5341–5400 z 146663 Autoři
Warren P Gratias (8)
Petr Gratias se narodil 1. března 1955 v Brně. V období prvního manželství vystupoval pod jménem Petr Dorňák a v devadesátých letech 20. stol. publikoval dobrodružnou beletrii z amerického prostředí pod pseudonymem Warren P. Gratias. Absolvoval střední polygrafickou školu. Působí jako kulturní a reklamní redaktor, korektor a publicista, hudebník, kulturní recenzent a historik rocku. V sedmdesátých letech 20. stol. uváděl hudební rockotéky na vinylových nosičích. V osmdesátých letech 20. stol. uváděl poslechové audiovizuální pořady poslechové hudby.
Více od autora
Wacław Sieroszewski (12)
Wacław Kajetan Sieroszewski byl polský spisovatel z okruhu Mladé Polsko . Vyrůstal v péči širšího příbuzenstva, protože jeho otec byl uvězněn za podíl na Lednovém povstání v roce 1863 a jeho matka zemřela. Za účast v tajných studentských spolcích byl ruskou správou vyloučen z gymnázia. Učil se zámečníkem a studoval na železniční technické škole. Aktivně se zapojuje do sociálně demokratického hnutí v dělnickém prostředí. V roce 1878 byl uvězněn a příštího roku byl poslán do vyhnanství na Sibiř. Od roku 1880 pobýval ve Verchojansku, od roku 1882 v Irkutsku. Za své etnografické práce o Jakutsku získal ocenění ruské Zeměpisné společnosti a v roce 1898 mu bylo povoleno vrátit se na území Polského království . V roce 1900 byl opět uvězněn za účast na manifestaci při příležitosti druhého výročí odhalení pomníku Adama Mickiewicze ve Varšavě. Vyhnán z Polského království odjíždí na vědeckou expedici do Japonska. Na ostrově Hokkaidó studuje život menšiny Ainu. V roce 1904 se přes Koreu, Čínu, Cejlon a Egypt vrátil do Varšavy. V období revoluce v roce 1905 byl opět vězněn. Přesídlil do Haliče a žil v Krakově a v Zakopaném. V letech 1910–1914 žil v Paříži. V době 1. světové války vstoupil do polských legií. V roce 1918 působil jako ministr informací a propagandy v Prozatímní lidové radě polské republiky v Lublinu. V období druhé polské republiky byl senátorem, v letech 1927–1930 byl prezidentem Svazu polských spisovatelů a v letech 1933–1939 prezidentem Polské akademie literatury . Je pochován na hřbitově „Cmentarz Powązkowski” ve Varšavě. Je znám jako autor románů a především povídek, ve kterých popisuje život na Sibiři a Dálném východě. Mimo to psal i práce etnografické. V tomto článku ...
Více od autora
Vojen Ložek (11)
Vojen Ložek byl český přírodovědec, odborník na přírodu kvartéru , zoolog-malakolog, dlouholetý ochránce přírody, spisovatel-publicista a pedagog. Jednalo se o vědce a odborníka světového významu, o němž jeho student Václav Cílek prohlásil: „Vojen Ložek není jeden člověk, ale tým specialistů“. Je držitelem zlaté medaile Albrechta Pencka za zásluhy o světový rozvoj poznání čtvrtohor, v roce 2005 obdržel Cenu ministra životního prostředí. Vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Pracoval v Ústředním ústavu geologickém a později v kvartérním oddělení Geologického ústavu AV ČR a také v Českém ústavu ochrany přírody. Žil v Praze-Stodůlkách. Ochraně přírody se věnuje také jeho syn, Ing. Vojen Ložek ml., který pracoval jako referent Správy CHKO Český kras pro plány péče CHÚ, management, program péče o krajinu, naučné stezky a sport. Bibliografie Vojena Ložka zahrnovala v roce 2005 celkem 1200 publikací. Mezi jeho nejznámější publikace patří Příroda ve čtvrtohorách či Zrcadlo minulosti .
Více od autora
Vlastimil Milota (8)
Vlastimil Milota -†25.11.1993, Hustopeče u Brna), československý důstojník, prozaik a básník. Vlastimil Milota pocházel ze smíšeného slovensko - českého manželství. Otec byl úředníkem, matka, Slovenka, dělnicí v továrně. Až do roku 1939 žili na Slovensku, potom v Rakovníku. Tam Vlastimil maturoval na obchodní akademii. Poté byl až do roku 1945 nasazen na nucené práce v hitlerovském Německu. Po osvobození sloužil Vlastimil Milota v armádě jako důstojník z povolání. Od roku 1963 pracoval v psychiatrické léčebně v Kroměříži jako vedoucí dokumentačního střediska a knihovny. V roce 1976 se stal spisovatelem z povolání.
