Výpis všech autorů

Ondřej Kundra

Jako novinář se dlouhodobě specializuje na českou politiku a justici. Za své investigativní texty byl oceněn novinářskou Křepelkou a následně i Novinářskou cenou. S Respektem spolupracuje od roku 1999, stálým členem redakce je od roku 2002. Od května 2008 vede domácí rubriku Respektu, od září 2009 pak rubriky Politika a Společnost a od března 2011 rubriku Politika. Ve svých textech popisuje především dobrodružný svět české politiky se zaměřením na korupci a veřejné zakázky. V roce 2011 získal za politické analýzy a investigativní texty novinářskou Křepelku.

Oldřich S Kostelecký

Oldřich Seykora byl český novinář a spisovatel, publikující též pod pseudonymy Oldřich S. Kostelecký a Cunctator. Vystudoval filozofii a práva v Praze, působil jako profesor na obchodní akademii v Prostějově. Roku 1886 vydal publikaci Ad Rukopis Králové-dvorský namířenou proti Gebauerovým námitkám.

Naděžda Kvítková

KVÍTKOVÁ, Naděžda, Doc. PhDr. CSc. Kvítková, Naděžda , česká lingvistka, specialistka na historickou mluvnici češtiny, vývoj spisovného jazyka a jazykové kontakty česko-slovanské, oborem jejího badatelského zájmu je jazykovědná bohemistika; teoretička vyučování českému jazyku a literatuře v odborném školství, autorka skript a četných článků týkajících se didaktiky českého jazyka a literatury, spoluautorka učebnic českého jazyka a metodických příruček k integrovaným učebnicím, členka redakční rady časopisu ČJL, členka Jazykovědného sdružení ČR, v letech 1964-1971 působila na katedře bohemistiky FF UP v Olomouci, zpočátku jako interní aspirantka, později jako vědecká asistentka pro vydávání staročeských památek, od roku 1971 do roku 1974 učila na UK v Praze PedF, v době nechtěného opuštění školství byla zaměstnána ve Výzkumném ústavu odborného školství v Praze, kde byla v kontaktu s J. Daňhelkou, s nímž spolupracovala na edici Staročeské kroniky tak řečeného Dalimila. K vydání této kroniky se váže i její kandidátská disertace , studie a články v LF i její monografie. V současné době působí na UK v Praze, PedF.

Muzika Bez Kapelníka

Miloslav Král

Miloslav Král byl pracovník katedry filosofie vědy, docent speciální kybernetiky na VŠE v Praze. Vystudoval Vysokou školu inženýrského stavitelství ČVUT v Praze, soukromě studoval filosofii a působil na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Politicky se angažoval v období pražského jara, proto poté pracoval jako bagrista a technik Státního rybářství. Ihned po revoluci nastoupil zpět na VŠE a od roku 1990 působil v Kabinetu pro výzkum vědy, techniky a společnosti Akademie věd ČR. V té době prožil "dva spontánní vstupy do nevědomí", uvěřil v Boha a začal se pokoušet dokázat jeho existenci. V 21. století přednášel a psal knihy o svém vlastním poznání Boha.

Miloš Kovářík

Miloš Kovářík pocházel z Dobročovic, okres Praha-východ. Po svém vyučení tiskařem se stal automobilovým novinářem hned po skončení 2. světové války. Dokázal vyprávět příběhy o našich skvělých automobilových závodnících tak poutavě, že s ním byla vždycky parádní zábava. Znal se s mnohými osobně, nejvíce sledoval životaběh slavné Elišky Junkové, nazýval ji „královnou volantu“, rád povídal o Jožovi Vermiřovském z kopřivnické Tatrovky , Jirkovi Knappovi z pražské Waltrovky, Bohumilu Turkovi, který jezdil na voze Aero, o Zdeňku Pohlovi z přitažlivého závodu do vrchu u Litoměřic , který se dobře znal s Jiřím Lobkowiczem a také jako on závodil s vozem Bugatti. A následovat by mohly příběhy hrdinů velkých cen automobilových závodů snad na celém světě. Miloš Kovařík měl bohatý archiv, o každém závodníkovi se snažil získat vždy co nejvíce informací, dokumentů a snímků.

Miloš Kaňka

Matematik, práce z oboru.

Milan Kvapil

Narozen 3. 6. 1956 v Praze. Prof. , MUDr., CSc. Lékař, internista . Zabývá se diabetem a parenterální a enterální výživou. Publikuje v oboru. - vystudoval lékařskou fakultu v Brně - v 80. letech získal atestace z interního lékařství 1. a 2. stupně - v roce 1995 získal atestaci z diabetologie a následně obhájil kandidátskou dizertační a habilitační práci - profesorem je od roku 2006 - působil nejprve v nemocnici u Svaté Anny v Brně a poté v pražském Motole - absolvoval kurzy v zahraničí, je členem Evropské asociace pro studium diabetu a předsedou České diabetologické společnosti

Michio Kaku

Michio Kaku je americký fyzik, profesor teoretické fyziky na City University of New York, spoluzakladatel strunové teorie pole a popularizátor vědy. Napsal několik knih o fyzice a s ní spojených tématech a často se objevuje v radiu, televizi a dokumentárních filmech. Narodil se v San José v Kalifornii japonským přistěhovalcům. Jeho děd přijel do Spojených států, aby pomáhal při pracích po zemětřesení v San Franciscu 1906. Na začátku šedesátých let chodil na Cubberley High School v Palo Altu, kde hrál šachy. V roce 1968 získal titul bakaláře věd summa cum laude na Harvard University. Poté studoval v Berkeley Radiation Laboratory na University of California, Berkeley, kde v roce 1972 získal titul Ph.D. Během války ve Vietnamu se připojil k americké armádě, ale než byl povolán do akce, válka skončila. Nyní se zabývá formulováním teorie všeho, která má spojit čtyři základní síly ve vesmíru: silnou interakci, slabou interakci, gravitaci a elektromagnetickou interakci. Publikoval přes 170 článků o teorii superstrun, supergravitaci, supersymetrii a hadronech. V roce 1974 spolu s profesorem K. Kikkawou poprvé napsal článek o strunové teorii pole, která spojuje všech pět teorií strun do jedné rovnice. Také napsal několik populárně-vědeckých knih: Visions, Hyperprostor, Einsteinův vesmír a Paralelní světy a s Jennifer Thompson napsal knihu Dále než Einstein. Hyperprostor se stal bestsellerem a deníky The New York Times i The Washington Post ho zařadily mezi nejlepší vědecké knihy roku. Ve Fyzice nemožného zkoumá např. neviditelnost, teleportaci, předpovídání budoucnosti, vesmírné lodě, stroje na antihmotu, cestování v čase a další záležitosti, které rozděluje do kategorií podle toho, kdy by se mohly uskutečnit. V březnu 2008 se Fyzika nemožného dostala na seznam bestsellerů magazínu The New York Times. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michio Kaku na anglické Wikipedii....

