Výpis všech autorů

Josef Kafka

Josef Kafka byl český přírodovědec, paleontolog, zoolog, hydrobiolog, botanik a také spisovatel vědecko-populárních prací, překladatel z němčiny, zaměstnanec Národního muzea v Praze , kde se později stal ředitelem geologicko-paleontologických sbírek.

Jaroslav Kašpar

Jaroslav Kašpar, krycím jménem Pátý , byl československý voják, příslušník Obrany národa a příslušník zahraničního protinacistického a protikomunistického odboje. Narodil se 23. prosince 1903 ve Staré Pace. V roce 1921 odmaturoval na reálném gymnáziu v Nové Pace. Základní vojenskou službu nastoupil v Jičíně v září 1921, ale krátce nato byl odeslán do Vojenské akademie v Hranicích na Moravě. Po jejím absolvování sloužil u dělostřelectva v Liberci a Josefově. Zároveň absolvoval dělostřelecký kurz v Olomouci a kurz dělostřeleckých leteckých pozorovatelů. V červnu 1927 byl převelen k 1. leteckému pluku v Praze a po absolvování leteckých kurzů přidělen k 38. letce 1. pluku. Absolvoval pilotní a stíhačské kurzy a po působení u 3. leteckého pluku v Bratislavě v letech 1934 až 1936 studoval Vysokou školu válečnou. Od roku 1936 do roku 1938 postupně velel několika oddělením 1. divize. Po okupaci Čech a Moravy pracoval v administrativě protektorátní vlády a zároveň působil v řadách domácího odboje. V rámci Obrany národy spoluorganizoval útěky čs. letců do zahraničí a spolupracoval s vrcholnými představiteli ON. Protektorát Čechy a Morava opustil 14. února 1940 a přes Slovensko a Maďarsko se dostal do Jugoslávie. V Bělehradě byl zatčen, ale odbojářům se ho podařilo po třech dnech z vězení vyreklamovat. Poté byl pověřen evakuací československých uprchlíků v Budapešti. Od října 1940 do dubna 1941 působil na čs. zpravodajské rezidentuře v Turecku a poté byl na návrh pplk. Svobody odeslán do SSSR a od srpna 1941 se stal náčelníkem štábu Československé vojenské mise v SSSR. V této funkci setrval rok, v letech 1942 až 1943 působil v Teheránu jako zástupce vojenského zmocněnce. Od října 1943 do srpna 1944 působil ve Velké Británii jako vojenský atašé u holandské exilové vlády a poté již jako mjr. gšt. jako vojenský přidělenec u různých spojeneckých jednotek. Závěr války strávil ve Štábu pro vybudování branné moci...

Jan Kašpar

Narozen 9.5.1950 v Praze. Redaktor, spisovatel, překladatel poezie ze španělštiny, reportáže ze Španělska a Nikaragui, básník, autor písňových textů.

Jan Kalendovský

Mgr. Jan Kalendovský je známý šachový publicista, vydal řadu ceněných knih o šachu.

Irena Kačírková

František Kadlec

Autor odborných publikací a učebnic o cukrářské výrobě.

Ben Kane

Irský spisovatel Ben Kane se narodil v roce 1970 v Nairobi v Keni, kde jeho otec pracoval jako veterinář. V sedmi letech se vrátil s rodiči do Irska, odkud pocházeli. Po dokončení střední školy uvažoval o studiu historie, k níž ho jako vášnivého čtenáře přivedla láska ke knihám, ale nechtěl se stát učitelem. Nakonec vystudoval veterinární medicínu na University College Dublin, ale neklidná povaha a touha cestovat ho přivedly na Hedvábnou cestu a do Turkmenistánu, což vzbudilo jeho zájem o římské tažení do Parthie v r. 53 před Kr. Poté se vypravil na téměř tři roky trvající cestu kolem světa, při níž navštívil na 60 zemí a 7 kontinentů. Po návratu se znovu vpravil do „běžného života“ a práce veterináře ho zavedla do Northumberlandu a k Hadriánovu valu, na místa, která vždy živila jeho představivost a dodnes jsou připomínkou někdejší římské přítomnosti. Nedlouho poté se rozhodl, že se stane spisovatelem a dnes má za sebou už několik úspěšných historických románů. S manželkou a dvěma dětmi žije v North Somersetu.

Zita Kabátová

Zita Kabátová byla česká herečka, jedna z filmových hvězd přelomu 30. a 40. let 20. století. Otec Benno Kabát byl architekt a památkář, matka Anna Natalie, rozená Masopustová, byla dcera pražského obchodníka. Otec pracoval na opravách chrámu svatého Mikuláše na Malé Straně a opravách dalších malostranských staveb. Hrál ochotnicky divadlo a psal divadelní hry pro loutkové divadlo. Matka hrála jako ochotnice v Malostranské besedě. Bratrancem matky byl Josef Šváb-Malostranský – pražský kabaretiér a první český filmový herec. Od dětství ochotnicky vystupovala v divadle, vedle toho vystudovala gymnázium. Od roku 1935 byla profesionální herečkou. K filmování se dostala brzy poté, když se zúčastnila konkurzu do filmu Sextánka, a místo toho dostala roli ve snímku Světlo jeho očí. Ve druhé půli 30. let a první půli 40. let pak ztvárnila desítky filmových rolí. Vrcholný výkon podala zejména ve filmu Muži nestárnou . Po roce 1945 jí přitížilo, že dva filmy natočila německy pod jménem Maria von Buchlow ; v říjnu 1945 byla Disciplinární radou filmových pracovníků spolu s dalšími vyloučena z filmové činnosti. Zákaz trval do 1. ledna 1946, kdy byla omilostněna. Roku 1946 se vdala za Jerryho Krále, ředitele firmy Zeiss Ikon v Bombaji. Nebylo jí však uděleno vízum a Jerry v roce 1948 zemřel. Aby se uživila po dobu hereckého zákazu, pracovala ve fotoateliéru jako koloratérka a retušérka. K herecké činnosti se dočasně vrátila v 50. letech pod jménem svého bývalého manžela, jako Zita Králová. Vystupovala ve Vesnickém divadle, v Pražské estrádě nebo v Alhambře. V roce 1956 se provdala za českého sportovce, veslaře–skifaře, československého reprezentanta a olympionika z Letních olympijských her v Berlíně roku 1936 Jiřího Zavřela. Byl redaktorem sportovního prvorepublikového časopisu Star a po okupaci spolupracovníkem Veřejné osvětové služby, vedoucí redaktor měsíčn...