Více od autora
Vlastimil Macháček (12)
Vlastimil Macháček absolvoval gymnázium v Praze. Po roce 1945 studoval na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity, kde se připravoval na dráhu středoškolského učitele matematiky a deskriptivní geometrie. Nejdříve učil na gymnáziích v Praze a v Děčíně, pak ve státních kurzech pro přípravu pracujících na vysoké školy v Duchcově a Žatci. Zároveň byl aspirantem v Matematickém ústavu ČSAV. Krátkou dobu pracoval ve Výzkumném ústavu pedagogickém. Od roku 1956 působil jako odborný asistent na katedře matematiky Vysoké školy pedagogické v Praze. Po jejím zrušení v roce 1959 pokračoval na pedagogickém institutu, kde byl pověřen vedením katedry matematiky. Po obnovení pedagogických fakult, v roce 1964, působil na katedře matematiky pražské pedagogické fakulty.
Více od autora
Vlasta Dvořáčková (8)
Vlasta Dvořáčková narodila se 27. 2. 1924 ve Žďáře nad Sázavou. Absolvovala reálné gymnázium v Havlíčkově Brodě a v letech 1945–1949 studovala češtinu a polštinu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Od roku 1950 byla jazykovou redaktorkou v nakladatelství Práce, 1952–1954 redaktorkou Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, pozdějšího Odeonu, kam se po letech strávených ve svobodném povolání vrátila roku 1965. Redigovala překlady z němčiny, angličtiny a především z polštiny. PhDr., překladatelka z polštiny, němčiny a angličtiny, rozhlasové a televizní hry, básně, verše pro děti.
Více od autora
Vladimír Zicháček (11)
RNDr. Vladimír Zicháček byl pedagog v oboru zoologie, biologie a ekologie. Autor učebnic, publicistických textů, medailonů slavných, kteří studovali na Slovanském gymnáziu, též básní a beletristických textů. Vladimír Zicháček studoval na Slovanském gymnáziu, maturoval v roce 1960 a pokračoval ve studiu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého, obor biologie a chemie. Později působil jako pedagog na gymnáziu ve Šternberku a ve Vsetíně, a také jako metodik-didaktik v Krajském pedagogickém ústavu v Olomouci. V roce 1989 se vrátil na Slovanské gymnázium jako zástupce ředitele školy. O 3 roky později byl jmenován jejím ředitelem a funkci zastával 15 let. S úsilím se věnoval rozvoji francouzské sekce a díky tomu v roce 2005 obdržel Palmový řád francouzské Akademie za rozvoj česko - francouzských vztahů. Během svého působení na Slovanském gymnáziu se věnoval také regionální historii, například zpracoval medailony významných osobností spjatých s historií školy a několik let byl v čele Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Byl také autorem řady učebnic a odborných knih a editoval pět rozsáhlých almanachů Slovanského gymnázia.
Více od autora
Vladimír Šmejkal (11)
Prof. Ing. Vladimír Smejkal, CSc. LL.M. Univerzitní profesor, soudní znalec a odborník v oblasti ekonomie, managementu, práva a řízení rizik, včetně práva a bezpečnosti informačních systémů. Přes 20 let působí jako soudní znalec v oborech ekonomika, kybernetika, kriminalistika - ochrana dat a autorské právo. Podílel se na vyšetřování mnoha závažných trestných činů spáchaných v oblasti ekonomiky a financí a v souvislosti s moderními informačními technologiemi. Je členem vědeckých rad vysokých škol, autorem či spoluautorem řady knih a mnoha článků z oblasti informatiky, práva, organizace a řízení, veřejné správy a e-governmentu. Podílí se také na legislativních pracích v ČR a je členem Legislativní rady vlády. Působí na Fakultě podnikatelské Vysokého učení technického v Brně, na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a ve své kanceláři soudního znalce v Praze.
Více od autora
Vladimír Šerý (8)
Narozen 5.4.1923. MUDr., CSc., docent, publikace z oboru tropického lékařství. Zemřel 4.7.2003.
Více od autora
Vladimír Sattran (9)
RNDr. Ing. Vladimír SATTRAN, CSc., nar. 1930, ředitelem od r. 1990 do r. 1991. Odborné zaměření: ložisková geologie, strukturní geologie, petrologie. V SGÚ působil v letech 1955–1992. Před nástupem do funkce ředitele pracoval hlavně v odborech krystalinika a ložisek nerostných surovin. Po odchodu z SGÚ se stal velvyslancem České republiky v Maroku. Zabýval se výzkumem krystalinika, metalogeneze Českého masivu, numerickou klasifikací rudních ložisek a použitím matematických metod v geologii. Studoval krystalinikum Krušných hor, variské magmatity a jejich vztah k metalogenezi či obecné problémy metalogeneze po celém Českém masivu. Spoluautor metalogenetické mapy Československa. Z titulu své funkce zpracoval řadu analýz o činnosti geologické služby.
