Výpis všech autorů

Milena Kozderová

Narozena 29.2.1931. Autorka humoristické prózy.

Milan Kodíček

Narozen 12.2.1948 v Praze. Prof., RNDr., CSc., chemik - biochemik, publikace z oboru.

Matěj Kopecký

Narodil se 24.2. 1775 v Libčanech u Nechanic jako syn "kejklíře", vyučil se hodinářství a usadil se v Miroticích. Bojoval v Napoleonských válkách a jako částečný invalida se potom živil pořádáním "mechanických kumštů s marionetami". První doklad o takovém vystoupení je z r.1797. Zemřel 3.7.1847 v Kolodějích nad Lužnicí.

Martin Kovář

Martin Kovář je český historik, jehož působení je spojeno s Ústavem světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Vykonával i funkci prorektora této univerzity. Z univerzity a tamních akademických funkcí odešel poté, co byl na konci roku 2018 obviněn a následně také usvědčen z plagiátorství. Poté začal pracovat jako komentátor portálu Info.cz a na Rádiu Z, současně působí jako zástupce vedoucího Katedry hospodářských dějin na Vysoké škole ekonomické v Praze. Martin Kovář se narodil 6. listopadu 1965 v Jičíně. Je absolventem Lepařova gymnázia tamtéž . Poté, v letech 1984–1989, vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obory bohemistika a historie. V roce 1990 tam složil rigorózní zkoušku a v letech 1998–2001 absolvoval doktorské studium . V letech 1990–1993 působil jako středoškolský učitel na Gymnáziu a Střední pedagogické škole v Nové Pace. Poté nastoupil jako odborný asistent na Katedře hospodářských dějin Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze. V letech 1995–2002 byl odborným asistentem Ústavu světových dějin FF UK v Praze. V roce 2002 se na této fakultě habilitoval a stal se ředitelem Ústavu světových dějin, jímž byl až do srpna 2017. V roce 2005 kandidoval na funkci děkana Filozofické fakulty Univerzity Karlovy; ve volbách nejtěsnějším rozdílem zvítězil Michal Stehlík. V únoru 2014 jej rektor Univerzity Karlovy v Praze Tomáš Zima jmenoval prorektorem Univerzity Karlovy pro vnější vztahy. Působil v redakčních, edičních či vědeckých radách časopisů Historický obzor, Prague Papers on the History of International Relations, Český časopis historický a Dvacáté století – The Twentieth Century. Vedle toho absolvoval také velké množství studijních a přednáškových pobytů na zahraničních univerzitách, například ve Velké Británii, Německu, Rakousku, Polsku a Itálii. V roce 2013 byl jmenován profesorem světových a obec...

Marie Korandová

Plzeňská rodačka, jejíž kořeny sahají až na Chodsko , v současné době žijící na Slovensku. PhDr. Marie Majtánová–Korandová je absolventkou Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, obor čeština – ruština. Pracovala v Ústavu pro jazyk český někdejší ČSAV, po odchodu na Slovensko přednášela češtinu na vysokých školách v Nitře a Bratislavě. Kromě děl vědeckého a populárně naučného charakteru překládala z polštiny, lužické srbštiny a slovenštiny. Ve vlastní literární tvorbě je autorkou řady knih pro děti. Převyprávěla české a slovenské pohádky a pověsti, řada jejích titulů také čerpá ze života rostlin a živočichů. V tvorbě pro dospělé se Marie Korandová věnuje v historických románech Zahrada pod kulatou věží , Plzeňské předjaří , Volba profesora Klostermanna a Všerubský doktor se vrací především období národního obrození na Domažlicku, Plzeňsku a v Pošumaví. Marie Korandová má k západním Čechám osobní vztah. Narodila se v Plzni a maminka pochází právě z Chodska. Drobné legendické příběhy, s citem upravené jako odpovědi na věčnou dětskou otázku Proč?, ve velké většině sama zaznamenala podle vypravování svojí babičky, narozené roku 1873 ve Stráži u Domažlic. Řadu z nich znala i její maminka ročník 1904, samozřejmě i nejstarší babiččina sestra, narozená 1865. Většina příběhů nebyla nikdy publikována, pouze některé jsou roztroušeny v chodských pohádkách Boženy Němcové, Jana Františka Hrušky, Jindřicha Šimona Baara a Jiřího Kajera.

Ludmila Konopková

Narozena 3. 9, 197 ve Vysokém nad Jizerou. Filoložka, vysokoškolská pedagožka, odborná publicistka. Autorka učebnic a metodických příruček z českého jazyka pro ZŠ.

Lucia Kollárová

Lucia Kollárová je scenáristka a publicistka relácií "zábavného" charakteru. Často sa vyskytuje po boku celebrít, ktoré majú blízko k drogovým škandálom a sama rada komentuje dianie v slovenskom aj svetovom showbiznise - prípadne reaguje na módne výstrelky ľudí, ktorí si to, na rozdiel od nej možu dovoliť. Na druhú stranu, v rokoch 1995-2003 spravila niekoľko pekných rozhovorov napr. s Philom Collinsom, Bryanom Adamsom, REM, Mel C, Cranberries, Travis, Rammstein, A-ha, Him, The Corrs, Apocalyptica, Die Fantastischen Vier, Natashou Bedingfield... V roku 2001 vyhrala v ankete o najhorší reklamný ksicht Fun rádia V roku 2008 získala pekné 8. miesto v ankete Nového času o najhlúpejšiu celebritu Lucia má doktorát z filozofie. Plynule ovláda anglický i nemecký jazyk. Špecializuje sa na štúdium starých tlačí - v odbornej verejnosti vzbudila rozruch jej rigorózna práca - považovaná za priekopnícku - v ktorej analyzovala judaiká, vycházajúce v nemeckom jazyku na Slovensku medzi dvoma svetovými vojnami. Na internete sú dostupné Luciine články, recenzie a eseje, publikované napríklad v karentovanom odbornom časopise Filozofia alebo v mesačníku Delet.

