Všichni Autoři a témata

Vaclav Rybacek (4)

Narozen 26. 10. 1920 v Čilé, zemřel 2003. Ing. CSc., profesor rostlinné výroby, práce z oboru.

Václav Rathouský (5)

Narozen 12. 8. 1965. Autor a editor prací o přírodních potravinových doplňcích a moderním síťovém marketingu, autor knihy esejů.

Václav Rameš (5)

Narozen 1.2.1958 v Českých Budějovicích. PhDr., historik a archivář, autor historických studií.

Václav Oulík (4)

Autor turistických průvodců.

Václav Němec (3)

Narozen 31.8.1902 v Golčově Jeníkově, zemřel 4.4.1985 v Českých Budějovicích. Novinář a básník.

Václav Neckář (5)

Narozen 23. 10. 1943 v Praze. Zpěvák a herec.

Václav Müller (5)

Narozen 6.9.1910 ve Velkém Boru u Netolic, zemřel 4.8.1984 v Přímrami. Středoškolský profesor, prózy, práce z oboru české gramatiky.

Václav Medek (7)

Václav Medek byl český římskokatolický teolog, kněz, církevní historik a vysokoškolský pedagog. Středoškolské vzdělání, které zakončil maturitou v roce 1943, získal na reálném gymnáziu ve Vyškově. Ke kněžství začal studovat na Arcidiecézním bohosloveckém učilišti v Olomouci v letech 1943–1945, ve studiu pak pokračoval na Cyrillo-Methodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci, kterou zakončil v roce 1945. Na kněze byl vysvěcen v roce 1948 a začal působit v pastoraci. Doktorát teologie získal na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích po obhájení disertační práce s názvem Dějiny Dubicka, dubického panství a sousedních vsí do roku 1918 a 15. dubna 1969 byl na olomoucké pobočce fakulty promován. V akademickém roce 1969–1970 začal externě vyučovat na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích, pobočce v Olomouci české církevní dějiny. Náležitě byl jmenován na CMBF, pobočka Olomouc, až 23. dubna 1970 lektorem pro obor české církevní dějiny pro akademický rok 1970–1971. Jeho působení v Olomouci bylo ukončeno na konci akademického roku 1970–1971, protože byl ustanoven 29. července 1971 na CMBF v Praze se sídlem v Litoměřicích odborným asistentem pro obor české církevní dějiny. Dne 9. prosince 1971 byl jmenován tamtéž docentem pro obor církevní dějiny, od 1. září 1974 se stal vedoucím katedry historicko-právní. Dne 9. září 1975 byl jmenován profesorem pro obor církevních dějin, s účinností od 1. října 1975. V letech 1976–1978 se stal proděkanem fakulty. Zemřel 30. října 1982 v Praze. Patřil mezi kněze Sdružení katolických duchovních Pacem in terris, kterému byl nějaký čas i federálním předsedou. Časopisecké studie, zejména: Duchovní pastýř, Vlastivědný sborník Severní Morava. Příspěvky ve sbornících....

Václav Mašek (5)

Katolický děkan Václav Mašek je v Banátu nepřehlédnutelná a krajany velmi respektovaná osobnost. Je znám nejen tam, neboť udržuje četné styky s duchovními v České republice. Na jeho pozvání navštívil zdejší kraj pražský biskup Jaroslav Škavrada a olomoucký arcibiskup Jan Graubner. V loňském roce zavítal do Svaté Heleny brněnský biskup Vojtěch Cikrle při příležitosti vysvěcení domu pro sociální a zdravotní služby. Václav Mašek se narodil v Gerníku, kde absolvoval základní školu. Pokračoval středoškolským studiem ze kterého přestoupil do katolického semináře ve městě Alba Iulia. Po vysvěcení v roce 1968 se vrátil ke svým krajanům, o které pečuje jako duchovní postupně ve Svaté Heleně, Gerníku, Bígru a nakonec v Eibenthalu. Tam se zasloužil o výstavbu kulturního domu a má velký podíl na tom, že si česká komunita udržela náboženskou, národní a kulturní identitu. Při práci i ve svých kázáních povzbuzuje národní povědomí. V roce 1990 spoluzakládal Demokratický svaz Slováků a Čechů v Rumunsku se sídlem v Nadlaku, a zároveň se stal členem Sboru konzultantů předsedy Československého ústavu zahraničního v Praze. V roce 2002 v Praze v Černínském paláci převzal z rukou ministra zahraničí Jana Kavana cenu Gratias agit za celoživotní práci s krajany. Důležitým Maškovým přínosem k zachování tradic české menšiny je vydání Sbírky lidových písní.

