Všichni Autoři a témata

Jaroslav Rosendorfský (10)

Narozen 26.1.1907 v Dubňanech, zemřel 2002. PhDr., CSc., docent katedry romanistiky, publikace a překlady z oboru.

Jaroslav Řešátko (8)

PhDr.Jaroslav Řešátko je mistr kuchař, který graduoval při zaměstnání na Karlově univerzitě. Vařil v předních českých hotelích - např.PUPP v Karlových Varech, Savoy v Krkonoších a i v řadě pražských hotelích. Pracoval také v zahraničí, například v Kanadě - v rámci světové výstavy v Montreálu vařil například pro Jacquelin a Roberta Kennedyovi, ale i herce Jacka Lemmona či prezidenta Indie - a později ve Spolkové republice Německo. Mezitím za trest pracoval na různých stavbách a stal se živou „předlohou“ pro seriál J.Dietla: „Trampoty kuchaře Kuřátka“. Nyní učí na střední hotelové škole a občas ho vídáme i v televizi. Publikoval na 1 000 článků a receptů, dále skripta a učebnice, mj. s L.Nodlem, a různé práce o specialitách světových kuchyní.

Jaroslav Hilbert (14)

Jaroslav Hilbert byl technik, český dramatik a spisovatel. Pocházel ze vzdělané a zámožné měšťanské rodiny v Lounech. Otec JUDr. Petr Pavel Hilbert byl advokát a starosta města. Bratr Kamil byl významný český architekt . V Praze vystudoval nižší reálku, pak německou Vyšší průmyslovou školu v Plzni, kde roku 1889 odmaturoval a pak pokračoval ve studiu na strojní fakultě ČVUT v Praze. Po studiích nastoupil jako inženýr asistent v Českomoravské továrně na stroje v Praze-Libni. Jenže když uspěla jeho první divadelní hra Vina na prknech Národního divadla, zanechal po dvou letech práce v továrně a věnoval se pouze umění. Umožnila mu to finanční podpora rodiny. Od roku 1906 byl divadelním referentem, fejetonistou a redaktorem , psal kritiky do různých časopisů, zejména 30 let do Venkova, také do Zlaté Prahy a Moderní revue a od roku 1906 byl v divadle denně. V roce 1902 se stal spoluzakladatelem Kruhu českých spisovatelů a v roce 1919 společně s Hilarem Dramatického svazu. Jeho byl předsedou až do své smrti. Během svých zahraničních cest po Evropě i za československými legiemi napsal mnoho zasvěcených fejetonů a pokračoval v tvorbě pro divadlo a později přidal i několik nepříliš významných románů i povídek, odborných děl. Napsal celkem 22 divadelních her a řada z nich byla ovlivněna tvorbou norského dramatika Henrika Ibsena. Zemřel roku 1936 a byl pohřben v hrobce Slavín na Vyšehradském hřbitově, spolu se svým bratrem Kamilem.

Jaroslav Hanzlíček (15)

Ing., učitel technických předmětů, práce z oboru technického kreslení a mechanické technologie.

Jaroslav Děták (9)

Narozen 6. 1. 1913 v Hluboké nad Vltavou, zemřel 2. 2. 1987 v Českých Budějovicích. PhMr., RNDr., lékárník, autor farmakologické literatury a průvodců po jižních Čechách.

Jaromír Vraštil (3)

Jaromír Vraštil byl český malíř, řezbář, grafik a ilustrátor. Ilustrování knih se začal amatérsky věnovat již během svého studia na plzeňském gymnáziu. Vystudoval Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze u Františka Muziky, od roku 1949 pracoval jako samostatný výtvarník a ilustrátor dětské literatury. Zaměřoval se zejména na dobrodružnou literaturu vydávanou Státním nakladatelstvím dětské knihy, kde mezi jím ilustrované autory patřil například Bohumil Říha, Jules Verne, Zane Grey, Joseph Altsheler, Fritz Steuben, James Fenimore Cooper a další autoři. K románům Julese Verna zpracoval i obrazové mapy, které později vytvářel i pro díla dalších autorů, těchto map vytvořil několik desítek. Používal svoji vlastní výtvarnou techniku, kdy se snažil napodobit staré xylografie. Dnes je jeho dílo považováno za českou klasiku ilustrace dobrodružné literatury pro děti a mládež. Své práce zveřejňoval také v časopisech pro děti a mládež Mateřídouška, Pionýr, Ohníček a ABC. Kromě ilustrování dobrodružné literatury se věnoval i odborné práci pro Náprstkovo muzeum, kdy coby znalec indiánských kultur ilustroval odborné dílo Václava Šolce – publikace Nejstarší Američané. Kromě výtvarné činnosti se také aktivně věnoval boxu, trampingu, řezbářství a sběratelství ručních zbraní. Zemřel náhle následkem nešťastné náhody, kdy se sám smrtelně zranil jednou zbraní ze své sbírky. Jeho předčasná smrt byla označena jako sebevražda . Přesné okolnosti jeho skonu nebyly nikdy zcela spolehlivě vyjasněny a jsou dodnes předmětem různých spekulací.

