Všichni Autoři a témata

Josef Volák (14)

Josef Volák je český prozaik a překladatel, autor knih pro mládež. Josef Volák se vyučil elektrikářem a roku 1959 nastoupil jako dělník do Chemických závodů v Záluží u Litvínova. Zároveň večerně studoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Chomutově, Maturoval v roce 1963 a po základní vojenské službě se stal projektantem. Roku 1968 založil v Mostě společně s Daliborem Kozlem a Emilem Julišem nakladatelství Dialog, které bylo v polovině roku 1970 z politických důvodů zrušeno a začleněno pod Severočeské nakladatelství. Volák pak pracoval jako jeho redaktor v detašovaném pracovišti v Mostě. Roku 1982 Volák dálkově vystudoval filmovou a televizní dramaturgii a scenáristiku na FAMU a poté byl ve svobodném povolání. Roku 1990 se podílel na obnovení nakladatelství Dialog a začal také podnikat v oblasti výroby a prodeje dekorativních předmětů. Jako sběratel motýlů a brouků organizoval výpravy do Střední Asie, Sibiře, Jakutska, Mongolska, Číny, Tibetu a Nepálu.. Publikovat začal časopisecky roku 1965, první, kniha mu vyšla roku 1969. Ve svém díle se zabýval milostnými a manželskými vztahy, obliba v detektivkách a hororech se u něj projevila jednak volnými překlady povídek a románů irského spisovatele Josepha Sheridana Le Fanu, jednak vlastní tvorbou. Je také autorem dobrodružných knih pro mládež, ke kterým našel náměty na svých cestách..

Josef Švejcar (16)

Josef Švejcar byl český pediatr. V roce 1915 zahájil v Praze studium medicíny, dokončil ho však v roce 1921 v Bratislavě, jelikož se zde účastnil osvobození Slovenska čs. armádou. Začal působit jako asistent na dětské klinice UK v Bratislavě jako žák Jiřího Brdlíka. V roce 1931 přešel na dětskou kliniku do Prahy. V letech 1945–1966 byl již jako řádný profesor přednostou I. dětské kliniky, poté se stal vedoucím pediatrické katedry Ústavu pro doškolování lékařů a farmaceutů v Praze. Roku 1992 získal čestný doktorát lékařských věd Univerzity Karlovy. V roce 1997 obdržel Medaili Za zásluhy I. stupně. Je pohřben na roztockém hřbitově. Na jeho počest byla po něm pojmenovaná 30. června 2011 škola v Plzni, která nesla název Střední odborná škola profesora Švejcara a nabízela humanitní studijní obory. Dne 1. července 2011 byla sloučena se Střední průmyslovou školou strojnickou v Plzni.

Josef Formánek (19)

Josef Formánek se narodil 16. června 1969 v Ústí nad Labem. Spolu s Miroslavem Urbánkem založil v roce 1992 geografický časopis Koktejl. V roce 1993 mystifikoval českou mediální scénu příjezdem falešného Woody Allena do České republiky. Stál též u zrodu časopisů Oceán, Everest, Fénix, Kleopatra a Nevěsta. Založil školu pro reportéry, která funguje při magazínu Koktejl už několik let. Jako reportér procestoval více než 30 zemí světa. V tropickém pralese na ostrově Siberut strávil několik měsíců a podstoupil zde rituální tetování u kmene Mentawaj. Na podzim roku 2002 vystavoval mentawajské artefakty a fotografie v Národním muzeu v Prazev expozici Siberut - Oči duchů v rámci výstavy Tajemná Indonésie, kterou spolupořádal s Jiřím Hanzelkou, Miroslavem Zikmundem, Rudolfem Švaříčkem a Miroslavem Stinglem. V červnu 2004 se Formánkovi podařilo za přítomnosti veřejnosti napsat za 11 hodin a 19 minut ve výloze knihkupectví Neoluxor na Václavském náměstí v Praze svou druhou knihu Létající jaguár. Nakladatel ji za necelých 12 hodin vydal a dodal do knihkupectví od Ústí nad Labem po Ostravu. Stala se tak nejrychleji napsanou, vytištěnou a rozdistribuovanou knihou na světě. Své první dílo psal Formánek naopak dlouho. Když po sedmi letech psaní jeho knižní debut Prsatý muž a zloděj příběhů v listopadu 2003 vyšel, vzbudil tento román o ďáblu a zázracích, které může potkat každý z nás, obrovský ohlas u čtenářů a kritiky. Během jednoho roku se ho prodalo 26 000 výtisků a vychází již v pátém vydání. Propadl pití takovým způsobem, že skončil v protialkoholní léčebně. Napsal o tom knihu Úsměvy smutných mužů , podle níž vznikl stejnojmenný film. Josef Formánek žije v Malé Tatimerzi, nejmenší vesnici Českého středohoří. Má dceru Karolínu. A kamaráda Dalibora Nesnídala, který jeho texty ilustruje. Na podzim roku 2004 se Formánek rozhodl odejít z magazínu Koktejl a věnovat se již pouze psaní....

JoAnn Ross (23)

Americká spisovatelka.

Jiří Grygar (17)

Jiří Grygar je český astronom a astrofyzik, popularizátor vědy v oblasti astronomie, astrofyziky a vztahu vědy a víry, držitel několika ocenění. Je znám též jako dlouholetý člen Českého klubu skeptiků Sisyfos a jako člen a bývalý vicepresident Evropské rady skeptických organizací. Je členem Učené společnosti ČR, v letech 2004–2008 byl jejím předsedou. Narodil se 17. března 1936 u československých hranic ve slezském Heinersdorfu , tehdy součásti Německa v rodině československého celníka Josefa Grygara. V mládí býval skautem v oddíle v brněnských Černých Polích, do oddílu chodil i po přestěhování do Opavy. Absolvoval jedenáctiletku v brněnských Husovicích, kde odmaturoval v roce 1954. Mezi lety 1954 a 1957 studoval fyziku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, v letech 1957−1959 vystudoval na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy astronomii. Roku 1963 získal v Astronomickém ústavu Československé akademie věd hodnost kandidáta věd, o čtyři roky později na Matematicko-fyzikální fakultě UK titul RNDr. Od roku 1959 je členem Československé, resp. České astronomické společnosti, v letech 1992–1998 byl jejím předsedou. Po vystudování astronomie pracoval až do roku 1980 v Astronomickém ústavu ČSAV, od té doby působí ve Fyzikálním ústavu Československé akademie věd / Akademie věd České republiky. Má 3 děti, z nichž nejmladší je Lukáš Grygar, překladatel, publicista a odborník na počítačové hry. Jiří Grygar působí v Oddělení astročásticové fyziky Fyzikálního ústavu AV ČR. Celý život se věnuje také popularizaci astronomie a příbuzných oborů fyziky. Publikoval více než dvě stě odborných prací a řadu populárně-naučných publikací. Je autorem, spoluautorem a přispěvatelem mnoha rozhlasových a televizních vzd...

Jiří Baier (14)

Narozen 1937. Ing. chemie, mykolog, práce o dřevokazných houbách, též práce o monitoringu a ochraně hub na území ČR, autorem knih kuchařských houbařských předpisů a regionální literatury o Budči.

Jana Benková (32)

Slovenská spisovatelka Jana Benková napsala první knížku Rozhovory na tělo v roce 1996, pak její pokračování a psaní už se nepustila. Pracovala jako novinářka i jako mluvčí v jedné z politických stran. Po odchodu z politického prostředí se rozhodla věnovat jenom psaní. Její knihy se setkaly s velkým ohlasem a Benková si odnesla mimo jiné i cenu TOP autorka roku. Její romány se vyznačují dynamikou, pozitivním nábojem, čtivým jazykem, ale také nepostradatelným humorem. V současnosti je na Slovensku autorkou 42 knih – sbírek rozhovorů se známými osobnostmi, sportovci, politiky, sportovní encyklopedie Slovenské hvězdy v NHL, ale hlavně románů, ktorým se věnuje dodnes. V České republice, kde je díky svým kořenům po otci, křtěném Vltavou, taky doma, jí do začátku roku 2021 vyšlo 15 překladů kníh a další se chystají.

