Výpis všech autorů

Milan Korejs

Český spisovatel a překladatel. Narozen 24.9.1924 v Praze. Prozaik, překladatel z ruštiny, němčiny a francouzštiny.

Michal Konečný

Michal Konečný je český historik umění, památkář a pedagog. Pracuje jako kurátor sbírkových fondů moravských hradů a zámků, je autorem článků a publikací o českých dějinách, umění, architektuře, hradech, zámcích, rodech, místech, editoval několik publikací věnovaných umění a hradům a zámkům. Je spoluautorem průvodců po Brně – Brno nacistické, Brno stalinistické, Brno účtující, Brno okupované. Michal Konečný se narodil v Brně, po absolvování Vyšší odborné školy a Střední odborné školy informačních a knihovnických služeb v Brně vystudoval historii a dějiny umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Pracuje v Národním památkovém ústavu, v současné době je kurátorem sbírkových fondů moravských hradů a zámků. Napsal několik článků o architektuře, o českých dějinách, umění, zámcích, o známých rodech. Je spoluautorem či autorem publikací o hradech a zámcích, významných místech a městech, editorem. Učí na Fakultě stavební Vysokého učení technického v Brně. Byl kurátorem projektu a kulturní akce Rok pánů z Kunštátu, jenž byl součástí projektu Po stopách šlechtických rodů, hlavním organizátorem byl Národní památkový ústav a cílem projektu bylo připomenout historický odkaz významných šlechtických rodů. Michal Konečný organizoval komentované procházky Brnem zaměřené na různá témata, např. na aristokratickou kulturu a životní styl spojený s vínem v Brně v období renesance a baroka, na Brno v době nacismu. V rámci festivalu Meeting Brno za podpory statutárního města Brna, Jihomoravského kraje a Česko-německého fondu budoucnosti se zapojil do projektu Brněnské historické stezky, který se skládal ze tří částí a měl připomenout opomíjená fakta z historie města. Spolupracoval s Kateřinou Šedou na publikaci BRNOX – průvodce brněnským Bronxem. Byl průvodcem pětidílného d...

Karel Kosík

Karel Kosík byl český filosof, historik a sociolog. V průběhu druhé světové války studoval na gymnáziu, kde se zapojil do odboje v levicově orientované skupině Předvoj. Dne 17. listopadu 1944 byl zatčen gestapem a později vězněn v Terezíně, kde jako „heftlink“ pracoval na výstavbě podzemní továrny Richard pod Radobýlem. Roku 1945 maturoval na gymnáziu v Praze, poté studoval na Filozofické fakultě UK , pak studoval do roku 1949 na leningradské a moskevské univerzitě. Od roku 1953 byl zaměstnán jako vědecký pracovník ve Filosofickém ústavu ČSAV. Původní vyhraněně marxistické pozice opustil koncem 50. let. Především díky své knize Dialektika konkrétního , která byla přeložena do mnoha jazyků, se stal celosvětově přijímaným intelektuálem. Kosík se účastnil činnosti jugoslávské skupiny Praxis a byl členem redakce stejnojmenného časopisu skupiny. Roku 1968 byl jmenován profesorem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kterým byl až do roku 1970. V letech 1968 až 1969 byl členem ÚV KSČ. Roku 1970 byl vyloučen z KSČ a až do roku 1989 žil pouze z honorářů za starší publikace vydávané v zahraničí a z podpory českých emigrantských nadací. Roku 1990 se vrátil na univerzitu a přednášel zde do roku 1992. Poté přešel do Filosofického ústavu AV. Za knihu Předpotopní úvahy mu byla v roce 1999 udělena Cena Toma Stopparda . Ministr kultury Pavel Dostál mu za šíření dobrého jména české kultury udělil v roce 2001 medaili Artis Bohemiae Amicis. Z manželství s literární teoretičkou Růženou Grebeníčkovou vzešly děti Antonín , Irena a Štěpán. V 60. letech minulého století přispíval především do Literárních novin a Plamene a koncem 90. let též do Salonu, přílohy Práva. V životopisných notickách Karla Kosíka bývá nejednou uváděno, že Kosík sepsal okolo roku 1975 "tisícistránkové" dílo, které bylo zabaveno Státn...

Karel Kohout

Karel Ignác Augustin Kohout, také Carolus Ignatius Augustinus Cohaut, nebo Karl Kohaut byl rakouský loutnista, houslista, hudební skladatel a státní úředník českého původu. Byl pokřtěn ve vídeňském svatoštěpánském dómu jako syn Jacoba Carla Kohauta (hudebníka z Prahy a dvorního hudebníka Františka Karla Schwarzenberga a jeho manželky Elizabeth, rozené Filade z Olomouce. Hudební vzdělání získal zřejmě u svého otce. Kromě houslí si překvapivě zvolil za svůj druhý hlavní nástroj loutnu. Překvapivě proto, že její obliba právě v době měla již klesající tendenci. Z existenčních důvodů byl od roku 1758 koncipientem a od roku 1778 tajemníkem Císařské dvorní a státní kanceláře. Nicméně si získal značnou oblibu budoucího císaře Josefa II., který jej bral s sebou na své zahraniční cesty. Na oslavu Josefova zvolení císařem Svaté říše římské ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1764 zkomponoval dvě slavnostní kantáty a obdržel za ně od císaře zlaté hodinky. V roce 1766 byl císařem dokonce pasován na rytíře. Na pravidelných nedělních akademiích pořádaných u barona Gottfried van Swieten poznal hudbu Palestriny a Johanna Sebastiana Bacha. Zde se také seznámil s Josephem Haydnem a Wolfgangem Amadeem Mozartem a společně s nimi i koncertoval. V této době byl považován za nejlepšího vídeňského loutnistu. Jako skladatel zkomponoval velké množství skladeb pro loutnu v nejrůznějších kombinacích, od sólové loutny, přes komorní soubory až po koncerty s orchestrem. Karel Kohout bývá často zaměňován se skladatelem Josefem Kohoutem. Ve starší literatuře se uvádí, že byl Josefovým mladším bratrem. Podle posledních prací nebyl mezi nimi žádný příbuzenský vztah.

