Výpis všech autorů

Josef Kott

Narozen 4. 2. 1932 v Humpolci. Prof.Dr.Ing., elektrotechnik se specializací na turbíny, práce z oboru výzkumu fyziky reaktorů, práce z oboru jaderné energetiky.

Josef Kotek

Josef Kotek byl český novinář, národní socialista a příslušník prvního odboje z řad civilistů. Od roku 1913 působil jako redaktor časopisu Pokrok v Prostějově. Pro pobuřující protidynastické řeči byl rakouským zeměbraneckým polním válečným soudem odsouzen k smrti a popraven. Jeho odsouzení bylo v rozporu i s tehdejším platným rakouským trestním právem.

Josef Kotásek

Narozen 21. 8. 1973 v Hodoníně. Doc., JUDr., Ph.D., právník, vysokoškolský pedagog, zabývá se obchodním právem a problematikou cenných papírů.

Josef Kotalík

Narozen 2.1.1896 v Klukách u Písku, zemřel 19.10.1987 v Písku.Středoškolský profesor, literární historik, publikace z oboru a literatura o Písku.

Josef Kostečka

Autor učebnic pro učňovské obory malíř, natěrač a lakýrník.

Josef Korbel

Josef Korbel, původně jako Josef Körbel byl československý diplomat a americký pedagog, který je dnes nejvíce znám jako otec Madeleine Albrightové, ministryně zahraničních věcí USA ve vládě Billa Clintona, a učitel Condoleezzy Riceové, pozdější ministryně zahraničních věcí USA ve vládě George W. Bushe. Vyrůstal v Kyšperku , gymnázium studoval v Kostelci nad Orlicí. Rok byl na Sorboně a ve 23 letech se stal doktorem práv na Karlově univerzitě. Po ukončení vojenské služby začal pracovat na ministerstvu zahraničí. Od roku 1934 byl Josef Korbel v diplomatických službách československé vlády a od ledna 1937 do prosince 1938 pracoval jako legační tajemník k vyslanectví v Bělehradě. Po nacistické invazi v roce 1939 donucen odejít přes Jugoslávii do zahraničí. Sloužil jako poradce Edvarda Beneše, československého exilového prezidenta v Londýně, až do porážky nacismu v roce 1945. Po válce se vrátil se do Československa a sloužil od května 1946 do roku 1948 jako velvyslanec v Jugoslávii a zároveň byl vyslancem v letech 1947-1948 v Albánii. Po komunistickém puči v roce 1948 byl z Jugoslávie znovu nucen emigrovat. Poté, co se dozvěděl, že byl odsouzen k trestu smrti v nepřítomnosti, požádal o politický azyl v USA. V USA pracoval jako profesor politických věd na Univerzitě v Denveru v Coloradu, stal se zakladatelem a děkanem školy mezinárodních studií, která nese nyní jeho jméno, a Nadace pro studium sociálních věd. Jedním z jeho studentů byla i Condoleezza Riceová. Po jeho smrti Universita v Denveru uděluje od roku 2000 Humanitární cenu Josefa Korbela, kterou obdrželo již 28 osob. O jeho životě vznikl dokumentární film s názvem Muž s dýmkou - portrét Josefa Korbela. Film je postaven na výpovědích Madelaine Albrightové a dalších členů rodiny, vypráví o něm také jeho studentka Condoleezza Riceová. Režie se ujal Josef Císařovský, producentem filmu je Miloslav Doležal, Grant produkce, Praha. Pr...

Josef Kopecký

Josef Kopecký byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění a České národní rady za normalizace. K roku 1969 se uvádí jako tajemník středočeského Krajského výboru KSČ. Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát nabyl až dodatečně v prosinci 1969. Do FS ho nominovala Česká národní rada, kam usedl v listopadu 1969. Ve federálním parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1971.