Jan Wenig (19)

Dr. Jan Wenig byl český spisovatel a rozhlasový publicista. Byl synem spisovatele a pedagoga Adolfa Weniga a Pavlíny , rozené Korbové, dcery pražského obchodníka. Rodina žila na Královských Vinohradech. Kromě otce bylo v rodině několik dalších osobností z oblasti kultury: Josef Wenig , Adolf Wenig ml. , František Adolf Šubert , Vojtěch Kristián Blahník . Jan Wenig maturoval na v roce 1924 na reálném gymnáziu na Vinohradech a vystudoval pražskou filozofickou fakultu, obor srovnávací dějiny literatur a dějiny divadla. Promoval v roce 1930. V letech 1931–1933 byl zaměstnán jako knihovník v Národní knihovně v Praze. Poté byl do roku 1937 zaměstnán jako redaktor časopisu Radiojournal. Od roku 1937 až do roku 1966 pracoval v pražském rozhlasu a byl autorem řady rozhlasových pořadů. V rozhlase vystupoval s vlastními pořady a přednáškami. Byl správcem pozůstalosti svého otce Adolfa Weniga. Je pochován v rodinném hrobě na Vinohradském hřbitově . V počátcích vydával dívčí romány. V době okupace se zvýšil jeho zájem o národní minulost a umění. Po válce se především věnoval kulturnímu místopisu Prahy. Dr. Jan Wenig byl autorem námětů filmů: Scénář: Jazykový poradce: Jan Wenig pravidelně vystupoval v rozhlase s osvětovými pořady. Byl autorem stovek drobných rozhlasových pořadů a rozhovorů, zejména s herci. Námětem rozhlasových pořadů Jana Weniga nebyla jen kultura, ale např. i civilní obrana – téma "Zabezpečujeme dům proti leteckému útoku" v roce 1938.

Jan Palička (24)

Narozen 1977 v Praze. Autor sportovních reportáží, redaktor.

Jan Novotný (18)

Český klasický klavírista.

Jan Květ (17)

Jan Květ byl český historik umění zaměřený na středověké umění, zejména iluminace, a na malířství přelomu 19. a 20. století, vysokoškolský pedagog, scénograf. Jan Květ pocházel z právnické rodiny, která se s otcovou službou často stěhovala. Od mládí se zajímal o výtvarné umění a památky, kreslil, maloval a věnoval se trojrozměrným návrhům. Absolvoval školní docházku v Táboře a poté v Praze na Jiráskově gymnasiu v Žitné ulici čp.308 . Dále vystudoval na Univerzitě Karlově v Praze učitelství dějepisu a zeměpisu pro střední školy. Jeho učiteli byli Josef Šusta, Václav Novotný, Lubor Niederle, Gustav Friedrich, Josef Pekař a Otakar Kádner. Květovy zájmy byly daleko širší, navštěvoval přednášky z dějin literatury u Arne Nováka, semináře Vojtěcha Birnbauma a přednášky dějin umění Karla Chytila a Antonína Matějčka. Soukromě studoval malbu u Oty Bubeníčka. V letech 1919–23 byl asistentem a knihovníkem Historického semináře UK. Ve školním roce 1922–1923 Květ získal roční stipendium francouzské vlády a studoval v Paříži na Sorbonně a na École du Louvre, kde medievalistiku přednášeli slavní profesoři Émil Male, Marcel Aubert a Paul Vitry. Roku 1923 nastoupil jako asistent do Národního muzea, od roku 1924 byl jmenován adjunktem v oddělení historické archeologie Národního muzea v Praze, kde se definitivně rozhodl věnovat vědecké kariéře v oboru dějin umění středověku. Katalogizoval sbírky Lapidária a v letech 1940-1942 byl vedoucím národopisného oddělení. Pracovní poměr v muzeu ukončil roku 1945. Roku 1931 se prací o iluminovaných rukopisech královny Elišky Rejčky habilitoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako soukromý docent středověkého umění. Téhož roku napsal zásadní stať do akademického Dějepisu umění v Čechách I. Roku 1933 se mu narodil syn Jan Květ, pozdější přírodovědec . V roce 1945 byl jmenován profesorem UK a roku ...

Jan Beneš (20)

Emil Hakl se narodil 25. 3. 1958 v Praze. Pracoval jako aranžér, knihovník, skladník, strojník, zvukař, textař a redaktor. Vystudoval Státní konzervatoř Jaroslava Ježka, obor tvorba textu. Je jedním ze zakládajících členů volného literárního sdružení Moderní analfabet. Publikoval v časopisech Iniciály, v revui Moderní analfabet, v Literárních novinách, ve Tvaru, v internetovém časopise Dobrá adresa a v různých sbornících a almanaších. V současné době se živí jako novinář v týdeníku Instinkt. Ve své literární tvorbě se zpočátku věnoval poezii, prózu píše od roku 1998.

Ivo Pondělíček (17)

Ivo Pondělíček byl český sexuolog, malíř a filmový teoretik. Byl autorem řady sexuologických publikací, také kultovní příručky pro dospívající Sexuální zrání mladého muže. Promoval na Masarykově univerzitě v Brně, poté působil jako lékařský psycholog v Karlových Varech. Od roku 1959 přednášel psychologii filmu na FAMU, poté na Filozofické fakultě UK v Praze. Ze škol byl donucen odejít a zaměřil se na sexuologii. V 80. letech působil na klinice popálenin. Založil první poválečnou manželskou poradnu v Československu. Zkušenosti ze sexuologické praxe přenesl později do výtvarného umění, kterému se aktivně věnoval až v důchodovém věku.

Ivan Klicpera (27)

Ivan Klicpera byl syn Václava Klimenta Klicpery z jeho druhého manželství, český spisovatel. Narodil se v Hradci Králové, jako nejmladší syn dramatika Václava Klimenta Klicpery. Ten se po předčasném úmrtí první manželky Anny v roce 1838 oženil s Annou Trnkovou, pozdější matkou Ivana Klicpery. Roku 1846 získal Václav Kliment Klicpera profesorské místo v Praze a rodina se do hlavního města přestěhovala. Z prvního manželství přivedl Václav Kliment Klicpera do nové rodiny pět dětí, o které se Anna Klicperová-Trnková starala. Další děti se narodily v novém manželství, vyššího věku se však dožil pouze Ivan Klicpera. Ten vystudoval Akademické gymnázium a v letech 1865-1869 studoval právnickou fakultu. Od roku 1867 pracoval při studiu jako advokátní koncipient. Doktorské zkoušky z důvodu těžké choroby nevykonal. Posledních dvanáct let svého života trpěl Ivan Klicpera plicní chorobou. Téměř nevycházel z domu a ošetřovala ho jeho matka Anna Klicperová . Byl pochován na pražských Olšanských hřbitovech. Nejúspěšnější román Ivana Klicpery Jindra vyšel více než třicetkrát v letech 1876-1947, novodobé upravené vydání pod titulem Jindra, hraběnka Ostrovínová ještě v roce 1992; román byl třikrát zfilmován a uváděn v divadelních adaptacích. Jednalo se o předchůdce tzv. dívčích románů. Práce Ivana Klicpery vycházely též časopisecky. V pracích s historickými náměty nedosáhl úrovně současníka Václava Beneše Třebízského. Na námět románu Jindra byly natočeny tři filmy: Román Jindra byl pod titulem Jindra, hraběnka Ostrovínová též zdramatizován, od roku 1917 uváděn pražským Švandovým divadlem. Pražské Divadlo komedie uvádělo adapatci jako dvoudílnou s tituly Jindra a Jindra, hraběnka Ostrovínová a v roce 1934 dostal román podobu operety s hudbou Rudolfa Piskáčka. Mimo svou volnou literární činnost byl Ivan Klicpera též propagátorem díla svého otce. S Emilem Semrádem sepsal Klicper...

Helen Brooks (24)

se narodila a dodnes žije se svou rodinou v Northamptonu v Anglii. Ačkoliv velmi ráda tráví dovolenou někde v cizích zemích, nikde jinde by žít nechtěla. Helen potkala svého manžela v šestnácti letech a i dnes po pětatřiceti letech je mezi nimi stále stejné kouzlo. Mají tři krásné děti Caru, Faye a Benjamina. V domě s nimi žijí ještě domácí mazlíčci - dva psi. Helen začala psát v roce 1990, kdy oslavila čtyřicáté narozeniny. Splnila si tak svůj sen z doby dospívání, neboť předtím se musela věnovat svým třem dětem a hektickému rodinnému životu. Dnes má na svém kontě již osmatřicet romancí a několik ság. Helen je velkou milovnicí zvířátek, dlouhých procházek po okolí s manželem, čtení a plavání. Volný čas velmi ráda tráví na své nádherné staré zahradě v lehátku na slunci a se sklenkou dobrého červeného vína. Helen se v současné době věnuje pouze psaní romantických příběhů, což ji plně uspokojuje. Sama se přesvědčila, že realita je leckdy zajímavější než fantazie. Při psaní příběhů čerpá ze svých zkušeností sekretářky - moc dobře ví, že každá mladá dívka sní o svém šéfovi. Jejím nejoblíbenějším filmem je Osobní strážce a miluje písničky od Beatles. Na mužích nejvíce obdivuje něžnost.Na otázku, čím by byla, kdyby nepsala knížky, odpověděla: "Určitě bych pracovala v nějakém zvířecím útulku nebo jako veterinární sestra." České čtenářky si od Helen Brooksové mohly dosud přečíst deset knížek v edicích Polibky , Romance a Desire a na další se mohou těšit.