Matt Kindt

Americký autor komiksů, ilustrátor a grafik.

Marian Kechlibar

Narozen 13. 8. 1978 v Ostravě. RNDr., matematik, zabývající se algebrou a kryptografií, zejména otázkou faktorizace velkých čísel.

Marek Kučera

Narodený 1985 v Ilave. Pochádza zo Slovenska, z industriálnej obce Ladce. Žije v Bratislave a pracuje v hudobnom vydavateľstve. Od roku 2010 publikuje pod nickom MarK na Písmaku. Neverí na náhody.

Marcela Košanová

Marcela Košanová se narodila roku 1952 v Chomutově. Pracovala jako ošetřovatelka v nemocnici, pěstounka v jeslích, barmanka a jako vedoucí kuchyně v domově důchodců. Profese ji tedy provedly každým obdobím lidského života - od nejútlejšího dětství až ke stáří - což ji naučilo lépe chápat koloběh světa. A protože pochází z rodu čarodějnic, tak své zkušenosti posléze zužitkovala právě při vykonávání čarodějnického řemesla: čarování se Marcela Košanová plně věnuje od svých čtyřiceti let. Kateřina v zemi Ásů je její druhou knihou. Před třemi lety jí v nakladatelství MOTTO vyšla prvotina Čarodějnický slabikář, která si u čtenářů právem zasloužila velký úspěch. Marcela Košanová je šťastně vdaná, má tři dcery a jednoho syna. Její velká rodina se stále rozrůstá o snachy a zetě. Má zatím jednu vnučku - Kateřinu - a ta obohatila celý její svět. Pro ni, ale i pro ostatní děti je určen tento pohádkový příběh.

Lumír Klimeš

Bohemista; zabývá se především lexikografií, slangem a vývojem českého jazyka v 17. – 19. stol.; vysokoškolský profesor; autor mnoha vědeckých článků, recenzí a jazykových koutků; organizátor 6 mezinárodních konferencí o slangu ; od roku 1972 předseda plzeňské odbočky Jazykovědného sdružení ČR.

Ludovic Kennedy

Sir Ludovic Henry Coverley Kennedy byl britský novinář, rozhlasový a televizní pracovník, humanista a spisovatel. Sehrál významnou roli ve zrušení trestu smrti ve Spojeném království. Narodil se v Edinburghu jako syn důstojníka britského Královského válečného námořnictva Edwarda Coverleye Kennedyho a Rosalindy Grantové, dcery jedenáctého baroneta Sira Ludovica Granta a sestřenice Lorda Boothbyho. Vystudoval Eton; když se chystal na universitu, vypukla válka. Kennedyho šedesátiletý otec byl v té době již v penzi, ale požádal o znovuzařazení do služby a stal se kapitánem HMS Rawalpindi, ozbrojené obchodní lodě. 23. listopadu 1939 loď během hlídky narazila na německé bitevní křižníky Scharnhorst a Gneisenau. Odvysílala údaje o jejich poloze na základnu a poté se kapitán Kennedy odmítl vzdát, ačkoliv věděl, že v boji nemá šanci . Kapitán prohlásil: "Budeme bojovat s oběma, potopí nás, a bude to. Sbohem." Boj, během nějž Rawalpindi jednou zasáhla Scharnhorsta, trval 40 minut. Poté byla loď Scharnhorstem potopena. 238 Britů zahynulo, 37 jich zachránili Němci a dalších 11 zachránila další britská ozbrojená obchodní loď, HMS Chitral. Tento boj se stal v Royal Navy legendou. Ludovicovi bylo tehdy dvacet; rozhodl se následoval svého otce do námořnictva. Sloužil jako důstojník na torpédoborcích, většinou ve stejných severních vodách jako jeho otec. Jeho loď, HMS Tartar, se zúčastnila pronásledování Bismarcku. Kennedy jeho poptopení neviděl, protože Tartar byl před koncem pronásledování odeslán na základnu kvůli nedostatku paliva. O tomto boji napsal později svou knihu "Pursuit" . Měl tři mladší sestry, Morar, Ednu a Katherine. Po válce studoval na Oxfordu a stal se novinářem. Angažoval se v boji za lepší soudní systém, a v dalších kauzách (za ateismus či asistovanou s...

Ludmila Kaufmannová

Zemřela 16.3.1960 v Praze. Překladatelka z angličtiny.

Luděk Krčmář

Mgr. Luděk Krčmář . V letech 1991–1996 absolvoval studium teologie a učitelství etiky a náboženství na Husitské teologické fakultě UK v Praze. Magisterskou diplomovou práci obhájil na katedře církevních dějin. Krátce působil jako odborný referent památkové péče v dnešním plzeňském odborném pracovišti Národního památkového ústavu. V letech 1997–1998 externě přednášel na katedře historie Pedagogické fakulty ZČU v Plzni. Od roku 1996 je vedoucím oddělení novějších dějin Západočeského muzea v Plzni. Zabývá se především církevními dějinami , kastelologií, soudobými regionálními dějinami a historickou ikonografií a fotografií. Je členem řady historických komisí, například Komise muzejních historiků při Asociaci muzeí a galerií ČR či Pracovní skupiny pro přípravu expozice k dějinám Němců v českých zemích při Collegiu Bohemicu. Působí jako odborný garant Matice Svatého Jana Nepomuckého. Dále je spoluautorem scénáře výstavní expozice Muzea církevního umění plzeňské diecéze, autorem či spoluautorem přibližně čtyřicítky výstav s historickou tématikou u nás i v zahraničí,autorem několika filmových scénářů či propagačních materiálů, naučných stezek a dalších produktů cestovního ruchu, zpracovaných pro Krajský úřad Plzeňského kraje, jimž se dostalo řady ocenění na veletrzích. Kromě odborné práce se účastní výzkumných cest a expedic po celém světě , píše cestopisy a popularizační články o historii do regionálních periodik , hraje na bicí a sbírá pivní lahve.Ve volném čase ale nejvíce cestovatel. Procestoval kus světa, přesto se rád vrací zpět, aby se mohl věnovat poznání své domoviny....