Kosuke

Japonská autorka manga komiksů.

Josef Kozák

Josef Kozák byl československý volejbalista, úspěšný reprezentační trenér. Byl vyhlášen nejlepším volejbalovým trenérem 20. století. S volejbalem se seznámil v rodném Zvolenu. Po přestěhování do Prahy začal hrát trampskou ligu v týmu AFC Waldes. V roce 1941 byl zatčen gestapem Jindřich Waldes, zakladatel týmu a celý tým přešel pod SK Slavia Praha. Za reprezentaci hrál v roce 1947 a stal se akademickým mistrem světa na Světových akademických letních hrách v Paříži. Jeho hlavní přínos našemu volejbalu spočíval právě v jeho trenérské práci. Stal se tvůrcem nových tréninkových metod. Kladl důraz na rychlost a obratnost, založenou na výborné fyzické kondici hráčů. Hra byla založena na kolektivním pojetí. Reprezentačním trenérem byl v roce 1953-1960 a dosáhl s týmem mimořádných úspěchů ve světovém měřítku. Tyto výsledky vzbudily velký zájem v zahraničí a doc.Kozák se stal vyhledávaným odborníkem v celém volejbalovém světě. Pomáhal vytvořit koncepci přípravy reprezentace Francie, Itálie, Rakouska, Jugoslávie. Přednášel na mezinárodních školení trenérů FIVB. Nejvíce pomohl rozvoji italského volejbalu a zprostředkoval řadě našich hráčů angažmá v italské lize A1. Prvním byl Zdeněk Humhal a po něm následoval Josef Musil, Petr Kop, Bohumil Golián, Ladislav Toman a další.

Josef Košín z Radostova

Josef Košín z Radostova byl český advokát a spisovatel. Od mládí sbíral a upravoval lidové pohádky . Ve vlastní tvorbě se zaměřil na původní pohádky, povídky pro mládež a epigramy. Vzhledem k autorským úpravám a nekritickému přístupu ke zdrojům nemají jeho práce význam pro vědecké studium lidové tvorby; jejich styl je těžkopádný, nepříliš umělecký. V 50. a 60. letech 19. století byl velmi oblíbený, ve 20. století řadu jeho pohádek přepracoval Jiří Horák. Dodnes je známý např. příběh o Bumbrlíčkovi. Narodil se 14. září 1832 v obci Libenice u Kolína. Pocházel ze starého vladyckého rodu z Freudenfeldu a tak se i podepisoval, ale jeho rodiče již nebyli zámožní, otec pracoval jako lesník. Vystudoval gymnázium a pražskou právnickou fakultu a po promoci r. 1860 vstoupil do advokacie. Asi po pěti letech byl nucen se ze zdravotních důvodů právnické praxe vzdát a věnoval se převážně literární činnosti. Trpěl přitom hmotným nedostatkem, pomoc mu poskytovala advokátní komora a spolek Svatobor. Zemřel po dlouhé nemoci 10. listopadu 1911 v Praze, pohřben byl na Olšanech. K literární tvorbě přivedla Košína náhoda. V říjnu 1854, kdy jako student bydlel na Malé Straně, nemohl jeho spolubydlící Josef Motejlek spát a aby si zlepšil náladu, vyprávěl Košínovi pohádku. Ten si ji zapamatoval, zapsal a pod názvem Jednou ranou devět zabil uveřejnil v Mikovcově Lumíru. Tento první úspěch ho podnítil k další tvorbě. Když přijel na vánoce 1854 domů , nechal si od okolních obyvatel vyprávět pohádky a zapsal i ty, které slýchal v dětství. Ve sbírání pokračoval i poté, co se roku 1856 jeho rodiče přestěhovali do Pardubic. Pohádky, mezi nimiž byl již i Bumbrlíček, publikoval především v časopisech Lumír a několik i jinde . Košínovy práce vyšly...

Josef Kolář

Josef Kolář byl český slavista, překladatel a pedagog. Jeho otec byl chalupník František Kolář ze Sylvárova Újezdu č. 8 , matka Františka, roz. Bičišťová pocházela z Chlumu. Josef Kolář měl čtyři mladší sourozence a byl předurčen k učitelskému povolání. V letech 1844–1850 studoval na gymnáziu v Jičíně, po přestěhování do Prahy maturoval s vyznamenáním v r. 1852 na Akademickém gymnáziu. Po studiích přírodních věd a filologie na pražské univerzitě v letech 1852–1856 se stal gymnaziálním suplentem na Jungmannově soukromém ústavu a na Akademickém gymnáziu. V letech 1861 podnikl jako zástupce Muzea Království českého výpravu do Nového Sadu, Bělehradu a dalších významných míst v Srbsku. 1863–64 podnikl studijní cestu do Polska a Ruska, , při níž mimo jiné navštívil Bachčisaraj. Důkladné studijní pobyty uskutečnil též v Německu , v r. 1867 se zúčastnil etnografické výstavy v Moskvě a r. 1874 archeologického sjezdu v Kyjevě. V prosinci 1864 byl jmenován učitelem, později docentem slovanských jazyků na Královské zemské polytechnice v Praze. Od roku 1868 vyučoval na technice polštinu s platem 400 zl. ročně a zároveň se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Kromě výuky na polytechnice začal v roce 1867 působit na filozofické fakultě pražské univerzity jako vyučující polštiny, r. 1868 se stal lektorem ruštiny a od r. 1883 též srbochorvatštiny a navíc vyučoval ruštinu i na Česko-slovanské obchodní akademii v Praze . Souběžně s pedagogickou činností působil od r. 1893 v knihovně, později jako knihovník a sekretář Muzea Království českého. 11. července 1871 se v kostele Panny Marie Vítězné oženil s Marií roz. Strachovou . Svědkem byl Kolář...

