Výpis všech autorů

Ludmila Kaufmannová

Zemřela 16.3.1960 v Praze. Překladatelka z angličtiny.

Lucie Kutrová

Narozena 12. 12. 1992. Cestovatelka a blogerka.

Lubomír Král

Fotbalový historik, člen Fotbalové asociace ČR - komise pro historii a statistiku. Žije v Písku.

Lubomír Klátil

Jako většina nadšenců se i Mgr. Lubomír Klátil zajímal o zvířata od dětství. Určitě k tomu pomohlo i porozumění otce, který měl zálibu v akvaristice. Narodil se 3. července 1961 ve Zlíně. Od prvního stupně základní školy navštěvoval přírodovědné kroužky Domu dětí a mládeže, kde pak při studiu na gymnáziu i na Pedagogické fakultě také pracoval jako externí vedoucí. Zajímal se o brouky a ještěry, později ještě do okruhu zájmu přibral sklípkany. Začínal jako učitel na ZŠ, pak pracoval jako vedoucí Stanice mladých přírodovědců. Po roce 1989 se věnoval podnikání, mimo jiné obchodu akvarijními rybami nebo chovu krmného hmyzu. Je autorem řady vědecko populárních článků, především o gekonech a sklípkanech. Dnes opět pracuje jako učitel na ZŠ a věnuje se ekologickým projektům.

Lubomír Kincl

Narozen 1952 v Bílovci. RNDr., CSc., botanik, zabývá se výzkumem vegetace, zejména lesní vegetace střední Moravy. Dále se zaměřuje na středoškolskou výuku biologie na gymnáziích.

Libuše Kubičíková

Narozena 30. 10. 1938 v Brně. Mgr., pedagožka, autorka učebnic matematiky pro střední školy.

Libor Kunte

Libor Kunte se narodil 1. 7. 1968 v Ústí nad Labem. Absolvoval Střední zemědělskou školu v Děčíně obor zahradnictví. Během studia vypracoval středoškolskou odbornou práci na téma Hybridizace rodu Astrophytum a stručné teorie o tomto rodu, se kterou uspěl v krajském kole . Vystudoval mezioborové studium Vysoké školy zemědělské a Přírodovědecké fakulty UK – rostlinné biotechnologie. Za práci v rámci Studentské vědecké odborné činnosti Působení polyfenolických látek v kulturách in vitro u rodu Phalenopsis získal cenu děkana. Ve své diplomové práci se zabýval Cytoplasmatickou samčí sterilitou u řepky a jejím využitím při heterozním šlechtění. V letech 1992 – 1997 působil jako středoškolský profesor na Střední zahradnické škole v Děčíně, kde vyučoval odborné zahradnické předměty a biologii. Je spoluautorem učebnice Rozmnožování rostlin. Věnoval se také práci v botanické zahradě při zahradnické škole v Děčíně. V letech 1998 a 1999 pracoval jako reportér magazínu KOKTEJL a dětského časopisu Říše divů. V současné době pracuje jako ředitel Střední zahradnické a zemědělské školy v Děčíně - Libverdě. Jako zakladatel ekologického sdružení ÚESS – SPODEK pořádal na vysoké škole ekologický projekt „Meluzína“ v Krušných horách. Studenti tak měli možnost seznámit se základními metodikami botanického a zoologického výzkumu v terénu s tím, že lokalita Meluzína a okolní sukcesní plochy jsou sledovány studenty České zemědělské univerzity až do současnosti. Pro německou stranu prováděl ekologické mapování Křinice v chráněném území Labské pískovce. Tento hraniční tok je totiž v oblasti, kde na německé straně je národní park Sächsische Schweiz a na našem území se bude NP s největší pravděpodobností vyhlašovat k 1. 1. 2000. Již od dětských let se věnuje studiu a pěstování sukulentních rostlin, zejména kaktusů. Napsal i několik odborných prací o kaktus...

Libor Kněžek

PhDr. Libor Knězek, CSc., rodák z Frenštátu pod Radhoštěm, se narodil 13. června 1929. Vystudoval literární vědu a estetiku na Karlově univerzitě a kandidátsku práci obhájil v Ústavu slovenské literatury SAV. Téměř půlstoletí působil jako literární historik a kritik v Bratislavě. V současnosti se věnuje hlavně výzkumu uměleckých tradic Frenštátska. Knižně vydal „čtení o životě a tvorbě Bohumíra Četyny“ Krajina černá lesem a podobnou publikaci o jeho bratru Josefu Strnadlovi Shledání s krajem . Nakladatelství Doplněk vydalo v roce 2000 jeho přehled literárních a výtvarných tradic Frenštátska s názvem Spisovatelé a výtvarníci zpod Radhoště s kresbami jeho matky, akademické malířky Marie Parmové-Knězkové, a roku 2001 vyprávění o jejích osudech a tvorbě s názvem Život v práci i tužbách. Spolu s knížkou Můj Frenštát s podtitulem Ze vzpomínek na dětství a na lidi kolem knih a obrazů, provázenou reprodukcemi obrazů Marie Parmové-Knězkové, tvoří obě předcházející Malou frenštátskou trilogii. Zatím největší kritický i čtenářský úspěch měla kniha Ve Frenštátě mají rádi poezii s podtitulem Halas a Seifert s přáteli v Beskydech, odměněna Cenou Egona Ervina Kische za literaturu faktu roku 2003. Ve čtvrtletníku Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě Libor Knězek uveřejňuje studie i vzpomínky na beskydské spisovatele a výtvarníky. Připravuje práce o Františku Horečkovi, Janu Drozdovi a obšírnější studii Literatura na Frenštátsku.

Lev Abramovič Kassil

Ruský spisovatel pro děti a mládež, prozaik a scenárista.

