Výpis všech autorů

Ján Chryzostom Korec

Ján Chryzostom kardinál Korec byl diecézní biskup nitranské římskokatolické diecéze, autor knih nejen s náboženskou tematikou. V roce 1939 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova . Studoval na gymnáziu v Kláštore pod Znievom, později až do roku 1950 studoval filozofii a teologii v Ružomberku, v Trnavě a v Brně. Během noci z 13. na 14. dubna 1950 komunistický režim násilně zlikvidoval řehole. Po této noci se ocitl v záchytném táboře. Po propuštění z internace odešel do civilního života a pracoval jako dělník až do roku 1960. Na kněze byl vysvěcen tajně v Rožňavě 1. října 1950 biskupem ThDr. Róbertem Pobožným. Už o rok později, 24. srpna 1951, jej jako 27letého biskup Pavol Hnilica vysvětil v Bratislavě na biskupa . Od biskupského vysvěcení používá rozšířené jméno Ján Chryzostom Korec. V následujícím období se věnoval studentům teologie a pomáhal jim ku kněžskému svěcení. Velkou pozornost věnoval i laickým pracovníkům v církvi. Veškerou tuto činnost však musel vykonávat tajně, protože neměl od komunistického režimu oficiální souhlas ke kněžské činnosti. V roce 1958 se o něj začala zajímat Státní bezpečnost. Zatkli jej a 11. března 1960 byl odsouzen za vlastizradu ke 12 rokům vězení. Prošel si věznicemi v Praze na Pankráci, Ruzyni, ve Valdicích, Leopoldově a v Ilavě. Z vězení byl propuštěný v roce 1968. Po propuštění z vězení až do dosažení důchodového věku v roce 1984 pracoval v různých dělnických profesích. Přitom ovšem neustával ve své kněžské službě, i když stále neměl státní souhlas. Během této doby se stal jedním z nejvýznamnějších osob v tajné církvi na Slovensku. Oficiální biskupské insignie dostal až v roce 1969, 18 let po vysvěcení biskupem, na audienci u papeže Pavla VI. V roce 1990 se stal rektorem bratislavského semináře. 6. února 1990 jej papež Jan Pavel II. jmenoval sídelním biskupem Nitry. Krát...

Hana Kolářová

Narozena 9.7.1961 v Olomouci. Doc. RNDr., CSc., práce z oboru lékařské biofyziky.

Gerit Kopietz

Gerit Kopietzová a Jörg Sommer jsou mimořádně produktiví autoři. Mají již vydáno přibližně 160 titulů s celkem přes 3 miliony exemplářů vydaných buď pod jejich vlastními jmény nebo pod různými pseudonymy v různých nakladatelstvích. Byly přeloženy již do 29 jazyků. Publikují zpočátku samostatně, od r.1998 ale převážně společně v týmu. Mimo to píší tzv. „sloupky“ na pedagogická témata pro více než dvacet deníků a časopisů.

František Kop

Doc. PhDr. František Kopečný, DrSc., byl český bohemista a slavista. Zabýval se etymologií a dialektologií. Narodil se v Určicích, v říjnu 1909, ovšem po několika letech se s rodiči přestěhoval do Vrahovic. Studoval na prostějovském gymnáziu a později na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně obor čeština a němčina. Doktorát dostal v roce 1935. Dostal nabídku pracovat u Českého slovníku ale nabídku nepřijal. Práci mu nabídli znovu r. 1945, on ji opět nevzal a šel učit na Univerzitu Palackého. Od r. 1949 pracoval na Staroslověnském slovníku. Roku 1952, odchází do Slovanského ústavu ČSAV, kde píše Ethymologický slovník. V listopadu 1970 obdržel Plaketu J. Dobrovského a šest let nato odešel do důchodu.

František Kobosil

Ing. arch. Autor prací v oboru stavebnictví. Činný v letech 1962-1979.

Engelbert Kötter

Engelbert Kötter je profesionální zahradník, specializovaný novinář a spisovatel beletrie, který je autorem více než tuctu domácích a zahradních knižních rádců. Současně je šéfredaktorem specializovaných časopisů v ekologii a pet shopu a pracuje jako konzultant zahradního centra. Pro televizi Engelbert Kötter sleduje trendy kolem zeleného bydlení - uvnitř a venku - včetně domácích a zahradních zvířat jako našich spolubydlících.

Eduard Kohout

Národní umělec Eduard Kohout, vlastním jménem František Eduard Kohout, byl český herec, po desítky let byl jedním z protagonistů činoherního souboru Národního divadla v Praze, kde byl v angažmá v letech 1916 až 1960, kdy odešel do důchodu, ale pohostinsky zde hrál takřka do své smrti. Vystupoval i ve filmu, v rozhlase a televizi. Narodil se v Českých Budějovicích jako syn truhláře. Během studií na reálce v Plzni ho přivedl profesor Jaroslav Hurt k lásce k divadlu. Studia nedokončil, roku 1906 odešel k divadelní společnosti A. Šípkové. Do roku 1909 prošel řadou společností . U Zöllnera se Kohout setkal s Václavem Vydrou, který se stal jeho hereckým kolegou a přítelem. Jeho talent rozpoznal Vendelín Budil, který jej přijal v roce 1909 do Městského divadla v Plzni na Vydrovo doporučení. Zde pobyl Kohout čtyři sezóny do roku 1913, právě V. Budil se stal Kohoutovým vzorem, od něho převzal velké dramatické gesto, vzrušený výraz hlasu a pozdně romantické rysy herectví. Poté hrál Kohout rok v Intimním divadle na Smíchově. Mezi lety 1914–1916 byl členem Vinohradského divadla . Od roku 1916 zakotvil díky Jaroslavu Kvapilovi v Národním divadle, kde se záhy stal protagonistou shakespearovských her. Právě v meziválečném období dokázal tragickým postavám Shakespearovým a Sofoklovým vtisknout pečeť tehdejšího poválečného mládí s jeho pocity prožitého zla. Vytvořil tu přes sto postav světového i českého dramatu. Jeho herecká dráha prošla složitým vývojem, zpočátku ztvárňoval své role ve stylu psychologického realismu, později se přes impresionismus dostal k expresionismu. Svůj herecký projev dokázal postupně utlumit, stal se civilní až věcný. Eduard Kohout dokonale ovládal svůj hluboký sytý hlas, byl mistrem intonačního projevu, v němž dokázal být jedinečný a na první poslech poznatelný. Do dějin českého divadelnictví vstoupila jeho spolupráce s režiséry...