Jaroslav Košťák

Narozen 30.12.1906 v Psinici, zemřel 21.4.1978. Učitel, učebnice z oboru vlastivědy a češtiny.

Jaroslav Kohout

Prof. Dr. Jaroslav KOHOUT, DrSc. je emeritním profesorem VŠE v Praze, kde založil katedru sociologie a psychologie a tuto 10 let vedl. Poté byl zvolen děkanem fakulty řízení a členem korespondentem ČSAV. Zaváděl kurz rétoriky na VŠE, dále na ČVUT v Praze a přednášel i na pedagogické fakultě KU. Vedle rétoriky učí i metody Public relations, psychologické, sociologické a organizační předpoklady úspěšného prodeje a manažerskou profesi v 21. století, a to na Czech Management Institut – fakultě Barcelonské university, dále v rámci UNIDO pro zahraniční manažery a renomované firmy a organizace a pro řídící štáby významných podniků a bank . Prof. Kohout byl pozván k přednáškám na dvanácti zahraničních univerzitách – naposledy na Státní univerzitě Oslo v Norsku. Je autorem 12 monografií, 17 skript a více než 100 věd. statí – 16 bylo publikováno v zahraničí. Posluchači oceňují vedle jeho pedagogické a rétorické úrovně i možnost přednášet česky, slovensky, anglicky a rusky. Jeho kniha: Rétorika – umění mluvit a jednat s lidmi vyšla již ve třetím vydání a je považována za nejlepší, v češtině napsanou, učebnici. Je také autorem beletrie – původního českého humoru ze študáckého prostředí: Kantorův notes. Vychází již ve 3. vydání a byla reprodukována již i v rozhlase a televizi. Dále o autorovi: Čs. encyklopedie, díl III., str. 973, Kdo je kdo – vydání z r. 1995, Kdo je kdo ve světě – New York 1998.

Jaromír Kozák

Jaromír Kozák je spisovatel, překladatel, badatel v oblasti hermetismu, esoteriky, psychického výzkumu, religionistiky a historie s důrazem na egyptologii. Akademické vzdělání získal na Univerzitě Karlově v Praze v oborech egyptologie a archeologie. Do povědomí širší veřejnosti se dostal především vydáváním a oživováním překladů starověkých i pozdějších literárních spisů, např. egyptské knihy mrtvých. Někteří prohlašují jeho díla za pochybná, především proto, že údajně nepřekládá z pramenných jazyků, ale pouze z angličtiny či němčiny . Český klub skeptiků Sisyfos mu v roce 2005 udělil ocenění stříbrný Bludný balvan za „alternativní přínos zejména egyptologii, spiritismu a kvantové mechanice“.

Jára Kohout

Jára Kohout, vlastním jménem Jaroslav Kohout byl český filmový herec a zpěvák. Za svůj život hrát asi v 54 českých filmech, z toho jen ve čtyřech po druhé světové válce do roku 1948, kdy emigroval. Odešel nejprve do Německa a Francie, později přesídlil do USA. Patřil mezi nejoblíbenější filmové herce 1. československé republiky, i v těžkých podmínkách v emigraci se nakonec dokázal prosadit a i v USA se stal velmi populárním. Po Sametové revoluci se dne 3. dubna 1990 vrátil po 42 letech emigrace zpět do vlasti, kde také nakonec i zemřel. Narodil se v dobře situované rodině, od dětství se učil tanci a hře na housle, již od sedmi let hrál ochotnicky divadlo. Jeho otec si však vůbec nepřál, aby byl divadelníkem, a nechal ho vyučit zubním technikem. Jára se pak této profesi ještě po několik let věnoval přičemž po večerech hrál divadlo. Za svůj život hrál v mnoha a mnoha pražských kabaretech až se na jednom studentském večírku náhodou seznámil s Ferencem Futuristou, který ho přizval k vystupování společně s jeho bratrem Emanem Fialou. Tato spolupráce posléze trvala plných devět let. Vystupovali v různých kabaretech a zábavních podnicích po celé Praze a byli všichni velice populární. V těchto letech natočil také několik gramofonových desek. Kromě toho také natáčel filmy. Zpočátku hrál v němých filmech, po vzniku zvukového filmu vystupoval i muzikálových filmech a filmových operetách. Zavedl se také jako úspěšný komediální herec. V roce 1935 Jára koupil smíchovské Švandovo divadlo, v roce 1938 pak od emigrující dvojice V+W odkoupil celé Osvobozené divadlo i s herci a inventářem a přejmenoval jej na Divadlo U Nováků. Doba okupace byla ale pro něho osobně velice problematická, kompromitoval se v několika rozhlasových skečích, což ale stejně nezabránilo tomu, aby nebyl posléze zatčen a uvězněn v Pankrácké věznici. Z vězení ho prý nakonec dostal jeden příslušník SS, který měl rád jeho filmy. A...