Leopold Korbař

Czech pianist and composer. Born June 7, 1917 in Vienna , died September 2, 1990 in Prague . Chief editor for popular music at Panton 1964–1977. Best known for composing the swing tune “Hm, hm” in 1940.

Lenka Klicperová

Lenka Klicperová se zabývá převážně tématy, která z dnešního světa postupně mizí. Zachycuje slovem i obrazem přírodní národy, které nemilosrdně pohlcuje rozpínající se západní civilizace, ale také život běžných Afričanů, jenž se vyvíjí a mění každým rokem rychleji. Novinářka a fotografka. Začínala v deníku MF DNES, šest let pracuje v časopise Lidé a Země, poslední čtyři roky jako jeho šéfredaktorka. Navštívila řadu afrických zemí, pracovala v Angole, Namibii, Nigérii, Tanzánii, Keni, Etiopii, v Mali či Burkině Faso. Zaměřuje se na dokumentování života domorodých etnik, v poslední době pracovala v Etiopii u kmene Surma či s Dogony v Mali. Kromě publikační činnosti se věnuje převážně reportážní a portrétní fotografii. Kromě domovského magazínu publikuje i v jiných médiích. Věnuje se také přednáškové činnosti.

Ladislav Kupka

Narozen 1899 v Dirné, zemřel 1984. Strojní inženýr, práce o jeřábech.

Ladislav Křivánek

Ing. publikace o fotografování, zemřel 10.2.2004 ve Švýcarsku

Ladislav Kesner

Doc. PhDr. Ladislav Kesner, Ph.D. Studoval na Filozofické fakultě UK v Praze , Ph.D. na Masarykově univerzitě v Brně . V letech 1986-98 pracoval v Národní galerii v Praze jako kurátor, ředitel sbírky asijského umění a náměstek generálního ředitele pro odbornou činnost. Přednášel na VŠUP v Praze , Filozofické fakultě UK v Praze , University of Chicago a Fakultě humanitních studií UK . Od roku 2006 přednáší na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. 1989-90 Fulbrightovo stipendium na University of California v Berkeley; 1992 Getty postdoctoral fellowship; 1993-94 Smithsonian Postdoctoral fellowship v Arthur M. Sackler a Freer Gallery ve Washingtonu; 2002 visiting scholar v Getty Research Center Los Angeles; 2006-07 senior fellow v Internationales Forschungszentrum Kulturwissenschaften ve Vídni; 2007- 08 guest-fellow ve Wissenschaftskolleg zu Berlin. V roce 1995 mu College Art Association of America udělila cenu Arthura Kingsley Portera a v roce 1998 získal Cenu Josefa Krásy, udělovanou českou Uměleckohistorickou společností. Ladislav Kesner je autorem několika knih, katalogů a několika desítek odborných studií z oblasti čínského umění, teorie umění, muzeologie a kulturní politiky. Jako autor, kurátor či project manager se podílel na přípravě řady výstavních projektů a multimediálních edukačních programů .

Kiss

KISS je kultovní americká rocková skupina, kterou v lednu 1973 v New Yorku založili Paul Stanley , Gene Simmons , Ace Frehley a Peter Criss . Skupina KISS, známá svými propracovanými pódiovými vystoupeními s kouřem, ohněm, pliváním krve a pyrotechnikou, jakož i charakteristickým černobílým malováním na obličej a křiklavými kostýmy, se rychle proslavila kombinací teatrálních koncertů a řady úspěšných alb.

Karl Kraus

Karl Kraus byl rakouský spisovatel, dramatik, básník a novinář. Třikrát byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Karl Kraus se narodil jako deváté a nejmladší dítě v rodině jičínského židovského majitele papírny Jakoba Krause a jeho ženy Ernestiny, rozené Kantorové. Když mu byly tři roky, přestěhovala se rodina do Vídně. Jeho matka brzy zemřela. Po absolvování gymnasia v roce 1892 začal Kraus studovat práva na Vídeňské univerzitě. Na filozofické fakultě téže univerzity od roku 1896 studoval filozofii a germanistiku, ale studia nedokončil. Již během studií se zabýval psaním a přispíval do literárních časopisů. Od roku 1896 se neúspěšně pokoušel uplatnit jako herec a divadelní režisér. Krátce působil ve skupině Jung Wien, která soustřeďovala přední osobnosti tehdejší kulturní Vídně. Patřili sem např. básník Peter Altenberg, dramatik Hermann Bahr a spisovatelé Hugo von Hofmannsthal a Felix Salten. Od roku 1897 působil Kraus jako novinář. Od roku 1899 vydával vlastní časopis Die Fackel , ve kterém pranýřoval pokrytectví, korupci, měšťáckou morálku, nacionalismus, pangermanismus a v neposlední řadě i psychoanalýzu. V prvním období měl řadu externích přispěvatelů z řady uměleckých profesí. Do Fackelu psali např. Peter Altenberg, Richard Dehmel, Egon Friedell, Oskar Kokoschka, Else Lasker-Schülerová, Adolf Loos, Heinrich Mann, Arnold Schönberg, August Strindberg, Georg Trakl, Frank Wedekind, Franz Werfel a také Houston Stewart Chamberlain a Oscar Wilde. Během první světové války pro něj některé novinové výstřižky v Olomouci zpracovával Paul Engelmann, Ludwig Wittgenstein, a Jindřich Groag. Od roku 1911 publikoval Kraus výlučně vlastní texty. Fackel vydával až do své smrti . Celkem vyšlo 922 sešitů o celkem více než 20 000 stranách. Kromě žurnalistiky se věno...

Karel Kratochvíl

Narozen 17.4.1909 v Dobřanech u Plzně. Prozaik.