Více od autora
Vladimir Šadek (10)
Vladimír Sadek byl český judaista a hebraista, znalec židovské mystiky. Studoval u PhDr. Otto Munelese, jehož odkazu si velmi vážil a také o něm psal; pod jeho vedením také pracoval v pražském Státním židovském muzeu. Od roku 1974 je v materiálech Státní bezpečnosti veden jako její agent. Od devadesátých let vyučoval na FF UK, posléze HTF UK. Věnoval se především kabale a obecně mystice v rámci judaismu, dále též chasidismu, židovské filosofii a dějinám židovské kultury v Čechách. Těmto tématům se věnují dvě jeho populárně-naučné knihy. Profesor Sadek byl dvakrát ženat; odchod jeho první ženy Evy Štolbové jej hluboce poznamenal. Tehdy začal zaznamenávat sny, v nichž se setkával s dušemi své první ženy a své matky. Tento „snový deník“ je hluboce intimní a autor s jeho uveřejněním dlouho váhal; nakonec svolil, aby byl vydán posmrtně.
Více od autora
Vladimír Papoušek (10)
Narozen 19.12.1957 v Českých Budějovicích. Prof., PaedDr., CSc., literární historik, bohemista, vysokoškolský učitel, práce z oboru české literatury.
Více od autora
Vladimír Michal (11)
Vladimír Michal je bývalý český fotbalový obránce a později funkcionář. V československé a české lize hrál za FC Boby Brno a Slováckou Slavii Uherské Hradiště. Nastoupil v 87 utkáních a dal 4 góly.
Více od autora
Vladimír Malík (9)
Slovenský chovatel drobného hospodářského zvířectva, práce z oboru.
Více od autora
Vladimír Kouřil (9)
Vladimír Kouřil je jazzový publicista. Od roku 1949 žije v Praze. Maturant vodohospodářské průmyslovky. 1965–68 organizační a publicistická činnost na rockové scéně. Od 1972 členem a aktivistou Jazzové sekce Svazu hudebníků ČSR. Publikuje v materiálech Jazzové sekce . Podílí se na organizaci Pražských jazzových dnů Jazzové sekce 1974–1981. 1979-1990 dopisovatelem časopisu Jazz Forum International Jazz Federation. 1984 byla činnost Jazzové sekce zakázána. Píše pro samizdaty Lógr a Druhá strana. 2. září 1986 zatčen s celým výborem Jazzové sekce . 1991 celý výbor soudně rehabilitován . Spoluzakladatel následnických organizací Jazzové sekce Svazu hudebníků Artforum a Unijazz. V roce 2015 mu bylo uděleno osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu. Další spolupráce: Gramorevue, Rock&Pop, Lidové noviny, Musicae, Stereo a Video, Dotek, JAM, Rádio Kobra, Rádio Echo, AZ Zlín. V současnosti: His Voice, Harmonie, Hudební rozhledy, A2, UNI, Music Czech Quaterly, ČRo 3 – Vltava. Spolupráce na TV seriálu Bigbít . Průvodní texty LP a CD. Člen redakční rady měsíčníku UNI. Od roku 1998 poslechové pořady Jazzmánie aneb Aktuality v souvislostech.
Více od autora
Vladimír Hořejší (9)
Narozen 14. 4. 1925 v Praze, zemřel 25. 3. 1992 v Olomouci. PhDr., CSc., docent románské filologie, spoluautor česko-francouzských slovníků, překladatel z rumunštiny.
Více od autora
Vladimír Babula (14)
Vladimír Babula byl český redaktor, spisovatel, autor vědecko populárních a vědeckofantastických povídek a románů. Narodil se v rodině s komunistickým přesvědčením. Ve Zlíně vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu a pak se uchytil jako ilustrátor dětských knížek. Krátce poté začala válka a on emigroval v obavě ze zatčení do Švýcarska. Po skončení války se vrátil do Československa a začal pracovat jako redaktor severočeského vydání deníku Mladá fronta. Ze severních Čech se přestěhoval do Prahy a zde nastoupil u stejného nakladatelství jako zemědělský redaktor. Pak nastoupil jako dělník v továrně Tatra, ale v roce 1952 se do redakce vrátil. Začal u Mladého technika, který změnil název na Věda a technika mládeži a pod tímto názvem jej začal jako šéfredaktor řídit. Odtud odešel v roce 1960 do ČTK a nakonec se živil jako samostatný novinář. Zemřel brzy, ve věku 47 let. Měl celkem 3 děti: z prvního manželství syna Dmitrije a dceru Alenu, z druhého manželství syna Tomáše. Vladimír Babula začal nejdříve vytvářet dětská leporela , pak se pustil do SF románů, které otiskoval na pokračování v jím vedeném časopise VTM , poté je vydala Mladá fronta knižně. O několik let později je Babula vydal znovu v poněkud zkrácené verzi pod názvem Oceánem světelných roků. Mimo tyto romány napsal několik sci-fi povídek do časopisu Pionýr. Také jej zlákal SF autor Rudolf Faukner k společnému napsání a vydání knihy vědecko-populární i přes SF název Kdyby přišli Marťané.... V řadě různých časopisů měl otištěny své SF povídky. Všechny tyto práce byly poplatné době vzniku, tedy nadšeně budovatelské.
