2004 Divocí koně, 2005 Jako Lisa Harris Jednotlivé romány I přijde na vás!, 1994 Undercurrent, 1994 Potíž v ráji, 1994 Lákavé, 1995 Muž z Oklahomy, 1996...

Bernard Horst (20)

Bernard Horst, vlastním jménem Otakar Poupa byl český spisovatel a nakladatelský redaktor. Pracoval jako železničář a železniční manažer, v letech 1952–1962 byl ředitelem Dopravního nakladatelství. Literárně činný byl od 1928, publikoval povídky a prózy, často z Rudohoří a z Podkrkonoší.

Bedřich Beneš Buchlovan (18)

Bedřich Beneš Buchlovan , vlastním jménem Bedřich Beneš, byl spisovatel, překladatel z němčiny a polštiny, učitel a knihovník. Narodil se v rodině učitele Bartoloměje Beneše. Bedřich Beneš po maturitě na reálném gymnáziu v Uherském Hradišti šel ve šlépějích svého otce a pokračoval ve studiu na učitelském ústavu v Kroměříži . Po studiu působil ve slovácké vesnici Buchlovice a inspirován touto vesnicí začal ke svému jménu připojovat přídomek Buchlovan. V roce 1918 se natrvalo přestěhoval do Uherského Hradiště, kde svou profesi spojil s městskou knihovnou a pak znovu . V letech 1940–1942 byl ředitelem měšťanky ve Starém Městě u Uherského Hradiště. V letech redigoval periodikum Bibliofil. Pro Výstavu Slovácka 1937 připravil její katalog. Pro svou bohatou tvorbu je uznávaný člen Moravského kola spisovatelů. Je autorem 70 beletristických titulů, 8 překladových knih z polštiny a němčiny a 30 odborných publikací o literatuře, výtvarném umění a krajových průvodců. Ještě v roce 1953 pořádal ve Slováckém muzeu výstavu ke stému výročí vydání Kytice. Jeho život provázely osobní tragédie. První syn zemřel již ve věku dvou let, druhý, který se stal také učitelem, byl umučen v koncentračním táboře. Zemřela i jeho první žena. Dcera z druhého manželství zemřela v patnácti letech. Měl zálibu ve sbírání ex libris a grafiky, v letech 1930–1941 byl redaktorem časopisu Bibliofil. Tato sbírka je dnes ve fondu Galerie města Opavy. Literární pozůstalost je uložena ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti. Jako spisovatel se věnoval poezii i próze. Sepsal povídky z hradišťského kraje, životopisy spisovatelů a malířů 19. století. V roce 1992 byla Okresní knihovna v Uherském Hradišti přejmenována na Knihovnu Bedřicha Beneše Buchlovana. Používal další pseudonymy: Beneš Buchlovský, Beneš z Kola, Ben Walther, Benno Boria, B. Wolfram-Neděle...

Arnošt Goldflam (21)

Arnošt Goldflam je český herec, dramatik, režisér, pedagog a spisovatel pro děti. Narodil se v Brně v židovské rodině. Po absolutoriu Střední všeobecně vzdělávací školy začal studovat medicínu, po dvou semestrech odešel. Pracoval postupně jako slévač, jádrař a dále v Královopolské jako rozpočtář. Následovalo studium JAMU, již tehdy hrál drobné role na divadle. Po studiu působil v brněnských divadlech Satirické divadlo Večerní Brno a Divadlo X, od studijního věku taktéž vystupoval v Divadle na provázku. V letech 1978 až 1993 působil v divadle HaDivadlo. V 80. letech začal být obsazován do menších filmových a televizních rolí. Největší ohlas měly role Arnošta ve filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntag a Lustiga ve snímku Lotrando a Zubejda. Další filmy a seriály, kde se objevil, jsou např. Otesánek, Modrý Mauritius, František je děvkař či Proč bychom se netopili. V nynější době režíruje divadelní hry a učí na JAMU a DAMU, profesorem pro obor dramatická umění byl jmenován s účinností od 5. listopadu 2007. Je podruhé ženatý, z prvního manželství má dospělou dceru. Jeho nynější manželkou je výtvarnice a scénografka Petra Goldflamová-Štětinová, se kterou má syna a dceru. Během období normalizace byl členem KSČ, na podzim roku 1989 ze strany vystoupil.

Antonín Tejnor (17)

Antonín Tejnor byl český lingvista, bohemista a překladatel z němčiny. Narodil se Litovicích v rodině Antonína Tejnora , úředníka Československých státních drah a starosty Litovic v letech 1930–1945. Vystudoval jak pedagogickou, tak i filozofickou fakultu UK v Praze. Postupně se stal předním odborníkem v oblasti jazykového vzdělávání na středních školách, středních odborných školách a středních odborných učilištích. Kromě jazykovědných časopisů přispíval i do odborných periodik z jiných oblastí . Od roku 1961 začal pracovat v Ústavu pro jazyk český a působil zde také jako vedoucí terminologického oddělení. Dlouhodobě přispíval do časopisu Naše řeč a v letech 1974–1972 byl redaktorem tohoto časopisu. Je autorem řady učebnic a odborných článků publikací, věnoval se rovněž překladům dobrodružných příběhů německých autorů.

