Výpis všech autorů

Michal Kolezsar

Nakladatelský redaktor, autor publikace pro děti.

Kristina Kopáčková

Vystudovala Filozofickou fakultu - obor sociologie - japonština.

Kei Koga

Japonský scenárista manga komiksů.

Josef Koutecký

Josef Koutecký byl český lékař, chirurg a zakladatel dětské onkologie v Československu. Po sametové revoluci zastával čtyři funkční období post děkana 2. lékařské fakulty UK, v mezidobí byl prorektorem Univerzity Karlovy v Praze. Byl také literárně činný. Koutecký byl katolický křesťan. V roce 2010 obdržel hlavní Národní cenu projektu Česká hlava za celoživotní dílo a výzkum v oboru dětské onkologie. V roce 2015 převzal Cenu Neuron za přínos světové vědě v oboru medicína. Josef Koutecký vyrůstal v Kralupech nad Vltavou, pak se rodina přestěhovala do Prahy. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze se rozhodl pro studium lékařství. Fakultu všeobecného lékařství UK vystudoval v roce 1955 s výbornými výsledky a nastoupil jako lékař do dětské léčebny v Novém Bydžově, posléze v Janských Lázních. V roce 1957 přestoupil do Prahy na Kliniku dětské chirurgie FDL UK na Karlově. V roce 1964 ve svých 34 letech založil v Československu dětskou onkologii, a to v době, kdy na onkologická onemocnění umíralo 97 procent dětí s touto diagnózou. Přispěl k tomu, že se toto číslo postupně snížilo na 17 procent. Dne 1. listopadu 1978 bylo jeho pracoviště Stanice dětské onkologie na Dětské chirurgické klinice přesunuto do Fakultní nemocnice v Motole, kde vzniklo samostatné oddělení dětské onkologie s 18 a později 25 lůžky, a Koutecký zde byl jmenován primářem. Pod jeho vedením bylo oddělení v roce 1983 dále transformováno na samostatnou Kliniku dětské onkologie a později ještě na současnou Kliniku dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol , kde byl přednostou až do roku 2004 a která se rozšířila na 60 lůžek. Jmenovací řízení profesorem v oboru dětská onkologie úspěšně zakončil v roce 1987, stal se tak prvním profesorem onkologie v Československu. V nově vytvořeném oboru se Koutecký snažil prosazovat komplexní péči zahrnující kromě diagnostiky a léčby také rehabilitaci a psychologickou pomoc, jelikož on...

Josef Deograt Konrád

Konrád, Josef Deograt, 1859-1921 Nedokončil studium inženýrského stavitelství. V l. 1882-1883 vykonával vojenskou službu v Hercegovině a Dalmácii. Od r. 1910 ředitel pojišťovny Slavie v Praze. - Spoluzakladatel Spolku českých spisovatelů beletristů Máj. Literární referent stejnojmenného spolkového časopisu. V r. 1895 získal stipendium na pobyt v Chorvatsku a jihoslovanském přímoří. - Autor pravidelných referátů pro časopis Máj o novinkách původní i přeložené prózy, Napsal řadu povídek a románů ze svých zážitků a pozorování slovanského jihu a Posázaví, např. Zpívající ryba a tuleň, který kouří, Tureček, Dalmatské povídky, Z bratrských vlastí, Plavecké povídky, Sázavské vlny aj.

Jana Koubková

Jana Koubková je uznávaná česká jazzová zpěvačka, známá svým osobitým vokálním stylem, který zahrnuje techniku scatingu, tedy vokální improvizaci s beze slov a nesmyslnými slabikami. Od 60. let 20. století je výraznou osobností české jazzové scény. V průběhu let Koubková spolupracovala s mnoha hudebníky a kapelami, a to jak na domácí, tak na mezinárodní scéně, čímž ukázala svou všestrannost a umělecký rozsah. Její přínos jazzu byl oceněn různými cenami a uznáními. Kromě koncertování se věnuje také práci v rozhlase a hudebnímu vzdělávání, kde se dělí o své zkušenosti s nastupujícími generacemi hudebníků.

Edmond Konrád

Edmond Konrád byl český dramatik a divadelní kritik. Narodil se v rodině advokáta Gustava Konráda a klavíristky Heleny Konrádové, rozené Röslerové. V letech 1899 – 1907 studoval na gymnáziu v Křemencové ulici, později studoval historii na Filozofické fakultě UK, kterou úspěšně absolvoval v roce 1912. Byl zaměstnán krátce v knihovně Národního muzea a po návratu z vojenské služby nastoupil v roce 1919 do tiskového odboru Čs. červeného kříže. V tomtéž roce odešel do Univerzitní knihovny v Praze, kde pracoval do roku 1925 jako knihovník. V dalších letech se zabýval dramatickou tvorbou a působil jako divadelní kritik – referent v časopise Národní obrození a v Lidových novinách . Byl funkcionářem českého PEN klubu a pracoval v Dramatickém svazu a od roku 1939 v Kruhu spisovatelů. Publikoval mj. v České revue a časopisech Květy, Tribuna, Cesta, Kritika, Přítomnost, Rozpravy Aventina, Literární noviny, Lidová demokracie, Zpravodaji Společnosti bratří Čapků aj. a přispíval do sborníků. Používal pseudonymů Adam Zima, Beneš Musil, Emil Kolda, Iček a šifer Delta, kd, kd., -kd-, Kd. Během nacistické okupace nesměl jako neárijský míšenec publikovat a pracoval jako pomocný dělník. Po válce se vrátil jako divadelní referent do Lidových novin. Po únoru 1948 po kritickém referátu k Honzlovu provedení Gogolova Revizora v Národním divadle mu byla další činnost divadelního referenta znemožněna a pracoval jako knihovník a později jako korektor v nakladatelství Čs. spisovatel. Jeho manželkou byla Božena Scheinpflugová, dcera spisovatele a novináře Karla Scheinpfluga, starší sestra herečky Olgy Scheinpflugové. Zemřel roku 1957 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Dušan Kováč

PhDr. Dušan Kováč DrSc. historik, Historický ústav SAV * 03.01.1942 Humenné Oblasti záujmu: próza, poézia, literatúra pre deti a mládež, literatúra faktu, literárna veda, publicistika, biografistika Viac o osobnosti: R. 1956 – 59 študoval na Jedenásťročnej strednej škole v Humennom, 1959 – 64 históriu a ruštinu na Filozofickej fakulte UK v Bratislave. R. 1965 – 66 pôsobil ako stredoškolský prof. v Partizánskom, 1966 – 68 v Bratislave, 1968 – 81 vedecký pracovník Ústavu dejín európskych socialistických krajín SAV, 1981 – 98 vedecký pracovník a riaditeľ Historického ústavu SAV, od 1998 vedecký sekretár SAV v Bratislave. Prvé literárne práce uverejňoval v študentskom časopise Cesta mladých, po príchode do Bratislavy v Mladej tvorbe, Slov. pohľadoch, Novom slove a i. periodikách. Autor próz Prevteľovania , Medzi vlkom a hmlou . R. 1973 vydal jedinú básnickú zbierku Zväčšeniny . Ťažisko jeho umeleckých aktivít spočívalo v oblasti literatúry pre deti a mládež, pre ktoré napísal knihy poviedok Tajomstvá , Prvý deň prázdnin , Deväť studničiek , rozhlasove hry Studňa a Biela prašná cesta , televízne scenáre hier Chlapské leto , Yetiho stopy , Posledná fáza zatmenia , S vetrom vo vlasoch , Soľ v tráve , Brat kúzelníkovho brata a scenáre televíznych večerníčkových rozprávok O troch malých tučniakoch , Plešulo , Majster Kristián. Ako historik sa venuje výskumu slov. a európskych dejín 19. a 20. stor., autor kníh literatúry faktu Kolejáci , Slovensko v Rakúsko-Uhorsku . Spoluautor knihy Muži deklarácie , autor biografických kníh o M. R. Štefánikovi a T. G. Masarykovi, zostavovateľ viacerých zborníkov z medzinárodných vedeckých komisií a konferencií historikov, spoluautor stredoškolských učebníc dejepisu, autor monografií Dejín Slovenska , Bratislava 1939 – 1945 a i. Monografie: 1998 Dejiny Slovenska 1997 Slováci. Česi. Dejiny 1992 Slovenské dejiny (...

