Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 61 - 120 z celkem 11179 záznamů
Josef Klíma
Narozen 19. 3. 1951. Novinář, spisovatel a televizní reportér. Bývalý redaktor časopisu Československý voják.
Více od autora
Daniela Krolupperová
Daniela Krolupperová je česká spisovatelka dětských knih a překladatelka ze skandinávských jazyků. Vystudovala nordistiku s finštinou na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Poté studovala na lidové vysoké škole v Norsku žurnalistiku a jazyky na univerzitách v Helsinkách a Oslu. Při studiu pracovala jako redaktorka zahraniční redakce v tiskové agentuře ČTA. Od ukončení studia pracuje jako překladatelka a tlumočnice ve svobodném povolání. Daniela Krolupperová žije v Praze a má tři dcery. Velkou zálibu vždycky nalézala ve sportu. V dětství řadu let závodně plavala, nyní ráda cvičí aerobik, v zimě jezdí na běžkách a v létě téměř neslézá z kola. Autorka píše knihy nejrůznějších žánrů pro děti všech věkových kategorií. Odmala psala příběhy, hodně četla, vymýšlela komiksy. První autorčiny knihy směřovaly k populárně-naučné literatuře pro děti, ale příběhy na sebe nenechaly dlouho čekat. Spisovatelka za ně získala mnohá ocenění, její knihy se pravidelně umisťují na předních místech celostátní čtenářské ankety SUK – Čteme všichni. Mezi poslední vydané knihy v nakladatelství Albatros patří např. Policejní křeček, Bubáček a Myšošlap, či Zmizelá škola a Kouzelná aktovka.
Více od autora
Spirituál Kvintet
Spirituál Kvintet je známá česká folková a country hudební skupina, široce uznávaná pro svůj vliv na československou hudební scénu, zejména v žánrech folk a duchovní hudba. Skupinu založil v roce 1960 Jiří Tichota a brzy se stala jedním z vůdčích hlasů československé folkové hudby. Jejich repertoár zahrnuje směs tradičních českých písní, původních skladeb a úprav zahraniční lidové hudby, často se zaměřením na duchovní a protestní témata.
Více od autora
Slávka Kopecká
Původní profesí novinářka. Večerní Praha, Praha, Květy, Reflex. Spolupracovala s televizí , s rozhlasem , gramofonové desky a spolupracovala i na vydávání kuchařek. V současné době spisovatelka a nakladatelka.
Více od autora
Julius Komárek
Julius Miloš Komárek byl český učitel, vědec, spisovatel. Vystudoval gymnázium v Klatovech a odmaturoval zde roku 1911. Pokračoval ve studiích přírodních věd na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde také promoval. V roce 1919 habilitoval a od roku 1932 byl řádným profesorem zoologie a přednostou II. zoologického ústavu Karlovy univerzity. Mimo to byl docentem na Vysoké škole zemědělské. Podnikl četné studijní cesty do zahraničí a zúčastnil se několika mezinárodních kongresů. Když byl 31. října 1921 zřízen v Praze Výzkumný ústav lesnický, byl jeho vedením pověřen prof. Komárek a vedl jej až do roku 1945. Důvodem pro založení ústavu byla kalamita přemnožení bekyně mnišky. Ze své funkce jako první v střední Evropě nařídil letecké práškování proti mnišce a sosnokazu . Své zkušenosti a znalosti podal v 200 svých odborných publikací a časopisech, které se týkaly lesnictví, lékařství, myslivosti, ochrany přírody a rybářství. Byl jedním z iniciátorů zřízení národních parků v Tatrách a na Šumavě. Později se stal členem korespondentem ČSAV. Byl také myslivec a jedna z honiteb u Obroku a Tuhaně poblíž Dubé na Českolipsku nese dodnes jeho jméno. Řada různých webů zabývajících se lesnictvím, školstvím, ochranou přírody. myslivostí Např.
Více od autora
Guido Knopp
Guido Knopp je německý novinář, publicista, historik, zabývající se studiem moderních dějin . Guido Knopp se narodil v Treyse, Hesensku, avšak od dvou let věku vyrůstal v bavorském Aschaffenburgu, kam se rodina tehdy přestěhovala. Jeho rodina je z otcovy strany původem z Horního Slezska, z matčiny strany z Horního Hesenska. Po maturitě na gymnáziu studoval historii, politiku a žurnalistiku ve Frankfurtu nad Mohanem, Amsterdamu a Würzburgu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Guido Knopp na německé Wikipedii.
Více od autora
Eva Kačírková
Eva Kačírková, rozená Navrátilová, je spisovatelka detektivních románů, novel a scenáristka. Eva Kačírková se narodila do rodiny krejčího. Po studiích na gymnáziu vystudovala Přírodovědnou fakultu v Olomouci, obor biologie a chemie. Do roku 1962 učila na základních školách v okolí Olomouce. Poté pracovala v Praze jako laborantka a po mateřské dovolené od roku 1965 v různých administrativních zaměstnáních . Od roku 1973 se profesionálně věnuje literatuře. Eva Kačírková publikuje od sedmdesátých let v různých časopisech, např. Vlasta, Květy, magazín Interpress aj. Od roku 1971 spolupracuje s režisérkou Věrou Chytilovou, podílela se na scénáři k filmu Panelstory, kde hrála i jednu z hlavních rolí. Eva Kačírková získala v roce 1994 1. místo v Ceně Havrana o nejlepší detektivní povídku roku „Noční strach“. V roce 2003 byl její detektivní román „Tolary jsou zlaté“ nominován na Cenu Jiřího Marka. Knihy Evy Kačírkové byly přeloženy i do němčiny, ruštiny a slovenštiny.
Více od autora
Zdeněk Košler
Zdeněk Košler byl významný český dirigent, známý svou interpretací české klasické hudby i spoluprací s orchestry po celém světě. Narodil se 25. března 1928 v Praze, dirigování vystudoval na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze. Během své kariéry zastával Košler významné funkce v několika orchestrech, včetně opery Slovenského národního divadla a České filharmonie. Byl také hostujícím dirigentem mnoha mezinárodních těles.
Více od autora
Jaroslav Kmenta
Jaroslav Kmenta je český investigativní novinář a spisovatel, reportér časopisu Reportér. Zabývá se vnitropolitickými kauzami, propojeností politických, podnikatelských a mafiánských kruhů a odhalováním korupce. V letech 1993–2000 a 2003–2013 působil v deníku Mladá fronta DNES. Po studiu nymburského gymnázia absolvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Během sametové revoluce spoluzakládal nymburskou organizaci Občanského fóra a od roku 1990 byl zastupitelem města. V roce 1991 nastoupil na pozici redaktora ve zpravodajské agentuře ČTK, kde se věnoval školství a pak armádě. Od roku 1993 působil Kmenta v Mladé frontě DNES, největší redakci v zemi, a „za pochodu a na koleně“ se učil „pátrací žurnalistiku“, zkušenosti pobíral zejména od zahraničních novinářů. Během svého působení pracoval na řadě velkých kauz. Zjistil například, že československá protichemická jednotka naměřila ve válce v Zálivu chemické otravné látky sarin a yperit, což americké i české ministerstvo obrany tajily a byly nuceny to přiznat až pod tíhou důkazů, jež Kmenta snášel ve svých reportážích. V roce 1997 zveřejnil informace o podezření, že ODS má ve Švýcarsku tajné konto. Tyto informace spolu se zprávami o fiktivních sponzorech ODS přispěly k pádu Klausovy vlády. V roce 1999 odhalil, že místopředseda vlády Egon Lánský má tajné konto v Rakousku, což vedlo k Lánského rezignaci. V roce 2000 zveřejnil reportáž o praní špinavých peněz v Komerční bance. V roce 2001 publikoval reportáže o tom, zda byl konzul z irácké ambasády v Praze napojen na hlavního atentátníka z 11. září 2001, tedy na al-Káidu. O případu pak referovaly americké noviny The New York Times či americké televizní stanice. V roce 2005 se věnoval majetkovým nejasnostem premiéra Stanislava Grosse , který tehdy nedokázal vysvětlit původ peněz na svůj barrandovský byt a v důsledku toho rezignoval jako premiér, protože o svých financích lhal.[4...
Více od autora
Rudolf Křesťan
Rudolf Křesťan je český redaktor a spisovatel známý svými fejetony. Mládí prožil v obci Stará Role a ve svých pracích na toto místo často vzpomíná. Navštěvoval gymnázium v Karlových Varech. Když složil maturitní zkoušku, přihlásil se ke studiu na novinářské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. I tuto školu zvládl úspěšně. V letech 1964 až 1992 byl redaktorem časopisu Mladý svět, poté byl deset let zaměstnán v časopisu Týdeník Televize. Podílel se na tvorbě televizního pořadu Nedělní ráno. V současné době je na volné noze a spolupracuje např. s Literárními novinami a Českým rozhlasem. Jeho knihy vyšly v celkovém nákladu přes čtvrt milionu výtisků. Jeho manželkou je akademická malířka Magdalena Křesťanová, jejíž kresby můžeme najít v třinácti Křesťanových sbírkách fejetonů. Do konce roku 2018 vydal 20 knih:
Více od autora
Josef Kožíšek
Josef Kožíšek byl český básník, učitel a esperantista. Narodil se v rodině rolníka v Lužanech, gymnázium vystudoval v Plzni a učitelský ústav v Příbrami roku 1881. Pak působil jako učitel či ředitel na řadě tehdejších obecných škol a to až do roku 1920. Mimo jiné v Měčíně a v Klecanech; v letech 1895–1918 byl řídícím učitelem v obecné škole v Zápech. Po první světové válce se stal ředitelem literárního oddělení Státního nakladatelství v Praze. Jeho první verše byly určeny pro příbuzné a přátele jeho žáků a měly nahradit tak zvané „Malé gratulanty“. I další básně psal Kožíšek pro děti, jejichž svět zobrazoval, a stal se tak následovníkem Josefa Václava Sládka a předchůdcem Františka Hrubína. Prosté jsou i názvy jeho sbírek: Doma i Na sluníčku 1890, Oku i srdéčku 1891. První z nich vyšla v roce 1890, když už předtím autor publikoval v časopisech. Nejznámější je asi básnička Polámal se mraveneček. Celkem vydal dvanáct knih, kromě Poupat také čítanky Ráno a Studánka. Kožíšek je i autorem řady pedagogických článků zaměřených zejména na počátky čtení. Kožíšek věděl jak se dětem co nejvíce přiblížit. Používal jednoduchého říkadlového verše.V básničkách je rozpor mezi dobrem a zlem nebo líčí krásy venkovského života a lidové zvyky.