Antonín Dvořák (7)

Narozen 9. 6. 1929 v Křenovicích u Kojetína, zemřel 11. 2. 2005 v Olomouci. Zahradnický odborník, ovocnář.

Anthony William (16)

Americký léčitel.

Anna Fárová (15)

Anna Fárová byla česko-francouzská historička umění a překladatelka z francouzštiny. Specializovala se na dějiny a kritiku umělecké fotografie. Její dcera Gabriela Fárová je uznávaná fotografka, Isabela Fárová je sochařka. Vystudovala francouzské gymnázium v Praze a v letech 1946–1951 studovala dějiny umění a estetiku na Filosofické fakultě UK. Diplomová práce Antonín Chittussi nebyla přijata k obhajobě. Promovala spisem Vliv fotografie na malířství. František Drtikol , v roce 2002 absolvovala rigorózní řízení na FAMU. Narodila se v Paříži jako Annette Šafránková – její matka byla francouzská profesorka Anne Moussu, její otec Miloš Šafránek byl diplomat. V Paříži se setkávala s významnými umělci té doby, osobně poznala například Bohuslava Martinů, Jana Zrzavého, Josefa Šímu nebo Františka Tichého. Po přesídlení do Prahy na Spořilově navštěvovala schůzky surrealistů, kde se seznámila s Karlem Teigem i se svým budoucím mužem výtvarníkem Liborem Fárou , o kterém prohlásila: Díky svému muži měla přístup k časopisu Verve, ve kterém byly jak barevné celostránkové reprodukce slavných obrazů, tak i velkoformátové fotografie… Do roku 1970 měla svobodné povolání, od roku 1970 do roku 1976 působila na FAMU a v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Nezastírala negativní vztah ke komunismu v bývalém Československu. Po podpisu Charty 77 byla z UPM propuštěna. Od roku 1995 působila ve vědecké radě Uměleckoprůmyslového muzea. Přednášela na univerzitách ve Francii, USA i Velké Británii, překládala z francouzštiny. Spolupracovala s nakladatelstvími Odeon, Orbis a Torst, byla editorkou série Paragraphic Books v newyorském nakladatelství Grossman Publisher. Pořádala výstavy českých i zahraničních fotografů doma i ve světě a psala fotografické monografie. Zpracovala dílo Františka Drtikola a zejména vydala výbor z díla Josefa Sudka, ...

Andrej Sládkovič (18)

Andrej Sládkovič, vlastním jménem Andrej Braxatoris , byl slovenský evangelický farář, básník, literární kritik, publicista a překladatel. Ve starší české literatuře je uváděn jako Ondřej Sládkovič. Pocházel z rodiny učitele Ondřeje Braxatorise a Terezie, rozené Bartolomeidesové. Vzdělání získal v letech 1826 – 1830 v Krupině, v letech 1830 – 1831 se zdokonaloval v maďarštině v Perőcsény, v letech 1831 – 1832 navštěvoval piaristické gymnázium v Krupině, v letech 1832 – 1840 pokračoval ve studiu na Evangelickém lyceu v Banské Štiavnici, v letech 1840 – 1842 navštěvoval Evangelické lyceum v Bratislavě a nakonec v letech 1843 – 1844 studoval teologii na univerzitě v Halle. V roce 1847 byl vysvěcený na kněze a začal působit jako evangelický farář v Hrochoti. Od roku 1856 až do smrti působil jako farář v Radvani nad Hronom. Na Slovenském národním shromáždění, které se konalo ve dnech 6.–7. června 1861 v Turčianském Svätém Martině a na kterém bylo přijato Memorandum národa slovenského, byl zapisovatelem. Byl zakládajícím členem Matice slovenské. Jeho syn, Martin Miloš Braxatoris také evangelický farář, byl známý básník, redaktor a překladatel. Jeho vnukem byl libretista a textař Pavol Braxatoris, spoluzakladatel slovenské operety a známý spoluautor operet s Gejzou Dusíkem jako např. Modrá ruža, Pod cudzou vlajkou a jiných. z francouzsštiny z ruštiny z němčiny

Alois Kubíček (14)

Alois Kubiček, křtěný Alois Antonín, psán i Kubíček byl český inženýr, architekt, památkář, historik architektury a publicista. V letech 1906–1911 studoval architekturu na c.k. České vysoké škole technické v Praze u profesora Josefa Schulze. Byl zaměstnancem ministerstva veřejných prací. Věnoval se regulačním plánům a projektům veřejného významu. Ve 20. letech 20. století navrhoval hornické kolonie v severních Čechách a ve Slezsku . V roce 1926 přepracoval původní návrh Hornického domu v Moravské Ostravě stavitelů Koláře a Rubého v intencích nového klasicismu. Po válce pracoval ve stavebním úřadu hl. města Prahy, kde byl roku 1947 penzionován. Současně vedl odbor bytového stavebnictví na Ministerstvu ochrany práce a sociální péče. Zabýval se především studiem architektonických památek, objevil Betlémskou kapli. Od roku 1938 byl aktivním členem a předsedou Klubu Za starou Prahu. Podílel se na obnově Karolína a ochraně staré Prahy.