Václav Láska (5)

Mgr. Václav Láska od 18 let pracoval v řadách Policie ČR. Začínal jako řadový policista na obvodním oddělení. Později pracoval jako asistent vyšetřovatele a posléze vyšetřovatel na Krajském úřadu vyšetřování se specializací na hospodářskou kriminalitu. V roce 1999 nastoupil na Úřad finanční kriminality a ochrany státu , kde vedl vyšetřování související s IPB a s Harvardskými fondy. Po zániku ÚFKOS v roce 2003 opustil řady policie a krátce pracoval v oblasti ekonomického poradenství. V současnosti se věnuje právní praxi v advokátní kanceláři. V červenci 2007 zamítl ministr vnitra Ivan Langer Láskovu žádost o zbavení mlčenlivosti, jejíž schválení by mu umožnilo vypovídat v USA v kauze Viktora Koženého. Podle mluvčí Aleny Vokráčkové byla důvodem „odlišnost právních systémů obou zemí“. Při zaměstnání vystudoval sociální patologii na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové a právo na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni.

Václav Kolesa (5)

Regionální publicista, nakladatel, specializuje se na historii protifašistického odboje na Moravě a vojensko-politické dějiny.

Václav Kohout (7)

Vedoucí výroby nakladatelství Fraus, vystudovaný učitel matematiky a fyziky. Spoluautor učebnice fyziky.

Václav Hurych (3)

Narozen 9. 2. 1926 v Říkovicích, zemřel 12. 1. 2014. Dendrolog, publikace z oboru.

Václav Havel (7)

Narozen 17.11. 1939 v Kladně. Fyzik, publikace z oboru.

Václav Gutwirth (6)

Narozen 20.6.1896 v Kosově Hoře u Sedlčan, zemřel 3.8.1968 v Praze. Úředník,práce o studentstvu, monografie technických osobností, spisy z oboru techniky.

Václav Franc (5)

Narozen 26. 10. 1961 v Jičíně. Stomatolog, regionální publicista, básník a prozaik.

Václav Ereben (7)

Václav Bláha (6)

Václav Bláha byl český hudební skladatel a trumpetista. Chodil jen do obecné školy, sám se naučil hrát na trubku a byl samoukem i v kompozici. Působil v kavárenských souborech, kinoorchestrech, v lidových a vojenských kapelách, které jej nejvýrazněji profilovaly. V polovině 30. let 20. století nastoupil na místo 2. trumpetisty v orchestru R. A. Dvorského, což bylo jeho nejvýznamnější působiště. V nakladatelství R. A. Dvorského také do roku 1948 vydal většinu svých písní na gramofonových nahrávkách i tiskem. Po skončení 2. světové války krátce vedl vlastní soubor. Zatímco jako interpret se nevyhýbal moderní populární hudbě, jako skladatel se věnoval především hudbě lidové, a to i jako autor textů. Svoji úspěšnou kariéru skladatele odstartoval roku 1933 polkou Moje zlatá Anny. Polky patřily mezi jeho nejznámější skladby, např. Jetelíček u vody, Dokolečka, dokola a Včera jsem tě čekala, uspěl i s valčíky Červená sukýnka, Hvězdička a Tuláček, z dalších známých lze jmenovat pochodovou píseň Děvče jako růže a sousedskou Babička vzpomíná, ohlas měly i jeho pochody, tanga, mazurky aj. V druhé polovině 40. let se pokoušel psát budovatelské a masové písně, v 50. letech začal tvořit pro děti, známou se stala píseň Tancovala žížala. Od roku 1951 vydával v Orbisu a ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze, kde vyšly jeho Dětské písně pro zpěv a klavír na slova Miloše Veselého.