Více od autora
Jiří Krampol
Jiří Krampol je český herec a moderátor. Po emigraci Jana Třísky do Spojených států převzal dabování francouzského herce Jeana-Paula Belmonda. Po smrti Františka Filipovského začal s dabingem komika Louise de Funèse. Popularitu mu přinesly komické scénky s Miloslavem Šimkem, Petrem Nárožným a Luďkem Sobotou, zejména na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. V letech 1983 až 1990 byl členem divadla Semafor v Praze. V devadesátých letech hrál většinou vedlejší seriálové role a k filmům se vrátil s rokem 2000. Na TV Prima moderoval zábavný program Nikdo není dokonalý, na nějž od roku 2014 navázal pořad na Nikdo není perfektní stanice TV Barrandov. V roli moderátorů jej následně vystřídali Heidi Janků a Patrik Hezucký. Byl čtyřikrát ženatý. Do prvního manželství s televizní hlasatelkou Janou Fořtovou se narodil syn Tomáš. S třetí ženou Martou Krampolovou má syna Martina. Jeho poslední žena Hana Krampolová zemřela 3. srpna 2020 na vykrvácení z prasklého vředu na jícnu. Pracovala v divadle Semafor jako uvaděčka a prodavačka, původní profesí však byla učitelka ve školce. Několik let před svou smrtí ji sužovaly zdravotní problémy a závislosti, ze kterých byla opakovaně léčena. Jako veterán se po sedmdesátce stále aktivně věnoval vzpírání, jehož se stal propagátorem. Prezident republiky Miloš Zeman mu v roce 2018 udělil Medaili Za zásluhy I. stupně.
Více od autora
Jaromíra Kolárová
Jaromíra Kolárová, rozená Setničková , byla česká spisovatelka, dramatička a scenáristka. Jaromíra Setničková se narodila v dělnické rodině, dětství prožila na periferii v Bubenči a dělnické kolonii v Holešovicích, což ovlivnilo část její prozaické i dramatické tvorby. V Praze vystudovala reformní reálné gymnázium, kde v roce 1938 složila maturitní zkoušku. Krátce poté odjela do Paříže, kde chtěla studovat, ale vrátila se a zapsala se na FF UK na obor čeština a francouzština. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 navštěvovala abiturientský kurz při obchodní akademii a v letech 1940 – 1945 pracovala jako referentka ve Svazu tesařských mistrů. V téže době se podílela na činnosti dětského amatérského loutkového divadla Domovina. Po válce se vdala a začala znovu studovat na FF UK, po narození druhého dítěte, syna Vladimíra, však studium ukončila. V letech 1947 – 1949 byla externí redaktorkou týdeníku Rolnické hlasy. Roku 1950 se i s rodinou přestěhovala do Ostravy; krátce působila v kulturní rubrice krajského deníku Nová svoboda, 1951 se stala tajemnicí pobočky Svazu československých spisovatelů. Poté pracovala jako lektorka Státního divadla v Ostravě. Když byl v roce 1952 její manžel zatčen a ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen za velezradu, sabotáž a špionaž na 15 let do vězení, byla nucena pracovat jako úřednice Velkoobchodu průmyslovým zbožím . Byla jí znemožněna jakákoli publikační činnost, její hry byly staženy z repertoáru divadel, filmové synopse a scénáře nebyly realizovány. Po manželově podmínečném propuštění v roce 1959 a následné rehabilitaci v roce 1963 působila jako dramaturgyně nejprve v ostravském televizním studiu, po návratu do Prahy v r. 1965 pak v Československé televizi Praha. Na počátku roku 1968 byla redaktorkou nakladatelství Práce, záhy těžce onemocněla , o rok později je jí přiznán invalidní důchod. V letech 1969 – 1971 pobývala v ...
Více od autora
F. V Krejčí
František Václav Krejčí byl český spisovatel, novinář, kritik a překladatel, politik, meziválečný poslanec a senátor za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou. Už koncem 19. století se angažoval v sociálně demokratickém hnutí, kam přešel jako původně studentský aktivista blízký proudu takzvaných realistů, který měl zpočátku blízko ke Straně pokrokových socialistů. V roce 1896 se podílel na vzniku Dělnické akademie, jejíž zřízení inspiroval Tomáš Garrigue Masaryk. V letech 1897–1933 vedl kulturní rubriku deníku Právo lidu, která díky němu dosáhla vysoké úrovně. V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou. Později přešel do horní komory parlamentu. V parlamentních volbách v roce 1929 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do roku 1935.
Více od autora
Vladimír Kovářík
Narozen 12. 10. 1913 v Čelákovicích, zemřel 7. 6. 1982 ve Velharticích. PhDr., CSc., spisovatel, autor knih pro děti a mládež, autor dramatizací a pořadů pro rozhlas a televizi a také publikací z oboru literární historie.
Více od autora
Svatopluk Káš
Svatopluk Káš byl český lékař-neurolog, spisovatel, publicista a humorista. Byl synem zakladatele hudebního sdružení Kocourkovští učitelé Josefa Káše. Byl znám především svou zálibou v medicínském humoru.
Více od autora
Robert T Kiyosaki
Robert Kiyosaki učí lidi, jak se stát milionářem, proto se mu říká učitel milionářů. Robert Toru Kiyosaki se narodil 8.dubna 1947 na Havajských ostrovech. Je japonský Američan čtvrté generace, který pochází z prominentní učitelské rodiny. Jeho otec byl představitelem školství ve státě Havaj. Jako malý chlapec se seznámil se svým celoživotním přítelem a kamarádem Mikem, jehož otec zasvěcoval oba chlapce již od malička do tajů podnikání a investic. Právě zde začíná příběh největšího Kiyosakiho knižního bestselleru „Bohatý táta, chudý táta“. Po střední škole se robert vzdělával v New Yorku a po promoci vstoupil do námořní pěchoty a odešel do Vietnamu jako důstojník a pilot vrtulníku. Jeho obchodní kariéra začala po návratu z války. V roce 1977 založil společnost, která zavedla na trh první velcroylonovu peněženku. Díky tomuto produktu vydělal miliony dolarů. Přední světové časopisy o této penežence napsaly mnoho článků. Robertův byznys jsou především nemovitosti a rozvoj menších společností, přesto jeho opravdovou vášní je vyučování. Proto od roku 1985 založil mezinárodní vzdělávací společnost, které pusobí v několika zaméch po celém světe. Robert společně se svou manželkou odešel ve věku 47 let do důchodu s pasivním příjmem třikrát větším, než byly jeho výdaje. Jeho životním krédem je: “Nepracujte pro peníze, nech ať peníze pracují pro vás“. Bohatý táta, chudý táta V knize nejprve srovnává dva dospělé muže, Mikeova a svého otce, jejich názory a představy jak dosáhnout úspěchu. Poté již Kiyosaki popisuje svou strastiplnou cestu za úspěchem. Ta představuje mnoho raketových vzestupů, ale také mnoho tvrdých pádů zpátky na zem. Kniha se po chladném a ne příliš úspěšném přijetí stala díky štěstí a náhodě ze dne na den absolutním hitem mezi literaturou osobního růstu, podnikaní a investic....
Více od autora
Zdeněk Kalista
Zdeněk Kalista byl český katolický historik, básník, literární kritik, editor a překladatel. Zdeněk Kalista se narodil v rodině učitele. V roce 1919 maturoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi. Dále vystudoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy historii, dějiny výtvarných umění a klasickou archeologii, byl žákem Josefa Pekaře, Jaroslava Bidla a Hynka Vysockého. Pod Pekařovým vedením napsal dizertační práci o Humprechtu Černínovi z Chudenic. Obhájil ji roku 1923. V roce 1924 byl promován doktorem filozofie. V témže roce začal pracovat jako asistent Historického semináře. V letech 1921–1923 byl místopředsedou Literární skupiny, od roku 1928 členem výboru Kruhu českých spisovatelů. Svá díla zpočátku podepisoval též jako Z. V. Kalista. Roku 1931 se na filozofické fakultě UK habilitoval prací Mládí Humprechta Jana Černína z Chudenic, docentem byl jmenován roku 1932. Jmenování profesorem se připravovalo od roku 1938, ale kvůli uzavření českých vysokých škol k němu nedošlo. Na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze tedy souvisle působil v letech 1924–1939 a 1945–1948. Po roce 1948 musel pro své pravicové názory a katolické smýšlení z univerzity odejít. Stal se jednou z obětí politických procesů – v roce 1951 byl zatčen a 4. července 1952 v tzv. procesu se Zelenou internacionálou proti katolické inteligenci odsouzen k trestu odnětí svobody na 15 let. V roce 1960 byl propuštěn a odešel do penze. V roce 1966 rehabilitován. V tomto období psal lektorské posudky pro různá nakladatelství a věnoval se překladatelské práci. V letech 1968–1969 přednášel jako mimořádný profesor na Univerzitě Karlově. Publikoval v řadě českých i zahraničních literárních a historických periodik . Jako autor hesel se podílel i na Masarykově slovník...