Alex Koenigsmark (12)

Alex Koenigsmark byl český spisovatel, dramatik a scenárista, syn spisovatele Josefa Koenigsmarka. a malířky Aleny Koenigsmarkové. Učil se kameníkem, vystudoval Střední průmyslovou školu kamenickou a sochařskou v Hořicích, na vojně u silničního vojska dosáhl hodnosti desátníka. V roce 1972 absolvoval obor dramaturgie na FAMU u prof. Milana Kundery, krátce pracoval ve Filmovém studiu Barrandov jako dramaturg, dále ve svobodném povolání. Napsal řadu televizních scénářů, většinou pro Slovenskou televizi. Ze svých děl měl osobně rád například Mário a kouzelník nebo Nebezpečné známosti, z těch pro Českou televizi Jasnovidec , z filmových scénářů například Přezůvky Štěstěny . Napsal několik divadelních her . Bylo mu vydáno několik knih, kupř. fejetony Jak se stal Rockefeller miliardářem, novelu Chlast aneb Cesta sekčního šéfa k moři a román Siromacha . Poslední roky svého života strávil v Dobřichovicích u Prahy. V Monte Carlu byl roku 1978 oceněn Zlatou nymfou za scénář pro televizní inscenaci Mário a kouzelník. Byl nositelem ceny Evropský fejeton roku. Zemřel roku 2013 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Zuzana Růžičková (15)

Zuzana Růžičková byla významná česká cembalistka, proslulá interpretací barokní hudby, zejména děl Johanna Sebastiana Bacha. Narodila se 14. ledna 1927 v Plzni v Československu, přežila hrůzy holocaustu během druhé světové války a pokračovala v úspěšné hudební kariéře. Růžičková se stala první cembalistkou, která nahrála kompletní dílo Johanna Sebastiana Bacha pro klávesové nástroje, což jí přineslo mezinárodní uznání. Její diskografie zahrnuje pozoruhodná alba, jako jsou "Variations Goldberg " a "The Well-Tempered Clavier", která dokládají její odborné znalosti a hluboké porozumění Bachovým skladbám. Během své kariéry vystupovala po celém světě, vychovala řadu studentů a předávala jim svou vášeň pro cembalo a barokní hudbu. Její život a odkaz zachytil dokumentární film "Zuzana: Zuzana Růžičková zemřela 27. září 2017 a zanechala po sobě bohatý odkaz jedné z nejvýznamnějších cembalistek své doby.

Zdeněk Tomášek (16)

Publikace z oboru fotografie, překlad z němčiny.

Ysenda Maxtone Graham (15)

Autorka knih pro děti.

William MacLeod Raine (15)

Narodil se v Anglii, v deseti letech přišel do USA. Pracoval na ranči, byl žurnalistou a novinářství také učil. Plodný autor westernů , jež často křížil s jinými dobrodružnými žánry; psal též věcná pojednání o západním životě. Hojně překládán do češtiny.

Will MacKhiboney (17)

Vladimíra Vopičková (16)

Známá ilustrátorka, malířka a autorka leporel s bezpočtem roztomilých ilustrací které dětem usnadňují a dospělým zpestřují čtení veršovaných textů a hádanek.

Vladimír Mikulica (5)

Narodil se 15. 4. 1947 v Brně, zemřel 16. 9. 2009 v Litoměřicích. MVDr., etolog, autor publikací o chovu psů.

Vladimír Macura (14)

Vladimír Macura byl český spisovatel, literární vědec a kritik. Ve svém literárně-historickém bádání se zabýval zejména dobou českého národního obrození a jeho mýty. Významná je jeho průlomová literárněvědná práce na toto téma Znamení zrodu a prozaické dílo. Jeho otec byl náměstkem ředitele Ostravsko-karvinských koksoven a posléze ředitelem Ústavu pro výzkum a využití paliv v Běchovicích u Prahy. Macura maturoval v roce 1963 v rodné Ostravě. Již na gymnáziu byl členem literární skupiny Autoři v povijanu a skupiny „ismuistů“ . Poté byl přijat ke studiu češtiny a angličtiny na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, ale protože jeho otec v té době přijal místo ředitele v Běchovicích, vystudoval tyto obory nakonec na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval roku 1968, doktorát si udělal v roce 1969, díky práci o Františku Halasovi. V roce 1969 nastoupil do Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. V roce 1974 patřil k zakládajícím členům Baltského svazu, v době komunistické diktatury ilegální organizace sdružující přátele pobaltských národů, okupovaných Sovětským svazem . Podílel se i na vydávání samizdatového časopisu tohoto spolku Läänemere Liidu Liige. V roce 1987 získal titul kandidát věd. Po sametové revoluci spoluzakládal Obec spisovatelů a v roce 1990 se stal zástupcem ředitele svého ústavu. V roce 1993 pak byl jmenován jeho ředitelem. Funkci vykonával až do smrti. V roce 1998 obdržel Státní cenu za literaturu za Guvernantku a Český sen. Macurův život a dílo zpracoval jeho přítel Pavel Janoušek v knižní monografii Ten, který byl: Vladimír Macura mezi literaturou, vědou a hrou . Zemřel roku 1999 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Literatuře se věnují i jeho dcera Kateřina Jančaříková a syn Ondřej Macura . Ve své literárně...