Antonín Kovář

Antonín Kovář byl český a československý politik Československé sociální demokracie, po roce 1948 Komunistické strany Československa, a poválečný poslanec Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR. Pocházel z rodiny gruntovníka v Pržně. Narodil se jako katolík. Roku 1928 vystoupil z církve a byl bez vyznání. V roce 1946 se uvádí jako malorolník, bytem Pržno. V parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za ČSSD. Zasedal zde do voleb do Národního shromáždění roku 1948, v nichž byl zvolen do Národního shromáždění za ČSSD ve volebním kraji Ostrava. Patřil k té části sociální demokracie, která souhlasila s průběhem komunistického převratu v roce 1948 a setrval ve straně i poté, co se stala loajálním spojencem komunistů. V červnu 1948 po sloučení ČSSD a KSČ přešel do poslaneckého klubu komunistů. Mandát zastával konce funkčního období parlamentu, tedy do roku 1954.

Vlastimil Kožnar

Narozen 1929, zemřel 1997. Publikace z oboru vojenství, překlad z ruštiny.

Vítězslav Kolek

Narozen 7. 9. 1953 v Olomouci. Prof. MUDr., DrSc. Lékař - pneumolog, onkolog, pedagog, od roku 1999 přednosta Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy FN a LF UP Olomouc. Zabývá se především výzkumem sarkoidozy a jiných instersticiálních plicních procesů. Syn lékaře-pneumologa, manželka je pediatr, dcera gynekoložka . Před zhruba čtyřmi lety spolu se svými kolegy jako první na světě rozšifroval část profilu bílkovin, který určuje směr rozvoje plicního zánětu u onemocnění zvaného sarkoidóza. Několik let je pracoviště významného pneumologa profesora Vítězslava Kolka střediskem evropského výzkumu této nemoci.

Věra Kopecká

Věra Kopecká je česká pedagožka, básnířka a překladatelka z polštiny. Věra Kopecká narodila se 14. července 1951 v Turnově. Do maturity žila v Jablonci nad Nisou, od roku 1992 bydlela v Broumově, nyní žije ve Křinicích. Od roku 2000 je organizátorkou Dnů poezie v Broumově a od roku 2006 členkou Východočeského střediska Obce spisovatelů. Vystudovala učitelství matematiky a deskriptivní geometrie na Karlově univerzitě. V letech 1980–1985 absolvovala na Lidové konzervatoři v Praze obory umělecký přednes, divadlo poezie a literární tvorba. Píše od studentských let. Vydala více než dvacet sbírek poezie. Je laureátkou mnoha literárních soutěží. Účastní se mezinárodních literárních festivalů a setkání v Čechách i v Polsku a na výtvarných plenérech. Organizuje česko-polské broumovské Dny poezie . Překládá a vydává poezii svých přátel. Fotografuje krajinu, měla řadu výstav v Čechách i v Polsku. Zabývá se rovněž tradičními lidovými technikami a řemesly. Básně Věry Kopecké se nejdříve začaly objevovat v časopisech , její verše byly recitovány v Čs. rozhlase, v Rubínu, ve Viole, v pořadech Hudební mládeže. Věnce sonetů Knižním debutem se stal v roce 1989 Věnec sonetů z napadaného sněhu ve sborníku Prvovýstupy: verše devíti autorů. Tímto cyklem znělek vyjádřuje prvotní fascinace milostným citem, láskou, na pozadí zimních metafor a obrazů. V roce 1998 pak V. Kopecká vydává Nekonečný život: věnec sonetů. Námětem cyklu je mateřská láska. Myslí na svou maminku, když se autorka sama stává matkou. Věnec sonetů Na prahu dne z konce roku 2012 opěvuje milostnou naději, naději na lásku a kterou nám dává láska. Příběh světla a tmy je věnec sonetů věnovaný životnímu příběhu osleplého polského malíře a sochaře Stanislawa Olszamowského. Haiku První sbírka haiku Toulavý měsíc je psaná původní japonskou stroficko...

Václav Kotyška

Narozen 14.2.1865 v Domašíně u Dobrušky, zemřel 5.11.1945 v Praze. Práce na naučných, technických a místopisných slovnících.

Tomáš Kosačík

Tomáš Kosačík alias Břicháč Tom - 27 kilo dole za rok.

Štěpán Kopřiva

Štěpán Kopřiva je český spisovatel, scenárista, režisér a autor komiksových libret. Svá díla píše na pomezí science fiction a fantasy. V roce 1989 absolvoval Střední školy polygrafickou v Praze Napsal několik povídek a románů, např. Zabíjení, Asfalt, Holomráz. V roce 1996 získal Cenu Karla Čapka se svou povídkou Dutý plamen. Je též spoluzakladatelem české literární skupiny s názvem Sdružení Rigor Mortis ČR, ve které se především s Jiřím Pavlovským podílel na tvorbě fantasy povídek např. Dobro vítězí. Pro jeho literární tvorbu je charakteristický černý humor a naturalismus. Podílel se také na scénáři k několika krátkým komiksům a zejména ke komiksovému albu kreslíře Jiřího Gruse Nitro těžkne glycerínem, které bylo vydáno i v zahraničí. Dále napsal filmové scénáře pro Byl jsem mladistvým intelektuálem a Choking Hazard, pro český televizní seriál Místo nahoře . Spoluzaložil časopis a vydavatelství CREW.

Petr Kozák

Narozen 16.9.1978 v Brně. Mgr., Ph.D., historik, práce z dějin středověké šlechty se zaměřením na oblast slezských vévodství , Opavska a Moravy.