Karel Koval

Plzeňský rodák, český novinář se všestrannými zájmy v oblasti literatury, hudby, výtvarného umění. Jeho životním dílem, na jehož přípravě pracoval 15 let, se stal román Mozart v Praze - Hudební kronika let 1787 - 1791, který v prvním vydání vyšel k Mozartovu jubilejnímu roku 1956. Mimořádná oblíbenost díla si vyžádala 2. vydání již za rok.

Karel Kopřiva

Karel Kalláb

Karel Kalláb byl moravský učitel, muzejní pracovník, sběratel pověstí a překladatel. Narodil se v Novém Městě na Moravě do rodiny tkalce Františka Kallába a jeho manželky Marie . Dne 18. února 1910 se oženil s Olgou Feldmannovou. Aktivně se zapojoval v tělovýchovném spolku Sokol. Za povšimnutí stojí Kallábův přátelský vztah se sochařem Janem Štursou, po jehož smrti v roce 1925 vydal vzpomínkový článek k uctění jeho památky. Vystudoval reálnou školu, na kterou navázal jednoročním abiturientským kursem na Učitelském ústavu v Praze. Poté působil jako učitel v rodném Novém Městě na Moravě, v Radešínské Svratce a Brně . Do důchodu odešel v roce 1939. Vyjma učitelské dráhy působil také 10 let jako kustod v Horáckém muzeu. Zde zodpovídal za uspořádání muzejních sbírek a jejich přípravu pro Horáckou krajinnou výstavu v roce 1925. Důležitou součástí jeho profesního působení tvořilo sbíraní pověstí od pamětníků a z archivních pramenů. Kallábova neúnavná sběratelská činnost vyústila ve vydání několika knih pověstí, které doplňoval podobně laděnými příspěvky v Lidových novinách, v odborném etnologické periodiku Český lid, a v dnes již nevydávaných dětských časopisech Lípa a Vlaštovička. Při zakládání Vlaštovičky, pyšnící se podtitulem "Časopis šťastných dětí", ve 30. letech 20. století se dokonce sám angažoval. V prostředí svého rodného Horácka spolupracoval Kalláb od 20. let na vydávání Horácké besedy, což byla měsíční příloha tehdejších novoměstských novin – Horáckých listů, a později přispíval i do místního periodika Naše Horácko. Literární nadání uplatnil Kalláb také jaké překladatel z němčiny a francouzštiny. Věnoval se například próze francouzských autorů Remy de Gourmont či Alphonse Daudet, jejichž překlady byly v letech 1914–1919 po částech uveřejňovány ve čtrnáctideníku Český svět....

Kantoři

Czech folk group Formed November 16, 1970 Members : Jan Filip Boris Ekrt Zdeňka Dittrichová Hana Hermannová Petr Strach Tomáš Uhlíř Alena Nesládková Jiří Pirner Renata Rulíšková Eva Saidlová Members : Jan Filip Ludmila Dvořáčková-Helligerová Miloslav Dvořáček Tomáš Uhlíř Martin Brunner Alena Ježková Members : Jan Filip Eva Marešová Jaroslava Hadravová Alena Zdražilová Jaroslav Mencl Milan Včelák Romana Hadrbolcová Michal Trumha Members : Jan Filip Eva Maclová-Černíková Martina Filipová-Vejrová Miloš Panchartek Jaroslav Mencl

Julij Krelin

Julij Zusmanovič Krelin , skutečným příjmením Krejndlin 15. května 1929, Moskva - 22. května 2006, Tel Aviv) byl ruský spisovatel, lékař, chirurg. Vystudoval 2. Moskevský medicínský institut , pracoval přes 30 let v nemocnici a provedl desítky operací, ke kterým přistupoval se stoickým klidem. Byl kandidátem lékařských věd a členem Svazu spisovatelů SSSR . Pracoval v Komisi pro udělování milosti pro prezidenta Ruska. Zemřel v Izraeli. Autor není profesionálním spisovatelem a čerpá náměty svých prací přímo z prostředí, v němž den co den žije a pracuje - z chirurgického oddělení velké nemocnice.Jeho první povídky a novely byly publikovány časopisecky v letech 1964- 1966. V roce 1967 vyšla jeho první kniha - Sedm dní týdne.

Josef Kubeš

Publikace z oboru strojnictví a stavebnictví.

Josef Krása

Josef Krása byl český historik umění středověku a vysokoškolský pedagog. Po absolvování gymnázia v Čáslavi v letech 1953–1958 vystudoval dějiny umění a dějiny na Filozofické fakultě University Karlovy v Praze, kde byl žákem profesorů Jana Květa a Jaroslava Pešiny. Diplomovou práci o renesančních nástěnných malbách v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta v Praze obhájil roku 1956. Od počátku své vědecké kariéry se specializoval na českou a slovenskou gotickou knižní malbu, v níž dosáhl významných úspěchů a světového renomé. Od roku 1957 až do své smrti v roce 1985 pracoval jako vědecký pracovník v Ústavu dějin a teorie umění Československé akademie věd. O gotickém umění publikoval kolem stovky odborných statí, většinou v časopisu Umění, napsal tři monografie. Jako vědecký redaktor vedl například akademické Dějiny českého výtvarného umění , působil v ediční radě nakladatelství Odeon a v redakční radě časopisu Umění. Zastával také další vědecké funkce, byl například členem vědeckého kolegia věd o umění ČSAV a členem mezinárodního komitétu dějin umění CIHA. Externě přednášel o gotické knižní malbě na katedře dějin umění Filosofické fakulty UK v Praze. Patří k nejvýznamnějším českým historikům umění poválečné generace. Od nedokončené práce byl po krátké těžké nemoci odvolán ve věku 51 let. Od roku 1991 nese jeho jméno cena udělovaná mladým badatelům do 40 let za mimořádný přínos v oboru dějin umění.