Více od autora
Vi Keeland
Vi Keeland žije šťastně v New Yorku se svým manželem, kterého zná od svých šesti let a s jejich třemi dětmi. Je autorkou více než 1,5 milionů prodaných knih pro ženy. Její knihy se objevily ve více než osmdesáti bestsellerových seznamech a v současné době jsou přeloženy do šestnácti jazyků.
Více od autora
Jaroslav Kvapil
Jaroslav Kvapil byl český básník, dramatik, překladatel, libretista a divadelní režisér. Byl syn lékaře v Chudenicích u Klatov, kde též vychodil obecnou školu. Po studiu na klatovském a plzeňském gymnáziu studoval lékařství a filosofii v Praze, studia však nedokončil. V letech 1891 až 1904 pracoval jako novinář v redakcích listů Hlas národa, Národní listy, Česká stráž a jako redaktor Zlaté Prahy. V letech 1888–1902 přispíval pod pseudonymem Olaf do humoristického časopisu Švanda dudák. Jeho první žena Hana Kvapilová , herečka Národního divadla, jej přivedla k trvalému zájmu o divadlo a on se ve svých příspěvcích pro noviny a časopisy věnoval často divadlu. S Hanou jej seznámil začátkem roku 1890 J. V. Frič. Jeho druhou manželkou byla Zdena Rydlová, herečka Národního divadla. První básně publikoval ve Světozoru. Spolu s Alfonsem Muchou a Ladislavem Syllabou se podílel na obnovení svobodného zednářství v Československu. V roce 1898 založil spolu s Janem Vávrou, Gustavem Schmoranzem a členy spolku Máj v Praze divadlo Uranie, umístěné u příležitosti Výstavy architektury a inženýrství zprvu na pražském Výstavišti, později přenesené do pivovarské zahrady v Holešovicích. Celý svůj další život pak věnoval divadlu, působil mnoho let jak v Národním divadle, tak v Městském divadle na Královských Vinohradech. Kromě režie i překládal, psal libreta a upravoval divadelní hry pro jevištní provedení. Za první světové války se účastnil prvního odboje. V letech 1918–1920 byl poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé za Českou státoprávní demokracii, respektive za Československou národní demokracii z ní vzniklou. Za druhé světové války byl spoluzakladatelem odbojové organizace Prozatímní revoluční národní výbor. Po odhalení skupiny byl uvězněn a do doby osvobození rep...
Více od autora
Jaro Křivohlavý
Jaro Křivohlavý byl český psycholog a spisovatel. Zabýval se psychologií zdraví, experimentální psychologií, logoterapií, pozitivní psychologií a problematikou manželského života. Napsal řadu populárně-vědeckých knih věnovaných mj. tématům štěstí, stresu, stárnutí nebo odpuštění a jeho pozitivním vlivu na lidské zdraví. Roku 1942 ve věku 17 let byl jako student roudnického gymnázia zatčen a uvězněn v Malé pevnosti nacistického koncentračního tábora v Terezíně. Později pracoval tři roky na dole Prago IV v Kladně. Po maturitě v Roudnici studoval v letech 1945-1949 na Filozofické fakultě UK obory psychologie – filozofie a anglistika, v roce 1950 mu byl udělen doktorát filozofie. V roce 1966 se stal kandidátem věd, roku 1976 se habilitoval na Filozofické fakultě UK a získal tak titul docenta. V roce 1996 ho prezident republiky Václav Havel jmenoval univerzitním profesorem psychologie. Prvních 15 let profesního života pracoval ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce v Praze. V období 1967–1994 byl zaměstnán v Institutu pro další vzdělávání lékařů v Praze. V průběhu těchto let učil a publikoval v Čechách i v zahraničí. Později přednášel psychologii zdraví na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Byl křesťanem, pokřtěn byl v roce 1939, byl členem Českobratrské církve evangelické a presbyterem, 19. května 1977 byl v Praze-Braníku ordinován jako laický kazatel. Za totality byl po tři období svobodně zvoleným laickým členem vedení této církve . Od roku 1951 byl ženatý, měl 3 děti, 8 vnoučat a 10 pravnoučat.
Více od autora
Hana Marie Körnerová
Hana Marie Körnerová je česká spisovatelka. Používá pseudonym, její vlastní jméno je Hana Martinková. Patnáct let pracovala ve zdravotnictví, své zkušenosti v tomto oboru využila v knize Prosím vás, sestřičko. Toto dílo uspělo v literární soutěži Knižního klubu. Je vdaná, má děti. Od 90. let 20. století žije v Podkrkonoší. První kniha jí vyšla roku 1992. Knihy vycházejí v nakladatelstvích MOBA a Knižní klub. Za 46 let napsala 26 knih. Většina jejích knih se zabývá tím, jak obstát v nečekané nebo složité situaci, na kterou hrdinové příběhu nebyli výchovou či předchozím životem připraveni. Romány, které se odehrávají v historické kulise, jsou dobrodružné a napínavé. Knihy ze současnosti jsou skutečné příběhy s nezbytným minimem fabulace. Mezi její nejznámější díla patří rodinná sága Pán hor, jež se odehrává v 18. století.
Více od autora
Robert Kirkman
Robert Kirkman je americký komiksový scenárista nejvíce známý pro své komiksy Živí mrtví a Invincible od nakladatelství Image Comics a Ultimate X-Men a Marvel Zombies od Marvel Comics. Také spolupracoval s Toddem McFarlanem na komiksové sérii Haunt. Je jeden z pěti partnerů Image Comics a jediný z těchto pěti, který není spoluzakladatelem. V současnosti vykonává funkci provozního ředitele Image Comics. Na českém trhu byly vydány následující komiksy se scénářem Roberta Kirkmana:
Více od autora
Pavel Kantorek
Pavel Kantorek byl český přírodovědec, profesor fyzikálních věd na Ryerson University v Torontu. Zabýval se teorií relativity a kosmologií. V českých zemích je znám též jako autor kreslených vtipů a povídek, zejména se zvířecí a vědeckou tematikou. Mnohé z nich vydal knižně, řada pak je publikována na stránkách časopisu Vesmír.
Více od autora
Luboš Y Koláček
Mgr. Luboš Y. Koláček se narodil v Brně, kde do svých čtyřiceti let převážně žil a pracoval. Nyní tak činí v Praze. Vystudoval SPŠE a později Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, kde získal diplom v oboru „filozofie, ekonomické vědy". Již v rámci studia se intenzivně zabýval historií, zejména pak obory netradičními, což vyústilo v prvotinu Hledání kamene mudrců . Věnuje se v ní alchymii z hlediska historicko-filozofického. Druhou vysokou školu – obor orientalistika, sinologie – na Filozofické fakultě Karlovy univerzity nedokončil, neboť mezitím s přáteli založil Společnost C. G. Junga a v rámci ní nakladatelství Bolingenská věž. Později se osamostatnil ve vlastním nakladatelství Yetti . Mezitím nastoupil novinářskou dráhu . V současné době se živí jako volný literát a fotograf, přispívá do některých periodik. Autor je znalec a dlouholetý sběratel díla Ludvíka Součka. Pro nakladatelství Akcent dělá poradce a editora série vydávané reedice kompletního Součkova díla. Jako reportér, producent a scénárista spolupracuje s televizí. Je dlouholetým členem Syndikátu novinářů a pravidelným účastníkem Czech Press Foto. Jeho fotografie byly součástí několika výstav. Člen Klubu autorů literatury faktu, kolektivního člena Obce spisovatelů.
Více od autora
Karel Kyncl
Karel Kyncl byl český publicista, reportér a novinář. Patří k našim nejznámějším československým rozhlasovým zpravodajům a komentátorům padesátých a šedesátých let 20. století. Velkou přízeň posluchačů rozhlasu a televize si získal jako komentátor televize v USA. Byl také aktivní jako překladatel; zprvu byl stoupenec a později však aktivní oponent československého komunistického režimu. Narodil se ve vlastenecky orientované rodině – jeho otec byl vyučený soustružník, aktivní člen odborů, za 1. světové války náčelník Sokola v Žebráku a později starosta Žebráku. Od roku 1935 otec pracoval v továrně v Praze- Hostivaři; v létě 1937 se za ním přestěhovala i rodina. Karel Kyncl začal v Praze chodit na gymnázium ve Vršovicích. Odmala jej přitahovaly rozhlasové pořady a roku 1943 se stal členem Dismanova rozhlasového dětského souboru kam jej přivedl spolužák a pozdější rozhlasový režisér Jiří Horčička. Tato činnost v Kynclovi probudila jeho talent pro ústní přednes i literární činnost. 1. června 1945, těsně před skončením 2. světové války vstoupil z přesvědčení do KSČ a zapsal se na studium žurnalistiky. S DRDS pořádal a hrál agitační pořady a začal psát angažované rozhlasové hry. Na přelomu let 1946 a 1947 se také se sborem zúčastnil několikaměsíčniho turné po Velké Británii. V květnu 1948 získal Kyncl své první angažmá v Československém rozhlase jako moderátor spolu s Pavlem Kohoutem při dva měsíce trvající Mezinárodní výstavě rozhlasu v Praze. Vysílání bylo živé, do značné míry improvizované, Kyncl s Kohoutem sami vytvářeli některé pořady a výstava mu tak přinesla důležité zkušenosti z rozhlasového prostředí mj. proto, že vysílání nebylo ještě cenzurované. Posluchači se tehdy mohli poprvé seznámit s jeho osobitým stylem, k němuž patřil i určitý ironický odstup. Kyncl zde byl také mj. přítomen při pokusném a vůbec prvním veřejném vysílání Československé televize od 15. května 1948, dokonce stanul i před kame...