Vladimír K Karenský

Tereza Kadečková

Narozena v roce 1993 v Hradci Králové. Autorka povídek a komiksových scénářů. Na internetu působí pod jménem Kadet.

Svatopluk Karásek

Svatopluk „Sváťa“ Karásek byl český písničkář, evangelický duchovní, na počátku 21. století poslanec Poslanecké sněmovny za US-DEU, později neúspěšný kandidát do senátu za Stranu zelených. Jeho bratrem byl fotograf Oldřich Karásek. Narodil se v Praze v roce 1942 v rodině ministerského úředníka Petra Karáska a Doubravy, roz. Černíkové, která měla evangelické kořeny. Otec byl po únoru 1948 propuštěn, krátce vězněn a mohl pracovat pouze jako dělník. S první manželkou Stáňou, roz. Žaludovou, tehdy studentkou pedagogické fakulty, se seznámil při studiu na vysoké škole a oženil v roce 1968. Téhož roku se jim narodila nedonošená dvojčata, která však brzy zemřela, podle Karáska zmrzla v sanitce, kde nefungovalo topení. V roce 1969 se jim narodila dcera Adéla, v roce 1974 syn Šimon a v roce 1977 dcera Kristýna. V roce 1997 mu zemřela manželka Stáňa. Během své politické kariéry se oženil podruhé s mladou úřednicí Pavlou, která mu v roce 2004 porodila dceru Kláru, a adoptovali spolu z kojeneckého ústavu holčičku Markétu. V roce 2010 prodělal mozkovou mrtvici, při které bylo postiženo řečové centrum a pravá část těla. Zemřel dne 20. prosince 2020 ve věku 78 let. Do základní školy začal chodit v roce 1948, po jejím ukončení začal v roce 1956 studovat na Střední zahradnické škole v Děčíně, odkud byl ale vyloučen a přešel na Střední zahradnickou školu v Mělníce, vinařsko-zahradnický obor. V Mělníku společně s Vratislavem Brabencem v roce 1960 založili „divadlo malých forem“. Po maturitě v roce a po povinné vojenské službě pracoval od roku 1963 v kladenských dolech. Roku 1964 začal studovat Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze, kterou úspěšně dokončil v roce 1968. Poté působil, až do odebrání státního souhlasu k výkonu duchovenské služby , jako farář. V letech 1968–1970 působil ve Hvozdnici, kde na místní farnosti Českobratrské církve evangelické vytvořil živé společenství l...

Suzy Kalter

Suzy Kalter je jedinou novinářkou, jíž bylo dovoleno při natáčení seriálu Dallas pracovat na plný úvazek. Základem její práce na knize bylo prostudování 222 dílů Dallasu. Dělala rozhovory s herci a členy štábu, bývalými i jejich následovníky včetně producentů, režisérů a scénáristů. Práce ji zavedla až do Dallasu na ranč Southfork, do filmových studií v Los Angeles, ve kterých byl Dallas natáčen, a do studia MGM, kde se natáčel film o tom, co Dallasu předcházelo, Raná léta. Suzy Kalter je autorka několika bestselerů, spolupracovnice Richarda Simmonse a kadeřníka Jose Ebera a také spoluautorka knihy "Velká kniha o seriálu M*A*S*H." Suzy Kalter je absolventkou Univerzity of Texas. Žije nyní v Texasu.

Sue Kaufman

Narodila se v roce 1930 v New Yorku. Je autorkou mnoha povídek, publikovaných zprvu časopisecky, knižně vydaných v souboru Mistr , a několika románů, z nichž nejznámější Deník americké manželky se po prvním vydání v roce 1967 stal v USA bestsellerem

Rupi Kaur

Rupi Kaur je indicko-kanadská básnířka, spisovatelka, ilustrátorka a umělkyně. V roce 2014 vydala sbírku básní a prózy Milk and Honey . V roce 2017 vyšla její druhá kniha The Sun and Her Flowers a roku 2020 třetí s názvem Home Body.. Kaur se narodila v indickém Paňdžábu. Ve čtyřech letech emigrovala s rodiči do Kanady. Inspirací jí byla její matka, která jí říkávala, aby kreslila a malovala, zvláště v době, kdy ještě neuměla anglicky a nemohla mluvit s ostatními dětmi ve škole. Zpočátku zkoušela psát básně a vzkazy pro své přátele zejména na střední škole. Studovala rétoriku a odborné psaní na Univerzitě ve Waterloo v Ontariu. V současnosti Rupi Kaur žije v Torontu v Ontariu. Během střední školy začala psát nejprve anonymně, zejména písně. V roce 2013 začala sdílet své dílo pod vlastní jménem na sociální sítí Tumblr. V roce 2014 se začala věnovat psaní naplno a své příspěvky sdílela na Instagramu, ke kterým přidávala i své ilustrace. Veškeré její básně a prózy jsou psány malými písmeny bez interpunkce. Její dílo, jak sama autorka přiznává, odráží její názor na okolní svět. Její dílo se skládá z kratších básní a hlavním tématem v její tvorbě je zneužívání, ženskost, láska, zlomyslnost, ale také odpuštění. Rupi Kaur vydala svou první knihu 4. listopadu 2014 pod názvem Milk and Honey . Je to sbírka básní, próz a ručně kreslených ilustrací. Kniha je rozdělena do čtyř kapitol: Zraňována, Milující, Opuštěná a Odpouštějící. Prodej této knihy předčil 2,5 miliónu výtisků a byla na seznamu New York Times Best Seller více než 77 týdnů. Její druhá kniha The Sun and Her Flowers byla vydána 3. října 2017. V této knize se Rupi Kaur zabývá tématy ženskosti, vlastním traumatem, uzdravením, migrací a revolucí. 17. listopadu 2020 vyšla její třetí kniha básní Home Body, což je intimní pozvánka do básnířčina nitra. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rupi Kaur na anglické Wikipedii....