Jaromír Javůrek (7)

Narozen 12.4.1887 v Cikháji u Žďáru nad Sázavou, zemřel 28.2.1983. Pedagog, sokolský pracovník. Beletrista, lesnický a myslivecký odborník, autor tělovýchovných příruček a knih o myslivosti.

Jarmila Kubíková (9)

Narozena 12.2.1933. Promovaná bioložka, CSc., odborná pracovnice katedry botaniky, publikace z oboru.

Jana Rohová (14)

Pedagožka, spoluautorka pracovního sešitu vyučujícího čtení hláskovou metodou.

Jana Presová (14)

Mgr., učitelka základní školy, zaměřená na výuku matematiky.

Jana Müllerová (13)

Autorka učebnic matematiky pro základní školy.

Jana Hanšpachová (10)

Narozena 1963. PhDr., filosofka, kombinace český jazyk-pedagogika. Publikace z oboru pedagogiky předškolního věku, též autorka učebnic angličtiny a němčiny pro předškolní a mladší školní věk.

Jana Cenkova (12)

Narozena 1957. Pedagožka, bohemistka, autorka učebnic.

Jan Vojáček (5)

Narozen 28. 12. 1981. MUDr., lékař zabývající se preventivní a funkční medicínou, výživou . V letech 2006/2007 prvoligový fotbalista za Sigmu Olomouc.

Jan Smolík (9)

Jan Smolík je bývalý český cyklista. Vítěz Závodu míru v roce 1964; vyhrál tři etapy a v cíli měl na druhého v pořadí Güntera Hoffmanna z NDR náskok sedm a tři čtvrtě minuty. V jednadvaceti letech byl historicky nejmladším vítězem závodu. Startoval i na Letních olympijských hrách 1964 v Tokiu v silničním závodě jednotlivců, kde dojel na 71. místě, a na Letních olympijských hrách 1968 v Mexico City, kde byl dvacátý třetí.. Vyhrál závod Praha - Karlovy Vary - Praha 1963, mistrovství ČSSR v silničním závodě jednotlivců 1965, Velkou cenu L'Humanité 1966, na závodě Okolo Rakouska 1967 byl čtvrtý, na Tour Bohemia byl druhý v roce 1970 a vyhrál v roce 1971. Jeho sportovní kariéra je spojena s armádním sportovním oddílem Dukla Brno, kde později působil také jako trenér. Po odchodu do důchodu působí jako traťový komisař na Masarykově okruhu. Český olympijský výbor mu udělil v roce 2014 Cenu fair play.

Jan Rejžek (10)

Jan Rejžek je český hudební i filmový kritik a novinář, který vydal dvě básnické sbírky. V 70. letech přispíval jako sportovní novinář do časopisu Gól, později proslul svými mnohdy nekompromisními kritikami v časopise Melodie . Sám Rejžek uvádí, že vzájemná solidarita mezi spolupracovníky časopisu přispěla k tomu, že nikdo z nich nepodepsal tzv. Antichartu. Od roku 1979 připravil na 900 poslechových pořadů v klubech po celé republice, příležitostně uváděl rockové a folkové festivaly včetně festivalu v Lipnici nad Sázavou v roce 1988, kde na závěr pozval na pódium tehdejšího předního disidenta Václava Havla. Do samizdatových Lidových novin přispíval pod pseudonymy Robert Žák a Milan Frýda. Aktivně se zapojil do vzniku petice Několik vět, když získal velké množství podpisů. Patřil mezi kontaktní osoby uvedené na Petici novinářů, která protestovala proti uvěznění Jiřího Rumla a Rudolfa Zemana. Po sametové revoluci byl úředníkem v sekci vnitřní politiky v Kanceláři prezidenta republiky, pak tiskovým mluvčím politické strany ODA, pak krátce redaktorem zpravodajství Československé televize, později redaktorem českého vysílání rádia Svobodná Evropa. Pracoval také pro bývalý Český rozhlas 6, kde připravoval hudební pořad Kaleidoskop a také Kritický klub Jana Rejžka, v němž se s Vladimírem Justem a dalšímí hosty kriticky vyjadřoval ke kulturním událostem. Kritický klub byl pokračováním podobného pořadu Katovna, který připravovali s Justem v České televizi. Pořad byl po neshodách s vedením České televize zrušen. Spolupráci s ním v létě 2014 rozvázal i Český rozhlas kvůli vulgaritám vůči jedné z posluchaček. Do ledna 2018 psal pravidelně sloupky do Lidových novin. Od roku 2019 pravidelně publikuje komentáře v deníku E15. Dne 2. července 2005 komentoval na druhém programu České televize živě přenášený konc...