Více od autora
Josef Knap
Josef Knap byl český prozaik, básník a literární kritik, spolu s Františkem Křelinou čelný představitel ruralistické literatury. Narodil se v Podůlší u Jičína v rodině chalupníka Antonína Knapa a jeho manželky Anny, rozené Konůpkové. Gymnázium ukončil v roce 1919 a v roce 1924 vystudoval moderní literaturu na filosofické fakultě University Karlovy. V meziválečném období procestoval pak řadu evropských zemí, mezi nimi Německo, Švédsko, Norsko, Itálii a Francii. Více než 25 let pracoval v divadelním oddělení Národního muzea, které později vedl. Za nacistické okupace prošel totálním nasazením. Kvůli náboženskému tónu jeho literárních prací se stal v 50.letech obětí politických procesů s katolickými intelektuály: v roce 1952 byl odsouzen k jedenácti letům vězení. V době jeho věznění v pankrácké věznici jemu, J. Zahradníčkovi a F. Křelinovi pomohl dozorce Václav Sisel. Zachránil mnohé básně a texty těchto vězněných autorů. Ukryl je na své chatě a to až do r. 1968. J. Knap byl nakonec propuštěn již v roce 1955 kvůli onemocnění rakovinou. Když se poměry na konci 60. let přechodně uvolnily, byl v roce 1967 soudně rehabilitován. Po propuštění pracoval jako stavební dělník, až později získal zaměstnání v Památníku národního písemnictví. V 60. letech se zabýval dějinami divadelních společností – na základě této své práce vydal knihu Umělcové na pouti v roce 1961. Zemřel v Praze, pohřben byl v Železnici u Jičína. V roce 1997 vyšly knižně Knapovy vzpomínky nazvané Bez poslední kapitoly. Knapovo dílo kombinuje realistické a impresionistické prvky. Inspiraci pro svoji literární tvorbu nacházel u severských autorů a z českých např. u Antala Staška, Karla Václava Raise a impresionisty Fráni Šrámka. Většinu témat svých děl věnoval zcela v duchu ruralismu venkovskému životu. ...
Více od autora
Eliška Krásnohorská
Eliška Krásnohorská, vlastním jménem Eliška Pechová, v matrice Elisabeth Dorothea , byla česká básnířka, libretistka, spisovatelka a překladatelka. Narodila se v Praze v druhém manželství řemeslníka Andrease Pecha a Dorothey Kateřiny Vodvářkové , jako sedmé dítě z osmi sourozenců. Z prvního manželství s Marií Svobodovou měl její otec tři děti – Josefa lékaře, Karla a Marii , z druhého s Dorotheou – Jindřicha hudebního skladatele, Adolfa fotografa, Julianu Pallovou , Elišku a Dorotheu učitelku a malířku. Otec mylně odvozoval svůj původ ze šlechtického rodu Pechů z Krásné Hory, podle kterého si Eliška později zvolila pseudonym. Matka, která pocházela z Blatné zajistila dětem vzdělání, zprvu v Plzni. Eliška získala patřičné vědomosti v pražské německé dívčí škole Svobodově a s pomocí strýce Vojtěcha, bratrů i přátel je systematicky rozšiřovala. Naučila se mj. hře na klavír, zpěvu a malovat. Mezi literární osobnosti okruhu Ruchovců ji uvedli Karolina Světlá a Vítězslav Hálek Zabývala se emancipačním hnutím žen, byla členkou a pak i starostkou Ženského výrobního spolku českého, který založila roku 1871 Karolina Světlá. Roku 1901 se po Josefíně Humpal-Zemanové stala redaktorkou Ženských listů a psala do časopisu také své články. Sehnala přes 4 810 podpisů pod petici říšské radě za otevření dívčího gymnázia, aby dívky získaly maturitu a poté povolení studovat na univerzitě. V Petici nezmínila Minervu, neboť tento spolek ještě neexistoval. Liknavý postoj vídeňské vlády, nezájem veřejnosti a českých žurnalistů ji přiměl k založení soukromého dívčího gymnázia. V červnu 1890 vypracovala provolání Vzdělanstvu českému! v němž ohlásila budoucí založení Minervy, spolku pro ženské studium, který toto dívčí gymnázium bude vydržovat. Žádost o povolení spolku...
Více od autora
Petr Křička
Petr Ladislav Křička byl český středoškolský profesor, knihovník, básník, autor literatury pro děti a překladatel z ruštiny a francouzštiny. Byl bratrem Jaroslava Křičky a Pavly Křičkové Homolkové. Petr Křička se narodil 4. prosince 1884 v Kelči u Hranic. Jeho otec byl řídícím učitelem, bratr Jaroslav se stal významným hudebním skladatelem. Ač poměrně brzy ztratil otce, vyrůstal v harmonickém prostředí v úzkém kontaktu s horskou přírodou Českomoravské vysočiny a s jejím prostým lidem; to také podstatně ovlivnilo charakter Křičkovy tvorby. Maturoval v r. 1901 na reálce v Novém Městě na Moravě a pak vystudoval chemii na pražské technice. Jako chemik působil nejdříve v cukrovaru v Hulíně, pak v laboratoři v Karlových Varech, krátce pobyl také v Pasteurově ústavu v Paříži. V l. 1907–1908 učil cizím řečem v Moskvě a po návratu žil do světové války v Praze, kde převážně vyučoval na obchodních školách. Hned v r. 1914 po vypuknutí světové války odešel na haličskou frontu, byl zraněn a pobýval několik měsíců ve vojenských lazaretech. Po válce pracoval na ministerstvu školství a po druhé světové válce byl zaměstnán v Technické knihovně pražských vysokých škol. Zemřel 25. 7. 1949 v Okarci u Náměště nad Oslavou. Podobu české poezie Křička výrazně ovlivnil především svou ranou lyrickou tvorbou, jíž předjal její poválečný vývoj. Už v prvotině Šípkový keř se neobyčejně šťastně setkaly básníkovy osobní dispozice, živý poměr k přírodě a vůbec jeho přímý, otevřený, neproblematický vztah k životu se soudobými tendencemi evropského básnictví, zejména s křesťanským humanismem francouzských básníků , kteří pokorou a láskou doufali obrodit a zlidštit svět. Z tohoto setkání vznikla lyrika základních citových poloh, ostře rozeznávající hierarchii životních hodnot, poezie návratů do dětství v rodném kraji, oslava prostých věcí a životních radostí. Disonanci do této harmonické atmosféry, podporované též s...
Více od autora
Martin Komárek
* 13. 2. 1961, Praha Novinář, publicista a prozaik Otec Valtr Komárek od poloviny 80. let vedl Prognostický ústav ČSAV, byl významnou osobností listopadové revoluce, v letech 1989–1990 byl místopředsedou první polistopadové federální vlády, po volbách v roce 2006 působil jako poradce předsedy Poslanecké sněmovny Miloslava Vlčka. Je autorem autobiografické prózy Kronika zoufalství a naděje . – Martin Komárek maturoval v roce 1979 na pražském gymnáziu Turbová. Vystudoval filozofii na FF UK , kde po ukončení studia krátce působil jako odborný asistent. Od roku 1985 pracuje v deníku Mladá fronta, později MF Dnes, kde působil jako redaktor domácí a zahraniční rubriky, bezprostředně po roce 1989 se stal zástupcem šéfredaktora, v letech 1998–2007 byl vedoucím komentátorů a od roku 2007 hlavním komentátorem listu. Vyučuje tvůrčí psaní na FSV UK a obor Média a komunikace na CERGE universitě. Je spoluautorem internetových blognovin. Vedle Mladé fornty Dnes a Magazínu Dnes přispíval do mnoha časopisů, např. do Kmene, Literárních novin, Tvaru, Esquiru, Marianne apod. Spolupracuje s Českou televizí , s Českým rozhlasem, rádiem Classic a dalšími. Rozsáhlou publicistickou a prozaickou činnost Martina Komárka stmeluje zájem o metamorfózy moderní doby, především v souvislosti s rozpadem dosud platného řádu v důsledku „postmoderní anarchie“. Tato témata významně vstupují rovněž do formální roviny jeho textů, autor poučeně využívá postmoderních vyprávěcích postupů, plynulého mísení žánrů a změn časoprostoru, jež dotváří vyústění jeho knih nejčastěji v deziluzi ze směřování moderního člověka.