Pacner Karel

Miroslav Kasáček

Miroslav Kasáček je český spisovatel, spoluautor publikace o komunistické represi v Babicích na Třebíčsku. Miroslav Kasáček se narodil v Litohoři u Moravských Budějovic, dnes bydlí v Troubsku, je však výrazně spjatý s Brnem, kde v roce 1957 maturoval na První vyšší průmyslové škole strojní. Protože jeho manželka pochází z rodiny, která patřila mezi perzekvované v souvislosti s tragickými událostmi v Babicích na Třebíčsku, začal v 60. letech 20. století shromažďovat písemná svědectví, vzpomínky pamětníků i další informace nejen o babickém případu, ale také o protikomunistickém odboji a perzekuci odpůrců komunistického režimu. Ta po roce 1968 zasáhla i jeho samotného. Nuceně musel opustit původní zaměstnání v Elektrotechnických závodech Julia Fučíka , dnes ABB, a nastoupit jako dělník do Brněnských veletrhů a výstav. Po roce 1989 zde zastával ředitelskou funkci závodu výroby a montáže a následně začal soukromě podnikat. Od roku 1968 začal shromažďovat materiály k objasnění „babického případu“; písemná svědectví i vzpomínky pamětníků. Spolu s Luďkem Navarou napsali knihu Mlynáři od Babic, jež tuto tragickou událost mapuje. I v další knize autorské dvojice Navara – Kasáček Příběhy třetího odboje vzpomínají na tragické události lidé, s nimiž se osobně seznámil v šedesátých letech či později při svém sběru informací o protikomunistickém odboji a následné perzekuci. V roce 2016 vydali Miroslav Kasáček a Luděk Navara knihu A přece budou žít, věnovanou životu a mučednické smrti kněží Jana Buly a Václava Drboly, která byla představena u příležitosti otevření pamětní síně P. Jana Buly 10. září 2016. Dne 5. července 2018 byl spolu s Luďkem Navarou oceněn Pamětní medailí České biskupské konference. Oceněna byla jejich dlouholetá aktivní práce v oblasti odkrývání a mapování zvůle totalitního režimu. Již v roce 2016 je ocenil medailí sv. Cyrila a Metoděje brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Poděkoval jim tím za dlouhodobé úsilí věnované studiu ...

Miloš Kaňka

Matematik, práce z oboru.

Mieko Kawakami

Japonská spisovatelka a blogerka. Autorka románů, básnické sbírky, esejů a rozhovorů se spisovatelem Haruki Murakami. Dříve zpěvačka.

Martina Karásková

Narozena 21. 3. 1986. Mgr., autorka literatury o metodách rozvoje dětí, copywriterka, editorka, zabývá se online marketingem, tvůrčím psaním, osobním rozvojem, výchovou, zdravým životním stylem a ekologií. Vystudovala management v kultuře.

Lev Abramovič Kassil

Ruský spisovatel pro děti a mládež, prozaik a scenárista.

Karel Kaplan

Karel Kaplan je český historik specializující se zejména na soudobé dějiny poválečného Československa, především pak na dějiny druhé poloviny čtyřicátých let, let padesátých a šedesátých. Jeden z nejpřekládanějších českých historiků v zahraničí a také jedna z klíčových postav utváření oboru soudobých dějin v Československu a posléze v České republice. Kaplan podle vlastních vzpomínek vyrůstal ve skromných poměrech, v dětství mu zemřela matka a vychovávali jej prarodiče. Otec byl regionálním funkcionářem sociální demokracie a patřil mezi blízké spolupracovníky sociálně demokratického politika Bohumila Laušmana. Kaplanovy názory však podle jeho slov nejvíce ovlivnil jeho starší bratr sympatizující s komunistickými myšlenkami, který byl za druhé světové války jako student zatčen a strávil tři roky v nacistickém vězení v Budyšíně. V průběhu druhé světové války nastoupil do Zlína jako frekventant na Baťovu školu práce a ve Zlíně působil až do roku 1947. V říjnu 1947 ve Zlíně také vstoupil do Komunistické strany Československa. Po odchodu ze Zlína působil jako placený regionální funkcionář KSČ ve Vysokém Mýtě a posléze v Pardubicích. Dálkově vystudoval Institut společenských věd při ÚV KSČ v Praze a již v průběhu této životní etapy publikoval některé drobnější práce zabývající se tematikou regionálních dějin. Ačkoliv, jak do domnívají někteří odborníci, se jednalo o práce spíše ideologicky-propagandistického charakteru, autor se při jejich tvorbě snažil využít velké množství dobových historických pramenů. V roce 1960 se Kaplan stal pracovníkem aparátu Ústředního výboru KSČ v Praze, kde působil na ideologickém oddělení a v jeho gesci se nacházel dohled nad historickou produkcí, včetně ideologického dohledu nad Ústavem dějin KSČ. V souvislosti s jeho kompetencí v oblasti nedávné minulosti byl také členem rehabilitačních komisí při ÚV KSČ a toto pověření mu umožnilo přístup do dosud nepřístupných archivn...

Josef Kalenský

vlastním jménem Josef Urbánek Josef Kalenský, vlastním jménem Urbánek, se narodil 12. 7. 1860 v Moravských Budějovicích a zemřel 14. 2. 1951 v Praze. Byl spisovatelem pro mládež, tvůrcem a upravovatelem pohádek, autorem říkadel, překladatelem a adaptátorem dobrodružné literatury, pořadatelem zpěvníků, tiskárenským a nakladatelským pracovníkem. Psal též pod pseudonymem Klatovský Boleslav. Mezi jeho dílo patří zejména adaptace těchto románů: Mezi piráty, V zemi Apačů , Lovci v amerických pralesích., Šelmobijec , Chaloupka strýčka Toma , Zemí divých mužů, Stopař lesů amerických , Poslední Mohykán , Jim, zálesák americký , Lapač divé zvěře , Orlí oko , Petr, bílý ďábel , V pustinách divoké Ameriky , Zlaté údolí a U táborového ohně v Údolí lovce jelenů (J. F. Cooper a P. Moritz, G. Ferry aj.

Josef Káďa Kadeřábek

Narozen 1954. Motocyklový nadšenec, organizátor motocyklových akcí a motorkářských srazů, též charitativních akcí pomáhajících nemocným se svalovou dystrofií, autor motocylového průvodce.

Jiří Kastner

Narozen 16.6.1956 v Klatovech. RNDr., geograf, pedagog, práce z oboru, též regionální politik.