Josef Kolmač

Josef Koenigsmark

Josef Koenigsmark byl český kabaretiér, prozaik, dramatik a básník. Narodil se jako syn úředníka. Po maturitě roku 1935 na reálném gymnáziu v Plzni začal studovat na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou absolvoval roku 1939. V letech 1944 byl uvězněn pro odbojovou činnost, ale v únoru roku 1945 se mu podařilo uprchnout. Po skončení války získal titul doktora práv. Již před válkou byl zaměstnán v Ústředním svazu československého průmyslu a po skončení druhé světové války pracoval u tohoto zaměstnavatele až do roku 1949. Pak byl chvíli ředitelem, ale již od roku 1950 dělníkem v Kovoslužbě Plzeň, od roku 1954 pracoval jako vedoucí umělecké výroby v družstvu plzeňského Díla, v letech 1956–1958 byl dramaturgem Krajského domu osvěty v Plzni a v letech 1960–1963 uměleckým vedoucím plzeňského Divadla Alfa. Od roku 1963 pracoval jako šéfdramaturg a režisér Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého v Praze a od roku 1967 jako šéfredaktor Západočeského nakladatelství v Plzni. V tom samém roce navštívil USA. Na začátku normalizace byl propuštěn, zůstal ve svobodném povolání a roku 1976 odešel do důchodu. Zemřel roku 1993 v Plzni a byl pohřben do rodinné hrobky na zdejším hřbitově u svatého Jiří. Nejprve redigoval plzeňské studentské časopisy a publikoval i v dalších periodikách. Ve třicátých letech vydal tři sbírky básní. Přispíval do Československého rozhlasu . Je autorem skečů, humoresek, libret, rozhlasových her a písňových textů pro kabarety, ale také povídek a reportáží a sci-fi próz. Jeho scénické práce jsou založené na lidovém humoru. Překládal, a to nejen dramata, ale i operní a operetní libreta.

Josef Kodet

Narozen 1978 v Jihlavě. Mgr., autor deníkových zápisků a sbírky povídek, překladatel z chorvatštiny, slovinštiny, francouzštiny a angličtiny. Absolvent kroatistiky a slovenistiky. Též úředník.

Josef Kobr

Josef Kobr byl český herec, režisér, kabaretní a estrádní komik, konferenciér a moderátor. Po maturitě na kladenské reálce zahájil studium na ČVUT, obor kreslení a deskriptivní geometrie. Po násilném uzavření českých vysokých škol okupačními úřady se rozhodl studovat na pražské Umělecko-průmyslové škole, matčina přítelkyně, herečka Anna Prchalová, mu však zprostředkovala úspěšný konkurs v zájezdovém souboru Zdenky Sulanové ve veselohře Kotrmelce mládí. V roce 1940 nastoupil do holešovické Uranie, kde vystupoval v činoherních i operetních představeních. Vzhledem k nejisté existenci souboru přijal angažmá v Českém divadle moravskoostravském , v letech 1944–1945 v Městském divadle Kladno a po osvobození jednu sezonu v brněnském operetním souboru. Po krátkém působení v Jablonci nad Nisou se v únoru 1947 vrátil do Státního divadla v Ostravě, kde působil jako herec, režisér a šéf operety až do svého odchodu do důchodu , pohostinsky pak do konce roku 1994. V ostravském zpěvoherním souboru vytvořil na dvě stě postav a postaviček, úspěšně spolupracoval s krajskými studii Čs. rozhlasu a Čs. televize, kde moderoval řadu zábavných pořadů, estrád, průřezů operetami a humorných setkání. Z jeho televizních a filmových rolí je patrně nejznámější hlavní role kapelníka ostravské hornické dechovky Leopolda Juřici v  televizním seriálu Dispečer scenáristy Jaroslava Dietla s písněmi a náznaky děje z operety Děvčátko z kolonie. Jednalo se o výraznou ostravskou hereckou osobnost, jež proslula, mimo jiné, svým vypravěčským uměním a originální lidovou komikou. Byl oceněn titulem zasloužilý umělec.

Josef Kmoníček

Narozen 20. 5. 1935 ve Volči , zemřel 30. 6. 2005. Regionální východočeský historik, publicista a beletrista.

Josef Klomínský

vědecký pracovník geologického ústavu. Několik let pracoval v Austrálii, kde se seznámil podrobně s těžbou zlata

Josef Klimeš

Josef Klimeš byl český sochař. V roce 1947 maturoval na reálném gymnáziu ve Velkém Meziříčí. Poté pokračoval ve studiu na Karlově univerzitě, obor Dějiny umění a estetika. Soukromě modeloval u profesora Karla Lidického. V letech 1949 až 1954 pracoval na Akademii výtvarného umění v ateliéru Jana Laudy. V letech 1954–6 absolvoval vojenskou službu. Po skončení základní vojenské služby pracoval pro zavedené sochaře a následně se stal jedním z autorů realizace českého pavilonu na výstavě Expo 58. Mezi lety 1960 a 1970 působil ve skupině Etapa. V roce 1991 se stal členem spolku výtvarných umělců Mánes. Od roku 1994 do roku 1997 působil jako pedagog na Fakultě architektury ČVUT.