Pavel Kozák

Narozen 8. 4. 1943 v Českých Budějovicích. Psychotronik a fotograf. ---- Ing. Pavel Kozák vychází ve své práci z odkazů zanechaných našimi předky v zemích Západu a Blízkého Východu, ať v oblasti uchopitelné smysly, mimosmyslovým vnímáním nebo duchovními prožitky. Zkoumá povahu míst, kde člověk žil a žije a prostředky, kterými je přizpůsoboval svým potřebám. Také filosofické základy, jež určovaly způsob jeho života, nebo aspoň jeho ideální obraz. Z energií a sil, které jsou ještě dnes patrné kolem nás, rekonstruuje pomocí psychotroniky prastaré rituální postupy mající praktický význam pro dnešní lidi a objevuje krajiny, které měly a opět mohou mít dobrý vliv na jejich bytí. Předmětem jeho práce byla postupně energetická místa, megalitické stavby a astrální bytosti, především komunikace s duchovními bytostmi. Jeho cesta vede z krajiny a jejích energií k poznatkům o světě a jeho prostorech, zčásti v průběhu věků zapomenutých. Důsledná činnost v oblasti alternativních energií přivedla Pavla Kozáka k poznávání prostorů a jejich vlastností, podstaty fenoménu tzv. grálu a podoby světa, která byla určitým způsobem chápána některými našimi dávnými předchůdci v gnostické nauce. Dospěl k názoru, že pokračování existence alespoň části lidstva je vázáno na změnu postoje ke světu, důvodům jeho bytí a úloze člověka v něm. V cestě jedince k duchu spatřuje hlavní možnost budoucího bytí lidstva. Nikoli však v pasivním přijímání duchovních prožitků, ale v touze po získání příležitosti k pomoci této civilizaci a celému světu, hmotnému i duchovnímu. Proto klade důraz na duchovní povýšení jedince a získání reálných schopností, které toto povýšení umožňuje. Protože potřebné informace jsou k dispozici či přicházejí nejrychleji prostřednictvím zvláštních míst v krajině, jsou jejich energie pro vývoj člověka stále důležité. Pavel Kozák vidí tedy jako prospěšné pokračování seminářů Energie krajiny,se kterými před léty započal. Právě v nich také upřednostňuje rozvoj schopností jedince před ...

Pavel Kohout

Narozen 1967. Ekonom, zabývá se moderní teorií portfolia a teorií hodnocení opčních kontraktů, agrotechnickou ekonomií, též autor počítačových programů.

Marie Korandová

Plzeňská rodačka, jejíž kořeny sahají až na Chodsko , v současné době žijící na Slovensku. PhDr. Marie Majtánová–Korandová je absolventkou Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, obor čeština – ruština. Pracovala v Ústavu pro jazyk český někdejší ČSAV, po odchodu na Slovensko přednášela češtinu na vysokých školách v Nitře a Bratislavě. Kromě děl vědeckého a populárně naučného charakteru překládala z polštiny, lužické srbštiny a slovenštiny. Ve vlastní literární tvorbě je autorkou řady knih pro děti. Převyprávěla české a slovenské pohádky a pověsti, řada jejích titulů také čerpá ze života rostlin a živočichů. V tvorbě pro dospělé se Marie Korandová věnuje v historických románech Zahrada pod kulatou věží , Plzeňské předjaří , Volba profesora Klostermanna a Všerubský doktor se vrací především období národního obrození na Domažlicku, Plzeňsku a v Pošumaví. Marie Korandová má k západním Čechám osobní vztah. Narodila se v Plzni a maminka pochází právě z Chodska. Drobné legendické příběhy, s citem upravené jako odpovědi na věčnou dětskou otázku Proč?, ve velké většině sama zaznamenala podle vypravování svojí babičky, narozené roku 1873 ve Stráži u Domažlic. Řadu z nich znala i její maminka ročník 1904, samozřejmě i nejstarší babiččina sestra, narozená 1865. Většina příběhů nebyla nikdy publikována, pouze některé jsou roztroušeny v chodských pohádkách Boženy Němcové, Jana Františka Hrušky, Jindřicha Šimona Baara a Jiřího Kajera.

Ludmila Kociánová

Autorka příruček ručních prací.

Leopold Korbař

Czech pianist and composer. Born June 7, 1917 in Vienna , died September 2, 1990 in Prague . Chief editor for popular music at Panton 1964–1977. Best known for composing the swing tune “Hm, hm” in 1940.

Josef Koutecký

Josef Koutecký byl český lékař, chirurg a zakladatel dětské onkologie v Československu. Po sametové revoluci zastával čtyři funkční období post děkana 2. lékařské fakulty UK, v mezidobí byl prorektorem Univerzity Karlovy v Praze. Byl také literárně činný. Koutecký byl katolický křesťan. V roce 2010 obdržel hlavní Národní cenu projektu Česká hlava za celoživotní dílo a výzkum v oboru dětské onkologie. V roce 2015 převzal Cenu Neuron za přínos světové vědě v oboru medicína. Josef Koutecký vyrůstal v Kralupech nad Vltavou, pak se rodina přestěhovala do Prahy. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze se rozhodl pro studium lékařství. Fakultu všeobecného lékařství UK vystudoval v roce 1955 s výbornými výsledky a nastoupil jako lékař do dětské léčebny v Novém Bydžově, posléze v Janských Lázních. V roce 1957 přestoupil do Prahy na Kliniku dětské chirurgie FDL UK na Karlově. V roce 1964 ve svých 34 letech založil v Československu dětskou onkologii, a to v době, kdy na onkologická onemocnění umíralo 97 procent dětí s touto diagnózou. Přispěl k tomu, že se toto číslo postupně snížilo na 17 procent. Dne 1. listopadu 1978 bylo jeho pracoviště Stanice dětské onkologie na Dětské chirurgické klinice přesunuto do Fakultní nemocnice v Motole, kde vzniklo samostatné oddělení dětské onkologie s 18 a později 25 lůžky, a Koutecký zde byl jmenován primářem. Pod jeho vedením bylo oddělení v roce 1983 dále transformováno na samostatnou Kliniku dětské onkologie a později ještě na současnou Kliniku dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol , kde byl přednostou až do roku 2004 a která se rozšířila na 60 lůžek. Jmenovací řízení profesorem v oboru dětská onkologie úspěšně zakončil v roce 1987, stal se tak prvním profesorem onkologie v Československu. V nově vytvořeném oboru se Koutecký snažil prosazovat komplexní péči zahrnující kromě diagnostiky a léčby také rehabilitaci a psychologickou pomoc, jelikož on...