Jiří Kabele

Jiří Kabele je český sociolog známý, mimo jiné, svými teoriemi transformačních procesů. Soustředil se zejména na proces postkomunistické transformace. Je autorem několika knih a mnoha studií. Od roku 1976 pracoval ve Státní knihovně v Praze až do roku 1990. Kabele vystudoval statistiku na matematicko-fyzikální fakultě Karlovy univerzity v Praze a také estetiku se sociologií na filosofické fakultě UK. Doktorát získal v roce 1887 na filosofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně. V roce 1990 nastoupil na fakultu sociálních věd Karlovy univerzity, kde byl postupně jmenován docentem a následně profesorem . V rámci následného působení Kabeleho na fakultě sociálních věd UK měl velký podíl na institucionálním a symbolické etablování kvalitativní sociologie v ČR. V letech 1976–1990 pracoval ve Státní knihovně v Praze. Postupně zde vystřídal zde několik odvětví. v Období 1976–1979 pracoval v Institutu průmyslového designu, ve Sportpropagu , ve Fakultní nemocnici Motol a v Institutu pro další vzdělávání lékařů . V letech 1990 až 1992 byl poradcem ministra zdravotnictví Martina Bojara. Mimo jiné, byl i několik let politicky aktivní, kdy v roce 1990 byl jeden ze zakládajících členů Občanské demokratické aliance. Politické kariéry se vzdal na úkor kariéry sociologa. V rámci svého zaměstnání ve Sportpropagu se Jiří Kabele setkal s Milošem Zemanem, kde byl Zeman jeho nadřízeným. V roce 2005 obdržel cenu rektora UK za svou knihu Z kapitalismu do socialismu a zpět. Ve svých knihách se zaměřoval Jiří Kabele hlavně na socialismus a jeho vliv na společnost.

Jana Karolová

Spoluautorka publikace věnované výchově k občanství a demokracii.

Jan Kapras

Jan Kapras byl český historik, právník a politik. Narodil se v rodině středoškolského profesora a psychologa Jana Nepomuka Kaprase, který v té době působil v Brně. Nikdy však neztratil vazby s Novobydžovskem, rodným krajem svého otce. Roku 1898 odmaturoval na gymnáziu v Brně, poté v letech 1898–1905 studoval práva v Innsbrucku, Praze a Berlíně. V roce 1903 získal titul doktora práv na právnické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze a o dva roky později se zde v oboru české právní dějiny habilitoval. Od samého počátku jeho pedagogického působení byly Kaprasovy přednášky velmi oblíbené. V roce 1904 začal přednášet v letním semestru o českém zástavním právu. V zimním semestru si jeho přednášky o poručenském právu zapsalo 121 posluchačů, což byl největší počet, jakého kdy soukromý docent dosáhl. Roku 1910 už získal mimořádnou profesuru a v roce 1917 se stal řádným profesorem dějin českého a německého práva. Cesta k řádné profesuře se neobešla bez potíží. Tři roky zvažovaly rakouské úřady jeho jmenování, protože pražský učitelský sbor na univerzitě spojil jeho jmenování se snahou prosadit české právní dějiny za povinný obor a sám Kapras vystupoval jako zastánce českého státního práva a stoupenec celistvosti zemí České koruny. Odmítal dělení na české a německé okresy, což v té době nebyl politicky nejvhodnější postoj. Jmenován mohl být až po oživení činnosti Říšské rady a uvolnění veřejného života. Po vzniku republiky se stal významnou pedagogickou osobností, již se podařilo konstituovat nový studijní obor Právní dějiny československé, a založil vlastní historickoprávní školu z absolventů svého semináře . Velmi cenná byla publikační možnost, kterou prof. Kapras zajistil pro studie vzniklé v semináři. Založil ediční řadu Práce ze semináře českého práva na Karlově univerzitě v Praze, obětavě pro ni opatřoval finanční prostředky a udržel ji až do roku 1940 (vydal ...

Jacqueline Kahn-Nathan

Dr. Jacqueline Kahn-Nathan je lékařka specializující se na gynekologii a plánováné rodičovství.

Guy Kawasaki

Žije v Americe, publicista, autor příruček pro podnikatele a bývalý ředitel vývoje ve společnosti Apple a zkladatel společnosti Garage technology ventures.

Garri Kimovič Kasparov

Ruský šachista, šachový publicista a politik.

František Kárník

Narozen 2.12.1897 v Nepoměřicích u Kutné Hory, zemřel 31.10.1961 v Kutné Hoře. Učitel, literatura pro děti a mládež.

František Kameníček

Narozen 7.12.1856 v Chvalkovicích u Bučovic, zemřel 23.3.1930 v Praze. PhDr., profesor kulturních dějin, literatura z oboru historie.

František Kadleček

Autor učebnic o údržbě a opravách nábytku a dřevařství pro střední průmyslové školy.

Eva Kamínková

Eva Kamínková, roz. Procházková, křtěná Eva Josefa Rudolfa byla česká klasická filoložka se zaměřením na latinskou medievistiku a profesorka dějin antického starověku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Narodila se v Holešovicích do rodiny úředníka pojišťovny Hynka Procházky a jeho ženy Karolíny roz. Horákové. V letech 1928-1934 studovala na filozofické fakultě Karlovy Univerzity. Sestavila knihu Dílo Jana Amose Komenského, učebnice pro posluchače vysokých škol Výbor středověkých latinských textů a přeložila knihu Homérští hrdinové ve vzpomínkách věků.

Antonín Kachlík

Antonín Kachlík je český režisér a filmový pedagog. Již během svých studií na gymnáziu coby levicový intelektuál vstoupil do KSČ. Během druhé světové války byl po maturitě totálně nasazen v nacistickém Německu, odkud se mu podařilo uprchnout. Až do konce války se skrýval a byl aktivní v protinacistickém odboji. Po válce byl zaměstnán na ministerstvu informací a současně studoval na Vysoké škole politické, odkud posléze přešel studovat na FAMU, kde vystudoval režii. Na počátku 50. let pracoval jako režisér a dramaturg v Divadle pracujících v tehdejším Gottwaldově, od roku 1956 přešel k Československému státnímu filmu na Barrandov, kde nejprve pracoval jako asistent režie a pomocný režisér, od roku 1960 až do roku 1987 pak jako samostatný režisér. Zároveň v letech 1971 až 1992 vyučoval na pražské FAMU. Jeho režijní tvorba byla žánrově pestrá – od debutu "Červnových dnů" ve stylu neorealizmu, přes dodnes oblíbený hudební film z vojenského prostředí/oba podle vlastní knižní předlohy/" Bylo nás deset" s debutující O. Schoberovou a s již tehdy slavnou dvojicí J. Suchý–J. Šlitr/píseň Zčervená,zčervená,když jí hladím ramena/, dále tzv. trezorové filmy reprezentující stylově novou vlnu, podle knižní předlohy J. Trefulky: "Pršelo jim štěstí", "Třiatřicet stříbrných křepelek"/oba přes čtyřicet let neuvedené/, kam patří i předčasně stažený film "Já truchlivý bůh" podle Kunderovy povídky z cyklu Směšné lásky. Z kontextu jeho tvorby je neustále vytrháván a vyzdvihován ideologický film "Dvacátý devátý" coby jeho profilový film, ačkoliv ten tehdy představoval povinný ústupek době, jaký nalézáme v tomto období u většiny našich filmových režisérů. Naopak řada jeho filmů ze 70.a 80.let si získala trvalou oblibu a je uváděna dodnes: dvě pohádky: "Princ Bajaja" a "O zatoulané princezně" a filmy "Náš dědek Josef", "O moravské zemi","Já truchlivý bůh","Kouzelné dobrodružství" a další....