Josef Klika

Josef Klika byl český pedagog, komeniolog a překladatel z němčiny. Studoval na vyšší reálce v Pardubicích a Kutné Hoře, kde získával pedagogické vzdělání pod ředitelem G. A. Lindnerem. Získal aprobaci pro měšťanské školy a pokračoval ve studiu na technice a filosofické fakultě. Roku 1897 se stal ředitelem měšťanské školy u Nejsvětější Trojice na pražském Novém Městě. Založil v Praze Muzeum Komenského a při něm Slavín učitelský, uspořádal školské oddělení pražské na Jubilejní výstavě 1891 a v roce 1892 výstavu Komenského. Věnoval se zdokonalování metody učení fyziky a snažil se o zavedení zdravovědy jako učebního předmětu do škol. Napsal Malou zdravovědu vydanou v Táboře roku 1886. Do roku 1905 byl redaktorem Školské hlídky Národních listů. Publikoval několik spisů o J. A. Komenském. Po Lindnerově smrti upravil k tisku jeho Paedagogiku. Spolu s Josefem Sokolem editoval šestidílný Stručný slovník paedagogický: abecední soubor nejdůležitějších nauk ... se zřetelem k učitelstvu škol obecných a měšťanských Učebnice:

Josef Klánský

Narozen 16.6.1921, zemřel 26.7.1995. JUDr., CSc., publicista, tlumočník a překladatel, práce o Africe.

Josef Kejha

Spisovatel a novinář, člen Českého centra mezinárodního P.E.N. klubu, žije v Plzni.

Josef Kaušitz

Monografie o Maxu Švabinském.

Josef Kárník

Fotograf, autor fotografických reprodukcí.

Josef Karlík

Narozen 19. 3. 1928 v Kroměříži, zemřel 30. 10. 2009 v Brně. Herec, práce o herectví.

Josef Kalousek

Josef Kalousek byl český historik, docent a profesor českých dějin na Karlově univerzitě v Praze. Josef Kalousek se narodil v chudé rolnické rodině ve Vamberku. Po absolvování obecné a měšťanské školy se vyučil tkalcovskému řemeslu. Po maturitě na reálce v Ječné v roce 1852, studoval na Technické universitě ve Vídni, kde roku 1859 vyhrál cenu vypsanou vídeňským měšťanem Šebkem za nejlepší stylisticky čistou práci českých žáků na vídeňských školách, kterou věnoval Jiřímu z Poděbrad. Kalousek studoval nejdříve polytechniku, později přešel na žurnalistiku a historii. Za studií překládal pro Pražské noviny. Stal se předním českým historikem v období státoprávního zápasu, byl prvním životopiscem Františka Palackého, jeho pokračovatelem a vykladačem. Největší vliv mělo na Kalouska rostoucí národní hnutí, které proniklo v 60. letech 19. století na venkov. Stal se členem redakce staročeského časopisu Národ, kde uveřejňoval své příspěvky proticentralistického a protidualistického ražení. Žil v rodině Františka Ladislava Riegera v Praze, kde působil jako vychovatel Palackého vnučky Marie Riegrové, později provdané Červinkové. V roce 1868 získal doktorát filosofie a na počátku 70. let 19. století, kdy česká inteligence věřila optimisticky ve státoprávní vyrovnání s Vídní, vydal jako čerstvě habilitovaný docent na pražské universitě svoji největší práci České státní právo . Zde Kalousek poukázal na to, že české země byly vždy svébytným, státním, mezinárodně uznávaným útvarem a že nikdy nebyly skutečným lénem římskoněmecké říše. Stal se velmi úspěšným obhájcem a bojovníkem za české státoprávní nároky proti tendenčním výkladům německých historiků. Jeho zájem o českou otázku ho přivedl i do politiky, v roce 1880 se stal zemským poslancem. V roce 1887 získal řádné členství v Královské české společnosti nauk, kde v letech 1883–1890 působil jako tajemník. Zemřel tři roky před koncem 1. světové války, která znamenala ...

Josef Kalda

Narozen 4.8.1871 v Novém Městě na Moravě, zemřel 2.1.1921 v Praze. Železniční úředník, prozaik, dramatik.