Josef Koudelák

Josef Koudelák byl český spisovatel a sběratel folkloru. Narodil se v rodině obuvnického mistra Františka Koudeláka a jeho manželky Anežky jako druhé z jejich čtyř dětí. Po studiu čtyř tříd na reálném gymnáziu v Litovli vystudoval učitelský ústav v Olomouci, kde maturoval v roce 1925. Po roce bez zaměstnání, kdy vypomáhal v zemědělství, učil na různých obecných a měšťanských školách. V letech 1958–1960 byl ředitelem národní školy v Bělkovicích, kde ukončil svůj život sebevraždou. Roku 1932 se v Novém Jičíně oženil. Manželé Koudelákovi měli dvě děti. Na rodném domě v Seničce byla v roce 1999 odhalena pamětní deska. Rozsáhlé dílo Josefa Koudeláka se dělí na dvě části. Do roku 1930 psal poezii, poté se věnoval próze. Jeho romány se věnují vesnickému životu. Byl členem Moravského kole spisovatelů a dalších uměleckých spolků. Román Na dřevě kříže byl v roce 1935 oceněn 3. cenou Moravskoslezské země. Bohemista Jiří Haller ocenil na románu Hraničáři „poctivý jazyk a krásný sloh... ušlechtilou tendenci a životní optimismus“.

Josef Koďousek

Český hráč na klasickou violu.

Josef Klepešta

Josef Klepešta byl český astronom a astrofotograf. Proslavil se zejména společnou fotografií Galaxie v Andromedě a výrazného bolidu, kterou zachytil v noci 12. na 13. září 1923 nad Ondřejovem. Josef Klepešta se během první světové války seznámil s Jaroslavem Štychem, který ve Sdružení dělnických abstinentů v Praze přednášel o astronomii. Začal s ním spolupracovat a spolu s dalšími usilovali o založení České astronomické společnosti. Když se to v roce 1917 podařilo, stal se na dlouhou dobu jejím jednatelem. Byl také polularizátorem astronomie: psal články do časopisu Říše hvězd a založil edici Knihovna přátel oblohy.

Jitka Komendová

Narozena 11. 8. 1967 v Pnětlukách. Spisovatelka. Autorka románů pro dívky.

Jiří Kovtun

Jiří Kovtun byl český básník, prozaik, historik a novinář. V roce 1946 odmaturoval na gymnáziu a až do roku 1948 studoval na Právnické fakultě UK, kde studia nedokončil, neboť po komunistickém převratu emigroval. Do února roku 1948 působil jako redaktor týdeníku Vývoj, přátelil se s jeho šéfredaktorem Pavlem Tigridem, s nímž ho spojovalo protikomunistické smýšlení. Když byl Vývoj zrušen, byl Kovtun také vyloučen ze Svazu novinářů. Přešel hranice u Znojma a emigroval do Rakouska. Krátce byl v utečeneckých táborech v Rakousku a Německu, kde směřoval do Frankfurtu nad Mohanem za Tigridem. V emigraci působil nejprve jako sociální pracovník v Německu a v Norsku. V letech 1951 až 1973 byl redaktorem Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. V letech 1977 až 2000 pracoval jako specialista na českou a slovenskou problematiku v americké Knihovně Kongresu ve Washingtonu. Rovněž zpřístupnil veřejnosti i badatelům údaje o pobytech T. G. Masaryka v Americe. Kromě vlastní básnické a prozaické tvorby také přeložil několik děl významných ruských autorů jako jsou Boris Pasternak , Josif Brodskij , Alexandr Solženicyn , Osip Mandelštam . Překládal také z němčiny a angličtiny. V roce 1998 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Za svou práci získal v roce 2006 novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. Čestná medaile TGM, udělilo v roce 2000 Masarykovo demokratické hnutí

Jiří Kolbaba

Jiří Kolbaba je český cestovatel, fotograf a spisovatel, viceprezident Českého klubu cestovatelů. Procestoval všech šest kontinentů planety, více než 130 zemí světa. Popularizátor poznávání cizích kultur a ochrany fauny a flóry. Spolupracuje s mnoha tištěnými i elektronickými médii, na rádiu Impuls má již mnoho let populární autorský pořad o cestování. Známá jsou zejména jeho jevištní diashow pro různé skupiny v celém Česku. Velkoplošné fotografie prezentuje při rozsáhlých výstavách doma i v zahraničí. Dosud vydal 8 publikací. Na začátku roku 2012 se připojil k vědecké expedici výzkumníků z Masarykovy univerzity v Antarktidě. V rámci dobrovolnického programu se podílí na chodu a zazimovávacích pracích na polární stanici J. G. Mendela. V roce 2013 navštívil Antarktidu již potřetí. Tentokrát značně dobrodružně na polské plachetnici SELMA. Jiří Kolbaba je rozvedený, má syna Tomáše. Středoškolským vzděláním grafik , zakladatel několika reklamních agentur. V mládí se věnoval atletice, kde zejména v běhu na 3 km překážek dosáhl výborných výsledků. V roce 1983 získal stříbrnou medaili v této disciplíně na Mistrovství Československa v atletice. Stal se také mistrem ČSR v běhu na tři kilometry překážek.