Yayo Kawamura

Ilustrátorka a grafička, narozena v Německu, působí též v Japonsku.

Walter Kasper

Walter kardinál Kasper je německý římskokatolický biskup, teolog a kardinál, odborník na vztahy křesťanů a židů, bývalý předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů a kardinál-kněz titulu Ognissanti in Via Appia Nuova. Na kněze byl vysvěcen 6. dubna 1957 biskupem Carlem Leiprechtem. V letech 1957–1958 působil jako vikář ve Stuttgartu. Poté se navrátil ke studiím a získal doktorát z dogmatické teologie na universitě v Tübingen. Zde byl v letech 1958–1961 členem fakulty a pracoval jako asistent u konzervativního teologa Leo Scheffczyka a liberála Hanse Künga, kterému bylo později církevními úřady odebráno právo vyučovat kvůli jeho názorům na kontrolu porodnosti a papežskou neomylnost. Kasper později učil dogmatickou teologii na Vestfálské universitě v Münsteru , kde se roku 1969 stal dokonce děkanem fakulty. V roce 1970 získal stejnou funkci v Tübingen. V roce 1983 vyučoval jako hostující profesor na The Catholic University of America ve Washingtonu D. C. Kasper byl 17. dubna 1989 jmenován biskupem diecéze Rottenburg-Stuttgart, čtvrté největší v Německu. Biskupské svěcení přijal 17. června téhož roku. V roce 1993 spolu s dalšími německými biskupy podepsal pastorační list, který umožňoval znovu sezdaným katolíkům přistupovat ke svátostem, a který byl poté odmítnut tehdejším prefektem Kongregace pro nauku víry Josephem Ratzingerem v roce 1994. Kasper byl taktéž jmenován pomocným vedoucím Mezinárodní komise pro dialog mezi katolíky a luterány. Sekretářem Papežské rady pro jednotu křesťanů byl jmenován 1. června 1999. Zároveň s tím rezignoval na funkci diecézního biskupa. Kardinálem byl jmenován papežem Janem Pavlem II. 21. února 2001 , zároveň se stal kardinálem-jáhnem titulu Ognissanti in Via Appia Nuova. Téhož roku byl po odchodu kardinála Cassidy ustanoven prezidentem Papežské rady pro jednotu křesťanů, čímž se stal zároveň i prezidentem Komise pro náboženské...

Vilma Kadlečková

Vilma Kadlečková, vlastním jménem Vilma Klímová je česká spisovatelka science fiction a fantasy, příznivkyně fandomu. Narodila se v Praze. Absolvovala střední ekonomickou školu a obor vědecké informace a knihovnictví na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Studium zahradní architektury na MZLU Brno z rodinných důvodů nedokončila. Je vdaná za Martina Klímu , dívčí jméno Kadlečková používá jako literární pseudonym. Má tři dcery . Po letech strávených v Brně a kratším pobytu v Anglii žije v Praze. Počátkem 90. let spolupracovala na vzniku hry Dračí doupě, při založení klubu Hexaedr a v nakladatelství Altar. Poté nastoupila jako redaktorka do nakladatelství Harlequin. Od narození dětí pracuje z domova jako překladatelka. Její povídky se začaly objevovat ve fanzinech a v literárních soutěžích SF klubů v roce 1987 . Na počátku devadesátých let v rychlém sledu vydala několik knih, ale poté se na dlouhou dobu odmlčela. Od roku 2007 znovu publikuje. Většina jejích prací náleží k cyklu 'Legendy o argenitu'. Jsou to příběhy na rozhraní science fiction a fantasy , mapující budoucí historii vesmíru, který je podobný našemu, ale existuje v něm 'argenit': fiktivní nerost, sloužící jako zdroj energie lidem s psychotronickými schopnostmi. Součástí cyklu jsou například romány Na pomezí Eternaalu, Meče Lorgan, Stavitelé věží a další novely a povídky. Motiv argenitu se projevuje i v prozatím nedokončené šestidílné sáze Mycelium. Autorka se věnuje také fantasy . Podílela se na projektu Tajná kniha Šerosvitu. Povídky bez SFF motivů píše výjimečně . Aktivně se zapojovala do různých aktivit tohoto hnutí. Od ...

Viktor Kalabis

Viktor Kalabis byl český skladatel, který ve 20. století významně přispěl do repertoáru klasické hudby. Jeho dílo je známé svým modernistickým stylem, který zahrnuje tradiční i moderní prvky. Kalabisovy skladby často odrážejí jeho hluboké porozumění hudební struktuře a schopnost vytvářet složitá a emocionálně působivá díla. Během své kariéry zkomponoval celou řadu skladeb včetně symfonií, koncertů, komorní hudby a děl pro sólové nástroje.

Veronika Kašáková

Narozena 6. 11. 1989 v Praze. Modelka, autorka autobiografie.

Verena Kast

Verena Kast vystudovala filozofii a psychologii, působí jako analytička ve švýcarském St. Gallenu a přednáší na institutu C. G. Junga v Curychu. Do roku 1998 byla předsedkyní mezinárodní společnosti pro analytickou psychologii. Je autorkou řady knižních titulů.