Jan Poněšický (11)

MUDr. PhDr. Nar. 3.10.1943 v Praze, psycholog, psychoanalytik a psychoterapeut. Profesní životopis. Po absolvování FVL KU Praha v r.1967 jsem pracoval na chirurgickém, ortopedickém a interním oddělení KNsP Č. Budějovice, a od r. 1970 v Psychiatrické léčebně Horní Beřkovice až do mé emigrace r.1977. V r.1973 jsem atestoval z psychiatrie. Druhá atestace mi nebyla z politických důvodů umožněna /byl jsem předsedou Klubu angažovaných nestraníků v Jihočeském kraji v r. 1968/, stejně tak i dosažení titulu CSc, ač jsem složil všechny potřebné zkoušky. Vzhledem k zaměstnání na psychiatrii mi bylo povoleno dálkové studium psychologie na FF KU Praha, které jsem ukončil r. 1976. Od r. 1972 do r. 1977 jsem absolvoval výcvik ve skupinové psychoterapii SUR, jakož i výcvik v hypnose a autogenním tréninku. Na základě zájmu o psychoterapii a psychosomatiku jsem si vybral pro svou svou emigraci SRN, kde existuje hustá síť psychosomatických klinik a léčeben. Pracoval jsem zprvu v Brémách na klinice Dr Heines pro neurologii, psychiatrii a psychoterapii, poté v Tiefenbrunnu u Göttingenu v akademické nemocnici pro psychogenní a psychosomatická onemocnění, dále na katedře psychoterapie a psychosomatiky universitní kliniky v Düsseldorfu, kde jsem byl činný zčásti jako vědecký a zčásti coby pedagogický pracovník. Od r. 1986 do r. 1996 jsem zastával místo primáře na psychosomatické klinice Alpenblick v Isny-Neutrauchburg, a posléze jsem vedl až do r. 2006 oddělení pro anorexie, bulimie a těžké poruchy osobnosti na psychosomatické klinice Median v Berggieshübelu u Drážďan. V SRN jsem znovu absolvoval výcvik ve skupinové psychoterapii a pokračoval v psychoanalytickém výcviku, který jsem ukončil r. 1986. Mimo to jsem získal i kvalifikace vedoucího Balintovských skupin a supervisora pro individuální i skupinovou psychoterapii. V současné době se plně věnuji psychoterapeutické výuce psychologů a lékařů na psychoterapeutickém a psychoanalytickém institutu v Drážďanech a Lipsku, jakož i v o...

Ján Pavol (12)

Jan Paulas (9)

Je editorem a kulturním redaktorem KT. Do roku 1992 ekonomický pracovník, jako novinář začínal v Jihlavě coby šéfredaktor křesťanského měsíčníku Zuzana. Od roku 1995 pracuje v KT. Je autorem a spoluautorem knižních rozhovorů a edičně připravil k vydání řadu knih .

Ján Navrátil (8)

Slovenský básník a prozaik, původně učitel, autor literatury pro děti a mládež.

Jan Márton (15)

Slovenský básnik, ktorý si všimol, že na našom trhu sa dobre predáva Charles Bukowski, tak napísal niečo veľmi podobné, len skresané na slovenské pomery a bez masívnej reklamy - inak vášnivý bloger.

Jan Jakubec (9)

Jan Jakubec byl český literární historik a kritik. V letech 1919–1932 působil jako profesor dějin české literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zemřel roku 1936 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově. Jeho tvorba je ovlivněna pozitivismem. Knižně vydal např. práci o Antonínu Markovi: Hlavním dílem Jana Jakubce jsou soustavné dějiny české literatury: Rozšířené a přepracované vydání tohoto spisu vyšlo ve dvou svazcích: Jan Jakubec dále napsal řadu kapitol do kolektivního čtyřsvazkového díla, které též redigoval: Dále napsal celou řadu knih, statí a článků o české literatuře a jejím vývoji.

Jan Dvořák (10)

Narozen 30. 1. 1951 v Praze. Doc., PhDr., divadelní teoretik a kritik, práce a redakční činnost v oboru. Také editor publikace o výtvarníkovi Jaroslavu Rónovi.

