Všichni Autoři a témata

Bedřich Skála (1)

Autor za totality emigroval a projel na jachtě, kterou si postavil se svými kamarády světová moře. Později se vrátil do vlasti. Autor je radioamatér a tato profese byla potřebná při jeho cestách kolem světa. V knize popisuje i problematiku našich emigrantů.Kniha je koncipována formou telepatického rozhovoru mezi Bedřichem Skálou a Irenou.

Jan Holeňa (1)

Silvia von Rudzinski (1)

Německá autorka knihy o šití a šicích strojích.

Zdeněk Hobzík (1)

Narozen 9. 5. 1900 v Hovorčovicích u Prahy, zemřel 8. 4. 1969 v Praze. Překladatel dobrodružné literatury pro mládež převážně z francouzštiny a angličtiny.

Josef Jiří Kolár (1)

Josef Jiří Kolár, vlastním jménem Josef Jiří Kolář, později uváděno Kolar i Kolár byl český herec, divadelní režisér, překladatel, spisovatel. V Praze vystudoval gymnázium a na pražské Karlově univerzitě a později v Budapešti studoval filozofii a medicínu. Stal se vychovatelem v uherské šlechtické rodině a poznal na svých cestách Německo, Francii, Turecko. Naučil se několik jazyků. Byl ženat s Annou, rozenou Manetinovou . Jejich dcera Augusta Auspitz-Kolářová byla koncertní pianistka. Zemřel na zápal plic v pražské Všeobecné nemocnici. Pochován byl na Olšanských hřbitovech. Po návratu do Prahy jej získal pro divadlo Josef Kajetán Tyl. Vystupoval jako ochotník v českém divadle, poprvé roku 1837 na Kajetánském divadle právě pod J. K. Tylem. Později jako profesionální herec v německém souboru Stavovského divadla . Ke Stavovskému divadlu byla postavena přístavba v Růžové ulici, kde se střídal v režírování českých her s J. K. Tylem. Působil jako vrchní režisér, umělecký ředitel a herec v českých i německých hrách v Prozatímního divadla . V roce 1881 převzal nakrátko funkci dramaturga Národního divadla. Řadu divadelních her přeložil . Patřil tehdy mezi herce v Praze nejvýznačnější. Projevoval se výraznými gesty a pózami, na jevišti působil mohutným dojmem. Řadu rolí hrál po boku své manželky Anny Kolárové, rozené Manětínské . Druhé křestní jméno přijal z obdivu k G. G. Byronovi. Dalšími vzory mu byli E. T. A. Hoffmann a Jean Paul, ve filozofii Hegel. Vrcholem jeho mnohostranné činnosti bylo herectví, i když velké zásluhy si získal i uváděním Shakespeara na české jeviště. Dále překládal Schiller, Goetha a další autory. Sám napsal řadu dramat, vesměs křiklavě romantických tragédií, opírajících se navíc silně o cizí vzory. Jeho povídková a románová tvorba stejně jako básně – až na výjimky – neměly zřetelněj...

Heda Bartošová (1)

Autorka metodických příruček pro pedagogické fakulty.

Aplhonse de Lamartine (1)

Wassily Kandinsky (1)