Vašek Káňa

Vašek Káňa, vlastním jménem Stanislav Řáda, byl český novinář a dramatik, typický představitel socialistického realismu. Pocházel z dělnické rodiny, za první světové války byl údajně v sirotčinci a polepšovně, později se vyučil strojním zámečníkem. V době nezaměstnanosti se toulal jako tramp po Evropě. V roce 1930 vyšly jeho Dva roky v polepšovně. Pseudonym Vašek Káňa prý vymyslel redaktor Rudého večerníku Eduard Urx. V roce 1930 byl Káňa na II. mezinárodní konferenci proletářských revolučních spisovatelů v Charkově . Po návratu pracoval jako novinář v komunistickém tisku. Od roku 1938 pracoval opět v továrnách. Po válce krátce působil jako redaktor a stal se spisovatelem z povolání. Po komunistickém převratu se Káňa uplatnil především jako dramatik. Jeho veselohra Parta brusiče Karhana se stala doslova hitem. Druhá hra na podobné téma však již tak úspěšná nebyla. Káňa se proslavil jako tvůrce budovatelských dramat. Byl jedním z nejaktivnějších prorežimních komunistických redaktorů, dramatiků.

Václav Kašpar

Václav Kašpar Narozený v roce 1894 v Bořečnici u Písku. . Zemřel 15.6. 1941 v Praze. Bratr básníka Františka Kašpara. Spisovatel, divadelní autor a kritik, básník, novinář a filmový publicista. Šifry: V.K. ., v.k. . Jako autor své první literární práce počal publikovat v polovině dvacátých let, kdy některé ze svých povídek publikoval v ilustrovaném týdeníku Rozkvět. Od roku 1922 spolupracoval s deníkem Lidové listy, kde stal členem kulturní redakce. Spolupracoval s Archa, Brázda, Lumír, Pražským večerník, Rozpravy Aventina, Světozor, Filmový kurýr aj. periodika. Václav Kašpar svoji tvorbu vždy bytostně spojoval s domácí krajinou, která pro něho představovala základní kamen – kotvu, která spojuje člověka s jeho existencí. Druhou spojnicí byla víra v Boha, který napomáhá člověku překonávat i ty nejtěžší zkoušky v životě, jež před ním stojí. Bůh a láska dodávají člověku jediný smysl jeho bytostné existence. Tento předobraz již nalezneme v souboru povídek ,,Kain” z roku 1927. Postavy tohoto souboru povídek pocházejí z venkovského prostředí a procházejí obtížnou životní cestou, nelehkou, která nevylučuje i možnost zločinu. Na pozadí těchto životních příběhů si pak autor kladl základní otázku viny a neviny, trestu a odpuštění. Tvorbě Václava Kašpara nebyl neznám smysl pro komično a anekdotu, která mnohdy směřovala až do podoby společenské satiry. Tento postřeh, který vycházel ze zkušenosti soudního publicisty, pak uplatnil v některých svých podobách literárního příběhu – např.: Na břehu řeky , Vlak pro vraha jiné historky. V třicátých letech. vyšla jeho básnická sbírka ,,Žena na pobřeží”. . Od roku 1931 Počal také spolupracovat s tehdejším Československým rozhlasem, kde se prosadil jako autor rozhlasových her. Ze soudní síně – , Život Frederika Chopina : na pražském nábřeží : Návštěva a Paganini . Jako divadelní autor spolupracoval s divadlem Akropolis. ...

Renata Kalenská

Renata Kalenská je česká novinářka a moderátorka. Pracovala v redakci deníku Lidové noviny, pro které pravidelně připravovala profilové rozhovory s významným osobnostmi. Od září 2009 pracovala v časopisu Týden. Za svou práci získala novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. Na základě jejích rozhovorů vznikla divadelní hra J. A. Pitínského Renata Kalenská, Lidové noviny. V letech 2013–2016 moderovala na Českém rozhlase Plus pořad Pro a proti. Od ledna 2017 do ledna 2019 působila v internetovém zpravodajském webu Seznam Zprávy. Od února 2019 pracuje v redakci Deníku N. Má dvě děti. Dlouhodobě se potýká se zdravotními problémy.

Oldřich Kaiser

Oldřich Kaiser je český filmový a divadelní herec a komik. Za svou dlouhou kariéru hrál v mnoha filmech. Z poslední doby například ve filmech Tmavomodrý svět, Žralok v hlavě nebo Pouta. Hraje také hlavní roli v Menzelově adaptaci Hrabalova díla Obsluhoval jsem anglického krále. Proslul také rolemi v televizních seriálech jako 30 případů majora Zemana či Nemocnice na kraji města. Ve známé komediální dvojici s Jiřím Lábusem vystupoval také v mnoha televizních pořadech jako Možná přijde i kouzelník či improvizační Ruská ruleta. Rovněž spolu natočili dlouhý rozhlasový improvizační seriál Tlučhořovi, který dosáhl v listopadu 2007 osmi set dílů, a úspěšný televizní pořad Zeměkoule. Je po něm pojmenován druh střevlíka , kterého objevil společně s entomologem a neurochirurgem Vladimírem Benešem v létě 2004 v Asii. V letech 1980 až 2005 byla jeho manželkou česká herečka Naďa Konvalinková. Od roku 2020 je jeho manželkou písničkářka Dáša Vokatá. 30. ledna 2003 hrál představení na slavnostním večeru pro Václava Havla. 27. ledna 2004 byl policií obviněn z výtržnictví a z útoku na veřejného činitele. V červenci 2019 prodělal infarkt. Rozhovor k filmu Řachanda

Miroslav Kalina

MUDr., neurolog, od 1993 primář Neurologického oddělení Nemocnice Na Homolce, Praha. Autor publikace z oblasti lékařství.

Milada Kaďůrková

Absolvovala FF UP a studium na Státním ústavu těsnopisném v Praze. Po roce 1989 se podílela na tvorbě celostátních osnov pro výuku etiky na středních školách. Pro VOŠ v Havířově, kde působí dodnes, vypracovala skripta Základy etiky v dějinách filozofie. Své literární aktivity rozvíjí v Kruhu přátel díla Viktora Fischla na severní Moravě, pro který připravuje ve spolupráci s herci NDM v Ostravě literární večery. Osobní přátelství se spisovatelem Viktorem Fischlem ji inspirovalo k sepsání monografie Setkání s Viktorem Fischlem a vydání souboru jeho dopisů pod názvem Zamyšlení nad dopisy Viktora Fischla.

Kazue Kato

Karel Kameník

Narozen 8.5.1903. Filmový publicista, literatura z oboru filmové techniky.

Karel Kabeš

Autor práce z oboru kybernetiky.