Dezsö Kosztolányi

Dezső Kosztolányi byl maďarský básník, prozaik a překladatel. Narodil se v  uherském městě Subotica, které mu později posloužilo jako model pro fiktivní město Sárszeg, použité v jeho novelách. Začal studovat v Budapešti a později ve Vídni, kde také začal pracovat jako novinář. Od roku 1908 byl budapešťským zpravodajem. V roce 1907 vydal první básnickou sbírku Mezi čtyřmi zdmi, v roce 1910 druhou, Nářky chudého dítěte, která byla velmi úspěšná. Od té doby vydal obrovské množství novel i básnických sbírek, téměř jednu knihu ročně. Od roku 1908 přispíval do časopisu Nyugat svými básněmi. Zemřel v roce 1936 na rakovinu. Mimo své vlastní dílo byl velmi plodným překladatelem, zejména z angličtiny. Do maďarštiny přeložil například Romea a Julii, Alenku v říši divů či Kiplingovu báseň Když. Překládal také básně Rainera Maria Rilkeho a Paula Valéryho. Antologie překladů: Moderní básníci , Čínské a japonské básně .

Blanka Kovaříková

PhDr. Blanka Kovaříková vystudovala Fakultu žurnalistiky UK a od té doby se věnuje publicistice. Od roku 2000 je redaktorkou časopisu VLASTA, v němž se zabývá retro osudy legendárních českých herců a hereček, ale i dalších pozoruhodných osobností. Je také autorkou Retro magazínu Vlasta, který vyšel v roce 2009 a v červnu 2010. Vydala několik knih: Herecké romance , Herecké balady , Jak se dědí sláva? a Rada Vacátko a jeho hříšní lidé. Podle této knížky byl natočen hodinový dokumentární film Kriminální policie aneb na jménech nezáleží. Blanka Kovaříková je také autorkou námětu dokumentu o Slávce Budínové Malostranská hraběnka. Podle jejího námětu se realizovala 13. komnata s Consuelou Morávkovou. 1.12.2010 vyjde v nakladatelství Brána autorky nová kníha Lexikon slavných českých dynastií.

Zbyněk Kovanda

Literárně debutoval povídkou Štika v almanachu Jitro v kraji . Pouze sporadicky přispíval do plzeňské Pravdy. Pro plzeňskou redakci Čs. rozhlasu napsal rozhlasovou hru Kolik vteřin trvají tři roky a v roce 1966 byla v plzeňském divadle uvedena jeho nepublikovaná hra Ostrov pro dva. Roku 1985 připravil katalog výstavy sochaře Aloise Sopra. V době působení v Divadle Alfa začal psát i písňové texty, zhudebněné mj. Bohuslavem Ondráčkem, Jaromírem Vomáčkou, Zdeňkem Lukášem a Lubošem Rožněm. Roku 1979 se stal laureátem Výroční ceny Víta Nejedlého. Na začátku své tvorby se Kovanda pokusil o básnickou sbírku a agitační společenskokritickou rozhlasovou a divadelní hru s detektivní zápletkou, později se věnoval výhradně próze. První povídky byly napsány v poloze nenáročné zábavné četby. Po naivně žertovné parodii na klasický akční kriminální příběh vydal na počátku 70. let drobné humoristické texty napodobující spontánní lidové vypravěčství. Prózy soustředěné v knihách S pánembohem od podlahy aneb Muzikantský dekamerónek a Jak se natahují trpaslíci se vyznačují motivickou rozbíhavostí a fantazijní uvolněností, která spojuje prvky absurdní, tragikomické i bizarně groteskní. – Své přitakání normalizaci autor vyslovil románem Palec na spoušti, zachycujícím dva dny srpna 1968. Vykresluje zde akci stíhacího letce na západní hranici i pronásledování jeho otce, pravověrného komunisty, jenž se podruhé v životě dočká sovětských tanků. Ideologickou tendenčností, zjednodušeným pojetím tématu a vypravěčskými stereotypy jsou prostoupeny také Kovandovy následné práce pro dospělé i mládež. Čerpají především z vojenského a policejního prostředí , přičemž jejich jednoduchou dějovou osnovu autor s oblibou dramatizuje kriminálním motivem záškodnictví. Za opožděnou budovat...

Viktor Viktorovič Koneckij

Viktor Viktorovič Koněckij, rusky: Виктор Викторович Конецкий byl sovětský a ruský spsovatel, filmový scénárista a námořní kapitán. Narodil se v Leningradě, jeho otec pocházel z rodiny křesťanských Židů, matka byla ruská měšťanka. Vystudoval Leningradskou vejnskou námořní školu a navigátorskou fakultu Baltické vojenské mořské vysoké školy . Sloužil u záchranné služby Severní flotily. V březnu 1955 byl demobilizován a v květnu téhož roku se v hodnosti kapitána účastnil plavby po Severní mořské cestě z Petrozavodsku do Petropavlovsku-Čamčatskogo, což byla první linková plavba malých lodí v arktických podmínkách v historii. Pro své novely, povídky a romány těží látku z drsného prostředí Arktidy a života námořníků . Je autorem zápisků z cest Slaný led a Mezi útesy a mýty.

Toon Kortooms

Toon Johannes Kortooms byl nizozemský spisovatel. Toon Kortooms je autor třiceti převážně humoristických románů, povídek a knih pro děti. Ve svém díle s oblibou barvitě líčil život na brabantském venkově.

Štěpán Kopřiva

Štěpán Kopřiva je český spisovatel, scenárista, režisér a autor komiksových libret. Svá díla píše na pomezí science fiction a fantasy. V roce 1989 absolvoval Střední školy polygrafickou v Praze Napsal několik povídek a románů, např. Zabíjení, Asfalt, Holomráz. V roce 1996 získal Cenu Karla Čapka se svou povídkou Dutý plamen. Je též spoluzakladatelem české literární skupiny s názvem Sdružení Rigor Mortis ČR, ve které se především s Jiřím Pavlovským podílel na tvorbě fantasy povídek např. Dobro vítězí. Pro jeho literární tvorbu je charakteristický černý humor a naturalismus. Podílel se také na scénáři k několika krátkým komiksům a zejména ke komiksovému albu kreslíře Jiřího Gruse Nitro těžkne glycerínem, které bylo vydáno i v zahraničí. Dále napsal filmové scénáře pro Byl jsem mladistvým intelektuálem a Choking Hazard, pro český televizní seriál Místo nahoře . Spoluzaložil časopis a vydavatelství CREW.