Jiří Kamen

Jiří Kamen je český spisovatel a rozhlasový redaktor. Vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu v Kolíně a českou literaturu, divadlo a film na Filozofická fakultě Univerzity Palackého. Studium zakončil roku 1976 prací o českém avantgardním umělci Emilu Arturu Longenovi, ke kterému se vrátil ve své románové prvotině. Mezitím krátce pracoval jako asistent režie v Divadle Jaroslava Průchy v Kladně. První svoji báseň publikoval v roce 1973 v Ostravském kulturním zpravodaji. Od roku 1975 pracuje v Československém, dnes Českém rozhlase. Nejprve v redakci zábavy, od roku 1989 jako šéfredaktor redakce dramatického a literárního vysílání, v letech 1992–1993 jako šéfredaktor a poté jako redaktor stanice Vltava. Jeho kniha Báječný svět hub byla na portálu Českého literárního centra zařazena do přehledu Vrcholy české non-fiction 2007-2017 .

Jaroslava Kuchtová

Narodila som sa v Trenčíne a svoje detstvo som prežila v Novej Dubnici. Po ukončení vysokoškolských štúdií v Bratislave som sa presťahovala do Žiliny, mesta, ktoré sa natrvalo stalo mojím domovom. Prežila som tu najkrajšie roky svojho života po boku svojho manžela a dvoch detí, teraz už dospelého syna Mareka a dcéry Katky. Som stredoškolskou profesorkou a svoju prácu mám naozaj rada . Práve počas svojej práce so študentmi som našla inšpiráciu pre napísanie svojho prvého románu. Ústredný motív príbehu – láska študentky k svojmu profesorovi, sa mi ponúkol úplne náhodne a poskytol mi možnosť povedať mladým dievčatám mnoho dôležitých vecí. Písanie je pre mňa koníčkom a ak mi to zdravie, práca a okolnosti dovolia, chcem sa mu venovať aj naďalej. Samozrejme, okrem športu a prírody, ktoré sú nerozlučnou súčasťou života mojej rodiny

Jaroslav Kunz

Narozen 9.5.1869 v Brně, zemřel 15.9.1933 v Praze. Generál justice, práce z moderní historie a z vojenství.

Jaroslav Kunc

* 9. 12. 1912, Knížkovice u Berouna † 5. 5. 1983, Praha Bibliograf, knihovník, literární historik Jeho otec byl dělníkem. Manželka Julie Kuncová je autorkou řady bibliografických prací zahrnujících i literaturu předmětu, např. o Babičce Boženy Němcové , Máji Karla Hynka Máchy , Kytici Karla Jaromíra Erbena , stati o díle Antonína Sovy, Jiřího Wolkra aj. Syn Jiří Kunc byl publicista a politolog se zaměřením na Latinskou Ameriku, přednášel na FF UK. Po reálném gymnáziu v Berouně studoval Kunc rok na Právnické fakultě UK a zároveň absolvoval Státní knihovnickou školu v Praze . Při zaměstnání studoval 1934–1938 na FF UK slovanskou filologii a srovnávací literatury západoevropské . Pracoval v Ústřední knihovně hl. m. Prahy a poté až do své smrti v Národní knihovně , která byla součástí Státní knihovny . Krátký čas také učil externě na knihovnické škole a v knihovnických kurzech při FF UK. 1936–1937 připravoval přednášky pro dělnické vysílání Československého rozhlasu, za války a krátce po ní spolupracoval s nakladatelstvím Evropský literární klub . Debutoval 1935 v Rozhledech po literatuře a umění, dále přispíval do časopisů: Volnost, Čteme, Česká osvěta, Spirála, Knihy a čtenáři, Var, Kulturní politika, Praha–Moskva aj. Redigoval časopis Knihy a čtenáři , knižnice Články v českých časopisech a Edice Národní knihovny ve Státním pedagogickém nakladatelství . V rukopisu zůstal Slovník českých spisovatelů 1918–1950 a Kdo je kdo v současné literatuře 1945–1981; k pozůstalosti patří též kartotéka českých spisovatelů 19. a 20. století , bibliografie literatury o spisovatelích českých i cizích přeložený...

Jaroslav Kratochvíl

Narozen 17. 1. 1885 v Tučapech u Vyškova, zemřel 20. 3. 1945 v koncentračním táboře Terezín. Spisovatel, publicista, redaktor. Autor próz, politické literatury, též překladatelsky činný.

Jaroslav Korbelář

Narozen 20.5.1915. MUDr., CSc., publikace z oboru interního lékařství a farmakologie.

Jaroslav Klodner

Narozen 24. 5. 1953 v Poličce. RNDr., pedagog, autor učebnic matematiky.

Jaromír Kubíček

Jaromír Kubíček je český bibliograf, knihovník a historik, dlouholetý ředitel Moravské zemské knihovny a předseda Sdružení knihoven České republiky, předseda Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně. Absolvoval Střední knihovnickou školu v Brně . V letech 1957–1962 vystudoval při zaměstnání obor knihovnictví a čeština na Fakultě osvěty a novinářství Univerzity Karlovy v Praze, kde v roce 1968 dosáhl doktorátu filozofie. V roce 1980 ukončil vědeckou aspiranturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, dizertační práce Český politický tisk na Moravě a ve Slezsku v letech 1918-1938 . V roce 2001 se habilitoval v oboru českých dějin na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, habilitační práce Noviny a časopisy na Moravě a ve Slezsku do roku 1918. V letech 1957-1959 byl zaměstnán v Krajské knihovně v Jihlavě, v letech 1959-1969 byl knihovníkem ve Státním oblastním archivu v Brně . V roce 1969 nastoupil do oddělení bibliografie Státní vědecké knihovny v Brně , v této instituci pracoval 40 let, v letech 1986–2009 byl jejím ředitelem. V roce 1991 inicioval založení vysokoškolského studia knihovnictví na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde do roku 2001 působil jako pedagog. Od roku 2014 je pedagogem Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. V roce 1992 inicioval založení Sdružení knihoven ČR, do roku 2010 byl jeho předsedou. V roce 2000 mu byla udělena Medaile Z.V. Tobolky Řadu let aktivně působil v Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně, v letech 2010–2014 byl jejím předsedou, od 2014 je 1. místopředsedou. Je autorem několika desítek odborných publikací a stovek studií a článků. Specializoval se na sestavování regionálních bibliografií, které redigoval v edici Bibliografie a prameny k vývoji Moravy a na většině z nich se podíle...