Více od autora
Vincenc Kramář (11)
Vincenc Kramář byl český teoretik kubismu a sběratel, proslul jako předvídavý sběratel kubistického umění, ředitel Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění s mimořádným smyslem pro výjimečné akvizice a jako pozoruhodný teoretik. Stal se historikem umění, který se po celý život hlásil k východiskům vídeňské školy a sepsal mnoho studií, které ovlivnily další historiky umění, například Alberta Kutala. Šlo o odborníka se širokým okruhem zájmů, který obhajoval moderní umění a zároveň razil cestu studiu středověkého umění, jak ho známe dnes. Přesvědčen o zaštiťující roli státu usiloval v pozici ředitele Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění o zestátnění jejích sbírek, což se mu roku 1937 podařilo. Jeho role při vzniku Státní sbírky starého umění byla zcela nepominutelná. Ve funkci ředitele ze zanedbané sbírky provinciálního charakteru ve vlastnictví SVPU vytvořil fungující a reprezentativní státní instituci. Středověké a moderní umění vděčí Kramářovi za kvalitní přírůstky. Mezi nejznámější lze zařadit Vyšebrodský oltář, Madonu Veverskou, Římskou, Roudnickou, Jindřichohradeckou a Zlatokorunskou, Zmrtvýchvstání Třeboňského mistra nebo Epitaf Jana z Jeřeně. Rok před smrtí odkázal svoje sbírky kubistického umění Národní galerii, ve které vynikají zejména práce z Picassova raného období. Tím napomohl státní sbírce moderního umění získat rozměr mezinárodní. Narodil se 8. května 1877 ve Vysokém nad Jizerou do dobře situované rodiny úspěšného obchodníka. Rodina byla výrazně obrozenecky laděná a hojně se věnovala historii. Z matčiny strany Kramář podědil vlohy i k hudbě a po celý život byl vynikajícím klavíristou. Středoškolské vzdělání získal studiem na jičínském gymnáziu, kde studoval spolu se svým bratrem. V roce 1896 vstoupil do Mařákovy krajinářské školy na Akademii výtvarných umění, souběžně si však zapsal historii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V prvním roce studia...
Více od autora
Viktor Viktorovič Koneckij (9)
Viktor Viktorovič Koněckij, rusky: Виктор Викторович Конецкий byl sovětský a ruský spsovatel, filmový scénárista a námořní kapitán. Narodil se v Leningradě, jeho otec pocházel z rodiny křesťanských Židů, matka byla ruská měšťanka. Vystudoval Leningradskou vejnskou námořní školu a navigátorskou fakultu Baltické vojenské mořské vysoké školy . Sloužil u záchranné služby Severní flotily. V březnu 1955 byl demobilizován a v květnu téhož roku se v hodnosti kapitána účastnil plavby po Severní mořské cestě z Petrozavodsku do Petropavlovsku-Čamčatskogo, což byla první linková plavba malých lodí v arktických podmínkách v historii. Pro své novely, povídky a romány těží látku z drsného prostředí Arktidy a života námořníků . Je autorem zápisků z cest Slaný led a Mezi útesy a mýty.
Více od autora
Viktor Nekrasov (12)
Viktor Platonovič Někrasov, rusky Виктор Платонович Некрасов byl ruský spisovatel, který se stal představitelem sovětské literatury po druhé světové válce. Narodil se v rodině kyjevského lékaře. V roce 1936 ukončil studia architektury. V letech 1937—1941 byl hercem a divadelním výtvarníkem v různých sovětských městech. Po napadení Sovětského svazu Německem byl od srpna 1941 nasazen jako plukovní inženýr a zástupce velitele ženijního praporu. Zúčastnil se bojů u Charkova a Stalingradu. Za obranu Stalingradu i během dalších bojů byl celkem třikrát vyznamenán. Na začátku roku 1945 byl v Polsku raněn a demobilizován. Do komunistické strany - VKS vstoupil v roce 1944, v roce 1973 z ní byl vyloučen. První slávu si získal dílem Ve stalingradských zákopech, které vyšlo v roce 1946 a bylo jednou z prvních knih popisujících válku, pokud to doba umožnila, pravdivě. V roce 1959 poprvé otiskl svůj nesouhlas s tím, že na místě hromadné vraždy Židů a dalších občanů SSSR v Babím Jaru u Kyjeva měl být vybudován fotbalový stadion. V roce 1966 vystoupil veřejně k 25. výročí těchto událostí. Někrasova poté začali obviňovat z organizace masových sionistických shromáždění. Nikita Sergejevič Chruščov měl prohlásit: To, že nakonec byl památník v Babím Jaru v roce 1976 vybudován, je též zásluha Viktora Někrasova. V letech 1957—1962 mu bylo umožněno navštívit několik kapitalistických států. Jeho cestopisné dojmy byly kritizovány za poklonkování Západu. V roce 1966 spolupodepsal Někrasov dopis pětadvaceti pracovníků vědy a kultury Brežněvovi, ve kterém podepsaní nesouhlasili se Stalinovou rehabilitací. Poslední kniha, která byla Někrasovovi v Sovětském svazu vydána byla v roce 1971 V životě a dopisech . Zákaz tisku dalších knih nebyl oficiálně vysloven, jeho dříve vydané knihy však začaly mizet z knihoven. Pro liberální postoje obdržel v roce 1969 stranickou důtku a v roce 1973 b...