Lubomír Klátil

Jako většina nadšenců se i Mgr. Lubomír Klátil zajímal o zvířata od dětství. Určitě k tomu pomohlo i porozumění otce, který měl zálibu v akvaristice. Narodil se 3. července 1961 ve Zlíně. Od prvního stupně základní školy navštěvoval přírodovědné kroužky Domu dětí a mládeže, kde pak při studiu na gymnáziu i na Pedagogické fakultě také pracoval jako externí vedoucí. Zajímal se o brouky a ještěry, později ještě do okruhu zájmu přibral sklípkany. Začínal jako učitel na ZŠ, pak pracoval jako vedoucí Stanice mladých přírodovědců. Po roce 1989 se věnoval podnikání, mimo jiné obchodu akvarijními rybami nebo chovu krmného hmyzu. Je autorem řady vědecko populárních článků, především o gekonech a sklípkanech. Dnes opět pracuje jako učitel na ZŠ a věnuje se ekologickým projektům.

Lidmila Kábrtová

Lidmila Kábrtová vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a později také obor marketingové komunikace na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Dlouhodobě se věnovala žurnalistice, přispívala do různých novin a časopisů. V současnosti pracuje v oblasti public relations. Publikovat začala na stránkách www.pribehynapadesatslov.cz. Je autorkou několika rozhlasových her v projektu Minutové hry ČRo 3 — Vltava. Podílela se i na řadě povídkových sbírek. Za knihu Místa ve tmě získala v roce 2019 hlavní cenu Nadace Českého literárního fondu. S rodinou žije nedaleko Nymburka.

Libuše Koubská

Libuše Koubská vystudovala novinářství na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK, čtrnáct let pracovala jako redaktorka Zahraničního vysílání Čs. rozhlasu, kde se orientovala na popularizaci vědy. Od roku 1990 do roku 1998 působila v Lidových novinách, poté deset let v politickém a kulturním časopise Přítomnost, jehož byla osm let šéfredaktorkou. Učí novinářské žánry na FSV UK, šest let vedla specializaci Ekonomická žurnalistika na VŠE v Praze. Je autorkou a spoluautorkou knih o vědě a medicíně a časopisecky i knižně vydaných povídek a fejetonů. Žánr rozhovoru chápe mnohem víc jako dialog než duel, jako snahu se něco dozvědět, porozumět svému protějšku, zkusit otevřít zásuvky, které se běžně neotevírají. Zprostředkovat čtenářům nejen informace, ale také podněty k uvažování. Veletrh Svět knihy Praha - 10. 5. 2018: Cenu za původní práci obdržela Libuše Koubská za knihu Dědečkův deník, ve které pokračuje v popisování dalších osudů generací své rodiny. Zdroj: https://www.lidovky.cz/literarni-cenu-arnosta-lustiga-obdrzel-karel-hvizdala-p10-/kultura.aspx?c=A180510_163026_ln_kultura_ele

Libor Kněžek

PhDr. Libor Knězek, CSc., rodák z Frenštátu pod Radhoštěm, se narodil 13. června 1929. Vystudoval literární vědu a estetiku na Karlově univerzitě a kandidátsku práci obhájil v Ústavu slovenské literatury SAV. Téměř půlstoletí působil jako literární historik a kritik v Bratislavě. V současnosti se věnuje hlavně výzkumu uměleckých tradic Frenštátska. Knižně vydal „čtení o životě a tvorbě Bohumíra Četyny“ Krajina černá lesem a podobnou publikaci o jeho bratru Josefu Strnadlovi Shledání s krajem . Nakladatelství Doplněk vydalo v roce 2000 jeho přehled literárních a výtvarných tradic Frenštátska s názvem Spisovatelé a výtvarníci zpod Radhoště s kresbami jeho matky, akademické malířky Marie Parmové-Knězkové, a roku 2001 vyprávění o jejích osudech a tvorbě s názvem Život v práci i tužbách. Spolu s knížkou Můj Frenštát s podtitulem Ze vzpomínek na dětství a na lidi kolem knih a obrazů, provázenou reprodukcemi obrazů Marie Parmové-Knězkové, tvoří obě předcházející Malou frenštátskou trilogii. Zatím největší kritický i čtenářský úspěch měla kniha Ve Frenštátě mají rádi poezii s podtitulem Halas a Seifert s přáteli v Beskydech, odměněna Cenou Egona Ervina Kische za literaturu faktu roku 2003. Ve čtvrtletníku Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě Libor Knězek uveřejňuje studie i vzpomínky na beskydské spisovatele a výtvarníky. Připravuje práce o Františku Horečkovi, Janu Drozdovi a obšírnější studii Literatura na Frenštátsku.

Leopold Koželuh

Leopold Koželuh , narozený roku 1747 jako Jan Antonín Koželuh a později přijal jméno Leopold, aby se odlišil od svého stejnojmenného bratrance, byl významný český skladatel a hudební pedagog klasicistní éry. Byl současníkem Mozarta a Haydna a jeho kariéra vzkvétala ve Vídni, která byla v té době centrem hudební činnosti. Koželuh byl plodným skladatelem, jehož katalog zahrnuje řadu symfonií, koncertů, komorních skladeb, sonát a vokální hudby. Jeho styl se vyznačoval klasickými přednostmi, jako je jasnost, vyváženost a forma.

Katarína Kerekesová

Katarína Kerekesová je slovenská animátorka, režisérka, výtvarníčka a ilustrátorka. Je manželkou dokumentaristu Petra Kerekesa. V posledných rokoch je známa najmä ako tvorca televízneho večerníčka Mimi a Líza a spoluautorka rovnomennej ilustrovanej detskej knihy, ktorej hlavnou hrdinkou je nevidiace dievčatko