Josef Kopal

Josef Kopal byl český literární historik, romanista, vysokoškolský profesor a překladatel z francouzštiny, autor prvních českých souborných dějin francouzské literatury od nejstarších památek až po dobu nejnovější. Narodil se jako syn rolníka. Středoškolské vzdělání získal v letech 1894–1902 na gymnáziu v Jičíně a pak vystudoval francouzštinu a němčinu na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Svá studia prohloubil pobytem na univerzitě v Neuchâtelu roku 1905 a na univerzitě v Grenoblu roku 1910. Po studiích pracoval nejprve jako středoškolský profesor. Krátce učil na reálce v Bučovicích, v letech 1909–1912 byl profesorem gymnázia v Kolíně a v letech 1912–1921 v Litomyšli. Od roku působil 1921 na reálce v Praze na Smíchově. Roku 1924 získal doktorát filozofie za disertační práci Flaubertova estetika. Roku 1928 se habilitoval na Univerzitě Komenského v Bratislavě prací Literární teorie Boileauova a roku 1930 tam byl jmenován mimořádným a v roce 1935 řádným profesorem dějin francouzské literatury. V letech 1936–1938 působil současně na Masarykově univerzitě v Brně a roku 1938 přešel do Prahy na Univerzitu Karlovu. Během druhé světové války organizačně působil v Kruhu moderních filologů a sbíral materiál pro své Dějiny francouzské literatury. Po válce se vrátil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde v letech 1945–1952 vedl katedru romanistiky. Roku 1955 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. Přispíval do různých periodik, zvláště pak do Časopisu pro moderní filologii, jehož byl od roku 1947 vedoucím vedoucím redaktorem. Na počátku své vědecké činnosti se orientoval především na literaturu francouzského klasicismu. Později se stále více soustřeďoval na prózu 19. a 20. století, především na Flauberta, Rollanda a Barbusse. Literární díla zasazoval do širších historických souvislostí a směřoval k postižení literárních vývojových tendencí a duchovních proudů. Působil té...

Jaroslav Kohout

Prof. Dr. Jaroslav KOHOUT, DrSc. je emeritním profesorem VŠE v Praze, kde založil katedru sociologie a psychologie a tuto 10 let vedl. Poté byl zvolen děkanem fakulty řízení a členem korespondentem ČSAV. Zaváděl kurz rétoriky na VŠE, dále na ČVUT v Praze a přednášel i na pedagogické fakultě KU. Vedle rétoriky učí i metody Public relations, psychologické, sociologické a organizační předpoklady úspěšného prodeje a manažerskou profesi v 21. století, a to na Czech Management Institut – fakultě Barcelonské university, dále v rámci UNIDO pro zahraniční manažery a renomované firmy a organizace a pro řídící štáby významných podniků a bank . Prof. Kohout byl pozván k přednáškám na dvanácti zahraničních univerzitách – naposledy na Státní univerzitě Oslo v Norsku. Je autorem 12 monografií, 17 skript a více než 100 věd. statí – 16 bylo publikováno v zahraničí. Posluchači oceňují vedle jeho pedagogické a rétorické úrovně i možnost přednášet česky, slovensky, anglicky a rusky. Jeho kniha: Rétorika – umění mluvit a jednat s lidmi vyšla již ve třetím vydání a je považována za nejlepší, v češtině napsanou, učebnici. Je také autorem beletrie – původního českého humoru ze študáckého prostředí: Kantorův notes. Vychází již ve 3. vydání a byla reprodukována již i v rozhlase a televizi. Dále o autorovi: Čs. encyklopedie, díl III., str. 973, Kdo je kdo – vydání z r. 1995, Kdo je kdo ve světě – New York 1998.

Jana Koubková

Jana Koubková je uznávaná česká jazzová zpěvačka, známá svým osobitým vokálním stylem, který zahrnuje techniku scatingu, tedy vokální improvizaci s beze slov a nesmyslnými slabikami. Od 60. let 20. století je výraznou osobností české jazzové scény. V průběhu let Koubková spolupracovala s mnoha hudebníky a kapelami, a to jak na domácí, tak na mezinárodní scéně, čímž ukázala svou všestrannost a umělecký rozsah. Její přínos jazzu byl oceněn různými cenami a uznáními. Kromě koncertování se věnuje také práci v rozhlase a hudebnímu vzdělávání, kde se dělí o své zkušenosti s nastupujícími generacemi hudebníků.

Jana Körschnerová

Mgr., spoluautorka učebnice ruštiny.

Jan Kouba

Jan Kouba byl český a československý tesař, rolník, politik Československé strany lidové a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR, Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Po absolvování základní školy se vyučil tesařem a pracoval na řadě míst. Od roku 1931 pomáhal na rodinném hospodářství, které v roce 1941 převzal. V letech 1949–1957 působil jako předseda JZD Komařice, v období 1957–1967 v témže JZD pracoval jako tesař. Členem ČSL byl již za první republiky, ale více se politicky uplatnil až po roce 1948. Rychlý vstup do JZD mu zaručil oblibu ze strany „obrozeného“ vedení ČSL. V letech 1945–1953 zastával post člena MNV Komařice, v letech 1950–1960 byl předsedou okresního vedení ČSL v Trhových Svinech a členem Ústředního výboru ČSL. Byl dlouholetým poslancem za ČSL a nositelem vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Ve volbách roku 1954 byl zvolen za ČSL poslancem ve volebním obvodu České Budějovice. Mandát obhájil ve volbách v roce 1960 a ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968. K roku 1954 se profesně uvádí jako předseda JZD v obci Komařice. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 za ČSL do Sněmovny lidu Federálního shromáždění , kde setrval do konce volebního období, tedy do voleb v roce 1971. K roku 1968 je profesně uváděn jako člen JZD.