Frances Hodgson Burnett (21)

Frances Eliza Hodgson Burnettová byla anglo-americká prozaička a dramatička, autorka více než padesáti knih a třinácti divadelních her pro děti i pro dospělé. Rozená Hodgsonová, dětství prožila v Anglii. Po smrti otce se zchudlá rodina přestěhovala roku 1865 do USA k příbuzným do Knoxville v Tennessee. V devatenácti letech začala v různých časopisech publikovat své první práce, aby finančně pomohla rodině, protože se po smrti své matky musela starat o čtyři mladší sourozence. Roku 1873 se provdala za Swana Burnetta, dva roky s ním žila v Paříži, kde se jí narodili dva synové. Po návratu do USA se s manželem usadila ve Washingtonu a zde začala psát svá románová díla. Její sentimentální a naivně moralistní příběhy se staly velmi oblíbenými a vydání jejího románu Little Lord Fauntleroy roku 1886 z ní udělalo světově proslulou autorku. Později žila střídavě v USA a v Anglii. Roku 1892 zemřel její nejstarší syn na tuberkulózu, což u ní vyvolalo deprese, se kterými zápasila po celý další život. Roku 1898 se rozvedla, neboť její manžel žil velmi marnotratným životem. Znovu se provdala roku 1900, ale toto manželství vydrželo pouze rok. Ke konci života se usadila na Long Islandu v New Yorku, kde roku 1924 zemřela. Frances Burnettová ve svých románech úspěšně kombinovala realistické detaily ve vykreslení postav a prostředí s romantickými zápletkami plnými nečekaných zvratů. Několik svých románů také zdramatizovala. V on-line databázi Internet Movie Database je možno nalézt 55 filmových a televizních titulů, z nichž téměř dvacet bylo natočeno již v éře němého filmu. K nejznámějším adaptacím patří americký film Little Lord Fauntleroy režiséra Johna Cromwella z roku 1936 a rovněž americký film The Little Princess režiséra Waltera Langa z roku 1939 se Shirley Templeovou v titulní roli. První fil...

Evan Hunter (19)

Ed McBain, známý též jako Evan Hunter, rodným jménem Salvatore Lombino byl americký spisovatel a scenárista. Svá díla psal pod řadou pseudonymů. „Serióznější“ výtvory zpravidla pod jménem Evan Hunter, které později přijal za vlastní. Uznání si vydobyl románem Džungle před tabulí z prostředí americké střední školy. Napsal též scénář k filmu Alfreda Hitchcocka Ptáci . Do paměti čtenářů se však nejvíce zapsal pod pseudonymem Ed McBain jako stvořitel kriminálního cyklu 87. revír, v jehož více než pěti desítkách detektivních románů zachycuje příběhy policisty Steva Carelly a jeho kolegů ze smyšleného amerického velkoměsta Isoly, nápadně se podobajícího autorovu rodnému New Yorku. Dále je třeba připomenout jeho detektivky s hlavním hrdinou advokátem Matthewem Hopem, které také došly velkého čtenářského uznání. McBainovy detektivky vynikají faktografickým realismem, vypravěčskou lehkostí a pozorovatelským talentem, s nimiž autor vykresluje množství figurek svého velkoměstského panoptika. Některé jeho romány byly použity jako předlohy detektivních seriálů . Jeho dalšími autorskými pseudonymy byly Hunt Collins, Ezra Hannon, Richard Marsten, John Abbot a Curt Cannon. Narodil se roku 15. října 1926 v New Yorku na Manhattanu, ale od dvanácti let žil v Bronxu. V New Yorku také chodil na základní a střední školu. V roce 1944 byl odveden k námořnictvu; po návratu do civilu v roce 1946 dovršil své vzdělání na newyorské Hutton College, kterou opustil s titulem bakaláře svobodných umění. Na universitě se také seznámil se svou budoucí ženou, se kterou se v posledním ročníku oženil. Psát se pokoušel už za studií, ale po odchodu z university nejprve prošel celou řadu zaměstnání: odpovídal na telefonické dotazy u Americké automobilové společnosti; u jiné firmy nabízel telefonicky restauracím mořské raky a kromě platu dostával i naturálie: tolik mořských raků, kolik jich...

Emanuel Rádl (19)

Emanuel Rádl byl významný český biolog a polemicky originální vitalistický filosof, angažovaný zastánce Masarykova kritického realismu a odpůrce pozitivismu. Narodil se v početné rodině malého obchodníka, navštěvoval gymnázium v Benešově a v Domažlicích a na matčino přání vstoupil do noviciátu v augustiniánském řádu, kde ale pobyl jen dva roky . Brzy jej však opustil s tím, že poněkud zanevřel na katolickou církev, později přestoupil k protestantismu a stal se jedním z jeho čelných teoretiků. Na Karlově univerzitě studoval biologii a zde také roku 1898 promoval. Pracoval pak jako asistent Ústavu zoologie Filosofické fakulty UK, byl středoškolským profesorem v Plzni, v Pardubicích a od roku 1902 v Praze na gymnáziu v Ječné . Roku 1904 se stal docentem zoologie a dějin biologických věd, od roku 1919 řádným profesorem přírodní filosofie. V roce 1922 podnikl cestu kolem světa a z těchto dojmů vznikla kniha Západ a Východ. Roku 1934 předsedal 8. mezinárodnímu filosofickému kongresu v Praze, ale už roku 1935 ho těžká nemoc prakticky vyřadila z veřejného života. Zemřel v úplné domácí izolaci a pod tlakem válečné situace, jíž se statečně vzepřel v Útěše z filosofie. V první fázi svého života se zabýval celou řadou přírodovědných oborů, od mineralogie až po etologii, zejména vývojem nervové soustavy a zraku. Jeho práce o fototropismu zakládají vědeckou etologii u nás. Mezinárodně jej proslavily jeho Dějiny biologických teorií, ovlivněné Hansem Drieschem, které vyšly původně německy , dále anglicky a španělsky ; úplné české vydání vyšlo až roku 2006. Už počátkem 20. století se však jeho zájem začal obracet k filosofii, k veřejným záležitostem a k náboženství. Za první světové války přestoupil k protestantismu a pod vlivem Masaryka se začal věnovat veřejným otázkám. Svými radikálními názory na vědeckou poctivost, ...

Edith Piaf (17)

Edith Piaf , narozená jako Édith Giovanna Gassion 19. prosince 1915 v Paříži, je jednou z nejslavnějších francouzských zpěvaček všech dob. Její hudební kariéra začala ve 30. letech 20. století, kdy byla objevena při zpívání na pařížských ulicích. Piaf si díky svému silnému hlasu a emotivnímu projevu rychle získala slávu a proslavila se svými baladami o lásce, ztrátě a smutku. Její charakteristická píseň "La Vie en Rose", vydaná v roce 1947, se stala trvalým mezinárodním hitem a je dodnes široce uznávaná.