V.I Bilibin (1)

V.C.(Virginia Cleo) Andrews (4)

V. H Brunner (4)

V Železný (7)

Ute Iparraguirre de las Casas (7)

Příručky ručních prací.

Ute Haderlein (6)

Německá autorka literatury pro děti a mládež.

Ulrich Schliewen (4)

Německý ichtyolog, publikace z oboru.

Udo Ulfkotte (3)

Německý novinář, publicista a politolog.

Trudi Canavan (6)

Trudi Canavan je australská spisovatelka fantasy. Už v dětství byla velmi kreativní a zajímala se o umění, psaní a hudbu. V roce 1995 se stala podnikatelkou na volné noze, založila společnost, která se specializuje na služby grafického designu. Ve stejný rok začala pracovat pro Aurealis, australský časopis zaměřený na fantasy a science fiction, jako pracovnice, která se zaměřila více prací . Takto mohla začít ve svém volném čase i psát. Do svých 25 let jen snila o napsání románu, ale neměla dostatek koncentrace, aby tak učinila. Ve dvaceti pěti letech se zúčastnila kurzů psaní a pracovala na zlepšení svých schopností, zatímco bojovala s mnohými odmítnutími. Kariéra Trudi Canavan se rozběhla v roce 1999, kdy získala ocenění Aurealis za nejlepší fantasy krátký příběh s dílem Whispers of the Mist Children. V roce 2001 se prosadila s dílem The Magicians’ Guild , kde se děj točí okolo postavy jménem Sonea – sirotka, která je pronásledovaná čaroději kvůli svému nadání v magii. Román, který představoval první část trilogie o Černém mágovi, jí přinesl rozšířené přijetí a druhá kniha série The Novice byla opět nominována na ocenění Aurealis pro nejlepší fantasy román. Třetí kniha s názvem The High Lord byla publikována v lednu 2003 a byla také nominována na cenu. Všechny tři knihy se dostaly do australského top 10 žebříčku SF bestsellerů. V současnosti je trilogie, podle Nielsen BookScan, označována za nejúspěšnější sérii posledních deseti let a v roce 2006 se prodalo více než 275 tisíc výtisků. Knihy byly přeložené do němčiny, polštiny, francouzštiny i češtiny. Co se týká psaní, tak autorka tvrdí, že nejlepší cesta jak si zlepšit psaní je psát. Postavy v knihách netvoří podle sebe, ani podle nikoho ze skutečného života. V jejích dílech se též vyskytují zvířata, která jsou však jinak nazvané než tatáž zvířata v naše...

Tristan Gooley (4)

Britský cestovatel a mořeplavec, zajímá se o staré umění porozumění a vnímání přírody, navigaci a orientaci v přírodě. Autor populárně-naučných publikací o přírodě.

Třeštíková Radka (7)

Tracey Turner (6)

Britská publicistka a spisovatelka, autorka kvízové publikace.

Tone Svetina (3)

, Tone, *15.11.1925 – †1988, slovinský prozaik. Autor třídílné románové fresky z období 2. světové války , zachycující prostřednictvím napínavé špionážní fabule boj slovinských partyzánů s hitlerovskou armádou a především s německou výzvědnou službou.

Tomáš Vosolsobě (4)

Tomáš Vosolsobě byl český malíř, filatelista a příležitostný fotograf. Po ukončení studií na Akademii výtvarných umění v Praze pracoval jako výtvarník z povolání, věnoval se rovněž filmové tvorbě a navrhoval reklamní grafiku. V 70. letech pracoval jako fotograf pro Poštovní muzeum v Praze. Díky tíživým okolnostem v Československu odešel roku 1982 do Švýcarska, kde strávil 18 let života. Jeho umělecký styl je osobitý a jeho díla vždy reagovala na proměňující se dobu. Byl představitelem informelu, ve svých výtvarných dílech rozvíjel téma symetrie a nemalou část své tvorby zasvětil výrazným barevným kontrastům. Byl členem Svazu československých výtvarných umělců, Unie výtvarných umělců České republiky a Středočeského sdružení výtvarníků. Svá díla vystavoval na řadě samostatných i skupinových výstav.