Jan Drábek (9)

Jan Drábek narozený v roce 1935, opustil Československo s rodiči v roce 1948. Působil jako hlasatel Svobodné Evropy. Čtvrt století prožil v kanadském Vancouveru, nejdříve jako středoškolský profesor, později jako spisovatel a publicista. Po roce 1990 byl velvyslancem ČR v Keni a Albánii. Žije ve Vancouveru.

Jan Blahoslav Kozák (12)

Jan Blahoslav Kozák nebo též jen Jan Kozák byl český profesor dějin filosofie, protestantský teolog, evangelický duchovní a politik. Publikoval v oboru filosofie, etiky a náboženství, překládal z angličtiny, francouzštiny a italštiny. Zároveň byl koncem 30. let 20. století poslancem Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou. Jeho starším bratrem byl architekt Bohumír Kozák. Jan Blahoslav Kozák byl syn faráře evangelického reformního sboru v Čáslavi Františka Kozáka a jeho manželky Zdeňky, rozené Císařové. Roku 1906 maturoval na gymnáziu v Čáslavi, poté studoval teologii a filosofii na univerzitách v Bonnu, Edinburghu, Vídni a Halle. V roce 1915 získal na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy doktorát filosofie obhájením disertační práce Sóma pneumatikon – helenistické prvky v paulinismu. Na to v letech 1910–1914 působil jako profesor na evangelickém učitelském ústavu v Čáslavi a pak jako evangelický vikář , poté byl až do roku 1920 profesorem němčiny a angličtiny na obchodní akademii v Kolíně. V letech 1920–1926 byl profesorem na Československé obchodní akademii v Praze. Současně se roku 1921 na Univerzitě Karlově habilitoval, získal docenturu pro obory logika, metodologie a noetika , v roce 1926 si habilitaci rozšířil na dějiny filosofie a v 1927 byl jmenován mimořádným, v roce 1933 řádným profesorem na filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde přednášel do roku 1958. V roce 1937 byl také zvolen mimořádným členem České akademie věd a umění. Angažoval se i politicky. Ve 20. letech 20. století měl blízko k okruhu intelektuálů okolo Inocence Arnošta Bláhy, který se pokusil neúspěšně obnovit Pokrokovou stranu z počátku 20. století. V roce 1930 působil v programové komisi národních socialistů.[4...

Ján Bartoš (12)

Český dramatik, divadelní historik a kritik. Narozen 23.2.1893 v Rychnově n.Kněžnou, zemřel 6.5.1946 v Praze. JUDr., divadelní kritik a historik, dramatik, vedoucí divadelního odd. Národního muzea v Praze. Pseud. Brauner, Jan.

Jan Báča (4)

Narozen 11. 2. 1899 v Drnovicích, zemřel 13. 11. 1980 v Teplicích. Ředitel továrny Železářský a strojní průmysl v Boskovicích, úředník. Autor kynologických publikací.

James Last (3)

James Last , narozený jako Hans Last 17. dubna 1929 v Brémách v Německu, byl uznávaný skladatel a vedoucí big bandu, známý svými aranžemi pro easy listening a pop music. Během své kariéry, která trvala několik desetiletí, vydal celou řadu alb a proslavil se svým " James Last Orchestra". Jeho styl se vyznačoval vlastní formulí "veselé hudby", díky níž se stal oblíbeným mezi posluchači vyhledávajícími optimistické a přístupné melodie.

James Grippando (9)

Narodil se v roce 1958 a prvních osmnáct let života strávil s rodiči a čtyřmi sourozenci v americkém státě Iliinois. Tam také začal studovat na univerzitě. Později se rodina přestěhovala na Floridu a Grippando pokračoval ve vysokoškolských studiích na University of Florida. Kromě toho, že byl příkladným studentem, působil také jako redaktor odborného školního časopisu. Po dokončení studia pracoval u soudu, ale zároveň se ve volném čase věnoval psaní. Nakonec zvítězila literatura a z Jamese Grippanda se stal spisovatel na plný úvazek. V českém překladu vyšly tituli Mimo podezření, Prosba o milost, Nalezené peníze, Výkupné a Informátor.