Karel

Český prozaik, dramatik, novinář a překladatel první poloviny 20. století. Narodil se u Trutnova, do obecné a měšťanské školy však chodil v Úpici, kam se rodina přestěhovala. Roku 1901 nastoupil Čapek do gymnázia v Hradci Králové. Jako student kvarty vstoupil do tajného studentského debatního spolku, což nakonec vedlo k jeho vyloučení ze školy. Odešel tedy do Brna k sestře, posléze do Prahy k rodičům, kde také nakonec maturoval. Po gymnáziu studoval postupně na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, filozofické fakult Univerzity Friedricha Wilhelma v Berlíně, na Sorbonně na Faculté des lettres v Paříži. V Praze nakonec obhájil doktorát a zůstal v Praze se svým bratrem Josefem. Karel Čapek pracoval jako člen redakční rady časopisu Národ, soukromý učitel syna hraběte Lažanského, dramaturg Vinohradského divadla, Lidových novin a od roku 1917 byl spolu s Josefem redaktorem Národních listů a nového satirického týdeníku Nebojsa . Krátce po své cestě do Anglie se stal členem přípravného výboru pro ustanovení pražského Pen klubu. Pravidelně se vídal s prezidentem Masarykem, navštívil i E. Beneše. Zastával funkce v různých kulturních a literárních výborech a komisích. Roku 1932 s bratrem přešel k nakladatelství Fr. Borový, jehož se stal tichým společníkem. Odmítl předsednictví světové federace Penklubů, na které ho navrh H. G. Wells a norský tisk ho dokonce navrhl na Nobelovu cenu. Karel Čapek je prvním českým spisovatelem, který uspěl v zahraničí a tím velice prospěl české literatuře. Jakožto člen československého Penklubu byl v době hrozící nacistické okupace jedním z hlavních motorů odporu, kdy využil veškeré své možnosti a kontakty pro vyburcování národa a světa při snaze o zachování svobody. Evakuaci do Anglie jako správný vlastenec odmítl. Koncem roku 1938 však náhle umírá na následky chřipky a zánětu ledvin. Literární tvorbu zahájil Čapek před první světovou válkou, zpočátku spolu s bratr...

Josef Kautzner

Narozen 9.11.1957 ve Vlašimi. Lékař - kardiolog.

Jaroslav Kadlec

Jaroslav Kadlec byl český katolický kněz a historik specializující se na české církevní dějiny. Absolvoval Jirsíkovo státní gymnasium v Českých Budějovicích, kde maturoval v roce 1929. Ke kněžství se připravoval na diecézním bohosloveckém učilišti v Českých Budějovicích v letech 1930–1934. V roce 1934 byl vysvěcen na kněze a začal působit v pastoraci. Ve studiu dále pokračoval na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze a získal zde, po předložení disertační práce s názvem Vzkříšení z mrtvých ve Starém a Novém Zákoně, doktorát teologie. Promován byl 16. února 1938. Od 1. července 1941 do 30. dubna 1947 byl profesorem církevních dějin na diecézním bohosloveckém učilišti v Českých Budějovicích. 12. dubna 1947 byl jmenován na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze asistentem, s účinností od 1. května 1947 do 30. dubna 1949. Jeho jmenování asistentem se pak opakovalo 19. května 1949, kdy byl jmenován pro období od 1. května 1949 do 30. dubna 1951. Byl pověřen přednáškami československých církevních dějin. 16. května 1947 habilitoval pro obor českých církevních dějin spisem Ponížení Svaté Koruny. Spis byl schválen Ministerstvem školství 4. září 1947. Dne 17. prosince 1949 byl navržen na jmenování mimořádným profesorem pro obor československých církevních dějin, na základě spisu Dějiny kláštera Svaté Koruny. Ke jmenování však již nedošlo. Jeho působení na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze bylo ukončeno 30. září 1950. Po působení na univerzitě odešel tedy zpět do pastorace, v níž působil v letech 1950–1952. Na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích, kam se z Prahy fakulta přestěhovala, byl jako kaplan, na základě smlouvy o dílo, a soukromě působil v letech 1952–1955. V roce 1955 přišel o státní souhlas a nastoupil do dělnické profese. Další smlouvu o dílo uzavřel v Československé akademii věd, kde působil v letech 1955–1957. Pro své kněžské aktivity byl komunistick...

Jan Karoń

Americké autorce Jan Karonové se podařilo to, co se před ní nepodařilo hned tak někomu. Její román U nás v Mitfordu se stal první knihou vydanou křesťanským nakladatelem, renomovaným nakladatelstvím Lion, která získala cenu ABBY - Cenu amerického svazu knihkupců za nejlépe prodávaný titul. Jan Karonová opustila dlouholetou kariéru v reklamě, natrvalo se odstěhovala do městečka Blowing Rock v Severní Karolíně a zazářila na literárním nebi jako nečekaný a překvapivý talent. Narodila se v roce 1937 v Lenoiru v Severní Karolíně. Vyrostla na farmě a podle vlastních slov to bylo to nejlepší, co ji mohlo potkat, a i když se jako mladá dívka nemohla dočkat, až bude moct odejít do Hollywoodu a New Yorku, je vděčná, že mohla vyrůstat v prostředí tak blahodárném pro kreativní myšlení. Vždycky chtěla být spisovatelkou a první román sepsala už v deseti letech. První příležitost stát se spisovatelkou dostala v osmnácti, kdy se stala recepční v reklamní agentuře a tak dlouho vnucovala své texty šéfovi agentury, až si všiml jejích schopností. Tak začalo čtyřicet úspěšných let Jan Karonové v reklamě, které jí vynesly i nejrůznější ocenění. Poté se odstěhovala do městečka Blowing Rock v Severní Karolíně, které se stalo předobrazem Mitfordu. V posledních letech se věnuje pouze literatuře, a že rovněž úspěšně, o tom svědčí nejen mitfordská sága, ale i další řada románů s otcem Timem.