Vasilij Vasiljevič Kandinskij také Wassily Kandinsky nebo Kandinský, rusky Василий Васильевич Кандинский byl ruský malíř, grafik a teoretik umění, který později žil a pracoval v Německu a ve Francii. Spolu s Františkem Kupkou, Kazimirem Malevičem, Mikolajusem Čiurlionisem a Pietem Mondrianem patří k průkopníkům abstraktního malířství. Kandinský se narodil v zámožné rodině obchodníka s čajem, která se v roce 1871 odstěhovala z Moskvy do Oděsy. Rodiče se rozvedli a o Vasilije pečovala teta. Po maturitě na gymnáziu v Oděse studoval v letech 1886–1892 na univerzitě v Moskvě právo, národohospodářství a etnologii. Roku 1889 podnikl v rámci výzkumného programu Společnosti pro přírodní vědy výpravu do Vologdské oblasti, kde studoval právní systém syrjanských kmenů, jejich náboženství a kulturu. Neobyčejně ho zaujaly geometrické a abstraktní malby na jejich bubnech, což se zřetelně projevilo na jeho obrazech. Ještě během studií se oženil: V roce 1892 si vzal svou sestřenici Annu Šemjakinovou. Žil s ní ale jen do roku 1902, kdy poznal malířku Gabriele Münterovou. Manželství s Šemjakinovou bylo rozvedeno teprve roku 1911. Poté, co obhájil dizertaci na téma O zákonnosti dělnické mzdy, začal od roku 1893 učit jako asistent právo na moskevské univerzitě. Pro jeho rozhodnutí ukončit akademickou dráhu a zcela se věnovat malířství byly určující dva zážitky: zhlédnutí Wagnerovy opery Lohengrin a moskevská výstava francouzských impresionistů, kde ho uchvátil Monetův obraz Kupky sena. V roce 1896 odešel do Mnichova, který byl v té době po Paříži druhým uměleckým centrem v Evropě. Začal studovat v soukromé škole malíře Antona Ažbe, kde poznal krajany Alexeje Javlenského a Marianne Werefkinovou. V roce 1900 byl na druhý pokus přijat na tamní akademii do třídy renomovaného malíře Franze von Stucka. Po roce ale školu opustil a založil s přáteli skupinu Phalanx, zaměřenou proti akademickému způsobu malb...

Rosa Musílková (1)

Narozena 10.1.1928 v Kumanovu, zemřela 2.10.1972. Docentka na katedře obrábění Strojní fakulty ČVUT, práce v oboru.

Helmut Gänsel (1)

Miluše Dovrtělová (1)

Narodila se – jak jinak – v nevelkém, dnes už bývalém okresním městě, a kousek od tohoto města, lze-li 30 km považovat za kousek, dodnes žije. Po absolvování střední školy se jako kádrově zcela nevhodná, nicméně tvrdohlavá osoba pokusila o přijetí na právnickou fakultu v Brně, s očekávaným výsledkem; přijata nebyla, a nezbylo, než se vrhnout do praxe. Na dlouhou dobu se upsala tehdejšímu Podniku výpočetní techniky , kde prošla prakticky celým provozem, aby zakotvila jako programátor, posléze provozní programátor počítačů. Až do okamžiku, kdy vyměnila počítače za stůl úředníka se informačními technologiemi zabývala v té či oné formě, a činí tak vlastně do jisté míry dodnes. V současné době je postižena správní agendou, tedy přestupky na poli dopravy. V době nezralého mládí psala články, noticky, fejetony, postřehy, několik jich bylo publikováno, ale podle vlastních slov „žádná sláva to nebyla“. První knihu Sólo pro plavčíka vydala v nakladatelství MOBA jako začínající autor; napsala ji proto, aby zkusila, jestli to svede. Nu, svedla... Pak vyšly Smrt kazí obchod a Má je pomsta a teď dostává čtenář do rukou další detektivku Vražda na druhou.

Ilse Aichinger (1)

Ilse Aichingerová byla rakouská spisovatelka. Patřila mezi nejvýznamnější představitelky německojazyčné poválečné literatury. Ilse Aichingerová a její dvojče Helga, provdaná Michie, se narodily katolickému učiteli Ludwigu Aichingerovi a židovské lékařce Bertě Aichingerové, rozené Kremerové, ve Vídni. Rodina žila v Linci, dokud otec nepožádal o rozvod. Údajně trpěl bibliofilií, kterou matka těžko snášela, jiné zdroje uvádějí, že nechtěl svoji kariéru ohrozit židovským původem své ženy. Matka se s dětmi přestěhovala zpátky do Vídně, kde Ilse Aichingerová žila převážně u své židovské babičky či v klášterní škole. Anšlus znamenal pro rodinu pronásledování a ohrožení života. Helga utekla v červenci 1939 do Velké Británie, zbytek rodiny ji ale nemohl následovat, protože vypukla druhá světová válka. Ilse Aichingerová zůstala u své matky, která byla od deportace ušetřena jakožto matka napůl židovského nezletilého dítěte. Matka přišla o své místo. Ilse Aichingerová žila naprosto v izolaci od veřejnosti, samozřejmě nemohla studovat. Během války byly s matkou povolány do služby. Po dosažení plnoletosti dcery-míšenky vypršela ochranná doba a Ilsině matce hrozilo, že bude deportována. Proto matku skrývala – v pokoji přímo naproti sídlu gestapa v někdejším Hotelu Metropol na Morzinplatzu. Babička a mladší sourozenci matky byli roku 1942 deportováni a přišli o život ve vyhlazovacím táboře Malý Trostinec v blízkosti Minsku. Roku 1945 začala Ilse Aichingerová studovat medicínu, po pěti semestrech však studium přerušila, aby se věnovala psaní autobiografického románu Větší naděje . Kritik Hans Weigel jí doporučil, aby se se svými texty obrátila na nakladatelství S. Fischer, kde její dílo později vycházelo. V letech 1949/50 pracovala Ilse v tomto nakladatelství jako lektorka, poté jako asistentka Inge Aicher-Schollové na Vysoké umělecké škole v Ulmu (Inge Schollová byla sestra souroze...