Miloš Kosina

Miloš Kosina byl český spisovatel, autor westernů, detektivek a dalších dobrodružných próz pro dospělé i mládež, které psal i pod pseudonymy Barrie Bates, Frank Brand, K. W. Drake, Stepp Gradmoore nebo A. B. Andy. Kosina se narodil na Ukrajině v Kyjevě jako nemanželský syn učitelky a vychovatelky. Po první světové válce se jeho matka přestěhovala na Slovensko do Prešova, kde Kosina vystudoval gymnázium. Pak žil půl roku v Jugoslávii a Itálii a z tohoto pobytu čerpal náměty pro své knihy z námořnického života. V prózách pro mládež z domácího prostředí se nechal inspirovat krajinou Kokořínska. Pracoval v Praze jako redaktor listu Národní politika a od roku 1945 Práce. Spolupracoval také s rozhlasem a od roku 1951 byl úředníkem národního podniku Konstruktiva. Své příběhy, a to nejen ty detektivní, zakládal Kosina většinou na odhalování nějakého tajemství, Některé ze svých knih, především pro dospělé, situoval do exotických krajin. V prózách pro mládež se zabýval i psychikou chlapeckých hrdinů.

Miloš Kočka

Spisovatel, autor životopisného románu o V. Priessnitzovi „Prameny živé vody“ a Čestný občan města Jeseníku a Prahy - Žižkov Miloš Kočka se narodil 12. 4. 1910 v Roudnici nad Labem, kde na reálném gymnáziu maturoval. Po studiu práv na Karlově univerzitě a několikaleté advokátní praxi v průmyslu působil jako advokát v Praze se specializací na mezinárodní právo. Do literatury vstoupil románem Krev na paletě. Caravaggio – román malíře . Po té následoval román o Vincenzi Priessnitzovi, zakladateli novodobé vodoléčby a lázní Jeseník Prameny živé vody . Dále publikoval výběr z vlastní rozsáhlé sbírky citátů, výroků a aforismů Střípky moudrosti a literární přepis rozhlasového cyklu v pořadu Meteor Okřídlená slova . Publikoval odborné práce o V. Priessnitzovi ve vlastivědných sbornících Jesenicko a Severní Morava. Svůj celoživotní zájem o dějiny vodoléčby završil spolu s MUDr. Aloisem Kubíkem v monografii Vincenz Priessnitz. Světový přírodní léčitel. . Kniha byla oceněna Cenou olomouckého kraje. JUDr. Miloš Kočka je také Čestným občanem města Jeseníku a Prahy-Žižkova.

Milan Kovář

Bc. Milan Kovář je původním povoláním automechanik, v současnosti pracující již skoro třicet let u Policie České republiky. Pochází z Hradce Králové, kde také při zaměstnání vystudoval Vysokou školu pedagogickou, obor sociální patologie a prevence. Jako spisovatel se již řadu let systematicky věnuje oblasti vojenské historie - zvláštních jednotek a speciálních operací. Je autorem jak řady odborných článků , tak i řady publikací na uvedená témata.

Libuše Koubská

Libuše Koubská vystudovala novinářství na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK, čtrnáct let pracovala jako redaktorka Zahraničního vysílání Čs. rozhlasu, kde se orientovala na popularizaci vědy. Od roku 1990 do roku 1998 působila v Lidových novinách, poté deset let v politickém a kulturním časopise Přítomnost, jehož byla osm let šéfredaktorkou. Učí novinářské žánry na FSV UK, šest let vedla specializaci Ekonomická žurnalistika na VŠE v Praze. Je autorkou a spoluautorkou knih o vědě a medicíně a časopisecky i knižně vydaných povídek a fejetonů. Žánr rozhovoru chápe mnohem víc jako dialog než duel, jako snahu se něco dozvědět, porozumět svému protějšku, zkusit otevřít zásuvky, které se běžně neotevírají. Zprostředkovat čtenářům nejen informace, ale také podněty k uvažování. Veletrh Svět knihy Praha - 10. 5. 2018: Cenu za původní práci obdržela Libuše Koubská za knihu Dědečkův deník, ve které pokračuje v popisování dalších osudů generací své rodiny. Zdroj: https://www.lidovky.cz/literarni-cenu-arnosta-lustiga-obdrzel-karel-hvizdala-p10-/kultura.aspx?c=A180510_163026_ln_kultura_ele

Leopold Koželuh

Leopold Koželuh , narozený roku 1747 jako Jan Antonín Koželuh a později přijal jméno Leopold, aby se odlišil od svého stejnojmenného bratrance, byl významný český skladatel a hudební pedagog klasicistní éry. Byl současníkem Mozarta a Haydna a jeho kariéra vzkvétala ve Vídni, která byla v té době centrem hudební činnosti. Koželuh byl plodným skladatelem, jehož katalog zahrnuje řadu symfonií, koncertů, komorních skladeb, sonát a vokální hudby. Jeho styl se vyznačoval klasickými přednostmi, jako je jasnost, vyváženost a forma.

Karel Kohout

Karel Ignác Augustin Kohout, také Carolus Ignatius Augustinus Cohaut, nebo Karl Kohaut byl rakouský loutnista, houslista, hudební skladatel a státní úředník českého původu. Byl pokřtěn ve vídeňském svatoštěpánském dómu jako syn Jacoba Carla Kohauta (hudebníka z Prahy a dvorního hudebníka Františka Karla Schwarzenberga a jeho manželky Elizabeth, rozené Filade z Olomouce. Hudební vzdělání získal zřejmě u svého otce. Kromě houslí si překvapivě zvolil za svůj druhý hlavní nástroj loutnu. Překvapivě proto, že její obliba právě v době měla již klesající tendenci. Z existenčních důvodů byl od roku 1758 koncipientem a od roku 1778 tajemníkem Císařské dvorní a státní kanceláře. Nicméně si získal značnou oblibu budoucího císaře Josefa II., který jej bral s sebou na své zahraniční cesty. Na oslavu Josefova zvolení císařem Svaté říše římské ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1764 zkomponoval dvě slavnostní kantáty a obdržel za ně od císaře zlaté hodinky. V roce 1766 byl císařem dokonce pasován na rytíře. Na pravidelných nedělních akademiích pořádaných u barona Gottfried van Swieten poznal hudbu Palestriny a Johanna Sebastiana Bacha. Zde se také seznámil s Josephem Haydnem a Wolfgangem Amadeem Mozartem a společně s nimi i koncertoval. V této době byl považován za nejlepšího vídeňského loutnistu. Jako skladatel zkomponoval velké množství skladeb pro loutnu v nejrůznějších kombinacích, od sólové loutny, přes komorní soubory až po koncerty s orchestrem. Karel Kohout bývá často zaměňován se skladatelem Josefem Kohoutem. Ve starší literatuře se uvádí, že byl Josefovým mladším bratrem. Podle posledních prací nebyl mezi nimi žádný příbuzenský vztah.