Josef Koliha

Jaroslav Kohout

Prof. Dr. Jaroslav KOHOUT, DrSc. je emeritním profesorem VŠE v Praze, kde založil katedru sociologie a psychologie a tuto 10 let vedl. Poté byl zvolen děkanem fakulty řízení a členem korespondentem ČSAV. Zaváděl kurz rétoriky na VŠE, dále na ČVUT v Praze a přednášel i na pedagogické fakultě KU. Vedle rétoriky učí i metody Public relations, psychologické, sociologické a organizační předpoklady úspěšného prodeje a manažerskou profesi v 21. století, a to na Czech Management Institut – fakultě Barcelonské university, dále v rámci UNIDO pro zahraniční manažery a renomované firmy a organizace a pro řídící štáby významných podniků a bank . Prof. Kohout byl pozván k přednáškám na dvanácti zahraničních univerzitách – naposledy na Státní univerzitě Oslo v Norsku. Je autorem 12 monografií, 17 skript a více než 100 věd. statí – 16 bylo publikováno v zahraničí. Posluchači oceňují vedle jeho pedagogické a rétorické úrovně i možnost přednášet česky, slovensky, anglicky a rusky. Jeho kniha: Rétorika – umění mluvit a jednat s lidmi vyšla již ve třetím vydání a je považována za nejlepší, v češtině napsanou, učebnici. Je také autorem beletrie – původního českého humoru ze študáckého prostředí: Kantorův notes. Vychází již ve 3. vydání a byla reprodukována již i v rozhlase a televizi. Dále o autorovi: Čs. encyklopedie, díl III., str. 973, Kdo je kdo – vydání z r. 1995, Kdo je kdo ve světě – New York 1998.

Jaromír Kohlíček

Jaromír Kohlíček byl český politik, člen Komunistické strany Čech a Moravy, v letech 1998 až 2004 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, v letech 2004 až 2014 a opět v letech 2016 až 2019 poslanec Evropského parlamentu. V roce 2018 se stal signatářem levicové platformy Restart, v roce 2020 byl krátce zastupitelem Ústeckého kraje. Vystudoval obor sklo na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze . V letech 1976–1995 pracoval v řadě funkcí v podniku Sklo Union Teplice, kde zastával pozice sklář-technik, ředitel závodu, technický ředitel podniku a vedoucí obchodně-technických služeb. V letech 1995–1998 byl ředitelem ocelárny. Jaromír Kohlíček byl ženatý a měl čtyři děti. Zemřel po dlouhé těžké nemoci 6. prosince 2020 ve věku 67 let. V senátních volbách roku 1996 neúspěšně kandidoval do horní komory parlamentu za senátní obvod č. 32 – Teplice. Získal 18 % hlasů a nepostoupil do 2. kola. Ve volbách v roce 1998 byl zvolen do poslanecké sněmovny za KSČM . V letech 1998–2004 byl členem sněmovního zahraničního výboru pro evropskou integraci, kromě toho v letech 2002–2004 i členem výboru pro evropskou integraci jako jeho místopředseda. Mandát poslance obhájil ve volbách v roce 2002. Na mandát rezignoval v červenci 2004. V komunálních volbách roku 1998, komunálních volbách roku 2002, komunálních volbách roku 2006, komunálních volbách roku 2010, komunálních volbách roku 2014 a komunálních volbách roku 2018 byl za KSČM zvolen do zastupitelstva města Teplice. Ve volbách roku 2004 byl pak zvolen za Českou republiku do Evropského parlamentu, kde působil ve výboru pro dopravu a turistiku a náhradníkem byl ve výboru pro zahraniční věci. Svůj mandát obhájil ve volbách roku 2009 a byl zařazen do Výbor pro dopravu a cestovní ruch. Byl členem frakce Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice. Ve volbách d...

Jana Koubková

Jana Koubková je uznávaná česká jazzová zpěvačka, známá svým osobitým vokálním stylem, který zahrnuje techniku scatingu, tedy vokální improvizaci s beze slov a nesmyslnými slabikami. Od 60. let 20. století je výraznou osobností české jazzové scény. V průběhu let Koubková spolupracovala s mnoha hudebníky a kapelami, a to jak na domácí, tak na mezinárodní scéně, čímž ukázala svou všestrannost a umělecký rozsah. Její přínos jazzu byl oceněn různými cenami a uznáními. Kromě koncertování se věnuje také práci v rozhlase a hudebnímu vzdělávání, kde se dělí o své zkušenosti s nastupujícími generacemi hudebníků.

Jan Kolář

Narozen 1.3.1948 v Kladně. Hudební publicista, rozhlasový pracovník a dramatik, redaktor.

Ivo Kořán

Narozen 1934. Historik, stati z oboru výtvarného umění.

Elise Kova

Eduard Kočárek

RNDr. Eduard Kočárek, Ph.D. vystudoval obor Všeobecná biologie na Přírodovědecké fakultě University Karlovy v Praze. V současnosti pracuje jako odborný asistent na Ústavu biologie a lékařské genetiky UK - 2. lékařské fakulty v Praze-Motole. Účastní se výuky lékařské biologie a klinické genetiky a spolupracuje při přípravě přijímacích testů. V centru jeho odborného zájmu je molekulárně cytogenetická diagnostika chromozomových aberací, zejména mikrodelečních syndromů. Zabývá se též lékařskou ekologií, ekogenetikou a geografickou medicínou.