James Cameron (7)

James Francis Cameron je filmový režisér, producent, scenárista a trojnásobný držitel Oscara. Režíruje většinou akční nebo sci-fi filmy, tématem bývají vztahy mezi člověkem a technologiemi. Je režisérem a tvůrcem scénáře dvou nejvýdělečnějších filmů historie kinematografie, Avatara a Titanicu. Také vytvořil sérii filmů o Terminátorovi. V roli šéfproducenta natočil dokument Ztracený Ježíšův hrob , který odvysílal Discovery Channel 4. března 2007. Po úspěchu Titaniku se od filmu na dvanáct let odmlčel, místo toho se pustil do objevných podmořských expedicí. V roce 2009 se na filmová plátna opět vrací se sci-fi snímkem Avatar. V roce 2012 se stal třetím člověkem na světě, který se ponořil na dno Marianského příkopu. Nejdříve se několikrát ponořil do osmikilometrové hloubky u pobřeží Papuy Nové Guiney a 26. března 2012 pak pokořil hloubku 10 898 m v Marianském příkopu. Ve všech případech použil batyskaf Deepsea Challenger a během pobytu pod hladinou pomocí dvojice stereoskopických kamer na výložnících natáčel unikátní záběry pro své další dokumentární i hrané filmy.

James Albert Michener (12)

Michenerovi rodiče nejsou známi. Podle jeho prací se narodil 3. 2. 1907 v New Yorku, ale nejsou o tom záznamy. Jako sirotek vyrostl s pěstounkou Mabel Michener v Doylestownu ve státu Pennsylvánia. Působil jako učitel a odborný asistent. Během druhé světové války byl u námořnictva jako námořní historik v jižním Pacifiku. Zde napsal svou první knihu Thales of the South Pacific, sbírku volně spojených povídek, za kterou dostal roku 1948 Pulitzerovu cenu. Později podle ní vznikl muzikál, který byl uvedený na Broadway jako South Pacific. Michener napsal mnoho románů, většinou historických, zabývajících se životem v konkrétní zemi. Tyto romány jsou založeny na historicky přesných informacích, většina hlavních postav je fiktivní. Během výzkumu pro své práce procestoval země, aby je mohl popsat co nejpřesněji. Dále je autorem povídek, cestopisů a řady statí o literatuře a výtvarném umění, zejména japonském. Zemřel 16. 10. 1997 v Austinu ve státu Texas.

J. P Delaney (8)

Britský spisovatel narozený v Ugandě a kreativní ředitel britské reklamní agentury. Vlastním jménem Tony Strong vystudoval anglickou literaturu na Oxfordské univerzitě . Poté pracoval jako copywriter. Od roku 1997 do roku 2003 vydával každé dva roky detektivní romány . Pracuje na scénářích pro britskou televizi. Žije a pracuje střídavě v Londýně nebo v anglickém hrabství Oxfordshire .

Ivana Štenglová (11)

Narozena 1942. JUDr., soudkyně Nejvyššího soudu od r. 1996. Publikace z oboru obchodního práva.

Ivan M Havel (10)

Ivan M. Havel, je pracovník a bývalý ředitel Centra pro teoretická studia, společného pracoviště UK a AV ČR. V letech 1990 až 2019 byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. Je bratrem bývalého prezidenta Václava Havla, se kterým patřil mezi zakladatele Občanského fóra. Vystudoval obor Automatizace a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze. Roku 1971 získal doktorát na universitě v Berkeley v Kalifornii. Na počátku 90. let se habilitoval v oboru umělé inteligence na 3. lékařské fakultě UK v Praze. V současné době pracuje v Centru pro teoretická studia při UK a AV ČR, kde se zabývá mj. kybernetikou, umělou inteligencí, robotikou, kognitivními vědami a filozofickými otázkami, které s těmito obory souvisí a kde vede dvousemestrální transdisciplinární seminář.

Imrich Sečanský (7)

Slovenský lékař, internista, gastroenterolog, dietolog a publicista.

Imrich Lečko (5)

Narozen 28.2.1915 v Považské Bystrici, zemřel 19.7.1974 v Bratislavě. Slovenský pedagog, matematik.

Ilona Spurná (15)

Ilona Eichlerová (13)

Mgr. Ilona Eichlerová je klinická logopedka, spoluautorka knihy Já mám v krabici cukr a krupici a Velkého logopedického pexesa 1–3 .

Igor' Ivanovič Akimuškin (5)

Igor Ivanovič Akimuškin, rusky: Игорь Иванович Акимушкин byl sovětský ruský zoolog a spisovatel, významný vědec, autor řady objevů v mořské biologii, popolarizátor biologie, autor mnoha populárně naučných knih. Vystudoval biologii na moskevské státní univerzitě. První z jeho mnoha knih vyšla v roce 1961. V roce 1968 po něm byl pojmenován nově objevený druh krakatice Cycloteuthis akimushkini.