Josef Koliha

Jan Konůpek

Jan Konůpek byl český grafik, malíř, ilustrátor a rytec, příležitostný výtvarný kritik. Absolvoval gymnázium v novém Bydžově a roku 1901 maturoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze. V letech 1903–1906 studoval architekturu u profesorů Kouly a Schulze na ČVUT v Praze. Na polytechnice se seznámil s P. Janákem a V. V. Štěchem, kteří ovlivnili jeho rozhodnutí studovat uměleckou školu. V letech 1906–1908 absolvoval AVU v Praze, kde studoval v ateliéru Maxmiliána Pirnera, u prof. V. Bukovace a grafika A. de Pian. S malířem Emilem Pacovským založil ještě na AVU grafickou revui Veraikon, později se stává členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar. V roce 1911 spoluzaložil skupinu symbolistních grafiků Sursum, spoluzakládal i družstvo Artěl . Stal se i členem Spolku výtvarných umělců Mánes . Roku 1923 se vrátil do Prahy, kde vyučoval na Státní grafické škole až do roku 1932. Od roku 1946 byl řádným členem České akademie věd a umění. Publikoval články o výtvarném umění a grafice v časopise Veraikon, Vzlet, Přerod, Hollar, Okénko do dílny umělcovy, Panorama, Typografia, aj. Zemřel roku 1950 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Jeho grafiky jsou inspirované mystikou a vizionářstvím. Za nejvýznamnější jsou považována jeho díla z počátku 20. století, která jsou ovlivněna symbolismem a stylizována dle secesní klimtovské ornamentiky. Konůpka ovlivnil německý a severský expresionismus, přechodně i kubismus, jehož některé prvky se staly natrvalo součástí jeho výtvarného projevu, v některých dílech se dostal a...

Bohumír Kozák

Bohumír Kozák byl český architekt, představitel funkcionalismu, teoretik architektury a ochránce památek. Narodil se na evangelické faře ve Velké Lhotě u Dačic v rodině faráře ThDr. Františka Kozáka . Měl mladší bratry Jana Blahoslava a Ladislava . Ten rovněž vystudoval architekturu a poté spolupracoval se svým bratrem na některých jeho projektech. Dětství prožil v Čáslavi. Vyrůstal ve staré českobratrské rodině, což mu vštípilo svébytný žebříček hodnot, kterým se řídil celý život. V červenci 1920 se oženil s Drahomírou Havelkovou , se kterou měl tři děti. Mezi roky v letech 1903–1909 vystudoval České vysoké učení technické v Praze. Byl žákem Josefa Schulze a Jana Kouly. Svá studia ukončil získáním titulu doktor technických věd. Po ukončení studia pracoval v ateliérech Josefa Schulze, Jana Kouly, Osvalda Polívky nebo Antonína Balšánka. Pak pracoval jako hlavní architekt ve stavební firmě Václava Nekvasila. V roce 1915 složil zkoušku úředne oprávněného civilního inženýra. Působil rovněž jako redaktor časopisu Stavba. Po první světové válce spoluzaložil projekční ateliér Dušek – Kozák – Máca. Jeho první práce jsou provedeny ve stylu klasicistní secese. Později prošel vlivy dekorativního kubismu aby dospěl k puristickému funkcionalismu. Spolu s akademikem Stanislavem Bechyně vypracoval řadu návrhů na přemostění Nuselského údolí. Nebyl jenom praktik, ale představil se i jako autor knih Architekt na cestách, Mluva pražské architektury, Poklady pražské architektury a řady dalších. Angažoval se v Klubu Za starou Prahu, jehož byl v letech 1963–1976 předsedou. S Emanuelem Pochem vydal v roce 1972 jedno z mimořádně zdařilých pragensií označených jako uměleckohistorický katalog Praha – kamenný sen, ve kterém zúročil svou mimořádnou kreslířskou zdatnost a znalosti historika. Byl zvolen čestným...

Vladimír Kovařík

Vladimír Kovářík byl český literární vědec, který většinu svých popularizujících knih z oblasti historie věnoval mládeži. Zabýval se zejména literárními dějinami 19. století, obdobím budování Národního divadla a Nerudovým životem a dílem. Vycházel vstříc zájmu mladých čtenářů o umělecko-naučnou literaturu a hledal cesty, jak jim přístupnou a zábavnou formou přiblížit znalost dějin české literatury. Sem je možné například zařadit díla Mládí Jana Nerudy, Otec české Thálie o Josefu Kajetánu Tylovi a knížku vzpomínek českých spisovatelů na jejich mládí Když velcí byli malí. Po maturitě na reálném gymnáziu v Brandýse nad Labem v roce 1932 a doplňující maturitě na klasickém gymnáziu v roce 1933 vystudoval český jazyk a latinu na Filosofické fakultě University Karlovy . Poté pracoval jako středoškolský profesor českého jazyka na gymnáziu na Žižkově v Praze a v Táboře . Po roce 1949 byl redaktorem Československého rozhlasu, vedoucím redakce pro děti a mládež. Po roce 1954 pracoval v Československé televizi. V roce 1964 se stal docentem historie a teorie sdělovacích prostředků na Fakultě osvěty a novinářství University Karlovy. V roce 1967 získal titul PhDr. obhajobou práce Dětský svět Marie Majerové, v roce 1969 získal titul kandidát věd prací Nerudova cesta k pramenům dětství. V roce 1980 byl jmenován profesorem. Jeho oba synové, Vladimír Kovářík a Jan Kovářík , působili mimo jiné jako publicisté. Zcela výjimečné postavení mají tři svazky literárního místopisu, kde vedle nejrůznějších údajů ze života českých spisovatelů připomíná Kovářík i vliv kraje na vznik a podobu literárního díla. Jsou to knihy Literární toulky po Čechách , Literární toulky Moravou a Literární toulky Prahou ....

Vladimír Kouřil

Vladimír Kouřil je jazzový publicista. Od roku 1949 žije v Praze. Maturant vodohospodářské průmyslovky. 1965–68 organizační a publicistická činnost na rockové scéně. Od 1972 členem a aktivistou Jazzové sekce Svazu hudebníků ČSR. Publikuje v materiálech Jazzové sekce . Podílí se na organizaci Pražských jazzových dnů Jazzové sekce 1974–1981. 1979-1990 dopisovatelem časopisu Jazz Forum International Jazz Federation. 1984 byla činnost Jazzové sekce zakázána. Píše pro samizdaty Lógr a Druhá strana. 2. září 1986 zatčen s celým výborem Jazzové sekce . 1991 celý výbor soudně rehabilitován . Spoluzakladatel následnických organizací Jazzové sekce Svazu hudebníků Artforum a Unijazz. V roce 2015 mu bylo uděleno osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu. Další spolupráce: Gramorevue, Rock&Pop, Lidové noviny, Musicae, Stereo a Video, Dotek, JAM, Rádio Kobra, Rádio Echo, AZ Zlín. V současnosti: His Voice, Harmonie, Hudební rozhledy, A2, UNI, Music Czech Quaterly, ČRo 3 – Vltava. Spolupráce na TV seriálu Bigbít . Průvodní texty LP a CD. Člen redakční rady měsíčníku UNI. Od roku 1998 poslechové pořady Jazzmánie aneb Aktuality v souvislostech.

Vítězslav Kolek

Narozen 7. 9. 1953 v Olomouci. Prof. MUDr., DrSc. Lékař - pneumolog, onkolog, pedagog, od roku 1999 přednosta Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy FN a LF UP Olomouc. Zabývá se především výzkumem sarkoidozy a jiných instersticiálních plicních procesů. Syn lékaře-pneumologa, manželka je pediatr, dcera gynekoložka . Před zhruba čtyřmi lety spolu se svými kolegy jako první na světě rozšifroval část profilu bílkovin, který určuje směr rozvoje plicního zánětu u onemocnění zvaného sarkoidóza. Několik let je pracoviště významného pneumologa profesora Vítězslava Kolka střediskem evropského výzkumu této nemoci.