Dezsö Kosztolányi

Dezső Kosztolányi byl maďarský básník, prozaik a překladatel. Narodil se v  uherském městě Subotica, které mu později posloužilo jako model pro fiktivní město Sárszeg, použité v jeho novelách. Začal studovat v Budapešti a později ve Vídni, kde také začal pracovat jako novinář. Od roku 1908 byl budapešťským zpravodajem. V roce 1907 vydal první básnickou sbírku Mezi čtyřmi zdmi, v roce 1910 druhou, Nářky chudého dítěte, která byla velmi úspěšná. Od té doby vydal obrovské množství novel i básnických sbírek, téměř jednu knihu ročně. Od roku 1908 přispíval do časopisu Nyugat svými básněmi. Zemřel v roce 1936 na rakovinu. Mimo své vlastní dílo byl velmi plodným překladatelem, zejména z angličtiny. Do maďarštiny přeložil například Romea a Julii, Alenku v říši divů či Kiplingovu báseň Když. Překládal také básně Rainera Maria Rilkeho a Paula Valéryho. Antologie překladů: Moderní básníci , Čínské a japonské básně .

Vlastimil Kožnar

Narozen 1929, zemřel 1997. Publikace z oboru vojenství, překlad z ruštiny.

Václav Koubek

Narozen 2. 3. 1955 v Brně. Hudebník, herec, spisovatel, divadelní režisér, scénárista a skladatel.

Stanislava Kovářová

PhDr.; historička, archivářka; Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc; odborné zaměření: regionální dějiny střední a severní Moravy, dějiny Olomouce, dějiny staré olomoucké univerzity, historické prameny, problematika starých tisků.

Radomír Kolář

Radomír Kolář byl český malíř, ilustrátor a výtvarný pedagog. Nejprve začal malovat jako malířský autodidakt se základy kreslení od Rudolfa Pucholda na rakovnické reálce, po válce do roku 1950 studoval na AVU v Praze, nejprve u Vratislava Nechleby, ale záhy přešel k Miloslavu Holému. Poté na akademii zůstal až do roku 1964, kdy odešel do Armádního výtvarného studia. Mezitím také pracoval na ilustracích pro Mladou frontu. Později se pro období 1983–1989 vrátil na akademii . Tvořil zejména obrazy koní a jiných zvířat, významnou roli také tvořila monumentální tvorba s tematikou bojů československé armády, husitství apod., mezi velké projekty patřil zejména gobelín pro Federální shromáždění, případně mozaika pro Národní památník na Vítkově. V roce 1978 se stal zasloužilým a v roce 1985 národním umělcem.

Radim Kopáč

Radim Kopáč je český literární a výtvarný kritik, publicista, editor, nakladatelský a časopisecký redaktor. Absolvoval bakalářský cyklus žurnalistika na Fakultě sociálních věd University Karlovy a magisterský cyklus mediální komunikace tamtéž . Od roku 2010 je zaměstnancem Oddělení literatury a knihoven Ministerstva kultury ČR. Žije v Praze. V roce 1999 spoluzaložil kulturně-společenský měsíčník na internetu Dobrá adresa, jehož byl v roce 2000 šéfredaktorem. V letech 2001–2007 byl redaktorem časopisu Psí víno, v roce 2002 redaktorem kulturního magazínu Uni, v letech 2002–2005 literárním redaktorem kulturní redakce Českého rozhlasu Vltava, v letech 2002–2005 šéfredaktorem literárního čtvrtletníku Intelektuál, v letech 2005–2009 šéfredaktorem internetového Portálu české literatury, v letech 2007–2015 členem redakční rady literární revue Weles, v letech 2010–2015 editorem časopisu Živel. Své literární a výtvarné recenze, kritiky, rozhovory, studie a další texty publikuje od roku 1998 v různých časopisech, novinách a v rozhlase. Je autorem řady doslovů a předmluv, zejména k titulům ze současné české literatury. Jeho texty byly přeloženy mj. do angličtiny, francouzštiny, maďarštiny, němčiny, rumunštiny, španělštiny a ukrajinštiny. Spolupracuje s různými nakladatelstvími, např. Academia, Karolinum, Paseka, Pulchra, Slovart. Uspořádal výbory nebo soubory děl E. Boka, E. Bondyho, E. Brikciuse, G. Erharta, I. Haráka, J. Hiršala, A. Klimenta, M. Koryčana, O. Maleviče, O. Mizery, J. A. Pitínského, R. Ráže, M. Růžičky, J. Řezáče, P. Řezníčka, J. Suka, J. Šavrdy, I. Vöröse, J. Wolkra aj. Z angličtiny přeložil knihy Em & Lo: Sex. Jak na to a Steven J. Schneider: 101 hororů, které musíte vidět, než zemřete . Byl kurátorem výstav Slovem i obrazem , Michal Singer: Muž s ohnivou koulí , Umění komiksu / komiksovost v umění , Ivo Vodseďálek: Dva úsměvy a...

Miroslav Kotrba

Dietolog, práce z oboru.

Milan Kopecký

Narozen 14.5.1925 v Brně, zemřel 17.9.2006. PhDr., CSc., profesor české literatury, komeniolog, publikační a redakční činnost v oboru.