Jan Kameník

Ludmila Macešková, rozená Poprová byla básnířka a prozaička píšící pod pseudonymem Jan Kameník. Ludmila Macešková se narodila jako druhé ze dvou přeživších dětí v rodině Antonína a Anny Poprových. Brzy po jejím narození, v roce 1900 se rodina přestěhovala do Pardubic, kde se otec věnoval výrobě dřevěných modelů a součástek strojů . V roce 1918 odmaturovala na pardubickém 1. dívčím reálném gymnáziu. V letech 1918 – 1921 studovala na Akademii výtvarných umění pod vedením Jakuba Obrovského a Maxe Švabinského. Školu nedokončila, protože se na nátlak rodiny vdala v roce 1921 za Josefa Róna , s nímž se znala od roku 1912. Po svatbě se začal chovat despoticky, a tak jí např. zakázal pokračovat ve studiích. V roce 1923 se jim narodil syn Dalibor. V roce 1930 manželství skončilo rozvodem. Vzhledem k tomu, že při rozvodu přišla o veškerý majetek, přestěhovala se do malého nebytového půdního prostoru v Nuslích a živila se příležitostným psaním do různých ženských časopisů, kreslením módních návrhů a střihů, atd. Následující období, které prožila v nuzotě, však paradoxně pokládala za nejkrásnější období svého života. V lednu roku 1932 se jí narodil nemanželský syn Ivan, za jehož otce Jiřího Macešku se záhy poté provdala. V dalších letech se rodina mnohokrát stěhovala a žila v nuzných poměrech. Maceška nechtěl pracovat, zabýval se černou magií. A protože úřady neuznaly její maturitu získanou za Rakouska-Uherska, byla Ludmila Macešková nucena pracovat v Melantrišském závodě jako kreslička střihů v nejnižší platové kategorii dělnic. V roce 1941 její syn Dalibor onemocněl schizofrenií. Nepříliš šťastné manželství skončilo nejprve rozlukou v roce 1945 a pak rozvodem v roce 1950. Ve 40. letech se přestěhovala spolu se syny do bytu v Týnské ulici, kde vznikla většina jejích knih. V roce 1944 byla vydání první její kniha Okna s anděly. Již ...

Jan Kamenický

Vlastním jménem Juraj F. Sever. Po maturite sa zapísal na Právnickú fakultu UK v Bratislave . Do r. 1968 pracoval ako novinár a redaktor , 1968 emigroval a usadil sa v USA, kde pôsobil v slov. vysielaní Hlasu Ameriky a v televíznej stanici WNVT. Na Slovensku písal epické prózy, drámy a kritickú publicistiku. Autor prózy Mŕtvi sa neženia , Korzári kamenných morí ; tretí diel zamyšľanej trilógie Stretneš svoj deň už nevyšiel a rkp. si autor zobral so sebou do exilu. Vlastné emigrantské peripetie a skúsenosti zobrazil v knihe Ako som objavil Ameriku , ktorá vyšla na Slovensku. Dva romány so slov. problematikou mu knižne nevyšli, pretože sa nedohodol s vydavateľmi. Divadelnú hru Vlak nečaká naštudovalo r. 1965 Št. divadlo v Košiciach.

Jan Kabelík

Jan Kabelík byl český literární historik, pedagog a autor učebnic, s celoživotním vztahem k Moravě. Narodil se v rodině přerovského měšťana Františka Kabelíka a jeho manželky Antonie, rozené Lehnerové. Rodiče pocházeli z Rokycan. Na gymnáziu v Přerově maturoval v roce 1881, poté vystudoval filozofickou fakultu pražské univerzity, kde úspěšně ukončil studia v roce 1886. Poté učil na středních školách v Telči, Přerově a Plzni; v letech 1902–1923 byl profesorem na státní průmyslové škole na Smíchově. Na Smíchově žil i zemřel. Jan Kabelík byl aktivním členem řady spolků jako Moravská beseda , Moravské kolo spisovatelů, Kruh přátel literatury české, Moravskoslezská beseda, Ústřední matice školská , Spolek Radhošť a další. S manželkou Karlou, rozenou Šikutovou měl tři syny. Nejstarší syn MUDr. Jan Kabelík byl zakladatel českého preventivního lékařství a profesor na univerzitě v Olomouci. Další syn Vladimír Kabelík starší byl filmový producent, vedoucí výroby a scenárista. Přispíval do řady deníků a časopisů jako Lidové noviny,Časopis Matice moravské, a mnoha dalších. Spolu s Albertem Pražákem byl Jan Kabelík kritikem věcných nedostatků knihy Roberta Williama Seton-Watsona The New Slovakia. Tato kniha, která vyšla v roce 1924, obsahovala některé nesprávné statistické údaje, které zhoršovaly pohled na podíl Čechů na tehdejším rozvoji Slovenska.

J. B Kamil

Společný pseudonym Jiřího Hromádky a Bohumila Koláře, který používali především jako autoři kresleného seriálu Modrá pětka. Pseudonym vznikl spojením konců jejich křestních jmen doplněný o jejich počáteční písmena . Kromě něj ještě používají své skautské přezdívky Nemo a Ouš .

Ivana Karásková

Narozena 20.1.1952 ve Znojmě. Publicistka, autorka reportáži zdravotnických a sociálních témat, působí též v Českém rozhlase.

Helena Kadečková

Helena Kadečková byla nordistka, vysokoškolská pedagožka, překladatelka z islandštiny, staroislandštiny, norštiny a dánštiny, editorka a autorka beletrie, odborných i popularizačních prací o severských autorech, literatuře, kultuře a dějinách. Zvláštní pozornost věnovala mytologii a skandinávskému středověku. Po maturitě na gymnáziu v Kubelíkově ulici v Praze pracovala jako referentka v oddělení mezinárodních styků Československého rozhlasu. V letech 1952–1957 studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V průběhu let 1957–1965 absolvovala tři roční studijní pobyty na univerzitě v Reykjavíku. Od roku 1958 do roku 2011 působila jako vysokoškolská pedagožka na tehdejší katedře germanistiky a nordistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Na Univerzitě Karlově získala v roce 1969 tituly PhDr. a CSc. Roku 1991 se stala docentkou. Přednášela a publikovala odborné studie o severských literaturách, např. Dějiny severských literatur, středověk či Moderní skandinávské literatury 1870–2000, část Islandská literatura . Z nejstaršího severského písemnictví přeložila Ságu o Ynglinzích, Eddu Snorriho Sturlusona a Příběh Amleta, prince jutského z dánské kroniky Saxona Grammatika . Napsala také několik beletristických titulů inspirovaných severskými zeměmi, např. Óli, tvůj kamarád z Islandu , Soumrak bohů, staroseverské mýty a báje . V roce 2002 vydala v Nakladatelství LN knihu Dějiny Islandu. Helena Kadečková je držitelkou medaile Karla Čapka udělované Mezinárodní federací překladatelů FIT, islandského Sokolího řádu, norské královské medaile Sv. Olava a norského královského Řádu sv. Olava.