Stanislav Komenda

Stanislav Komenda se narodil 7. května 1936 v Louce, okres Třebíč. V rodné vsi vychodil jednotřídku, v sousedním městečku Jemnici další část základní školy a v Moravských Budìjovicích pak ty ročníky reálného gymnázia, které přežily reformu jednotné školy v roce 1948. Po maturitě a jistých kádrových štrapácích byl přijat na Vysokou školu ekonomickou v Praze, odkud přešel – protože mu nedošlo, že po třiceti pěti letech bude opět v Čechách zaveden kapitalismus a s tím spojená výhodnost národohospodářského vzdělání – na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Na ní promoval v roce 1959 v oboru teorie pravděpodobnosti a matematická statistika, což rozhodlo o tom, že jej celý zbytek života bude živit Náhoda – dáma spíše tajemná a své vyznavače nijak zvlášť nerozmazlující. Po promoci nastoupil na Lékařskou fakultu Univerzity Palackého, kde při svém konzervatismu vytrval dodnes, to jest čtyřicet let. Působí jako konzultant v oblasti biostatistických analýz, zejména pro kliniky a pracovníky biomedicínského výzkumu – a jako pedagog. Odborná publikační činnost zahrnuje na sedm set článků, osm monografií , patnáct učebních textů, skript a miniskript. Překládá z angličtiny, němčiny a ruštiny. Působí v řadě odborných společností. Literárně činný v oblasti "malých" žánrù: verše , rozhlasové hry , bajky , aforismy , eseje a aforismy , eseje a fejetony...

Petr Koura

Petr Koura je historik a politolog, který se věnuje nejnovějším českým dějinám. Odborně se zaměřuje na české politické a kulturní dějiny dvacátého století, dále pak na dějiny Protektorátu Čechy a Morava, na vzpomínkovou kulturu, na filmy s historickou tematikou a na reflexi historických událostí ve filmech. Jako odborný poradce se podílel na tvorbě českého televizního seriálu České století a filmu Jan Palach. Je laureátem Ceny Neuron pro mladé vědce v oboru „Společenské vědy“ za rok 2015. V letech 1992 až 1996 navštěvoval Gymnázium Jaroslava Vrchlického v Klatovech. V letech 1996 až 2002 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor historie – politologie se specializací na nejnovější české dějiny. Po absolvování několikaměsíčního pobytu na Vídeňské univerzitě se pod vedením profesora Roberta Kvačka začal věnovat systematicky osobnosti podplukovníka Josefa Balabána, čelního představitele protektorátního protinacistického nekomunistického odboje. Tento hrdina protiněmeckého odporu byl i tématem Kourovy diplomové práce, která obdržela v říjnu roku 2002 Cenu dr. Edvarda Beneše. Studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze završil Petr Koura rigorózní zkouškou a získal akademický titul PhDr. V letech 2002 až 2010 absolvoval postgraduální studium v Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Toto studium zakončil disertační prací na téma: „Swingová mládež a okupační moc v Protektorátu Čechy a Morava“ . Petr Koura byl v letech 2001 až 2003 zaměstnán v Česko-německém fondu budoucnosti – v Kanceláři pro oběti nacizmu. Od února 2003 až do ledna 2007 pracoval v Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR jako odborný pracovník „Oddělení pro dějiny 2. světové války, okupace a odboje“. Následovalo krátké působení na Ministerstvu vnitra ČR a pak v ...

Pavel Kopta

Pavel Kopta byl český textař, překladatel a divadelní scenárista, syn českého spisovatele Josefa Kopty, bratr překladatele Petra Kopty, otec Václava Kopty a Jana Kopty. Za svůj život napsal či přeložil velké množství písňových textů pro celou řadu známých českých interpretů populární hudby. Velmi známými se staly například jeho šansonové texty psané pro české šansoniérky Ljubu Hermanovou a Hanu Hegerovou. Kromě toho je také autorem celé řady filmových a divadelních písňových textů. Jeho syn Václav je muzikant a herec. Zemřel v důsledku srdečního selhání. Příčinou byly pravděpodobně následky léčby endogenních depresí v kombinaci s těžkou fyzickou aktivitou na chalupě v Libochovicích, kterou toho času rekonstruoval.

Oldřich S Kostelecký

Oldřich Seykora byl český novinář a spisovatel, publikující též pod pseudonymy Oldřich S. Kostelecký a Cunctator. Vystudoval filozofii a práva v Praze, působil jako profesor na obchodní akademii v Prostějově. Roku 1886 vydal publikaci Ad Rukopis Králové-dvorský namířenou proti Gebauerovým námitkám.

Miloš Kovářík

Miloš Kovářík pocházel z Dobročovic, okres Praha-východ. Po svém vyučení tiskařem se stal automobilovým novinářem hned po skončení 2. světové války. Dokázal vyprávět příběhy o našich skvělých automobilových závodnících tak poutavě, že s ním byla vždycky parádní zábava. Znal se s mnohými osobně, nejvíce sledoval životaběh slavné Elišky Junkové, nazýval ji „královnou volantu“, rád povídal o Jožovi Vermiřovském z kopřivnické Tatrovky , Jirkovi Knappovi z pražské Waltrovky, Bohumilu Turkovi, který jezdil na voze Aero, o Zdeňku Pohlovi z přitažlivého závodu do vrchu u Litoměřic , který se dobře znal s Jiřím Lobkowiczem a také jako on závodil s vozem Bugatti. A následovat by mohly příběhy hrdinů velkých cen automobilových závodů snad na celém světě. Miloš Kovařík měl bohatý archiv, o každém závodníkovi se snažil získat vždy co nejvíce informací, dokumentů a snímků.

Michal Kolář

Michal Kolář je český psychoterapeut a etoped. Dlouhodobě se zabývá problematikou šikany. Vytvořil původní speciální teorii, vnitřní diagnostiku a diferencovanou léčbu tohoto destruktivního fenoménu. Spolupracuje s MŠMT ČR na koncepci prevence školního šikanování. Je předsedou občanského sdružení Společenství proti šikaně.

Marie Kondō

Marie Kondo je japonská spisovatelka, poradkyně v oboru úklidu a organizace a popularizátorka minimalistického životního stylu. Marie Kondo se narodila 9. října 1984 v japonském hlavním městě Tokiu jako prostřední ze tří dětí. Její otec pracoval jako praktický lékař a matka se věnovala rodině na plný úvazek. Dle vlastních slov se zajímala o úklid už jako dítě a dobrovolně plnila domácí práce svých sourozenců. Během studia na Ženské křesťanské univerzitě v Tokiu začala poskytovat konzultace o úklidu, z čehož se později stala její obživa. Kromě toho působila v šintoistickém chrámu, kde pomáhala při rituálech a vyznává formu animismu. S manželem a dvěma dcerami žije v Kalifornii. Pozornost Západu získala v roce 2014 po vydání The Life-Changing Magic of Tidying Up – překladu její knihy napsané v japonštině v roce 2011 . Tato publikace se stala dlouhodobým bestsellerem podle kritérií The New York Times. Ještě většího publika se jí dostalo v lednu 2019 po premiéře osmidílného seriálu Velký úklid s Marií Kondo na streamovací platformě Netflix. V pořadu Kondo pomáhá s úklidem americkým rodinám. Seriál byl nominován na dvě ceny Emmy, ani jednu však nezískal. Na pořad volně navazuje Sparking Joy s plánovaným uvedením v létě 2021, který rozšiřuje záběr jejích metod z organizace domácnosti na mezilidské vztahy, podnikání a komunitní soužití. V listopadu 2019 vydala svou první dětskou knihu Kiki & Jax: The Life-Changing Magic of Friendship doplněnou ilustracemi spoluautorky Saliny Yoonové. S psychologem Scottem Sonensheinem napsala knihu o organizaci pracovního života Joy at Work, která vyšla v dubnu 2020. Její metoda, pojmenovaná „KonMari“, spočívá ve vlastnění pouze omezeného počtu předmětů, které „vyvolávají radost“ a zbavení se všech ostatních. Pod značkou KonMari vyučuje ostatní konzultanty – v roce 2018 jic...