Josef Kabát

Zemřel 18. 7. 1967 v Praze. Výtvarník, práce v oboru názorné agitace.

Jonathon King

Americký spisovatel Jonathon King je původní profesí novinář s dvacetiletou praxí kriminálního reportéra. Svou kariéru začal ve Philadelphia Daily News, později pracoval pro floridský list Sun-Sentinel. Psal o zločinech a soudních procesech, zkušenosti, které mu žurnalistika přinesla, naplno zúročil ve své vlastní literární tvorbě, jíž se v současnosti věnuje naplno. Žije na jižní Floridě, kde se také odehrávají příběhy jeho románové série s detektivem Maxem Freemanem.

Jonas Hassen Khemiri

Švédský spisovatel a dramatik.

John Paul Kotter

Johana Kudláčková

Narozena 30. 9. 1945 v Praze. Divadelní historička a teoretička, dramaturgyně Národního divadla.

Joanna Kosta

Autorka učebnic angličtiny

Joachim Köhler

Německý spisovatel a publicista, autor biografií.

Joachim Koch

Německý lékař a výzkumník UFO.

Jitka Kulhánková

Povolání: Zakladatelka a vydavatelka časopisu Promenáda, novinářka, cestovatelka Oblíbená místa: Všechna navštívená se stala oblíbenými: Island, Portugalsko, Dánsko, Švédsko, Norsko, Rumunsko - Banát, Slovinsko, Francie, Řecko, Indie - Ladak, Maroko, Tunis, USA, Kuba, Thajsko, Čína, Chile, Nový Zéland

Jitka Křesálková

Narozena 5. 12. 1924 v Praze, zemřela 4. 11. 2020. Nakladatelská redaktorka, editorka výboru z díla E. Krásnohorské, překlady z francouzštiny, italštiny a ruštiny. Též slavistka a vysokoškolská pedagožka. Práce z oboru, též práce o česko-italských kulturních vztazích.

Jitka Kopejtková

Narozena 1973 v Praze. Fotografka, designérka, tvůrkyně koláží a lektorka výtvarných kurzů zaměřená na new street art.

Jitka Komendová

Narozena 1976. Historička, rusistka, specializuje se na středověkou kulturu východní Evropy.

Jitka Kobrová

Bc. Fyzioterapeutka, využívá kinesiotaping, provozuje také funkční sportovní terapii, je certifikovanou lymfoterapeutkou, věnuje se terapii lymfedému a jizvy. Autorka publikace o kinesio tapu.

Jiřina Kodlová

Narozena 1923 v Praze, zemřela 1998. Autorka publikací o historii jižních Čech.

Jiřina Kintnerová-Reisová

Jiřina Kalousová

Narozena 13. 4. 1931 v Unhošti, zemřela 14. 12. 2022. Mgr., bioložka, pedagožka, organizátorka biologických olympiád . Vedoucí celostátních soustředění soutěže Natura semper viva, následně učitelka biologie a zeměpisu na 2. stupni ZDŠ Štěpánská v Praze.

Jiří T Kozák

Narozen 1926, zemřel 2002. MUDr., CSc., plicní lékař, publikace z oboru zdravotnictví, propagátor nekouření.

Jiří T Kotalík

Doc. PhDr. Jiří T. Kotalík, CSc., je český historik umění. Narodil se 14. února 1951 v Praze do rodiny historika umění Jiřího Kotalíka, jenž patřil k největším českým odborníkům na moderní výtvarné umění a který přednášel na bratislavské Vysoké škole výtvarných umění. Studia dějiny umění-historie na MU v Brně a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v letech 1969–1974 doktorát filozofie – FF UK Praha, 1975 kandidatura – FF UK Praha, 1986 doktorát filozofie získal tamtéž v roce 1975 a kandidaturu v roce 1986, dále pak docenturu na AVU v roce 1990 docentura – AVU, 1990 Zaměstnání Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody FF UK v Praze od 1. 1. 1984 jako asistent katedry dějin umění na Akademii výtvarných umění, externě ale již od roku 1980 na katedře architektury vedené tenkrát doc. Bělohradským v letech 2003–2004 generální ředitel Národního památkového ústavu od roku 2003 vedoucí katedry teorie dějin umění na AVU v období 1997–2003 a 2010–2014 rektor Akademie výtvarných umění v Praze Publikace Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří T. Kotalík Je autorem nebo spoluautorem například těchto publikací: Josef Gočár, spoluautor, Praha : Titanic, 2010, ISBN 978-80-86652-44-3 – část Josef Gočár a výtvarní umělci Socha domu Jiřího Kaloče, Praha : Argus, 2008, ISBN 978-80-254-3280-8 Obrazy z dějin české architektury, spolu s Davidem Vávrou, Praha : Titanic : Grada, 2003, ISBN 80-85909-94-4 Letem českým světem, spoluautor textů, Lomnice nad Popelkou : Studio JB, 1999, ISBN 80-900903-6-2 Jaroslav Fragner : náčrty a plány, úvodní stať, Praha : Galerie Jaroslava Fragnera, 1999 Toskánský palác v Praze : historie a rekonstrukce stavby, spoluautor, Praha : Ministerstvo zahraničních věcí České republiky : Architektonický ateliér Pavla Kupky : Sdružení umění a řemesla, 19...