Vladimír Bouška (10)

Narozen 11.4.1933 v Horusicích u Veselí n. Lužnicí. RNDr. CSc., asistent katedry mineralogie, geochemie a krystalografie na přírodovědecké fakultě University Karlovy. Založil samostatný studijní obor Geochemie . Pracoval především v oblastech geochemie uhlí, systematické a regionální mineralogie a významně přispěl k poznání přírodních skel, zejména vltavínů. Zasloužil se o popularizaci mineralogie.

Vladimír Antonín (8)

Narozen 4.7. 1955 v Brně. RNDr., CSc. Mykolog, práce a překlady z oboru.

Vít Vlnas (14)

Vít Vlnas je český historik specializující se na historiografii dějin umění a výtvarné umění 16. – 19. století a dějiny sběratelství. Galerijní pracovník a vysokoškolský pedagog. V letech 1982–1984 pracoval jako projektant VPÚ v Praze. V letech 1984–1988 vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1987 byl referentem metodického odboru, od roku 1989 odborným pracovníkem Národní galerie v Praze. V letech 1991–2001 byl vedoucím archivu, 2001–2013 a 2014–2015 ředitelem Sbírky starého umění Národní galerie v Praze, v letech 2013–2014 pověřeným generálním ředitelem Národní galerie, od roku 2015 kurátorem Sbírky starého umění. V Národní galerii v Praze se podílel na přípravě 11 výstavních projektů, z toho tří zahraničních , a dvou vědeckých konferencí. Od roku 1994 přednáší dějiny 16. až 18. století na katedře dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty UK. Působí také jako vedoucí Ústavu dějin křesťanského umění na Katolické teologické fakultě UK. Roku 1997 se habilitoval, roku 2005 jmenován profesorem, od roku 2016 do roku 2018 byl proděkanem pro vědu a výzkum Pedagogické fakulty UK. Přednášel také na univerzitách v Německu, Švýcarsku, Francii, Velké Británii a USA. Roku 1995 a 1998 obdržel stipendium Andrew Melon Foundation, roku 1995 stipendium British Council. Je autorem řady odborných i populárně naučných publikací, od roku 2002 šéfredaktorem Bulletinu Národní galerie a členem pracovní skupiny pro historii při Akreditační komisi MŠMT. Zasedá též v řadě akademických orgánů . Odborně se zaměřuje na kulturní dějiny 16.–19. století, zejména na výtvarné umění baroka, dějiny sběratelství, písemné prameny k dějinám výtvarného umění....

Věnceslav Černý (15)

Věnceslav Černý byl český malíř, ilustrátor a loutkař. Nejprve studoval na pražské Akademii výtvarných umění u prof. Františka Čermáka a Antonína Lhoty, později i na akademii ve Vídni u prof. Christiana Griepenkerla. Střídavě žil v Praze, v Mladé Boleslavi a v lázních Železnice. Byl ženat, s manželkou Marií, rozenou Jechovou měl syna Aleše a dceru Květuši . Zemřel v nemocnici v Mladé Boleslavi, pohřben byl v Železnici. Téměř výhradně se věnoval ilustraci, jak knižní , tak i časopisecké . Kromě toho se zabýval i historickými, zejména bitevními motivy, v podobě kreseb i velkých olejomaleb. Byl oblíbeným ilustrátorem mnoha pražských nakladatelství , v jejichž vydáních ilustroval zejména knihy Lidije Aleksejevny Čarské, Františka Josefa Čečetky, Aloise Jiráska, Karla Maye a Henryka Sienkiewicze. Vyzdobil rovněž vydání pamětí italského dobrodruha Giacoma Casanovy a v letech 1893 až 1909 ilustroval šestnáct knih Julesa Verna.

Václav Kliment Klicpera (18)