Karel Ladislav Kukla

Karel Ladislav Kukla byl prozaik, dramatik, novinář, nakladatelský redaktor, mystifikátor a překladatel z angličtiny a francouzštiny. Současným čtenářům je známý především svou knihou Podzemní Praha. Narodil se jako první syn sedlčanského tkalce Josefa Kukly a jeho manželky Marie Příhodové. Základní vzdělání získal v Sedlčanech. Roku 1884 se rodina přestěhovala do Prahy na Královské Vinohrady a otec se stal obchodníkem s uhlím a dřívím. Karel studoval práva na pražské univerzitě, ale studia nedokončil a psával se s titulem JUC.. V Praze se oženil se šestnáctiletou Marií Chmelařovou, s níž měl dvě dcery a syna, který brzy po narození zemřel. Jeho mladší bratr Ladislav pracoval jako dozorce vězňů u zemského soudu v Praze. V letech 1905- 1914 Vystřídal různá zaměstnání, byl například ředitelem zoologické zahrady Svět zvířat v Praze - Bubenči, novinářem či redaktorem. Už jako poměrně mladý zazářil aktovkou Anatomové, která se na repertoár Národního divadla dostala v době, kdy bylo Kuklovi sotva 21 let. Hra byla příznivě přijata i dobovými kritiky. Úspěch Kukla sklidil i svou následující činohrou Svatební noc, která následně získala Nerudovu cenu. V dalších letech se K. L. Kukla i přes dosavadní úspěchy divadelní tvorbě příliš nevěnoval a naplno žil novinářským řemeslem. Psal fejetony do Národní politiky. Pro nakladatele Bedřicha Kočího redigoval Národní obzor a Velký lidový slovník naučný. Redigoval také přírodopisný Svět zvířat a jiné tiskoviny. Vedle toho do češtiny z angličtiny přeložil Twainova Dobrodružství tuláka Finna . Převyprávěl i pohádky Boženy Němcové . K. L. Kukla žil poměrně bohémským životem. Miloval život noční Prahy, jako investigativní novinář si oblíbil prostředí pražské galérky. Jeho reportáže žel trpěly značným zkreslováním a zveličováním pražského života, pražského podsvětí zvláště. Výsledkem toho byla jeho nejznámější braková díla z pražského podsvětí. Ve fi...

Karel Koval

Plzeňský rodák, český novinář se všestrannými zájmy v oblasti literatury, hudby, výtvarného umění. Jeho životním dílem, na jehož přípravě pracoval 15 let, se stal román Mozart v Praze - Hudební kronika let 1787 - 1791, který v prvním vydání vyšel k Mozartovu jubilejnímu roku 1956. Mimořádná oblíbenost díla si vyžádala 2. vydání již za rok.

Karel Kalláb

Karel Kalláb byl moravský učitel, muzejní pracovník, sběratel pověstí a překladatel. Narodil se v Novém Městě na Moravě do rodiny tkalce Františka Kallába a jeho manželky Marie . Dne 18. února 1910 se oženil s Olgou Feldmannovou. Aktivně se zapojoval v tělovýchovném spolku Sokol. Za povšimnutí stojí Kallábův přátelský vztah se sochařem Janem Štursou, po jehož smrti v roce 1925 vydal vzpomínkový článek k uctění jeho památky. Vystudoval reálnou školu, na kterou navázal jednoročním abiturientským kursem na Učitelském ústavu v Praze. Poté působil jako učitel v rodném Novém Městě na Moravě, v Radešínské Svratce a Brně . Do důchodu odešel v roce 1939. Vyjma učitelské dráhy působil také 10 let jako kustod v Horáckém muzeu. Zde zodpovídal za uspořádání muzejních sbírek a jejich přípravu pro Horáckou krajinnou výstavu v roce 1925. Důležitou součástí jeho profesního působení tvořilo sbíraní pověstí od pamětníků a z archivních pramenů. Kallábova neúnavná sběratelská činnost vyústila ve vydání několika knih pověstí, které doplňoval podobně laděnými příspěvky v Lidových novinách, v odborném etnologické periodiku Český lid, a v dnes již nevydávaných dětských časopisech Lípa a Vlaštovička. Při zakládání Vlaštovičky, pyšnící se podtitulem "Časopis šťastných dětí", ve 30. letech 20. století se dokonce sám angažoval. V prostředí svého rodného Horácka spolupracoval Kalláb od 20. let na vydávání Horácké besedy, což byla měsíční příloha tehdejších novoměstských novin – Horáckých listů, a později přispíval i do místního periodika Naše Horácko. Literární nadání uplatnil Kalláb také jaké překladatel z němčiny a francouzštiny. Věnoval se například próze francouzských autorů Remy de Gourmont či Alphonse Daudet, jejichž překlady byly v letech 1914–1919 po částech uveřejňovány ve čtrnáctideníku Český svět....

Karat

Karat je německá rocková skupina, která vznikla v roce 1975 ve Východním Berlíně, součásti bývalé Německé demokratické republiky. Skupinu původně tvořili zpěvák Hans-Joachim "Neumi" Neumann, klávesista Ulrich "Ed" Swillms, kytarista Bernd Römer, baskytarista Henning Protzmann a bubeník Konrad Burkert. Stali se jednou z nejpopulárnějších a nejtrvalejších rockových skupin ve východním Německu a dosáhli úspěchu i za hranicemi své země.

Jurij Pavlovič Kazakov

Ruský spisovatel.

Jurij Michajlovič Korol'kov

Ruský spisovatel.

Julij Krelin

Julij Zusmanovič Krelin , skutečným příjmením Krejndlin 15. května 1929, Moskva - 22. května 2006, Tel Aviv) byl ruský spisovatel, lékař, chirurg. Vystudoval 2. Moskevský medicínský institut , pracoval přes 30 let v nemocnici a provedl desítky operací, ke kterým přistupoval se stoickým klidem. Byl kandidátem lékařských věd a členem Svazu spisovatelů SSSR . Pracoval v Komisi pro udělování milosti pro prezidenta Ruska. Zemřel v Izraeli. Autor není profesionálním spisovatelem a čerpá náměty svých prací přímo z prostředí, v němž den co den žije a pracuje - z chirurgického oddělení velké nemocnice.Jeho první povídky a novely byly publikovány časopisecky v letech 1964- 1966. V roce 1967 vyšla jeho první kniha - Sedm dní týdne.