Jan Kotík

Narozen 4. 1. 1916 v Turnově, zemřel 23. 3. 2002 v Berlíně. Malíř, grafik, ilustrátor, teoretik a výtvarný pedagog, publikace z oboru výtvarného umění.

Jan Kosek

Jan Košek byl český fotbalový útočník. S fotbalem začínal jako chlapec v letenském kroužku Victoria a roku 1900 mu bylo dopřáno nastoupit proti druhému týmu vinohradské ČAFC. Tehdy o něm Národní listy napsaly: „za letenský kroužek Victoria hráli někteří členové prvního mužstva, z nichž zvláště panu Koškovi podařilo se míč třikráte prohnati goalem vinohradské ČAFC…”. Hrával i za akademické gymnázium, poté za letenský kroužek Union Letná, aby pak roku 1903 zakotvil pevně ve Slavii. Byl vynikajícím střelcem a duší i velitelem týmu a uměl mužstvo vyhecovat a strhnout k mimořádnému výkonu. Jeho specialitou bylo jednak střílet góly velkou silou přímo z voleje nebo střely z jeho kopaček končily v síti poté, co řítící se Košek napaloval míč v přímém běhu, protože uměl vždy neuvěřitelnou silou přesně zasáhnout těžiště balonu. Krátký čas hrál i za AC Spartu . V roce 1905 byl opět ve Slavii. Vrcholnou formu měl v roce 1906, kdy v Praze prohráli i angličtí profesionálové ze Southamptonu 0:4, když tři branky dal sám tento vynikající střelec. K jeho slávě patrně trochu pomohly v té době ne tak kvalitní obrany, ale přesto mu jeho fotbalové umění lze jen těžko upřít. V roce 1911 vedl českou reprezentaci jako kapitán v amatérském mistrovství Evropy, hrál mj. ve vítězném finále v Roubaix Čechy – Anglie 2:1. Do konce roku 1913 sehrál celkem 296 zápasů a nastřílel 804 branky. Byl výborným sprinterem, v roce 1905 zaběhl 100 m v obdivuhodném čase 11 sekund. Závodní činnosti zanechal předčasně a předčasně také zemřel. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Jan Emil Koula

Jan E. Koula, někdy uváděn též jako Jan Emil Koula , byl český architekt, pedagog architektury, teoretik a publicista moderní orientace. Svá díla pro odlišení od svého stejnojmenného otce signoval jako Jan E. Koula, často se v literatuře opakuje označení „Jan Emil Koula“. Zkratka E. ovšem nikdy nebyla vysvětlena a ani Koulovi potomci její význam neznají. Jistě nejde o Jana Evangelistu, poněvadž byl pokřtěn jako Jan Křtitel Koula. Byl synem architekta, designéra a profesora pražské Polytechniky Jana Kouly . Absolvoval studium architektury na téže škole. Věnoval se zčásti projektování, ve kterém se přiklonil k funkcionalismu, a dále práci teoretika architektury a publicisty. Učil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde dosáhl hodnosti profesora, a na Vysoké škole technické v Bratislavě. Vydal několik knih, ve kterých propagoval moderní architekturu a ovlivnil její přijetí českou společností. Jeho rané publikace graficky upravoval Ladislav Sutnar, jsou proto vynikajícím příkladem moderní české bibliofilie. Byl členem Devětsilu a spolupracovníkem Družstevní práce.

Jan E Koula

J Korejčík

František Kolář

Narozen 9.4.1952 v Nasavrkách. PhDr., CSc., historik, autor prací o českých politických dějinách, historii české zahraniční politiky a o dějinách sportu a olympijských her.

Bohumír Kozák

Bohumír Kozák byl český architekt, představitel funkcionalismu, teoretik architektury a ochránce památek. Narodil se na evangelické faře ve Velké Lhotě u Dačic v rodině faráře ThDr. Františka Kozáka . Měl mladší bratry Jana Blahoslava a Ladislava . Ten rovněž vystudoval architekturu a poté spolupracoval se svým bratrem na některých jeho projektech. Dětství prožil v Čáslavi. Vyrůstal ve staré českobratrské rodině, což mu vštípilo svébytný žebříček hodnot, kterým se řídil celý život. V červenci 1920 se oženil s Drahomírou Havelkovou , se kterou měl tři děti. Mezi roky v letech 1903–1909 vystudoval České vysoké učení technické v Praze. Byl žákem Josefa Schulze a Jana Kouly. Svá studia ukončil získáním titulu doktor technických věd. Po ukončení studia pracoval v ateliérech Josefa Schulze, Jana Kouly, Osvalda Polívky nebo Antonína Balšánka. Pak pracoval jako hlavní architekt ve stavební firmě Václava Nekvasila. V roce 1915 složil zkoušku úředne oprávněného civilního inženýra. Působil rovněž jako redaktor časopisu Stavba. Po první světové válce spoluzaložil projekční ateliér Dušek – Kozák – Máca. Jeho první práce jsou provedeny ve stylu klasicistní secese. Později prošel vlivy dekorativního kubismu aby dospěl k puristickému funkcionalismu. Spolu s akademikem Stanislavem Bechyně vypracoval řadu návrhů na přemostění Nuselského údolí. Nebyl jenom praktik, ale představil se i jako autor knih Architekt na cestách, Mluva pražské architektury, Poklady pražské architektury a řady dalších. Angažoval se v Klubu Za starou Prahu, jehož byl v letech 1963–1976 předsedou. S Emanuelem Pochem vydal v roce 1972 jedno z mimořádně zdařilých pragensií označených jako uměleckohistorický katalog Praha – kamenný sen, ve kterém zúročil svou mimořádnou kreslířskou zdatnost a znalosti historika. Byl zvolen čestným...

Bedřich Kočí

Bedřich Kočí byl nakladatel a knihkupec v Plzni a Praze, autor teosofických spisů a vlastních pamětí a rovněž léčitel. Vydával české klasiky a světovou literaturu v levných dobře prodejných edicích pro široké čtenářstvo, takto v sešitové podobě vyšla např. dvoudílná obecná encyklopedie B. Kočího Malý slovník naučný, vydával také časopis Národní obzor. Zemřel roku 1955 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Zbyněk Kožnar

PhDr., CSc. Zbyněk Kožnar - působil jako novinář; autor reportáží , knih literatury faktu a s manželkou Marií Kožnarovou prozaických děl . Překládal z angličtiny, hlavně poezii - Americká lidová poezie, Černošská poesie, atd.