Václav Kliment Klicpera byl český spisovatel a dramatik. Byl druhým dítětem krejčovského cechmistra Václava Klicpery z Chlumce nad Cidlinou a jeho manželky Anny, rozené Krenčíkové . Učil se krejčovství, vyučil se řeznictví. Roku 1808 zanechal řemesla a studoval na gymnasiu v Praze; roku 1813 začal studovat filosofii. Necelé dva roky studoval medicínu a přestoupil na humanitní studia, kde roku 1819 získal aprobaci pro humanitní obory gymnázií. Starší bratr František uvedl Václava do společnosti vlasteneckých studentů. Od roku 1813 se stal členem ochotnické družiny, která obnovila divadelní představení v češtině, hraná ve Stavovském divadle. Zde se také seznámil s ochotnickou herečkou Annou Švamberkovou , která se později stala jeho ženou. Sám byl jako herec úspěšný a v době pražského pobytu napsal přes 20 divadelních her. Jako první byla na jevišti Stavovského divadla v Praze uvedena 25. března 1816 jeho rytířská hra „Blaník“. Roku 1819 se stal humanitním profesorem v Hradci Králové. Mezi jeho žáky patřili Karel Jaromír Erben, Josef Jaroslav Langer, Josef Kajetán Tyl. Spolu s manželkou Annou se aktivně zúčastnil společenského života a jeho zásluhou se z Hradce Králové stalo druhé centrum české kultury po Praze. U královéhradeckého nakladatele Jana Hostivíta Pospíšila vydal velkou část svého díla. V Hradci Králové žil do roku 1846. Roku 1846 odešel do Prahy vyučovat na Akademické gymnázium. Mezi jeho žáky patřili Josef Václav Frič, Vítězslav Hálek, Jan Neruda nebo Albín Bráf. Aktivně se zúčastnil revolučního roku 1848 byl jmenován členem Národního výboru a zvolen tribunem studentské kohorty, byl zvolen zemským poslancem za Chlumec a Hradec Králové. Vydávání sebraných spisů Václava Klimenta Klicpery bylo v důsledku revolučních událostí roku 1848 přerušeno a došlo k němu znovu až v letech 1862–1863. Roku 1850 se stal šk...

Václav Jirásek (8)

Narozen 8.12.1906 v Mělníku, zemřel 8.3.1991 v Praze. RNDr., docent systematické botaniky, práce v oboru.

Trygve Gulbranssen (16)

Trygve Emanuel Gulbranssen byl norský spisovatel a novinář. Aktivně pracoval v norském sportovním hnutí a zaměřil se na sportovní činnost mládeže. Světové proslulosti získal románovou trilogií Věčně zpívají lesy , Vane vítr z hor a Není jiné cesty . Jedná se o rodovou ságu z drsného norského selského prostředí. Romanticky v ní ale líčí severskou přírodu v kontrastu s tvrdým životem i vztahy venkovských Seveřanů.

Tomáš Vondrovic (16)

Svatopluk Černoch (11)

Narozen 25.4.1882 v Brušperku u Ostravy, zemřel 15.5.1973 v Praze. Ing, středoškolský profesor strojařství, práce z oboru.

Štěpán Svačina (20)

Štěpán Svačina je český lékař, internista-obezitolog, který se zaměřuje také na lékařskou informatiku. V letech 1999–2005 byl děkanem 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Od ledna 2015 působí ve funkci předsedy České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, když nahradil profesora Jaroslava Blahoše. Po ukončení Akademického gymnázia Štěpánská studoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, kterou absolvoval v roce 1978. Následně se zúčastnil postgraduálního studia na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v oboru matematická informatika a konstrukce programových systémů . Roku 1987 obhájil kandidátskou dizertační práci Počítačová podpora metabolické péče , doktorát získal v roce 2001 obhajobou práce Kvantifikace vztahů u obezity diabetu a metabolického syndromu Habilitační řízení podstoupil na téma Matematické modelování ve vnitřním lékařství a v roce 2002 byl jmenován profesorem UK pro obor vnitřní lékařství. V letech 2001–2003 vykonal kurs MBA na Prague International Business School. Od roku 2007 je členem předsednictva České lékařské společnosti J. E. Purkyně, v lednu 2015 zvolen jejím předsedou. Začínal na Fyziologickém ústavu Fakulty všeobecného lékařství UK , poté přešel na III. interní kliniku 1. LF UK a VFN, kde byl v letech 2001 - 2019 přednostou. V letech 1999–2005 působil ve funkci děkana a předsedy vědecké rady 1. lékařské fakulty UK. Roku 2005 se stal jedním ze tří kandidátů na funkci rektora Univerzity Karlovy, kterým však byl zvolen profesor Václav Hampl.

Stanislav Horák (17)

Narozen 22. 3. 1906 v Turnově, zemřel 2001. Profesor deskriptivní geometrie, učebnice a spisy z oboru matematických věd.

Sofoklés (15)

Sofoklés, řecky Σοφοκλης, byl starořecký athénský dramatik, kněz a politik. Patří k nejvýznamnějším antickým dramatikům, proslul svými tragédiemi, především Antigonou, Élektrou a Králem Oidipem. Jeho otec Sofillos byl zámožný člověk, měl dílnu na výrobu zbraní a brnění. Sofoklés dostal v mládí velmi dobré gymnastické a múzické vychování. Díky kráse postavy, své atletické zdatnosti a hudebním dovednostem byl vybrán v roce 480, když mu bylo 16 let, aby vedl paján oslavující rozhodující vítězství Řeků nad Peršany v bitvě u Salamíny. Sofoklés byl politicky aktivní roku 443/442 př. n. l., kdy byl pokladníkem athénského námořního spolku. V roce 441/440 př. n. l. spolu s Periklem vedl řecké vojsko jako stratég ve válce proti Samu. Úřad jednoho z deseti stratégů zastával poté ještě dvakrát. Vysoké posty zastával až do vysokého věku, v roce 413 př. n. l., ve svých 83 letech, byl zvolen próbulem, tedy jedním z deseti komisařů, kterým byly uděleny zvláštní pravomoci a úkol postavit obec na nohy po drtivé porážce Athéňanů se Syrakusany na Sicílii. Konečné porážky od Sparťanů v roce 404 př. n. l. se již nedožil, což bylo pro něj štěstí, neboť celé jeho dílo svědčí o silném spojení s Athénami a horoucí vlastenecké lásce k nim. Jako kněz výraznou měrou přispěl k zavedení Asklépiova kultu do Athén. Za své zásluhy byl Sofoklés po smrti sám uctíván jako hérós Dexión. V roce 468 př. n. l. vyhrál svou první cenu za drama na dionýsovském festivalu, když porazil staršího a již zavedeného autora Aischyla. Od té doby se stal miláčkem athénského kulturního světa, neboť na následujících třiceti festivalech zaznamenal 24 vítězství, což nemělo srovnání - jeho největší konkurent Aischylos zvítězil za celý život třináctkrát, mladší Euripidés dokonce jen čtyřikrát. Ve svých prvních hrách vystupoval ještě jako herec, avšak podle starořecké tradice přestal ...