Jiří P Kříž

Narozen 1. 1. 1947 v Brně. Autor básní, divadelní a literární kritik, pracovník v památkové péči, fotograf.

Jiří Kulka

Doc. PhDr. Jiří Kulka je odborníkem v oblasti klinické psychologie a psychoterapie, grafoanalýzy, hudební vědy a teorie umění, trénování paměti a mozku, spirituálního rozvoje osobnosti. Zakladatel Společnosti pro zdraví, krásu a duchovní rozvoj ARCANA, ředitel Institutu pozitivní systémové psychoterapie a Brněnského institutu grafoanalýzy. Narodil se v Ostravě v roce 1950. S manželkou Jarmilou má dvě dcery Radmilu a Kateřinu . Po absolutoriu střední školy a odborné psychologie na filozofické fakultě dnešní Masarykovy univerzity nastoupil jako asistent na katedru psychologie tamtéž, od roku 1982 působil na JAMU, kde do roku 1990 vedl katedru teorie umění a dále přednášel na filozofické, přírodovědecké a pedagogické fakultě. V roce 1976 absolvoval lidovou konzervatoř v Ostravě, obor klasická kytara, v roce 1986 získal na FF UJEP druhý vysokoškolský diplom v oboru hudební vědy. V letech 1990 – 1994 vykonával zdravotnickou praxi a postupně spolupracoval s psychiatrickým oddělením fakultní dětské nemocnice J. G. Mendela v Brně, s foniatrickým oddělením fakultní nemocnice s poliklinikou U sv. Anny, se sexuologickou ordinací polikliniky a stomatologickou ambulancí. V roce 1994 vykonal atestační zkoušku z klinické psychologie a otevřel privátní praxi v témže oboru. V roce 1999 mu byla udělena funkční specializace v systematické psychoterapii . Prodělal řadu výcviků v psychoterapii – komplexní výcvik v kognitivně behaviorální psychoterapii , výcvik v pozitivní psychoterapii , v hypnoterapii , základní výcvik v psychosyntéze . Dále částečně absolvoval výcvik v katatymně imaginativní psychoterapii a ucelený výcvik v tvořivé dramatice pro handicapované . Zúčastnil se mnoha konferencí a sympozií z oblasti psychologie a psychoterapie, hudební vědy a teorie umění, často s referáty z těchto oborů. V roce...

Jiří Kuliš

Práce z oboru hoteliérství a kuchařské recepty.

Jiří Kučera

Narozen 1. 6. 1975 v Praze. Autor publikací o dějinách obce Hostivice.

Jiří Kroulík

Mgr. Jiří Kroulík působí ve 2 společnostech: Česká kosmická kancelář o.p.s. a Nadační fond Kašparův Bleriot.