Jana Körschnerová

Mgr., spoluautorka učebnice ruštiny.

Jan Kudláček

Jan Kudláček je český grafik, ilustrátor a malíř. V letech 1945 až 1949 studoval u profesora Petra Dillingera a Karla Müllera na Státní grafické škole v Praze, v letech 1949 až 1950 dějiny umění na Univerzitě Karlově v Praze a v letech 1950 až 1957 na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Vlastimila Rady a Vratislava Nechleby. Jeho umělecký záběr je široký – kresba, ilustrace, grafika, animovaný film. Významné jsou ilustrace dětských knih, kde používá širokou škálu technik. Je zastoupen ve sbírkách Národního muzea v Praze a také v zahraničí. Patří k ilustrátorům, kteří výrazně přispěli k světové ilustraci pro děti. Obdržel mnoho domácích a zahraničních ocenění. Autorsky se také podílel s Jindřichem Wielgusem na abstraktní vertikální plastice z epoxidové pryskyřice "Stéla", která je součástí expozic Univerzitního muzea VŠB – Technické univerzity Ostrava.

Jan Kouba

Jan Kouba byl český a československý tesař, rolník, politik Československé strany lidové a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR, Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Po absolvování základní školy se vyučil tesařem a pracoval na řadě míst. Od roku 1931 pomáhal na rodinném hospodářství, které v roce 1941 převzal. V letech 1949–1957 působil jako předseda JZD Komařice, v období 1957–1967 v témže JZD pracoval jako tesař. Členem ČSL byl již za první republiky, ale více se politicky uplatnil až po roce 1948. Rychlý vstup do JZD mu zaručil oblibu ze strany „obrozeného“ vedení ČSL. V letech 1945–1953 zastával post člena MNV Komařice, v letech 1950–1960 byl předsedou okresního vedení ČSL v Trhových Svinech a členem Ústředního výboru ČSL. Byl dlouholetým poslancem za ČSL a nositelem vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Ve volbách roku 1954 byl zvolen za ČSL poslancem ve volebním obvodu České Budějovice. Mandát obhájil ve volbách v roce 1960 a ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968. K roku 1954 se profesně uvádí jako předseda JZD v obci Komařice. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 za ČSL do Sněmovny lidu Federálního shromáždění , kde setrval do konce volebního období, tedy do voleb v roce 1971. K roku 1968 je profesně uváděn jako člen JZD.

Jan Kolář

Narozen 1.3.1948 v Kladně. Hudební publicista, rozhlasový pracovník a dramatik, redaktor.

Jan Kaštánek

Narozen 16.5.1933 ve Vysokém Mýtě. Redaktor, kriminalistické prózy.

Jan Emil Koula

Jan E. Koula, někdy uváděn též jako Jan Emil Koula , byl český architekt, pedagog architektury, teoretik a publicista moderní orientace. Svá díla pro odlišení od svého stejnojmenného otce signoval jako Jan E. Koula, často se v literatuře opakuje označení „Jan Emil Koula“. Zkratka E. ovšem nikdy nebyla vysvětlena a ani Koulovi potomci její význam neznají. Jistě nejde o Jana Evangelistu, poněvadž byl pokřtěn jako Jan Křtitel Koula. Byl synem architekta, designéra a profesora pražské Polytechniky Jana Kouly . Absolvoval studium architektury na téže škole. Věnoval se zčásti projektování, ve kterém se přiklonil k funkcionalismu, a dále práci teoretika architektury a publicisty. Učil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde dosáhl hodnosti profesora, a na Vysoké škole technické v Bratislavě. Vydal několik knih, ve kterých propagoval moderní architekturu a ovlivnil její přijetí českou společností. Jeho rané publikace graficky upravoval Ladislav Sutnar, jsou proto vynikajícím příkladem moderní české bibliofilie. Byl členem Devětsilu a spolupracovníkem Družstevní práce.

Ivan Kupec

Narodil sa 21. októbra 1922 v Hlohovci. Pôvodným menom sa volal Ivan Kunoš, no v roku 1941 prijal meno Ivan Kupec. Po maturite na gymnáziu v roku 1942 absolvoval päť semestrov štúdia odboru slovenský jazyk a filozofia na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. V rokoch 1946 – 1950 pracoval ako novinár v denníkoch Pravda a Východoslovenská Pravda . Potom päť rokov zastával funkciu šéfredaktora vo vydavateľstve Tatran a v rokoch 1955 – 1970 pôsobil ako redaktor i šéfredaktor vydavateľstva Slovenský spisovateľ. V období tzv. normalizácie nesmel publikovať vlastnú tvorbu a niekoľko rokov pôsobil v slobodnom povolaní, pričom sa venoval prekladu a editorskej činnosti. Od roku 1974 pracoval vo vydavateľstve literatúry pre deti a mládež Mladé letá, a to až do odchodu do dôchodku v roku 1984. Zomrel v Bratislave 15. mája 1997. Tvorba: Podľa hviezd meniť masky , Nížinami výšinami , Mušľa , Mahonai , Vyzliekanie z hnevov , Zatmenie ženy , Hodina s anjelom , Nové premeny , Tieňohra , Kniha tieňov , Básne Nesmrteľní , Obrana poézie , Denník

Herbert Kratzer

Narozen 4.8.1944. PhDr., publicista a novinář.