Sheri Whitefeather (18)

Sheri Whitefeatherová žije v jižní Kalifornii. Holduje etnické kuchyni, obřadům severoamerických indiánů, navštěvuje galerie a starobylé krámky na pobřeží. Psaní se stalo její vášní, a proto velmi ráda přispívá do edice Desire. Když zrovna nepíše, čte až do časných ranních hodin. Spolu s manželem se Sheri věnuje výrobě uměleckých předmětů z kůže. Vliv manžela, stříbrotepce, který je původem Creek, lze vystopovat i ve volbě námětů, které se často týkají indiánské tématiky. Projevuje se také v lásce ke zvířatům. Doma mají hotový zvěřinec, který zahrnuje nejen rozmazleného anglického buldoka, ale i koně, hady, ještěrky, fretky a čtyři bengálské kočky. Jejich dospívající syn se vášnivě věnuje skateboardu. Být spisovatelkou romantických příběhů je pro Sheri nejbáječnější povolání na světě. "Na psaní miluji úplně všechno," svěřuje se. Když tvoří, dělá jí společnost psí miláček, který jí oddaně leží u nohou a hlasitě chrápe. Její rada čtenářkám, jak učinit život více romantickým, zní: Sněte! Mluvte o tom, čeho byste chtěla dosáhnout a pomáhejte druhým v jejich úsilí být štastnějšími! A taky udělejte čas od času o nějakém nudném odpoledni to, na co právě máte chuť - spontánně, od srdce a bez výčitek!

Sergej Tryml (16)

Doc. PhDr. Sergej Tryml, CSc. je vysokoškolský učitel , zaměřující se na výuku cizích jazyků, zvláště pak angličtiny. Je i autorem rozsáhlejší publikační činnosti v této oblasti.

Sarah Peters (15)

Autorka učebnic angličtiny, překladatelka.

Samuil Jakovlevič Maršak (19)

Samuil Jakovlevič Maršak, rusky Самуи́л Я́ковлевич Марша́к byl ruský a sovětský spisovatel židovského původu, autor literatury pro děti. Byl rovněž překladatelem, zejména z angličtiny. Verše začal psát již jako dítě. Navštěvoval gymnázium ve Voroněži, avšak v roce 1902, v jeho patnácti letech, se rodina přestěhovala do Petrohradu, tedy mimo Zónu osídlení, v níž mohli mít ruští židé trvalé bydliště a tedy i chodit do škol. Pomohl mu však židovský filantrop se šlechtickým titulem David Günzburg, který ho představil vlivnému literárnímu kritikovi Vladimiru Vasiljeviči Stasovovi, jenž byl z dětské Maršakovi poezie tak nadšen, že mu zajistil z protižidovských opatření výjimku. Stasov také Maršaka seznámil s Maximem Gorkým a Fjodorem Šaljapinem, s nimiž se spřátelil. Když v roce 1904 Maršakovi diagnostikovali tuberkulózu, nabídl mu Gorkij, aby žil v jeho letním bytě na Jaltě, u Černého moře, kde bylo vhodnější ovzduší. V roce 1904 Maršak rovněž publikoval své první verše, a to v časopise Židovský život. V té době zastával sionistické postoje. V roce 1907 se vrátil z Jalty do Petrohradu a následně vydal řadu svých textů v populárním časopise Satyricon. Poté se podíval na Blízký východ a v roce 1912 se přestěhoval do Anglie a vystudoval zde filozofii na Londýnské univerzitě. Zamiloval se zde do anglické kultury a zvláště poezie. Vydal ještě během studií své ruské překlady básní Williama Blakea, Roberta Burnse a Williama Wordswortha. Roku 1913 navštívil experimentální školu ve Walesu, kde započal jeho velký zájem o formování dětí, zejména pak literaturou tvořenou speciálně pro ně. Krátce před první světovou válkou, v roce 1914, se vrátil do Ruska a živil se dále překládáním. K dětské literatuře ho nasměrovala práce s dětmi židovských uprchlíků z Voroněže po začátku války a také smrt jeho dcery v roce 1915. V roce 1920 se přestěhoval do Krasnodaru, kde bylo velké množství sirotčinců, plných kvůli světové i občanské válc...