Jiří Kroha

Jiří Kroha byl český architekt, malíř, sochař, scénograf a designér, pedagog, představitel české moderní meziválečné architektury a designu. Narodil se v Bubenči v rodině drogistického příručího Jiřího Krohy st. a manželky Marie, roz Jiruškové . Z jeho sedmi sourozenců dva zemřeli v raném věku. Začal studovat na reálce na Vinohradech. V roce 1904 se rodina přestěhovala do Plzně. Plzeňskou reálku absolvoval v roce 1911 s vyznamenáním. Téhož roku začal studovat na Pražské technice architekturu. Jeho profesory byli: Jan Koula, Josef Fanta, Antonín Balšánek a Rudolf Kříženecký. V roce 1918 ukončil studium druhou státní zkouškou se zvláštním vyznamenáním. V této době se sblížil s bohémskou skupinou z kabaretu Montmartre v Řetězové ulici . Pro majitele „nočního uměleckého zábavního podniku“, Josefa Waltnera navrhl úpravu interiéru, což byla jeho první realizace. Ve stejném roce byl přijat za člena SVU Mánes a začal spolupracovat s družstvem Artěl. Pro Artěl navrhoval užitkové předměty a nábytek. V roce 1919 začal pracovat pro Zemský správní výbor v Praze, kde byl záhy jmenován technickým úředníkem a zemským technickým komisařem . Ve dvacátých letech projektoval několik staveb v Mladé Boleslavi, Kosmonosech a v Benátkách nad Jizerou. Dne 30. června 1921 se oženil s Miloslavou Kubátovou, v roce 1926 se jim narodila dcera Sylva. V roce 1926 začal přednášet na Vysokém učení technickém v Brně a v roce 1928 se s rodinou do Brna přestěhoval. V letech 1927–1931 vydával v Brně časopis Horizont. Sblížil se s Bedřichem Václavkem, vstoupil do Levé fronty a Společnosti pro kulturní a hospodářské sblížení se sovětským Ruskem. V roce 1930 byl jmenován řádným profesorem na brněnské technice, v letech 193...

Jiří Krofta

Narozen 9.3.1906. Ing. architekt, CSc., docent, publikace z oboru stavebnictví.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí je český fotbalový obránce, od srpna 2013 působící v českém prvoligovém klubu 1.FC Slovácko. Mimo Česka působil v Řecku, Rumunsku a Maďarsku. Od června 2017 je členem širšího vedení Hráčské fotbalové unie, která se stará o zájmy aktivních i bývalých fotbalistů. Tento sparťanský odchovanec poprvé dostal příležitost v dresu Blšan v sezoně 2004/05. V lednu 2005 ho koupil Jablonec, za něj neodehrál žádný zápas, a tak se v lednu 2006 vrátil do Blšan. V červenci 2006 přišel do Mostu. Po roce stráveném v mužstvu se opět vrátil do FK Jablonec 97. Z Jablonce nakonec v roce 2010 zamířil do řeckého klubu Iraklis Soluň, který tou dobou trénoval Jozef Bubenko ze Slovenska. Bubenko byl ještě v průběhu přípravy odvolán a Krejčí ho záhy následoval. Bez angažmá dlouho nebyl, v kariéře pokračoval v Rumunsku. Ani zde se na hráče štěstí neusmálo. Jeho klub totiž sužovaly finanční potíže a kvůli dluhům byl přeřazen až do třetí ligy. Fotbalista tedy v roce 2011 přišel zpět do 1. ligy. Tentokrát oblékl dres 1. FK Příbram. V roce 2012 však zamířil opět do ciziny, tentokrát do maďarského Pécsi MFC. V červenci 2013 ho testovala SK Slavia Praha. V následujícím měsíci se stal hráčem FC Vysočina Jihlava. Jiří Krejčí v roce 2010 vystudoval na Vysoké škole ekonomické v Praze bakalářské studium obor Informatika. Kvůli svému působení v Řecku musel další studium na čas přerušit, po návratu domů ovšem ve studiu pokračoval. V září 2012 úspěšně ukončil vysokoškolské studium s titulem inženýr . Mluví plynně anglicky a rusky. Člen Opinion Leaders v Hráčské fotbalové unii . Má syna.

Jiří Koten

Narozen 11. 10. 1979 v Jablonci nad Nisou. Mgr., Ph.D., bohemista, básník a literární teoretik.

Jiří Komorous

Brig. gen. JUDr. Jiří Komorous je český policista a současný ředitel Ochranné služby Policie České republiky. V roce 1983 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1984 pracuje u policie. Přes obvodní úřad vyšetřování na Praze 9, přes pražský úřad vyšetřování se dostal na protinarkotické oddělení správy. V roce 1994 se stal ředitelem Národní protidrogové centrály. V roce 2004 spolu se zpěvákem Danielem Landou založil řád Ordo Lumen Templi. Od policie odešel na vlastní žádost počátkem toku 2009, kdy ho nahradil ve funkci Jakub Frydrych. Krátce po svém odchodu vydal své paměti o působení u protidrogové policie nazvanou Lovci smrti. V červnu 2009 se stal náměstkem ministra vnitra Martina Peciny. Komorousovo jmenování kritizoval pro jeho bývalé styky s StB jiný bývalý dlouholetý policista Jan Kubice, který své výhrady neskrýval už v době, kdy byli oba aktivními policisty. Když totiž v roce 1987 usiloval o vstup do StB, označil se za „přesvědčeného internacionalistu, plně oddaného marxismu-leninismu“ a vyjádřil naprostý souhlas s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Dne 8. května 2016 jej prezident Miloš Zeman jmenoval do hodnosti brigádního generála. Jiří Komorous je věřící křesťan, konvertita, římský katolík.