Více od autora
Victoria Holt (8)
Britská autorka Eleanor Alice Burford Hibbert napsala kolem dvou set historických románů pod pseudonymy Jean Plaidy, Philippa Carr a Victoria Holt. Pro každý okruh svých námětů používala jiný pseudonym. Jean Plaidy je považována za nejúspěšnější a nejoblíbenější spisovatelku v tomto žánru. Vydala kolem osmdesáti historických románů a jen od její smrti se prodalo na třináct milionů jejích knih.
Více od autora
Victoria Aveyard (15)
Victoria Aveyard je americká spisovatelka a scénáristka; píše beletrii pro mladé dospělé a fantasy. Narodila se a vyrostla v East Longmeadow v Massachusetts, na malém městě známém snad jen pro ten nejhorší kruhový objezd v celých Státech. Přestěhovala se do Los Angeles, kde na Univerzitě Jižní Kalifornie vystudovala scenáristiku a dodnes tam žije, přestože tam člověk nepozná, jestli je léto, nebo zima. Momentálně píše knihy i scénáře a svoji kariéru používá jako výmluvu, aby mohla číst hromady knih a koukat se na spousty filmů.
Více od autora
Veronika Štroblová (11)
Mgr., autorka výukových listů z oblasti českého jazyka a literatury, vychází v rámci projektu "V lavici" .
Více od autora
Veronika Rubínková (7)
Veronika Rubínková se narodila 16.05.1980 v Praze. Příjmení přejala po svém dědečkovi, protože si to tak přála. Publikuje už několik let na literárních serverech, zajímá se o historii, záhady, architektonické památky a válečnou a poválečnou dobu.
Více od autora
Veronika Černucká (10)
Veronika Černucká Mgr., Bc. je novinářka a spisovatelka. Vystudovala učitelství pro střední školy, obor český jazyk a společenské vědy, a politologii a filosofii na Universitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem , v současnosti žije a pracuje v Teplicích jako novinářka – píše fejetony, povídky a články v regionálních denících a časopisech pro ženy a dívky. Jako své koníčky uvádí četbu klasických detektivek, vaření a v neposlední řadě psaní. Debutovala v brněnském nakladatelství MOBA knihou povídek s detektivní tématikou.
Více od autora
Vera Cowie (11)
Narodila se ve městě South Shields. První román začala psát jako dvanáctiletá, ale nedokončila ho. Ve svých dvaceti letech se ke psaní vránila a románovou prvotinu publikovala v roce 1978. Než se rozhodla plně se věnovat profesi spisovatelky, pracovala v advokátní kanceláři a v městské agentuře zprostředkující pojištění. Později Vera Cowie zasvětila život už jen literární tvorbě. Kažkoročně napíše jeden román, přičemž několik měsíců stráví pečlivou přípravou vybraného námětu. Mezi její díla patří romány Vůně Evy, Dvojí život, Soukromé peklo, Tajemství nebo Úžasná žena. Vera Cowie je už babička a žije v Bishops Stortford v Hertfodshire.