Vilém Koubek

Narodil se v roce 1988, momentálně pracuje jako redaktor časopisu 100+1 zahraniční zajímavost a ve volných chvílích recenzuje počítačové hry pro portál Games.cz. Miluje hudbu, rád vaří a má úchylku na mechanické klávesnice. Do literatury pronikl po boku Jany Kilianové prostřednictvím cynického stripového komiksu Korektor. Prozaický debut si odbyl roku 2018, kdy mu nakladatelství Host pomohlo vyvrhnout na světlo světa intelektuální splatterpunkovou řež Čepel entropie. Na podzim následujícího roku mu u téhož nakladatelství vyšel postapokalyptický western Organická oprátka a objevil se také v kolektivu autorů fantastické antologie Ve stínu magie. Jeho nejnovější knihou je deštivý detektivní noire Posmrtná predace.

Viktor Kotrba

Viktor Kotrba byl historik architektury, pracovník památkové péče a výtvarný teoretik. Narodil se v Günzburgu jako syn řezbáře Viktora Kotrby a bratr českého malíře a restaurátora F. Kotrby, pozlacovače a restaurátora Karla Kotrby , řezbáře a restaurátora Heřmana Kotrby , malíře, pozlacovače a rámaře Josefa Kotrby a historičky umění M. A. Kotrbové . V letech 1926–1930 studoval technické vysoké školy v Mnichově a v Karslruhe, obory architektura a pozemní stavitelství a dějiny umění na univerzitě v Mnichově. V letech 1933–1935 působil v architektonické kanceláři J. Stockara-Bernkopfa v Brně. V letech 1935–1936 spolupracoval se svým otcem na inventarizaci sbírek v muzeu Thaulow v Kielu. V roce 1937 nastoupil do Státního fotoměřického ústavu. Současně studoval dějiny umění na Karlově univerzitě . Studium ukončil roku 1951 získáním titulu PhDr. V letech 1940–1958 byl zaměstnán ve Státní památkovém úřadu, poté do roku 1973 vedl oddělení architektury v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Byl členem redakční rady časopisu Umění a členem rady Klubu Za starou Prahu . Zemřel v Praze roku 1973 a byl pohřben na hřbitově Malvazinky. Odborné články, většinou vycházející z památkářské praxe a aktuálních objevů, uveřejňoval ve Zprávách památkové péče. Z oboru středověké architektury se zabýval především dílem Petra Parléře, cihlovou gotickou architekturou a jagellonskou gotikou. Významně přispěl také k výzkumu barokní architektury, když vydal práce o Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi a zejména o barokní gotice Jana Blažeje Santiniho.

Tomáš Koutek

Narodil se v roce 1966 v Praze, kde dodnes žije. Po maturitě na Gymnáziu Jana Keplera navštěvoval dva roky nástavbové studium cestovního ruchu při Střední hotelové škole. Po vojně pracoval v několika cestovních kancelářích a reklamních a mediálních agenturách, v současnosti je zaměstnán ve státní správě. Jeho koníčky jsou zejména historie a poznávání kulturního dědictví naší vlasti. Výsledkem jeho objevných cest jsou publikace Městské brány v Čechách Nejkrásnější české rybníky , Zapomenuté české kostely , Křížem krážem zemí českou , Románské kostely Čech a Pražské pamětní desky , vše v Nakladatelství Brána. Spolupracoval rovněž na vydání Motoristického průvodce po silnicích ČR . Spolupracoval i s turistickými časopisy, zaměřenými na poznávání České republiky. Je členem Společnosti F. A. Hebera, jejímž cílem je poznávání a popularizace historických a technických památek ČR. Na výpravách za poznáním cestuje jen s batohem, spacákem a celtou, podle turistických značek a map, buď sám, nebo v doprovodu přátel.

Štefan Patrik Kováč

Je slovenský učiteľ, duchovný poradca a kazateľ. V r. 2015 absolvoval mesačnú misijnú cestu do Afriky - do Ugandy. O svojich skúsenostiach napísal publikáciu "Toto je skutočná Afrika".

Stanislava Kovářová

PhDr.; historička, archivářka; Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc; odborné zaměření: regionální dějiny střední a severní Moravy, dějiny Olomouce, dějiny staré olomoucké univerzity, historické prameny, problematika starých tisků.

Stanislava Kociánová

Spoluautorka metodické příručky pro předškolní vzdělávání.

Stanislav Komenda

Stanislav Komenda se narodil 7. května 1936 v Louce, okres Třebíč. V rodné vsi vychodil jednotřídku, v sousedním městečku Jemnici další část základní školy a v Moravských Budìjovicích pak ty ročníky reálného gymnázia, které přežily reformu jednotné školy v roce 1948. Po maturitě a jistých kádrových štrapácích byl přijat na Vysokou školu ekonomickou v Praze, odkud přešel – protože mu nedošlo, že po třiceti pěti letech bude opět v Čechách zaveden kapitalismus a s tím spojená výhodnost národohospodářského vzdělání – na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Na ní promoval v roce 1959 v oboru teorie pravděpodobnosti a matematická statistika, což rozhodlo o tom, že jej celý zbytek života bude živit Náhoda – dáma spíše tajemná a své vyznavače nijak zvlášť nerozmazlující. Po promoci nastoupil na Lékařskou fakultu Univerzity Palackého, kde při svém konzervatismu vytrval dodnes, to jest čtyřicet let. Působí jako konzultant v oblasti biostatistických analýz, zejména pro kliniky a pracovníky biomedicínského výzkumu – a jako pedagog. Odborná publikační činnost zahrnuje na sedm set článků, osm monografií , patnáct učebních textů, skript a miniskript. Překládá z angličtiny, němčiny a ruštiny. Působí v řadě odborných společností. Literárně činný v oblasti "malých" žánrù: verše , rozhlasové hry , bajky , aforismy , eseje a aforismy , eseje a fejetony...