Herbert Kegel

Herbert Kegel byl vynikající německý dirigent, který proslul interpretací soudobé hudby i zvládnutím klasického a romantického repertoáru. Narodil se 29. července 1920 v Drážďanech a významnou kariéru udělal v bývalé Německé demokratické republice . Kegel byl spojen zejména s Lipským rozhlasovým symfonickým orchestrem , který vedl v letech 1949-1977. Jeho působení v tomto orchestru se vyznačovalo angažovaností jak ve standardní orchestrální literatuře, tak v avantgardních skladbách, což z něj učinilo klíčovou osobnost v oblasti interpretace hudby 20. století.

Hana Klenková

Hana Klenková, rozená Jana Benešová byla autorka próz pro mládež i pro dospělé, překladatelka z angličtiny a publicistka. Byla dcerou Vojty Beneše , v té době učitele v Čakovicích a matky Emilie, rozené Řezáčové . Otec Hany Klenkové byl bratr československého prezidenta Edvarda a Václava Beneše. Její mladší bratr byl Václav Ladislav Beneš . Dětství prožila v Brandýse nad Labem, roku 1914 odjela s rodiči do USA, kde se otec podílel na organizování protirakouského emigrantského odboje. 1919 se vrátila do vlasti, 1925 maturovala na gymnáziu v Praze. Studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy přerušila a absolvovala učitelské zkoušky v Čáslavi. Podnikla cesty do Rakouska, Švýcarska a opět do USA, kde v letech 1927–1928 studovala na Vassar College v Poughkeepsie u New Yorku sociologii a psychologii. Krátce pracovala ve výchovném ústavu v Pensylvánii. Po návratu učila rok v Praze. V roce 1929 se provdala za učitele Ladislava Klenku, který se 1932 stal ředitelem dětského výchovného ústavu v Načeradci u Vlašimi. Zde působila mezi lety 1939 až 1964 jako vychovatelka. Poté odešla na odpočinek do obce Lesáky pod Blaníkem a od roku 1967 žila v Praze. Vychází z její bohaté vychovatelské a učitelské zkušenosti. Hrdinky jejích próz jsou ženy - emancipované a sebevědomé osobnosti, které převyšují své okolí nadáním, energií a vzděláním, jež v její generaci nebylo prioritou. Detailním líčením prostředí a psychologie navazuje na tradiční realistický román. Kniha Rok na vsi byla dílem jejího otce, kterého kryla svým jménem. Přesto se publikace dostala do prodeje až po německé okupaci, v roce 1945.

Guy Kawasaki

Žije v Americe, publicista, autor příruček pro podnikatele a bývalý ředitel vývoje ve společnosti Apple a zkladatel společnosti Garage technology ventures.

Franz Kurowski

Německý vojenský historik, zabývá se zejména druhou světovou válkou. Píše i pro mládež. Pod pseudonimem Karl Alman psal knihy o válečné Kriegsmarine.

František Kuník

Autor publikací o historii dopravních prostředků.

František Krasl

František Krasl byl český fotograf. Vyučil se fotografem, provozoval rodinný fotoateliér. Pak působil jako divadelní fotograf v Ostravě, zabýval se krajinářskou fotografií a fotografoval prostředí těžkého průmyslu a dolů Ostravska v duchu socialistického realismu.

Franta Kocourek

Franta Kocourek byl český bavič, silák, herec, znalec brněnského hantecu, který se proslavil řadou happeningů, ze kterých vychází ve svých vystoupeních Miroslav Donutil. Vyučil se písmomalířem na brněnském výstavišti, pracoval v uhelných skladech. Od mládí se věnoval zápasení v družstvu Zbrojovky Brno. V roce 1975 vstoupil do povědomí celého Československa, když se rozhodl, že udělá z Rudy Kovandy Zlatého slavíka, což se téměř podařilo. Když se organizátorům začaly hromadit hlasy pro Rudyho, dopátrali se toho, že o celé akci vůbec netuší a že se vlastně jedná o recesi. Anulovali všechny jeho hlasy a vyhrál opět Karel Gott. Postava Franty Kocourka je neoddělitelně spojena s městem Brnem, kde žil a působil. Smrt ho zastihla předčasně a nečekaně ve Víru. Selhalo mu srdce, když seděl s přáteli v restauraci. Mnoho lidí si tehdy myslelo, že zpráva o jeho smrti je jen další recese. Je pohřben na hřbitově v Brně-Řečkovicích . V roce 2017 o něm režisér a scenárista Jiří Vondrák natočil televizní dokument Král železa a smíchu Franta Kocourek.

Eva Kiedroňová

Eva Kiedroňová je autorkou odborných publikací s metodou vzdělávání rodičů v rodičovství v oblasti péče o dítě a jeho přirozeného psychomotorického vývoje do 1 roku; autorka metodiky manipulace s dítětem a péče o něj, otužování, masáží, cvičení a plavání s kojenci, batolaty a předškoláky. Také podniká v oblasti cvičení a plavání s dětmi. Eva Kiedroňová je původním povoláním dětská rehabilitační sestra, věnovala se závodně plavání a vodnímu záchranářství. Od roku 1989 organizuje kurzy správné manipulace s malými dětmi, poradny o psychomotorickém vývoji dítěte, cvičení a plavání s novorozenci, kojenci a batolaty, masáže kojenců a otužování dětí od narození. Usiluje o rozvoj vzdělávání odborníků a rodičů v oblasti vývoje dítěte a péče o dítě v souladu s jeho potřebami, náladou a psychomotorickou vyspělostí. V roce 1985 jako první v Československu začala rozvíjet a propagovat myšlenku plavání kojenců a další aktivity pro rodiny s nejmenšími dětmi. V roce 1988 navázala spolupráci s MUDr. Ivou Malou . V roce 1989 založila Baby club Kenny v Třinci . Tímto způsobem se Třinec stal prvním městem v Československu, kde začalo plavání s kojenci. V letech 1988–1995 postupně organizovala a zaváděla se svým týmem instruktorů kojenecké plavání ve čtyřiceti dvou městech v České republice a třech městech ve Slovenské republice. Metodika Evy Kiedroňové ovlivnila způsob organizace výuky plavání kojenců i v jiných dětských klubech. V roce 2005 vybudovala první vlastní centrum pro plavání kojenců, batolat a předškoláků v Třinci pod názvem Přístav dětství. V roce 2013 založila Českou asociaci instruktorů psychomotorických aktivit kojenců, batolat a předškoláků, o. s. , která v roce 2014 zorganizovala 1. mezinárodní konferenci na téma: Význam a způsob plavání kojenců a batolat v jednotlivých zemích, které se zúčastnili zástupci z jednadvaceti zemí celéh...