Milan Kocourek

Milan Kocourek je český atlet, který běhá za AK Kroměříž. Jeho kariéra začala v roce 2003, kdy si všiml, při hodině tělesné výchovy, jeho běžeckých kvalit učitel. Následně byl vyslán na školní přebor v přespolním běhu, kde ukázal své dobré kvality v krosovém terénu, následovala nominace do atletického B-týmu na středoškolském atletickém poháru v okresním kole. Poté jej Jiří Sequent, trenér brněnského Athletic Runners Club, nominoval do týmu ARC. Po dvou měsících tréninku se zúčastnil Mistrovství Moravy a Slezska v kategorii dorostenců, kde zaběhl 1500m za 4:24,31. Díky stříbru, které zde získal, se kvalifikoval na evropské hry ISF v Miláně, které se konaly v květnu 2004. Zde si vylepšil svůj čas na 4:12,83. O několik měsíců později byl nominován do atletické reprezentace dorostenců a zúčastnil se několika mezinárodních závodů. V roce 2006 se zúčastnil mezinárodního krosového závodu u Milána, kde získal bronzovou medaili v kategorii junioři. Dalším velkým úspěchem bylo vítězství na Mistrovství ČR v juniorském krosovém závodě, které mu zaručilo účast na Mistrovství Evropy v přespolním běhu v italském San Giorgiu. Zde se z celkového počtu 107 běžců umístil na 18. místě, což byl zatím nejlepší výsledek české reprezentace v historii evropských šampionátů. Mistrovství ČR v přespolním běhu ve Frýdku-Místku 17. března 2007 znamenalo pro něj první vystoupení v kategorii mužů. Zde získal po taktice start–cíl zlatou medaili. Pokořil i obhájce z roku 2006 Róberta Štefka. 17. srpna 2007 se zúčastnil velké ceny Slatiňan. První doběhl keňský závodník Henry Kosgei. Poté následoval Kocourek, který porazil druhého keňského závodníka Dicksona Kimutaie. Díky úspěchu na Mistrovství Evropy v přespolním běhu, byl jako jediný český atlet nominován na Mistrovství světa v krosu v keňské Mombase v březnu 2007. Z celkového počtu 168 závodníků se Kocourek umístil na 128. místě. V září 2007 se zúčastnil Mistrovství ČR v atletice do 22 let v Jablonci nad Nisou, kd...

Martina Viktorie Kopecká

Martina Viktorie Kopecká je česká farářka Církve československé husitské. Vystudovala teologii na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy, psychologii a speciální pedagogiku. Pracovala v nadnárodní korporaci. V roce 2011 byla pokřtěna v Církvi československé husitské a nyní působí jako farářka v kostele svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze a ve Strašnicích. Před tím byla krátce na praxi v náboženské obci v Horních Počernicích. Působí v mezinárodním ekumenickém hnutí, je předsedkyní ECHOS – poradního odboru Světové rady církví. V roce 2018 se účastnila katolické synody o mladých lidech v Římě. V roce 2020 byla prezidentkou festivalu Meeting Brno. Píše svůj blog Deník farářky, podle kterého vyšla na podzim v roce 2021 stejnojmenná kniha. Od září 2020 moderuje cyklus České televize Uchem jehly. V pořadu diskutuje s významnými hosty, kteří nezapomínají na duchovní rozměr lidského života. Dne 20. dubna 2021 bylo oznámeno, že se stane jednou z účastnic jedenácté řady taneční soutěže StarDance.

Marie Korandová

Plzeňská rodačka, jejíž kořeny sahají až na Chodsko , v současné době žijící na Slovensku. PhDr. Marie Majtánová–Korandová je absolventkou Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, obor čeština – ruština. Pracovala v Ústavu pro jazyk český někdejší ČSAV, po odchodu na Slovensko přednášela češtinu na vysokých školách v Nitře a Bratislavě. Kromě děl vědeckého a populárně naučného charakteru překládala z polštiny, lužické srbštiny a slovenštiny. Ve vlastní literární tvorbě je autorkou řady knih pro děti. Převyprávěla české a slovenské pohádky a pověsti, řada jejích titulů také čerpá ze života rostlin a živočichů. V tvorbě pro dospělé se Marie Korandová věnuje v historických románech Zahrada pod kulatou věží , Plzeňské předjaří , Volba profesora Klostermanna a Všerubský doktor se vrací především období národního obrození na Domažlicku, Plzeňsku a v Pošumaví. Marie Korandová má k západním Čechám osobní vztah. Narodila se v Plzni a maminka pochází právě z Chodska. Drobné legendické příběhy, s citem upravené jako odpovědi na věčnou dětskou otázku Proč?, ve velké většině sama zaznamenala podle vypravování svojí babičky, narozené roku 1873 ve Stráži u Domažlic. Řadu z nich znala i její maminka ročník 1904, samozřejmě i nejstarší babiččina sestra, narozená 1865. Většina příběhů nebyla nikdy publikována, pouze některé jsou roztroušeny v chodských pohádkách Boženy Němcové, Jana Františka Hrušky, Jindřicha Šimona Baara a Jiřího Kajera.

Marie Anna Kotrbová

Narozena 13. 2. 1925 v Günzburgu nad Dunajem, zemřela 17. 12. 2016. Historička umění, autorka katalogů k výstavám výtvarného umění, též autorka prací z oboru památkové péče a ochrany přírody.

Luboš Koláček,

Leopold Koželuh

Leopold Koželuh , narozený roku 1747 jako Jan Antonín Koželuh a později přijal jméno Leopold, aby se odlišil od svého stejnojmenného bratrance, byl významný český skladatel a hudební pedagog klasicistní éry. Byl současníkem Mozarta a Haydna a jeho kariéra vzkvétala ve Vídni, která byla v té době centrem hudební činnosti. Koželuh byl plodným skladatelem, jehož katalog zahrnuje řadu symfonií, koncertů, komorních skladeb, sonát a vokální hudby. Jeho styl se vyznačoval klasickými přednostmi, jako je jasnost, vyváženost a forma.