Jana Kopecká

Příběh manželky herce Miloše Kopeckého, která se musela vyrovnat s projevy deprese svého slavného muže i s jeho nevěrami. O Miloši Kopeckém se ví, že to byl výborný herec. Ví se o něm, že byl milovníkem žen a touto svojí vášní se nijak netajil. Je také známé, že byl celoživotně sužovaný těžkou nemocí zvanou deprese. Méně již se ví o tom, jak to všechno snášela žena, která mu byla desítky let nejblíže a prožívala s ním všechny jeho vzestupy a pády. Jana Kopecká – mezi přáteli Žanda – vystudovala konzervatoř a byla tanečnicí v několika divadlech. S Milošem Kopeckým se seznámila při natáčení filmu Limonádový Joe a v roce 1962 se vzali. Nějakou dobu vydržel být věrným manželem, ale brzo si začal všímat i jiných žen a svoji nevěru nikdy neskrýval. Zatímco kolegové z divadla se s milenkami plížili nocí postranními uličkami s vyhrnutým límcem, aby je nikdo nepoznal, on šel hrdě středem ulice s mladou dívkou. Jiné ženy v životě svého muže, to nebyla jediná těžkost, se kterou se Jana Kopecká musela v manželství s Milošem Kopeckým vyrovnat. Tou nejhorší byly těžké a dlouhotrvající deprese jejího manžela. Vzpomíná, jak už v době před svatbou měl Kopecký několikatýdenní výpadky, kdy skoro nemluvil a po svatbě se to ještě stupňovalo. Janě Kopecké chvíli trvalo, než pochopila, co se děje, že její muž je vážně nemocný a trpí depresemi. Popisuje hrůzy toho stavu, kdy vozila Miloše Kopeckého do Bohnic na elektrošoky, popisuje, jak se mu v těch dobách změnila pleť, hlas, jak si lidé z jeho okolí mysleli, že s nimi záměrně nemluví. Popisuje období mánií, které střídaly jeho deprese a kdy Miloš Kopecký chodil a bez rozmyšlení nakupoval zbytečnosti a ona je pak zase do obchodů vracela. Málokoho by napadlo, že i v dobách největší deprese odehrál Kopecký řadu divadelních a filmových rolí. Byla to ale právě Žanda Kopecká, která jej přesvědčovala, aby hrál a pomáhala mu. V noci k němu vstávala, hlídala ho, aby si něco neudělal. A jakmile se z deprese dostal, zmizel za jinou. Mnohá jiná ž...

Jana Kocianová

Jana Kocianová byla slovenská zpěvačka, která se prosadila na hudební scéně své země zejména v 70. a 80. letech 20. století. Byla známá svým všestranným hlasem a schopností vystupovat v různých žánrech, včetně popu, rocku a tradiční slovenské hudby. Během své kariéry vydala Kocianová několik alb, na kterých předvedla svůj pěvecký talent a interpretační schopnosti. Její album "Ej, Srdénko Moje" je jedním z děl, která přispěla k její popularitě, a obsahuje písně, které rezonovaly u mnoha posluchačů. Kromě toho prokázala svůj rozsah, když se ponořila do romské hudby na albu "Káli Rosita - Slavné cikánské písně zpívané Jana Kocianová ," kde interpretovala cikánské písně, čímž ještě více zdůraznila svou přizpůsobivost jako umělkyně. Přínos Kocianové pro slovenskou hudbu zanechal trvalý odkaz a je připomínána jako jedna z významných osobností kulturní historie země.

Jan Kosek

Jan Košek byl český fotbalový útočník. S fotbalem začínal jako chlapec v letenském kroužku Victoria a roku 1900 mu bylo dopřáno nastoupit proti druhému týmu vinohradské ČAFC. Tehdy o něm Národní listy napsaly: „za letenský kroužek Victoria hráli někteří členové prvního mužstva, z nichž zvláště panu Koškovi podařilo se míč třikráte prohnati goalem vinohradské ČAFC…”. Hrával i za akademické gymnázium, poté za letenský kroužek Union Letná, aby pak roku 1903 zakotvil pevně ve Slavii. Byl vynikajícím střelcem a duší i velitelem týmu a uměl mužstvo vyhecovat a strhnout k mimořádnému výkonu. Jeho specialitou bylo jednak střílet góly velkou silou přímo z voleje nebo střely z jeho kopaček končily v síti poté, co řítící se Košek napaloval míč v přímém běhu, protože uměl vždy neuvěřitelnou silou přesně zasáhnout těžiště balonu. Krátký čas hrál i za AC Spartu . V roce 1905 byl opět ve Slavii. Vrcholnou formu měl v roce 1906, kdy v Praze prohráli i angličtí profesionálové ze Southamptonu 0:4, když tři branky dal sám tento vynikající střelec. K jeho slávě patrně trochu pomohly v té době ne tak kvalitní obrany, ale přesto mu jeho fotbalové umění lze jen těžko upřít. V roce 1911 vedl českou reprezentaci jako kapitán v amatérském mistrovství Evropy, hrál mj. ve vítězném finále v Roubaix Čechy – Anglie 2:1. Do konce roku 1913 sehrál celkem 296 zápasů a nastřílel 804 branky. Byl výborným sprinterem, v roce 1905 zaběhl 100 m v obdivuhodném čase 11 sekund. Závodní činnosti zanechal předčasně a předčasně také zemřel. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Jakub Kohák