Stanislav Koláček

Ing. Dr. Autor prací v oboru stavebnictví a architektury. Činný v letech 1970-1981.

Stanislav Kodoň

Narozen roku 1925. Tajemník Ústředního svazu včelařů. Práce v oboru.

Slávka Koleničová

Sarah Kochav

Publikace z oboru judaismu.

Roman Kozák

Roman Kozák je český železničář - výpravčí, milovník Šumavy a spisovatel. Je autorem většího počtu sbírek pohádek, železničních příběhů a vlastivědných knih. Část jeho děl byla přeložena do němčiny. Je místopředsedou Stifterova pošumavského železničního spolku se sídlem ve Vimperku. Narodil se 18. září 1965 v Podbořanech. Je zaměstnán na železnici. Od roku 1988 žije ve Volarech. Pracuje jako výpravčí.

Petr Koura

Petr Koura je historik a politolog, který se věnuje nejnovějším českým dějinám. Odborně se zaměřuje na české politické a kulturní dějiny dvacátého století, dále pak na dějiny Protektorátu Čechy a Morava, na vzpomínkovou kulturu, na filmy s historickou tematikou a na reflexi historických událostí ve filmech. Jako odborný poradce se podílel na tvorbě českého televizního seriálu České století a filmu Jan Palach. Je laureátem Ceny Neuron pro mladé vědce v oboru „Společenské vědy“ za rok 2015. V letech 1992 až 1996 navštěvoval Gymnázium Jaroslava Vrchlického v Klatovech. V letech 1996 až 2002 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor historie – politologie se specializací na nejnovější české dějiny. Po absolvování několikaměsíčního pobytu na Vídeňské univerzitě se pod vedením profesora Roberta Kvačka začal věnovat systematicky osobnosti podplukovníka Josefa Balabána, čelního představitele protektorátního protinacistického nekomunistického odboje. Tento hrdina protiněmeckého odporu byl i tématem Kourovy diplomové práce, která obdržela v říjnu roku 2002 Cenu dr. Edvarda Beneše. Studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze završil Petr Koura rigorózní zkouškou a získal akademický titul PhDr. V letech 2002 až 2010 absolvoval postgraduální studium v Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Toto studium zakončil disertační prací na téma: „Swingová mládež a okupační moc v Protektorátu Čechy a Morava“ . Petr Koura byl v letech 2001 až 2003 zaměstnán v Česko-německém fondu budoucnosti – v Kanceláři pro oběti nacizmu. Od února 2003 až do ledna 2007 pracoval v Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR jako odborný pracovník „Oddělení pro dějiny 2. světové války, okupace a odboje“. Následovalo krátké působení na Ministerstvu vnitra ČR a pak v ...

Petr Kolář

Narozen 26. 3. 1957 v Kutné Hoře. Novinář, odborný publicista, sportovní redaktor. Původně výzkumný pracovník a redaktor v resortu ministerstva obrany.

Martina Viktorie Kopecká

Martina Viktorie Kopecká je česká farářka Církve československé husitské. Vystudovala teologii na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy, psychologii a speciální pedagogiku. Pracovala v nadnárodní korporaci. V roce 2011 byla pokřtěna v Církvi československé husitské a nyní působí jako farářka v kostele svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze a ve Strašnicích. Před tím byla krátce na praxi v náboženské obci v Horních Počernicích. Působí v mezinárodním ekumenickém hnutí, je předsedkyní ECHOS – poradního odboru Světové rady církví. V roce 2018 se účastnila katolické synody o mladých lidech v Římě. V roce 2020 byla prezidentkou festivalu Meeting Brno. Píše svůj blog Deník farářky, podle kterého vyšla na podzim v roce 2021 stejnojmenná kniha. Od září 2020 moderuje cyklus České televize Uchem jehly. V pořadu diskutuje s významnými hosty, kteří nezapomínají na duchovní rozměr lidského života. Dne 20. dubna 2021 bylo oznámeno, že se stane jednou z účastnic jedenácté řady taneční soutěže StarDance.

Martina Komárková

Spisovatelka, básnířka a scénáristka. Narodila se v roce 1963, vystudovala bohemistiku na FF UK. Pracovala mj. jako redaktorka nakladatelství Panorama, novinářka MfD a ředitelka kulturního domu v Jičíně. V současné době se věnuje tvorba scénářů pořad ČT \"Služby v našich službách plus\": Cestovní kanceláře, Cestovní agentury, Venkovská turistika, Kulturní cestovní ruch.

Marie Anna Kotrbová

Narozena 13. 2. 1925 v Günzburgu nad Dunajem, zemřela 17. 12. 2016. Historička umění, autorka katalogů k výstavám výtvarného umění, též autorka prací z oboru památkové péče a ochrany přírody.

Ludmila Konopková

Narozena 3. 9, 197 ve Vysokém nad Jizerou. Filoložka, vysokoškolská pedagožka, odborná publicistka. Autorka učebnic a metodických příruček z českého jazyka pro ZŠ.

Kristina Kopáčková

Vystudovala Filozofickou fakultu - obor sociologie - japonština.

kol.fot

Karel Koval

Plzeňský rodák, český novinář se všestrannými zájmy v oblasti literatury, hudby, výtvarného umění. Jeho životním dílem, na jehož přípravě pracoval 15 let, se stal román Mozart v Praze - Hudební kronika let 1787 - 1791, který v prvním vydání vyšel k Mozartovu jubilejnímu roku 1956. Mimořádná oblíbenost díla si vyžádala 2. vydání již za rok.