Josef Krása

Josef Krása byl český historik umění středověku a vysokoškolský pedagog. Po absolvování gymnázia v Čáslavi v letech 1953–1958 vystudoval dějiny umění a dějiny na Filozofické fakultě University Karlovy v Praze, kde byl žákem profesorů Jana Květa a Jaroslava Pešiny. Diplomovou práci o renesančních nástěnných malbách v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta v Praze obhájil roku 1956. Od počátku své vědecké kariéry se specializoval na českou a slovenskou gotickou knižní malbu, v níž dosáhl významných úspěchů a světového renomé. Od roku 1957 až do své smrti v roce 1985 pracoval jako vědecký pracovník v Ústavu dějin a teorie umění Československé akademie věd. O gotickém umění publikoval kolem stovky odborných statí, většinou v časopisu Umění, napsal tři monografie. Jako vědecký redaktor vedl například akademické Dějiny českého výtvarného umění , působil v ediční radě nakladatelství Odeon a v redakční radě časopisu Umění. Zastával také další vědecké funkce, byl například členem vědeckého kolegia věd o umění ČSAV a členem mezinárodního komitétu dějin umění CIHA. Externě přednášel o gotické knižní malbě na katedře dějin umění Filosofické fakulty UK v Praze. Patří k nejvýznamnějším českým historikům umění poválečné generace. Od nedokončené práce byl po krátké těžké nemoci odvolán ve věku 51 let. Od roku 1991 nese jeho jméno cena udělovaná mladým badatelům do 40 let za mimořádný přínos v oboru dějin umění.

Josef Kolář

Josef Kolář byl český slavista, překladatel a pedagog. Jeho otec byl chalupník František Kolář ze Sylvárova Újezdu č. 8 , matka Františka, roz. Bičišťová pocházela z Chlumu. Josef Kolář měl čtyři mladší sourozence a byl předurčen k učitelskému povolání. V letech 1844–1850 studoval na gymnáziu v Jičíně, po přestěhování do Prahy maturoval s vyznamenáním v r. 1852 na Akademickém gymnáziu. Po studiích přírodních věd a filologie na pražské univerzitě v letech 1852–1856 se stal gymnaziálním suplentem na Jungmannově soukromém ústavu a na Akademickém gymnáziu. V letech 1861 podnikl jako zástupce Muzea Království českého výpravu do Nového Sadu, Bělehradu a dalších významných míst v Srbsku. 1863–64 podnikl studijní cestu do Polska a Ruska, , při níž mimo jiné navštívil Bachčisaraj. Důkladné studijní pobyty uskutečnil též v Německu , v r. 1867 se zúčastnil etnografické výstavy v Moskvě a r. 1874 archeologického sjezdu v Kyjevě. V prosinci 1864 byl jmenován učitelem, později docentem slovanských jazyků na Královské zemské polytechnice v Praze. Od roku 1868 vyučoval na technice polštinu s platem 400 zl. ročně a zároveň se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Kromě výuky na polytechnice začal v roce 1867 působit na filozofické fakultě pražské univerzity jako vyučující polštiny, r. 1868 se stal lektorem ruštiny a od r. 1883 též srbochorvatštiny a navíc vyučoval ruštinu i na Česko-slovanské obchodní akademii v Praze . Souběžně s pedagogickou činností působil od r. 1893 v knihovně, později jako knihovník a sekretář Muzea Království českého. 11. července 1871 se v kostele Panny Marie Vítězné oženil s Marií roz. Strachovou . Svědkem byl Kolář...

Josef Koďousek

Český hráč na klasickou violu.

Josef Klepešta

Josef Klepešta byl český astronom a astrofotograf. Proslavil se zejména společnou fotografií Galaxie v Andromedě a výrazného bolidu, kterou zachytil v noci 12. na 13. září 1923 nad Ondřejovem. Josef Klepešta se během první světové války seznámil s Jaroslavem Štychem, který ve Sdružení dělnických abstinentů v Praze přednášel o astronomii. Začal s ním spolupracovat a spolu s dalšími usilovali o založení České astronomické společnosti. Když se to v roce 1917 podařilo, stal se na dlouhou dobu jejím jednatelem. Byl také polularizátorem astronomie: psal články do časopisu Říše hvězd a založil edici Knihovna přátel oblohy.

Josef Kandert

Josef Kandert je český orientalista, religionista, etnolog, muzejník a vysokoškolský pedagog. Po maturitě vystudoval orientalistiku na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Nastoupil jako kurátor afrických sbírek do Náprstkova muzea a především se věnoval přednáškám a psaní odborných i populárních knih z orientalistiky a religionistiky. Jako dlouholetý zaměstnanec Náprstkova muzea vícekrát cestoval do Afriky. Podílel na mnoha výstavách a publikacích muzea, společně s Věrou Šťovíčovou psal cestopisy a v době kdy byla chartistkou, dělal jejím publikacím svým jménem pokrývače. Překládá oborové publikace z angličtiny Vyučuje na katedře sociologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, obhájil kandidátskou disertační práci, habilitoval se a byl jmenován profesorem sociologie. Manželka Olga Kandertová je amerikanistka. Napsal přes 90 publikací, nejcennější jsou jeho monografie o Africe, jejích obyvatelích a umění, o mytologii a náboženských systémech, také sociologické a etnologické studie o českých zemích a Slovensku ve 2. polovině 20. století.

Jitka Kendíková

PhDr. Na PedF UK v Praze vystudovala obor Český jazyk – Dějepis. Po ukončení studia pracovala jako učitelka na Základní škole a Gymnáziu J. Gutha-Jarkovského v Praze. Na uvedené ZŠ vykonávala od roku 2002 funkci výchovného poradce a od stejného roku působila jako zástupce ředitele gymnázia. Od roku 2006 je ředitelkou obou uvedených škol. Dlouhodobě se zabývá integrací žáků se specifickými vzdělávacími potřebami, zejména s poruchami autistického spektra, do běžných škol. Věnuje se také vzdělávání českých žáků, kteří studují nebo studovali v zahraničí, i problematice jejich adaptace na český vzdělávací systém. Na školách, které vede, realizuje ve spolupráci s MHMP nostrifikační zkoušky. Napsala několik statí, v nichž se soustřeďuje na zmiňovaná a mnohá další aktuální témata, vyvíjí lektorskou a přednáškovou činnost, aktivně spolupracuje s MZV ČR, Českými centry, PedF UK a mnoha pobočkami České školy bez hranic a různými odbornými a neziskovými organizacemi.

Jiří Kuliš

Práce z oboru hoteliérství a kuchařské recepty.