Jiří Kolbek

Narozen 1.7.1946 v Rakovníku. RNDr., CSc., asistent Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích, zaměřen na geobotaniku a taxonomii. Práce v oboru, publikovány časopisecky.

Jiří Kocourek

Jiří Kocourek je český psycholog a psychoanalytik. Jiří Kocourek se narodil v Brně do rodiny s německými i židovskými předky. Zde vystudoval psychologii na filozofické fakultě tehdejší University Jana Evangelisty Purkyně. Ve druhé polovině šedesátých let na katedře psychologie působili významní učitelé Jaroslav Šabata, Robert Konečný, Stanislav Kratochvíl či Ivo Plaňava. nejvíce jej však ovlivnil Hugo Široký, který odstartoval jeho vztah k psychoanalýze. Po absolutoriu v roce 1971 prodělal výcvik v psychoanalýze, která nebyla v dané době i s ohledem na postupující normalizaci oficiálně povolena. Jeho výcvikovým analytikem byl Dr. Otakar Kučera, zatímco supervize vedl Dr. Bohodar Dosužkov. Svou osobní odvahu projevil i podpisem Charty 77, což mu znemožnilo vědeckou a akademickou kariéru. Aby se vůbec nějak uživil, vzal místo telefonisty v žižkovské telefonní ústředně. V roce 1980 se Jiří Kocourek mohl vrátit ke své profesi psychologa a zároveň spolu se svými kolegy dál rozvíjet psychoanalýzu v tehdejším Československu. Aktivity této prakticky zakládající generace vedly na sklonku osmdesátých let k uznání tehdy ještě neoficiální České psychoanalytické společnosti Mezinárodní psychoanalytickou asociací a Jiří Kocourek se v roce 1991 stal jejím plnoprávným členem. V Praze 6 si po listopadové revoluci otevřel privátní praxi. Změna poměrů mu též umožnila návrat do výuky na své „alma mater“ v Brně, kde získal titul Ph.D. a posléze i docenturu. Popularizuje a zpřístupňuje psychoanalýzu novým zájemcům o tuto vědu. Začátkem devadesátých let založil Institut aplikované psychoanalýzy, který od té doby vychoval celou řadu psychoanalytických psychoterapeutů. Dále založil Psychoanalytické nakladatelství, které svou produkcí po letech totality zaplnilo mezeru v dostupnosti nejen psychoanalytické, ale i další psychoterapeutické literatury. Publikoval několik monografických odborných prací a řadu odborných i populárně-naučných článků. V Opoč...

Jiři Knapík

Doc. PhDr. Jiří Knapík, Ph.D. ŽIVOTOPIS * narozen 1975 v Opavě * 1989 - 1993 Mendelovo gymnázium v Opavě * 1994 - únor 1999 Slezská univerzita v Opavě; historie s rozšířenou výukou jazyků * únor 1999 - srpen 2000 civilní vojenská služba * říjen 1999 - září 2003 externí doktorand FPF SU * prosinec 2006 jmenován docentem * září 2001 - prosinec 2004 odborný pracovník Výzkumného centra pro dějiny vědy * od září 2000 asistent a odborný asistent Ústavu historie a muzeologie FPF SU, září 2002 - únor 2008 tajemník ústavu * od 12. 2. 2008 vedoucím Ústavu historických věd FPF SU PUBLIKAČNÍ A CITAČNÍ PŘEHLED * Publikované monografie: 6 * Publikace ve vědeckých periodikách a sbornících: 39 * Citace a ohlasy: 645 * Odborné texty v zahraničí: 4 BIBLIOGRAFIE 1997 - 2011 Vědecké monografie: 1. Kdo spoutal naši kulturu . Přerov Šárka 2000, 205 s. 2. Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948 - 1953 . Praha Libri 2002, 278 s. 3. Únor a kultura . Praha Libri 2004, 359 s. 4. Slezský studijní ústav v Opavě 1945 - 1958 . Praha G+G 2004 , 161 s. 5. V zajetí moci . Praha Libri 2006, 400 s. 6. KNAPÍK, Jiří - FRANC, Martin a kol.: Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948 - 1967. Rkp., Opava 2006-2009 ; vlastní podíl 700 s. 7. KNAPÍK, Jiří - KNAPÍKOVÁ, Jaromíra: "Slezský konzulát" v Praze. Od Slezanu ke Slezskému kulturnímu ústavu 1906 - 1945. Opava 2010, 302 s. Studie monografického rozsahu: 8 .Slezský ústav v Praze a vědecký výzkum Slezska v letech 1945 - 1950. In: P...