Marcela Košanová

Marcela Košanová se narodila roku 1952 v Chomutově. Pracovala jako ošetřovatelka v nemocnici, pěstounka v jeslích, barmanka a jako vedoucí kuchyně v domově důchodců. Profese ji tedy provedly každým obdobím lidského života - od nejútlejšího dětství až ke stáří - což ji naučilo lépe chápat koloběh světa. A protože pochází z rodu čarodějnic, tak své zkušenosti posléze zužitkovala právě při vykonávání čarodějnického řemesla: čarování se Marcela Košanová plně věnuje od svých čtyřiceti let. Kateřina v zemi Ásů je její druhou knihou. Před třemi lety jí v nakladatelství MOTTO vyšla prvotina Čarodějnický slabikář, která si u čtenářů právem zasloužila velký úspěch. Marcela Košanová je šťastně vdaná, má tři dcery a jednoho syna. Její velká rodina se stále rozrůstá o snachy a zetě. Má zatím jednu vnučku - Kateřinu - a ta obohatila celý její svět. Pro ni, ale i pro ostatní děti je určen tento pohádkový příběh.

Leopold Korbař

Czech pianist and composer. Born June 7, 1917 in Vienna , died September 2, 1990 in Prague . Chief editor for popular music at Panton 1964–1977. Best known for composing the swing tune “Hm, hm” in 1940.

Karel Koval

Plzeňský rodák, český novinář se všestrannými zájmy v oblasti literatury, hudby, výtvarného umění. Jeho životním dílem, na jehož přípravě pracoval 15 let, se stal román Mozart v Praze - Hudební kronika let 1787 - 1791, který v prvním vydání vyšel k Mozartovu jubilejnímu roku 1956. Mimořádná oblíbenost díla si vyžádala 2. vydání již za rok.

Karel Kopřiva

Josef Koudelák

Josef Koudelák byl český spisovatel a sběratel folkloru. Narodil se v rodině obuvnického mistra Františka Koudeláka a jeho manželky Anežky jako druhé z jejich čtyř dětí. Po studiu čtyř tříd na reálném gymnáziu v Litovli vystudoval učitelský ústav v Olomouci, kde maturoval v roce 1925. Po roce bez zaměstnání, kdy vypomáhal v zemědělství, učil na různých obecných a měšťanských školách. V letech 1958–1960 byl ředitelem národní školy v Bělkovicích, kde ukončil svůj život sebevraždou. Roku 1932 se v Novém Jičíně oženil. Manželé Koudelákovi měli dvě děti. Na rodném domě v Seničce byla v roce 1999 odhalena pamětní deska. Rozsáhlé dílo Josefa Koudeláka se dělí na dvě části. Do roku 1930 psal poezii, poté se věnoval próze. Jeho romány se věnují vesnickému životu. Byl členem Moravského kole spisovatelů a dalších uměleckých spolků. Román Na dřevě kříže byl v roce 1935 oceněn 3. cenou Moravskoslezské země. Bohemista Jiří Haller ocenil na románu Hraničáři „poctivý jazyk a krásný sloh... ušlechtilou tendenci a životní optimismus“.

Josef Koďousek

Český hráč na klasickou violu.

Jiří Kovtun

Jiří Kovtun byl český básník, prozaik, historik a novinář. V roce 1946 odmaturoval na gymnáziu a až do roku 1948 studoval na Právnické fakultě UK, kde studia nedokončil, neboť po komunistickém převratu emigroval. Do února roku 1948 působil jako redaktor týdeníku Vývoj, přátelil se s jeho šéfredaktorem Pavlem Tigridem, s nímž ho spojovalo protikomunistické smýšlení. Když byl Vývoj zrušen, byl Kovtun také vyloučen ze Svazu novinářů. Přešel hranice u Znojma a emigroval do Rakouska. Krátce byl v utečeneckých táborech v Rakousku a Německu, kde směřoval do Frankfurtu nad Mohanem za Tigridem. V emigraci působil nejprve jako sociální pracovník v Německu a v Norsku. V letech 1951 až 1973 byl redaktorem Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. V letech 1977 až 2000 pracoval jako specialista na českou a slovenskou problematiku v americké Knihovně Kongresu ve Washingtonu. Rovněž zpřístupnil veřejnosti i badatelům údaje o pobytech T. G. Masaryka v Americe. Kromě vlastní básnické a prozaické tvorby také přeložil několik děl významných ruských autorů jako jsou Boris Pasternak , Josif Brodskij , Alexandr Solženicyn , Osip Mandelštam . Překládal také z němčiny a angličtiny. V roce 1998 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Za svou práci získal v roce 2006 novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. Čestná medaile TGM, udělilo v roce 2000 Masarykovo demokratické hnutí

Jiří Kolbaba

Jiří Kolbaba je český cestovatel, fotograf a spisovatel, viceprezident Českého klubu cestovatelů. Procestoval všech šest kontinentů planety, více než 130 zemí světa. Popularizátor poznávání cizích kultur a ochrany fauny a flóry. Spolupracuje s mnoha tištěnými i elektronickými médii, na rádiu Impuls má již mnoho let populární autorský pořad o cestování. Známá jsou zejména jeho jevištní diashow pro různé skupiny v celém Česku. Velkoplošné fotografie prezentuje při rozsáhlých výstavách doma i v zahraničí. Dosud vydal 8 publikací. Na začátku roku 2012 se připojil k vědecké expedici výzkumníků z Masarykovy univerzity v Antarktidě. V rámci dobrovolnického programu se podílí na chodu a zazimovávacích pracích na polární stanici J. G. Mendela. V roce 2013 navštívil Antarktidu již potřetí. Tentokrát značně dobrodružně na polské plachetnici SELMA. Jiří Kolbaba je rozvedený, má syna Tomáše. Středoškolským vzděláním grafik , zakladatel několika reklamních agentur. V mládí se věnoval atletice, kde zejména v běhu na 3 km překážek dosáhl výborných výsledků. V roce 1983 získal stříbrnou medaili v této disciplíně na Mistrovství Československa v atletice. Stal se také mistrem ČSR v běhu na tři kilometry překážek.

Jaroslav Korbelář

Narozen 20.5.1915. MUDr., CSc., publikace z oboru interního lékařství a farmakologie.

Jana Körschnerová

Mgr., spoluautorka učebnice ruštiny.

Jan Kouba

Jan Kouba byl český a československý tesař, rolník, politik Československé strany lidové a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR, Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Po absolvování základní školy se vyučil tesařem a pracoval na řadě míst. Od roku 1931 pomáhal na rodinném hospodářství, které v roce 1941 převzal. V letech 1949–1957 působil jako předseda JZD Komařice, v období 1957–1967 v témže JZD pracoval jako tesař. Členem ČSL byl již za první republiky, ale více se politicky uplatnil až po roce 1948. Rychlý vstup do JZD mu zaručil oblibu ze strany „obrozeného“ vedení ČSL. V letech 1945–1953 zastával post člena MNV Komařice, v letech 1950–1960 byl předsedou okresního vedení ČSL v Trhových Svinech a členem Ústředního výboru ČSL. Byl dlouholetým poslancem za ČSL a nositelem vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Ve volbách roku 1954 byl zvolen za ČSL poslancem ve volebním obvodu České Budějovice. Mandát obhájil ve volbách v roce 1960 a ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968. K roku 1954 se profesně uvádí jako předseda JZD v obci Komařice. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 za ČSL do Sněmovny lidu Federálního shromáždění , kde setrval do konce volebního období, tedy do voleb v roce 1971. K roku 1968 je profesně uváděn jako člen JZD.