Jaroslava Kuchtová

Narodila som sa v Trenčíne a svoje detstvo som prežila v Novej Dubnici. Po ukončení vysokoškolských štúdií v Bratislave som sa presťahovala do Žiliny, mesta, ktoré sa natrvalo stalo mojím domovom. Prežila som tu najkrajšie roky svojho života po boku svojho manžela a dvoch detí, teraz už dospelého syna Mareka a dcéry Katky. Som stredoškolskou profesorkou a svoju prácu mám naozaj rada . Práve počas svojej práce so študentmi som našla inšpiráciu pre napísanie svojho prvého románu. Ústredný motív príbehu – láska študentky k svojmu profesorovi, sa mi ponúkol úplne náhodne a poskytol mi možnosť povedať mladým dievčatám mnoho dôležitých vecí. Písanie je pre mňa koníčkom a ak mi to zdravie, práca a okolnosti dovolia, chcem sa mu venovať aj naďalej. Samozrejme, okrem športu a prírody, ktoré sú nerozlučnou súčasťou života mojej rodiny

Jaroslav Kunz

Narozen 9.5.1869 v Brně, zemřel 15.9.1933 v Praze. Generál justice, práce z moderní historie a z vojenství.

Jaroslav Kratochvíl

Narozen 17. 1. 1885 v Tučapech u Vyškova, zemřel 20. 3. 1945 v koncentračním táboře Terezín. Spisovatel, publicista, redaktor. Autor próz, politické literatury, též překladatelsky činný.

Jaroslav Kratochvíl

Jaroslav Kratochvíl maturoval na gymnasiu roku 1900, poté studoval vysokou školu zemědělskou v Halle-Wittenberku , studia ukončil roku 1906. V první světové válce byl zajat na ruské frontě, od roku 1916 působil jako důstojník v československých legií v Rusku Po návratu z Ruska získal místo úředníka státních lesů a statků. V letech 1927–1929 působil jako odpovědný redaktor revue Nové Rusko. Roku 1936 se stal členem tzv. U-Bloku. V lednu 1945 byl za účast v odboji zatčen gestapem, následně byl deportován Terezína, kde zemřel.

Jaromír Kubíček

Jaromír Kubíček je český bibliograf, knihovník a historik, dlouholetý ředitel Moravské zemské knihovny a předseda Sdružení knihoven České republiky, předseda Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně. Absolvoval Střední knihovnickou školu v Brně . V letech 1957–1962 vystudoval při zaměstnání obor knihovnictví a čeština na Fakultě osvěty a novinářství Univerzity Karlovy v Praze, kde v roce 1968 dosáhl doktorátu filozofie. V roce 1980 ukončil vědeckou aspiranturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, dizertační práce Český politický tisk na Moravě a ve Slezsku v letech 1918-1938 . V roce 2001 se habilitoval v oboru českých dějin na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, habilitační práce Noviny a časopisy na Moravě a ve Slezsku do roku 1918. V letech 1957-1959 byl zaměstnán v Krajské knihovně v Jihlavě, v letech 1959-1969 byl knihovníkem ve Státním oblastním archivu v Brně . V roce 1969 nastoupil do oddělení bibliografie Státní vědecké knihovny v Brně , v této instituci pracoval 40 let, v letech 1986–2009 byl jejím ředitelem. V roce 1991 inicioval založení vysokoškolského studia knihovnictví na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde do roku 2001 působil jako pedagog. Od roku 2014 je pedagogem Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. V roce 1992 inicioval založení Sdružení knihoven ČR, do roku 2010 byl jeho předsedou. V roce 2000 mu byla udělena Medaile Z.V. Tobolky Řadu let aktivně působil v Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně, v letech 2010–2014 byl jejím předsedou, od 2014 je 1. místopředsedou. Je autorem několika desítek odborných publikací a stovek studií a článků. Specializoval se na sestavování regionálních bibliografií, které redigoval v edici Bibliografie a prameny k vývoji Moravy a na většině z nich se podíle...

Janice Kaiser

Jana Körschnerová

Mgr., spoluautorka učebnice ruštiny.

Jan Kosek

Jan Košek byl český fotbalový útočník. S fotbalem začínal jako chlapec v letenském kroužku Victoria a roku 1900 mu bylo dopřáno nastoupit proti druhému týmu vinohradské ČAFC. Tehdy o něm Národní listy napsaly: „za letenský kroužek Victoria hráli někteří členové prvního mužstva, z nichž zvláště panu Koškovi podařilo se míč třikráte prohnati goalem vinohradské ČAFC…”. Hrával i za akademické gymnázium, poté za letenský kroužek Union Letná, aby pak roku 1903 zakotvil pevně ve Slavii. Byl vynikajícím střelcem a duší i velitelem týmu a uměl mužstvo vyhecovat a strhnout k mimořádnému výkonu. Jeho specialitou bylo jednak střílet góly velkou silou přímo z voleje nebo střely z jeho kopaček končily v síti poté, co řítící se Košek napaloval míč v přímém běhu, protože uměl vždy neuvěřitelnou silou přesně zasáhnout těžiště balonu. Krátký čas hrál i za AC Spartu . V roce 1905 byl opět ve Slavii. Vrcholnou formu měl v roce 1906, kdy v Praze prohráli i angličtí profesionálové ze Southamptonu 0:4, když tři branky dal sám tento vynikající střelec. K jeho slávě patrně trochu pomohly v té době ne tak kvalitní obrany, ale přesto mu jeho fotbalové umění lze jen těžko upřít. V roce 1911 vedl českou reprezentaci jako kapitán v amatérském mistrovství Evropy, hrál mj. ve vítězném finále v Roubaix Čechy – Anglie 2:1. Do konce roku 1913 sehrál celkem 296 zápasů a nastřílel 804 branky. Byl výborným sprinterem, v roce 1905 zaběhl 100 m v obdivuhodném čase 11 sekund. Závodní činnosti zanechal předčasně a předčasně také zemřel. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Jan Klíma

Narozen 8. 12. 1943 ve Vysokém Mýtě. PhDr., vysokoškolský pedagog, historik a polyglot, bývalý diplomat v Angole , specialista zejména na dějiny portugalsky mluvících zemí v Africe, Americe i Asii a na problematiku koloniálních říší. Autor prací z oboru iberoamerikanistiky a afrikanistiky, překlady z portugalštiny, také autor "Zpěvníku pro mateřské školy".