Více od autora
Jiří Svetozar Kupka
Jiří Svetozar Kupka byl český spisovatel, prozaik a scenárista. Narodil se v roce 1921 v rodině úředníka. Absolvoval v 1940 reálné gymnázium v Praze-Libni a v 1941 abiturientský kurz při Obchodní akademii v Praze na Vinohradech. V letech 1941 až 1945 pracoval jako obchodní referent u zemědělské firmy Selecta. Publikovat začal po konci druhé světové války a napsal řadu románů a televizních her o životě významných osobností české historie. Od roku 1946 se stal redaktorem časopisů vydávaných Ústřední radou družstev: Zemědělské družstevní noviny, Družstevní věstník, Spotřebitel a Nový svět. V letech 1950–1951 byl redaktorem kulturněpolitického měsíčníku Směna v nakladatelství Mladá fronta. V letech 1950–1959 byl filmovým dramaturgem v Československým státním filmu ; z toho však rok byl řidičem na stavbě Slapské přehrady. V této době vydal román z prostředí libeňských závodů Pražské jaro , v němž zobrazil budovatelské nadšení mládeže na počátku 50. let. Z brigády na stavbě Slapské přehrady vytěžil román Rušné dny , který se řadí k umělecky nejhodnotnějším budovatelským románům 50. let. Od října 1956 do května 1957 se s režisérem Jiřím Sequensem a kameramanem Rudolfem Miličem zúčastnil námořní cesty z Gdyně kolem Afriky na Dálný východ a Suezským průplavem zpět, kde natočili společně středometrážní dokumentární filmy „Muži na palubě“, „Hranice světadílů“ a „Země středu“ . V letech 1959–1970 byl vedoucím zahraničního oddělení Svazu československých spisovatelů. Roku 1970 začal pracovat jako topič v teplárně. Za pobytu v Německu v roce 1971 utrpěl těžký úraz s trvalými následky; čtyři roky byl v invalidním důchodu. Pak se stal spisovatelem z povolání. V roce 1977 vydal obsáhlý román Vzpoura, v němž zpracoval skutečnou událost, vzpouru rakousko-uherských válečných námořníků deseti národností v boce Kotorské, v jejímž čele stál přerovský rodák František Rasch. V 70. letech se...
Více od autora
Jiří Karásek ze Lvovic
Jiří Josef Antonín Karásek ze Lvovic, vlastním jménem Josef Karásek, byl český básník, spisovatel, kritik, překladatel a editor – jeden z hlavních autorů české literární moderny přelomu století, která navazovala na evropský novoromantismus 2. poloviny 19. století, na francouzský literární symbolismus a dekadenci. Jako kritik zastával krédo, že kritika má být uměleckou disciplínou, a jeho kritické dílo je oficiálně řazeno do žánru tzv. impresionistické kritiky. Ve 20. letech uspořádal ze své ředitelské funkce pražské Poštovní muzeum a jeho novou expozici v budově Karolina. Působil jako redaktor v uměleckých časopisech Moderní revue, Týn, Literární listy, Okultní a spiritualistická revue, Český bibliofil. Studijní zájem o okultismus uplatnil i jako zakládající člen martinistické lóže Simeon . Přídomek ze Lvovic ke svému jménu připojil na základě rodinné tradice, že je potomkem erbovní rodiny Lvovických ze Lvovic z Hradce Králové . Od roku 1901 se psal jako Jiří Karásek ze Lvovic . Narodil se v rodině drážního průvodčího Andrease Karáska a jeho manželky Anny, rozené Feitové . Měl 6 sourozenců, z nichž dva zemřeli v dětském věku. Pokřtěn byl jako Josef Karásek. Některé druhotné zdroje uvádějí „vlastním jménem“ Jiří Antonín Karásek nebo „občanským jménem“ Josef Jiří Antonín Karásek Na policejní přihlášce z roku 1900 je uveden jako Josef Georg. Po ukončení studia na Městské střední škole na Malé Straně v Praze roku 1890 pokračoval na bohoslovecké fakultě, kde strávil necelé dva roky. Poté žil rok v Bavorsku. V roce 1892 nastoupil jako úředník k poště, kde mj. jezdil ve vlakové poště do Vídně. V roce 1921 byl jmenován ředitelem knihovny ministerstva pošt a ředitelem Poštovního muzea a archivu. V roce 1894 založil společně s Arnoštem Procházkou časopis M...
Více od autora
Jaroslav Kosina
Narozen 26.4.1862 v Hradci Králové, zemřel 16.2.1928 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, literatura z oboru dějepisu a zeměpisu.
Více od autora
Helena Kholová
Helena Kholová byla česká popularizátorka přírodních věd, spisovatelka a překladatelka. Pracovala jako redaktorka v časopise ABC mladých techniků a přírodovědců. Helena Kholová se narodila v roce 1932. Vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Krátce pracovala v biologické laboratoři Spolany v Neratovicích a poté se 9 let věnovala lesnickému výzkumu se zaměřením na ochranu lesa. V tomto oboru získala aspiranturu. Následně nastoupila do redakce časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců, kde pracovala jako odborná přírodovědná redaktorka. V psaní článků o přírodě a zvířatech byla velmi aktivní a měla neobyčejný rozhled i mimo biologické vědy. Zajímala se o historii chovu domácích zvířat a vzniku plemen hospodářských zvířat. Napsala množství popularizačních knih. Mezi jejími přáteli byly osoby spjaté mimo jiné s pražskou zoologickou zahradou jako Zdeněk Veselovský, Jiří Felix a Luděk J. Dobroruka. V 70. a 80. letech pořádala Dny ABC v pražské zoo. Její publikační a překladatelská práce pokračovala i po odchodu do důchodu.
Více od autora
Eric Knight
Eric Oswald Mowbray Knight byl angloamerický spisovatel, novinář a filmový kritik. Narodil se v Anglii, ale brzy se s rodinou přestěhoval do Jižní Afriky, protože jeho otec byl obchodníkem s diamanty. Když mu byly dva roky, byl jeho otec zabit během druhé búrské války a jeho matka se pak odstěhovala do Petrohradu, kde pracovala jako vychovatelka. Od svých patnácti let žil v USA, kam se odstěhoval za svou matkou, která se po druhé vdala za Američana. Byl ale stále britským občanem, americké občanství obdržel až roku 1942. V USA vystudoval Cambridge Latin School v Massachusetts a poté pracoval jako novinář. Zúčastnil se obou světových válek, v první bojoval za Kanadu a v druhé za USA. Roku 1943 zahynul v hodnosti majora speciálních jednotek Armády Spojených států amerických během leteckého transportu do Severní Afriky při leteckém neštěstí poblíž Paramariba v tehdejší Nizozemské Guyaně . Posmrtně mu bylo uděleno vysoké vojenské vyznamenání Legion of Merit . Jako spisovatel si získal věhlas dojemným příběhem o psí věrnosti Lassie Come-Home , který se stal bestsellerem.
Více od autora
Amálie Kutinová
Amálie Kutinová byla moravská spisovatelka a farmaceutka, která se proslavila zejména díky šestidílné sérii knih Gabra a Málinka. Byla matkou české spisovatelky a dramatičky Marie Kubátové. V březnu 1903 se rodina řídícího učitele Jana Taubera a Amálie Tauberové-Matějíčkové , přestěhovala z Rouchovan do Štítné nad Vláří. Roku 1907 vypukl ve Štítné obrovský požár, kterému padla za oběť téměř celá vesnice, Jan Tauber byl během hašení postižen mrtvicí, která jej trvale upoutala na lůžko. Po předčasném penzionování se celá rodina odstěhovala v roce 1909 do Valašského Meziříčí, kde Málinka se svou starší sestrou Gabrou nastoupila v září téhož roku do dívčího reálného gymnázia. Gabra ani Málinka však gymnázium nedokončily. Málinka předčasně ukončila studium na valašskomeziříčském gymnáziu v červnu 1915 a odjela do Prahy k sestře Ludvice Bendové, kde nastoupila jako lékárenská praktikantka v lékárně na Vinohradech. Na jaře 1916 se objevuje v lékárně v Táboře u lékárníka Ptáka. V roce 1918 nastoupila ke studiu dvouletého oboru Farmacie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Po dokončení studia v roce 1920 se provdala za ing. Jana Kutinu, který v Praze na Pankráci vlastnil od roku 1911 malé nakladatelství, později nazvané Besední pořady. Právě v tomto nakladatelství Amálie Kutinová začala od roku 1935 vydávat své vzpomínky na dětství a mládí pod názvem Gabra a Málinka. Gabro-málinkovský cyklus vycházel v letech 1935 až 1947. Veselé a laskavé příběhy si získaly u mladých čtenářů velkou popularitu, která vyvrcholila po roce 1989 vydáním 5. a 6. dílu. Po obsazení zbytku Československa německými vojsky našla rodina útočiště v Křinci u Nymburka, kde Málinka opět pracovala jako lékárnice. O životě ve venkovské lékárně napsala spisovatelka laskavé povídky, které byly později vydány pod názvem Naši pacienti. V roce 1948 byla Amálii Kutinové zakázána totalitním režimem další spisovatelská činnost. V roce 1949 b...