Diana Palmer (29)

Diana Palmerová se narodila roku 1946 jako Susan Eloise Spaethová. Šestnáct let pracovala jako novinářka, první knihu napsala roku 1979 pod pseudonymem Diana Palmerová. Od r. 1972 je vdaná, syn Blayne, který se věnuje právnické činnosti, z ní r. 2009 už udělal dokonce babičku. Na přelomu tisíciletí se Diana vrátila ještě jednou na vysokou školu, kterou zdárně ukončila v roce 1995 - získala diplom z historie jako hlavního oboru a z archeologie a španělštiny jako z vedlejších oborů. Ani její manžel po dobu jejích studií nezahálel a byl diplomován v oboru výpočetní techniky a programování. DIANA PALMEROVÁ se dnes věnuje hlavně psaní příběhů pro edice Silhouette romance, MIRA a Historické romance. Její knihy jsou velmi oblíbené a vydávají se po celém světě. Mezi její největší hobby patří práce na zahradě, archeologie , antropologie, astronomie, hudba a chov leguánů. Jedna z nejzářivějších hvězd mezi souhvězdími skvělých autorek knížek z nakladatelství Harlequin, už patří mezi veteránky. Narodila se roku 1946 jako Susan Eloise Spaethová, takže v roce 2011 oslavila již své pětašedesátiny. Ostruhy jako autorka získávala po dobu prvních šestnácti let po ukončení studií, kdy pracovala jako novinářka. Psát knihy začala relativně pozdě, první jí vyšla až roku 1979, tedy když jí bylo už třiatřicet let. Tehdy také poprvé užila pseudonym Diana Palmerová. Od roku 1972 je vdaná, vlastním jménem se jmenuje Diana Kyleová. Toto jméno, jež sňatkem získala, jí posloužilo k vytvoření jednoho ze dvou dalších pseudonymů, které pravidelně užívá. Jako Susan Kyleová píše romance, jako Susan S. Kyleová pak vědecko-fantastické romány. Kromě toho jí čtenářky a čtenáři znají i jako Dianu Blayneovou a Katy Currieovou. Když už se hovoří o románech ve stylu science fiction, je vhodné připomenout ještě jeden její oblíbený žánr. Již v dětství milovala knihy slavného amerického autora Zanea Greye o americkém Západě. A...

Daniel Kollár (31)

RNDr., CSc., narozen 13. 9. 1963 v Trnavě, slovenský geograf, práce z oboru, vlastivědný průvodce.

Dan Abnett (31)

Dan Abnett je Britský autor komiksů a romanopisec. Jeho spolupracovníkem je Andy Lanning. Pracuje na knihách pro Marvel Comics, a jejich značku Marvel UK od devadesátých let 20. století. Také přispívá do titulů DC Comics. Jeho tvorba z prostředí Warhammer Fantasy a Warhammer 40 000 románů a grafických románů pro Black Library společnosti Games Workshop nyní čítá několik tuctů titulů s prodejem přes 1 150 000 kopií ke květnu 2008. V roce 2009 vyšel jeho první původní román. Jako jeden z autorů AD 2000 byl zodpovědný za tvorbu komiksů Sinister Dexter. Ostatní originální příběhy obsahují Black Light, Badlands, Atavar, Downlode Tales, Sancho Panzer, Roadkill a Wardog, které jsou založeny na hře stejného jména. Přispěl také k pokračování sérií komiksů Judge Dredd, Durham Red a Rogue Trooper. Pro Marvel Comics spolupracoval na titulech Death´s Head 2, Battletide, Rytíři Pendragon The Punisher, War Machine, Annihilation: Nova a různé X-Men tituly. Na DC obnovil Legii of Super-Heroes jako limitovanou sérii Legion Lost a pak pokračující sérii Legion. Své práce pro DC vytváří s Andy Lanningem; jsou často označovány jako DnA. Pro Dark Horse Comics napsal společně s Ianem Edgintonem Planet of the Apes: Blood Lines. Je autorem románů zasazených do vesmíru Warhammeru 40 000. Patří mezi ně série Gauntových duchů, trilogie Eisenhorn a Ravenor a první kniha série Horovo Kacířství, bestseller SF Horus Rising, který vyšel přeložen v roce 2011 pod názvem Horovo Povstání. Napsal pět románů ze světa Warhammer Fantasy. V roce 2007 napsal román nazvaný Hraniční Princové pro vedlejší produkt Doctor Who Torchwood. V roce 1994 napsal propagační komiks na podporu otevření horské dráhy Nemesis v Alton Towers. V roce 2008 spolu s Lanningem převzal The Authority. V červnu 2008 podepsal spolu s Lanningem dohodu s Marvel. Smlouva jim umožňuje dokončit stávající závazky, a tak budou moci dokončit svůj patnáctý díl The Authority. Napsal scénář pro Games Wo...

Bing Crosby (5)

Bing Crosby byl americký zpěvák a herec, jehož kariéra trvala více než půl století. Narodil se jako Harry Lillis Crosby 3. května 1903 v Tacomě ve státě Washington, proslavil se na počátku 30. let 20. století a stal se jedním z nejpopulárnějších a nejvlivnějších hudebních umělců 20. století. Crosbyho hladký barytonový hlas z něj udělal nejprodávanějšího nahrávacího umělce až hluboko do rockové éry, s více než půl miliardou desek v oběhu.

Antonín Matzner (13)

Antonín Matzner byl český publicista, spisovatel, producent, hudební režisér a dramaturg. Antonín Matzner studoval klavír u Marty Mikelkové, hudební teorii a skladbu u Josefa Bartovského, Bořivoje Mikoty a Františka Kováříčka. Po studiích začal publikovat v časopisech Mladý svět, Melodie, Hudební rozhledy atd. V roce 1960 založil v Plzni jazzový klub. Zabýval se hlavně hudební lexikologií. Kromě publicistické činnosti prakticky spolupracoval s předními populárními i jazzovými interprety jako producent a hudební režisér. Byl dramaturgem festivalu Pražské jaro.

Ann Major (26)

Aleš Skřivan (14)

Narozen 11.11.1944 v Uhříněvsi. Prof., PhDr., historik, práce a překlady z oboru novodobých dějin a mezinárodních vztahů.

Alena Jakoubková (30)

Alena Jakoubková píšící též pod pseudonymy Anita Pilar a Aliena de Longhe, je autorkou deseti knih, jedenáctá je připravena k vydání a na dvanácté usilovně pracuje. Povoláním je literární redaktorka, k vydání připravuje zejména publikace o umění a historii. První kniha jí vyšla v roce 1999; ačkoli si vždy přála psát romány, osud jí z počátku přihrával jiné žánry. Na jedné straně Ostrov ve znamení tygra a draka, reportážní kniha o Tchaj-wanu, na druhé Hubnout musíš od hlavy, kniha, v níž popsala, jak se jí podařilo v padesáti letech zhubnout skoro dvacet kilo – a váhu si udržet. Svou tvorbou záměrně oslovuje ženy. Chce jim okořenit život romantikou a nabídnout oddechové čtení bez krve a násilí.

Vojtěch Jarník (21)

Vojtěch Jarník, též Adalbert Jarník , patřil mezi největší české matematiky 20. století. Narodil se v rodině Jana Urbana Jarníka , doktora filozofie a profesora na české univerzitě v Praze a Jindřišky , rozené Eysseltové, šlechtičny z Klimpely . Byl nejmladší ze šesti dětí. Coby absolvent První české reálky v Ječné ulici v Praze nastoupil Vojtěch Jarník roku 1915 ke studiu matematiky a fyziky na Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1919 vykonal zkoušku učitelské způsobilosti z fyziky a o rok později z matematiky. V roce 1921 následoval doktorát za práci O kořenech funkcí Besselových. Již v době svého studia byl v letech 1919–21 asistentem na české technice v Brně u profesora Jana Vojtěcha. Od roku 1921 přešel do Prahy k profesorovi Karlu Petrovi na Přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity. V roce 1925 se na univerzitě habilitoval z matematiky prací O mřížových bodech v rovině. Necelé tři roky studoval i na univerzitě v Göttingenu , kde byl žákem profesora E. Landaua. V roce 1929 byl Vojtěch Jarník jmenován mimořádným profesorem matematiky na Karlově univerzitě a o šest let později pak řádným profesorem. Na univerzitě působil až do roku 1967, kdy odešel do penze. Po vzniku Československé akademie věd byl v roce 1952 jmenován akademikem a stal se prvním předsedou její matematicko-fyzikální sekce. Vojtěch Jarník se zajímal o historii matematiky, obzvláštní péči věnoval studiu díla Bernarda Bolzana. Hlavní náplní jeho práce byly oblasti teorie čísel a matematické analýzy. Vydal čtyřsvazkovou učebnici matematické analýzy, která se dodnes používá: V letech 1935–50 byl vedoucím redaktorem matematické části Časopisu pro pěstování matematiky a fyziky. Jako jeden z mála Čechů patří mezi matematiky s Erdősovým číslem 1. Socialistická ocenění: laureát státní ceny Klementa Gottwalda, nositel Řádu práce a Řádu republiky. Vojtěch Jarník je pohřben na břevnovském hřbi...