Jan Kefer

Jan Kefer byl český astrolog, hermetik a publicista meziválečného období 20. století. Narodil se v novobydžovské měšťanské rodině. Jeho otec pocházel z Bavorska. Existuje legenda, že se narodil jako nevidomý, ale ve skutečnosti jen byl v dětství slabozraký na jedno oko. V Praze studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči ve třídě slavného znalce mystiky Jaroslava Ovečky. Absolvoval noviciát premonstrátského Strahovského kláštera, z řádu však odešel a vystudoval Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Pracoval jako knihovník Národního muzea v Praze, později jako knihovník Strahovského kláštera a ve Vatikánské knihovně. Byl dlouholetým sekretářem a později i předsedou společnosti československých hermetiků Universalie a redaktorem časopisu Logos. Zabýval se astrologií, kabalou, magií, alchymií a theurgií. Je autorem řady prací o astrologii a hermetismu, ve společnosti Universalia přednesl na tato témata řadu přednášek. Řadu významných děl přeložil do češtiny, např. Tibetskou knihu mrtvých a díla o magii Eliphase Léviho. Byl zatčen 18. června 1941 gestapem za svoje projevy proti okupační moci na půdě Universalie. Zemřel v koncentračním táboře Flossenbürg. Předtím mu byla nabídnuta spoluúčast v týmu astrologů Adolfa Hitlera, což však odmítl. Později naopak proti Hitlerovi provedl několik magických útoků . Dr. Janu Keferovi byla dne 25. října 2012 jako prvnímu z československých hermetiků odhalena pamětní deska, připomínající jeho činnost knihovníka Národního muzea, spisovatele, skautského činovníka a člena Universalie; deska zmiňuje i jeho umučení v koncentračním táboře. Je umístěna na adrese jeho posledního občanského bydliště, v ulici Pavla Švandy ze Semčic čp. 850 v Praze 5....

Jan Kaštánek

Narozen 16.5.1933 ve Vysokém Mýtě. Redaktor, kriminalistické prózy.

Jan Emil Koula

Jan E. Koula, někdy uváděn též jako Jan Emil Koula , byl český architekt, pedagog architektury, teoretik a publicista moderní orientace. Svá díla pro odlišení od svého stejnojmenného otce signoval jako Jan E. Koula, často se v literatuře opakuje označení „Jan Emil Koula“. Zkratka E. ovšem nikdy nebyla vysvětlena a ani Koulovi potomci její význam neznají. Jistě nejde o Jana Evangelistu, poněvadž byl pokřtěn jako Jan Křtitel Koula. Byl synem architekta, designéra a profesora pražské Polytechniky Jana Kouly . Absolvoval studium architektury na téže škole. Věnoval se zčásti projektování, ve kterém se přiklonil k funkcionalismu, a dále práci teoretika architektury a publicisty. Učil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde dosáhl hodnosti profesora, a na Vysoké škole technické v Bratislavě. Vydal několik knih, ve kterých propagoval moderní architekturu a ovlivnil její přijetí českou společností. Jeho rané publikace graficky upravoval Ladislav Sutnar, jsou proto vynikajícím příkladem moderní české bibliofilie. Byl členem Devětsilu a spolupracovníkem Družstevní práce.

Ivan Kupec

Narodil sa 21. októbra 1922 v Hlohovci. Pôvodným menom sa volal Ivan Kunoš, no v roku 1941 prijal meno Ivan Kupec. Po maturite na gymnáziu v roku 1942 absolvoval päť semestrov štúdia odboru slovenský jazyk a filozofia na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. V rokoch 1946 – 1950 pracoval ako novinár v denníkoch Pravda a Východoslovenská Pravda . Potom päť rokov zastával funkciu šéfredaktora vo vydavateľstve Tatran a v rokoch 1955 – 1970 pôsobil ako redaktor i šéfredaktor vydavateľstva Slovenský spisovateľ. V období tzv. normalizácie nesmel publikovať vlastnú tvorbu a niekoľko rokov pôsobil v slobodnom povolaní, pričom sa venoval prekladu a editorskej činnosti. Od roku 1974 pracoval vo vydavateľstve literatúry pre deti a mládež Mladé letá, a to až do odchodu do dôchodku v roku 1984. Zomrel v Bratislave 15. mája 1997. Tvorba: Podľa hviezd meniť masky , Nížinami výšinami , Mušľa , Mahonai , Vyzliekanie z hnevov , Zatmenie ženy , Hodina s anjelom , Nové premeny , Tieňohra , Kniha tieňov , Básne Nesmrteľní , Obrana poézie , Denník

Ilja Kučera

Narodil se 23. 6. 1962, v pražské Thomayerově nemocnici v rodině rozhlasového redaktora a soudničkáře Ilji Kučery a učitelky Marie Kučerové. Je vnukem příbramského básníka Fráni Kučery, s nímž se ovšem na tomto světě minul o rovných třiatřicet let. V roce 1980 maturoval na vršovickém gymnáziu Přípotoční, a následující rok pracoval jako redakční elév v tehdejším humoristickém týdeníku Dikobraz. V letech 1981-3 studoval na Fakultě žurnalistiky UK, po svém vyloučení pak vystřídal řadu krátkodobých zaměstnání jako knihovník, zeměměřič, pošťák, pomocník u archeologie apod. Po té se dík svému slábnoucímu zraku uchýlil do invalidního důchodu. S prvními literárními pokusy začal už na gymnáziu, publikoval je ovšem pouze samizdatově.

Herbert Kratzer

Narozen 4.8.1944. PhDr., publicista a novinář.

František Kupka

František Kupka byl český malíř, grafik a ilustrátor světového významu, jeden ze zakladatelů moderního abstraktního malířství. Jeho vztah k hudbě se podílel na vzniku a realizaci dalšího nového výtvarného směru – orfismu, tedy směru, přibližujícímu malířství jiným uměním . Převážnou část života žil ve Francii. Svým dílem se nesmazatelně zapsal do dějin české i světové výtvarné tvorby. Z komerčního hlediska jde také o nejdražšího českého umělce; několik jeho maleb bylo prodáno za částky přesahující 60 milionů korun a abstraktní obraz Divertimento II je držitelem českého aukčního rekordu . Obraz Tryskání II se v březnu 2021 v londýnské Sotheby's vydražil v přepočtu za 196 milionů korun , čímž se stal nejdražším vydraženým obrazem českého umělce vůbec. František Kupka se narodil jako nejstarší z pěti dětí v rodině notářského úředníka v Opočně. Své mládí prožil v Dobrušce pod Orlickými horami, kde se vyučil sedlářskému řemeslu, ale již tehdy maloval vývěsní štíty a obrázky svatých. Projevoval velký malířský talent, a proto na přímluvu rodinného přítele nebyl nucen věnovat se svému řemeslu a byl poslán nejprve do řemeslnické školy v Jaroměři a posléze na pražskou Akademii . Zde studoval v ateliéru pro historickou a náboženskou malbu jako žák profesora Sequense až do absolutoria roku 1892, kdy odjel do Vídně. Ve Vídni na Akademii zůstal až do roku 1895, kdy byl poslán jako stipendista do Paříže, kam cestoval oklikou přes severní Evropu. Během studií na École des Beaux-Arts se živil malováním plakátů, vyučoval náboženství a dokonce vystupoval jako spiritistické médium . Kolem roku 1903 se poprvé mezinárodně proslavil publikací svých satirických kreseb v pařížském časopisu L'Assiette au Beurre, do kterého přispíval v letec...