Vincenc Kocman (1)

Narozen 3.1.1917 v Rudici u Blanska, zemřel 17.12.1968 v Brně. Interbrigadista, účastník II. odboje v Anglii. Autor pamětí.

Andrej Januar'jevič Vyšinskij (1)

Sovětský právník a diplomat.

Jaroslav Štraus (1)

Narozen 16. 12. 1890 v Květné-Strání u Uherského Brodu, zemřel roku 1965. Sklář, publikační a redakční činnost z oboru.

Ivan Gaďourek (1)

Narozen 11. 7. 1923 v Brně, od r. 1948 v emigraci, zemřel 19. 4. 2013 v Nizozemsku, publikoval anglicky, holandsky a česky odbornou sociologickou literaturu, také literaturu o politických vězních, komunistickém věznění a protikomunistickém odboji.

Jiří Nehněvajsa (1)

Narozen 9.8.1925 v Dyjákovicích, zemřel 31.7.1996 v Pittsburku v USA. PhDr., sociolog, autor rozhlasových her, univerzitní profesor v USA.

Josef Dubiel von LeRach (1)

Josef Dubiel von LeRach je synem polského otce a německé aristokratky. Absolvoval ČVUT v Praze , studoval soukromě u profesorů V. Gajdůška, J. Orlíka a K. Podešvy. V roce 1985 se přistěhoval do Žulové u Jeseníku. Pracoval jako starožitník, nyní na volné noze. Od r. 2004 akademický malíř. Malíř často vytváří vlastní pohled na díla předních českých a světových malířů . Jde o určitý druh dobře zvládnutého naivního umění. Měl samostatné výstavy na řadě míst v USA. Je autorem řady knižních publikací (např. autobiografická próza Starožitníkova zpověď, nebo knihy věnující se historii a kulturou Jesenicka: Odsun Němců v dobytčáku ze Žulové do Furth in Walde, Čas vzpomínek a humoru ve Slezsku, Děvky, děvčata a děvenky, Jeseníky vyprávějí a vzpomínají.

Jindřich Dršata (1)

Spis o automobilech Wartburg.

František Strmiska (1)

Prof. RNDr., CSc. Alimentolog se zaměřením na potravinářskou technologii.

Jacques Rossi (1)

Autor knihy o Gulagu, narozen ve Francii, jeho otec byl Francouz, matka Ruska. V letech 1937-1958 sovětský politický vězeň.

Lubomír Martinek (1)

Lubomír Martínek je český prozaik, esejista a překladatel. Ve svém díle zpracovává téma exilu, vlasti, hledání identity, tuláctví, cestování, návratu a literatury, humoru, umělecké metafory. Po smrti otce v roce 1955 se jeho matka přestěhovala z Českých Budějovic do Prahy. V roce 1974 absolvoval strojní průmyslovku, v letech 1975–76 pracoval jako dělník a pomocný projektant v ČKD Kompresory, a jako kulisák v Divadle Na zábradlí. V roce 1979 emigroval do Francie, kde vystřídal řadu zaměstnání . Navštěvoval také přednášky z dějin umění na École du Louvre a psychologie na Univerzitě Paříž VIII. V Paříži dále psal, spolupracoval s Jiřím Kolářem na edici Revue K, kterou vedl v letech 1986–91. Od listopadu '89 navštěvuje Prahu, nadále ale žije v Paříži. V roce 1999 se stal jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia, jehož autorem byl spisovatel Petr Placák. V Čechách jeho texty otiskují mimo jiné revue Prostor, Revolver Revue, Literární noviny, Labyrint revue.