Vladimír Doležal (22)

Narozen 24.8.1952 v Chlumu u Třeboně. Majitel českobudějovického nakladatelství Dona, redaktor, fotograf, fotograficky se podílí na tvorbě kuchařských a kynologických knih.

Václav Deyl (19)

Václav Deyl byl český spisovatel knih pro děti a mládež, publicista, voják z povolání. Václav Deyl se narodil v Třesovicích u Hradce Králové v učitelské rodině. Učitelem byl jeho otec Václav Deyl st. i děd. Václav Deyl byl pokřtěn, ale z římskokatolické církve vystoupil v roce 1920. Maturoval na reálce v Hradci Králové v roce 1922 a ve studiu pokračoval na Vojenské akademii v Hranicích, kde patřil mezi nejlepší studenty. V roce 1924 byl vyřazen jako poručík a stal se vojákem z povolání; dále studoval na Vysoké škole válečné v Praze . Oženil se v říjnu 1932 s Augustinou Chundelákovou, úřednicí pocházející z Lysé nad Labem, tč. pracující v Pardubicích. V tom samém roce dosáhl hodnosti kapitána. Do roku 1938 pracoval Václav Deyl na Generálním štábu československé armády. Za okupace působil v civilním sektoru . Po osvobození byl zaměstnán ve Vojenské kanceláři prezidenta republiky a od roku 1950 do roku 1960 v různých vojenských útvarech; v roce 1960 odešel do výslužby. V roce 1965 připomněly Literární noviny spisovatelovy šedesátiny. O soukromém životě Václava Deyla se nepodařilo dohledat spolehlivé informace . Zemřel 19. února 1982 v Praze. Václav Deyl přispíval do řady časopisů a deníků: Do roku 1943, kdy vydal první dětskou knihu, vydával Václav Deyl knihy naučného nebo učebnicového charakteru. Z doby jeho působení v Ústavu hydrologickém a hydrotechnickém pochází odborná publikace o činnosti tohoto ústavu v roce 1942. Knihy pro děti a cestopisné a životopisné romány pro mládež vydával Václav Deyl od roku 1943, např.: Příběhy z Medové stráně jsou nejúspěšnější pohádkovou knihou Václava Deyla. K popularitě knihy přispěly i půvabné ilustrace Vojtěcha Kubašty. S nimi vy...

Václav Archibald Novák (24)

Narozen 28.4.1895 ve Vodňanech, zemřel 8.8.1979 v Černošicích u Prahy. Architekt, cestovatel po USA a Polynésii, cestopisná literatura. Iniciála A. někdy rozšifrována jako architekt, nebo Archibald.

Tomáš Modlík (23)

Editor jazykových učebnic a průvodců.

Sylva Lauerová (13)

Sylva Lauerová, občanským jménem Markéta Elisabeth Kühn,rodným jménem Markéta Skrčená je česká spisovatelka a básnířka. Vystudovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity, získala titul doktora práv, právní praxi se však nikdy aktivně nevěnovala. Je vdaná za německého architekta, odborníka na tropickou residenční architekturu. Od roku 1997 žije převážně na Seychelských ostrovech. Její tvorba osciluje mezi literaturou ryze komerční a projekty uměleckými. Její díla mají sugestivní styl, typický svou dynamikou, moderním a velmi osobitým přístupem k jazyku, nechybějí prvky autenticity, otevřenost při popisu intimní scény anebo nahlížení do psychiky hlavních postav. Snaží se vtáhnout čtenáře do děje a nechává ho být jakýmsi zúčastněným, tichým pozorovatelem, který vnímá a cítí to samé jako hlavní postavy příběhu. ISBN 978-80-254-0394-5, kniha se 2krát objevila v žebříčku TOP 10 nejprodávanějších knih v ČR, jedná se o komerční erotický román. Filozoficko-religiózní rébus s andělskou tematikou, v sobě spojuje prózu s poezií, úvahy nad světem reálným a světem nehmotným. V prozaické části nazvané „Manuál pro velké opeřence“ Lauerová seznamuje čtenáře s „teorií“ – principy práce andělských bytostí zde na Zemi. V druhé části nabízí v kontrastu k teorii „praxi“ – dva příběhy psané ve verších, a zde ponechává čtenářům prostor, aby si celý příběh, v básních pouze naznačený, poskládali sami. Kniha se stala inspirací pro Projekt Michael2007 – výstavu výtvarných děl, která proběhla v září 2008 v karlínských továrních halách. Sedm mladých umělců zde vystavovalo díla inspirováno devíti klíčovými básněmi z knihy. ISBN 978-80-254-2340-0 Román z prostředí české BDSM scény. Jedná se o intimní psychologické drama, kde se touha ovládat druhé mísí s touhou být ovládán a ponižován. ISBN 978-80-254-5275-2 "44 básnířek, 421 básní, 1 láska" Ed. Sylva Lauerová. ISBN 978-80-254-7069-5 Básnický almanach ženské milostné poezie 21. století. Jedná se...

Stanislav Hejda (15)

Narozen 13.11.1928 v Kladně, zemřel 14.2.1994. MUDr., DrSc., literatura o správné výživě.

Sláva Václav Jelínek (24)

Sláva Václav Jelínek byl spisovatel, novinář, překladatel z němčiny, angličtiny a srbochorvatštiny. Publikoval své prózy z velké části v časopisech a novinách, např. České slovo, Pražský ilustrovaný zpravodaj, Hvězda, Večer, Reforma, Expres, Letem světem, Nová Praha, Rozkvět aj. Byl jedním z nejrychleji píšících spisovatelů v české literatuře, čemuž ostatně odpovídala úroveň jeho děl. Podle prohlášení v deníku Expres z r. 1930 měl ve svých 25 letech na kontě již 50 románů. Z jeho nefantastické tvorby jmenujme romány Záhadný mandarin , Muž s kocouřím čelem , Oko orientu , Lordův zločin , Láska cikánky , Proti proudu , několik knih vydal za okupace pod jménem Wilibald Yöring, např. Smrt před očima či Aljaška . V letech 1931–32 vydal 28 sešitů série detektivek „Detektiv Bangs“. Po válce byl podle pamětníků odsouzen v rámci tzv. „velkého dekretu“ , ve vězení strávil přibližně šest let. Po rozsudku se ho zřekla celá rodina. Navzdory vězení se pokusil o spisovatelský comeback, v 60. letech těsně před smrtí údajně požádal svého synovce, aby se zaštítěn svým jménem pokusil prorazit v Československé televizi. To se vzhledem k nekvalitě Jelínkova díla nepodařilo a spisovatel posléze zemřel v zapomnění.

Sigmund Freud (27)

Sigmund Freud , rodným jménem Sigismund Šlomo Freud, byl česko-rakouský lékař-neurolog, psycholog a zakladatel psychoanalýzy. Narodil se ve Freibergu, dnešním Příboře v německy mluvící židovské rodině pocházející z Haliče. Během jeho dětství se rodina přestěhovala do Vídně, kde prožil takřka celý život. Zemřel v emigraci v Londýně, kam se krátce před smrtí uchýlil před nastupujícím nacismem. Vytvořil psychoterapeutickou metodu založenou na volných asociacích pacienta, vytvoření přenosového vztahu s ním a na interpretaci jeho promluv, snů, přenosových emocí a odporu během terapie. Okolo této terapeutické techniky rozvinul rozsáhlý teoretický systém popisující člověka z hlediska psychologického, filozofického i antropologického. Systém má několik větví, z nichž nejvýznamnější je pudová teorie , tzv. první topika a tzv. druhá topika . Velkou pozornost věnoval též kultuře a náboženství. Byl 3. nejcitovanějším psychologem 20. století. Jeho předci žili od 15. století v Kolíně nad Rýnem, odkud utekli před pogromem východním směrem. V 19. století se z Litvy stěhovali do Haliče a poté zakotvili v Rakousko-Uhersku. Jeho původní židovské jméno znělo Šlomo Simcha. Freud je německým překladem hebrejského Simcha, což značí „radost“. Jméno Šlomo obdržel po dědovi, který zemřel nedlouho před jeho narozením. Šlomo Simcha pak znamená „moudrý muž, který se těší z učení“. Podle jiné teorie nese jméno po burgundském králi svatém Zikmundovi, českém národním patronu . Motivací volby tohoto jména měla být snaha po konformitě s českým okolím. Byl nejstarším z osmi dětí z třetího manželství židovského obchodníka s látkami Ja'akova Freuda s Amálii Nathanovou. Narodil se do společenst...