Kazuo Koike

Japonský ekonom a vysokoškolský pedagog zaměřený na ekonomiku práce.

Karel Kostroň

Narozen 25. 9. 1913 v Neumarktu , zemřel 21. 12. 1971 v Brně. Ing., RNDr., docent katedry kožišinářství, publikace z oboru, též autor prací o skautingu.

Josef Kotek

Narozen 11. 4. 1928 v Praze, zemřel 3. 6. 2009 tamtéž. PhDr., CSc., muzikolog a publicista , publikace z oboru.

Josef Košín z Radostova

Josef Košín z Radostova byl český advokát a spisovatel. Od mládí sbíral a upravoval lidové pohádky . Ve vlastní tvorbě se zaměřil na původní pohádky, povídky pro mládež a epigramy. Vzhledem k autorským úpravám a nekritickému přístupu ke zdrojům nemají jeho práce význam pro vědecké studium lidové tvorby; jejich styl je těžkopádný, nepříliš umělecký. V 50. a 60. letech 19. století byl velmi oblíbený, ve 20. století řadu jeho pohádek přepracoval Jiří Horák. Dodnes je známý např. příběh o Bumbrlíčkovi. Narodil se 14. září 1832 v obci Libenice u Kolína. Pocházel ze starého vladyckého rodu z Freudenfeldu a tak se i podepisoval, ale jeho rodiče již nebyli zámožní, otec pracoval jako lesník. Vystudoval gymnázium a pražskou právnickou fakultu a po promoci r. 1860 vstoupil do advokacie. Asi po pěti letech byl nucen se ze zdravotních důvodů právnické praxe vzdát a věnoval se převážně literární činnosti. Trpěl přitom hmotným nedostatkem, pomoc mu poskytovala advokátní komora a spolek Svatobor. Zemřel po dlouhé nemoci 10. listopadu 1911 v Praze, pohřben byl na Olšanech. K literární tvorbě přivedla Košína náhoda. V říjnu 1854, kdy jako student bydlel na Malé Straně, nemohl jeho spolubydlící Josef Motejlek spát a aby si zlepšil náladu, vyprávěl Košínovi pohádku. Ten si ji zapamatoval, zapsal a pod názvem Jednou ranou devět zabil uveřejnil v Mikovcově Lumíru. Tento první úspěch ho podnítil k další tvorbě. Když přijel na vánoce 1854 domů , nechal si od okolních obyvatel vyprávět pohádky a zapsal i ty, které slýchal v dětství. Ve sbírání pokračoval i poté, co se roku 1856 jeho rodiče přestěhovali do Pardubic. Pohádky, mezi nimiž byl již i Bumbrlíček, publikoval především v časopisech Lumír a několik i jinde . Košínovy práce vyšly...

Josef Kopal

Josef Kopal byl český literární historik, romanista, vysokoškolský profesor a překladatel z francouzštiny, autor prvních českých souborných dějin francouzské literatury od nejstarších památek až po dobu nejnovější. Narodil se jako syn rolníka. Středoškolské vzdělání získal v letech 1894–1902 na gymnáziu v Jičíně a pak vystudoval francouzštinu a němčinu na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Svá studia prohloubil pobytem na univerzitě v Neuchâtelu roku 1905 a na univerzitě v Grenoblu roku 1910. Po studiích pracoval nejprve jako středoškolský profesor. Krátce učil na reálce v Bučovicích, v letech 1909–1912 byl profesorem gymnázia v Kolíně a v letech 1912–1921 v Litomyšli. Od roku působil 1921 na reálce v Praze na Smíchově. Roku 1924 získal doktorát filozofie za disertační práci Flaubertova estetika. Roku 1928 se habilitoval na Univerzitě Komenského v Bratislavě prací Literární teorie Boileauova a roku 1930 tam byl jmenován mimořádným a v roce 1935 řádným profesorem dějin francouzské literatury. V letech 1936–1938 působil současně na Masarykově univerzitě v Brně a roku 1938 přešel do Prahy na Univerzitu Karlovu. Během druhé světové války organizačně působil v Kruhu moderních filologů a sbíral materiál pro své Dějiny francouzské literatury. Po válce se vrátil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde v letech 1945–1952 vedl katedru romanistiky. Roku 1955 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. Přispíval do různých periodik, zvláště pak do Časopisu pro moderní filologii, jehož byl od roku 1947 vedoucím vedoucím redaktorem. Na počátku své vědecké činnosti se orientoval především na literaturu francouzského klasicismu. Později se stále více soustřeďoval na prózu 19. a 20. století, především na Flauberta, Rollanda a Barbusse. Literární díla zasazoval do širších historických souvislostí a směřoval k postižení literárních vývojových tendencí a duchovních proudů. Působil té...

Josef Koďousek

Český hráč na klasickou violu.

Jiří Kotyk

PhDr. Jiří Kotyk po ukončení studia na pedagogické fakultě působil řadu let jako učitel. Věnoval se dosud především regionální historii, hlavně oblasti východních Čech v období novověku. Nyní je odborným asistentem Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové, kde pracuje v tamním Ústavu historických věd. V devadesátých letech se zapojil do činnosti odborné komise České biskupské konference pro studium problematiky spojené s osobností, životem a dílem M. Jana Husa, pro niž připravil řadu materiálů. Dosavadním vyvrcholením tohoto jeho úsilí je právě vydávaná monografie „Spor o revizi Husova procesu“.