Více od autora
Václav Zykmund (8)
Václav Zykmund byl český výtvarný kritik a teoretik, malíř, fotograf a grafik. Dále působil jako středoškolský a vysokoškolský pedagog, zakladatel literární edice Ra v Rakovníku a surrealistické Skupiny Ra v Brně. Absolvoval reálné gymnázium v Rakovníku a poté studoval deskriptivní geometrii a kreslení na Přírodovědecké fakultě UK a na ČVUT. V roce 1933 vstoupil do KSČ. Roku 1936 založil v Rakovníku literární edici Ra, kterou vydával Akademický studentský spolek. V letech 1937–1939 působil jako profesor kreslení na Ruském reformním gymnáziu v Mukačevu, 1939–1945 na reformním reálném gymnáziu v Brně-Králově poli. Od roku 1940 žil v Brně se svou první ženou Marií a dcerou Olgou. Od počátku války v letech 1940–1948 působil spolu s L. Kunderou, Z. Lorencem, O. Mizerou ad. v postsurrealistické skupině Ra, kterou inicioval. Roku 1948 byla skupina komunistickým režimem zakázána. Do té doby Zykmund vystavoval i v zahraničí, např. na na výstavách čs. moderního umění v Paříži, Bruselu, Antverpách, Luzernu. V letech 1945–1972 byl scenáristou, výtvarníkem a režisérem animovaného filmu v Brně a pedagogem JAMU. V letech 1960–1965 byl externím pedagogem Vysoké školy výtvarných umení v Bratislavě a zároveň do roku 1972 vedoucím Katedry výtvarné teorie a výchovy na Filozofické fakultě UP v Olomouci, od roku 1966 jako docent. Roku 1968 byl zakládajícím členem a členem výboru České společnosti pro estetiku při ČSAV. Byl členem Mezinárodní asociace výtvarných kritiků AICA, SVU Mánes, Bloku moravsko-slezských umělců v Brně, SVU Aleš, Skupiny Parabola, Sdružení Q a funkcionář SČSVU. V roce 1972 byl vyloučen z KSČ a byl mu udělen zákaz činnosti v oblasti kultury. Věnoval se pak intenzivně vlastní výtvarné tvorbě. Byl členem skupiny DOFO , což byla skupina předních olomouckých fotografů, založená roku 1958. Skupina zanikla roku 1967. Rané dílo Václava Zykmunda bylo ovlivněno Šímou, Picassem a surrealisty,...
Více od autora
Václav Zemek (7)
Narozen 13. 4. 1974 ve Vlašimi. Ing., regionální publicista, autor historických prací o Podblanicku.
Více od autora
Václav Stehlík (9)
Václav Stehlík je český právník, vysokoškolský pedagog a od roku 2020 děkan Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Ve své odborné činnosti se zaměřuje na různorodé aspekty práva Evropské unie, ať se jedná o tzv. evropské ústavní právo, soudní systém EU, poměr evropského a národního práva, vnitřního trhu EU, unijních vnějších vztahů či migračního práva. Kromě práv vystudoval anglický jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a postgraduální LL.M. studium na University of London zaměřené na právo Evropské unie.
Více od autora
Václav Bárta (7)
Český kulturní pracovník . Narodil se 28. září 1937 v Hromnicích u Plzně . Otec Václav Bárta alias Noid .
Více od autora
Václav A Černý (5)
PhDr. Václav A. Černý, CSc. , byl český lingvista, specializující se především na kavkazské jazyky a překladatel z gruzínštiny, angličtiny, němčiny, arménštiny, ruštiny a havajštiny. V roce 2015 obdržel Řád cti za celoživotní zásluhy o reprezentaci gruzínské literatury a kultury. Maturoval roku 1950 na Benešově gymnáziu v Praze 6, v roce 1954 absolvoval Filosofickou fakultu UK . V letech 1960-80 pracoval v Orientálním ústavu Československé akademie věd. V roce 1963 obhájil kandidátskou práci . 1990-92 rehabilitován a znovu přijat do Orientálního ústavu.
Více od autora
Umberto Nobile (4)
Umberto Nobile – 30. července 1978, Řím) byl italský generál, vzduchoplavec, objevitel a konstruktér, profesor na Neapolské univerzitě. Proslavil se zejména cestami do arktických oblastí ve vzducholodích vlastní konstrukce. Poprvé zaznamenal velký úspěch v roce 1926, kdy spolu s Roaldem Amundsenem a L. Ellsworthem přeletěl severní pól na vzducholodi Norge, o jejíž konstrukci jej Amundsen požádal. Výprava byla částečně sponzorovaná fašistickou vládou Benita Mussoliniho, který v ní nadšeně spatřoval možnost pro proslavení Itálie a jejího vývoje v moderní vědě. Nobile za své zásluhy po ukončení expedice získal čestné členství ve fašistické straně. Mussolini chtěl jeho úspěch využít pro další propagandu, a proto podpořil jeho další polární výpravu roku 1928 na vzducholodi Italia, tentokrát nesoucí italskou vlajku. Šestnáctičlenná posádka byla téměř výhradně italská. Jedním ze dvou cizinců byl český radiolog František Běhounek. Vzducholoď při návratu z pólu ztroskotala severně od Špicberk. Při mezinárodně organizované záchranné výpravě o měsíc později zemřel polárník Amundsen. Sám Nobile byl kontroverzně zachráněn jako první švédským letcem Einerem Lundborgem, který dostal příkaz, že Nobileho musí zachránit jako prvního. Moderní studie dokazují , že Nobile chtěl jako kapitán výpravy opustit místo ztroskotání jako poslední. Lundborg sám havaroval při pokusu o záchranu dalších členů posádky Italie. Kvůli svému neúspěchu byl propuštěn z armády. Některé moderní studie naznačují, že při výpravě nechyboval, jak se po havárii tvrdilo, ale že ztroskotání pouze posloužilo jeho politickým nepřátelům, protože stále prosazoval další vývoj vzduchoplavby, zatímco vedení fašistické strany bylo spíše nakloněné výzkumu v oblasti letectví. Na druhou stranu Nobilův postup později zdrženlivě kritizoval i jeden z nejzkušenějších vzduchoplavců Hugo Eckener. V letech 1...