Robert Beránek (16)

Narozen 22.6.1906 v Praze. Ing., odborník na zahrádkářství, práce z oboru.

Riordan Rick (35)

Richard Svitalský (25)

Spoluautor komiksových příběhů Čtyřlístku, autor kreslených vtipů.

Rainer Holbe (16)

Rainer Holbe, narozen roku 1940 v Chomutově, strávil dětství ve Frankfurtu. V roce 1959 začínal jako volontér u Frankfurter Rundschau, kde v období 1960 - 1965 pracoval jako redaktor.Poté až do roku 1972 vedl frankfurtskou pobočku časopisu Bild und Funk. Od roku 1974 pracoval jako moderátor a redaktor pro zvláštní úkoly u RTL - Radio Luxemburg. Za toto působení byl roku 1988 vyznamenán "Zlatou kamerou". Rainer Holbe organizuje dvakrát ročně parapsychologické semináře ve středisku Etora na ostrově Lanzarote. V roce 1966 začala Holbeova kariéra televizního moderátora. Proslul jako jeden z nejoblíbenějších západoevropských televizních moderátorů při pořadech "Show Chance" a "Starparade" V RTL a později na SAT 1 si neobyčejnou posluchačskou a diváckou oblibu získal jeho seriál "Neuvěřitelné příběhy". Ten posléze ztvárnil v mnoha úspěšných knihách. Čeští čtenáři se doposud mohli seznámit s následujícími tituly: Neuvěřitelné příběhy, Obrazy z říše mrtvých, Fantastické fenomény, Vzpomínky na Atlantidu, a Fantastická budoucnost.

Penelope Bloom (15)

Penelope Bloom je autorkou řady bestsellerů deníků USA Today a Washington Post. U nás debutovala románem Jeho banán, který si okamžitě získal pozornost i přízeň fanoušků erotické humorné literatury. Pracovala nejdříve jako učitelka na střední škole, ale poté se rozhodla splnit si svůj sen a stát se spisovatelkou na plný úvazek. Své knihy vydávala zpočátku samonákladem, takže se vedle samotného textu výrazně podílí i na návrzích obálek a propagaci. Na svém kontě má téměř tři desítky románů, z nichž si řada získala věrné fanoušky i v zahraničí. Autorka je velice aktivní na sociálních sítích, nejznámější knižní databázi Goodreads.com i na svém vlastním blogu. Komunikuje zde s fanoušky nejen o své tvorbě – dává tipy pro psaní , sdílí, jak se vyrovnává s negativní kritikou i odhaluje zákulisní informace ohledně vydávání knih samonákladem. Ke své spisovatelské práci se stále staví s pokorou – uznává, že je nervózní před každým vydáním, a uvědomuje si, že je stále co zlepšovat. Penelope Bloom je vdaná a má dvě malé dcery – skloubit rodinný život a kariéru úspěšné spisovatelky není lehké, ale Penelope by za nic na světě neměnila.

Pavla Momčilová (30)

Pavla Momčilová je autorkou kuchařek o zdravé výživě pro děti a dospělé, je podepsána pod mnoha publikacemi o zdravém vaření a životním stylu, zároveň je ředitelkou nakladatelství MEDICA PUBLISHING a poradkyní pro zdravou výživu.

Pavel Kucharský (17)

Narozen 11.1.1910 v Nemošicích u Pardubic, zemřel 22.3.1979 v Praze. PhDr., klasický filolog, jazykovědné práce, překlady z latiny.

Patrik Ouřednik (19)

Patrik Ouředník, ve francouzském kontextu někdy Patrick , je česky a francouzsky tvořící spisovatel a překladatel, žijící ve Francii. Narodil se v roce 1957 v Praze v rodině lékaře a středoškolské učitelky francouzštiny, Francouzsky italského původu. V 70. letech se podílel na činnosti Jazzové sekce, v roce 1979 podepsal petici VONSu za propuštění politických vězňů v Československu, čímž se mu uzavřel přístup k vysokoškolskému studiu. Vystřídal řadu různých zaměstnání, mj. jako knihkupecký příručí, archivář, skladník, sanitář, listonoš, domácí dělník. Současně se aktivně věnoval šachu. V roce 1984 emigroval do Francie, kde zprvu pracoval jako šachový konzultant, později jako knihovník. Večerně vystudoval francouzskou literaturu, poté jako volný posluchač dějiny idejí a dějiny náboženského myšlení. V letech 1986–1998 byl redaktorem a vedoucím literární rubriky ve čtvrtletníku L'Autre Europe. V roce 1992 podnítil založení Svobodné univerzity v Nouallaguetu, kde také v letech 1995–2010 přednášel. Česky publikoval literární a společensko-kulturní články ve Svědectví a 150 000 slov, francouzsky přispíval do periodik L'Autre Europe, La Nouvelle alternative, Lettre internationale, Liber, Cadmos aj. Ve Francii také uspořádal několik publikací včetně prvního francouzského sborníku studií o Vladimíru Holanovi . Je lektorem a spoluautorem Slovníku autorů a Slovníku literárních děl v nakladatelství Robert Laffont a autorem hesla „Kultura v Československu“ v Encyclopaedia Universalis . Po roce 1989 publikuje rovněž v českém tisku . V letech 2003 – 2007 vedl v nakladatelství Paseka ediční řadu Smil: jazykem o jazyce. Jako překladatel debutoval v samizdatovém sborníku překladů Borise Viana Kroniky, texty, povídky , který sám uspořádal, a oficiálně r. 1984 ve Světové literatuře texty Jacquese Brela. Vlastní tvorbu začal uveřejňova...

Otakar Batlička (17)

Otakar Batlička byl český radioamatér , světoběžník, spisovatel a bojovník proti nacismu. V rané dospělosti několik let cestoval po světě. Jeho putování se stalo podkladem pro částečně autobiografické dobrodružné povídky pro mládež, které publikoval v časopise Mladý hlasatel. Ztvárnil v nich zčásti své vlastní zážitky, především do nich však s velkou volností přepsal vyprávění lidí, se kterými se setkal. Po okupaci a vzniku Protektorátu Čechy a Morava se stal členem Obrany národa - Východ, pro niž jako zdatný radiotelegrafista obstarával spojení se sovětskou zpravodajskou službou NKVD, resp. "Moskvou". Po zatčení byl nakonec uvězněn v koncentračním táboře Mauthausen, kde zahynul; příčina jeho smrti není zcela jasná. O jeho mládí se traduje řada smyšlených, tzv. batličkovských legend. Narodil se jako syn úředníka z pražských plynáren. Brzy v dětství mu zemřela matka a otec na něj pravděpodobně neměl příliš času. Jako kluk měl Batlička každopádně jeden problém za druhým. Neměl smysl pro disciplínu a často se bouřil. Poctivým srovnáváním dobových dokumentů bylo nicméně doloženo, že není pravda, že by Otakar Batlička ještě někdy před plnoletostí utekl na několik let do světa, jak se o něm traduje. Cestu do zahraničí ve skutečnosti podnikl až v dospělosti. Navzdory legendám se po návratu z cest po světě rychle dostal do svízelné životní situace. Neměl maturitu a těžko hledal práci. Zkoušel různá zaměstnání, nabízel se tajné policii, pojišťoval psy, nakonec si otevřel vlastní soukromou školu boxu, kde byl instruktorem. Údajně získal vavříny ve střelbě, závodil na motorce. Na jedné výstavě v Nuslích se později seznámil s radiotelegrafií. Znovu tak začal cestovat, tentokrát jen éterem na vlnách, ale zato po celé planetě. Mezi smyšlenky patří, že by se spojil s Nobileho vzducholodí a podobné velikášské kousky, které opět zmiňují ...