Julie Kaublová (1)

Pražská žurnalistka, reportérka Krásného románu. Kromě veršů a próz v sešitových edicích samostatně vydala báseň Revoluce .

Vasilij Michajlovič Peskov (1)

Sovětský spisovatel, novinář a televizní moderátor.

Giuseppe Fiocco (1)

Italský výtvarný historik, práce z oboru.

Claudia Koonz (1)

Americká historička specializující se na nacistické Německo. Její kritika role žen během nacistické éry z feministické perspektivy se stala předmětem rozsáhlé diskuze a výzkumu.

Ladislav Plíva (1)

Ing.L.Plíva pracoval ve Výzk.ústavu pozemních staveb.Patří mezi naše přední odborníky na svařování.

Walter B Pitkin (1)

Psycholog, spisovatel.

Jan Mrkvička (1)

Narozen 1977. Spisovatel, prozaik.

Bohumír Hoření (1)

Spoluautor publikace o leteckém modelářství a aerodynamice.

B. A. Arkadiev (1)

Alén Diviš (1)

Alén Diviš byl český malíř a ilustrátor. Byl pokřtěn jménem Karel. Jméno Alén se poprvé objevuje u ilustrace k povídce Tierschau, otištěné v příloze s názvem Dichtung und Welt novin Prager Presse v roce 1927. Jak uvádí literatura , jméno Alén patrně nepochází z rodinného prostředí, protože až do roku 1930 podepisuje Alén své dopisy domů jménem Karel. Skutečné okolnosti změny Divišova křestního jména se patrně již nepodaří objasnit. Narodil se na statku Blato u Poděbrad v rodině správce Františka Diviše a jeho ženy Karolíny, ros. Visingerové . Byl nejmladší z pěti dětí a byl pokřtěn jménem Karel. V roce 1911 se celá rodina odstěhovala do Prahy. V roce 1918 maturoval na gymnáziu v Ječné ulici. V roce 1918-1919 studoval malířskou školu Josefa Boháče na Malé Straně. Jeho spolužáky byli Marie Čermínová a Hedvika Zaorálková. V roce 1919–1920 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Emanuela Dítěte. V letech 1920–1926 pracoval jako úředník. V roce 1926 odjel do Paříže. Zde navštěvoval přednášky Františka Kupky a údajně studoval i na École des beaux-arts. Seznámil se s Daniel-Henry Kahnweilerem, který o něm informoval Vincence Kramáře. Díky němu Diviš získal podporu Ministerstva školství. V Paříži se stýkal s Bohuslavem Martinů, Josefem Šímou, Františkem Tichým, Toyen a Janem Zrzavým. V roce 1930 se neúspěšně pokusil o přijetí do Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1932 navštívil severní Afriku a obrazy z této cesty vystavoval v galerii Van Leer. Ve třicátých letech přispíval kresbami i texty do Lidových novin. V roce 1939 po okupaci Československa a vzniku Protektorátu Čechy a Morava uprchli do Paříže další čeští výtvarníci a umělci . Díky iniciativě Adolfa Hoffmeistera vznikl Dům československé kultury, kde řada českých umělců i bydle...

Andrej Petrovič Red'kin (1)

Ruský autor publikací z oboru chovu hospodářských zvířat.

Josef Munzar (1)

Josef Munzar vyrůstal v rodině vysokého četnického důstojníka, což do značné míry předznamenalo jeho životní osudy. Po nástupu prezenční vojenské služby v roce 1932 absolvoval nejdříve školu pro důstojníky v záloze a v letech 1933-35 i Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Jako čerstvě vyřazený poručík nastoupil k p. pl. 26 do Banské Bystrice, kde sloužil u technické roty. Svoji ženijní odbornost si zvyšoval v několika kurzech, mimo jiné na půlroční stáži v Ženijním učilišti v Litoměřicích. Po tragickém rozpadu ČSR a rozpuštění armády v r. 1939 se zapojil do odboje, v roce 1943 byl zatčen a deportován do koncetračního tábora Flossenbürg. Přežil věznění i závěrečný pochod smrti a po osvobození znovu nastoupil službu v armádě. v roce 1955 byl komunisty protiprávně zatčen, odsouzen a osm let vězněn v táborech nucených prací.