Více od autora
Vladimír Komárek
Vladimír Komárek byl český malíř, grafik, ilustrátor a pedagog. Patřil k předním osobnostem českého výtvarného umění 20. století. Jeho obrazy, grafiky a ilustrace si svou podmanivostí získaly nejen pozornost, ale i srdce mnoha lidí. Totéž platí i o jeho vypravěčském umění, které svým humorem a člověčenstvím dokázalo vždycky vyvolat salvy smíchu a dobrou náladu. Milovaným krajem Vladimíra Komárka bylo Semilsko, kde se narodil a kde prožil i podstatnou část svého života. K výtvarnému umění tíhl od raného mládí – studia začal na umělecké sklářské škole v Železném Brodě a v roce 1946 byl přijat na Akademii výtvarných umění. Po dvou letech však přestoupil na UMPRUM , kde v roce 1954 absolvoval u prof. Karla Štipla. Už v době studií se intenzivně věnoval vlastní volné tvorbě a aktivně se zapojoval i do skupin a sdružení podobně smýšlejících tvůrců. Například v letech 1965–71 byl členem významného Sdružení českých umělců a grafiků Hollar. Velmi bohatá byla také jeho výstavní činnost – svoji první samostatnou výstavu uspořádal už v roce 1958 v České Lípě. Jeho rukopis byl jako stvořený také pro tvorbu ilustrací. Za výtvarný doprovod veršů Vladimíra Holana Strom kůru shazuje získal v roce 1981 prestižní ocenění Nejkrásnější kniha roku. S příznivým ohlasem se však setkaly i jeho ilustrace básnické sbírky Jaroslava Seiferta Deštník z Piccadilly , balady Karla Hynka Máchy „Máj“ i další. Svojí malířskou tvorbou Vladimír Komárek oživil slavnou tradici české imaginace, kterou před ním proslavil například Jan Zrzavý. Zatímco jeho ranější tvorba se vyznačuje značnou expresivností, pro malby z jeho zralého a zásadního období je charakteristická lyričnost až tklivost a podmanivá poetika. Komárkovým vyjadřovacím prostředkem byly především velmi jemné barvy a neostré kontury, což vnáší do jeho obrazů jedinečnou atmosféru. Neopakovatelná je rovněž jeho grafická tvorba. Především...
Více od autora
Susanna Kubelka
Susanna Kubelka se narodila v Linci, vystudovala anglistiku a po promoci pracovala tři roky jako novinářka ve vídeňském deníku Die Presse. Proslula zejména svými humorně erotickými romány a optimistickými knížkami pro ženy každého věku.
Více od autora
Robert Kvaček
Robert Kvaček je český historik specializující se na období 19. a 20. století. Mezi jeho přední zájmy patří dějiny diplomacie mezi světovými válkami a v období 2. světové války a kulturní dějiny konce 19. a počátku 20. století. Působil na českých univerzitách a pořádal přednášky pro veřejnost, jeho publikační činnost mu vynesla několikanásobné ocenění Cenou Egona Erwina Kische za literaturu faktu. Je ženatý a má jednoho syna. Žije v Jičíně, je členem Česko-slovenské komise historiků. Robert Kvaček se narodil ve vesnici Dvorce u Jičína. V září 1945 přestoupil z jičínské reálky na jičínské Lepařovo gymnázium do tercie a studium ukončil maturitou v roce 1951. Téhož roku byl přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Na tento okamžik později vzpomíná: „Když předseda komise … zjistil, že přicházím z ,Lepařova‘, řekl mi, že by mne vzal už kvůli němu. Byl to podle něho ústav, který dbal na úroveň absolventů…“ Ještě během studií na Karlově univerzitě působil jako asistent na Husově Ústavu československých dějin. Po úspěšném absolvování v roce 1956 se plně zapojil do vědecké práce, roku 1967 byl jmenován docentem Karlovy univerzity. V době normalizace mu bylo zakázáno přednášet dějiny 20. století a i tato okolnost podle pamětníků vedla k prohloubení Kvačkova zájmu o 19. století. Titul univerzitního profesora mohl získat až po sametové revoluci. Vedle působení na Karlově univerzitě se podílel na vzdělávání studentů na FAMU a DAMU a v neposlední řadě zasáhl řadu studentů Technické univerzity v Liberci, kde stále vyučuje na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické. Robert Kvaček je členem řady vědeckých společností , je rovněž členem literárních organizací , podílel se na tvorbě učebnic dějepisu pro základní školy, podporuje různé vzdělávací...
Více od autora
Miroslava Klímová-Fügnerová
Narozena 26. 7. 1905 v Praze, zemřela 21. 10. 1988 tamtéž. MUDr., krajská osvětová lékařka v Praze. Práce v oboru.
Více od autora
Jan Kotrba
Jan Kotrba byl český a československý politik a meziválečný senátor Národního shromáždění ČSR za Československou živnostensko-obchodnickou stranu středostavovskou. Povoláním byl mistrem pekařským v Praze a předsedou Zemské jednoty řemeslnických a živnostenských společenstev, bytem Praha II, Rumunská ulice 8, údaje z roku 1919 uvádějí jako bydliště Prahu II, Žitnou ulici 651. V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 a parlamentních volbách v roce 1935. V senátu zasedal až do jeho zrušení v roce 1939. Ještě předtím, v prosinci 1938, přestoupil do senátorského klubu nově zřízené Strany národní jednoty.
Více od autora
Vojtěch Kubašta
Vojtěch Kubašta byl český malíř, grafik a ilustrátor. Od roku 1919 žil v Praze. V roce 1938 dostudoval architekturu na ČVUT v Praze, jeho pedagogy byli např. Oldřich Blažíček, Zdeněk Wirth, V. V. Štech a Antonín Engel. Od roku 1937 se věnoval knižní grafické úpravě. V roce 1941 přednášel reklamní grafiku na Rotterově škole v Praze. V období 1945–1949 byl grafikem nakladatelství Aventinum. Od roku 1953 spolupracoval s nakladatelstvím Artia, tyto knihy vyšly v překladech do 22 jazyků. Zemřel na Dobříši, pochován je na hřbitově Na Malvazinkách. Ve čtyřicátých letech ilustroval dětské knihy . V poválečném období se jeho tvorba přesunula z grafické úpravy knih pro dospělé ke kolorované grafice s pražskými motivy, trojrozměrným papírovým betlémům a především pokračoval v práci na knihách pro děti. Ty nejen ilustroval, ale také vytvářel podle vlastních návrhů trojrozměrné rozkládací knihy, ve své době na světové úrovni. Díky jejich exportním vydáním z Artie je dodnes ve světě uznáván jako jeden z průkopníků prostorové dětské knihy. Jen část z nich vyšla i česky , jiné byly vydány česky až po roce 1989. Z pozdějších knih ilustrovaných Kubaštou jsou známé zejména naučné knihy H. a E. Škodových Už vím proč I a II a Zákulisí velkoměsta . Velkou kolekci výtvarníkových knih schraňuje americké muzeum Bienes Museum of the Modern Book. Zde také proběhla v roce 2005 výstava jeho děl následovaná výstavou v Praze v r. 2006. Výstava Kubaštových prostorových knih a dalších jeho prací proběhla v Brně do 29. června 2014. Součástí byly i prostorové pohlednice.
Více od autora
Michio Kushi
Mičio Kuši byl japonský odborník na makrobiotiku, který pomohl její popularizaci v USA na počátku 50. let 20. století. V mládí studoval mezinárodní právo a zajímal se o vytvoření celosvětového parlamentu pro uchování míru ve světě. Po svém setkání se slavným profesorem orientální medicíny a filosofie Jukikazuem Sakurazawou, na Západě známým jako George Ohsawa, zasvětil svůj život propagaci a výuce tradičního taoistického systému rovnováhy principů jin a jang. Na počátku padesátých let se přestěhoval do USA. Přednášel po celé Americe, západní Evropě i na Dálném východě. Je autorem mnoha knih, například Akupunktura – staré a nové způsoby, Přírodní zemědělství, Původ a léčení nemocí, Kniha o makrobiotice – umění žít zdravě, šťastně a svobodně, Strava pro předcházení nádorům, Do-in – cvičení pro tělesný i duchovní rozvoj člověka a mnoho dalších. Zemřel na rakovinu slinivky.
Více od autora
Zdeněk Matěj Kuděj
Zdeněk Matěj Kuděj, vlastním jménem Zdenek Marian Kuděj , byl český novinář, cestovatel, překladatel a spisovatel. Byl přítelem Jaroslava Haška. Zdenek Marian Kuděj se narodil se v rodině stavebního inženýra na stavbě železnice Jana Kuděje a jeho manželky Boženy, rozené Fibigrové. Studium na gymnáziu v Příbrami nedokončil. Pracoval jako lékárnický praktikant v Pacově a Sadské, pak se rozhodl cestovat. V roce 1903 vyhrál v Hamburku lodní lístek a odjel do USA, kde pracoval jako dělník, laborant, umývač nádobí, zemědělec, plavčík, kovboj i zlatokop, jako tramp procestoval část USA a Kanady. Po návratu pracoval v Praze jako zednický přidavač a své zážitky začal literárně zpracovávat – brzy se stal členem svobodomyslné pražské bohémy a přítelem spisovatele Jaroslava Haška, malíře Josefa Lady a dalších. V roce 1912 podnikl cestu do Ruska , poté se s Haškem a jinými toulal po Čechách. Do 1. světové války narukoval až v roce 1917, ale brzy byl z armády propuštěn pro předstíranou duševní chorobu. Po válce byl několik měsíců – jedinkrát v životě – zaměstnán, poté se věnoval volné novinářské, literární a překladatelské činnosti. Ve 20. letech 20. století žil několik let na Podkarpatské Rusi, od let druhé světové války si oblíbil Českomoravskou vrchovinu a žil v kraji kolem Lipnice a Ledče nad Sázavou, kde patřil k rázovitým a všeobecně známým postavičkám. Roku 1952 se přestěhoval do Litomyšle, kde 8. srpna 1955 zemřel a je tam i pohřben. Z Kudějova díla jsou dodnes cenné jeho reportážní črty a fejetony z cest a jeho vzpomínky na přítele Haška a dění kolem něj; úspěšné byly i jeho humoristické a parodické prózy. Zážitky ze svých cest vepsal do řady povídek a reportáží, které vycházely jak v USA, tak především po jeho návratu v Česku. Podle mnoha dobových svědectví Hašek jeho přátelství zneužíval. Kuděj překládal z angličtiny, např. ...