Nathaniel Hawthorne (17)

Nathaniel Hawthorne byl americký romantický spisovatel románů a povídek. Narodil se ve staré puritánské rodině, otec zahynul na moři a chlapce vychovávala rodina matky. V letech 1821–1824 studoval na Bawdoin College v Maine a brzy se začal zajímat o literaturu. Spřátelil se s básníkem Longfellowem a pozdějším prezidentem Piercem. Krátce byl zaměstnán jako celní úředník, pak se už živil pouze literaturou. Od roku 1840 patřil do kruhu transcendentalistů, kde se spřátelil s Thoreauem a Emersonem, roku 1842 se oženil s malířkou Mary Peabody a měli spolu tři děti. Dopisoval si s H. Melvillem, který mu věnoval svůj román "Bílá velryba", a roku 1852 pomohl při presidentské kampani starému příteli Piercovi, který ho později jmenoval konzulem v Liverpoolu. Po čtyřech letech v Anglii strávil rok a půl v Itálii a po návratu žil opět v Concordu. Hawthorne patří mezi klasiky americké literatury a společně s Melvillem a E. A. Poem se řadí mezi "temné" romantiky. Jeho díla vyjadřují silnou skepsi a věnují se hlavně temným stránkám člověka i společnosti. Psal povídky s podivnou poeticko-fantastickou atmosférou, většinou křesťansky orientované a ovlivněné protestantským pohledem na etiku. Využívá hojně alegorie a jeho dílo některými rysy připomíná pozdější magický realismus. Je pokládán za jednoho ze zakladatelů americké fantasy. Jeho nejznámější dílo je román "Šarlatové písmeno" z roku 1850 Je to symbolicko-alegorický příběh mladé ženy Hester Prynne o křesťansko-židovském pojetí viny a hříchu. Hester byla poslána manželem z Anglie do Nového světa napřed. Manžel se k ní měl připojit později, cestou však zmizel beze stopy a lidé věřili, že zahynul. Mezitím Hester Prynne, která také věřila, že je vdova, otěhotněla s protestantským duchovním. Místní úředníci jí nařídili nosit na oděvu v oblasti živůtku vyšité šarlatové písmeno "A" jako adultere...

Miroslava Varáčková (25)

Miroslava Varáčková žije a tvorí v Trnave. Je vydatá a má dve malé deti. Píše príbehy pre young aldults a väčšina jej kníh sa radí do žánru fantasy. Je verná novým, originálnym témam. Vo voľnom čase sa venuje svojej rodine, s ktorou často chodí do hôr. Miluje svoje deti, manžela, knihy, turistiku, cestovanie, dobré filmy a rockovú hudbu. Bojí sa hlbokej vody a neznáša faloš.

Mirko Svrček (9)

Mirko Svrček byl český botanik a mykolog. Jeho oficiální autorská botanická a mykologická zkratka je „Svrček“. Po studiu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze byl jeho vědecký život spjat s Národním muzeem v Praze. Zde pracoval z počátku v botanickém oddělení, od roku 1965 působil v mykologickém oddělení. Mykologické oddělení pravidelně navštěvoval po svém odchodu do důchodu v roce 2014. Desítky tisíc herbárřových exemplářů, které shromáždil v Československu a několika dalších evropských zemích jsou uloženy v mykologickém herbáři Národního muzea , včétně typových sbírek taxonů, které popsal. V letech 1974 až 1992 byl vedoucím redaktorem mezinárodního vědeckeho časopisu Česká Mykologie, obecně Czech Mycology. Byl dlouholetým členem České vědecké společnosti pro mykologii . Na jeho počest byly popsány rody Svrcekia a Svrcekomyces . Pét druhů hub Ascomycetes má své epitety odvozené z jeho příjmení: Amicodisca svrcekii , Octospora svrcekii , Rhodophyllus svrcekii , Solenia svrcekii a Capronia svrcekiana . Byl autorem popisů novych druhů, na příklad:

Miloš Anděra (21)

RNDr. Miloš Anděra, CSc. je český zoolog, ochránce přírody, ekolog, pedagog, vědecký kurátor zoologických sbírek, spisovatel-publicista, dlouholetý pracovník zoologického oddělení Národního muzea v Praze, v letech 1988 až 2002 vedoucí tohoto oddělení, autor mnoha desítek vědeckých i populárně-naučných statí a publikací. V listopadu 2008 získal Cenu ministra životního prostředí za dlouholetý výzkum v oblasti zoologie a především za vynikající popularizaci vědy a ochrany přírody.

Milan Syruček (24)

Milan Syruček je český novinář, spisovatel, poradce v orgánech Evropské unie. V prosinci 1950 se stal redaktorem Mladé fronty. Filologickou fakultu Karlovy univerzity zakončil v roce 1960. V roce 1967 získal titul PhDr. V letech 1956–1957 absolvoval roční kurz a stáž v Komsomolské pravdě v Moskvě, v letech 1968–1970 působil jako stálý zpravodaj Mladé fronty v Paříži. Převážnou část své profesní dráhy se věnoval – a dosud tak činí – zahraniční politice a mezinárodním vztahům. Zúčastňoval se řady událostí, konferencí, summitů, osobně se zná s řadou světových osobností. S redakcí spolupracoval ještě v době gymnazijních studií jako sportovní reportér. Po přijetí prošel většinu oddělení a zastával nejrůznější funkce, nejdéle byl vedoucím zahraničního oddělení a zahraničním komentátorem. Po roční praxi v Komsomolské pravdě se trvale věnoval zahraniční politice. Byl rovněž zahraničním zpravodajem MF pro západní Evropu se sídlem v Paříži . Začátek sovětské okupace v srpnu 1968 zažil jako vedoucí vydání. Protože redakci obsadili sovětští vojáci, začal ve zbraslavské tiskárně vydávat letákovou ilegální Mladou frontu. Vzhledem ke specifickým podmínkám MF nevedl začátek normalizace k vyhazování redaktorů, jen k určitému omezení činnosti, což bylo postupně rušeno. To se týkalo Milana Syručka stejně jako Karla Pacnera, Václava Paciny a dalších komentátorů. Proto se mohl zúčastnit řady mezinárodních konferencí , všech summitů Reagan – Gorbačov dokonce v užším výběru zahraničních novinářů, a řady reportážních cest zejména do Indočíny, frankofonní Afriky a dalších zemí. V Kambodži pobýval na pozvání prince Sihanuka, Američané ho pozvali do Saigonu. Byl prvním zahraničním novinářem, který vstoupil do Phnompenhu po útěku polpotovců. Zažil některé dramatické okamžiky, např. zemětřesení ve Skopji , americké nálety a čínský útok ve Vietnamu, byl krátce vězněn Tuaregy v Alžírsku. Koncem 80. let spolupracoval s Českosl...

Michal Altrichter (28)

Po maturitě na gymnáziu v Novém Jičíně studoval na TF v Litoměřicích. V r. 1985 vstoupil tajně k jezuitům. V l. 1990–93 poslouchal filozofii u E. Coretha v Innsbrucku. V r. 1993 nostrifikoval u nás doktorát z filozofie . Od r. 1993 přednáší dějiny filozofie na TF v Olomouci. Vzhledem k nedostatku studijního materiálu pro posluchače TF věnuje hodně pozornosti překladatelské činnosti. Ve svých přednáškách přihlíží k filozofické metodě K. Rahnera . Studie Doteky je ve svém pohledu na filozofii umění inspirována vitrážemi malíře Jemelky a vlivem T. Špidlíka, P. A. Florenského, V. S. Solovjova, L. Šestova

Martin Moravec (10)

Novinář, vedoucí magazínu iDnes, autor sportovních reportáží. „Nechceš se živit něčím pořádným?“ říkali mu shodně maminka a učitel fyziky. Jenže on v šestnácti letech zaklepal na dveře redakce Orlických novin a začal tím svou novinářskou kariéru. Nejprve zvolna, referáty z okresního přeboru fotbalu, protože ho mrzelo, že sám fotbal nikdy nehrál. V roce 1998 odešel z Východních Čech do Prahy, studoval žurnalistiku na Karlově univerzitě a zároveň docházel do redakce MF DNES. Začínal jako sportovní elév – na velké čtvrtky po každém kole fotbalové ligy zapisoval, kolik který hráč dostal žlutých nebo červených karet. Postupně začal psát hlavně o tenise a objel všechny grandslamové turnaje. V roce 2003 přešel do čtvrtečního Magazínu DNES, který od roku 2006 řídí. Od té doby píše každý týden sloupky, z nichž teď 250 vybral do knihy Enter, mami! Kromě práce v MF DNES učí budoucí novináře, natočil několik dílů dokumentu 13. komnata, moderuje různé akce a komentoval tenis na Eurosportu

Maria Treben (18)