Erich Kuby

Erich Kuby byl německý novinář a spisovatel. Narodil se 28 června 1910 v Baden-Badenu v rodině drobného, nepříliš ¨úspěšného podnikatele. Studoval v Mnichově, diplom z ekonomie získal v r.1933. Pracoval v nakladatelství a záhy začal s prvními literárními pokusy. V roce 1939 narukoval do wermachtu, zůčastnil se bojů ve Francii a v Rusku. Po skončení války byl 9 měsíců v zajateckém táboře – protože si nijak nezadal s nacizmem, bylo mu po propuštění umožněno pracovat pro americkou Information Control, později se začal věnovat žurnalistice a začal psát rozhlasové a televizní hry, politické eseje, reportáže, dětské knihy, knihy čerpající z jeho válečných deníků a zkušeností.Výrazně se projevoval v protimilitaristických aktivitách. Za jeho žurnalistickou tvorbu mu byla udělena v roce 1992 Cenu města Mnichova Kuby zemřel 10.9.2005 v Benátkách , posmrtně mu byla udělena v roce 2005 Cena KurtaTucholského

Eduard Kohout

Národní umělec Eduard Kohout, vlastním jménem František Eduard Kohout, byl český herec, po desítky let byl jedním z protagonistů činoherního souboru Národního divadla v Praze, kde byl v angažmá v letech 1916 až 1960, kdy odešel do důchodu, ale pohostinsky zde hrál takřka do své smrti. Vystupoval i ve filmu, v rozhlase a televizi. Narodil se v Českých Budějovicích jako syn truhláře. Během studií na reálce v Plzni ho přivedl profesor Jaroslav Hurt k lásce k divadlu. Studia nedokončil, roku 1906 odešel k divadelní společnosti A. Šípkové. Do roku 1909 prošel řadou společností . U Zöllnera se Kohout setkal s Václavem Vydrou, který se stal jeho hereckým kolegou a přítelem. Jeho talent rozpoznal Vendelín Budil, který jej přijal v roce 1909 do Městského divadla v Plzni na Vydrovo doporučení. Zde pobyl Kohout čtyři sezóny do roku 1913, právě V. Budil se stal Kohoutovým vzorem, od něho převzal velké dramatické gesto, vzrušený výraz hlasu a pozdně romantické rysy herectví. Poté hrál Kohout rok v Intimním divadle na Smíchově. Mezi lety 1914–1916 byl členem Vinohradského divadla . Od roku 1916 zakotvil díky Jaroslavu Kvapilovi v Národním divadle, kde se záhy stal protagonistou shakespearovských her. Právě v meziválečném období dokázal tragickým postavám Shakespearovým a Sofoklovým vtisknout pečeť tehdejšího poválečného mládí s jeho pocity prožitého zla. Vytvořil tu přes sto postav světového i českého dramatu. Jeho herecká dráha prošla složitým vývojem, zpočátku ztvárňoval své role ve stylu psychologického realismu, později se přes impresionismus dostal k expresionismu. Svůj herecký projev dokázal postupně utlumit, stal se civilní až věcný. Eduard Kohout dokonale ovládal svůj hluboký sytý hlas, byl mistrem intonačního projevu, v němž dokázal být jedinečný a na první poslech poznatelný. Do dějin českého divadelnictví vstoupila jeho spolupráce s režiséry...

Dagmar Košková

Ilustrátorka dětských knih.

Charles Kingsley

Charles Kingsley byl anglikánský kněz, univerzitní profesor, historik a spisovatel. Byl přítelem Charlese Darwina. Studoval na King's College London a univerzitě v Cambridge. V roce 1859 byl ustanoven kaplanem královny Viktorie. V následujícím roce byl jmenován profesorem moderní historie na cambridgeské univerzitě. V roce 1861 se stal soukromým učitelem prince z Walesu, budoucího krále Eduarda VII. V letech 1870-1873 byl kanovníkem chesterské katedrály, poté kanovníkem Westminsterského opatství.

Čestmír Kubík

Novinář, píše také povídky ze sportovního prostředí, např.: Zajatci vteřin - o motocyklových závodnících. Pracovník socialistické strany, prozaik, autor detektivních a krimi próz.

Cathy Kelly

Cathy Kelly je autorkou osmi románů, z nichž „Jednou provždy“ byl ve Velké Británii i v Irsku bestsellerem číslo jedna a na mezinárodním trhu se zařadil mezi deset neprodávanějších knih. V roce 2005 se Cathy Kelly stala vyslankyní UNICEF v Irsku – působí v informační kampani o osudech dvanácti milionů afrických dětí, jimž rodiče vzala zákeřná nemoc AIDS. Cathy Kelly žije s partnerem a dvěma syny ve Wicklow a pracuje na další knize.