Huineng (5)

Chuej-neng , někdy nazýván Daikan Enó, byl čínský čchanový mnich, který byl jednou z nejvýznamnějších postav zenu. Narodil se v Číně. V raném věku mu zemřel otec. Jeho rodina byla velice chudá a nemohla si dovolit poslat Chuej-nenga do školy. Jednou Chuej-neng náhodou zaslechl Dimantovou sútru a zažil stav procitnutí a rozhodl se vydat ve stopách Buddhova učení. Vydal se na cestu a po třech dnech pěší chůze dorazil do kláštera, který vedl Chung-žen, 5. patriarcha čchanového učení. Poté, co Chuej-neng prokázal své schopnosti, Chung-žen jej učinil 6. patriarchou čchanu. Jeho učení je shrnuto v Tribunové sútře šestého patriarchy, která byla přeložena do češtiny Oldřichem Králem.

Herci Studia Ypsilon (2)

Český divadelní soubor z Prahy, doslova "Herci Studia Ypsilon". Vystupovali také jako sbor v různých projektech Petra Hapky. Původně vznikl v roce 1963 v Liberci. Viz také: Založení souboru: Studio Ypsilon, Praha

Herbert Puchta (15)

Profesor angličtiny, autor učebnic.

Henri Pourrat (9)

Henri Pourrat byl francouzský spisovatel, sběratel lidových příběhů a pohádek v oblasti Auvergne. Stát se spisovatelem nebylo Pourratovým původním záměrem. Na tuto životní dráhu jej přivedla tuberkulóza, jejíž léčba vyžadovala pobyt na čerstvém vzduchu. Při toulkách po okolí města Ambert začal sbírat a zapisovat lidové příběhy. Do češtiny jeho dílo překládali bratři Jan a Václav Čepovi, později Jiří Reynek.

Helen Hardt (8)

Americká spisovatelka historické, erotické a romantické beletrie. Právnička.

Helen Bianchin (12)

Vyrůstala na Novém Zélandu a odmalička byla posedlá čtením a svou vlastní představivostí. Už jako dítě si psala povídky jen tak pro zábavu, a když dokončila školu, nastoupila jako sekretářka v otcově právnické firmě. V jednadvaceti se rozhodla s přítelkyní pracovat na australské výletní lodi, ale celou cestu strávila ve své kajutě, protože měla mořskou nemoc. Na své cestě po Austrálii se ve městě Cairns, kde příležitostně pracovala, seznámila se svým budoucím manželem, Danilem Bianchinem, italským imigrantem, který by spoluvlastníkem tabákové farmy. Jeho pitoreskní angličtina jí natolik učarovala, že se za něj po šesti měsících provdala. A najednou musela vařit pro devět sběračů tabáku, starat se o 200 kuřat a několik krocanů, kachen… O tři roky později se už s dcerou Luciou přestěhovali zpátky na Nový Zéland, kde se usadili na dalších šestnáct let. Narodili se jim dva synové, Angelo a Peter. A Helen začala uvažovat o tom, že napíše svou první knížku. Pojednávala o životě na tabákové farmě daleko na severu Queenslandu a hlavním hrdinou by Ital. Dodnes Helen říká, že celý příběh je pravdivý, s tou výjimkou, že narozdíl od jejího manžela hlavní hrdina byl neskutečně bohatý. Napsat první příběh trvalo Helen celý rok. Nejdříve se jí příběh zdál příliš krátký a nedostatečně detailní, pak zase příliš dlouhý, zabředávající do detailů… Zkrátka napotřetí to bylo TO PRAVÉ! A o čtyři měsíce později její rukopis v Londýně přijali. Od té doby napsala dalších pětadvacet knížek. Dnes žije Helen se svou rodinou v Austrálii na queenslandském Zlatém pobřeží. Miluje tenis, ping-pong, cestování na kole a samozřejmě čtení a psaní. Jejím největším oceněním je, když jí někdo řekne, že její knihu přečetl jedním dechem. Pak ví, že se jí podařilo to, o co usilovala: napsat romantický a poutavý příběh, který do svého děje vtahuje čtenáře od začátku až do konce....

Heinrich Vollrat Schumacher (8)

Heinrich Vollrat Schumacher byl německý spisovatel . Heinrich Vollrat Schumacher byl synem architekta. Dokončil vysokou školu ve vestfálském městě Brilon a vojenské služby v Arolsen. Od roku 1881 působil v daňové správě pruské provincie Hesse - Nassau. V roce 1882 vzdal tuto pozici a začal na Friedrich - Wilhelmově - univerzitě Berlín studovat protestantskou teologii, filozofii, literaturu a hudbu. Schumacher byl nucen studia financovat prací jako soukromý učitel. Kromě toho cestoval po Německu, Francii, Španělsku a severní Africe. V roce 1892 se usadil jako spisovatel na volné noze v Niederschoenhausen v Berlíně, a později žil ve Groß-Lichterfelde. Heinrich Vollrat Schumacher byl autorem románů, povídek a divadelních her. Velké prodejní úspěchy zaznamenaly až v roce 1920 jeho dva historické romány o lásce a životě Lady Hamilton a o poslední lásce Lorda Nelsona , po natočení filmu Lady Hamilton .