Maria Treben, rozená Günzel byla rakouská spisovatelka a bylinkářka, která se v 80. letech 20. století stala slavnou díky svým dvěma knihám: Zdraví z boží lékárny a Léčebné úspěchy Marie Treben. Její první kniha byla přeložena do 24 jazyků a prodalo se přes 8 milionů výtisků. Treben se účastnila seminářů a prezentovala na konferencích o přírodních léčebných prostředcích v Německu, Rakousku a v celé Evropě, její přednášky přitahovaly stovky lidí. Je vnímána jako průkopník obnoveného zájmu o přírodní prostředky a tradiční medicínu na konci dvacátého století. Narodila se roku 1907 v Žatci jako prostřední ze tří dcer majitele tiskařského obchodu. Ten zemřel, když jí bylo 10 let. Po první světové válce se staly Sudety součástí nově vzniklého Československa. V dospělém věku pracovala mimo jiné jako osobní tajemnice spisovatele Maxe Broda. V roce 1945, po skončení druhé světové války, se stala spolu s manželem Ernstem Gottfriedem Trebenem obětí vyhnání Němců z Československa. Několik let žili v uprchlických táborech, než našli útočiště v Rakousku a usadili se v roce 1951 v Grieskirchenu. Zemřela v roce 1991. Používala tradiční přírodní prostředky z Německa a východní Evropy - pouze místní byliny, a součástí léčby byly vždy rady v oblasti výživy. Běžně používala tymián, vlaštovičník větší, česnek medvědí, rozrazil, puškvorec, heřmánek, kopřivu a kontryhel. Léčila širokou škálu potíží od lupénky přes zácpu a cukrovku až po nespavost. Používala své vlastní recepty i tradiční léčivé prostředky, jako Švédské kapky, o kterých věřila, že jsou všelékem. Některé z jejích prostředků a rad se ukázaly jako kontroverzní, stejně jako všechny přírodní léčebné kúry, neboť je obtížné prokázat jejich účinnost. Přesto jsou její díla stále populární a jsou zmiňována kvůli jejím podrobným znalostem evropských léčivých bylin. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maria Treben na anglické Wikipe...

Ludmila Kybalová (24)

Ludmila Kybalová byla česká textilní výtvarnice, návrhářka tapisérií a bytového textilu, spolupracovnice svého manžela Antonína Kybala. V letech 1920–1926 vystudovala dekorativní malbu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliéru prof. Jaroslava Bendy. Od roku 1926 spolupracovala se svým starším spolužákem z ateliéru sochařství a zároveň manželem Antonínem Kybalem. Jejich dcera Ludmila Kybalová je historička umění, publicistka a bývalá ředitelka Židovského muzea v Praze, autorka několika knih o dějinách odívání. Po celý profesní život byla nejbližší spolupracovnicí svého manžela. Všechny jeho návrhy vlastnoručně tkala. Společně od roku 1928 vystavovali svá díla. O jejím vlastním výjimečném výtvarném talentu svědčí tapisérie Piková dáma, za kterou obdržela Velkou cenu na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu roku 1958.

Lucius Annaeus Seneca (16)

Lucius Annaeus Seneca byl římský stoický filosof, dramatik, básník a politik, syn Senecy staršího a vychovatel císaře Nerona. Narodil se v hispánské Cordubě, kde jeho otec vyučoval řečnickému umění. V mládí přišel do Říma a za otcova dohledu získal rétorické a filosofické vzdělání. Stejně jako jeho bratři byl deklamátor a propagátor deklamací, které postupně prostoupily celou římskou literaturou. Hlásal stoickou nauku, že nejvyšší dobro pro člověka, zdroj štěstí a blaženosti je ctnost, že člověk má odolávat vnějším okolnostem, které nemůže ovlivnit, a má žít v duševním klidu, z něhož pravého filosofa nemohou vyvést ani rány osudu. Po studiích v Římě pobýval určitý čas u své tety v Egyptě, aby si upevnil zdraví. Po návratu do Říma nastoupil na úřednickou dráhu. Poměrně brzy se stal kvestorem a začal vystupovat na veřejnosti. Za vlády Caliguly se stal senátorem. Roku 39 mu zemřel otec, krátce předtím také manželka a syn. Dostal se do nemilosti císaře Caliguly a od násilné smrti ho zachránila jen smyšlená informace o jeho smrtelné nemoci. Za vlády císaře Claudia byl v r. 41 vyobcován na Korsiku, pravděpodobně pod vlivem Claudiovy ženy Messaliny. Byl obžalován z cizoložství s Claudiovou sestrou, Julií Livillou. Na Korsice se věnoval filozofii a literární činnosti. Zpět do Říma byl povolán až po osmi letech na žádost Claudiovy čtvrté manželky Agrippiny, aby se stal vychovatelem jejího syna Nerona. Když začal Nero v roce 54 vládnout, bylo mu 17 let. V této době za něj vládl hlavně Seneca společně s prefektem praetoriánů Sextem Afraniem Burrem. Roku 57 byl jmenován konsulem a nějakou dobu se výrazně podílel na správě říše. Později se stával císaři nepohodlným, roku 62 zemřel jeho přítel Burrus a jeho moc začala upadat. Seneca se postupně začal vyhýbat všem úřadům a stáhl se do ústraní. V roce 65 byl obviněn z účasti na Pisonově spiknutí, ač jeho reáln...

Karel Vladimír Burian (22)

Karel Vladimír Burian byl český spisovatel, hudební skladatel a sbormistr. Vystudoval v Praze gymnázium a současně studoval soukromě skladbu u hudebního skladatele Rudolfa Karla. V roce 1945 začal učit na základní škole v Říčanech. V Říčanech pak zůstal až do konce svého života. Založil a vedl stotřicetičlenný žákovský pěvecký sbor. Později učil na gymnáziu a na rodinné škole, ale hlavně se věnoval popularizaci hudby a spisovatelské činnosti. Za jeho činnost mu byla v Cambridgi udělena medaile For distingued services to Music . Literární činnost Burianova je těsně svázána s jeho prací na popularizaci vážné hudby: Kromě literatury o hudbě je rovněž autorem detektivek, které byly publikovány v různých časopisech : Dosud nebyla vydána encyklopedie Svět baletu, román o malířství a hudbě z období benátské renesance a čtyři dobrodružné romány. Dále drobné klavírní skladby, písně, sbory a scénická hudba k divadelním inscenacím říčanského divadelního spolku Tyl.

Karel Vágner (16)

Karel Vágner je významný český hudebník, skladatel, aranžér a kapelník. Narodil se 8. června 1942 v Praze a výrazně ovlivnil českou hudební scénu. Vágner je známý svou tvorbou v oblasti populární hudby a spoluprací s mnoha známými českými zpěváky a hudebníky. Během své kariéry vydal řadu alb a podílel se na různých hudebních projektech. Jeho všestrannost jako hudebníka se projevuje ve schopnosti hrát na více nástrojů a pracovat napříč různými žánry.

Karel Teissig (8)

Karel Teissig byl český akademický malíř, ilustrátor, grafik, typograf a kurátor výstav. Karel Teissig nejprve studoval v letech 1943–1945 na Malířské škole Spolku výtvarných umělců Mánes a pak na Akademiie výtvarných umění v Praze u profesora Vratislava Nechleby, kterou absolvoval roku 1950. Své vzdělání pak dokončil jako stipendista na Královské akademii v Bruselu roku 1951. V tvorbě prošel několika vývojovými etapami od rané expresivní barevnosti až po černobílý rukopis, důraz na detail a zapojení koláže. Věnoval se zejména knižním ilustracím a plakátové tvorbě. V letech 1959–1989 vytvořil dvaaosmdesát filmových plakátů, dvacet divadelních a byl jedním z propagátorů koláže v plakátovém umění. Za plakát Burziáni obdržel roku 1963 mezinárodní cenu Toulose Lautreca. V malbě se věnoval zejména zátiším, portrétům a figurální tvorbě, a je také autorem knih o kresbě a kresebných technikách. Při tvorbě ilustrací používal především perokresbu, škrábanou techniku v nitrolaku, domalovávanou koláž, pastel, kvaš nebo monotyp.

Julia Parker (26)

Derek a Julia Parkerovi patří mezi nejznámější spisovatele knih zabývajících se astrologií a výkladem snů. Narodili se v Anglii přesně dva měsíce od sebe ve stejném roce - Julia , 27. července, a Derek 27. května. O dvacet pět let později se vzali. Společně publikovali 29 knih a Julia sama 6 knih. Derek a Julia nyní žijí v Sydney.

Judith Krantz (17)

Judith Krantz se narodila 9. ledna 1928 v New York City. Po ukončení školy se přestěhovala do Paříže, kde pracovala v módě. Později se vrátila znovu do New Yorku, kde psala články pro časopisy. Má 2 syny a nyní i vnoučata. Její manžel zemřel roku 2007.