Tomáš Trávníček (5)

Tomáš Trávníček byl český a československý lékař, vysokoškolský učitel, politik Komunistické strany Československa a poslanec Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace. V roce 1937 začal studovat na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 byl až do roku 1942 vězněn v koncentračním táboře Oranienburg-Sachsenhausen. Po návratu byl aktivní v protinacistickém odboji. Po válce mu byl udělen Československý válečný kříž a vojenská medaile Za zásluhy 1. stupně. V roce 1947 dokončil studia medicíny a promoval. Pak pracoval ve Fyziologickém ústavu. Od roku 1963 dlouhodobě působil jako přednosta Ústavu patologické fyziologie. V roce 1965 byl jmenován profesorem. Zastával i post proděkana, v letech 1955–1961 děkana Lékařské fakulty a v letech 1961–1962 působil jako prorektor Univerzity Karlovy. Specializoval se na obor experimentální hematologie. Podílel se na založení Společnosti pro patologickou a klinickou fyziologii při České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, jejímž prvním předsedou byl. Publikoval četné odborné studie a vysokoškolské učebnice. Členem KSČ byl od roku 1938. V letech 1953–1968 byl členem Krajského výboru KSČ ve Středočeském kraji, přičemž po téměř celou dobu byl i členem předsednictva KV KSČ. Jeho politická kariéra vyvrcholila po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa za normalizace. 14. sjezd KSČ ho zvolil kandidátem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Za člena ÚV KSČ ho zvolil 15. sjezd KSČ, 16. sjezd KSČ a 17. sjezd KSČ. Od roku 1971 byl místopředsedou Ústředního výboru Národní fronty, od roku 1974 zastával i post člena předsednictva Světové rady míru. Roku 1973 mu byl udělen Řád Vítězného února, v roce 1978 získal Řád republiky a roku 1978 obdržel Zlatou medaili míru. Kromě toho dvakrát získal vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Po federalizaci Československa usedl do Sněmovny lid...

Tomáš Šimek (1)

Narozen 9.11.1936 ve Skryjích.PhDr., archivář, práce z oboru, vlastivědné a historické práce hlavně z východních Čech.

Tomáš Miklica (4)

Narozen 1991 v Liberci. Novinář, publicista, autor poezie a sci-fi.

Tomáš Klvaňa (4)

Tomáš Klvaňa je novinář a bývalý mluvčí prezidenta Klause. V minulosti pracoval taktéž jako koordinátor vládní komunikace programu protiraketové obrany, kam ho navrhl ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Nyní působí Klvaňa ve společnosti British American Tobacco. V minulosti pracoval jako novinář v českých médiích, absolvoval odbornou stáž na Harvardově univerzitě a má doktorát v oboru teorie a kritika komunikace z Minnesotské univerzity. Přednáší na New York University v Praze.

Tomáš Jílek (6)

Narozen 7. 8. 1934 v Plzni, zemřel 29. 5. 2020. Prof., PhDr., CSc., historik, pedagog, práce z oboru didaktiky dějepisu a regionálních dějin západních Čech.

Tomáš Jacko (6)

Narozen 7. 4. 1978 v Hradci Králové. Filolog, překladatel a tlumočník, odborné metodické a didaktické publikace ke studiu angličtiny a němčiny, též se věnuje problematice multikulturního vzdělávání. Také básník a fotograf.

Tomáš Hejzlar (2)

Narozen 1950. Divadelní a hudební publicista.

Tomáš Gottlieb (3)

Narozen 30.7.1949. Choreograf a tanečník, představitel šoubyznysu, spoluautor publikací o známých osobnostech.