Více od autora
Vladimír Körner
Vladimír Körner je český prozaik, dramaturg a filmový a televizní scenárista. Od dětství byl poloviční sirotek, jeho otec padl jen pouhé tři dny před koncem druhé světové války. V letech 1954–57 studoval na Průmyslové škole filmové v Čimelicích a pak v letech 1958–63 na FAMU. Už během studií působil jako dramaturg Filmového studia Barrandov, k jeho prvním scénářům patřil ten k filmu Deváté jméno z roku 1963. Mezi lety 1962 a 1970 pracoval na Barrandově jako dramaturg a pak jako scenárista . Většina jeho novel i románů vznikla původně pro filmové zpracování. Svoji tvorbu publikoval od poloviny šedesátých let v řadě periodik, například ve Filmu a době, Plamenu nebo Textech. Celé Körnerovo dílo je prodchnuto tématy existenciální úzkosti a beznaděje. Často náměty svých románů a novel zasazoval do období II. světové války a v několika dílech do vrcholného středověku. Nemálo jeho próz se stalo podkladem ke kvalitním filmům. Autorovým debutem byla novela Střepiny v trávě z roku 1964, po níž brzy následoval román Slepé rameno. Obě tato díla obsahují téma destruktivního účinku války na lidskou psychiku. Už zde se projevila jedna z hlavních charakteristik jeho stylu: výrazná psychologie postav na pozadí spíše diskontinuitního děje. V několika příbězích líčí atmosféru válečnou nebo těsně poválečnou – například v novele Adelheid z roku 1967, kterou roku 1969 zfilmoval František Vláčil, nebo v komorním dramatu Cukrová bouda, kterého se v roce 1980 režijně ujal Karel Kachyňa. Další témata Körnerovy tvorby, která se v jeho knížkách vzájemně prolínají, jsou Sudety, odsun Němců či fanatický fašismus. Vláčil pak v roce 1967 zfilmoval i prózu Údolí včel, tematicky navazující na román z prostředí řádu německých rytířů ve 13. století v Prusku Písečná kosa z roku 1970. Körnerovo dílo rozhodně patřilo k tomu málu kvalitn...
Více od autora
Richard Konkolski
Richard Konkolski je český mořeplavec a vítěz řady námořních závodů, třikrát obeplul sám zeměkouli. Richard Konkolski se vyučil zedníkem a vystudoval stavební průmyslovku. Už od mládí se věnoval jachtingu, začínal v TJ ŽD Bohumín. V letech 1959 až 1966 se účastnil řady jachtařských závodů, stal se mistrem severní Moravy. V roce 1972 se účastnil závodů osamělých mořeplavců OSTAR přes Atlantik z anglického Plymouthu do Newportu. Vzhledem ke zlomenému stěžni a dalším problémům se mu podařilo připlout na celkovém 41. místě. Po ukončení závodu pokračoval na vlastnoručně vyrobené jachtě Niké I v cestě kolem světa. Po 342 dnech ukončil plavbu v roce 1975 v Plymouthu a později v polském Svinoústí a Štětíně. Stal se prvním Čechoslovákem, který obeplul zeměkouli a Niké I druhým nejmenším plavidlem. Byl oceněn mimo jiné tituly zasloužilý mistr sportu , sportovec roku severomoravského kraje , ocenění za sportovní úspěchy ÚV ČSTV , jachtař roku , mistr sportu . Řadu ocenění získal také v Polsku. Emigroval v červnu 1982. Během výjimečného stavu v Polsku odplul s manželkou Miroslavou a synem Richardem ze Štětína, kde měl loď Niké II. Přistál v naprostém pořádku až v Newportu v americkém státě Rhode Island. Zde řadu let žil a do Česka se vrátil až v roce 2016 . Po sametové revoluci v roce 1999 udělil Richardu Konkolskému Český svaz jachtingu čestné členství jako ocenění za propagaci českého jachtingu u nás a v zahraničí. Konkolski je autorem několika knih, filmů a televizních dokumentů. V současnosti vlastní multimediální studio, kde se věnuje výrobě filmů a propagačních materiálů. V roce 2013 byl Richard Konkolski oceněn medailí za zásluhy o stát v oblasti sportu....
Více od autora
Kamil Krofta
Kamil Krofta byl český historik Gollovy školy, univerzitní profesor, československý politik a diplomat. Kamil Krofta se narodil v rodině plzeňského advokáta a staročeského politika Josefa Krofty a jeho ženy Marie, rozené Svátkové. Byl třetím z deseti sourozenců. Vystudoval gymnázium v Plzni a v letech 1894–1896 studoval na filozofické fakultě Karlovo–Ferdinandovy univerzity v Plzni. Poté studoval na Institut für Österreichische Geschichtsforschung ve Vídni. Doktorem filozofie byl promován v Praze v roce 1898. O rok později ukončil i vídeňská studia. Po ukončení studií pobýval dva roky na stipendijním pobytu ve Vatikánu, kde připravoval k vydání bohemika – papežské listiny z let 1378–1404. Vynikající výsledky jeho práce byly referencí pro přijetí do pražského Zemského archivu, kde pracoval v období 1901–1911. V roce 1904 byl jmenován dopisujícím členem České akademie pro vědy, slovesnost a umění a v následujícím roce se habilitoval na pražské české univerzitě. Dne 11. listopadu 1911 byl Kamil Krofta na této univerzitě jmenován mimořádným profesorem rakouských dějin a 29. února 1912 opustil Zemský archiv, aby na univerzitu nastoupil. V roce 1919 byl Kamil Krofta jmenován řádným profesorem československých dějin se zvláštním zřetelem ke Slovensku, ale již 22. března 1920 se stal prvním vyslancem ČSR u Svatého stolce a ve funkci byl do prosince 1921 . V lednu 1922 se stal vyslancem ve Vídni, od roku 1925 v Berlíně. V roce 1927 se vrátil do Československa, kde byl zaměstnán na ministerstvu zahraničí jako šéf jeho presidia. Byl zástupcem tehdejšího ministra zahraničí Edvarda Beneše a v době jeho nepřítomnosti ministerstvo řídil. Stejně tak zastupoval ministra zahraničí Milana Hodžu poté, co byl Edvard Beneš v roce 1935 zvolen presidentem republiky. V červnu 1936 odešel do důchodu. Po svém zvolení presidentem zprostil E...
Více od autora
Bernhard Kellermann
4.března 1879 v Fuerth , † 17.října 1951 v Kleinglienicke v Postupimi ) byl německý spisovatel . Původně studoval malířství, ale od roku 1904 patřil k uznávaným německým romanopiscům. Několik jeho námětů bylo také zfilmováno. Od roku 1946 žil v sovětské okupační zóně Německa a patřil k čelným kulturním představitelům budovaného východoněmeckého státu. Podílel se na založení Společnosti německo-sovětského přátelství.
Více od autora
Stanislav Hložek & Petr Kotvald
Stanislav Hložek & Petr Kotvald je české hudební duo známé svými vystoupeními a nahrávkami v oblasti pop music v 80. letech a později. Ve své vlasti na sebe poprvé výrazně upozornili jako členové skupiny "Kotvald-Hložek-Roth", která se později přejmenovala na "Kotvald-Hložek". Jejich spolupráce se vyznačovala řadou úspěšných hitů a alb a přispěla k rozvoji československé a později české hudební scény.
Více od autora
Mona Kasten
Mona Kasten žije se svým manželem a dvěma kočkami na severu Německa. Její záliba v kávě a čokoládě je nejméně tak velká jako záliba ve slovech, která je v ní hluboce zakořeněná už od dětství. Když nepíše nebo nečte, zajímá se o filmy.
Více od autora
Jan Kábrt
Profesor Jan Kábrt se narodil 17. července 1910 v Trubějově na Náchodsku. Absolvoval náročný obor klasické filologie a germanistiky na Filozofické fakultě UK v Praze, ve studiích pokračoval ve Štýrském Hradci a promoval v r. 1934. Potom pracoval až do roku 1954 jako profesor latiny na gymnáziu, po zrušení tohoto předmětu nastoupil na lékařskou fakultu UK v Praze a velmi aktivně se zasadil o zřízení samostatné katedry jazyků na této fakultě. Od roku 1966 až do osmdesátých let stál v jejím čele. Měl zcela rozhodující podíl na tvorbě a koncepci nového oboru, vyučovaného na lékařských fakultách – základů řecko-latinské lékařské terminologie.