Jakub Kohák je český filmový a reklamní režisér, herec, komik, moderátor, spisovatel, sportovec a scenárista. Vystudoval produkci na FAMU. Režíroval televizní reklamy například pro Vodafone, Kofolu, Pepsi, T-Mobile, Fio banku, Penzičku.cz, DPD nebo pro Nadaci Terezy Maxové. Hrál například ve filmech Čert ví proč, U mě dobrý, Hlídač č. 47, Eurotrip, Na cestě, Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka,Vejška, nebo hlavní roli ve filmu Instalatér z Tuchlovic. Režíroval a hrál ve skečovém seriálu České televize Pečený sněhulák. Každý všední den účinkuje v ranní show rádia Evropa 2, kde hájí práva posluchačů jako "Bombucman". V roce 2013 hrál v divadelním představení Večírek, v režii Ondřeje Sokola a podle scénáře Michala Suchánka. Zahrál si v televizních reklamách například na T-Mobile, Fio banku, Mobil.cz nebo DPD. Daboval také žabáka Boba v seriálu Esa z pralesa. Od roku 2016 do roku 2019 byl porotcem show Tvoje tvář má známý hlas. V roce 2021 se stal znovu porotcem show. Jakub Kohák je také spisovatel. Napsal knihy Objevy , Svět podle Koháka , Kůly v plotě a Svět podle Koháka: Kůly v plotě 0.5 . Jakub Kohák se také pravidelně objevuje v divadelních představeních improvizační show Partička, kde vystupuje jako účinkující a moderátor. Od roku 2021 se stal jejím členem, protože na čas nahradil Igora Chmelu. S chutí se věnuje i tvorbě krátkých videoklipů, filmů a spotů. Je držitelem ceny Anděl za nejlepší český videoklip. K zajímavostem jistě patří, že se stal pátým členem kapely Wohnout. Jakub Kohák měl původně v plánu natočit seriál o chlapovi s parohem a filmy o Janu Bergerovi, Latě Brandisové a Josefu Toufarovi.

J Korejčík

Ingela Korsell

Švédská autorka knih pro děti.

Ferenc Körmendi

Maďarský prozaik.

Eva Koudelková

Eva Koudelková je česká spisovatelka, nakladatelka a vysokoškolská pedagožka. Vystudovala obory český jazyk - anglický jazyk na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po vysokoškolském studiu se věnovala pedagogické činnosti, učila na Střední ekonomické škole v Berouně a na jazykové škole v Liberci. Od roku 1990 působí na Pedagogické fakultě Technické univerzity v Liberci, kde vyučuje regionální literaturu, literaturu světovou a meziválečnou českou. Zabývá se pověstmi z Liberecka a Náchodska. Od roku 2000 je editorkou a majitelkou rodinného nakladatelství Bor. Spolupracuje s redakcemi časopisů Ladění, Rodný kraj, Tvar, Tvořivá dramatika či s česko-polským časopisem Ziemia Kłodzka. Zájem o regionální literaturu proměnila v založení nakladatelství Bor zaměřujícího se na Liberecký, Královéhradecký a Pardubický region. Účastní se přednášek a besed pro veřejnost, kde představuje knihy i tematiku regionální literatury. Koudelková se věnuje regionální próze, zaměřuje se na žánr pověstí, sbírá lidová vyprávění. Její tvorba začala v 90. letech 20. století. Věnuje se zejména Liberecku, Broumovsku, dále  Frýdlantsku a Jizerským horám, Kladskému pomezí, její činnost obsahuje i pověsti z Orlických hor. „Ve svých odborných pracích i ediční činnosti se místně zaměřuje převážně na náchodský a liberecký region, tematicky na problematiku lidových vyprávění českých i německých obyvatel obou regionů“. Ve svém odborném působení se zabývala i fenoménem Krakonoše a vydala monografii o této regionální postavě.

Ernest Kolowrat

Ernest Kolowrat se narodil v roce 1935 jako druhé z pěti dětí hraběte Jindřicha Kolowrata-Krakovského a Marie Klimtové. Po únoru 1948 odešel s rodiči do USA, kde vystudoval univerzitu v Yale. V rámci vojenské služby působil jako námořní důstojník v Pacifiku, později pracoval v USA a v západní Evropě jako redaktor, televizní režisér a v oblasti PR. Trvale žije ve Spojených státech s ženou Barbarou.

Erazim Kohák

Erazim Kohák byl český filozof a publicista, zabývající se často ekologickými tématy. V letech 1948–1989 žil v exilu. Rodiče za války patřili k nekomunistickému odboji a byli vězněni gestapem. Po válce byl Kohák členem 118. skautského oddílu, kde získal přezdívku Jezevec. Kohákův otec spolupracoval s Ferdinandem Peroutkou, a tak rodina po únoru 1948 emigrovala. Strávili půldruhého roku po uprchlických táborech, než mohli vstoupit do USA, kde zastávali dělnické profese. Kohák při zaměstnání absolvoval první cyklus vysokoškolského studia filozofie a religionistiky na Colgate University ve státě New York . Díky Danforthovu stipendiu mohl pokračovat ve studiu na filozofické a teologické fakultě Yale University v New Haven, kde dosáhl titulů magistra v roce 1957 a doktora v roce 1958, a to v oborech filozofie a religionistiky. Téhož roku nastoupil na akademickou dráhu jako asistent a o rok později jako odborný asistent na Gustavus Adolphus College ve státě Minnesota. Mezitím působil rovněž jako evangelický farář v Kasotě a spoluvedl skautský oddíl, do nějž chodily jeho dcery. Za rok nastoupil na katedru filozofie FF Boston University ve státě Massachusetts, kde byl roku 1970 habilitován jako docent a roku 1977 získal titul profesora. Oženil se s Američankou a měli tři dcery; po rozpadu manželství v roce 1976 odešel do státu New Hampshire, kde si postavil na lesní mýtině dům. Dne 31. ledna roku 1999 se v Křižlicích podruhé oženil, jeho nová manželka se jmenovala Dorothy. Do Československa mohl na krátkou dobu zavítat až v roce 1969. Ihned po sametové revoluci přicestoval do vlasti, učil střídavě na Karlově univerzitě a na Boston University . V roce 1995 se vrátil natrvalo do České republiky, aby zde působil jako profesor filozofie na Filozofické fakultě UK v Praze a jako publicista. Od roku 2006 pracoval v Centru globálních studií Filosofického ústavu A...