Více od autora
Tony Valente (9)
Francouzský ilustrátor a autor fantasy komiksů a mang pro mládež, žije v Kanadě.
Více od autora
Tomáš Zahradníček (11)
Tomáš Zahradníček . Během studii historie na FF UK pracoval jako novinář, 1995-2001 v redakci Lidových novin, 2003-2006 byl šéfredaktorem časopisu Dějiny a současnost. Autor knihy Jak vyhrát cizí válku: Češi, Poláci a Ukrajinci 1914-1918 . Vede internetové Muzeum České Sibiře na www.ceskasibir.cz.
Více od autora
Tomáš Svoboda (10)
Narozen 1968 v Brně. MUDr., lékař, zabývá se ale i vojenskou historií a vojenským opevněním.
Více od autora
Tomáš Pasák (8)
Tomáš Pasák byl český historik a vysokoškolský pedagog. Od 60. let 20. století působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kterou však musel v období tzv. normalizace z politických důvodů opustit. Pracoval v Pedagogickém muzeu Jana Amose Komenského, jehož se po listopadovém převratu stal ředitelem, a tehdy se též vrátil na akademickou půdu. Jeho profesní aktivity ukončilo předčasné úmrtí ve věku 62 let. Ve svých odborných pracích se zabýval zejména českými dějinami v období první a druhé republiky, a především obdobím Protektorátu Čechy a Morava. Zaměřoval se na spornou a nedostatečně objasněnou tematiku, často formou biografií předních osobností politiky . Jeho starší práce jsou poněkud ovlivněny tehdejší ideologií, ty pozdější však umožnily zaplnit některá „bílá“ místa v českých dějinách. Většina z nich mohla vyjít až po roce 1989. Za knihu o Emilu Háchovi získal Cenu Egona Erwina Kische. Spolu se svou manželkou u sebe přechovával urnu s ostatky československého generála a protektorátního předsedy vlády Aloise Eliáše, které díky tomu mohly být v roce 2005 se všemi poctami pohřbeny v Národním památníku na pražském Vítkově.
Více od autora
Thomas Anderson (10)
Thomas Anderson je odborníkem na německá bojová vozidla 2. světové války. Strávil celá desetiletí ponořen do archivů v Německu a zbytku Evropy, aby objevil málo známá fakta a nikdy nezveřejněné fotografie Blitzkriegů. Sám je modelářem a přispívá do modelářských a historických časopisů po celém světě jako např. Military Modelcraft International , Steel Art , Historia Militar , Batailles & Blindes ad. Žije v Dolním Sasku v Německu.
Více od autora
Taťana Březinová (13)
Absolventka Fakulty žurnalistiky UK, redaktorka a publicistka. Nositelka několika novinářských cen za literární reportáže, jednu z nich získala v roce 1975 po boku Františka Nepila. Žije v Praze a má tři dospělé děti. Po odchodu do důchodu se věnuje výhradně psaní. Je autorkou asi stovky povídek, které vycházely časopisecky, oblíbeným žánrem je novela. Knižně začala publikovat až po roce 1989. Nejprve samostatné novely, pak i publikace z oblasti naučné literatury, z nichž nejvíce zaujala „guinnessovka“ 100 + 1 zajímavostí z nejsevernějších Čech. Zařadila se mezi naše nečetné autory sociální prózy, náměty čerpala i z drsnějšího prostředí.
Více od autora
T. A Pánek (12)
Narozen 22.2.1901 v Příčině u Rakovníka, zemřel 15.1.1983 v Kralupech nad Vltavou. Železniční úředník, propagátor letectví, beletrista, autor dobrodružných románů pro mládež, též básník a odborný publicista.