Karel Košťál

Karel Košťál se narodil v roce 1921. Vyučil se modelářem a touto profesí se živil u různých zaměstnavatelů až do osvobození od německé okupace. Poté nastoupil vojenskou službu. Po návratu z ní se opět věnoval své původní profesi. Dal se i na politiku. V únoru 1948 byl politickým vedoucícm jednoho z praporů Lidových milic. V roce 1949 navštěvoval ústřední politickou školu KSČ a k 1. 1. 1950 nastoupil k Bezpečnosti. Zde půsbil na úseku státobezpečnostního vyšetřování. Již v druhé polovině roku 1950 byl jmenován v hodnosti nadporučíka vedoucím 1. oddělení VI. sektoru Velitelství StB. Když byl VI. sektor v únorou 1951 rozdělen, nastoupil Košťál do VI.A sektoru, kde v hodnosti kapitána působil jako zástupce velitele, jímž byl major Bohumil Doubek. Za "obětavé a úspěšné výkony při odhalování a likvidaci vedení protistátního spikleneckého centra", čili za případ Rudolfa Slánského, mu byl udělen řád republiky. V letech 1953-1956 zastával plukovník Karel Košťál funkci náměstka ministra vnitra. Ve své působnosti měl Správu vyšetřování MV, VII. správu MV , IX. správu MV , I. zvláštní odbor MV , II. zvláštní odbor MV a III. zvláštní odbor MV . K 20. září 1954 došlo k úpravě působnosti. Košťál získal od Prchala V. správu MV , na druhou stranu ztratil VII. správu MV , kterou získal Prchal. V roce 1956 byl z funkce odvolán a přešel na ministerstvo těžkého strojírenství. V roce 1962 byl zatčen a v roce 1963 souzen a odsouzen Vyšším vojenským soudem Příbram, který zasedal V Praze na Pankráci. Zdroje: KRATOCHVÍL, Antonín: Žaluji. Stalinská justice v Československu, Dolmen, Praha 1990 DVOŘÁKOVÁ, Jiřina: Státní bezpečnost v letech 1945-1953 , Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Praha 2007...

Karel Kosík

Karel Kosík byl český filosof, historik a sociolog. V průběhu druhé světové války studoval na gymnáziu, kde se zapojil do odboje v levicově orientované skupině Předvoj. Dne 17. listopadu 1944 byl zatčen gestapem a později vězněn v Terezíně, kde jako „heftlink“ pracoval na výstavbě podzemní továrny Richard pod Radobýlem. Roku 1945 maturoval na gymnáziu v Praze, poté studoval na Filozofické fakultě UK , pak studoval do roku 1949 na leningradské a moskevské univerzitě. Od roku 1953 byl zaměstnán jako vědecký pracovník ve Filosofickém ústavu ČSAV. Původní vyhraněně marxistické pozice opustil koncem 50. let. Především díky své knize Dialektika konkrétního , která byla přeložena do mnoha jazyků, se stal celosvětově přijímaným intelektuálem. Kosík se účastnil činnosti jugoslávské skupiny Praxis a byl členem redakce stejnojmenného časopisu skupiny. Roku 1968 byl jmenován profesorem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kterým byl až do roku 1970. V letech 1968 až 1969 byl členem ÚV KSČ. Roku 1970 byl vyloučen z KSČ a až do roku 1989 žil pouze z honorářů za starší publikace vydávané v zahraničí a z podpory českých emigrantských nadací. Roku 1990 se vrátil na univerzitu a přednášel zde do roku 1992. Poté přešel do Filosofického ústavu AV. Za knihu Předpotopní úvahy mu byla v roce 1999 udělena Cena Toma Stopparda . Ministr kultury Pavel Dostál mu za šíření dobrého jména české kultury udělil v roce 2001 medaili Artis Bohemiae Amicis. Z manželství s literární teoretičkou Růženou Grebeníčkovou vzešly děti Antonín , Irena a Štěpán. V 60. letech minulého století přispíval především do Literárních novin a Plamene a koncem 90. let též do Salonu, přílohy Práva. V životopisných notickách Karla Kosíka bývá nejednou uváděno, že Kosík sepsal okolo roku 1975 "tisícistránkové" dílo, které bylo zabaveno Státn...

Josef Košín z Radostova

Josef Košín z Radostova byl český advokát a spisovatel. Od mládí sbíral a upravoval lidové pohádky . Ve vlastní tvorbě se zaměřil na původní pohádky, povídky pro mládež a epigramy. Vzhledem k autorským úpravám a nekritickému přístupu ke zdrojům nemají jeho práce význam pro vědecké studium lidové tvorby; jejich styl je těžkopádný, nepříliš umělecký. V 50. a 60. letech 19. století byl velmi oblíbený, ve 20. století řadu jeho pohádek přepracoval Jiří Horák. Dodnes je známý např. příběh o Bumbrlíčkovi. Narodil se 14. září 1832 v obci Libenice u Kolína. Pocházel ze starého vladyckého rodu z Freudenfeldu a tak se i podepisoval, ale jeho rodiče již nebyli zámožní, otec pracoval jako lesník. Vystudoval gymnázium a pražskou právnickou fakultu a po promoci r. 1860 vstoupil do advokacie. Asi po pěti letech byl nucen se ze zdravotních důvodů právnické praxe vzdát a věnoval se převážně literární činnosti. Trpěl přitom hmotným nedostatkem, pomoc mu poskytovala advokátní komora a spolek Svatobor. Zemřel po dlouhé nemoci 10. listopadu 1911 v Praze, pohřben byl na Olšanech. K literární tvorbě přivedla Košína náhoda. V říjnu 1854, kdy jako student bydlel na Malé Straně, nemohl jeho spolubydlící Josef Motejlek spát a aby si zlepšil náladu, vyprávěl Košínovi pohádku. Ten si ji zapamatoval, zapsal a pod názvem Jednou ranou devět zabil uveřejnil v Mikovcově Lumíru. Tento první úspěch ho podnítil k další tvorbě. Když přijel na vánoce 1854 domů , nechal si od okolních obyvatel vyprávět pohádky a zapsal i ty, které slýchal v dětství. Ve sbírání pokračoval i poté, co se roku 1856 jeho rodiče přestěhovali do Pardubic. Pohádky, mezi nimiž byl již i Bumbrlíček, publikoval především v časopisech Lumír a několik i jinde . Košínovy práce vyšly...

Jiří Kosek

Narozen 25. 9. 1975. Ing., odborník v oblasti webových a XML technologií a vysokoškolský pedagog. Autor prací z oboru.