František Kreuz

Byl šéfredaktorem časopisu Tenis, významným žurnalistou a sportovním publicistou. Pracoval v Československém sportu a týdeníku Stadión, spolu se Stanislavem Chvátalem napsal publikace Velcí bílí muži, Královny a princezny kolem poháru, rukopis knihy o Jaroslavu Drobném a je autorem čtyřdílného televizního seriálu z tenisového prostředí Počkej si na bílé štěstí.

František Kábele

František Kábele byl český speciální pedagog – logoped, somatoped. Patří k zakladatelským osobnostem české a československé somatopedie a logopedie. Celý život se věnoval postiženým dětem i dospělým a pomáhal jim. Narodil se v rodině drobného zemědělce v Radčicích, které jsou dnes částí města Skutče v okrese Chrudim v Pardubickém kraji. Od roku 1928 studoval na Učitelském ústavu v Litomyšli. Po jeho absolvování odešel na Podkarpatskou Rus, kde přijal místo učitele. Po dvou letech získal místo s definitivou v Proseči u Skutče, kde pracoval až do konce 2. světové války. Jeho profesní vývoj ovlivnila účast na logopedickém kurzu v Košumberku v roce 1944. Po skončení války se v roce 1946 přestěhoval do Prahy, kde začal pracovat na škole pro nedoslýchavé jako tělocvikář. Současně se přihlásil ke studiu speciální pedagogiky na Pedagogicé fakultě Univerzity Karlovy. Toto studium zakončil v roce 1952 státní rigorózní zkouškou a udělením doktorátu. Od roku 1953 působil jako ředitel základní školy při II. ortopedické klinice Fakultní nemocnice v Motole, při jejímž vzniku dva roky předtím spolu s přednostou kliniky prof. MUDr. Otakarem Hněvkovským stál. Škola se stala vzorem pro další vznikající nemocniční školy. Od roku 1952 působil jako externista v Ústavu pro defektologii Univerzity Karlovy, z něhož se později stala katedra speciální pedagogiky. V roce 1956 se tam stal odborným asistentem. Současně pracoval i v Logopedickém ústavu hlavního města Prahy, kde pečoval především o mládež po mozkové obrně. Roku 1963 získal František Kábele docenturu, když obhájil práci o problematice dětí s mozkovou obrnou a s ní souvisejícími vadami řeči a hybnosti. V roce 1968 mu byla udělena vědecká hodnost kandidát věd a roku 1972 byl jmenován profesorem. V roce 1973 se stal po profesoru Miloši Sovákovi vedoucím Katedry speciální pedagogiky UK, načež byl z této funkce pro takzvanou kádrovou nezpůsobilost roku 1...

Feryal Kanbay

Autor encyklopedických příruček.

Eduard Kriegelstein

Autor matematických učebnic.

Eduard Kohout

Národní umělec Eduard Kohout, vlastním jménem František Eduard Kohout, byl český herec, po desítky let byl jedním z protagonistů činoherního souboru Národního divadla v Praze, kde byl v angažmá v letech 1916 až 1960, kdy odešel do důchodu, ale pohostinsky zde hrál takřka do své smrti. Vystupoval i ve filmu, v rozhlase a televizi. Narodil se v Českých Budějovicích jako syn truhláře. Během studií na reálce v Plzni ho přivedl profesor Jaroslav Hurt k lásce k divadlu. Studia nedokončil, roku 1906 odešel k divadelní společnosti A. Šípkové. Do roku 1909 prošel řadou společností . U Zöllnera se Kohout setkal s Václavem Vydrou, který se stal jeho hereckým kolegou a přítelem. Jeho talent rozpoznal Vendelín Budil, který jej přijal v roce 1909 do Městského divadla v Plzni na Vydrovo doporučení. Zde pobyl Kohout čtyři sezóny do roku 1913, právě V. Budil se stal Kohoutovým vzorem, od něho převzal velké dramatické gesto, vzrušený výraz hlasu a pozdně romantické rysy herectví. Poté hrál Kohout rok v Intimním divadle na Smíchově. Mezi lety 1914–1916 byl členem Vinohradského divadla . Od roku 1916 zakotvil díky Jaroslavu Kvapilovi v Národním divadle, kde se záhy stal protagonistou shakespearovských her. Právě v meziválečném období dokázal tragickým postavám Shakespearovým a Sofoklovým vtisknout pečeť tehdejšího poválečného mládí s jeho pocity prožitého zla. Vytvořil tu přes sto postav světového i českého dramatu. Jeho herecká dráha prošla složitým vývojem, zpočátku ztvárňoval své role ve stylu psychologického realismu, později se přes impresionismus dostal k expresionismu. Svůj herecký projev dokázal postupně utlumit, stal se civilní až věcný. Eduard Kohout dokonale ovládal svůj hluboký sytý hlas, byl mistrem intonačního projevu, v němž dokázal být jedinečný a na první poslech poznatelný. Do dějin českého divadelnictví vstoupila jeho spolupráce s režiséry...

Dagmar Košková

Ilustrátorka dětských knih.

Colin King

Britský ilustrátor, autor vzdělávacích dětských knih. Vystudoval uměleckou školu v Colchesteru, poté pokračoval na londýnské vysoké škole Royal College of Art. Hlavní oblastí jeho zájmu byly vzdělávací ilustrace, snažil se najít způsob, jak skloubit obrázky, informace a humor tak, aby zaujaly děti i mládež. Po ukončení studia se snažil působit na volné noze, spolupracoval například s vysílací společností BBC a Sunday Times Magazine. Zároveň vyučoval na uměleckých školách v Cambridge, Wimbledonu a Harrow. Velkým mezníkem v jeho kariéře bylo navázání spolupráce s novým kreativním nakladatelstvím Usborne Publishing , které se dodnes specializuje na vzdělávací publikace pro děti a mládež. Vytvořil jednu z prvních vydaných knih, a to se zábavnou špionskou tématikou . Od té doby pro Usborne napsal a ilustroval velké množství knih s nejrůznější tématikou.