Jan Emil Koula

Jan E. Koula, někdy uváděn též jako Jan Emil Koula , byl český architekt, pedagog architektury, teoretik a publicista moderní orientace. Svá díla pro odlišení od svého stejnojmenného otce signoval jako Jan E. Koula, často se v literatuře opakuje označení „Jan Emil Koula“. Zkratka E. ovšem nikdy nebyla vysvětlena a ani Koulovi potomci její význam neznají. Jistě nejde o Jana Evangelistu, poněvadž byl pokřtěn jako Jan Křtitel Koula. Byl synem architekta, designéra a profesora pražské Polytechniky Jana Kouly . Absolvoval studium architektury na téže škole. Věnoval se zčásti projektování, ve kterém se přiklonil k funkcionalismu, a dále práci teoretika architektury a publicisty. Učil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde dosáhl hodnosti profesora, a na Vysoké škole technické v Bratislavě. Vydal několik knih, ve kterých propagoval moderní architekturu a ovlivnil její přijetí českou společností. Jeho rané publikace graficky upravoval Ladislav Sutnar, jsou proto vynikajícím příkladem moderní české bibliofilie. Byl členem Devětsilu a spolupracovníkem Družstevní práce.

Franta Kocourek

Franta Kocourek byl český bavič, silák, herec, znalec brněnského hantecu, který se proslavil řadou happeningů, ze kterých vychází ve svých vystoupeních Miroslav Donutil. Vyučil se písmomalířem na brněnském výstavišti, pracoval v uhelných skladech. Od mládí se věnoval zápasení v družstvu Zbrojovky Brno. V roce 1975 vstoupil do povědomí celého Československa, když se rozhodl, že udělá z Rudy Kovandy Zlatého slavíka, což se téměř podařilo. Když se organizátorům začaly hromadit hlasy pro Rudyho, dopátrali se toho, že o celé akci vůbec netuší a že se vlastně jedná o recesi. Anulovali všechny jeho hlasy a vyhrál opět Karel Gott. Postava Franty Kocourka je neoddělitelně spojena s městem Brnem, kde žil a působil. Smrt ho zastihla předčasně a nečekaně ve Víru. Selhalo mu srdce, když seděl s přáteli v restauraci. Mnoho lidí si tehdy myslelo, že zpráva o jeho smrti je jen další recese. Je pohřben na hřbitově v Brně-Řečkovicích . V roce 2017 o něm režisér a scenárista Jiří Vondrák natočil televizní dokument Král železa a smíchu Franta Kocourek.

Eduard Kohout

Národní umělec Eduard Kohout, vlastním jménem František Eduard Kohout, byl český herec, po desítky let byl jedním z protagonistů činoherního souboru Národního divadla v Praze, kde byl v angažmá v letech 1916 až 1960, kdy odešel do důchodu, ale pohostinsky zde hrál takřka do své smrti. Vystupoval i ve filmu, v rozhlase a televizi. Narodil se v Českých Budějovicích jako syn truhláře. Během studií na reálce v Plzni ho přivedl profesor Jaroslav Hurt k lásce k divadlu. Studia nedokončil, roku 1906 odešel k divadelní společnosti A. Šípkové. Do roku 1909 prošel řadou společností . U Zöllnera se Kohout setkal s Václavem Vydrou, který se stal jeho hereckým kolegou a přítelem. Jeho talent rozpoznal Vendelín Budil, který jej přijal v roce 1909 do Městského divadla v Plzni na Vydrovo doporučení. Zde pobyl Kohout čtyři sezóny do roku 1913, právě V. Budil se stal Kohoutovým vzorem, od něho převzal velké dramatické gesto, vzrušený výraz hlasu a pozdně romantické rysy herectví. Poté hrál Kohout rok v Intimním divadle na Smíchově. Mezi lety 1914–1916 byl členem Vinohradského divadla . Od roku 1916 zakotvil díky Jaroslavu Kvapilovi v Národním divadle, kde se záhy stal protagonistou shakespearovských her. Právě v meziválečném období dokázal tragickým postavám Shakespearovým a Sofoklovým vtisknout pečeť tehdejšího poválečného mládí s jeho pocity prožitého zla. Vytvořil tu přes sto postav světového i českého dramatu. Jeho herecká dráha prošla složitým vývojem, zpočátku ztvárňoval své role ve stylu psychologického realismu, později se přes impresionismus dostal k expresionismu. Svůj herecký projev dokázal postupně utlumit, stal se civilní až věcný. Eduard Kohout dokonale ovládal svůj hluboký sytý hlas, byl mistrem intonačního projevu, v němž dokázal být jedinečný a na první poslech poznatelný. Do dějin českého divadelnictví vstoupila jeho spolupráce s režiséry...

Dagmar Košková

Ilustrátorka dětských knih.

Bohumír Kotlík

Autor učebnic chemie.

Arthur Koestler

Arthur Koestler, rodným jménem Artúr Kösztler, byl maďarsko-britský spisovatel, filozof a novinář židovského původu . Proslul především knihou Tma o polednách z roku 1941. Ve 20. letech ho silně oslovil sionismus. Roku 1926 odjel do Palestiny. Chvilku žil v kibucu Ejn ha-Šofet, ale neshodl se s jeho ostatními členy. Pracoval poté pro Žabotinského revizionisty a zejména jako novinář pro tituly berlínského vydavatelství Ullstein Verlag. Roku 1929 byl převelen do Paříže a o rok později se vrátil do Berlína a nastoupil jako redaktor do Ullsteinova deníku Vossische Zeitung. Jako takový se ve stejném roce zúčastnil na palubě vzducholodi Graf Zeppelin polární expedice. Reportáže z výpravy mu zajistily reputaci po celé Evropě. Kolem roku 1931 se nadchl pro marxismus a vstoupil do Komunistické strany Německa. Roku 1932 cestoval po Turkmenistánu a střední Asii, poté ho Kominterna vyslala do Paříže organizovat protifašistickou propagandu. Dobrodružně se zapojil do španělské občanské války, kdy se pokusil proniknout do štábu generála Franca v Seville, když se vydával za novináře News Chronicle - byl však odhalen a prchl. Znovu se však na území ovládané royalisty vrátil a znovu se vydával za novináře News Chronicle. Byl zatčen, uvězněn a odsouzen k smrti. Čekání na popravu vylíčil posléze v knize Dialogue with Death. Popraven však nebyl, byl vyměněn za zajaté frankistické piloty. Po návratu do Francie poměrně náhle změnil oblast svého zájmu a napsal populární encyklopedii sexuality, pod pseudonymem "A. Costler, A. Willy, a jiní". Záhy vystoupil z komunistické strany, znechucen stalinskými praktikami. Své zklamání z totalitarismu vylíčil právě ve své nejznámější knize Tma o polednách, částečně inspirované zážitky Koestlerovy přítelkyně – designérky Evy Zeisel – která strávila šestnáct měsíců ve stalinistickém kriminále. Rukopis knihy dal své milence, sochařce Daphne Hardyové, aby ho dopravil...