Více od autora
Stephen Jay Gould (8)
Stephen Jay Gould byl americký zoolog židovského původu, paleontolog, evoluční biolog a historik vědy, jeden z nejpopulárnějších a nejčtenějších popularizátorů těchto oborů svojí generace. Byl jedním ze spolutvůrců a nadšených propagátorů tzv. teorie přerušované rovnováhy, která značně modifikuje náhled evolučních biologů na evoluci a řeší některé zásadní rozpory mezi neodarwinismem a fosilními podklady. Jeho velkými konkurenty a názorovými rivaly byli Richard Dawkins či J. Philippe Rushton. Ve své knize Jak neměřit člověka ostře napadá některé základní práce a měření v oblasti lidské inteligence. Např. o měření obsahu lebek, které prováděl Samuel George Morton, Gould napsal: „Morton měří pomocí semínek a bere do ruky nebezpečně velkou černošskou lebku. Zlehka ji naplní a ledabyle zatřese. V dalším případě se mu ovšem dostane do ruky znepokojivě malá lebka bělocha: pořádně zatřepe a palcem ještě přitlačí na foramen magnum. Takové věci se stávají i bez vědomé motivace.“ John Michael provedl přeměření reprezentativního vzorku Mortonova souboru lebek a uvádí, že i přes drobná pochybení jsou výsledky Mortonových měření v zásadě přesné, naproti tomu samotný Gould se při své práci dopustil řady chyb. Další přeměření, které provedl Jason E. Lewis a jeho tým, a bylo publikováno v roce 2011, prokázalo, že se Gould nařkl Mortona z rasového zkreslení údajů opravdu neoprávněně a sám při svém měření chyboval a manipuloval. Podle ekonoma Paula Krugmana nebyl Gould popularizátorem v pravém slova smyslu, protože místo snahy přiblížit práci vědecké komunity veřejnosti prosazoval své vlastní, odlišné myšlenky. Podle biologa Bernarda Davise se v populární knize Jak neměřit člověka Gould snaží „zdiskreditovat vědecké zkoumání tam, kde je v konfliktu s politickým dogmatem“....
Více od autora
Štěpán Filípek (7)
PhDr. Štěpán Filípek, Ph.D., absolvoval Fakultu sociálních věd UK, mediální a komunikační studia a zabývá se historií médií se zaměřením na významné osobnosti žurnalistiky první republiky.
Více od autora
Stefan Ahnhem (12)
Narodil se ve Stockolmu 24. listopadu 1966, kde dodnes žije s manželkou a čtyřmi dětmi. Má za sebou více než dvacet let zkušeností uznávaného televizního i filmového scénáristy, podílel se mimo jiné například na filmové sérii Wallander mnoha původních i adaptovaných scénářů různých žánrů, od komedií po thrillery. Poté, kdy -jak sám uvedl, dosáhl stropu scénáristických možností ve Švédsku, stál před rozhodnutím, zda se odstěhovat do Hollywoodu nebo jít jinou cestou. Z rodinných důvodů se rozhodl pro novou kariéru spisovatele. Jeho debutem se stal v roce 2014 1. díl série Fabian risk - Oběť bez tváře , poté v r. 2015 následoval Den nionde graven a v r. 2016 Arton grader minus . Celá trilogie Fabian Risk series se stala mezinárodním bestselerem. V sérii hodlá pokračovat až do té doby, než ho hlavní hrdina Fabian unaví. Jeho vzory, jimž přiznává inspiraci pro své psaní, jsou Henning Mankell,Stieg Larsson a Phillip K. Dick a jako zajímavou autorku uznává rovněž Gillian Flynn.
Více od autora
Status Quo (4)
Status Quo je britská rocková skupina, kterou v roce 1962 založili Francis Rossi a Alan Lancaster pod názvem The Scorpions. Kapela několikrát změnila název, než se ustálila na Status Quo . Proslavili se svou značkou boogie rocku a měli hity s písněmi jako "Rockin' All Over the World" a "Whatever You Want". Klasickou sestavu skupiny tvořili Francis Rossi , Rick Parfitt , Alan Lancaster a John Coghlan . V průběhu let vydala skupina Status Quo desítky alb a je známá svou plodnou tvorbou a trvalou přítomností na rockové hudební scéně. Významně ovlivnili britskou rockovou hudbu a jejich kariéra trvá již více než pět desetiletí. Navzdory změnám v sestavě a smrti Ricka Parfitta v roce 2016 Status Quo nadále nahrávají a koncertují a udržují si věrnou fanouškovskou základnu po celém světě.
Více od autora
Stanislav Mareš (2)
Narozen 25.3.1934 v Praze, zemřel 15.3. 2005 v Bathurstu . Básník a dramatik, překladatel z angličtiny.
Více od autora
Stanislav Hudeček (9)
Narozen 26.3.1872 v Gdowu u Wieliczky , zemřel 15.4.1947 v Novém Bydžově. Malíř, ilustrátor.
Více od autora
Stanislav Balík (12)
Působí jako vedoucí Katedry politologie FSS MU a jako výkonný ředitel Centra pro studium demokracie a kultury. V roce 2001 úspěšně ukončil studium historie a politologie na FF a FSS MU a v roce 2004 úspěšně ukončil doktorské studium politologie na FSS MU. V roce 2008 se habilitoval s prací "Česká komunální politika v obcích s rozšířenou působností". Koalice, voličské vzorce a politické strany na místní úrovni v letech 1994-2006". Vědecky se specializuje na moderní českou politiku, na komunální politiku a na teorii nedemokratických režimů.
Více od autora