Dana Kovanicová

Absolventka VŠE pracovala v letech 1960-1990 na katedře účetnictví VŠE, poté na katedře finančního účetnictví VŠE. V letech 1963-1967 byla souběžně zaměstnána jako samostatný programátor-analytik ve Výzkumném výpočtovém středisku Ministerstva potravinářského průmyslu, kde vypracovala první čs. projekt automatizace vnitropodnikového účetnictví. Je autorkou a spoluautorkou mnoha vědeckých publikací, vysokoškolských skript a řady projektů automatizovaných informačních systémů.

Bohumil Kos

Po studiích na reálce a Přírodovědecké fakultě UK v Praze, pracoval od roku 1951 do roku 1988 jako vysokoškolský pedagog - docent na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK. Autor a spoluautor mnoha skript, učebnic a populárních publikací o gymnastice, lidových tancích a zlepšování fyzické kondice cvičením. Mnoho z těchto publikací bylo přeloženo a vytištěno v cizině , v několika vydáních.

Barbora Koudelková

Narodila se 28.5.1980 v Novém Městě na Moravě. V devatenácti letech odjela za přítelem do Ghany, kde zůstala skoro šest let. Ze vztahu má dvě děti - Davida, tomu je sedm let, a Jennifer, které bude šest let. O tomto vztahu a následných problémech jsou první dvě knihy... Svého druhého partnera si našla již tady v Čechách, a to v době, kdy byly obě děti v kojeneckém ústavu. Díky partnerovi je získali zpět a život Barbory se stával lepším... Opět ale zapracoval osud a partner nastoupil do výkonu trestu. To se odehrálo v době, kdy s ním čekala syna a byla v šestém měsíci těhotenství... Nyní je sama se třemi dětmi, a čeká na návrat partnera domů... o jeho nástupu a trablech s tím spojenými, je nová kniha Rozsudek.

Zdeněk Koudelka

Zdeněk Koudelka je moravský právník, vysokoškolský pedagog a politik, jenž se hlásí k moravské národnosti, v letech 1998 až 2006 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, bývalý člen ČSSD. Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde působí jako docent na Katedře ústavního práva a politologie. Rovněž působil v letech 1994–1995 jako odborný asistent Katedry sociálních věd Fakulty letectva a protivzdušné obrany Vojenské akademie a účastnil se počátků činnosti Mezinárodního politologického ústavu v Brně a byl členem redakčních rad jeho periodik – Budování států a Politologický časopis . Vysokoškolské magisterské vzdělání v oboru právo absolvoval stejně jako doktorské vzdělání na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. O docenturu se nejprve ucházel také na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, nicméně hodnotící komise dospěla k závěru, že předložená práce nesplňuje předpoklady vyžadované pro úspěšnou habilitaci. Habilitační práci nakonec obhájil a docentem byl jmenován na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V letech 1990–1998 byl členem zastupitelstva, 1990–1991 radním a 1991 a 1992–1994 místostarostou v Brně-Jundrově, spoluautorem jeho znaku a vlajky z roku 1991. V letech 1993–1996 byl advokátní koncipient advokáta Petra Mrkývky a 1996–2006 advokát. Do zastupitelstva Brna-Jundrova byl opětovně zvolen v komunálních volbách roku 1994, 2012, 2018. Neúspěšně sem kandidoval v komunálních volbách roku 1998 a komunálních volbách roku 2002. Ve volbách v roce 1998 byl zvolen do poslanecké sněmovny za ČSSD . Byl členem sněmovního ústavněprávního výboru a v letech 1998–2000 i členem výboru mandátového a imunitního. Poslanecký mandát obhájil ve volbách v roce 2002. V tomto funkčním období byl místopředsedou sněmovního ústavněprávního výboru a v letech 2002–2003 rovněž členem mandát...

Zdeněk Kobza

Narozen 20.8.1888 v Bělé u Jevíčka, zemřel 2.9.1946 v Chrudimi. RNDr., profesor hospodářské školy v Chrudimi, agrochemik. Práce v oboru, editor památníku Divadelní Chrudim.

Zbyněk Kožnar

PhDr., CSc. Zbyněk Kožnar - působil jako novinář; autor reportáží , knih literatury faktu a s manželkou Marií Kožnarovou prozaických děl . Překládal z angličtiny, hlavně poezii - Americká lidová poezie, Černošská poesie, atd.

Vladimír Kolár

Narozen 22.6.1947 v Praze. PhDr., pracovník Ústavu pro českou literaturu, redaktor, beletrista, editor básní a kritik.

Vilém Koubek

Narodil se v roce 1988, momentálně pracuje jako redaktor časopisu 100+1 zahraniční zajímavost a ve volných chvílích recenzuje počítačové hry pro portál Games.cz. Miluje hudbu, rád vaří a má úchylku na mechanické klávesnice. Do literatury pronikl po boku Jany Kilianové prostřednictvím cynického stripového komiksu Korektor. Prozaický debut si odbyl roku 2018, kdy mu nakladatelství Host pomohlo vyvrhnout na světlo světa intelektuální splatterpunkovou řež Čepel entropie. Na podzim následujícího roku mu u téhož nakladatelství vyšel postapokalyptický western Organická oprátka a objevil se také v kolektivu autorů fantastické antologie Ve stínu magie. Jeho nejnovější knihou je deštivý detektivní noire Posmrtná predace.