Ryan Holiday (22)

Je americký obchodník a autor. Je bývalým riaditeľom marketingu pre American Apparel a publicistom a redaktorom pre New York Observer. Holiday je autorom niekoľkých kníh a písal pre časopisy ako sú Forbes , Fast Company , The Huffington Post , The Columbia Journalism Review , The Guardian , Thought Catalog , Medium.com a New York Observer. Zaujíma sa o stoickú filozofiu.

Roberto Santiago (23)

Španělský filmový režisér, scenárista a romanopisec.

Robert Jordán (18)

Robert Jordan je pseudonym pro amerického spisovatele James Oliver Rigney, Jr. . Pod tímto pseudonymem je znám jako autor slavného fantasy cyklu Kolo času . Píše také pod pseudonymem Reagan O'Neal. Kromě cyklu Kolo času psal také fantasy romány o Conanovi. Jordan se narodil v Charlestonu v Jižní Karolíně. V letech 1968 až 1970 sloužil dva cykly ve Vietnamu v americké armádě. Za svoje zásluhy zde získal několik vyznamenání. Po návratu z Vietnamu získal titul ve fyzice. Po promoci byl zaměstnán jako jaderný inženýr amerického námořnictva. Svoji spisovatelskou kariéru začal v roce 1977. Mezi jeho koníčky patřila historie, lov, rybaření, námořní plavba, poker, šachy, kulečník a sběr dýmek. Žil v domě postaveném v roce 1797 se svojí ženou Harriet McDougal, která pracuje jako knižní editor pro Tor Books. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Robert Jordan na anglické Wikipedii.

Raymond Queneau (11)

Raymond Queneau byl francouzský prozaik, básník a matematik. Vystudoval Sorbonnu, poté se stal zaměstnancem vydavatelství. Roku 1924 vstoupil do surrealistické skupiny. Roku 1929 se dostal do konfliktu s André Bretonem, po němž surrealistické hnutí opustil. V roce 1960 byl spolu s Françoisem Le Lionnaisem zakladatelem skupiny Oulipo. Nejprve byl ovlivněn surrealismem, člen skupiny Oulipo. Se surrealismem se poměrně brzy rozešel a věnoval se psaní tzv. experimentálních děl, kde spojoval racionalismus s fantazií. V jeho dílech se objevuje existencialistická skepse, pocit odcizení, tento vliv se mísí s jeho osobitým humorem a parodií. Často používal hovorovou formu jazyka, objevuje se u něj i fonetický přepis. Svůj první román – Svízel – zamýšlel jako překlad Descartových meditací do „novofrancouzštiny“, tedy do hovorového jazyka. Od tohoto záměru nakonec upustil. Queneauovo dílo existuje rovněž v souborném vydání Encyclopédie de la Pléiade :

Ransom Riggs (16)

Ransom Riggs je americký spisovatel, známý především díky knize Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Riggs se narodil v Marylandu v roce 1979 na 200 let staré farmě, a vyrůstal na Floridě, kde navštěvoval Pine View School for the Gifted. Studoval anglickou literaturu na Kenyon College a film na Univerzitě Jižní Kalifornie. Jeho práce na krátkých filmech, které zveřejňoval na internetu, a také blogování pro Mental Floss mu přinesly práci na The Sherlock Holmes Handbook, příručce která byla vydána v návaznosti na film Sherlock Holmes v roce 2009. Riggs shromáždil sbírku kuriózních starých fotografií, kterou přinesl do vydavatelství Quirk Books s nápadem, využít je v obrázkové knize. Na návrh šéfredaktora, Riggs použil fotografie jako východisko pro sepsání příbehu. Výsledkem byla kniha Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti , která se umístila na seznamu bestsellerů, zveřejněném v deníku The New York Times. Další knihy inspirované starými fotografiemi byly Talking Pictures publikované nakladatelstvím Harper Collins v říjnu 2012. Pokračování série Sirotčinec slečny Peregrinové pod názvem Podivné město  byl vydán 14. ledna 2014. Třetí díl série s názvem Knihovna Duší, byl vyhlášen na začátku roku 2015 a oficiálně vydaný byl dne 22. září 2015. Riggs v současné době žije v Santa Monice v Kalifornii a v roce 2013 se oženil se spisovatelkou Tahereh Mafi. S autorem Johnem Greenem jsou dobří přátelé. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ransom Riggs na anglické Wikipedii.

Radka Kneblová (22)

Překladatelka z ruštiny a angličtiny.

Radek Chajda (19)

Mgr. Radek Chajda absolvoval odborné studium fyziky se zaměřením na optiku a také učitelství matematiky a fyziky, obojí na Univerzitě Palackého v Olomouci. Díky osmileté praxi učitele ví, jak zaujmout děti a nadchnout je pro objevování světa vědy. Je autorem řady publikací, které mladším dětem i dospívajícím přibližují zábavným způsobem fyziku, matematiku a jiné technické disciplíny . Kromě toho rovněž překládá knihy a se svým programem "Hravá věda" navštěvuje školy.