Jiří Konvička

Autor publikací o rukodělných pracích. Činný v letech 1973-1980.

Jerzy N Kosiński

Americký spisovatel a esejista polského původu.

Jaroslav Koblížek

Narozen 17.1.1943 v Lomnici nad Popelkou. Lesní inženýr, zabývá se systematickou botanikou, dendrologií a užitkovými rostlinami subtropů a tropů. Práce v oboru botaniky.

Jana Kopecká

Příběh manželky herce Miloše Kopeckého, která se musela vyrovnat s projevy deprese svého slavného muže i s jeho nevěrami. O Miloši Kopeckém se ví, že to byl výborný herec. Ví se o něm, že byl milovníkem žen a touto svojí vášní se nijak netajil. Je také známé, že byl celoživotně sužovaný těžkou nemocí zvanou deprese. Méně již se ví o tom, jak to všechno snášela žena, která mu byla desítky let nejblíže a prožívala s ním všechny jeho vzestupy a pády. Jana Kopecká – mezi přáteli Žanda – vystudovala konzervatoř a byla tanečnicí v několika divadlech. S Milošem Kopeckým se seznámila při natáčení filmu Limonádový Joe a v roce 1962 se vzali. Nějakou dobu vydržel být věrným manželem, ale brzo si začal všímat i jiných žen a svoji nevěru nikdy neskrýval. Zatímco kolegové z divadla se s milenkami plížili nocí postranními uličkami s vyhrnutým límcem, aby je nikdo nepoznal, on šel hrdě středem ulice s mladou dívkou. Jiné ženy v životě svého muže, to nebyla jediná těžkost, se kterou se Jana Kopecká musela v manželství s Milošem Kopeckým vyrovnat. Tou nejhorší byly těžké a dlouhotrvající deprese jejího manžela. Vzpomíná, jak už v době před svatbou měl Kopecký několikatýdenní výpadky, kdy skoro nemluvil a po svatbě se to ještě stupňovalo. Janě Kopecké chvíli trvalo, než pochopila, co se děje, že její muž je vážně nemocný a trpí depresemi. Popisuje hrůzy toho stavu, kdy vozila Miloše Kopeckého do Bohnic na elektrošoky, popisuje, jak se mu v těch dobách změnila pleť, hlas, jak si lidé z jeho okolí mysleli, že s nimi záměrně nemluví. Popisuje období mánií, které střídaly jeho deprese a kdy Miloš Kopecký chodil a bez rozmyšlení nakupoval zbytečnosti a ona je pak zase do obchodů vracela. Málokoho by napadlo, že i v dobách největší deprese odehrál Kopecký řadu divadelních a filmových rolí. Byla to ale právě Žanda Kopecká, která jej přesvědčovala, aby hrál a pomáhala mu. V noci k němu vstávala, hlídala ho, aby si něco neudělal. A jakmile se z deprese dostal, zmizel za jinou. Mnohá jiná ž...

Ján Korecký

Narozen 20.1.1905 v Chrudimi, zemřel 29.3.1963. Ing., dr., profesor nauky o materiálu, publikace z oboru.

Jan Kopřiva

Práce u oboru zahrádkářství.

Ján Chryzostom Korec

Ján Chryzostom kardinál Korec byl diecézní biskup nitranské římskokatolické diecéze, autor knih nejen s náboženskou tematikou. V roce 1939 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova . Studoval na gymnáziu v Kláštore pod Znievom, později až do roku 1950 studoval filozofii a teologii v Ružomberku, v Trnavě a v Brně. Během noci z 13. na 14. dubna 1950 komunistický režim násilně zlikvidoval řehole. Po této noci se ocitl v záchytném táboře. Po propuštění z internace odešel do civilního života a pracoval jako dělník až do roku 1960. Na kněze byl vysvěcen tajně v Rožňavě 1. října 1950 biskupem ThDr. Róbertem Pobožným. Už o rok později, 24. srpna 1951, jej jako 27letého biskup Pavol Hnilica vysvětil v Bratislavě na biskupa . Od biskupského vysvěcení používá rozšířené jméno Ján Chryzostom Korec. V následujícím období se věnoval studentům teologie a pomáhal jim ku kněžskému svěcení. Velkou pozornost věnoval i laickým pracovníkům v církvi. Veškerou tuto činnost však musel vykonávat tajně, protože neměl od komunistického režimu oficiální souhlas ke kněžské činnosti. V roce 1958 se o něj začala zajímat Státní bezpečnost. Zatkli jej a 11. března 1960 byl odsouzen za vlastizradu ke 12 rokům vězení. Prošel si věznicemi v Praze na Pankráci, Ruzyni, ve Valdicích, Leopoldově a v Ilavě. Z vězení byl propuštěný v roce 1968. Po propuštění z vězení až do dosažení důchodového věku v roce 1984 pracoval v různých dělnických profesích. Přitom ovšem neustával ve své kněžské službě, i když stále neměl státní souhlas. Během této doby se stal jedním z nejvýznamnějších osob v tajné církvi na Slovensku. Oficiální biskupské insignie dostal až v roce 1969, 18 let po vysvěcení biskupem, na audienci u papeže Pavla VI. V roce 1990 se stal rektorem bratislavského semináře. 6. února 1990 jej papež Jan Pavel II. jmenoval sídelním biskupem Nitry. Krát...