Václav Kotyška

Narozen 14.2.1865 v Domašíně u Dobrušky, zemřel 5.11.1945 v Praze. Práce na naučných, technických a místopisných slovnících.

Tomáš Koutek

Narodil se v roce 1966 v Praze, kde dodnes žije. Po maturitě na Gymnáziu Jana Keplera navštěvoval dva roky nástavbové studium cestovního ruchu při Střední hotelové škole. Po vojně pracoval v několika cestovních kancelářích a reklamních a mediálních agenturách, v současnosti je zaměstnán ve státní správě. Jeho koníčky jsou zejména historie a poznávání kulturního dědictví naší vlasti. Výsledkem jeho objevných cest jsou publikace Městské brány v Čechách Nejkrásnější české rybníky , Zapomenuté české kostely , Křížem krážem zemí českou , Románské kostely Čech a Pražské pamětní desky , vše v Nakladatelství Brána. Spolupracoval rovněž na vydání Motoristického průvodce po silnicích ČR . Spolupracoval i s turistickými časopisy, zaměřenými na poznávání České republiky. Je členem Společnosti F. A. Hebera, jejímž cílem je poznávání a popularizace historických a technických památek ČR. Na výpravách za poznáním cestuje jen s batohem, spacákem a celtou, podle turistických značek a map, buď sám, nebo v doprovodu přátel.

Stanislava Kociánová

Spoluautorka metodické příručky pro předškolní vzdělávání.

Slávka Koleničová

Petr Koudelka

Petr Koudelka je publicista a novinář, televizní scenárista, autor několika knížek fejetonů . Absolvent filozofické fakulty UK byl redaktorem Mladé fronty, Mladého světa, autorem řady audiovizuálních projektů, režisérem publicistických dokumentů. Dnes je externím dramaturgem v České televizi. Dále vydal román Peříčka, peříčka - 1992, bibliofilie Aeroplány nad Brescií - 1996, Golemův návrat - 1997, knížku novel Pražské halucinace - 2003, básnickou poemu Helena Trojská - 2005.

Petr Kotvald

Petr Kotvald je český zpěvák a herec, který se stal známým v bývalém Československu zejména v 80. letech 20. století. Zpočátku se proslavil jako člen popového dua Stanislav Hložek & Petr Kotvald , které bylo v zemi velmi populární. Po rozpadu dua se Kotvald věnoval sólové kariéře a nadále sklízel úspěchy. Jeho hudba zahrnuje různé žánry, včetně popu a adult contemporary, a během své kariéry vydal řadu alb. Kromě hudebních aktivit se Kotvald objevuje také v České televizi a v divadelních představeních, čímž ukazuje svou všestrannost jako bavič...

Petr Kolář

Narozen 26. 3. 1957 v Kutné Hoře. Novinář, odborný publicista, sportovní redaktor. Původně výzkumný pracovník a redaktor v resortu ministerstva obrany.

Pavel Koubský

RNDr. Pavel Koubský, CSc. Oblasti výzkumu: Předčasné-typy hvězdy, těsné dvojhvězdy, Be hvězdy, astronomické techniky. 1965 vystudoval Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1966 v Stellar oddělení Astronomického ústavu. 1977 PhD in Astrophysics. 1977 doktorát v oboru astrofyziky. 1981-1989 vedoucí pracovní skupiny 2 m dalekohled, 1990-2000 a od roku 2004 vedoucí oddělení hvězd. Od roku 2000 vedoucí pracovní skupiny Fyzika horkých hvězd. Od roku 1990 člen Rady věd Astronomického ústavu. V roce 1972 systematická podpora fotoelektrického pozorování na společné české-jugoslávské observatoř, Hvar . Zodpovědný za dvě modernizace 2m dalekohledu . Pozorovací pobyty v Observatoire de Haute Provence, Francie, KPNO USA, Dominion Astrophysical Observatory Victoria a David Dunlap Observatory, Kanada. V posledních letech pokračoval studiem Be hvězd a rychlé variability v časném hvězdy typu.

Miroslav Kotrba

Dietolog, práce z oboru.

Miroslav Korecký

Narozen 31.10.1910 v Praze. Prof.,Ing., architekt, uměnovědec a teoretik architektury, fotografická publikace z oboru historie architektury.

Markéta Kostková

Narozena 1977. Mgr., pedagožka, metodické materiály a učebnice českého jazyka pro SŠ.

Marie Anna Kotrbová

Narozena 13. 2. 1925 v Günzburgu nad Dunajem, zemřela 17. 12. 2016. Historička umění, autorka katalogů k výstavám výtvarného umění, též autorka prací z oboru památkové péče a ochrany přírody.

Marek Kocan

Ing., redaktor informačního portálu o databázových technologiích Databázový svět, překladatel počítačových příruček z angličtiny.

Lucie Kocourková

Publicistka, fotografka, redaktorka, tisková mluvčí souboru Laterny magiky.

kol.fot

Karel Kožíšek

Karel Kožíšek je bývalý český reprezentant v rychlostní kanoistice, mistr světa, Evropy a plzeňský trenér. Jeho spolujezdci byli Jan Břečka, Petr Fuksa a Petr Netušil. V Plzeňské loděnici TJ Prazdroj Plzeň ho trénoval jeho otec Karel Kožíšek st a dnes je zde také trenérem.