Puhdys (11)

The Puhdys byla německá rocková skupina, která vznikla v roce 1969 v Oranienburgu ve východním Německu. Skupina byla jednou z nejvýznamnějších a nejúspěšnějších rockových skupin bývalé Německé demokratické republiky . Jejich hudba byla jedinečnou směsí rocku, popu a balad. Zpívali převážně v němčině a proslulí jsou zejména svými melodickými hymnami, které se staly stálicí východoněmecké hudební scény a zároveň si získaly značnou popularitu i v jiných částech Evropy.

Plútarchos (9)

Plútarchos, starořecky Πλούταρχος byl řecký spisovatel, historik a filozof, autor historických a moralistických děl. Plútarchos v mládí hodně cestoval po tehdy známém světě – osobně poznal Řecko, Egypt, Malou Asii, několikrát navštívil Řím. Studoval v Athénách, Korinthu a v egyptské Alexandrii a získal velmi kvalitní vzdělání. V pětačtyřiceti letech se usadil ve svém rodném městě a žil zde až do smrti. Stal se slavným již za svého života. V rodném městě zastával významné úřady a založil zde pobočku platónské akademie. Získal čestné občanství Athén, byl poctěn přátelstvím římských císařů Traiana a Hadriana a udržoval úzké kontakty s delfskou věštírnou, kde pravděpodobně působil jako kněz. Plútarchos byl velmi plodný autor. Ve starověku bylo známo 227 jeho literárních prací, do současnosti se dochovalo jen asi 150. Jeho hlavním historickým dílem jsou Životopisy slavných Řeků a Římanů , dvacet dva dvojic životopisů významných řeckých a římských osobností, které navzájem porovnával a které měly podle něho být vzorem a poučením pro život. Plútarchos totiž nehledal jen společné rysy slavných osobností, ale především jejich morální kvality. Plútarchovy životopisy měly velký význam i v pozdějších obdobích, kdy z nich čerpali náměty pro své hry mnozí světoví dramatici . Druhou velkou skupinu jeho děl tvoří moralistická etická díla, latinsky nazývaná Moralia . Jde o drobnější práce, které řeší mnohé etické otázky každodenního života, morálky a chování . Napsal také mnohá díla, která se věnovala literatuře, přírodovědě, filozofii, matematice, náboženství a dalším oborům. Pro svou manželku napsal dílko Útěcha ženě a kromě toho vytvořil asi sto stručných příběhů Ctnosti žen....

Pierre de Ronsard (9)

Pierre de Ronsard byl francouzský básník. Pierre de Ronsard je považován za jednoho z největších francouzských básníků, svou generací byl nazýván princem básníků. Nejznámější básník renesanční skupiny Plejáda, potomek staré šlechtické rodiny. Částečná hluchota mu znemožnila vojenskou kariéru. Autor formálně dokonalé milostné poezie. Psal pro dvůr epigramy, ódy, hymny a elegie. Od mládí pracoval v královských službách, ale jeho slibná kariéra diplomata byla přerušena nevyléčitelnou částečnou ztrátou sluchu. Proto se rozhodl dále studovat a psát verše. Jeho tvorba byla velmi oblíbená, dokonce ho značně oceňoval i král Karel IX., který mu poskytl místnost ve svém paláci a propůjčil opatství. Vše se ovšem změnilo s nástupem Jindřicha III:, který mu již tolik nakloněný nebyl. Po ztrátě literárních přátel i obecenstva se unavený a nemocný Ronsard začal stranit společnosti a svůj čas věnoval přípravě soukromého vydání svých děl. Zemřel roku 1585 v převorství Saint-Cosme u Torsu. Dílo Lásky – Jedná se sbírku básní. Obsahuje 400 sonetů, ód poem, elegií, a rozprav o lásce. Dílo je věnováno Kasandře Salvialiové a Marii Dupinové a Heleně de Surgeres. Poslední část obsahující melancholické verše stárnoucího básníka, představuje vrchol jeho milostné poezie.

Philip Steele (18)

Britský autor naučných knih pro děti.

Petra Lamschová (13)

Je absolventkou Univerzity Palackého v Olomouci. Vystudovala obor učitelství pro 1. stupeň ZŠ na pedagogické fakultě a žurnalistiku na filozofické fakultě. V médiích působí více než deset let. V současné době je šéfredaktorkou časopisu Dieta a spolupracuje s nejvýznamnějšími odborníky na zdravou výživu, dietology, fitness trenéry či lektory, kteří jsou nejrespektovanější ve svém oboru v ČR.

Petra Černocká (10)

Petra Černocká je česká herečka a zpěvačka, která je ve své vlasti uznávaná za svůj přínos filmu i hudbě. Narodila se 24. listopadu 1949 v Praze a poprvé se prosadila jako herečka v 60. a 70. letech 20. století. Černocká je patrně nejznámější díky roli Saxany v dětském filmu Dívka na koštěti, který se stal klasikou české kinematografie. Její hudební kariéra odstartovala, když začala nahrávat písně, které byly často spojeny s její filmovou tvorbou. Jedním z jejích nejznámějších hitů je "Saxana", ústřední píseň z výše zmíněného filmu.