Igor Kotlán

Prof. JUDr. Ing. Igor Kotlán, Ph.D. et Ph.D. je absolventem Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Rigorózní zkoušku vykonal na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde získal titul JUDr. v oboru Finanční právo. Na této fakultě absolvoval rovněž doktorské studium v oboru Veřejné právo. Ekonomické vzdělání v magisterském a doktorském studiu získal na Ekonomické fakultě VŠB-TU Ostrava. Na této fakultě také habilitoval. V roce 2014 byl Prezidentem republiky jmenován profesorem. Vedle jeho právnické praxe stojí za zmínku také akademické působení prof. Kotlána, v němž se zaměřuje na oblast finančního a daňového práva a daňové politiky. Pravidelně se vyjadřuje v médiích k aktuálním otázkám daňové politiky a je autorem mnoha populárních článků v denním tisku. Je také autorem či spoluautorem celé řady odborných publikací, mezi nimi také několika monografií věnujících se současnému daňovému právu nejen v České republice, ale také v zahraničí.

Gabriela Končitíková

Eva Kollerová

Eduard Kohout

Národní umělec Eduard Kohout, vlastním jménem František Eduard Kohout, byl český herec, po desítky let byl jedním z protagonistů činoherního souboru Národního divadla v Praze, kde byl v angažmá v letech 1916 až 1960, kdy odešel do důchodu, ale pohostinsky zde hrál takřka do své smrti. Vystupoval i ve filmu, v rozhlase a televizi. Narodil se v Českých Budějovicích jako syn truhláře. Během studií na reálce v Plzni ho přivedl profesor Jaroslav Hurt k lásce k divadlu. Studia nedokončil, roku 1906 odešel k divadelní společnosti A. Šípkové. Do roku 1909 prošel řadou společností . U Zöllnera se Kohout setkal s Václavem Vydrou, který se stal jeho hereckým kolegou a přítelem. Jeho talent rozpoznal Vendelín Budil, který jej přijal v roce 1909 do Městského divadla v Plzni na Vydrovo doporučení. Zde pobyl Kohout čtyři sezóny do roku 1913, právě V. Budil se stal Kohoutovým vzorem, od něho převzal velké dramatické gesto, vzrušený výraz hlasu a pozdně romantické rysy herectví. Poté hrál Kohout rok v Intimním divadle na Smíchově. Mezi lety 1914–1916 byl členem Vinohradského divadla . Od roku 1916 zakotvil díky Jaroslavu Kvapilovi v Národním divadle, kde se záhy stal protagonistou shakespearovských her. Právě v meziválečném období dokázal tragickým postavám Shakespearovým a Sofoklovým vtisknout pečeť tehdejšího poválečného mládí s jeho pocity prožitého zla. Vytvořil tu přes sto postav světového i českého dramatu. Jeho herecká dráha prošla složitým vývojem, zpočátku ztvárňoval své role ve stylu psychologického realismu, později se přes impresionismus dostal k expresionismu. Svůj herecký projev dokázal postupně utlumit, stal se civilní až věcný. Eduard Kohout dokonale ovládal svůj hluboký sytý hlas, byl mistrem intonačního projevu, v němž dokázal být jedinečný a na první poslech poznatelný. Do dějin českého divadelnictví vstoupila jeho spolupráce s režiséry...

Daniel Kovář

Daniel Kovář je jihočeský archivář a spisovatel. Působí jako vedoucí českobudějovické pobočky státního oblastního archivu v Třeboni. Od roku 1998 napsal nebo se podílel na množství článků i knih o Českobudějovicku i o jednotlivých vesnicích

Dagmar Košková

Ilustrátorka dětských knih.

Barbora Kováčová

Slovenská vysokoškolská pedagožka, spoluautorka publikace o šikaně ve školách, též publikace o terapeutickém využití panenek.

Viliam Kořínek

Narozen 28. 3. 1915 ve Spittal an der Drau , zemřel 29. 11. 2006 v Bratislavě. Slovenský houslista a houslový pedagog, autor houslových metodik, též karikaturista.

Viktor Kotrba

Viktor Kotrba byl historik architektury, pracovník památkové péče a výtvarný teoretik. Narodil se v Günzburgu jako syn řezbáře Viktora Kotrby a bratr českého malíře a restaurátora F. Kotrby, pozlacovače a restaurátora Karla Kotrby , řezbáře a restaurátora Heřmana Kotrby , malíře, pozlacovače a rámaře Josefa Kotrby a historičky umění M. A. Kotrbové . V letech 1926–1930 studoval technické vysoké školy v Mnichově a v Karslruhe, obory architektura a pozemní stavitelství a dějiny umění na univerzitě v Mnichově. V letech 1933–1935 působil v architektonické kanceláři J. Stockara-Bernkopfa v Brně. V letech 1935–1936 spolupracoval se svým otcem na inventarizaci sbírek v muzeu Thaulow v Kielu. V roce 1937 nastoupil do Státního fotoměřického ústavu. Současně studoval dějiny umění na Karlově univerzitě . Studium ukončil roku 1951 získáním titulu PhDr. V letech 1940–1958 byl zaměstnán ve Státní památkovém úřadu, poté do roku 1973 vedl oddělení architektury v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Byl členem redakční rady časopisu Umění a členem rady Klubu Za starou Prahu . Zemřel v Praze roku 1973 a byl pohřben na hřbitově Malvazinky. Odborné články, většinou vycházející z památkářské praxe a aktuálních objevů, uveřejňoval ve Zprávách památkové péče. Z oboru středověké architektury se zabýval především dílem Petra Parléře, cihlovou gotickou architekturou a jagellonskou gotikou. Významně přispěl také k výzkumu barokní architektury, když vydal práce o Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi a zejména o barokní gotice Jana Blažeje Santiniho.