Pavel Šimek (1)

Pavel Šimek byl český právník a dlouholetý synodní kurátor Českobratrské církve evangelické a předseda právního odboru synodní rady, právní poradce Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Pavel Šimek působil jako notář ve Staré Boleslavi a v Praze; byl též soudním tlumočníkem většího počtu jazyků. Synodním kurátorem ČCE byl zvolen roku 1950, na nátlak státních orgánů byl ovšem roku 1953 odvolán; opětovně byl zvolen roku 1959; roku 1962 se státní moc pokusila vynutit jeho rezignaci, ovšem neúspěšně. Na nátlak komunistické moci v roce 1971 na synodu svůj post již neobhajoval, a byl nahrazen Františkem Škarvanem. Zasloužil se o obnovu České biblické společnosti v roce 1990. Aktivně působil v organizaci YMCA. Většinu svého života zasvětil boji za svobodu církví v Československu. Stál za hnutím odporu v roce 1963 proti chystanému zákonu o rodině, kde měla být původně zakotvena povinnost k socialistické výchově. Po roce 1989 se aktivně zasadil o vracení církevního majetku ukradeného komunistickým režimem. Po změně režimu v roce 1989 byl také jmenován do vysoké úřednické funkce na tehdejším federálním úřadu vlády a stal se jedním z autorů zákona o církvích. Byl zakládajícím členem Společnosti pro církevní právo, od roku 2000 jejím čestným členem. Při laudaciu proneseném předsedou společnosti zazněla následující slova:

Vera Andrejevna Vasina-Grossman (1)

Ruská muzikoložka.

Roman Soukup (2)

Roman Soukup se věnuje problematice digitální fotografie od roku 1992, kdy začal pracovat jako operátor fotorealistické tiskárny, v té době jediném zařízení tohoto druhu v České republice. Od roku 1994 pracuje se studiovým digitálním fotografickým systémem v rámci projektu Akademie věd ČR, jež je součástí mezinárodního programu sledovaného Union Académique Internationale v Bruselu. Věnuje se přípravě optimálního řešení pro digitální dokumentaci kulturněhistorických památek, včetně výstupů v tištěné, nebo elektronické formě. Pracoval například na kompletní digitální dokumentaci románských maleb ve Znojemské rotundě nebo na vytvoření digitální fotodokumentace výzdoby Kaple sv. Václava na Pražském hradě. Od roku 1994 pravidelně publikuje v časopise Fotografie magazín.

Pchu-i Aisin Gioro (1)

Josef Berka (1)

Narozen: 18.8.1922, zemřel: 20.9.1984. Prof.Ing.,CSc. absolvent Vysoké školy stavitelství Brno /1954/, docent stavební fakulty Vysokého učení technického Brno /1969-/, vedoucí katedry pozemních staveb tamtéž /1971-1984/; profesor Vysokého učení technického pro obor konstrukce pozemních staveb /1978/. Člen vědecké rady Vysokého učení technického. Vzorný učitel /1978/, stříbrná medaile Vysokého učení technického aj.

Josef Tybor (1)

Práce o váhách.

Jaromír 99 (1)