Harvey Karp (7)

Dr. Harvey Karp is a nationally renowned pediatrician on the faculty of USC School of Medicine and a fellow of the American Academy of Pediatrics. The popularity of his books has made him the most read pediatrician in America. Praising his revolutionary ideas, the New York Times proclaimed, “Roll over Dr. Spock!”

Harper Lee (11)

Nelle Harper Leeová byla americká spisovatelka a redaktorka. Roku 1959 publikovala svůj román s názvem „Jako zabít ptáčka“ , který se hned po vydání stal bestsellerem. Román popisuje hrubé mezirasové vztahy mezi barevnou vrstvou obyvatelstva a bílou vrstvou obyvatelstva, které nejbouřlivěji panovaly v době hospodářské krize na jihu USA. Harper Leeová za toto jedinečné dílo, které prorazilo nespočet společenských hranic, získala roku 1961 Pulitzerovu cenu za literaturu. Jejím dalším dílem je Postav hlídku. Narodila se v Monroeville jako potomek Roberta E. Leea, jižanského generála Občanské války. Harper byla velmi rozpustilé děvče a tzv. „předčasně vyspělý čtenář“, což svědčí o její psychické vyzrálosti a o chápání reality v době, kdy ji sužovala puberta. Jejím dobrým přítelem v dětství byl Truman Capote, s kterým si skvěle rozuměla, protože oba dva měli spisovatelské vlohy. Harpeřin otec byl bývalý redaktor novin i jejich majitel. Poté sloužil jako státní senátor a jako právník v Monroeville. Harper studovala právo na univerzitě v Alabamě od roku 1945, ale nedostudovala. Během studia napsala pár studentských publikací a podílela se na studentském časopise. Nějakou dobu strávila jako výměnný student na Oxfordské univerzitě. Šest měsíců před ukončením studia odešla do New Yorku, aby se mohla plně věnovat své literární kariéře. V mezičase pracovala jako úřednice letecké společnosti Eastern Air Lines a British Airways v průběhu roku 1950. V roce 1959 se Lee, spolu se svým dávným přítelem Trumanem Capotem, rozhodla vydat tento úchvatný román. Děj se odehrává v malém městě Maycomb v době hospodářské krize. Atticus Finch, právník a otec, obhajuje černocha Toma Robinsona, který je neprávem obviněn ze znásilnění bílé dívky Mayelly Ewell. Charaktery a jména některých postav jsou čerpána z reálného života – Finch bylo rodné jméno Harperiiny matky ...

Hanuš Sedláček (11)

Narozen 24.1.1871 v Bobnicích u Nymburka, od roku 1899 až do roku 1939 působil na různých školách jako učitel, pak byl ředitel obecné školy. Psal vesměs knihy pro děti, jako byl v roce 1920 Zlaté klíčky od srdíčka, 1927 Kytka pampelišek, 1918 Prsten Maurského kupce, mimo to překládal z polštiny a ruštiny.

Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen (4)

Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen byl nejvýznamnější německý barokní spisovatel, autor pikareskních románů a novel , v nichž v protikladu k tehdejší dvorské literatuře zobrazil život prostého lidu a hrůzy třicetileté války. Grimmelshausen pocházel z řemeslnické rodiny. Roku 1635 byl při přepadení svého bydliště a vyvraždění rodiny odvlečen hesenskými žoldáky. V letech 1636 až 1640 žil v Soestu a Lippstadtu jako voják a zúčastnil se bojů třicetileté války. Ačkoliv neměl školy ani vzdělání stal se vojenským písařem a roku 1646 se vykoupil z vojenské služby. Po skončení třicetileté války konvertoval Grimmelshausen ke katolicismu, vstoupil do služeb štrasburského biskupa Franze Egona z Fürstenberga, stal se majitelem hostince a roku 1667 rychtářem v bádenském městě Renchen, kde také zemřel. Literárně činný byl Grimmelshausen od roku 1660. Svá díla vydával pod různými pseudonymy , jeho autorství zjistil Hermann Kurz až roku 1837. Z jeho díla vynikají Simpliciánské spisy , což je deset volně na sebe navazujících svazků pikareskních próz, , jejichž rámec tvoří alegorie člověka na jeho pozemské pouti k věčné spáse a jejichž náplní je střet člověka se světem, který ho ohrožuje. Více než polovinu z nich zabírá román Dobrodružný Simplicius Simplicissimus, ve kterém Grimmelshausen vytvořil vynikající obraz válečných a politických poměrů v době třicetileté války. Grimmelshausenovy Simpliciánské spisy jsou tvořeny deseti volně na sebe navazujícími svazky pikareskních románů a novel:

Hans Bankl (8)

Rakouský lékař, patolog, práce z oboru, též populárně naučná literatura, zabýval se nemocemi historických osobností.