Věra Kopecká

Věra Kopecká je česká pedagožka, básnířka a překladatelka z polštiny. Věra Kopecká narodila se 14. července 1951 v Turnově. Do maturity žila v Jablonci nad Nisou, od roku 1992 bydlela v Broumově, nyní žije ve Křinicích. Od roku 2000 je organizátorkou Dnů poezie v Broumově a od roku 2006 členkou Východočeského střediska Obce spisovatelů. Vystudovala učitelství matematiky a deskriptivní geometrie na Karlově univerzitě. V letech 1980–1985 absolvovala na Lidové konzervatoři v Praze obory umělecký přednes, divadlo poezie a literární tvorba. Píše od studentských let. Vydala více než dvacet sbírek poezie. Je laureátkou mnoha literárních soutěží. Účastní se mezinárodních literárních festivalů a setkání v Čechách i v Polsku a na výtvarných plenérech. Organizuje česko-polské broumovské Dny poezie . Překládá a vydává poezii svých přátel. Fotografuje krajinu, měla řadu výstav v Čechách i v Polsku. Zabývá se rovněž tradičními lidovými technikami a řemesly. Básně Věry Kopecké se nejdříve začaly objevovat v časopisech , její verše byly recitovány v Čs. rozhlase, v Rubínu, ve Viole, v pořadech Hudební mládeže. Věnce sonetů Knižním debutem se stal v roce 1989 Věnec sonetů z napadaného sněhu ve sborníku Prvovýstupy: verše devíti autorů. Tímto cyklem znělek vyjádřuje prvotní fascinace milostným citem, láskou, na pozadí zimních metafor a obrazů. V roce 1998 pak V. Kopecká vydává Nekonečný život: věnec sonetů. Námětem cyklu je mateřská láska. Myslí na svou maminku, když se autorka sama stává matkou. Věnec sonetů Na prahu dne z konce roku 2012 opěvuje milostnou naději, naději na lásku a kterou nám dává láska. Příběh světla a tmy je věnec sonetů věnovaný životnímu příběhu osleplého polského malíře a sochaře Stanislawa Olszamowského. Haiku První sbírka haiku Toulavý měsíc je psaná původní japonskou stroficko...

Tereza Kopecká

Narozena 7. 6. 1984 v Mladé Boleslavi. Autorka publikací pro děti.

Štefan Patrik Kováč

Je slovenský učiteľ, duchovný poradca a kazateľ. V r. 2015 absolvoval mesačnú misijnú cestu do Afriky - do Ugandy. O svojich skúsenostiach napísal publikáciu "Toto je skutočná Afrika".

Stanislava Kociánová

Spoluautorka metodické příručky pro předškolní vzdělávání.

Petr Kolář

Narozen 26. 3. 1957 v Kutné Hoře. Novinář, odborný publicista, sportovní redaktor. Původně výzkumný pracovník a redaktor v resortu ministerstva obrany.

Pavel Kosorin

Pavel Kosorin je český publicista a humanista. Po maturitě na gymnáziu ve svém rodném městě studoval na Teologické fakultě Jihočeské university v Českých Budějovicích , které zakončil 2002 bakalářským diplomem a pokračoval postgraduálním studiem personálního managementu a organizačního rozvoje na Masarykově universitě v Brně. Vedle toho je certifikovaným systemickým koučem a certifikovaným instruktorem kondičního běhu. Žije s rodinou v Šakvicích na Pálavě.  Od roku 2006 působí jako ředitel Centra sociálních služeb Armády spásy v Brně, v roce 2014 založil Potravinovou banku pro Brno a Jihomoravský kraj a dodnes ji vede.  V letech 1994–2016 publikoval sérii 12 knih aforismů na různá témata v brněnském nakladatelství CESTA. Roku 2010 mu vyšla kniha rozhovorů Sláva vítězům, čest poraženým aneb Ameriku objevili bezdomovci. Společně s Milošem Škorpilem vydal 2017 Modrou knihu o běhání v nakladatelství Euromedia. Vedle knih dlouhodobě publikuje články na serverech Neviditelný pes, Běžecká škola a Parlamentní listy. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2018 kandidoval jako nestraník za ČSSD v obvodu č. 59 – Brno-město. Se ziskem 4,51 % hlasů skončil na 6. místě.

Pavel Koblasa

Mgr. Pavel Koblasa se narodil 4. 6. 1975 v Českých Budějovicích, ale jeho předci pocházejí z Jindřichova Hradce a okolí. Na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudoval archivnictví. V letech 1992–1997 pracoval jako praktikant na jindřichohradeckém pracovišti Státního oblastního archivu Třeboň, v Okresním archivu v Českých Budějovicích a Jindřichově Hradci. V letech 1998–1999 byl archivářem českobudějovického okresního archivu a roku 2000 se stal městským kronikářem Českých Budějovic. Je autorem čtyřiceti publikací a kolem 160 odborných článků týkajících se historie jižních Čech, českých panství a středoevropské šlechty. Od roku 2007 pracuje v pražském Národním archivu.

Miroslav Kobza

Narozen 1969 v Zábřeze. Novinář, autor publikací s regionální tematikou.

Milena Kozderová

Narozena 29.2.1931. Autorka humoristické prózy.

Mikuláš Kováč

Slovenský básník, spisovatel pro děti a mládež, dramatik.

Martina Komárková

Spisovatelka, básnířka a scénáristka. Narodila se v roce 1963, vystudovala bohemistiku na FF UK. Pracovala mj. jako redaktorka nakladatelství Panorama, novinářka MfD a ředitelka kulturního domu v Jičíně. V současné době se věnuje tvorba scénářů pořad ČT \"Služby v našich službách plus\": Cestovní kanceláře, Cestovní agentury, Venkovská turistika, Kulturní cestovní ruch.