Jaromír Švejdík známý také pod pseudonymem Jaromír 99 je český zpěvák, skladatel, kytarista a výtvarník. Před nástupem na vojnu založil v osmdesátých letech punkovou skupinu Chlapi z práce. Od roku 1989 zpívá v kapele Priessnitz, pro kterou píše většinu textů. V roce 2004 stál u vzniku projektu Umakart, v roce 2007 pak u vzniku tria Jaromir 99 & The Bombers, jehož debutové album je soundtrackem ke Švejdíkovu komiksu Bomber. Od roku 2014 koncertuje Jaromír se svými hosty Alešem Březinou alias A.M.Almelou a Lukášem Morávkem na vernisážích i samostatných koncertech v České republice i v zahraničí . V roce 2019 začíná koncertovat se svým projektem "Letní kapela", kde hraje repertoár svých písní napsaných pro Priessnitz, Václava Neckáře, Umakart, Bombers a Kafka Band. Spolu s Jaroslavem Rudišem je autorem komiksu Alois Nebel a spolupracoval i na stejnojmenném filmu, k němuž složil i známou píseň Půlnoční, již nazpíval Václav Neckář. Je také autorem storyboardů k filmům Jedna ruka netleská, Samotáři, Děti Duny nebo Grandhotel. Je autorem komiksů Bomber, Zámek a Zátopek a Zatím dobrý. Vytvořil grafiku hudebního alba Půljablkoně.

Jan Šťastný (2)

Jan Šťastný je český herec. Po absolvování studia na pražské DAMU hrál čtyři sezony v pražském Národním divadle. V roce 1992 z Národního divadla odešel a stal se členem souboru činohry Divadla na Vinohradech . V roce 2011 uzavřel sňatek s herečkou a režisérkou Barborou Petrovou. Jedná se také o dabingového herce. Svůj hlas propůjčil postavě Henryho Tomasina v PC hře Mafia II.

C. Offerdinger (1)

František Pachner (1)

Narozen 21.1.1882 v Havlíčkově Brodě, zemřel 25.3.1964. MUDr., docent v Brně, práce v oboru gynekologie a porodnictví.

Richard Bebr (2)

Narozen: 1876 v Černíně u Zdic, zemřel: 29. 12. 1938. JUDr., úředník min. zdravotnictví v Praze, .

Ilja Frez (1)

Viktor Josefovyč Tymčenko (1)

Zdenka Mansfeldová (1)

Nejvyšší vzdělání * 1969-1974, obor sociologie a psychologie, Filosofická fakulta Univerzity Karlovy * 1975, PhDr. v oboru sociologie, Filosofická fakulta Univerzity Karlovy * 1983-1988, CSc. v oboru sociologie, Filozofická fakulta Moskevské státní univerzity Odborné zaměření * sociologie politiky, politické strany, parlament, politické a nepolitické formy reprezentace zájmů

John Seymour (1)

Sir John Seymour byl anglický šlechtic a dvořan na dvoře tudorovských králů Jindřicha VII. a Jindřicha VIII. Byl otcem třetí manželky Jindřicha VIII. Jany Seymourové. Pocházel z rodu Seymourů, který odvozoval svůj původ z dob Viléma Dobyvatele. Sídlil na zámku Wulfhall v hrabství Wiltshire. Za svoji účast na potlačení povstání v Cornwallu 1497 získal titul rytíře, působil v úřadu šerifa a smírčího soudce. Zúčastnil se obléhání města Thérouanne v rámci války ligy z Cambrai. Doprovázel Jindřicha VIII. na jednání s francouzským králem Františkem I. na Polích zlatého sukna roku 1520. Je pohřben v kostele Panny Marie ve vesnici Great Bedwyn. John Seymour měl se svou ženou Margery Wentworthovou devět dětí, mezi nimi i třetí manželku Jindřicha VIII. Janu Seymourovou.

Josef Mottl (1)

Josef Mottl byl kladenský římskokatolický farář a děkan, dlouholetý člen zastupitelstva města a podporovatel kladenského školství, oblastní historik a čestný občan města. V roce 1851 byl vysvěcený na kněze, do roku 1859 působil v Kladně jako kaplan, v letech 1859–1864 jako farář v Kolči, poté jako farář a později děkan do roku 1884 v Kladně. Zasloužil se o opravy církevních staveb ve městě, kladenského kostela, zvonice, farní budovy a mariánského sousoší na náměstí starosty Pavla. Po smrti zakladatelů barokní Kaple svatého Floriána se zasloužil o její dostavbu v roce 1870. Z oblasti jeho prací z historie Kladna byl jeho nejvýznamnějším dílem spisek Kladno, město a statek v pražském kraji . Zabýval se studiem historie kladenského regionu a zaniklých osad. Ve své závěti zřídil nadaci, která byla pojmenována jeho jménem a starala se o chudé školní děti. Čestným občanem byl jmenován 6. dubna 1882. Zemřel ve stejný den jako zakladatel Sokola Miroslav Tyrš.