Josef Kořán

Josef Kořán, plným jménem Josef Jan Kořán , byl rakouský a český novinář a politik, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu. Profesně působil jako politik, publicista, historik, redaktor. Vydával historické a zeměpisné publikace. Vystudoval na gymnáziu v Písku a od roku 1862 studoval Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze . V roce 1866 složil příslušné zkoušky a připravoval se k vyučování na středních školách, avšak činnost literární odvrátila ho od tohoto úmyslu. Místo pokračování v akademické dráze dal přednost novinářské a publicistické profesi. Již jako student se stal roku 1863 členem redakční rady Riegrova slovníku naučného, kde působil do roku 1867, kdy nastoupil do redakce listu Pokrok. Následujícího roku úřady vydávání Pokroku zastavily a Kořán proto se skupinou dalších žurnalistů přesídlil do Chrudimi, kde místo Pokroku začal vycházet list Koruna. V roce 1869 se po obnovení Pokroku se vrátil do jeho pražské redakce. V letech 1870–1876 navíc redigoval časopis Světozor. Když byla roku 1882 Karlo-Ferdinandova univerzita v Praze rozdělena na dvě samostatné národní univerzity, byl Kořán jmenován kvestorem české univerzity. Po třech letech ale na tento post rezignoval a plně se opět věnoval novinářské práci pro list Pokrok. V roce 1887 se stal ředitelem redakční rady Ottova slovníku naučného , do kterého sám přispěl články z právní tematikou. V roce 1892 se stal ředitelem kanceláře České akademie věd a umění. Publikoval i v četných dalších periodikách a vydal několik odborných knih, například v roce 1866 zeměpisné pojednání o státech světa. Když zemřel historik Karel Vladislav Zap, ujal se Kořán pokračování v Zapově díle Českomoravská kronika . Byl aktivní v školských a menšinových otázkách. V roce 1880 se podíle...

Jiří Kosek

Narozen 25. 9. 1975. Ing., odborník v oblasti webových a XML technologií a vysokoškolský pedagog. Autor prací z oboru.

Jiří Konvička

Autor publikací o rukodělných pracích. Činný v letech 1973-1980.

Jindřich Kovařík

Jindřich Kovařík byl český malíř, ilustrátor, grafik a typograf. Jindřich Kovařík vystudoval v letech 1948–1953 v Praze Státní grafickou školu a Vysokou školu umělecko-průmyslovou pod vedením profesora Josefa Nováka. Od roku 1952 se věnuje knižní ilustraci, většinou pro dětské čtenáře. Jako typograf a ilustrátor pracoval pro celou řadu nakladatelství. Po období svobodného povolání se v letech 1968–1988 stal výtvarným redaktorem nakladatelství Albatros. Své ilustrace publikoval také v časopisech Zlatý máj, Mateřídouška, Sluníčko, Ohníček a Pionýr. Ilustroval více než 140 publikací a jako spoluautor se podílel na patnácti animovaných kreslených filmech. Byl členem SČUG Hollar, SVU Mánes a od roku 1990 Klubu ilustrátorů dětské knihy. Svou tvorbou byl zastoupen na dvaceti autorských a na více než 130 společných výstavách doma i v zahraničí. Za svou práci získal celou řadu ocenění. Žil v Praze, zabýval se volnou grafikou, malbou, ilustrátorskou a plakátovou tvorbou. Zemřel 8. srpna 2019.

Jelena Nikolajevna Koševaja

Celým jménem Jelena Nikolajevna Koševaja. Povoláním učitelka. Ukrývala Hrdinné kosmomolce z Krasnodonu a pomáhala jim přestože si byla vědoma nebezpečí.

Jaromír Košťák

Pochází z učitelské rodiny, syn učitele a metodika výuky českého jazyka Jaroslava Košťáka. - Vystudoval gymnázium v Benešově a dálkově češtinu a němčinu na Pedagogické fakultě UK . Od r. 1962 působil jako vychovatel a učitel. Od r. 1970 publikoval své povídky, reportáže a kulturní medailony v regionálních novinách, zejména ve Středočeské Svobodě. V l. 1965-1978 tajemník nakladatelství při OPS v Benešově, 1980-1992 okresní metodik pro práci s knihou. Učitel na Základní škole v Jílové u Prahy. Kronikář města Jílové a redaktor Jílovských novin. - Autor učebnic češtiny pro základní školy, ale také historických článků, povídek a publikací z regionální historie dolního Posázaví.

Ján Koval

Slovenský autor vysokoškolských učebnic matematiky, zaměřený na publikce pro zahraniční studenty.

Jan Kotík

Narozen 4. 1. 1916 v Turnově, zemřel 23. 3. 2002 v Berlíně. Malíř, grafik, ilustrátor, teoretik a výtvarný pedagog, publikace z oboru výtvarného umění.

J Kocourek

Irena Košíková

Irena Kosíková je česká skladatelka a varhanice. Česká varhanice a skladatelka Irena Kosíková se narodila v Praze. Studovala na Janáčkově akademii múzických umění v Brně , absolventkou HAMU v Praze. Její skladby byly hrány v České republice, Alžírsku, Belgii, Bosně a Hercegovině, Bulharsku, Izraeli, Německu, Polsku, Rusku, Turecku, Švédsku a Velké Británii. Projekt "Praha - Brno: 6 soudobých skladatelů pro violoncello sólo v interpretaci Františka Brikcia", konaný pod záštitou Václava Havla, Petra Pitharta a primátora města Brna Richarda Svobody, představuje skladby pro sólové violoncello renomovaných českých skladatelů .

Hana Kolářová

Narozena 9.7.1961 v Olomouci. Doc. RNDr., CSc., práce z oboru lékařské biofyziky.