Tomáš Dušek (6)

Autor fantasy fománů, občanským povoláním prodavač.

Tomáš Český (3)

Ing. Tomáš Český, CSc., autor publikací o anténách.

Tomáš Büchler (4)

Narozen 1974 v Lučenci . Doc. MUDr., Ph.D., onkolog .

Tomáš Belko (4)

Narozen 5. 6. 1965 v Praze. Autor písňových textů, divadelních a filmových scénářů, muzikálových libret a povídek. Tenorsaxofonista. Kreativní ředitel reklamní agentury Ogilvy.

Tomáš (6)

První československý prezident, český vědec, filozof, pedagog, politik a žurnalista. Tomáš Garrigue Masaryk, uváděno také Tomáš Garrique Masaryk se narodil 7. března 1850 v Hodoníně. Po absolvování čejkovické školy a reálky v Hustopečích chvíli praktikoval v hodonínské škole a posléze se učil zámečníkem ve Vídni. Obou činností zanechal a nastoupil jako podučitel hustopečské reálky a začal se připravovat k studiu na gymnasiu. Jeho nepříliš majetní rodiče ho nemohli na studiích vydržovat. Proto se od 15 let živil sám jako domácí učitel dětí bohatých rodičů. Po maturitě ve Vídni začal studovat filozofickou fakultu. Během studia se seznámil s Franzem Brentanem a rodinou Rudolfa Schlesingra, jehož syna vyučoval. Na prázdninové cestě s mladým Schlessingrem, už po absolutoriu, se seznámil s Charlottou Garrigue, dcerou newyorského podnikatele. 10. srpna 1877 byli zasnoubeni. Získání docentury z filozofie pozdrželo sňatek do 15. března 1878. Po celou dobu studia byl Masaryk literárně činný, napsal mnoho studií a odborných statí. V letech 1879 až 1880 se stal otcem Alice a Herberta. Po rozdělení University Karlo-Ferdinandovy na českou a německou část přijel Masaryk do Prahy, aby zde přednášel. V českém prostředí si vytvořil mnoho odpůrců svým kontroversním přístupem ke studentům a vykládanému tématu a názory na katolickou církev. Masaryk z protestantských pozic kritizoval některé vlastnosti katolické církve. Viděl nutnost náboženství pro moderní společnost, ale požadoval po katolictví radikální reformu. Masaryk přijel do Prahy jako uznávaný filosof a získal si mnoho přátel mezi svými studenty a později i v okruhu lidí kolem revue Athenaeum, kterou sám založil. Spor o pravost rukopisu Královédvorského a Zelenohorského se stal celonárodní aférou. Masaryk se postavil za jejich nepravost a pro velkou část nacionalistů byl vlastizrádcem. Masaryk začal pracovat na poli politiky. Zde našel spolup...

Tom Robbins (4)

Thomas Eugene Robbins je americký spisovatel, píšící pod jménem Tom Robbins. Tom Robbins se narodil 22. července 1932 v Blowing Rock Georgi T. Robbinsovi a Katherine B. Robinsonové. Oba Robbinsovi dědečci působili jako baptističtí kazatelé. Jeho vzdáleným příbuzným je i spisovatel Daniel Defoe. Robbinsův otec pracoval jako elektrotechnik a charakter jeho práce nutil rodinu k častému stěhování. Po změně vlastnických poměrů u jeho zaměstnavatele se Robbinsovi přestěhovali do státu Virginie, nejprve do Urbanny a později do Richmondu. Robbinsův prospěch a chování na střední škole nebyly na takové úrovni, aby získal doporučení ke studiu na univerzitě, a proto nastoupil na Hargraveovu vojenskou akademii ve virginském Chathamu. Přispíval do školních novin a za povídku Vúdú měsíc získal Medaili za esej. V 50. letech 20. století Robbins studoval žurnalistiku na Washingtonově a Leeově univerzitě. V prvním ročníku pracoval jako elév sportovní redakce školních novin, kde jako jeho nadřízený působil později známý novinář Tom Wolfe. Dále Robbins pracoval jako stážista v listu Richmond Times-Dispatch. Studia předčasně opustil na konci druhého ročníku, krátce pracoval na poštovním oddělení pojišťovny v Richmondu a poté ve stavební společnosti. V roce 1953 se Robbins přihlásil do armády a u letectva strávil následující čtyři roky jako meteorolog, včetně ročního pobytu na vojenské základně v Koreji. Po návratu z Asie strávil ještě dva roky na vojenské základně Offnut v Nebrasce, patřící Strategickému velení vzdušných sil. Během svého vojenského angažmá se Robbins úspěšně zapojoval do armádních literárních soutěží. Z letectva odešel v roce 1957, vrátil se do Richmondu a naplno se zapojil do žurnalistiky a do života místní bohémské scény. Zde si získal reputaci svými performancemi a autorským čtením poezie v beatnickém podniku Rhinoceros Coffee Hou...