Hanns Kurth (7)

Spisovatel a redaktor, publikace o psychologii, mj. pseudonym Jules Silver, Jean Baptiste Delacour.

Hana Zemanová (8)

Mgr. Hana Zemanová vystudovala Pedagogickou fakultu UK, založila Pro-bio ligu, pobočku Svazu ekologických zemědělců a společně s manželem založili společnost Albio s.r.o., kterou před třemi lety prodali. Napsala Biokuchařku, která se stala Nejlepší kuchařskou knihou roku 2006, věnuje se propagaci biovaření a ekologického zemědělství. V současné době žije s manželem a roční dcerou Natálií v Chramostech u Sedlčan ve Středních Čechách. Provozují biopekárnu Zemanka. Hana píše druhou knížku a seriál o biovaření pro Apetit.

Hana Malikova (10)

Mgr., učitelka češtiny a francouzštiny, tlumočnice, překladatelka, autorka učebních materiálů z českého jazyka a slohu.

Hana Klenková (9)

Hana Klenková, rozená Jana Benešová byla autorka próz pro mládež i pro dospělé, překladatelka z angličtiny a publicistka. Byla dcerou Vojty Beneše , v té době učitele v Čakovicích a matky Emilie, rozené Řezáčové . Otec Hany Klenkové byl bratr československého prezidenta Edvarda a Václava Beneše. Její mladší bratr byl Václav Ladislav Beneš . Dětství prožila v Brandýse nad Labem, roku 1914 odjela s rodiči do USA, kde se otec podílel na organizování protirakouského emigrantského odboje. 1919 se vrátila do vlasti, 1925 maturovala na gymnáziu v Praze. Studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy přerušila a absolvovala učitelské zkoušky v Čáslavi. Podnikla cesty do Rakouska, Švýcarska a opět do USA, kde v letech 1927–1928 studovala na Vassar College v Poughkeepsie u New Yorku sociologii a psychologii. Krátce pracovala ve výchovném ústavu v Pensylvánii. Po návratu učila rok v Praze. V roce 1929 se provdala za učitele Ladislava Klenku, který se 1932 stal ředitelem dětského výchovného ústavu v Načeradci u Vlašimi. Zde působila mezi lety 1939 až 1964 jako vychovatelka. Poté odešla na odpočinek do obce Lesáky pod Blaníkem a od roku 1967 žila v Praze. Vychází z její bohaté vychovatelské a učitelské zkušenosti. Hrdinky jejích próz jsou ženy - emancipované a sebevědomé osobnosti, které převyšují své okolí nadáním, energií a vzděláním, jež v její generaci nebylo prioritou. Detailním líčením prostředí a psychologie navazuje na tradiční realistický román. Kniha Rok na vsi byla dílem jejího otce, kterého kryla svým jménem. Přesto se publikace dostala do prodeje až po německé okupaci, v roce 1945.

Hana Hrzalová (13)

Narozena 23. 3. 1929 v Rakovníku, zemřela 21. 8. 2019. Literární historička a kritička, editorka, vedoucí redaktorka časopisu Česká literatura. Členka společnosti Julia Fučíka.

H. E Bates (5)

Herbert Ernest Bates CBE, lépe známý jako H. E. Bates, byl anglický autor. Mezi jeho nejznámější díla patří Love for Lydia, The Darling Buds of May a My Uncle Silas.

Gustav Pallas (13)

Autor se narodil v Hořovicích. Po studiích na UK se věnoval historii české literatury a byl znalec severské literatury a jejich autorů. Mimo vlastní knihy byl i překladatel zejména autorů severských

Giorgio Vasari (6)

Teoretik umění, estetik, historik výtvarného umění.

Gilbert Bécaud (5)

Gilbert Bécaud byl známý francouzský zpěvák, skladatel a herec, jehož kariéra trvala několik desetiletí od 50. let 20. století až do jeho smrti v roce 2001. Bécaud, známý pod přezdívkou "Monsieur 100 000 Volts", byl díky svému dynamickému jevištnímu projevu a energickému stylu vystupování plodným umělcem, který zanechal nesmazatelnou stopu ve francouzském šansonu. Byl autorem nebo spoluautorem mnoha svých hitů, často spolupracoval s textařem Pierrem Delanoëm a jeho písně převzala řada světových umělců.