Eva Houserová (1)

Eva Houserová přes dvacet let pracovala převážně v ženských časopisech. Nejdřív jako redaktorka a editorka, posléze jako šéfredaktorka. Ale protože se v časopiseckém světě zastavil čas a předstírá se v něm, že ženy nestárnou, přestal ji ten kolotoč věčného mládí bavit, seskočila z něho do autorské publikační tvorby, kde se cítí být svobodná a zúročuje zde své zkušenosti. Je šéfredaktorkou webového portálu Nezoufalky , kterým si plní svůj sen – nabídnout ženám, které už nejsou mladé, to, co jinde nenajdou: upřímný zájem o jejich mikrosvět.

Miloslav Květenský (1)

Jean Selz (1)

Francouzský historik umění.

Nirmal Varmā (1)

Hindský spisovatel.

Gian Franco Svidercoschi (1)

Italský novinář. Sleduje náboženské a zvlášť vatikánské události a současně se zabývá mezinárodní politikou.

Zdeněk Chromý (1)

Narozen 1919. Sportovní pedagog, učebnice atletiky.

Jan Tománek (1)

Jan Tománek je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze. Kromě filmové a umělecké práce se jako student věnoval i psaní do herních a filmových časopisů a založil počítačový magazín Level, ve kterém působil jako šéfredaktor. Je znám jako režisér, scénárista a producent divácky úspěšných animovaných filmů Kozí příběh, za které získal řadu mezinárodních filmových cen a byl nominován i na Českého lva. V roce 2018 vydal svůj první román Motýlí křik– konspirační thriller z českého prostředí. Druhá kniha - Lustr pro papeže - syrově drsný příběh z pekla normalizačních lágrů, vyšla na podzim roku 2019. Se svou ženou žije na okraji Prahy a je otcem dvou dětí.

Václav Ambrož (1)

Narozen 23.9.1892 v Českých Budějovicích, zemřel 29.4.1979 v Českých Budějovicích. Pedagog. Historické práce, beletrie.

Karel Groulík (1)

Narozen 27. 11. 1933 v Košicích , zemřel 9. 9. 1995 v Českých Budějovicích. Stavební inženýr, publicista, autor duchovní poezie, malíř, politik.

Jiří Čunát (2)

Vystudoval Katolickou teologickou fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Pedagogickou fakultu Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Navštěvoval přednášky Michaela Marsche, Anselma Gruna a Christopha Schönborna. Učil na Základní škole ve Velkém Šenově, na Zvláštní škole v České Kamenici, v letech 1998 – 2001 byl ředitelem Školy v přírodě v Horním Prysku. V letech 2004 – 2012 je ředitelem Biskupského gymnázia Varnsdorf. Jako trvalý jáhen je inkardinován v Litoměřické diecézi. Vydal několik knih, pravidelně publikuje v tisku, vystupuje v rozhlasových pořadech. Režisér Milan Kučera o něm natočil filmový dokument „Správce farnosti“. Je spoluzakladatelem Akademie příslibu , podnětného prostředí pro mládež a Schrödingerova institutu – střediska volného času pro Šluknovský výběžek , který má pomoci řešit sociální znevýhodnění regionu. O nových metodách výuky přednášel na mnoha místech v české republice i v zahraničí . Byl autorem, spoluautorem a v některých případech realizoval projektovou výuku při letních táborech i v běžné výuce. Největší množství projektů Jiřího Čunáta je spojeno s Biskupským gymnáziem Varnsdorf a Lužickosrbským gymnáziem v Budyšíně. Většina projektů je zaměřena environmentálně a prožitkově s důrazem na základní lidské hodnoty života a křesťanské kořeny naší kultury. Projekt „Krajina za školou, co lužické domy vyprávěly“, který vedl Mgr. František Paulus a na kterém se aktivně spolupodílel byl v roce 2008 na Novoměstské radnice v Praze oceněn jako nejlepší projekt České republiky. Spielbergov...