Zuzana Kočová

Zuzana Kočová, rodným jménem Liběna Kočová, byla česká divadelní herečka, režisérka, dramatička a spisovatelka. Po absolutoriu obecné školy na Spořilově studovala Akademické gymnázium v Praze. V roce 1940, před maturitou školu opustila a nastoupila na hereckou školu při divadle D 40. V tomto divadle hrála až do jeho uzavření v roce 1941. Poté hrála v letech 1941–1942 v Horáckém divadle v Třebíči. V letech 1942–1945 působila v zájezdovém souboru Středočeské činohry Josefa Burdy. Po skončení války nastoupila opět do divadelního souboru E. F. Buriana a v jeho divadle pracovala jako umělecká vedoucí, lektorka a herečka až do zrušení divadla v roce 1962. V roce 1947 si nechala změnit křestní jméno na Zuzana. V roce 1964 založila divadlo Maringotka, pro které psala a upravovala hry a působila v něm jako dramaturgyně, režisérka a herečka. Divadlo zaniklo v roce 1973. Po skončení divadelní kariéry se věnovala psaní. V letech 1974–1978 pracovala jako dramaturgyně Hlavní redakce literárně dramatického vysílání Československého rozhlasu. V osmdesátých letech podnikla cesty na Island a do Skotska, o obou cestách napsala cestopisy. Zemřela roku 1988 a je spolu s manželem pohřbena na Vyšehradském hřbitově. Byla třetí manželkou Emila Františka Buriana, sňatek proběhl v roce 1953. Je matkou písničkáře Jana Buriana . Jako redaktorka pracovala pro časopis Umělecký měsíčník, který vydával E. F. Burian. Přispívala do novin a časopisů Rudé právo, Květy, Tvorba, Literární měsíčník a Kmen. Používala pseudonymy Josef Liška a František Kuba.

Vlastimil Kožnar

Narozen 1929, zemřel 1997. Publikace z oboru vojenství, překlad z ruštiny.

Věra Kopecká

Věra Kopecká je česká pedagožka, básnířka a překladatelka z polštiny. Věra Kopecká narodila se 14. července 1951 v Turnově. Do maturity žila v Jablonci nad Nisou, od roku 1992 bydlela v Broumově, nyní žije ve Křinicích. Od roku 2000 je organizátorkou Dnů poezie v Broumově a od roku 2006 členkou Východočeského střediska Obce spisovatelů. Vystudovala učitelství matematiky a deskriptivní geometrie na Karlově univerzitě. V letech 1980–1985 absolvovala na Lidové konzervatoři v Praze obory umělecký přednes, divadlo poezie a literární tvorba. Píše od studentských let. Vydala více než dvacet sbírek poezie. Je laureátkou mnoha literárních soutěží. Účastní se mezinárodních literárních festivalů a setkání v Čechách i v Polsku a na výtvarných plenérech. Organizuje česko-polské broumovské Dny poezie . Překládá a vydává poezii svých přátel. Fotografuje krajinu, měla řadu výstav v Čechách i v Polsku. Zabývá se rovněž tradičními lidovými technikami a řemesly. Básně Věry Kopecké se nejdříve začaly objevovat v časopisech , její verše byly recitovány v Čs. rozhlase, v Rubínu, ve Viole, v pořadech Hudební mládeže. Věnce sonetů Knižním debutem se stal v roce 1989 Věnec sonetů z napadaného sněhu ve sborníku Prvovýstupy: verše devíti autorů. Tímto cyklem znělek vyjádřuje prvotní fascinace milostným citem, láskou, na pozadí zimních metafor a obrazů. V roce 1998 pak V. Kopecká vydává Nekonečný život: věnec sonetů. Námětem cyklu je mateřská láska. Myslí na svou maminku, když se autorka sama stává matkou. Věnec sonetů Na prahu dne z konce roku 2012 opěvuje milostnou naději, naději na lásku a kterou nám dává láska. Příběh světla a tmy je věnec sonetů věnovaný životnímu příběhu osleplého polského malíře a sochaře Stanislawa Olszamowského. Haiku První sbírka haiku Toulavý měsíc je psaná původní japonskou stroficko...

Valtr Komárek

Valtr Komárek byl český ekonom, prognostik a politik, od března 2011 čestný předseda České strany sociálně demokratické, aktivní účastník sametové revoluce v roce 1989, 1. místopředseda vlády národního porozumění, poslanec Federálního shromáždění a volební lídr ČSSD ve volbách roku 1992. Miloš Zeman ho označil za jednu z klíčových postav listopadových událostí i polistopadové politiky a ekonomiky. Narodil se v Hodoníně jako nemanželské dítě židovské matky, která jej ihned odložila. Novorozence se ujala rodina Komárkova. Roku 1942 Valtr díky pěstounům unikl holokaustu. Z "karantény" v Uherském Brodě, kde byl umístěn, mu hrozil transport do Terezína. Jeho biologičtí rodiče zemřeli za druhé světové války v koncentračním táboře. Po válce se stal členem Komunistické strany Československa. V letech 1949 až 1954 vystudoval Ekonomický institut v Moskvě, v 60. letech 20. století působil ve Státní plánovací komisi i v ekonomické sekci politbyra ÚV KSČ. V letech 1964 až 1967 působil na Kubě jako poradce Ernesta Che Guevary. V roce 1968 patřil mezi ekonomy, kteří se podíleli na přípravě ekonomických reforem tzv. pražského jara. Od počátku roku 1968 byl generálním sekretářem Hospodářské rady ČSSR, v níž setrval do roku 1971, kdy byl pro své reformní postoje odvolán a převeden na Federální cenový úřad. Postupně se vracel na vyšší odborné posty. Od roku 1978 jako výzkumný pracovník v Ekonomickém ústavu ČSAV. Od roku 1984 byl ředitelem Prognostického ústavu ČSAV, kde vytvořil tým zpracovávající návrhy možných změn, jehož členy a spolupracovníky byli četní později polistopadoví politici, například Václav Klaus, Miloš Zeman , Karel Dyba, Tomáš Ježek, Vladimír Dlouhý, Miloslav Ransdorf atd. V listopadu 1989 spolupracoval s Občanským fórem a 10. prosince 1989 se stal prvním místopředsedou tzv. vlády národního porozumění premiéra Mariána Čalfy (od dubna 1990 místopředseda vlá...

Václav Kolesa

Regionální publicista, nakladatel, specializuje se na historii protifašistického odboje na Moravě a vojensko-politické dějiny.

Rostislav Kocourek

Narozen 25.1.1903 v Praze, zemřel 23.11.1978 v Praze. Novinář, účastník II. odboje v Anglii, práce v oboru publicistiky, beletrista, překladatel z angličtiny.

Pavla Koucká

Narozena 1975. Bioložka, psycholožka. Publikace z oboru.

Milena Kozderová

Narozena 29.2.1931. Autorka humoristické prózy.

Milan Kodíček

Narozen 12.2.1948 v Praze. Prof., RNDr., CSc., chemik - biochemik, publikace z oboru.

Matěj Kopecký

Narodil se 24.2. 1775 v Libčanech u Nechanic jako syn "kejklíře", vyučil se hodinářství a usadil se v Miroticích. Bojoval v Napoleonských válkách a jako částečný invalida se potom živil pořádáním "mechanických kumštů s marionetami". První doklad o takovém vystoupení je z r.1797. Zemřel 3.7.1847 v Kolodějích nad Lužnicí.