Více od autora
Frantisek Koukolík
František Koukolík je český neuropatolog, spisovatel a publicista věnující se zejména popularizaci svého oboru, se značným přesahem do společenských otázek a propagace kritického myšlení a vědeckého přístupu. Narodil se v Praze do rodiny systémového inženýra zaměstnaného v Českých loděnicích a matky, která byla nejdříve v domácnosti, poté pracovala jako sekretářka. Na gymnáziu maturoval roku 1958, doporučení ke studiu na vysokou školu však neobdržel pro údajný buržoazní původ. Začal proto pracovat v libeňských Českých loděnicích jako pomocný dělník. Během studia, když byl ve čtvrtém ročníku lékařské fakulty, se oženil se spolustudentkou Hanou Čábelovou, která se posléze stala neuroložkou. V roce 1967 adoptovali manželé tehdy jedenáctiměsíčního syna Jana. Roku 1971 se jim narodil syn Tomáš. František Koukolík se soustavně zajímal o společenské vědy. O tom svědčí jeho následující citát: V roce 1959 dostal souhlas ke studiu na vysoké škole a nastoupil na Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Promoval na jaře 1965. Po absolutoriu začal pracovat na I. Anatomicko-patologickém ústavu FVL UK v Praze, kde vykonal atestaci z patologie. Od roku 1969 působil na oddělení chirurgie českokrumlovské nemocnice. V roce 1971 přešel do nemocnice v Českých Budějovicích, kde se atestoval v oboru chirurgie a od roku 1973 pracoval jako primář patologie v nemocnici v Jindřichově Hradci. Neuropatologií se začal hlouběji zabývat poté, co v roce 1974 zemřela pacientka s diagnostikovanou ztrátou paměti, u níž byl pitvou prokázán mozkový nádor. V roce 1986 získal titul kandidát věd , když obhájil práci týkající se epidemiologie Alzheimerovy choroby. Roku 1991 pak obhájil doktorskou dizertační práci zabývající se vztahem mozku a stárnutí a získal titul doktor věd . Od roku 1983 pracuje na pozici primáře patologického oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. Na žádost ministerstva zdravotnictví začal v roce 2001 budo...
Více od autora
Benjamin Klička
Benjamin Klička, vlastním jménem Benjamin Fragner, byl český lékař a spisovatel. Pocházel ze staré pražské patricijské rodiny z celkem osmi dětí. Jeho rodiči byli Dr. PhMr. Karel Fragner, majitel lékárny U černého orla na Malostranském náměstí v Praze, a jeho žena Angelika Fragnerová, roz. Jahnová . Jeho bratr Jaroslav Fragner byl architektem, bratr Jiří Fragner významných chemikem a farmaceutem. Vystudoval medicínu a poté působil jako praktický a pokladenský lékař na Smíchově. Psal beletrii. Zemřel v Praze 26. prosince 1926 ve věku 46 let na srdeční chorobu. Urna s jeho popelem byla pohřbena spolu se Fragnerovými rodiči v rodinné hrobce na Vinohradském hřbitově. Napsal mnoho knih s různou tematikou, nejčastější tvorba byly románové novely pschologicky, sociálně a demokraticky zaměřené. Psal také dětské knížky a napsal jeden protifreudistický pamflet. Ve svých sociálních románech s přídomkem „čistá epika“ se nejčastěji rozepisoval o člověku jeho doby, a o střetu čestných lidí s komplikovanou dobou.
Více od autora
Rudolf Kalčík
Rudolf Kalčík byl český středoškolský učitel, spisovatel, redaktor a filmový scenárista, autor ideově prokomunisticky orientovaných dobrodružných próz, zachycujících život pohraničníků a jejich namáhavou a nebezpečnou službu v šumavských lesích. Rudolf Kalčík se narodil v Berehově na Podkarpatská Rusi , kde jeho otec sloužil jako strážník. V šesti letech mu zemřela matka a otec jej poslal na výchovu k příbuzným do jižních Čech. Když se jeho otec přestěhoval do Nového Bohumína, vzal si chlapce zpět k sobě. Zde začal Kalčík studovat gymnázium, ve studiu pak pokračoval Českém Krumlově a v roce 1943 složil maturitu v Českých Budějovicích. Zde a v Třeboni byl pak v letech 1943–1945 totálně nasazen jako úředník. Po skončení války vstoupil do KSČ a začal studovat češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a studium úspěšně ukončil roku 1950. Již v průběhu studia učil na střední škole ve Velvarech a pracoval jako externí lektor v nakladatelství Svoboda. Základní vojenskou službu vykonával v letech 1950–1952 u Pohraniční stráže na Šumavě, což značně ovlivnilo jeho spisovatelskou práci. Zde působil jako politický pracovník nejprve roty a pak praporu a stal se předsedou ústřední komise Fučíkova odznaku v PS. V letech 1952–1954 učil ve Veltrusích a pracoval rovněž jako redaktor časopisu Pohraniční stráž. Spolupracoval také s časopisem Československý voják, jehož redaktorem byl v letech 1955–1974. V letech 1970–1972 se podílel na vzniku nového normalizačního Svazu českých spisovatelů a byl vedoucím jeho komise pro práci s mladými autory. Krátce byl šéfredaktorem Literárního měsíčníku , roku 1973 se stal předsedou Českého literárního fondu a roku 1974 tajemníkem Svazu českých spisovatelů. Roku 1978 byl jmenován zasloužilým umělcem. Kalčík začal publikovat ještě v době svého vysokoškolského studia. Debutoval roku 1947 r...
Více od autora
Josef Kořenský
Josef Kořenský v Knize narozených Jozef Korzensky byl český cestovatel, pedagog a spisovatel. Narodil se jako druhé z pěti dětí v Sušně u Nových Benátek na Mladoboleslavsku do chudé zemědělské rodiny Václava Kořenského a Anny Kořenské-Krouské. Jeho sestry Anna a Marie později třicet let provozovaly proslulý hotel s evropskou kuchyní v Turecku, který Kořenský několikrát navštívil, ve stáří se obě staraly o bratrovu domácnost. Vystudoval reálku v Mladé Boleslavi, kde patřil k nejnadanějším žákům. Od malička měl vztah k zeměpisu a přírodopisu, což mu zůstalo na celý život. Během učitelských studií v Praze se v domě U Halánků seznámil s řadou cestovatelů, mimo jiné i se stejně starým Emilem Holubem, se kterým se doživotně přátelil. Jako nadšený přírodovědec působil též v pražském muzeu, kde asistoval Antonínu Fričovi. Zajímal se o geologii, mineralogii, paleontologii a entomologii. Svou učitelskou kariéru začal v Radnicích na Rokycansku v roce 1867 jako podučitel, od roku 1871 pokračoval jako učitel v Litomyšli, od roku 1874 již působil v Praze na Smíchově. V měšťanské dívčí škole učil sedmnáct let, v roce 1891 byl jmenován ředitelem. Praha poskytla Kořenskému kulturní a vzdělávací příležitosti, kterých maximálně využíval. Svou celoživotní cestovatelskou zálibu provozoval v době prázdnin a po odchodu do penze v roce 1908 jí mohl věnovat veškerý svůj čas. Nikdy se neoženil. Svou první větší cestu uskutečnil již během pobytu v Litomyšli, v roce 1872 navštívil Alpy. Následovaly další cesty po Evropě, na které se vydával téměř pravidelně. Kromě učitelských prázdnin měl také výhodu v tom, že ho finančně podporovali jednotlivci jako Vojta Náprstek, František Ringhoffer, ale i spolky jako byl Svatobor, spolu se smíchovskou městskou radou, školskými úřady, vídeňským ministerstvem kultu a vyučování a dalšími institucemi. Jejich členové i jednotlivci si totiž byli jisti, že Kořenského cesta přine...
Více od autora
Jaroslava Kosová
Narozena 1973. PhDr., pedagožka, odborné práce z oboru didaktiky českého jazyka.
Více od autora
Jan Keller
Jan Keller je moravský sociolog, filozof, publicista, environmentalista. V letech 2014 až 2019 byl poslancem Evropského parlamentu. Hlásí se k levici. V letech 1974–1979 vystudoval historii a sociologii na Filozofické fakultě University Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Studium ukončil obhajobou doktorské práce na téma koncepce dějin u Maxe Webera. Působil jako interní aspirant ČSAV, poté jako závozník ČSAD a jako učitel na střední škole v Havířově. Od roku 1983 byl odborným asistentem na katedře sociologie filozofické fakulty v Brně. Jako stipendista francouzské vlády absolvoval ve druhé polovině 80. let studijní pobyty na univerzitách v Bordeaux, v Aix-en-Provence a na pařížské Sorbonně, kde působil v tamním archivu a studoval dějiny Francie v 60. a 70. let 17. století. K Francii má velký vztah. V roce 1992 obhájil habilitační práci O byrokratizaci státní správy ve Francii za starého režimu. V roce 1998 stál u zrodu oboru Humanitní environmentalistika na Masarykově univerzitě v Brně, v roce 1999 byl tamtéž jmenován profesorem pro obor sociologie. Od roku 2000 působí jako profesor sociologie na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity. Oblastmi jeho odborného zájmu jsou dějiny sociologie, obecná sociologická teorie, teorie organizace, problematika sociálního státu, teorie modernizace a globalizace, společenské souvislosti ekologických problémů, ekologie a trvale udržitelný rozvoj. Environmentálním tématům se věnuje od počátku 90. let, s jejich popularizací začal na stránkách časopisu Poslední generace . Vedle odborných a popularizačních článků publikuje také novinové komentáře, nejčastěji v deníku Právo. Je autorem řady odborných i popularizačních knih z oblasti sociologie a environmentalistiky. V posledním desetiletí se Kellerova tvorba vyznačuje hlavně silnou homogenitou a vnitřní provázaností a jako jeden z mála sociálních teoretiků byl schopen poskytnout ...
Více od autora