Jiří Klůc

Narodil se v roce 1996 v Karlových Varech. Dětství strávil v západočeském Sokolově, jehož název odkazuje na bitvu u Sokolova, která výrazně ovlivnila jeho budoucí publicistickou činnost. Odmaturoval na gymnáziu v Ostrově, následně nastoupil studium dějepisu a základů společenských věd na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se příběhy příslušníků československé zahraniční armády za druhé světové války, příběhy Němců – antifašistů, historií vojenské hudby a regionálními dějinami Sokolovska. Snaží se formou odborných i populárně-naučných článků veřejnosti přiblížit osudy našich předků, které zůstaly neprávem zapomenuty, ať už tím, že byli nuceni emigrovat či je zkrátka komunistický režim vymazal z historie. Věnuje se rovněž přednáškové činnosti. Zvítězil v evropské historické soutěži Eustory, ve Středoškolské odborné činnosti v oboru historie. Získal cenu časopisu Dějiny a současnost , Asociace učitelů dějepisu ČR a řadu dalších ocenění. www.jirikluc.cz

Jiří Klečák

Pojednání o českých granátech.

Jiří Klabouch

Jiří Klabouch je bývalý český fotbalista. V československé lize hrál v sezóně 1969/70 za SONP Kladno. Nastoupil ve 2 ligových utkáních. Gól v lize nedal.

Jiří Kaňka

Narozen 28. 6. 1925 v Praze, zemřel 18. 7. 2005 v Hutích. Prof. MUDr., DrSc., gynekolog, zaměřen na onkogynekoligii a cytologii .

Jiří Kaňa

Narozen 19. 8. 1962 v Hodoníně. Mgr., teolog, farář, autor křesťanské literatury a turistického průvodce Blanskem.

Jiří Kadleček

Narozen 1951. Fyzikální chemik, informatik, práce z oboru.

Jiří Kábrt

Jiří Kábrt je českým spisovatelem, žijícím a působícím v Praze. Převážně publikoval pod pseudonymem Jan Hnilica knihy o léčitelství a záhadách z této oblasti i ze sfér starověké architektury. Občanským povoláním je právník, mezi jeho životní vášně však patří mimo léčitelství, poezie i psaní prózy, odhalování záhad a také výtvarné umění, kde se v poslední době angažuje nejenom jako autor ilustrací pro svůj kalendář na rok 2006, vydaný Mladou frontou, ale též coby vytrvalý malíř – maluje na kameny všeho druhu a další kuriózní materiály, jako jsou rezaté plechy a CD disky, vytváří rovněž originální asambláže. První vydání Léčebných obrazců, které publikoval v roce 1991 , bylo vydáno pod jeho vlastním jménem, ale již druhé vydání této publikace uveřejnil v roce 1992 pod výše uvedeným pseudonymem . V roce 1992 vydal v nakladatelství Road Psychoenergetické působení na dálku a ve stejném roce Souřadnice zdraví , v roce 1993 pak publikoval v nakladatelství Eminent . V roce 1999 vydalo nakladatelství Eminent ve spolupráci s Knižním klubem Magický kalendář roku 2000. V roce 2004 publikoval knihu Tajná architektura v nakladatelství Eminent. V roce 2005 vydalo nakladatelství Mladá fronta jeho kalendář na rok 2006 – Moudrý rok Jana Hnilici. V roce 2011 vydal Jan Hnilica knihu "Slova a dotyky" . Mimo tato díla má za sebou dlouhé působení v časopisech Reflex, Regena a Regenerace, kde publikoval Psychotronickou poradnu a další materiály o léčitelství a psychotronice. Od roku 2010 působí v časopise Meduňka. Nakladatelství Mladá Fronta v březnu 2007 vydalo jeho knihu Váhy osudu ....