Tom Phillips (5)

Britský novinář, redaktor, též autor humoristické literatury. Vystudoval archeologii, antropologii, historii a filozofii vědy.

Tom Percival (4)

Britský spisovatel a ilustrátor, zaměřený na tvorbu pro děti.

Tom Felton (3)

Anglický herec.

Timothy Truman (7)

Americký spisovatel, výtvarník a hudebník.

Timothy Severin (5)

Spisovatel.

Timothy Keller, (3)

Tim Wallace-Murphy (4)

Nezávislý publicista, narodil se ve Skotsku.

Tim Peake (4)

Britský astronaut, člen oddílu astronautů Evropské kosmické agentury a bývalý pilot Army Air Corps.

Tilschová Emanuela (7)

Tilsch Emanuel (7)

Thomas Newdick (4)

Anglicky píšící autor publikací o vojenských letadlech.

Thomas J Craughwell (3)

Americký spisovatel a publicista, autor literatury faktu.

Thomas Glynn (1)

Theodore Roosevelt (4)

Theodore Roosevelt IPA, také znám jako T.R.) byl 26. prezident Spojených států amerických, který nejvíce proslul svojí energickou povahou a šíří zájmů a úspěchů. Byl rovněž vůdcem Republikánské strany. Předtím než se stal 26. prezidentem zastával řadu funkcí na obecní, státní a federální úrovni. Byl úspěšný jako přírodovědec, cestovatel, lovec, spisovatel a voják, avšak největší proslulosti se mu dostalo jako politikovi. Do úřadu vstoupil ve svých 42 letech poté, co byl zavražděn prezident William McKinley. Jeho tvář byla vytesána do památníku Mount Rushmore. Jeho syn Theodore Roosevelt, Jr. se stal americkým generálem pozemních sil Armády USA, který se v roce 1944 v hodnosti brigádního generála ve funkci zástupce velitele divize osobně zúčastnil 1. dne spojeneckého vylodění v Normandii. Jeho vzdáleným bratrancem byl F. D. Roosevelt, 32. prezident USA. Začátkem 20. století většina velkých měst a více než polovina amerických států zavedla ve veřejnoprávních institucích osmihodinový pracovní den. Stejně důležité byly kompenzační zákony, které ukládaly zaměstnavatelům zákonnou odpovědnost za zranění, které zaměstnanci utrpěli během práce. Nové zákony o příjmu se zavedením daně z dědictví, z příjmů a majetku nebo ze zisků obchodních společností usilovaly převést finanční břemeno vlády na ty, kteří měli největší předpoklady, aby jej unesli. Mnohým politikům, zejména jemu samotnému a vůdcům progresivistů, v americkém Kongresu, jako byl wisconsinský senátor Robert LaFolette – bylo jasné, že většinu problémů, které znepokojují reformátory, lze řešit pouze na federální úrovni. Vášnivě se zajímal o reformu a byl rozhodnut nabídnout lidu tzv. Square Deal , prosazoval zpřísněnou kontrolu vlády při uplatňování antimonopolních zákonů. Pozdější rozšíření vládního dohledu na železnice urychlilo schválení důležitých regulačních zákonů. Jed...